Bylo nebylo

Dean sebou zavrtěl, po chvilce zas a ještě jednou, nakonec otevřel své oči a zjistil, že leží na nějaké posteli.
„Kde to jsem?“ chtěl vstat, ale nedokázal se o své ruce opřít.
„Měl bys ještě chvíli odpočívat,“ ozval se blízko něho tichý mužský hlas.
„Kdo je to?!“ pokusil se znovu posadit, ale ani tentokrát se mu to nepovedlo.
„Neuvěřitelně tvrdohlavý, co?“ na Deanove břiše se objevil mladík, který mohl mít tak nanejvýš 20 cm.
Dean se ho zlehka dotknul.
„Ty fakt existuješ.“
„Proč bych, nemel?“ opáčil malinký mladík, nezdálo se, že by ho Deanovi pochybnosti urazily.
„Kdo jsi a jak jsem se sem dostal? Poslední na co si vzpomínám, je skutečnost, že mě do té díry někdo strčil, možná jsem slyšel nějaké syčení a poté jsem ztratil vědomí.
„To si pamatuješ dobře.
„Nepamatuji se však, že bych se odtamtud dostal, kdo mě vytáhl?“
„Já,“ odpověděl skromně mužíček.
„Ty? Na legrácky mě bolí hlava.
„Já nežertuji, když jsem viděl, jak tam ležíš a jak se ta kobra pomalu přibližuje a tak jsem te odtamtud vytáhl.
„No tak., hele já se taky rad chlubím něčím takovým, ale tohle je moc.“
Mužiček přicupital až k jeho očím.
„Myslím to vážně Deane, já té odtamtud vytahl, bohužel několik kapek hadího jedu tě přesto zasáhlo, proto se teď cítíš tak unavený.
„Takže ty si mě z té díry vytáhl a ještě tomu hadovi zabránil, aby mě uštknul?“
„Nechci se vychloubat, ale ano tak to bylo.
Dean se na jeho malinkou postavou zadíval, ve tvářích mel pochyby, ale nic neříkal.
„Jak se jmenuješ?“ otázal se po chvilce Dean, který cítil, že se mu do končetin vrací síla, mužiček z něho seskočil a Dean se opatrně postavil.
Seshora k nemu dolehlo skřípání postele a vzrušené stenání.
„To není královna a její ztracený manžel,“ ozval se mužíček, jako by mu četl myšlenky.
„Jak to můžeš…?“
„Protože oba dva před několika minutami nasedli na koně a odjeli pryč.
Kruci! A to si mě nemohl vzbudit dřív?!“
„Mohl, ale nebylo by to nic platné, myslíš snad, že by si je dohonil, kdyby si je honil po kolenou.
Dean něco zavrčel, ale musel uznat, že ten mužiček má pravda, ještě před pár minutami, nebyl schopný se pohnout, takže by se k nim mohl těžko dostat.
Zlostné se ohnal rukou.
„Víš kam jeli?“
„Je mi líto.“
„Jakže se vlastně jmenuješ?“
„Paleček, říkají mi Paleček.
„Paleček,“ zopakoval Dean a otočil se.
„Je na čase se vrátit Deane!“ ozval se ten mužiček.
„O čem to mluvíš?“ Dean se otočil, ale Paleček už tam nebyl.
„Kam s ním ta mrcha mohla jet, co má v plánu?“
Rozhlédl se kolem sebe, ale nikoho neviděl, prošel dveřmi, přešel dlouhou chodbu, vyšel dvířky a ocitl se venku.
Pohled mu padl na opodál se stojícího koně.
„Jestli mel ten Paleček pravdu, nemuseli by mít takový náskok.
Pohled mu padl na slunce, které začalo pomalu klesat.
Vzpomněl si na toho chlapka, co se jmenuje líný honza, na slova té zvířecí ženy.
„Hodilo by se mi víc Deanů,“ zabručel a poté se vyhoupl na toho koně a popohnal ho k běhu.
O několik minut dříve se Sam procházel po komnatě.
Po té koupeli se cítil velmi příjemně, ale přesto mel pocit, jako by tady něco nesedělo, ale nedokázal si nic vybavit.
Zamyšleně několikrát minul kouzelné zrcadlo, které na něho hledělo zadumaně.
Dveře do komnaty se otevřely a dovnitř vešla královna.
„Jak se cítíš můj drahý.
„Dobře má královno,“ odvětil Sam, ale ta slova mu přišla nějaká vzdálená.
královna se pousmála a přistoupila k nemu a položila mu svou ruku na levé rameno.
Sama zamrazilo a v mysli mu vytanul obraz.
„Poběž, Same! Poběž musíme tu malou mrchu chytit dřív, než nám uteče!“
Sam viděl sám sebe jak běží vedle nějakého jiného muže, který mu byl povědomý.
V tom se před ním objevila malá holčička a udeřila ho jemně do nosu.
„Hledáš mě Sammy?“ otázala se posměšně. Obraz se rozplynul.
„Jsi v pořádku?“ otázala se ho královna.
„Ano jsem?“ zamumlal,“ přestože ho znovu při jeho dotyku zamrazilo.
královna ho políbila, Samovi se před očima objevil jiný obraz.
Byl v objetí s nějakou mladou ženou.
„Tak co budeme dělat dnes pane Winchestere?“
„Něco jistě vymyslíme, budoucí paní Winchesteriová.
Zena se zasmála.
„Miluju tě Same, já tebe taky Jessico,“ obraz se rozplynul a on potřásl hlavou
„Co se děje drahý?“
„Nic. Jsem v pořádku, jen je tu nějaký těžký vzduch.
„Máš pravdu. Pojďme se projet, to nám oběma pomůže.“
„To bezpochyby ano,“ zamumlal Sam, který odněkud několikrát uslyšel :
Same! No tak Same!“ pročísl si vlasy a vyšel z komnaty.
královna ho se zachmuřeným výrazem následovala.
Mladá žena v bílém plášti přistoupila k postaršímu muži, který mel na sobe též bílý plast.
„nějaké změny doktorko?“
„Obavám se, že ne, oba dva jsou stále v bezvědomí.
Doktor na to nic neřekl, zahleděl se před sebe na dvě postele, na kterých leželi Sam a Dean napojeni na přístroji a mezi nimi na židli sedel Bobby s ustaraným výrazem.

