Bylo nebylo

Mason: bože, Dean a ta jeho nevymáchaná pusinka
Už jsem si myslela, žes zapomněl na své čtenáře , ale jestli budeš pokračovat zas za takovou dobu, tak mě klepne - ty už děláš pauzy jak SN
Co je to za potvoru, co odtáhla Deana? Ten rarach s ní určitě peče , rychle pííííš, prosím

To jsem se zase dobře pobavila Ty Deanovy hlášky jsou vážně super A také mě zajímá, co bude dál, takže hezky piš

astik. Jsem po operaci levé ruky, sice píšu pravou, ale i tak jsem musel počkat až se to trochu zlepší, ale ted to bude rychlejší

Ta "potvora jezvíře akorat tady je to Dean a Zvířecí žena:-)

Mason: tak to ti přeju brzký uzdravení a díky za snahu

vypadá to dobře, huř pro Deana

Mason: Přeji brzké uzdravení. A díky za další pokráčko, už jsem se také bála, že žádné nebude.

bude. Mám další. Zítra ho snad nahodím) a díky

Dean se probudil. V uších mu mírně hučelo, ale jinak se zdál být v pořádku.
Rozhlédl se kolem sebe, zas tak ho nepřekvapilo, že leží na velké posteli.
Potřásl hlavou. Nebyl si jistý, co přesně se stalo.
Vzpomínal si, že vešel do toho lesa a poté ho něco zahnalo do té jámy, ve které ztratil vědomí, ale netušil, jak se dostal sem, proč by ho někdo vytahoval.
Zkontroloval si své oblečení, vše bylo tam, kde mělo být.
Vstal z postele, hlava se mu zatočila.
„Ještě si chvilku lehnu?“ zamumlal a učinil tak.
Uslyšel zavrzání, ihned se posadil, dveře se otevřely dokořán, ale nikdo nevstoupil dovnitř.
„Je tady někdo? Rád bych věděl, kdo mě zachránil.“
„nedostalo se mu žádné odpovědi, jen tác s jídlem byl posunut do jeho pokoje a poté následovaly kroky.
Rozeběhl se ke dveřím, ale když vyhlédl do temné chodby, nikoho neviděl.
Pokračovat v hledání Sama anebo únikové cesty, nenapadá mě totiž, jak mám zjistit, jestli tady je, vždyť jsem si nevzal ani jeho pitomou fotku.“
Sklonil se k tomu tácu a nosem nasál linoucí se vůni.
„To bude mňamka!“ mlaskl tiše a pak se pustil do jídla.
„bylo to sice trochu divné, že jedl rukama, ale nemel na vybranou, příbor nikde neviděl, nejspíš ho ani neznají.
Ukousl si další kus z kýty, když k němu dolehl řev.
Škubl sebou a maso mu zaskočilo, začal se dusit, pokusil se bouchnout do zad, ale šlo to těžko, plácl sebou na zem, kousek masa mu vyletěl z úst.
„Fuj. To bylo o fous, co to sakra bylo?“
Řev se ozval znovu, nedokázal určit odkud přichází, znělo to jako zvíře, ale jako zvláštní zvíře, téměř jako by v tom bylo něco lidského.
Potřásl hlavou, otřel si ruce a saténovou záclonu a poté vzal jednu z poblíž planoucích svíček a přistoupil k nějakým dveřím.
Položil svíčku na komodu a ty dveře otevřel, vyvalila se na něho hromada kosti, stačil jen tak tak uskočit.
