Náš vlastný príbeh/epizóda

dion-fortune:

Dean sa snazil nacuvat rozhovoru vo vedlajsej miestnosti, ale bezuspesne. Steny boli prilis hrube, takze nedokazal nic pocut. Opat mu hlavou behalo az prilis vela otazok. Co to ti ludia chcu od Sammyho? A kto vlastne do pekla su? Aku spojitost to ma s ich otcom? Ako to, ze on o tom nic nevie? Deana trapilo, ze ani jeho otec, ani jeho brat mu nepovedali o tom, co sa deje- nech to uz bolo cokolvek. Avsak co Deana trapilo najviac bol fakt, ze opat nevedel co ma robit. Ma skusit utiect a nejako pomoct bratovi? Alebo by bolo lepsie ostat a pockat co sa stane?
"Na dnes si uz spravil dost hluposti," vycitol si Dean vediac, ze ak by nesledoval Sama, neuviedol by ho do tazkosti a seba by usetril od tejto pekelnej situacie. Rozhodol sa teda vyckat.
______________

Chrystelle:

Sam dorazil na smluvené místo. Před ním se tyčil obrovský tmavý dům, který už dlouhou dobu jistě nikdo neobýval. Obešel dům dokola, aby zjistil všechny přístupové cesty. Zadní vchod byl zabedněný, takže mu nezbylo nic jiného, než vstoupit hlavními dveřmi. Byly otevřené a Sam se ocitnul v obrovské hale. Opatrně se rozhlížel a pro jistotu si vytáhnul zbraň. Na druhém konci haly zahlédnul světlo, tak se tiše vydal tím směrem. Tlumené světlo vycházelo z jednoho z mnoha pokojů. Dveře byly otevřené a když přišel blíž, uviděl uvnitř sedět mužskou postavu.
"Tak vidím, že jsi opravdu dorazil. To se ti musí přičíst ke cti, že co slíbíš, to taky dodržíš. Á, vlastně počkej! Ty jsi neměl na vybranou." skřehotavě se zasmál muž sedící v pokoji.
Než stačil Sam cokoliv říct, vynořilo se kolem něj několik ozbrojených mužů.
"Pojď dál, přece nebudeme naše záležitosti řešit mezi dveřmi." pobídnul ho muž. "A odlož si." Dva z mužů v mžiku Sama odzbrojili a násilím mu vytrhli i tašku, kterou pevně svíral. Strčili Sama dovnitř a muž opět promluvil.
"Tak se podíváme, co jsi nám přinesl pěkného." vysypal obsah tašky na stůl. Mimo jiné z ní vypadla červené kniha. Muž ji vzal do rukou a rozčileně zahřímal.
"Co to má znamenat?! Chceš si se mnou hrát?!"
Sam konečně promluvil.
"Myslíte, že nemám všech pět pohromadě a že vám tu knihu jen tak donesu?"
Muž popošel blíž k Samovi a založil si ruce na prsou.
"Takže co tu máme. Jednoho Winchestera, který zřejmě pořád netuší, s kým má vlastně tu čest a druhého Winchestera, který si nevidí ani na špičku nosu a všude se tahá za svým mladším bratrem, jako ocásek. Tak nevím, který z těch dvou je na tom momentálně hůř..."
"Deana z toho vynechte, ten s tím nemá nic společného!" rozčileně se rozkřinul Sam. "Slíbil jsem, že dorazím bez něj a to jsem taky splnil."
"Zřejmě mi něco uniká, ale pokud vím, byli jsme dohodnuti, že doneseš knihu a přijdeš bez bratra. A zatím je to přesně naopak. Máme tady bratra a knihu ne." muž se zamyšleně poškrábal na bradě a podíval se na šokovaného Sama."Nevím nevím, jestli tohle byl zrovna dobrý tah, Same."
"O čem to mluvíte?!" Samovi se v neblahém tušení sevřelo hrdlo. Snažil se nedat na sobě znát vlnu strachu, která jím projela jako ostří. "Deane, Deane, mohl jsem si myslet, že se mi nepodaří jen tak tě oblafnout." pomyslel si zoufale, ale na další myšlenky mu nezbyl čas, protože muž pokynul ostatním a ti se chopili Sama.
"Je na čase, začít vyřizovat účty. A začneme u staršího Winchcestera, možná nám pak ten mladší začne sekat dobrotu." řekl muž jedovatým hlasem a odcházel z pokoje. Samův křik jen ignoroval....
______________

dion-fortune:

Dean zacul samov krik a mraz mu prebehol po chrbte. Uz uz sa chcel pokusit vyrazit dvere a bezat mu na pomoc, ked sa same otvorili a dnu vosla skupinka ozbrojenych muzov s nasim starym znamym na cele. Muz sa na Deana skodoradostne usmial a prikazal ostatnym, aby ho sputali, co sa im uspesne podarilo.

"No tvoj bracek nanestastie nesplnil podmienky dohody, takze ho musime trocha viac inspirovat k poslusnosti. Najradsej by som sa s tebou pohral sam, ale myslim, ze si viac srandy uzijes, ak ta prenecham jej. Ona sa v tomto odbore fakt vyzna a to, ze si sa o nej nechtiac dopocul sa jej ani trocha nepacilo. No tak sa zhlboka nadychni-kym este mozes a priprav sa na splatenie uctov."
Muz sa z chuti zasmial, ked videl strach, ktory sa odrazal na deanovej tvari. Pomaly sa vsak otocil a pobral na odchod. Vedel, ze ona uz prichadza a ked pride, bude chciet byt s nim sama.