Co to je??? Chceš říct, že se to Deanovi a Samovi jen zdá??? Tak teď jsi mě dostal!!! Tohle jsem teda v žádném případě nečekala!!! Super a já se nemůžu dočkat další části

Mason: takže tělíčka jsou přítomna, ale jejich mysl se zase někde courá? no páni, to bude ještě mazec Dean na koni, Sam na koni - kdo sletí dřív? tak honem pokračuj, ať se do toho zamotáme ještě víc

a je tu další čast:

Den pobízel svého kone. Netušil pochopitelně, kam se Sam s tou čarodějnici mohli vydat, ale spoléhal se na to, že na ne při troše štěstí narazí.
Poblíž něho zahoukala sova, cítil, že jeho kun ztrácí sílu a tak ho ač nerad nechal zpomalit, nakonec se kun zastavil úplně, Dean z něho seskočil, zadek ho bolel, nebylo se co divit, s takovou jízdou by mel nejspíš problém i žokej.
Rukou si ho tedy promasíroval a poté se kolem sebe rozhlédl.
Neviděl nic neobvyklého, dokonce ani nic neslyšel.
Otočil se k tomu koni, ten stále uříceně oddechoval.
Mávl rukou a chtěl vstoupit do lesa, když k nemu dolehlo slabé koňské zažrání.
Přitiskl se tedy ke stromu.
Vůbec to samozřejmě nemuselo znamenat, že to budou ti dva, ale tak nějak se naučil, že není dobré se vystavovat na cestě.
Kolem něho proběhl kun s černým rytířem.
Zavrčel a chtěl zpoza toho stromu vystoupit, když mu pohled padl na dva koně, kteří se pásli na druhé straně úzkého potoka.
Natáhl se, byla to sice dálka, ale byl jsi víc než jist, že mají na sobe vypálené královské znamení.
Přešel tedy rychle k jinému stromu, pak k dalšímu, nikde nikoho neviděl, ale to nemuselo nic znamenat.
Ocitl se již u toho potoka, nemel se již za co skrýt, takže ten potok přeskočil.
Oba dva koně sice zvedli hlavu a podívali se na ne, ale ihned se vrátili k polykání trávy.
Dean si oddechl a postoupil o kousek blíž.
„Dej si jablko Theodore, je velmi dobré,“ uslyšel odněkud z blízka.
Museli být za tím houštím.
„Dej si jablko, zažene to tvůj churavý stav, bude ti po něm ihned lépe.
„Tak dobrá,“ slyšel Same.
Proskočil skrz to křoví a vyrazil Samovi to jablko z ruky, jablko se odkutálelo o několik metrů dál.
„Jak se opovažuješ?!“ vřískla královna.
„Tak takhle ty to děláš ty čarodějnická bitch! Díky tomu jablka ho udržuješ v nevědomostí.
Královna se zasmála.
„jsi docela bystrý na prosťačka.“
Fakt? Rekni to mé ruce!“ Dean jí chtěl udeřit, ale jeho ruka se jí nemohla dotknout, jako by jí odpuzovala neviditelná síla.
„To si vážně tak tupý, copak si sám neřekl, že jsem čarodějka?!“ královna pohla druhou rukou, na Deanove hrudi se objevily tři povrchové šrámy.
„dean sykl.
„Co se tu děje?“ nechápal Sam.
„nic drahoušku. Dojdi si pro to jablko.“
„Nechoď pro něj, když se ho nedotkneš, tak si ¨možná i vzpomeneš!“
„Je můj!“ zavrčela královna a Dean dopadl tvrdě na zem, poté se malinko povznesl a pak zase tvrdě dopadl.
Sam se nehýbal.
„Toho muže nepoznával, ale nelíbilo se, co se děje.
„běž pro to jablko!“ vykřikla královna.
„Nechoď pro něj! Sakra Same musíš si vzpomenout!“
„Nejmenuji se Sam…, tedy myslím, že ne.
Královna zasyčela a neviditelná síla sekla Dean a do rtu, ten bolestně vykřikl.
„Jen si pro to jablko dojdi, bude ti po něm mnohem lepe, mě můžeš věřit.
„To je stejné, jako věřit žralokovi jako, že pohrdne se cukajícím tělem v moři.
„Ticho!“ zaječela a švihla rukou na Deanove krku se objevil slabý škrábanec.
„Ty mě nemůžeš zabít co? Kdybys mohla, tak už bys to udělala.
„Královna s ním chtěla znovu udeřit o zem, ale v tom se jí na hlavě usadil pták.
Zaječela a nechala Deana spadnout, rukama toho ptáka odehnala.
Dean se zvedl a rozeběhl se k ní, ale nedoběhl k ní, protože se za běhu začal vytrácet.
„Co to…,“ uslyšel nějaké hlasy.
Zvracíme ho, nabijte na 300, nabijte na 350 , no tak Deane, ty to zvládneš, uslyšel Bobbyho hlas.
„Deane?!“otázal se Zmatene Sam.
„Same?! Ty jsi vzpomínáš? Ty víš kdo jsi, co to sakra…,“ Dean se rozplynul.
„Deane!“ zakřičel Sam.
„Deane? Kam si zmizel, Deane?!“
Královna se k nemu otočila.
„Konečně nás ten pobuda nebude obtěžovat.
„Kdo jsi, o čem to mluvíš?!“ Sam ustoupil do zadu.
„Kdo jsem? No přece tvá královna.“
„Co si mu udělala?!“ Sam se otočil dozadu, ale poblíž stalo pět mužů, bylo mu jasné, že skrz ne se nedostane.
„Já? Absolutně nic, zapomeň na toho zoufalce, teď můžeme být jen my dva jen já a ty Theodore můj manžely.
„Jmenuji se Sam a kde to jsem?!“
Chápu. Jsi trochu rozrušený, ale neboj se má lásko, vše bude zas jako dřív, chopte se ho, odveďte ho zpět do zámku a nechte udělat patřiční lektvar.
„Nechte mě!“ Sam udeřil jednoho loktem do obličeje, druhého udeřil do spánku, ale další dva ho tvrdou ranou srazili k zemi, chytli mu za obě dvě ruce, přinutili ho vstát.
„Za pár chvil se tím už nebudeš muset trápit, můj drahý.
„Kdo jsi, cos udělala Deanovi?!“ Sam sebou marně škubal, ti dva muži ho dovlékli k opodál stojícímu kočáru a hrubě ho do něj strčili.
Dean otevřel oči, nechápaje hleděl na Bobbyho.
„Díky bohu jsi zpátky.
„Cože? O čem to mluvíš, kde je Sam a ta zatracená čarodějnice?!“
Bobby se ohledl za sebe, u dveří naštestí nikdo nestál.
„Deane, o čem to mluvíš? Sam je na vedlejší posteli, ale na rozdíl od tebe se ještě neprobral.
Dean se otočil a viděl ležícího Sama.-
„To přece nemůže být pravda, to všechno přece nemohl být sen..,“ sáhl si na krk nemel tam nic, stejně jako na hrudi.
„Přece se mi to nezdálo, všechno to nemohl být sen!“
„Deane! Vzpamatuj se! Tebe někdo přepadl, když si šel po cestě a Sama někdo omráčil, když šel do toho domu!“
„Ne! To všechno přece nemohl být jen přelud, proč se Sam taky neprobral?!“
„Já nevím, doktoři si myslí, že jeho stav je vážnější!“
Dean se dotkl Samovi ruky, byla poměrně horká.
„On má horečku?“
„Ne.“
„Tak proč jsou jeho ruce teplé?“
„To přece není možné, ještě před pár minutami mely normální teplotu.
„nevím, co to je, ale rozhodne to nemohl být jen sen, musím se tam vrátit a vyrvat ho ze spáru té čarodějnice!“
„Deane! Uklidni se! Posloucháš se vůbec?!“
„Sam potřebuje mojí pomoc a já nevím, jak se tam vrátit, zatraceně!“ Dean udeřil rukou do zdi.
„Není kam se vracet, byl to sen!“
„Deane, lektvar, čarodějnice, pomoz mi, Deane,“ zamumlal Sam, ale nezdálo se, že by se chtěl probudit.
„Jak moc je pravděpodobné, že se nám bude stát stejný sen?!“
„To já nevím, ale nemůže to být skutečnost!“
„A co když je, co když je tam Sam uvězněný, protože ho to mrcha nepustí?!“
„Zní to příliš šílené…“
„Dean říká pravdu, jeho bratr tam skutečně uvíznul,“ před Bobbyho očima se objevila malá víla.
„Můj bože…,“ zamumlal Bobby nevěřicne.
„Ty malá bestie, to tys nás dostala.
„Já vím?“ víla sklonila hlavu.
„Můžeš mi pomoct, vrátit se tam, vyrvat Sama z jejich pařátů?“
„Ano, ale bude tě to něco stát?“
„Co?!“
„Jeden zlatý chlup.
„No jasně! Já jsem idiot!“ Dean sáhl do kapsy a vytahl zlatý chlup.
„To je neuvěřitelné,“ zamumlal Bobby.
„Takže co mám říct, něco jako, chci se ihned vrátit do toho lesa?“
„Deane to přece nemůže…,“ začal Bobby, ale nedokončil to, protože se Dean rozplynul.