„někdo má ve skříni hadry, jiný zase kosti?“ zabručel a přešel k další komnatě.
Opatrně vzal za kliku a ihned odstoupil dozadu, ale tentokrát se na něho nevyvalily kosti, ale potrhané mnohdy zkrvavené oblečení.
Ihned ty dveře zavřel a otočil se a zhluboka se nadechl.
Tohle nemohlo věštit nic dobrého.
„Mohl by to být zámek lidožravého obra, vyhlédl z okna, ale nehleděl na oblaka, ale na pevnou zem.
Odstoupil od toho okna, vyhrnul si rukávy a chystal se tím oknem proskočit, ale jako by narazil do nějaké bariery, která ho srazila k zemi.
Na několik vteřin si vyrazil dech, hodiny začaly odbíjet.
Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šat, sedm, osm, devět, 10, 11, 12, jak dlouho jsem spal? Blesklo mu hlavou.
Pohled mu padl na dveře, které vedly na chodbu, do každé ruky uchopil svíčku a pomalu se k tem dveřím vydal, u nich očividně žádná bariera nebyla.
„Jde se na průzkum?“ šeptl a vstoupil do chodby, ovanul ho studený vítr, ale se svíčkami to ani nehnulo.
„Ty musím propašovat do našeho světa, na těch se dá zbohatnout?“ uchetl se a pokračoval dál.
Míjel různé obrazy, na kterých byli muži, ženy různého veku, ale jedno měli společné, všechna platná byla potrhaná a byly na nich stopy krve.
„Tady bude někdo frustrovaný, doufám, že ne hladový?" zamumlal a nemohl se přitom ubránit tísnivému pocitu.
„Je tady někdo? Chci si promluvit, jenom promluvit:“ nedostalo se mu žádné odpovědi.
Zdálo se, jako by ta chodba snad nikdy neskončila, Míjel další a další obrazy a lidé na nich byli víc a víc rozdrásaní.
Nakonec přece jen došel na konec, objevil se u dlouhého točitého schodiště, to schodiště muselo mít aspoň 200 schodů.
„halo. Chci si jenom promluvit, musím najít svého bratra, řeknete mi, jak se odtud dostanu?“
Žádný muž Ještě tenhle zámek neopustil?“ donesl se k němu hluboký ženský hlas, tělem mu projelo zamrazení, nebyl si jist, jestli to bylo těmi slovy a nebo tím hlasem.
„Jmenuji se Dean Winchester a potřebuji najít svého bratra.
Ozvalo se zavrčení, připomínalo zavrčení šelmy.
„Žádný muž Ještě nikdy neopustil tento zámek.
A co se s nimi stalo?“ vyklouzlo mu z úst, pozdě si vybavil místnost plnou kostí a kusy zakrvácených oblečení.
„Vrat se do svého pokoje:“
„To si mě zachránila jen proto, abys mě mohla roztrhat?“
Ozvalo se zlověstné zavrčení, Deana znovu zamrazilo, ale nehnul se ze svého místa.
„nemám na výběr, je to mé prokletí.“
„Každé prokletí lze zlomit!“ odvětil Dean a vzpomněl si na pohádky, které jim jejich otec jednou za čas přečetl.
„Princ zakletý v ohavné zvíře, mohl být osvobozen polibkem z lásky.
Tady to zřejmě byla ona, ale smysl zůstával stejný.
„Poslyš. Myslím, že mám na tvůj problém řešení.