Dean pocul co mu ten muz povedal a ani trochu sa mu to nepacilo. Pomaly zacal lutovat fakt, ze sa nepokusil utiect, ale ostal tam cakat. Rozmyslal co mu tak asi chcu urobit a ci je Sam v poriadku. Idu aj jeho mucit? Dean sa zhrozil pri tej predstave. Z jeho myslienok ho vsak vyrusilo klopkanie podpatkov na podlahe. Pomaly zdvihol zrak a zbadal ju ako vchadza do miestnosti. Vyzerala bohato a elegantne. Obleceny mala dlhy cierny kabat s kozusinou, tenke obtiahnu trojstvrtinove nohavice s tenkym ciernym priliehavim trickom s vystrihom a na nohach mala vysoke cizmy s opatkom. Krk je zdobil nahrdelnik s diamantami a v usiach mala nausnice velmi podobne nahrdelniku. Dean bol prekvapeny. Tato zena bola mlada, sebavedoma a svojim sposobom aj sexy. Pomaly k nemu prikracala a premerala si ho od vrchu po spodok. Na to sa usmiala a pozrela nanho ocami, ktore sa v tom momente zmenili na cierne.
"Demonka,"pomyslel si Dean. Na to nim vsak presla vlna bolesti, nedokazal sa ovladnut a vykrikol. Bolo to prilis rychle a necakane. Bolest vsak rychlo zmizla a demonka sa len spokojne usmiala. Otocila sa a dala si dole kabat. Potom sa opat vratila k jej novej hracke. Deana cakala dlha noc.
______________

janka410:

Dean se koukal na ženu,která stála před ním. "Co chcete, proč jsem tady, kdo vlastně jste a kde je můj bratr. Jestli jste mu něco udělali, zabiju vás" řval na ni Dean.
"To je jedno kdo jsem,ale můžeš mi říkat Barbaro" řekla mu . "A proč jsi tady? Tvůj bratr mi měl něco donést a měl přijít sám. O tobě toho už ale Deane vím tolik, že mi bylo hned jasné, že ty ho jen tak z očí nespustíš. Pořád si budeš hrát na staršího bratra, který nedovolí aby se malému Sammymu něco stalo. Věděla jsem,že ho budeš sledovat a tak jsi mi ulehčil práci. Teď jsi pro mě něco jako pojistka, Sam nedonesl to co jsem chtěla a tak když teď uvidí, že mám jeho bratra, snad už neudělá stejnou chybu a tu věc co po něm chci donese." Barbara se koukala na Deana a viděla jeho pohrdavý pohled.
V tom se otevřely dveře a vešli dva velcí ramenatí muži, kteří vlekli spoutaného Sama. Dean s hrůzou koukal na svého bratra -"Sammy do čeho jsi se to namočil,proč jsi mi o tom nic neřekl" přemýšlel v duchu. Sam se rozhlídl po místnosti a uviděl Deana a Barbaru. "Deane co tu děláš" pomyslel si zoufale Sam. Barbara přistoupila k Samovi a tichým hlasem mu řekla "Same, Same neříkala jsem ti, že máš přijít sám? A tu knihu jsi nedonesl. To je velká chyba,neposlech jsi mě a tvůj bratr teď pozná co to znamená, když mě někdo rozlobí."
"Nech mého bratra jít, on o ničem neví. Já ti slibuju,že tu knihu hned donesu" říkal Sam a zamračeným pohledem sledoval Barbaru. Ta ale jako kdyby ho neslyšela a opět svůj pohled upřela na Deana. Ten znovu cítil náhlou bolest v těle a i když se snažil nekřičet, bolest byla silnější a silnější, až nakonec Dean nevydržel a křičel nahlas.
"Prosím ne, nechte ho, já udělám všechno co chcete." prosil Sam. "Slyšíte, udělám všechno co chcete, jen ho nechte být." Barbara ale jako kdyby Sama neslyšela a svým pohledem dál mučila Deana. Bolest byla už tak hrozná,že Dean přestával vnímat Samův křik a pomalu upadal do bezvědomí.
Sam viděl jak se vytrácí barva z Deanova obličeje a jeho tělo jak pomalu padá na zem.
"Deane...."
______________

Madlen:

Když Barabara viděla, že Dean už je skoro v bezvědomí, odvrátila od něj pohled a jeho bolest ihned přešla. Věděla, že ho musí nechat při vědomí, jinak by jeho mučení nemělo ten účinek na Sama.
Dean ležel na zemi, ruce sevřené v pěst a oddechoval. Měl pocit, že je roztrhaný na tisíc kusů, hlava mu divoce třeštila a v každém nádechu mu vystřelovala bolest do celého těla.
"No tak, vzpamatuj se!" říkal si v duchu "Nějaká démonka tě přece nesloží. Nevím sice o co jde, ale Sama nesmí rozhodně přinutit, aby jí to, co chce vydal! Musí to být důležité, když mi nic neřekl a bez toho se tu vydal..."
Barbara se otočila na Sama.
"Tak co, už sis to rozmyslel? Dáš mi tu pravou knihu nebo chceš vidět znovu Deana, jak řve bolestí?" jízlivě se tomu usmála.
Sam mlčel, uvažoval nad nynější situací. Nemůže dovolit, aby se Deanovi něco jeho vinou stalo, ale zase nemůže jí tu pravou knihu vydat.
"Dobře, jak chceš." ozvala se démonka a pohlédla na Deana.
"Néé, počkej!" vykřiknul Sam, strach o bratra zvítězil "Dám ti ..." nestačil odpovědět, přerušil ho jeho bratr: "Ne, Sammy nic jí nedávej!"
Barbara se zasmála, až Samovy přejel mráz po zádech.
"Dobře, jak chceš." řekla tiše.
______________

dion-fortune:

Opat uprela svoj pohlad na Deana, ktoreho v tom momente zasiahla dalsia vlna bolesti. Dean vedel, ze tentokrat sa bolesti nesmie poddat. Ak by ho Sam pocul znovu kricat od bolesti urcite by tej demonke dal co chce a to Dean nemohol dopustit. Bolest ho vsak zacala pohlcovat a nech sa snazil akokolvek velmi, tusil, ze to dlho bez kriku nevydrzi.