Teda!!! Stává se z toho slušný akčňák a já se nemůžu odtrhnout Je to paráda Úplně jsem viděla před očima, jak si Dean masíruje zadek A Bobby, který nevěděl, která bije Dobré šoky mu hoši dělají A Dean je zpět ve snu... nebo co to vlastně je Takže už se nemůžu dočkat, až přihodíš další part

Dean se objevil v lese, trochu zavrávoral, ale jinak se cítil celkem v pohodě.
Svatá žemlovko, ono to funguje, z blízka k nemu dolehlo slabé zahoukání, uvědomil si, že se na krajinu téměř snesla tma.
„Sakra. To mám méně času, než jsem si myslel, musím ihned do města,pro toho líného Honzu,“ udělal několik kroku, ale pak se zastavil.
Já si sice zachráním krk, pokud ho tedy neroztrhá se mnou, ale než ho tam dovedu a zase se od ní dostanu, může ta babizna se Samem udělat kdovíco, vždyť ten ani nevím, jestli je to skutečné,“ jakmile to dořekl, někdo ho štípnul do zadku.
„Au! Co to…,“ za zády se mu ozval škodolibý smích.
„Táhni pryč ty skřete,“ zavrčel.
„Copak, copak, snad nám hlavu něco netíží?“
„O co ti jde?!“
„O zábavu, o radost, o potěšení.“
„Já ti ukážu potěšení, dean vyndal jedno jablko s kapsy a strčil ho překvapenému rarachovi do úst.
Ten se nejprve překvapeně zakuckal, ale během několika vteřin se změnil v mladou krásnou ženu.
Dean vykulil oči, otevřel ústa.
„co je to zas za trik?!“
„Žádný trik, osvobodil jsi mě, zlá královna mě uvrhla v toto odporné a škodolibé stvoření a já jsem hledala někoho, kdo mě může osvobodit.“
„Chceš říct, že to hnusné jablko tě osvobodilo?“
„Ano. Jen to není jablko.“
„A co to tedy je?“
„Sáhni si do kapsy, pro to druhé.“
Dean tak učinil a vytahl zlaté zářící klubko.
„Co to je?“
„Tohle klubko přetrhá pouto mezi tvým bratrem a zlou královnou, opatruj se Deane a děkuji.
„jak to, že znáš…,“ mladá žena tam už však nebyla.
„Mohla mi aspoň říct, jak tohle klubko může přetrhat to pouto mezi Samem a tou babiznou!“
Popošel par kroku, ale protože se mezitím na krajinu snesla tma, téměř nic neviděl, nemel ponětí, kde to město vlastně je, poblíž něj opět zahoukala sova.
Vytáhl tedy z kapsy to žluté klubko a rozevřel dlaň.
Klubko začalo zářit, osvětlovalo krajinu do tři metrů.
„No není to sice nic moc, ale bude to muset stačit, ale pořad to neřeší, jak zabráním té babizne Samovi něco udělat, pokud ho tedy nehodlá do konce jeho života, dopovat nějakými odpornými lektvary,“povzdechl si a poté se vydal rychlým krokem směrem k městu, kde se Líný Honza protáhl a pomalu se postavil.
Podíval se na zamračené nebe, nebyl si jist, jestli se mu to jen nezdálo, ale vzpomínal, že mu nějaký trochu divný chlápek říkal, že ví o někom, kdo by se k nemu hodil, vždycky snil o někom, kdo by se o něho staral, pral mu, vařil mu, načechral mu peřinku a on tak mohl nerušené spát.“
Z blízka uslyšel jak nějaký voják cosi křičí, nevěnoval tomu však pozornost, zívl a vzápětí si lehl na studenou zem.a usnul.
Deanovi se mezitím podařilo s pomocí zařícího klubíčka, dojít až k tomu městu.
Zastavil se kousek před branou a schoval to klubíčko do kapsy, z druhé vytahl to, které mu ta mladá žena vrátila, zadíval se na ne, moc ho nepřekvapilo, že navzdory tmě kolem něho, vidí na to klubko poměrně zřetelně, volnou rukou si pročísl vlasy a pak ho něco napadlo, nejspíš blbost, která nemůže fungovat, ale za pokus to stalo.
Upřeně se na to klubko zadíval a v rukou cítil tiché vibrace.
„Kdyby se tam ta babizna nemohla k Samovi přiblížit,“ potřásl hlavou, ale přesto to klubku strčil do druhé kapsy a následně vstoupil do města, čekal ho ti dva muži, co tam stali, zadrží, ale to se nestalo.
královna se obrátila obličejem k Samovi, chtěla ho políbit, ale v tom se Samův obličej rozzářil, musela se odvrátit na stranu.
Po chvilce se k nemu otočila zas, ale dopadlo to stejně, jakmile se k nemu příliš přiblížila, jeho obličej se rozzářil.
Vztekle zachrčela.
„To museli mít na svědomí ty klubka, která se musela nějak dostat do rukou toho přivandrovalce, který se jí snaží ukrást jejího Theodora, vstala z postele, Sam se otočil a otevřel oči.
„Děje se něco má královno?“
„Nic můj drahý, jen se půjdu chvíli projít.
„jak myslíš má milovaná,“ zapředl Sam a poté usnul.
Byla rada, že ten lektvar zabral, obešla jejich velkou postel a naklonila se k nemu z druhé strany, ale i tak se Samova tvář rozzářila a ona se musela odvrátit, se vzteklým zasyčením si to namířila do zrcadlového sálu, kde pěstí udeřila ke zdi připevněného zrcadlo.
To se nejprve zvlnilo a následně se tam, objevila mužská hlava, která nejprve zívla a poté se jí otázala.
Čeho si žádáš, má skvostná královno?“
Ta ignorovala ironický ten.
„ukaž mi toho, kdo vlastní ta zlatá klubka.
Zrcadlo znovu zívlo.
„Nepočká to do rána, jsem tak znaveno.“
královna ho udeřila dřeveným kolíkem.
„Dělej, co ti přikazuji!“
„Zajisté má milována,“ zrcadlo se zvlnilo, ale ona viděla jen tmu.
„Myslíš, že si ze mě můžeš dělat legraci?!“ otázala se ho zuřivě.
„To bych si nedovolil nejkrutější, ale nemohu ti ho ukázat, jelikož je má v kapse O nejšílenější,“ královna ho však nevnímala, zlehka udeřila rukou do zdi.
„Musí ho co nejrychleji najít, je v tom blízkém městě!“
Do zrcadlového sálu vstoupili tři muži v loveckém oblečení a hluboce se poklonili.
„Přineste mi dvě zlatá klubka a též hlavu, toho kdo je bude mít u sebe!“
„Jak poroučíš má paní,“ promluvil jeden z nich a poté odešli, vyšli ze zámku, přivolali k sobe své psy, nasedli na koně a vyrazili do toho města.
„To nebylo nejlepší rozhodnutí O psychotosti.
„Zmlkni nebo tě nechám spálit!“ zrcadlo pohaslo a ona si to namířila ke komnatě k jiné, než v jaké spal Sam.
Bobby si ustarané pročísl vlasy.
Nevím, co se tu děje, jak je to možné, ale doufám, že se oba dva vrátíte, živý a celý,“ poté se zvedl a s povzdechem zamířil do odpočívarny