Neexistuje na to žádné řešení.
„já jedno mám, ale musíš se mi ukázat, připadám si jako blbec, mluvit takhle zprázdna.
Ozvalo se zachrčení.
„Nechci tě vyděsit.
„Já to zvládnu. Nic nemůže překonat pohled na stoletou nahou upírku.“
„Co je to upírka?“
„To neřeš. Já to zvládnu, plamen na obou svíčkách zakmital a Dean sledoval, jak k němu po schodech kráčí mladá postava, která si rukama zakrývala svojí tvář.
„Jsem v pohodě vážně?“ postava tedy dala své ruce pryč z tváře, no nebyl to nejhezčí pohled, ale Dean na sobe nedal nic znát.
„Proč neječíš?“ otázala se ho tiše.
„Já nejsem Sam, ten ječí při každé příležitosti:“
„Kdo je Sam?“
„Bratr, kterého musím najít, nech mě prosím odejít.
„Nemůžu, i kdybych snad chtěla, všichni muži, kteří sem přijdou a neprokážou mi svou lásku, musí být zabití.“
„Já jsem sem nepřišel, tys mě sem přinesla.“
Zvířecí žena vydala hluboké zavrčení.
Fajn, fajn, hlavně klid.
Myslím, že když najdu někoho, kdo té miluje, kletba by se mohla zlomit.
Nikdo takový neexistuje.
Mela bys mě to nechat zkusit.
Žena se po něm ohnala pochodní, oheň jen těsně minul jeho oblečení.
„Myslím to vážně. Tam někde venku musí být někdo, kdo tě miluje a může ti pomoct.
I kdyby tomu tak bylo, Žádný muž tento zámek neopustí.
„Co kdybys udělala výjimku, přisahám, že ho najdu a přivedu, prosím můj bratr může být v nebezpečí, beze mě je naprosto ztracený.
Zvířecí žena na něho pronikavé hleděla, Dean nasuchu polknul, její pohled byl vskutku pronikavý, ale on nelhal, byl si jistý, že tam venku je někdo, kdo jí musí milovat a vysvobodí jí tak z toho prokletí.
„Hele. Buďme upřímní, vsadím se, že ty si to zabíjení neužíváš a pokud je tu šance, mela bys mi dát možnost, já ho přivedu a abys mi víc věřila, Dean jí podal svůj revolver.
„Co je to?“
„Pro mě velmi cenná věc, díky které se k tobě vrátím i s ním, to přisahám, ale musíš mě nechat jít.
Zena se nejprve podívala na tu zbraň a poté na něj.
„Dobrá. Nechám tě odejít, máš na to 48 hodin,“ a po těchto slovech odjistila pojistku.
„Víš co? Raději ji položíme tady na bezpečné místo.
„Za 48 hodin tu budeme jak na koni.
„To byste měli nebo si tě najdu a zaživa tě rozervu na několik kousků.“
„Chápu. Velmi jasně a dík!“ Dean chtěl kolem ní projít, ale ona ho zachytila drapem.
„Myslím to vážně!“
„Stejně tak já!“ odvětil Dean nejpevnějších hlasem, jakého byl schopen.
Žena mu pustila ruku a on vyšel branou ven.
Zhluboka si oddechl, přitiskl si ruce k tělu, malinko se mu chvěly a poté naskočil na poblíž stojící koně a pobídl ho vpřed, konečně se mu ty hodiny jízd vyplatí.
Zvířecí žena pozorovala, jak mizí v dáli a poté se odvrátila a pomalým krokem se vydala po schodech nahoru.