Sam v tichosti pozoroval ako sa na deanovej tvari zraci bolest, ale aj odhodlanie. Pochopil, ze Dean nechce, aby Barbare vydal tu knihu, ale Sam sa nedokazal pozerat ako Dean trpi. Zacali ho zozierat pochybnosti. Co je to za brata ak necha Deana takto trpiet? No on vedel, ze ak by Barbare tu knihu dal a niekto by preto zomrel, Dean by mu to nikdy neodpustil. Tiez mu bolo jasne, ze ak Barbara tu knihu dostane neobide sa to bez mrtvych. Sam nevedel co ma robit. Aj keby Barbare tu knihu doniesol, nemal istotu, ze potom Deana prepusti. Vzhladol k bratovi, ktory bol uz opat na pokraji skolabovania, ale statocne sa drzal a tentokrat nekrical, co Barbaru viditelne vytacalo.

Barbara sa pozerala na muza trpiaceho jej pri nohach a zasla nad silou jeho vole. Vedela, ze bolest, ktoru citi je obrovska, ale on sa aj tak ovladol a nekrical. To ju vsak aj nahnevalo. Nikto nikdy neodolal tlaku jej moci tak ako on teraz. Nahnevane sa otocila spat k Samovi a dopriala mu dalsiu chvilku oddychu. Nemoze riskovat, aby upadol do bezvedomia, to by potom nebola ziadna sranda. Ked vsak zbadala samov pohlad zamrazilo ju.
______________

Samabel:

Sam si povzdechl a vytáhl malou červenou knížku, kterou měl schovanou v rukávu. "Jen, jen ho nech jít, prosím."
"Tak tys tu knihu vzal vážně s sebou?" usmála se Barbara a svůdně si olízla horní ret."Náš malý hrdina."
"Necháš ho jít a je jen tvoje." prohlásil Sam. "Klidně půjdu s vámi. Než vám jí předám, chci se ujistit, že bude Dean v pořádku."
"Oh, zlatíčko." zaláteřila žena. "To nepůjde."
"Co?"
"Víš, je tu ještě jedna věc, kterou od tebe potřebujeme. Součást úkolu, který jsme ti zadali."
"Jaká?" polkl naprázdno Sam.
"Nedělej hloupýho. K té malé nevinně vyhlížející knížečce patří ještě zlatý klíč. Doufám, žes ho nestratil."
Sam pohlédl na bratra zkrouceného na židli a stále ještě lapajícího po dechu. "Nemám tušení, o čem mluvíte."
"Zase špatná odpověď." zamračila se bruneta a obrátila svůj pohled na mučeného.
Dean měl pocit, že se topí... obrovské množství vzduchu zavalilo jeho plíce. Chtěl vykřiknout, ale nemohl popadnout dech. Přes jeho hrudník se převalila obrovská tlaková vlna. Pak najednou ucítil lupnutí a všechno zčernalo.
"Néé." vyjekl Sam, ale už bylo pozdě. Chtěl se rozběhnout k bratrovi, ale dva páry silných svalnatých rukou ho zadržely.
Barbara sledovala, jak se Deanova hlava bezvládně zvrátila dozadu a s ďábelským pohledem v očích řekla Samovi. "Tak myslím, že teď jsem si konečně vysloužila tvou pozornost."
______________

Chrystelle:

"Deane!" zuřivě se jim snažil vytrhnout. "Nech ho být! Už dost! Já ten klíč nemám. Nemám ho!" vysypal ze sebe rychle Sam.
"Doufám, že se zase snažíš jen blafovat. Protože jestli ne, můžeš mi věřit, že tvůj bratr má dost kostí, které se ještě dají zlámat." odpověděla Barbara a popošla blíž k Samovi.
"Takže?" prstem mu přejížděla po tváři směrem k bradě. Zcela bez varování ho obrovskou silou uděřila do tváře, až se Samovi zajiskřilo před očima.
"Nějak mi uniká pointa našeho dnešního setkání! Měl jsi mi něco přinést a místo toho se tady jen zbytečně zdržuji! Zřejmě jsi zapomněl na následky, které tohle bude mít!" řvala na něj a bylo vidět, že se pomalu přestává ovládat.
"Vím, kde je ten klíč, ale nestihnul jsem ho vyzvednout. Prostě to nešlo. Ne bez Deana. Je to dlouhá cesta a ..." vysvětloval Sam, ale Barbara ho nehodlala poslouchat.
"Je mi jedno, jak daleko je! Je mi jedno, jak těžké je, ho získat! Měl jsi mi ho přinést sem a to dneska! Myslíš, že si se mnou můžeš jen tak zahrávat?!" Barbara ho podruhé uděřila a Samovi bylo jasné, že pokud rychle něco nevymyslí, všechno je ztraceno.
"Dej mi víc času a já ten klíč donesu. Stejně nemáš jinou možnost, jestli ho chceš." Sam doufal, že jeho hlas zní přesvědčivě a silně, protože se tak v té chvíli vůbec necítil.
"Takže ty říkáš, že já nemám jinou možnost?" Zasmála se.
"Ne, nemáš. Vím, že ten klíč potřebuješ a uděláš cokoliv, aby jsi ho získala. A ty zase víš, že ti ten klíč nemůže přinést nikdo jiný, než já." Sam nabýval ztracenou sebejistotu. "Nech mě s Deanem odejít a slibuji ti, že do týdne ti ten klíč přinesu."
Barbara se rozesmála a Samovi šel z toho smíchu mráz po zádech.
"Pěkně sis to vymyslel. Bohužel tě musím zklamat. Na tohle nikdy nepřistoupím."
"Pak nedostaneš ten klíč." prohlásil pevně Sam. Barbara si pohrávala s přívěškem, co měla na krku a zmyšleně se na Sama podívala.
"Dobrá. Máš pravdu, že jsi jediný, kdo může získat a přinést mi ten klíč. Dám ti tedy ještě poslední možnost. Ale Dean zůstane tady jako moje pojistka."
"Dean půjde se mnou. V žádném případě ho tady nenechám. Buď půjde se mnou nebo se nemáme o čem bavit." nekompromisně řekl Sam. "A můžeš mě vydírat jak chceš. Jestli se Deanovi něco stane, žádným způsobem mě nedonutíš, abych ti ten klíč vydal."
Barbara se upřeně dívala na Sama a v očích mu viděla odhodlání, že neustoupí ani o píď. Musela se rozhodnout. Věděla, že opravdu jen on může získat klíč a ten jí pak předat. V sázce bylo příliš mnoho a jí se vůbec nelíbilo, že nejde vše podle plánu a Sam si klade požadavky.
"Tak dobře. Dávám ti tři dny." rozhodla se Barbara. "A vem si tedy s sebou i toho ubožáka, stejně s ním není taková zábava, jak jsem čekala." pohrdavě se ušklíbla. "Pokud do tří dnů nebudu mít klíč v rukou, jako první zemře Dean a po něm půjdou ostatní. Věř mi, že já si vás najdu kdekoliv." přejela pohledem Sama i Deana a odcházela z místnosti. Najednou byl Sam volný a tak se okamžitě vrhnul k Deanovi, aby zjistil, jak na tom je. Při pohledu na jeho bezvládné tělo se mu svíralo srdce, ale snažil se zachovat chladnou hlavu a nepanikařit. "Deane vydrž, hned tě vezmu do nemocnice, jen vydrž." promlouval tiše a nálehavě k bratrovi a v hlavě mu zněl zvuk podpatků, který se nesl chodbou a zvolna utichal. "Tři dny. Jen tři dny na to, aby se nám podařilo něco vymyslet. Musíš mi teď pomoct brácho." pomyslel si Sam.
______________

janka410:

„Deane prober se, slyšíš mě.“ Sam klečel vedle nehybného Deana a pokoušel se ho probrat. Ruce se mu třásly když se snažil na krku nahmatat tep. Hned si však oddychl, když se mu to podařilo. „No tak brácho, prosím,jen zhluboka dýchej, to bude dobrý, uvidíš.“
Chvíli to trvalo ,ale nakonec se Dean začal hýbat. Otevřel oči a když viděl Sammyho klečet vedle něj, usmál se na něj. Pak si však vzpomněl na Barbaru a začal se hned rozhlížet kolem. „Sammy co se stalo, kde je?“ ptal se a pokoušel se postavit. Musel si však znovu sednout,jak se mu zatočila hlava a bolest z mučení ještě cítil v celém těle.
„Deana musím tě vzít do nemocnice ať se na tebe doktor podívá“ . „Ne Sammy, jsem v pořádku. Žádná nemocnice. Jen se mi točí hlava,ale to bude za chvilku dobrý,uvidíš. Teď chci slyšet co se stalo, jak to, že jsme volní a kde je Barbara.“
„Řeknu ti to v autě cestou zpět do motelu.Musíme něco zařídit a budu potřebovat tvoji pomoc“ Sam pomohl Deanovi vstát a pomalu se vydali na cestu z baráku k jejich autu. Deanovi se pořád točila hlava a tak se chvílema musel opírat o Sama. Když dorazili k Impale, bez řečí podal Dean bratrovi klíče od auta a sám si sedl na sedadlo spolujezdce.
V autě pak Sam řekl Deanovi vše o knize, kterou Barbara chtěla. Dean koukal na Sama a nemohl uvěřit,že tohle všechno před ním tajil. „Sama, proč jsi mi nic o té knize neřekl. A kde máš ten klíč? Co je to vlastně za klíč,proč je pro Barbaru tak důležitý?“
Sam koukl před sebe na cestu a nevěděl jak má Deanovi říct pravdu o klíči. „Deana, Barbara nás pustila jenom proto,že jsem ji slíbil ten klíč donést. Ale máme jeden problém, já totiž ten klíč nemám.A ani nevím,kde je. Já našel jen tu knihu a ten klíč u ní nebyl. Doufal jsem,že Barbara neví, že je k té knize potřeba ještě i ten klíč. Bohužel to ví a do tří dnů ji ten klíč musím donést.Já ale vážně nevím, kde ho hledat.“
______________

SNlois:

Ok, Ok to nějak zvládnem Sammy, uvidíš, už jsme se přece dostali i z větších sraček, tohle…tohle je jen další překážka na cestě… hodně velká překážka to nepopírám, ale….sakra brácho jak si jí to mohl slíbit když nevíš kde ta zatracená věc je? V Deanovi se zvedla taková vlna otázek a nenávisti k oné démonce, měl hlavu jako v ohni a jeho hrudník ještě pořádně bolel, že zapomněl i na to, že vlastně zprvu chtěl bratrovi zlepšit náladu. „A co to vůbec je? K čemu slouží? A proč mě sakra ta mrcha tak zřídila jen kvůli pitomý knize? Až jí dostanu znovu do rukou“…“Deane!“, Sam už to nevydržel, posledních několik hodin se bál o bratra tolik jako skoro ještě nikdy, čelil zatraceně mocné démonce, bez možnosti se podívat do těch vždy připravených a důvtipných očí bratrovy milé tváře a tedˇ mu nedokázal ani odpovědět….takovou lavinu otázek, a k tomu ještě od Deana vážně nečekal. Ani si neuvědomil, že po tom, co bratra okřikl, ztichl a v autě nastalo nepříjemné a trapné ticho…“Promiň brácho, omlouvám se, já jen byl to těžký den a no jak bych to řekl…nejsem teď zrovna ve svý nejlepší formě“ lišácký pohled, o který se Dean pokusil se díky bolesti změnil v jakousi křečovitou grimasu. To bratra obměkčilo, pořád však nevěděl co říct, a tak se jen zadíval na své nervózní ruce, kterými důkladně mnul vzuch mezi nimi. a omluvně dodal, „Byl jsem idiot když jsem ti to neřekl,ani vlastně nevím proč, vzpomínáš? Vždyť ty si byl ten první, kdo mi řekl, že démoni existují“ „Jo zkazil jsem mýmu malýmu bratříčkovi ukrutně vydařený vánoce“ ušklíbl se Dean….Chvilku jen jeli rovnou krajinou zalitou večerním sluncem a po dlouhé době se cítili, i přes události které se toho dne staly, volnější a otevřenější než kdykoli v posledních dnech….
______________

dion-fotune:

Ked konecne dorazili k motelu, Dean pomaly vystupil z auta a zacal kracat k ich izbe. Sam sa mu ihned pokusil pomoct, ale Dean ho odstrcil so slovami, ze to zladne aj sam. V izbe sa Dean vyvalil na postel a natiahol si ubolene telo. Potreboval si oddychnut, ale vedel, ze na to teraz nemaju cas. Sam nanho pozerne hladel a snazil sa zistit, ci sa jeho brat opat raz nehra na hrdinu, a ci by ho ozaj radsej nemal vziat do nemocnice. Dean si jeho pohladu vsimol a samozrejme nan patricne zareagoval.

"Bracho som v pohode. Naozaj sa citim fajn, tak na mna prestan civiet, ako by som sa mal kazdu chvilu zosypat, hej? Nemame vela casu, takze by si mal radsej zacat s vyskumom, pretoze ak ten kluc nenajdeme...No nedopadne to pre nas velmi dobre. Ja sa pokusim naplanovat variantu B a sice ak by naozaj doslo k najhorsiemu a my by sme ten klucik nenasli, ako sa Barbare a jej patylizacom ubranime."

"Fajn, mas pravdu cas bezi, takze sa pustim do toho prieskumu, ale Dean ak nieco maskujes, tak teraz na to nie je vhodna chvila. Potrebujem ta mat plne vykonneho, ja s tebou pocitam, takze ak ta nieco boli alebo nieco nie je v poriadku, vysyp to teraz."

Dean zavahal. Mal mu povedat pravdu? Pretoze uprimne vobec sa necitil dobre. Cele telo ho bolelo, hlava sa mu tocila, obraz mal stale miestami zahmlety, ale najhorsie na tom bol hrudnik. Dean si bol stopercente isty, ze ma zlomene prinajmensom jedno rebro. Znepokojoval ho fakt, ze mu to stazovalo dychanie, takze behat v takomto stave neprichadzalo do uvahy a Dean mal neblahe tusenie, ze beh sa na programe urcite vyskytne. Pozrel sa vsak na Sama a typicky sa rozhodol nepovedat mu pravdu. Potrebuje aby sa Sam uplne sustredil na vyskum a nie strachoval onho.

"Aaargh. Som OK, neboj sa." Zaklamal a venoval Sammymu jeden z jeho najlepsich usmevov.

Sam mu sice velmi neveril, ale teraz vazne nemal cas hadat sa s tvrdohlavym bratom, tak to nechal plavat.
______________

Samabel:

Sam seděl přikovaný u počítače a procházel desítky databází nejrůznějšího rázu a obsahu. Hledal cokoliv, co mělo souvislost s malou knížkou v červené vazbě a zapomněl na dění kolem sebe.
Dean pracoval s mapou a zvažoval jejich možnosti při hledání. Občas, ve chvílích, kdy si byl jistý, že se Sam na něho nedívá přivřel oči a zhluboka se nadechoval, aby zjistil, jak špatně na tom jeho plíce a zlomená žebra jsou a co všechno je schopen při dýchání vydržet. Při poslední takové přestávce zjistil, že žádná sláva to není.
"No tak." okřikl se v duchu. "Musíš se vzchopit. Pomoct Samovi. Jako mrzák mu jseš k ničemu."
Uslyšel šustění papírů a proto nechal hekání a otočil se zpět k bratrovi.
"Myslím, že jsem našel všechno, co jsme potřebovali. Najdi mi na mapě Wiscow." prohlásil Sam.
"Proč zrovna Wiscow?" zeptal se Dean.
"Protože tam musíme jet ze všeho nejdřív." odpověděl Sam. "Žije tam jeden sběratel... byl to poslední majitel knihy než mu byla z jeho vily ukradena. Vlastnil jí i s klíčkem. Podle toho, co jsem se o něm dočetl,tak bych nedal nic za to, že ví víc než dobře, kdo mu knihu ukradl, ve světě nadpřirozena se zjevně pohybuje jako doma."
"Ale jak najdeme klíček?"
Sam zarolovaval očima. "Ale no tak, Deane, přemýšlej trochu. "Pokud ví, kdo mu knihu ukradl, tak zloděj jí ukradl i s klíčkem. Musíme zjistit, kdo byl ten zloděj. Je to naše jediná stopa ke klíčku."
"Fajn." zamumlal temně Dean. "Už mi to došlo. Vyrazíme hned teď?"
"Jo."
"Jen si skočím do koupelny a můžem jet." řekl starší lovec.