Mason: Opět jsem se výborně pobavila Ty hlášky bych si měla někam zapisovat... "Svatá žemlovko" "O Psychotosti" Kde ty na to chodíš?! Jako fakt bomba a já se těším na další část

Mason: Už by měl Dean trochu "máknout" a Sama zachránit. Jo a ty hlášky, fakt dobrý. Dík za další část.

janča: Delá co muže, ale nechce riskovat, že si ho ta zviřecí žena najde:)

rozhodne sa na pokracovanie velmi tesim
tie hlasky nemaju chybu

bohdy: u seriálu Conan tam byla sarkastická lebka:)

Jinak tady vám přináším další čast, užijte si jí

Dean došel na smluvené místo, líný honza tam však nebyl.
Zaskřípal zubama a rozhlédl se kolem sebe.
Spatřil ho ležet u kašny.
Popošel k nemu a lehce do něj strčil.
Honza něco zamumlal, ale spal dál.
„No tak. Vstavěj!“ znovu do něj šťouchl, tentokrát o něco silněji, ale spící muž zamlaskal a otočil se na druhou stranu.
„Ok. Máš to mít!“ zavrčel Dean a vytáhl mobil z kapsy
Bylo s podivem, že ho nikde přitom všem nevytrousil anebo se mu nerozbil.
Vybral si potřebnou melodii zmačkl tlačítko a mobil přiložil spícímu Honzovi k uchu.
„Z reproduktoru se začala linout yperská hudba, Honza okamžitě vyskočil na nohy.
„Ďábel jde po mně! Ďábel jde po mně!“
„Houby ďábel, jen Samův chabý pokus.“
„To jsi ty? Proč ti to tak trvalo? Z toho čekání jsem byl tak unavený?“
„Dám ti stovku, když mi řekneš, kdy nejsi unavený.“
„Stovku? Nechápal Honza.
„Zapomeň na to, je čas se vydat na zámek té, která ti uloupí srdce, doufám, že ne doopravdy,“ pomyslel si v duchu.
„Máš nějakou její podobiznu?“
„Copak jsem Picasso?“
„kdo je to Picasso.
Dean protočil oči.
„To je jedno. Musíme si pospíšit.
Proč?“
„protože jestli to nestihneme včas, nezbude na nás místo, ta dotyčná dáma, je totiž velkou fanynkou charity.
„netuším sice kdo je charity, ale nelibí se mi představa, že bych nenašel místo, kam bych si mohl lehnout.“
„Mně se zas nelíbí představa, že nás ta ženská slupne oba?“ blesklo Deanovi hlavou.
„Jak je to daleko? Jsem nějaký unavený.“
„Tak si kup redbull, sakra chlape to nevydržíš být vzhůru ani půl hodiny.
líný Honza mu neodpověděl, protože mel zavřené oči a spal, vůbec mu nevadilo, že spí ve stoje.
„Je tohle vůbec normální?!“ Dean se kolem sebe rozhlédl a všimnul si nedaleké káry, nebyla sice nic, ale na převoz tohohle neskutečně ospalého chlapa, by mohla stačit.
Dostrkal tedy spícího muže k té káře, strčil do něj a ten se do ní svalil.
Vzal za nosítka, ale nedokázal s tou károu pohnout.
Nedaleko od sebe uslyšel.
11 hodina odbila, panna se domu ještě nevrátila.
Co to sakra,“ kouknul se dolu a došlu mu, že to kolečko je rozpůlené.
„No tak!“ Rozhlédl se kolem sebe, ve slabém světle louční toho příliš neviděl, ale podařilo se mu šlápnout na pytel.
Rozevřel ho a zevnitř se na něj vyvalil zápach hnilobné zeleniny.
„Mňam Mňam!“ pronesl s odporem a poté zvedl Honzu a vsunul ho do toho pytle, ani tohle ho neprobudilo, přehodil si ho přes záda, nohy se mu malinko podlomily, ale nakonec to zvládl, prošel kolem straží , kteří si ho ani nevšímali a vydal se po cestě.
Po chvilce se zastavil, protože kolem sebe nic neviděl, upustil pytel, ten vydal ránu, ale nezdálo se, že by to spícího muže proudilo.
Z kapsy vyndal zářící klubko, dal si ho do pusy, otřásl se hnusem, ale nemel na vybranou, jednou rukou ten pytel nést nemohl.
Klubko se rozzářilo, jeho nitě ho zlehka šimraly do nosu, zatoužil po kýchnutí, ale musel to potlačit, poslední, co teď potřeboval , bylo, že by se mu to klubko někam zakutálelo.
„Doprčic,“ zahuhlal, ale zvládnul to, podařilo se mu potlačit kýchnutí, vydal se směrem k lesu, za kterým jak doufal nalezne ten její zámek, nedaleko od něj zahoukala sova, napočítal jedenáct zahoukání, čas mu ubíhal, pokusil se zrychlit krok, ale to nebylo možné, ten pytel se stával těžším a těžším.
Na chviličku se zastavil, setřel si rukou pot z čela a pak zas pokračoval dál.