Mason: teda, přávě jsem se vrátila od zubáka a nevím co je horší, jestli ta tvoje "kráska", nebo ta moje
Dean málem umřel na jídlo.... jak jinak mělo to ale chybu - nebyl to pie
a místo v drandí na koni ... chudák kůň
to jsem zvědavá co jí to přivede za maníka, že by Sama ? to by mu snad neudělal
No nic, jsem asi ještě zfetovaná po tý maxiinjekci a už plácám.
Díky za další kousek a rychle pokračuj, ať už se konečně dozvíme, co je se Sammym

V tehle časti se to dozvíš

Dean po dvou hodinách došel konečně k nějakému městu.
V břiše mu zakručelo. Zalitoval, že si z toho paláce nevzal žádné maso, ale zas to tak bylo lepší, nemohl riskovat, že by se to maso snad mohlo skládat z lidí.
Otřásl se při pomyšlení, že by se tam mohlo něco takového dít, ale poté potřásl hlavou a posadil se na poměrně velký balvan, v břiše mu opět zakručelo.
„Však jo!“ zavrčel rozmrzele a chtěl se zvednout, ale v tom se blízko něho ozvalo.
„Nenašel by svárný jinoch minci či kousek chleba pro starého nemocného muže.
Dean se otočil. Vedle něho sedel nějaký starý muž se zlatým plnovousem.
Byl si jist, že vedle něho nebyl žádný balvan.
„Moc rad, ale mám jak prázdné kapsy, tak i prázdný žaludek, v břiše mu znovu zakručelo.
„Vidím, vidím, na vem si je, ale zacházej s nimi opatrně, můžou se ti hodit.“ stařec si z vousů vytrhl tři zlaté chlupy a podal mu je.
„To nemůžu přijmout.
„To víš, že můžeš, Deane,“ promluvil ten stařec a upustil ty chlupy na zem.
„Tak teda dekuji, ale jak to…?“ když zvedl hlavu, vedle něho nebyl ani ten stařec ani ten balvan.
„Už abych odtud vypadl!“ zavrčel, sevřel ty chlupy a postavil se.
Čekal, že mu břicho zas zakručí hlady, ale nic takového se nestalo, vlastně se cítil být najezený.
„Fajn. Je čas vyrazit do města, třeba se mi tam podaří zjistit něco o Samovi, ale nějak netuším čím budu platit, možná svým úsměvem.
Přišel k metské brané, voják, který stal uprostřed se na něho usmál, on mu ten úsměv křečovitě oplatil a vstoupil do města.
Před nim pobíhalo několik dětí v potrhaných hadrech a navzájem do sebe strkaly.
V tu chvíli se ozval troubivý zvuk a všichni lidé se téměř okamžitě zastavili.
„Co se děje?“ otázal se Dean jednoho obtloustlého muže.
Ten nejprve zamlaskal, špinavé ruce si otřel o svojí zástěru a teprve poté řekl.
„Naše královna nám konečně představí svého ztraceného manžela.
„nNaše královna?“
„Ano naše milovaná královna?“ potvrdil muž a poté rychlým krokem, tedy takovým jaký mu dovolila jeho tloušťka se vydal k velkému dřevenému podiu, stejně jako všichni ostatní lidé.
Dean si nemohl nepovšimnout, že někteří z nich mají v očích strach, maličko se jim třesou ruce, děti, které ještě před chvilkou vesele dováděly teď stojí tiše vedle sebe a všichni sledují velké dřevené pódium, na které právě vylezl nějaký další tlustý muž, který držel v pravé ruce velkou dřevenou hůl se kterou udeřil do podlahy, naprostá většina lidí sebou škubla.
Dean se postavil vedle nějaké postarší ženy, která mela u sebe čtyři kozy.
Ta na něho vrhla podezřelý pohled, Dean od těch koz raději o kousek odstoupil.
„Slyšte poddaní naší milované královny, konečně našel den, kdy se k nám vrátil náš milovaný pán a manžel naší královny, náš král Theodor!“ na dřevené schodiště vystoupila žena kolem 30 let a vedle ní se během několika vteřin objevil Sam oblečen v honosném rouchu.
„No to si snad ze mě děláte kozy!“ vyrazil ze sebe Dean, kozy vedle něho zamečely.
„Poddaní. Pozdravte svého navrátivšího krále Theodora udatného!“
Samův pohled padl na Deana, ale nereagoval, nechal si do výše zvednout svou pravou ruku.
Lidé propukli v jásot. Byt někteří v nucený.
Same! Same! To jsem já! Neboj dostanu od tě čarodějnice!“ zakřičel Dean a začal se k němu skrz ty lidi prodírat.
Sam na něho hleděl, ale nereagoval, vlastně se mu po tváři mihlo opovržení.
„To jsem já! Dean! No tak dean tvůj bratr!“
„Zavřete ho do šatlavy!“ zaječela královna a na Deana se vrhli čtyři straže a srazili ho k zemi.
„Co to s tebou ta mrcha udělala, copak mě nepoznáváš? Nech tem e být!“ No tak Same!“ veškera jeho snaha byla marná, Sam na něho nereagoval, vlastně od něho odvrátil svůj zrak a otočil se na druhou stranu.
„Cos mu to udělala ty ohavná babizno!“
Straže ho postavili na nohy, dva ho pevně drželi a další dva mu uštědřili několik tvrdých ran do břicha, do kolen, do rukou, i do hlavy a poté ho začli táhnout pryč, Dean se marně vzpouzel, Sam se mezitím stále usmíval a mával všem shromážděným lidem, královně se na rtech na několik vteřin objevil úšklebek a poté se její tvář opět usmívala a začala mávat všem svým poddaným tak jako její milovaný manžel Theodor.