Dean si opláchl obličej studenou vodou a zhluboka se nadechl. Na hrudi ucítil bodavou bolest. Zajel si rukou pod košili a zjistil, že nalevé straně hrudního koše má krvavou skvrnu. "Kurva." ujelo mu.
Oblékl si bundu a zapnul jí, aby bratr nic nepoznal. Teprve poté odešel k autu.
______________

Madlen:

Sam tušil, že si Dean opět jen hraje na hrdinu, že ho nic nebolí. Ale když párkrát nenápadně vzhlédl od počítače, všimnul jeho bolestného výrazu při nadechování. Ale bylo mu jasné, že pokud jeho bratr nebude chtít přiznat barvu, jak mu je, je zbytečné to z něj vytahovat...
Proto taky uvítal, když Dean zašel do koupelny, vytáhl mu z bundy klíče a pospíchal k autu a sedl si na místo řidiče.
"Same, vypadni odtud, řídím já!"
"Ale, Deane, měl by sis odpočinout..."
"Já si nepotřebuju odpočinout! Vypadni!"
Sakra, Deane, co si furt chceš dokazovat!? Zlobil se na něj tiše Sammy. Času neměli nazbyt a on neměl ani trochu náladu hádat se s Deanem o to, kdo bude řídit.
"Deane, nechej mě dneska řídit."
"Potřebujem tam být snad rychle, ne? Tak nazdržuj a sedni si vedle."
Nakonec se Sam přece jen přenechal místo řidiče Deanovi. Ten spokojeně nastartoval a pustil si Metallicu.
Po chvíli ale začal litovat, že přece jen nenechal řídit Sama. Ruce ho po chvíli řízení rozboleli, v hrudi ho začalo nesnesitelně píchat. Dokonce i v hlavě mu rozhučelo. Snažil se vžít do hudby a nemyslet na to.
No tak, chlape, seber se. Kdybys nechal Sammyho řídit, tos mohl rovnou přiznat, že ti neni dobře. Nabádal se v duchu a přál si aby už brzo dojeli do Wiscow.
______________

SNlois:

Jak se Dean mýlil, když si zprvu myslel, že to zvládne. Wiscow přeci jen nebylo tak blízko a najeté kilometry se až neskutečně pomalu pohybovaly kupředu. Sam ještě hledal nějaké informace o jejich naplánované zastávce, a tak jen občas pohlížel na Deana, který si až velmi vážně uvědomoval, že se začíná potit…Byl horký den, který poskytoval krytí, a tak když se ho Sam už asi po padesáte zeptal zda je opravdu v pohodě, jen odvětil, že jestli náhodou nenosí po kapse větrák tak takhle prostě vypadat bude…Stáhnuté okýnko dávalo Impale čerstvý vzduch a vítr valící se dovnitř přehlušil i Deanovi občasné chroptící zvuky…Když před sebou uviděl ceduli s názvem Wiscow – místo, kde se dějí zázraky!, bylo to pro Deana jako vysvobození, že si i pohvízdl, avšak vzápětí zjistil jaká to byla chyba…takovou bolest už necejtil…no asi 5 minut, nepočítaje poslední hluboké nadechnutí, kdy málem přejel psa, běžícího přes cestu a následné strachující se obavy a výčitky mladšího bratra. Obvykle si Sam dával šlofíka, ale teď nechtěl bratra ani na chvíly spustit z očí. Dean je však proklatě dobře zocelen v bolesti a tak i když jeho vyhlídky na samotné uzdravení byly na míle daleko, nenechal se moc rozhodit a vždy si našel nějakou trefnou výmluvu, která Sama uzemnila..“Skvělý, oni tu maj mí oblíbený občerství..Chilli suicide bistro“ četl Dean na velké vývěsce před dobře vyhlížejícím krámem, jakmile přečetl nápis nahodil rozjařený usměv, ale naprosto dokonale veděl, že tohle se mu asi moc dobře nepovedlo. „Deane, chceš mi namluvit, že chodíš jíst do chilli restaurace?, a odkdy ty vlastně jíš chilli, vždyť naposled co sem ti přinesl mexický jídlo si flusal omáčku do talíře a nadával si, že jestli tě chci zabít ať si najdu lepší způsob“ Dean se otočil na bratra a i přesto že viděl jeho dobře známý pohled jen se ušklíbl a odvětil „A já myslel že seš můj brácha, vždyt já miluju chilli.“ Opatrně vylezl z auta, a pohlídal si aby Sam neviděl, že se celou dobu přidržuje kapoty. „kurva, neudržel se Dean, když uviděl že mu krvavá skvrna prosákla skrz bundu, a na triku už měl velký flek čerstvé krve. Rychle se to snažil zakrýt, ale Sam byl rychlejší.“ „Deane? Co je sakra tohle?“ „Hmm stará omáčka Sammy, víš nemáme uklizečku a tak jestli ti vadí že mám špinavou bundu tak mi jí můžeš příště vyprat sám.“ Než Sam stačil cokoliv dodat, Dean se až neuvěřitelně rychle přes bolest, kterou cítil, přiřítil dovnitř restaurace, kde to páchlo jako zkažený vejce. „Jo a objednej jídlo, já…no prostě objednej to jídlo“ kříkl Dean ještě ze Dveří na Sama. Teď už tu bratr nebyl a tak se chytl za hrud a pospíchal kulhavým krokem na záchody. Přiskočil k umyvadlu a musel si opláchnout zpocený obličej a zahnat sucho v ústech. Hned však zjistil, že něco není v pořádku, když s mu náhle zatočila hlava, v hrudníku začalo nesnesitelné píchat a do umyvadla odflusl místo slin, krev…“Doprdele…“