Jakmile vstoupil do toho lesa, nohy mu náhle ztěžkly a on s nimi nemohl pohnout, ten pytel se spícím mužem mu tlačil na záda, na mysl se mu vkradla myšlenka, ať se na něho vykašle a jde zachránit Sama, při troše štěstí se k nemu ta ženská nikdy nedostane a teď když má ty dvě klubka, tak i zná způsob, jak ho od ní dostat.
Opět se zastavil, zhluboka se nadechl a vzápětí vydechl, ten pytel byl opravdu těžký, možná, že by ho mel položil k tomu pařezu, pohled mu k nemu zaletěl, už sundával pytel ze svých zad, když se mu vybavila vzpomínka na to, co jim vždy říkával jejich otec, nikdy to nesmíte vzdát, zvolit si tu jednoduší cestu, navzdory tomu, jak moc to bude bolet, jaké zranění to může přinést, jste Winchesterové, lovci, lovci, kteří nikdy nevolí tu jednodušší cestu, nikdy!“
„Už si někdy tati táhl spícího muže v pytli?“ zachrčel Dean, ale znovu si ten pytel posunul zpět a vzápětí se vydal na cestu, sova zahoukala a on vyšel z lesa a naskytl se mu pohled na rozlehlý, ale pochmurně vypadající zámek, v jednom z mnoha oknu zahledl tu zvířecí ženu.
Ta se od toho okna odvrátila, on se ušklíbl, což tedy nebylo snadné, vzhledem k tomu, že mel v ústech to klubko, které teď vyplivl.
„A to jsem si myslel, že brokolice má tu nejhnusnější chuť,“ odplivl si a zastrčil si to klubko do kapsy, ze zámku vyšla ta žena a namířila si to k nemu, Dean na zem položil ten pytel a rozevřel ho a do spícího muže malinko šťouchl.
Žena přišla k Deanovi, její oči nic neprozrazovaly, stejně tak i její tvář.
„Tak kde je?“ otázala se vrčivě.
Dean otevřel ústa, ale to už honza vylezl, postavil se a protřel si oči.
„bože ty jsi nádherná?“ zamumlal, když se na ní podíval.
„Opravdu?“ žene se rozzářily oči.
„Opravdu jsi ještě krásnější, než jak mi tě ten divný chlápek popisoval.
„Vážně?“ zamumlal neveřicně Dean a přičichl k tomu pytli, kromě hniloby nic necítil, že by mu tolik pomíchala mozek.
Honza jí vzal za ruce, žena cítila, jak se chvěje.
Opravdu ti připadám krásná?“ otázala se ho rozechvěle.
„krásná ne, přímo úchvatná, vždycky jsem doufal, že někoho takového najdu, jejich rty se přiblížily a vzápětí spojily, Dean nechápavě pokrčil rameny, ale otočil se a vyšel ven, neviděl, jak zahrada zezelenala, a ze zámku opadl pochmurný stín.
Ušel několik metrů, chtěl si sednout a napít se z čutory, ale v tom k nemu dolehl psí štěkot a mužské hlasy.
„Doufám, že nejdou po…,“ nestihl to doříct, protože se na něho vrhl velký černý pes, stačil před ním uskočit, ale to už se na něj řítil další a z druhé strany ještě jeden, napřáhl ruku a vrazil mu tu čutoru do tlamy, pes dopadl na zem, ale tomu třetímu se už úplně nedokázal vyhnout a ten ho lehce kousnul do paže, tričko naštěstí neprokousl, ale i tak to bolelo, ohnal se po něm kamenem a podařilo se mu ho udeřit do jednoho z jeho zubu, pes bolestné zaskučel, Dean vyskočil na nohy, pohled mu padl na strom, ale ten byl příliš daleko, obzvlášť, když na něj jeden z chlapů namířil kuši.
„Padl k zemi, střela z kuše mu lízla vlasy, čtyři muži přidali do kroku, Dean vyskočil na nohy.
„Znáte tuhle říkanku?!“ muži se zarazili.
Toho kopla, jednoho muže kopl do holena, muž se s bolestným výkřikem zhroutil k zemi, toho bouchla do obličeje, dalšího udeřil do tváře, dalšího kopla mezi nohy a Vážně jí to mrzelo, třetí muž se chytil za své přirození a zhroutil se k zemi a čtvrtého muže…,“ nemohl udělat, co měl v plánu, protože pátý muž o kterém neměl ponětí, mu mečem proklál břicho.
„To jsem nečekal…,“ vyrazil ze sebe Dean, muž z něho svůj meč vytáhl, Dean klesl na kolena, rukou se dotkl místa, ze kterého mu vytékala krev.
„Promiň Sammy,“ zachroptěl a poté padl k zemi.
Bobbyho probral křik, viděl, jak několik lidí běží do pokoje, kde leželi Dean se Samem.
„Má srdeční zástavu, nabijte na 200, nabijte na 300, nabijte na 360!
„Co se to děje?!“
„Jeden z nich má srdeční zástavu!“
„Stále nic, je pozdě…“
Mladá doktorka od Deana odstoupila, podívala se na hodiny a řekla.
„Čas smrti: 21:23, Bobby se zhroutil do křesla.