Mason: teda, jak jsem se dostala k části: „Naše královna nám konečně představí svého ztraceného manžela.", hned mi bylo jasný, že to bude Sam , úplně ho vidím, jak tam tak nafuněně zírá na tu ´spodinu´ a Dean zase dostal přes čumák - by si ho měl pojistit, měl by za něj majlant
Chudák Dean, ten se ještě nadře, než z toho Sammyho dostane doufám, že taky nebude muset políbit nějakou žádu

Nevím proč, ale jako královnu si stále představuju černovlasou Ruby a ten její úšklebek A Deanovi fakt nezávidím. Jsem zvědavá, co vymyslí, aby Samymu vrátil paměť. Vyvíjí se to opravdu zajímavě a já se moc těším na pokračování

Já jí vidím jako mladou evil queen z klasické snehurky:)

Mason: Jsem stejně napnutá, jako ostatní, jak se nejprve z toho dostane Dean a co pak vymyslí na Sama.

A je tu další čast:

Stráže dovlékli Deana až k šatlavě. Jeden z nich, který ho nedržel, odemkl mříže, další dva ho hrubě strčili dovnitř a ty mříže uzamknuli.
Do Deanova nosu udeřil silný zápach, zakuckal se, zakryl si rukou ústa, ale nebylo mu to nic platné.
Přiskočil k mřížím a zalomcoval s nimi, pak znovu a znovu, ale ty mříže držely pevně.
Odstoupil od nich a rukou si zacpal jak ústa tak i nos, bylo mu jasné, že takhle nemůže dlouho zůstat, musel vymyslet způsob, jak se odtud dostat.
Nedaleko od něj se ozvalo zapištění, pak další, u rohu s nakupenou slámou se mihla poměrně velká krysa, zachvěl se, z krys nemel nikdy dobrý pocit, ale jak se má odtud dostat a především, jak má donutit Sama aby si vzpomněl?“
„Možná, že ho ta ženská omámila, možná, že ztratil pamet, tak či tak ho vůbec nepoznával.
Udělal další krok dozadu, ozvalo se zakřupnutí.
Podíval se dolu a nijak zvlášť ho nepřekvapilo, když spatřil napůl rožvýkanou lidskou nohu, ale to neznamenalo, že by se to líbilo jeho žaludku, přiskočil až k mřížím a mel co dělat, aby to v sobe zadržel.
Poblíž sebou uvidel nějakého chlapečka, který držel v ruce malý klacík.
Nebylo to sice nic moc, ale mohla to být šance.
„Hej chlapečku pojď sem, možná tu pro tebe něco mám?“ zavolal na něho, ale ten nadzvedl své lněné kalhoty a vyplázl na něj jazyk a poté se smíchem odběhl.
„Fakan jeden zatracený,“ ulevil si Dean a poté sáhl rukou do kapsy, mezi nohama mu proběhla malá krysa, chtěl jí zašlápnout, ale neudělal to, ucítil, že v kapse něco má, když to ruku vytáhl, zjistil, že hledí na tři zlaté vousy.
Volnou rukou se plácl do čela.
Jsem to já občas magor, jsem zvědavý, jestli to bude fungovat, vzal jeden z těch vousu do obou rukou a natáhl ho, ale než ho mohl roztrhnout, v hlavě se mu ozval starcův hlas.
„Použij je jen případe nouze.“
„Zachránit Sama od té ohyzdy je nouzový krok,“ zavrčel a poté škubl.
Pozdě si uvědomil, že nemá ponětí, co se vlastně stane.
K jeho překvapení se ocitl na druhé straně šatlavy.
Nadechl se s tím, že si užije čerstvého vzduchu, ale místo toho ho do nosu udeřil zápach koňského lejna. Zakuckal se a uskočil dozadu.
„To je nechutné, musel uskočit ještě o kousek dál, neboť ten zápach byl stále silný, při dalším uskočení se s někým srazil.
On i nějaký mladý muž spadli na zem, jen kousek od koňských hoven.