No to si děláš srandu To nemyslíš vážně, že Dean umřel Koukej ho nějak probrat, protože jinak to nerozdýchám

umřel, ale zrcadlo svou kralovnu varovalo

Mason: Mám takové zlé tušení, že si srandu neděláš. Ale kdo teď zachrání Sama?

Janča: To zjistíš v tehle předposlední časti a díky:

Sam se převalil v posteli. Zdál se mu divný sen.
Byl uvnitř nějakého domu, seděl na židli, naproti nemu sedel o něco starší muž než byl on, na levé straně stál postarší vousatý muž, který právě říkal.
„Tohle nebude nic lehkého hoši, zabít tohohle tvora dalo zabrat i vašemu otci:“
„Tím chceš jako říct co?“ vyjel na něj muž naproti Samovi.
„Uklidni se Deane!“ promluvil Sam.
Ten se ušklíbl, ale přitiskl svá záda k opěradlu.
„Nemyslím to tak, že byste byli neschopní nebo tak, jen, že jste prchlivý…“
„Já jsem naprosto klidný,“ přerušil ho opět Dean.
„Deane!“
„Co je Same?!“
„Jestli jste vy dva skončili, tohle byste měli vidět!“ Bobby jim podal knížku, ale Samovi se obraz před očima rozplynul, neboť s ním někdo zatřásl.
„Vstavěj Theodore můj drahý,“ uslyšel nějaký ženský hlas
„Otevřel oči a uvidel nad sebou celkem pohlednou ženu, ale jeho tělem projelo zamrazení, malinko se od ní odtáhl.
„Co se děje Theodore?“
„Nejmenuji se Theodor.“
Ženina tvář se zachmuřila.
„Ty lektvary fungujou míň a míň, chvíli tady počkej drahý, za chvíli jsem zpátky, královna slezla z postele.
Sam z ní chtěl také sléz, ale ona mu v tom zabránila pohybem ruky.
„Bude lepší, když zůstaneš ležet, není ti úplně nejlépe.
„Já se cítím fajn.“
„Věř mi, takhle je to lepší!“ prohlásila královna a poté se rychlým krokem vydala do zrcadlového sálu.
„Jak je možné, že jsou mé lektvary pokaždé slabší?!“ obořila se na zrcadlo.“
„To nejprve zívlo a teprve poté odpovědělo.
„Nemůžeš zlomit žádnou lásku má krutá paní.“
„Tvé řeči mě nezajímají!“
„Když tě nezajímají, proč mě budíš nabubřelosti?“
královna zlostně mávla rukou, ale zrcadlo nezasáhla.
„Možná je načase nechat ho jít a najít si někoho z našeho království, třeba takový obr zlobr, nebo mluvící bobr, či snad ledový rytíř…,“ zmlkni!“ zasyčela a poté začala do pohárku přihazovat ingredience.
„Opravdu má paní, tímhle způsobem ho připravíš o rozum, o paměť.
„Tak ať, pokud nebude můj, tak nebude nikoho!“
„Ticho!“ vykřikla, skla na oknech se zachvěla.
„Jak myslíš má královna, ale pak se mi nechoď vyplakat na rameno!“ zamumlalo s úšklebkem zrcadlo a poté pohaslo.
„Něco takového se nestane, tenhle muž bude můj!“ královna lžičkou zamíchala v poháru a poté si uspokojené prohlédla a následně zamířila do komnaty, kde byl Sam, byla moc rada, že kouzlo těch klubkem pominulo.
Vstoupila do vnitř, ale Sama nikde neviděla.
„Straže!“ zaječela a dovnitř vběhli dva muži.
„Co poroučíš, naše královno?!“
„Okamžitě ho najdete! Můj milovaný trpí horečkou!“
„Ano paní! Muži srazili paty, otočili se a odešli.
královna přišla k posteli a čichla si k ní, do nosu jí udeřila silná vůně.
„Někdo musel na tu peřinu něco vylít, něco co přerušilo její kouzlo, vztekle zaskřípala zubama, otočila se a zamířila si to zpět do zrcadlového sálu.
Jakmile se dveře zavřely, dopotácel se Sam doprostřed, hlava se mu točila, čelo mel zpocené, ruce nějaké zesláblé.
Znovu se mu před očima objevil obraz, ve kterém viděl sám sebe, jak se snaží vyhnout pohledu na muže sedícího před ním, ale ten se vždy přemístil tam, kam on hleděl.
„Copak Same, neříkej mi, že je ti to nepříjemné, tam dole jsme byli best budies, takže proč to samé nemůže platit i teď?!“
„Jdi ode mě!“ vykřikl Sam, obraz se rozplynul, náhle ho rozbolela hlava, před očima se mu na chvilku zatemnilo, z nosu mu začal vytékat pramínek krve.
„Co se to děje?!“ zaúpěl, podlomila se mu kolena a on dopadl na zem.
Dean otevřel oči, nechápal to, mel být přece mrtvý, ale tohle jistojistě nebylo ono obávané podsvětí, naštval by se, kdyby se dostal tam nahoru, ale vše kolem něj vypadalo tak, jak si pamatoval naposled, když ho ten muž probodl.
Rukou se dotkl břicha, nenahmatal na něm nic neobvyklého.
Chtěl se posadit, ale jemný ženský hlas ho zarazil.
„Mel by si odpočívat.
„Spatřil tu ženu, která se před ním objevila, když nacpal tomu rarachovi jablko do úst.
„Co se stalo, jaktože nejsem mrtvý?“ otázal se chraplavě.“
„Přivedla jsem tě zpět, ještě dřív než si překročil plán.
„Pláň?“
„Pláň, za kterou je věčné království.“
„Jo tahle. Pořad tam za mnou běžela nějaká tlustá ženská s korunou na hlava, s oblečením, které bylo poseto červenými srdci a neustále křičela setnete mu hlavu! Setnete mu hlavu, ale děsné přitom funěla.“
Zena se pousmála.
„To si dovedu představit!“ zašeptala a poté mu podala ruku, Dean se s námahou postavil.
„Jak dlouho jsem … však víš mimo?“
„Tak tři hodiny.
„Do shnilých jablek!“
„Zdejší jablka jsou vždy čerstvá.
„To neřeš. Musím se ihned vydat pro Sama, doufám, že to funguje, že mi ty zlatá klubko pomůžou přetrhat to jejich pouto.
„Pomůžou, ale musíš spěchat, na Sama začíná doléhat tíha přítomnosti.
„Co tím myslíš?“ ta žena však byla pryč
„Tohle je neskutečné!“ zavrčel a rukou se znovu dotkl svého břicha, jako by tomu nemohl uvěřit.
Pohled mu padl na nedaleko se pasoucího koně, přešel k nemu a po chvilce se mu na něho podařilo vyšvihnout.
„Jak na tom může někdo jezdit?“ zachrčel a poté pobídl koně k běhu, nevšiml si postavy tak 12 leté dívenky v bílých šatech, které na rtech pohrával krutý úsměv, dívenka se rozplynula.
Bobyhho probudily vzrušené hlasy.
„co se děje?“ zeptal se jedné sestry.
„On žije!“ odvetila rozrušeně.
„Kdo žije?“
„Dean Winchester, omluvite mě," sestra zahnula za roh.
Bobby se rukou opřel o stenu.
„Dean žije, ale jak je to možné, vždyť byl mrtvý a nebo to tak vypadalo.
„Doufám, že je to tvoje práce Johne, doufám, že ano!“ zamumlal a poté se šel najíst.

Začínám se cítit jako Bobby... Taky už mám z této povídky infarktové stavy Tak Dean žije I když... jak dlouho Takže už nás čeká jen poslední část??? Tak to už se moc těším

A je tady konec první časti, užijte si ji

Dean se zadýchaně zastavil. Bodalo ho v žebrech, ale konečně byl před tím zámkem.
Doufal, že Sam v tom zámku bude, nelíbila se mu představa, že by ho snad mel honit po celé pohádkové říši.
Schoval se za keř, kolem neho prošli tři mladé dívky v bílých průsvitných šatech.
„Nedívej se, nenech se tím rozptýlit,“ zamumlal tiše sám k sobe, za ním se ozvalo tiché zachichotání, otočil se , ale nikoho neviděl.
„Hlavně ne, žádný další rarach,“ zavrčel a vystoupil zpoza křoví a namířil si to k brané, mel plán jak se dostane k Samovi komnatě, aniž by ho kdokoliv zastavil, nebo v tom aspoň doufal.
Chtěl vytáhnout poslední zlatý chlup, ale v tom z brány vyšli muž a žena.
Vybavil si, že byli na tom náměstí v té době, kdy se snažil dost k Samovi.
„Sakra!“ padl na kolena, sklonil hlavu a natáhl k nim ruku.
„Almužničku pro nebohé muže, zlaťáček či stříbrňáček, almužničku,“ žádal se skřípavým hlasem.
„Muž se ženou se zastavili a muž si odplivl, jen kousek od jeho hlavy a poté pokračovali v cestě.
„Hamoune!“Dean sebral ze země klacek a hodil ho potom muži, trefil ho do nohy, muž bolestně vykřikl a otočil se, hleděl na starého shrbeného muže, který se opíral o hůl.
„Tos byl ty, co to po mě hodil?!“ obořil se na něj.
„Já? Sotva stojím na nahou, těžko bych po tobě mohl něco hodit?“ promluvil Dean skřípavým hlasem.
Muž se na něho pozorně zadíval.
„Neviděli jsme se už někde starče?!“
„To si nemyslím vzácný pane, sotva jsem své nohy vytáhl, jdu jen pozdravit naší královnu a též našeho prince Theodora,“ starcova ruka se zachvěla a muž se znechuceně odvrátil a následně odešel pryč.
„Pijavice aby tě vysáli!“ zachrčel stařec a poté se obrátil a kulhavým krokem došel ke dvěma stražím, kteří se na něho dívali opovržlivě.
„Co tady chceš, stařešino?!“
„Rád bych viděl krále a královnu,“ zaskřehotal Dean a poté si sáhl rukou do úst a vytáhl z ni umělý chrup a podal ho jednomu z mužů.
„Podržíš mi to?“ dal ho překvapenému strážnému do ruky a poté se začal po celém tele drbat.
„Co to děláš?!“
„Škrabu se,“ zahuhlal Dean a pokračoval, lidé, kteří byli za ním, se stáhli dozadu.
„Tak už je to o dost lepší, díky to si vezmu,“ nasadil si chrup zpátky do úst a poté kolem těch vojáku belhavě prošel, ani jeden z nich se ho nepokusil zastavit.
Když byl dostatečně daleko, zahodil hůl a narovnal se, prošel kolem několika komnata až se konečně dostal k té, za kterou by mohl být Sam.
Když se chystal vzít za kliku, tak se ozvalo.
„To bylo docela slušné, na to, že jsi Winchester.
Otočil se, ale nikoho neviděl.
„co hodláš udělat teď, jen tak si tam vejdeš, strčíš Samovi jedno to klubko do ruky a budeš doufat, že to zabere?“ ozval se znovu ten dívčí hlas, jako by vycházel před ním, ale před ním nikdo nebyl.
„Je tady někdo?“
„Nikdo se však neozval, potřásl hlavou a znovu se tu komnatu chystal otevřít, ale dolehl k nemu rachot, rytířské brnění, které bylo opřeno o zeď se zřítilo k zemi.
„Doprčic!“ přitiskl se ke zdi, ale nikdo se tam neobjevil
„Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená!“ ozval se opět dívčí hlas a vzápětí se dveře do komnaty otevřely.
„No tak se předved, Deane.
„Kdo jsi?“ otázal se tlumeně, ale odpovědí mu byl jen tichý smích.
Zaváhal, ale pak zahledl Sama, jak stojí u okna a vstoupil dovnitř.
„Sam se otočil a překvapeně se zeptal.
„Deane, co tady děláš?“
„Ty si mě pamatuješ?“
„Jistě, že si tě pamatuji, ale nemel, bys tady být.
„Co tím myslíš? To je jedno, vypadneme odtud!“ jakmile se však k Samovi přiblížil příliš, narazil do nějaké bariery.
„Co to má…?!“ udeřil do vzduchu pěstí, ale kromě zabrnění se nic nestalo.
„Mel bych si jít lehnout, jsem příliš vyčerpaný.
„O čem to mluvíš? No tak Same! To jsem já dean!“ vytáhl z kapsy zlaté klubko a položil ho před sebe, klubko se během chvíle rozzářilo, ale neumožnilo mu přistup k Samovi, naopak ho začalo pálit, on ho musel upustit na zem.
„Jsi mrtvý, stejně jako Bobby,“ zamumlal nepřítomně Sam.
„O čem to tady meleš?!“ Dean se pokusil to klubko sebrat, ale to bylo příliš horké.
„viděl jsem to, viděl jsem, co rozpoutala.
„Kdo o kom to mluvíš?!“ Sam na něho však nereagoval, stále hleděl ven z okna.
„Do hajzlu, nějak se musím dostat přes tu barieru.
„K tomu nikdy nedostaneš příležitost,“ dovnitř vstoupila královna.
„Co si mu to udělala?!“
„Já? Pomohla jsem mu, všechno to kolem bylo na něho příliš, jeho mysl začínala selhávat.
„O čem to blábolíš hnusonožko?!“
„To už tě nemusí trápit Deane!“ královna zvedla ruku a poté jí zmáčkla v pest.
Stařec se začal dusit.