„Omlouvám se, nedíval jsem se na cestu,“ promluvil ten mladý muž, kterému mohlo být tak 25. Deanovi se vybavila slova té zvířecí ženy.
„Jestli mi do dvou dnů někoho nepřivedeš, najdu si tě a zabiju.
„To nic pohoda, mel bych na tebe malou prosbu.
„Na mě?“ podivil se mladý muž.
„Jo na tebe. Potřebuji, abys zůstal ve městě.
„Jak to myslíš?“
Dean zavrčel.
„Chtěl bych tě s někým seznámit, ale teď musím někoho zachránit, takže se tu sejdeme za pár hodin.
„Cože, proč bychom se měli…?“
„Výborně. Chtěl bych tě s někým seznámit.“
„Cože? S kým?“
„S někým, kdo je ti jisté souzněný, takže nezapomeň, tady na tom místě při západu slunce.“
„Kdo by to mel být?“
„Někdo kdo tě jistě uchvátí na první pohled.
Oči mladého muže se rozzářily.
„To je tak krásná?“
„To nemáš ponětí, jenom jaksi své muže ráda trhá,“ pomyslel si v duchu.
„tak dobrá. Budu tady.
„A jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Dean.
„Líný honza, teda honza, ale všichni mi říkají líný to mi připomnělo, muž si lehl na zem a během několika vteřin usnul.
Dean potřásl hlavou.
„Tohle nemůže vyjít, na druhou stranu, tenhle nejspíš ani nepostřehne, když se do něho pustí!“ blesklo Deanovi hlavou a poté se zahleděl na zámek, který se rozkládal před ním, byl poměrně rozlehlý, musel mít nejmíň sto pokojů…,“ v tom mu položil někdo ruku na rameno, škubl sebou, ale když se otočil, tak hleděl na stařenu, která mela košík s jablky.
„Nedal by sis jedny, mládenče?“ otázala se ho tichým hlasem.
Mel sice hlad to ano, ale ty jablka nevypadala příliš vábně.
„Ne děkuji. Je to od tebe laskavé, ale…“
„Tady vem si dvě.
„No když jinak nedáš, ale já nemám čím zaplatit.
„To není třeba, hlavně je nejez.
„Tak k čemu jinému by byli?“
„Ty na to přijdeš Deane,“ jedno jablko mu vypadlo z ruky, když se pro něj shýbl a následně narovnal, ta stařena tam nebyla.
„Jakto, že znají mé jméno?!“
„Fuj ty jablka jsou fakt hnusná,“ odplivl si, ale nezahodil je, obě dvě si strčil do kapsy.
„Dean, Dean, Dean, malý tupý Dean, Dean, Dean, Dean malý tupý dean, donesl se k nemu pisklavý hlas, musel to být ten malý skřet, kvůli kterému spadl v lese do té jámy.
„Ukaž se ty malý prevíte!“ Nikde ho však neviděl.
„Vyměním s tebou ta jablka,“ ozval se blízko něj mladý líbezný hlas.
Otočil se a hleděl na krásnou mladou dívku, která nesla v košíku nadherná jablka.
„Jak víš, že mám jablka?“
„Proste to vím. Dej mi je a já ti dám svá tři krásná jablíčka, vždyť ty tvoje se ani nedají jíst.
„fajn. V břiše mu zakručelo, šáhl rukou do kapsy, už je téměř vytáhl, ale pak se přece jen zarazil, pustil ty jablka a vytáhl prázdnou ruku.
„myslím, že si je nechám.
„A k čemu ti budou? Nejsou poživačná, zato ty mé jsou šťavnatá a velká, na vem si jedno,“ podala mu velké červené jablko.
Deanovi se sbíhaly sliny, v břiše mu kručelo, ale přesto řekl.
„Nechám si ty svá.“
„Jak myslíš, ale pak nelituj,“ zaskřehotala a odkráčela rychle pryč.
„Odmítnutí bolí, i když jde jen o jablka!“ Dean potřásl hlavou a pomalým krokem se vydal k tomu zámku, držel se pokud možno ve stínu a doufal, že než tam dojde, tak ho něco napadne, něco, co mu pomůže vyrvat Sama ze spáru té čarodějnice.
Nevšiml si, že ho následuje postava s kapucí přehozenou přes hlavu.

Mason: Díky za zpříjemnění odpoledne Zase jsem se výborně pobavila! Dean je opravdu úplně mimo Moc mě tato povídka baví a doufám, že se Deanovi nakonec podaří Sama zachránit

Mason: „Tohle nemůže vyjít, na druhou stranu, tenhle nejspíš ani nepostřehne, když se do něho pustí!“ blesklo Deanovi hlavou Dean je vtipálek
tak nápadníka by už měl... a teď jsem zvědavá, jak zachrání Sammyho

Moc dekuji. A co si myslíte o tom starci a stařene, co mu neco dali a oslovili ho jménem?

No rozhodně to budou pohádkové bytosti a já myslím, že chtějí Deanovi pomoci. Ten stařec mi příjde jako Děd Vševěd a jeho tři zlaté vlasy A ta babča... zatím nevím. Ale rozhodně je celá povídka velice originální a netradiční, takže je to vítané osvěžení

Ta babča je taky z jedné pohadky, ale nemůžu si vzpomenout:)

Mně to připadá jako Tři veteráni - sněz jablko a naroste ti kdoví co.

Na to jsem nemyslel, ale možné je vše:

Po několika minutách přišel k malým vrátkům.
Ted litoval skutečnosti, že se nebyl nikdy v Evropě podívat na nějaký zámek, tehdy mu to přišlo jako zbytečná, nezajímá věc, ale teď by se mu pár informací hodilo, uslyšel štěbetavé hlasy a vzápětí se ty dvířka otevřely a vyšly z nich dvě služebné, které se smály.
Žádná si ho nevšimla a obě dvě si to zamířily nedaleké studni.
„Nikdy by mě nenapadlo, že dvě žvatlající kvočny, mi pomůžou dostat se do toho zámku!“ zamumlal a zmizel uvnitř dřív, než se jedna z těch dvou otočila.
Zavrtěla hlavou a vrátila se k nabírání vody.
Do nosu ho udeřila zvláštní vůně, nebyl to zápach, spíš to vonělo jako levandule, otřásl se, nesnášel levanduli, ale zas to bylo lepší, kdyby mel před sebou hnijící maso nebo něco podobného.
Dolehlo k nemu cakání a tichý ženský smích a poté slova.
„Nech toho Theodore můj drahý nech toho.“
Znovu se otřásl, tentokrát hnusen, nechtěl si ani představit, jak se Sam společně koupe s tou čarodějnici v nějaké dřevené kádi.
Udělal několik dalších kroku, přeskočil malou hromádku odpadku, chtěl udělat další kroky, dostat se ke dveřím, najít komnatu, ve které byl Sam, omlátit té čarodějnici hlavu o okno a přinutit Sama si vzpomenout, ale v tom mu něco nebo někdo podrazil nohy a on dopadl do hromady listí.
Poblíž něho se ozval škodolibý smích.
„Nešika Dean, Nešika Dean, špatně šláp a na nos dopad, nešika Dean.
„Pojď sem ty malý šmejde, no tak se ukaž,“ vrčel Dean zatímco se zvedal.
Nikdo se však neukázal, místo toho mu někdo cvrknul do nosu.
„Ty zatracený malý šmejde!“ Dean se ohnal rukou do prázdna.
„Vedle! Vedle!“ kolem něho se rozeznal zlomyslný smích, který za minutu utichl.
„O co tomu deviantnímu skřetovi jde?!“ zabručel Dean a oprášil se.
Seshora už k nemu nedoléhal žádný smích, což mohlo znamenat, že se ta mrcha při troše štěstí utopila anebo spíš, což bylo pravděpodobnější, se království manželé vykoupali, Dean se znovu otřásl a poté opět pokračoval v cestě, v cestě, která byla slabě osvětlena nepatrně planoucími pochodněmi po stěnách.