„Vážně sis myslel, že ti to projde, že mě oklameš takovým jednoduchým trikem, na to si vyčerpal svůj poslední vous?!“
„Co si zač? Tohle nemůže být pohádková říše!“
„Máš pravdu to není!“ žena se změnila nyní před ním stála v černém latexovém obleku.
„Na tyhle hrátky jsem nikdy nebyl,“ zasípal.
„Humor do poslední chvíle, to se mi líbí! žene se zaleskly oči.
„Démon? Zachrčel Dean, kterému se začaly dělat mžitky před očima.
„Démonka abychom byli přesní.
„Ale my dva přece ležíme v nemocnici, viděl jsem to!“
„Ano, ale to všechno je přelud.
„O co ti jde, proč nás nezabiješ?“
„Zabít vás? Ted když jsem konečně přesvědčila Sama, že jsi mrtvý, mělo mě to napadnout, ale tys mě k tomu přivedl, když si se vrátil z téměř jisté smrti.
Deanovi se vybavil meč, zabořující se mu do břicha.
„Ano. Jeden z mužů tě bodl, projel tím mečem skrz naskrz, ale ty ses stejně vrátil.
„Tohle všechno je jen představa?“ zachrčel Dean nevěřicně.
„Pouhá hra představivosti, vždyť to znáš Deane, bylo nebylo, žena k nemu přistoupila blíž, zesílila svůj stisk, Deanovi začalo v uších hučet, obraz před očima se mu již téměř vytratil, nemohl dýchat, žena ještě více stiskla ruku v pest, ale Dean neumřel, neboť jejím břichem projela dětská ruka a vytáhla z něho cosi ven.
Zena v černém se zapotácela, otočila se a překvapeně hleděla na dívku v bílých šatech se zlověstným úsměvem, která držela v ruce její srdce.
„Ty?!“ vyrazila ze sebe ta žena a poté se zhroutila k zemi.
„Já,“ potvrdila dívka a hodila to srdce nedaleko spícímu psovi, ten se po něm lačně vrhl.
„Lilith?!“ zachraptěl nevěřícně Dean, když zase mohl dýchat.
„Taky tě ráda vidím, Deane, chyběla jsem ti?“
„Ale jak? Vždyť jsme tě…“
„Zabili, ale svezla jsem se s tebou zpátky.
„To není možné!“
„No ne, že by mě mohl vidět každý anebo bych tu mela nějakou moc, spíš jde o to, že jsem tady s tebou.“
„Tak to tedy ani náhodou!“
„Lilith se zasmála a objevila se za ním.
„Víš, co je na tom to nejlepší?!“
„To fakt netuším, ty malá děvko!“
„Že můžu kontrolovat tvoje tělo,“ jakmile to dořekla, vrazil si Dean facku, pak z druhé strany.
„To není možné! Musí to být nějaký pitomý sen!“ Přijde ti to jako sen?!“ Dean se udeřil do břicha, bolestně heknul.
„To je švanda, ještě vetší, než jsem si myslela, ale teď Vážně, tvůj roztomilý bráška potřebuje pomoct.
„Jako by tě to zajímalo.
„Pro Sama jsem mela vždycky slabost, chudák malý je uvězněný v jakémsi apokalyptickém světě a my bychom měli rychle najít způsob, jak ho odtamtud dostat.“
„Není žádné my!“
„To víš, že je?“ Lilith se poškrabala na nose, stejně tak i Dean, nadšeně zatleskala.
„Co chceš, jsem stále dítě.
„Jak se mám z tohohle světa dostat, ty malá psychopatko?!“
Upřela na něho káravý pohled.
„Takhle se se spojencem nemluví!“
„Ty nejsi můj spojenec!“
„To je fakt, já jsem ve tvé mysli a ty děláš vše co chci, co kdyby ses poškrabal na zadku.
„Toho se neodvážíš!“
„Možná jindy, teď kousni do toho jablka.
„To jablko je odporné.“
„Je, ale je to tvoje jediná cesta, jak se odtud dostat, chyt mě za ruku, já chytnu Sama, ten se apaticky nechal.
Dean vytáhl jablko.
„Jak můžu vedet, že nelžeš?!“
„Nemůžeš v tom je to kouzlo.“
„Tohle musí být zlý sen !“ zavrčel Dean, zavřel oči a pak do toho jablka kousl, tvář se mu zkřivila hnusem, ale po chvíli se s nim všechno roztočilo a když se probral, ležel na nějaké posteli.
„Same!“ šťouchl do svého bratra, ale ten nereagoval.
„Ty sis myslel, že to byl jen sen, Deane ty můj chudáčku, co kdybych tě nechala svléknout do naha, mám chuť na trochu nahoty.
„Opovaž se!“
„Vždycky na to skočíš, nechci riskovat ohrožení své mravní výchovy.
„Jsi démonka, mrtvá démonka!“
TSSS,“ Dean se proti své vůli kousl do jazyka.
„Auto čeká, čím dřív najdeme někoho, kdo nám pomůže, tím dřív ho budeš moct odtamtud dostat.
„Dostat odkud ty cákla, baleríno?!“
„No přece z jeho vysněného apokalyptického světa,“ Lilith se uvelebila na zadním sedadle, Dean tam položil spícího sama a poté si sedl dopředu.
„Nesahej na něho!“ otočil se za sebe, Lilith, která rozvazovals pásek u Samových kalhot se zarazila.
„Fajn, ale že si to jen ty, tak nastartuj tu starou káru, Bobby tě Jistě rad uvidí.
„Jak můžeš vedet, že jsem na něho myslel?“
„Ale prosím tě, jsi průhledný a navíc jsem v tvé hlavě.“
Dean zaskřípal zuby, nastartoval auto a vzápětí vyjel.
Lilith si celou cestu k Bobbymu hrála se Samovými vlasy.

Tak jsem se zase vážně výborně pobavila Kdo by to byl řekl, že to bude Lilith, to nevinné děvčátko v bílém A ten konec, jak si hrála se Samovým páskem Kdo ví, jak by to pokračovalo Jako fakt luxusní!!! Naprosto netypická spn povídka, ale stojí za to!!! Takže bude druhá část Už se nemůžu dočkat

Mason: Hlavně, že Dean žije. Lilith se pěkně "přisála" k Samovi. Tak honem piš druhou část.

Mason: Kde je druhá část?