Nakonec se mu podařilo dojít ke dveřím, opřel se do nich, nehnuly se, opřel se do nich s větší silou, stejný výsledek, kopl do nich a bolestně sykl.
No tak! Přece se ty dvě kvočny nevynořily odnikud!“ zachrčel, maličko odstoupil a následně se rozeběhl, narazil do těch dveří, pentlice povolila a dveře se otevřely a on spadl na zem, kousek od noh dvou straží.
„Eh. Venku je celkem pěkně, nemyslíte?“
Jeden se podíval na druhého a oba dva téměř současně vykřikli.
„To je ten, co chtěl napadnout naší královnu, chtěli ho chytit za tričko, ale Dean na nic nečekal, každého svou jednou rukou udeřil co nejsilněji do holené, oba muži bolestně vykřikli, Dean vyskočil a začal utíkat na druhou stranu.
Za nim!“ zařval jeden z těch dvou a oba dva se za ním rozeběhli, Dean proběhl jednou komnatou, pak druhou, proběhl kolem nějaké mladé ženy ve spodničkách.
„Fakt sorry!“ vykřikl. Nakonec doběhl ke třetím dveřím, který byly zavřené.
„Do všech třešní!“ udeřil do nich, ale dveře nepolevily.
„Tamhle je! Už ho máme!“ vykřikli oba dva muži, Dean do těch dveří udeřil znovu, ale tentokrát se nic nestalo, do dlaně mu však spadly čtyři malé fazolky.
„To je blbost, ale proč ne, položil je na zem a kousek od nich poodstoupil.
Ty straže doběhli téměř k nemu, když jim Dean nastavil ruku.
Oba dva muži se zmateně zastavili.
Než se rozhodnete cokoliv podniknout, měli by si poslechnout tohle, Dean z kapsy vytáhl čtyři jablka.
Jeden z mužů se chtěl pohnout, ale on ho znovu zarazil.
„Tohle se nedělá, sledujte tohle, rychlým pohledem zkontroloval podlahu, nic se nedělo.
„Takže podle známé říkanky, měla babka čtyři jabka a dědek jen dvě, oba dva muži se na sebe nechápavě zadívali, ale nepohnuli se.
„Takže ona jich mela čtyři, zřejmě silný zdravý apetit, dedek jich mel jen dvě a chudák se cítil ošizený a tak zadal babku, ať mu jedno dá, že budou mít stejně, ale do toho se babce vůbec nechtěla, brala přísun ovoce vážně, až moc vážně, s fazolemi se pořad nic nedělo a ti dva se jaksi zdálo vzpamatovali.
Chtěli se na něho vrhnout, ale v okamžiku, kdy oba dva vyběhli vpřed, ze země vyrazil mohutný zelený stonek, který vzal ty dva sebou nahoru.
„Pozdravujte tam nahoře,“ zavolal Dean a pak se otočil, dveře se otevřely.
Zaváhal, ale nakonec do nich vešel.
Ušel asi pět kroku a poté se ocitl u poměrně velké jámy, než však mel čas cokoliv promyslet, někdo mu zezadu do žeber uštědřil tvrdou ránu, on bolestně heknul, ztratil rovnováhu a do té díry se zřítil, při dopadu ztratil vědomí. Ozvalo se zasyčení.
Postava s kapucí neboť ona ho tam strčila se otočila a odešla.
K Deanovi se začal přibližovat obří had s opravdu velkými tesáky, na kterých se leskly kapky jedu.

No teda!!! Ten had mi připomíná Naginiho z Harryho Pottera Další super část!!! Dean a kouzelné fazole A ta jeho hláška "Do všech třešní" To mě dorazilo Fakt skvělé pokračování a já se již těším na další

Mason: teda, Dean má samou překážku, už jen chyběj draci - budou? opravdu jsem zvědavá, jak z toho Sammyho dostane


„O co tomu deviantnímu skřetovi jde?!“ zabručel Dean Dean a ty jeho hlášky

astik: to zjistíme:)