janka410:

Sam se díval za odcházejícím Deanem s obavou v očích. Když ho v autě pozoroval a viděl, jak těžko se mu dýchá, jak byl bledý a ruce se mu na volantu třásly, měl čím dál větší strach jak vážné zranění může Dean mít. „Zatraceně brácho jen kdybys nebyl takovej paličák a nechal si pomoct“ pomyslel si Sam a šel pomalu směrem k bistru. Vešel dovnitř a zjistil, že je tam prázdno. Žádní hosté tam nebyli. „Ani se nedivím“ pomyslel si Sam „nevím proč zrovna tady chtěl Dean zastavit, když jsme po cestě míjeli daleko lepší restaurace a bufety“ Sedl si ke stolu a za chvilku k němu došel starší muž u kterého objednal pití. „S jídlem raději počkám na Deana, zase bych se mu určitě dost nezavděčil. Určitě by měl námitky, že je tam moc zeleniny, žádné maso“ pomyslel si Sam. Když mu za chvilku donesli pití a Dean ještě nebyl u stolu, Sam začal mít nepříjemný pocit.
„Raději se půjdu podívat jestli je OK“ pomyslel si Sam a měl vymyšlenou výmluvu,že si potřebuje po té dlouhé cestě taky odskočit a Dean že už to tam blokuje dost dlouho. Ovšem pohled,který se mu naskytl po otevření dveří, ten nečekal ani náhodou. Dean seděl vedle umyvadla na zemi, opíral se hlavou o studené kachličky a snažil se popadnout dech. Na rtech byli vidět ještě stopy krve,ale nejvíc Sama šokoval pohled na Deanovu hruď. Krvavý flek na košili jasně ukazoval, že Deanovo zranění je daleko vážnější než se mu snažil namluvit.
„Deana“ zařval Sam a z jeho hlasu byla slyšet panika. Rozběhl se k Deanovi,který když viděl Sama ve dveřích, pokoušel se postavit. Byl ale tak vyčerpaný, že se mu to nepodařilo a jen se opět opřel o chladné kachličky na zdi. Sam si vedle něj klekl a roztřesenou rukou začal rozepínat krvavou košili. „Seď a nehýbej se,ano? Slyšíš mě?“ Sam se díval do bledého Deanova obličeje a viděl, jak velké utrpení mu způsobuje jen nadechnutí. „Klid Dean, dýchej pomalu. To bude lepší,uvidíš. Já ti pomůžu, OK brácho?“ Když se mu konečně podařilo rozepnout knoflíky na košili a viděl, co způsobilo krvavé zranění, začal v sobě Sam cítit paniku. „Deana, musím tě hned dostat do nemocnice. Slyšíš? Něčím to ale musíme ted obvázat.“ Sam přemýšlel,čím by to udělal a jediné co ho napadlo, byla jeho košile. Začal si sundávat bundu a košili. „Ne Same, já nejdu do nemocnice. To bude dobrý. Koupíme nějakej obvaz, stáhneš to a až bude po všem, můžeme se bavit o špitále.“ Dean v žádném případě teď nepomýšlel na to,že by mohl skončit někde na lůžku v nemocnici, zatím co jeho bratr by se snažil sám najít klíč a setkat se s démonkou.
„To nejde Deane, potřebuješ doktora.“ Sam začal opatrně uvazovat košili kolem hrudníku a snažil se Deanovi způsobit co nejmenší bolest.
„Sammy….“ s bolestí v hlase,kterou se marně snažil potlačit otočil se Dean na bratra. „ Máme jen tři dny,pamatuješ?“ slabým hlasem říkal a snažil se zůstat při vědomí. Ale šlo to čím dál tím hůře. Hlava ho strašně bolela a bolest,kterou cítil na své hrudi byla už nesnesitelná. Pomalu se mu začali zavírat oči a on upadal do bezvědomí.
______________

Chrystelle:

Dean pomalu otevíral oči a cítil, jako by mu na hrudníku ležela skála. Chtěl se pohnout, ale byl jako omámený a jen ztěžka otočil hlavu za světlem. Když se mu konečně podařilo víc zaostřit zrak, uviděl u okna v křesle spát Sama. Byli v nějakém pokoji, ale Dean si vůbec nemohl vybavit, jak se tam dostal a kde to k čertu vlastně jsou, co se stalo....
"Zatraceně..." ulevil si naštvaně Dean, když se mu ani na podruhé nepodařilo pořádně se pohnout. Sam se při zvuku jeho hlasu okamžitě probudil.
"Konečně! Už jsem měl strach, že...." vyhrkl ze sebe okamžitě Sam, ale Dean mu skočil do řeči.
"Co se to sakra děje, proč tady ležím jak na smrtelném loži a nemůžu se skoro hýbat?! A kde to vlastně jsme?! Tak vysvětlíš mi to konečně nebo na mě budeš jenom donekonečna zírat?!" Dean nebyl k zastavení.
"Kdybys mě nechal domluvit, tak by sis mohl ušetřit všechny ty otázky, na které navíc ani nemáme čas. Takže půjdu rovnou k věci..."
"No, to bych ti byl opravdu vděčný, protože bych se docela rád posadil a vůbec nejraději odtud vypadnul..."
"Neboj se, za chvilku ti bude líp, je to jen dočasné. Jsi jenom trochu omámený z injekce, kterou ti dal doktor."
"Doktor?! Řekl jsem, že doktora nepotřebuju..." naštvaně se zase ozval Dean.
"Jo, jasně. Ovšem na záchodcích jsi už tak výmluvný nebyl, když jsi upadnul do bezvědomí. Prostě jsem doktora zavolat musel, aby tě prohlédl a řekl mi, jak moc je to vážné. Naštěstí jsi zatím neztratil moc krve a zranění nejsou vážná natolik, abys musel do nemocnice, ale máš zlomené nejmíň jedno žebro a to ti mohlo bez ošetření nadělat pěknou neplechu, takže nechci už slyšet ani slovo." Sam začínal ztrácet trpělivost, protože mu v hlavě vířila hromada dalších, ne zrovna veselých, myšlenek. Deanovi se konečně podařilo pomalu posadit, ale točila se mu hlava.
"Buď rád, že se mi vůbec podařilo přesvědčit toho doktora, aby tě ošetřil tady a bez zbytečných otázek." pokračoval Sam. "Kámo, mám pro tebe dvě zprávy. Jednu špatnou a druhou né moc dobrou. Kterou chceš slyšet dřív?"
"Skvělý. Už jen tohle jsem potřeboval, aby se mi ulevilo." řekl Dean a snažil se postavit. "Můžeš mi říct, co může být horšího, než tohle?" Přidržoval se zdi, pomalu šel ke dveřím a brblal si pod nos. Cítil, že se mu konečně pomalu vrací síla.
"Deane, možná by sis měl sednout, ať si můžem promluvit...." začal Sam.
"Vypadám snad, že bych si chtěl sednout?! Umím mluvit i ve stoje, takže začni. Já poslouchám." podrážděně na něj spustil Dean.
"Máme problém. Prospal jsi 18 hodin. Ztratili jsme skoro celý jeden den." začal mluvit Sam. Dean zakopl o stůl a hlasitě zaklel. Okamžitě se posadil a šokovaně se podíval na Sama.
"Děláš si srandu?! A to má být ta špatná zpráva nebo ta né moc dobrá?! Jak je možný, že jsem tak dlouho spal? Jak jsi to mohl dopustit?!" rozhněvaně se pustil do Sama a ten se začal bránit.
"Nic jiného mi nezbylo. Doktor ti musel dát léky na spaní, protože jsi byl vyčerpaný a další zátěž bys nevydržel. Potřeboval jsi nutně odpočinek, abysme mohli dál pokračovat. Ale tohle nebyla ta nejhorší zpráva. Byl jsem mezitím za tím sběratelem. Sice ví, kdo tu knihu tehdy ukradnul, ale ten zloděj je prý mrtvý. Takže vůbec netuším, jak ten klíč najdeme."
______________

Madlen:

"Cože je s tím zlodějem?!" vyrazil ze sebe Dean a tiše doufal, že se přeslechl.
"Slyšel jsi správně." povzdechl si Sammy.
"A co teď, nějakej další nápad?"
"Už jsem nad tím uvažoval a nevím... snad jen jsem se sběratele ptal na nějaké příbuzné nebo známé našeho zlodějíčka, a tak mám několik adres. Mužeme se jít zkusit poptat tam, jestli třeba nevědí... něco..."
"Hm..." zabručel starší lovec i jemu bylo jasné, že se tam toho asi moc nedozví. Ale zkusit by se to mohlo, bude to užitečnějdší, než tu jen tak posedávat a snažit se něco vymyslet. Možná je nás cestou něco napadne nebo nás něco přivede na správnou stopu, uvažoval.
"Dobře, podíváme se tam." souhlasil.
"Ok. Vyrazíme hned?"
"Proč ne? Hele a poznámky typu, že bych se měl šetřit a podobně vynechej, jo? Já něco vydržím a navíc je mi fajn." dodal, když zahlédl bratrův starostlivý výraz.
"Dobře, ale řídím já a žádný námitky, Deane, nebo se nikam nehnu."
Čekal protesty, ale Dean mu jenom hodil klíče a tím ho dokonale překvapil.
"Makej, ať se někam dostaneme." pobízel mladšího sourozence a Sammy, když viděl Deanův nový elán, bylo jasné, že mu doktor pomohl a že se teď už opravdu cítí dobře.
Do nedalekáho Ringslow to měli pár kilometrů. Dean studoval mapu a zhluboka se nadechoval, opravdu už to tak strašně nebolelo, jen cítil jak se mu trochu ozývá zlomené žebro, ale to bylo nic oproti bolesti, jakou cítil předtím. Uvažoval, jestli ho bude to bolet víc, jak přestanou prášky působit.
Sam si vychutnával řízení, bylo to po dlouhé době, co ho zase nechal bratr řídit. Přidal plyn.
Najednou ale uslyšel v dálce divné hučení, které se přibližovalo. Podíval se do zpětného zrcátka, ale nic neviděl. Jenže hučení neustávalo, ale jako by rostlo.
Dean si všiml Samovy nervozity: "Děje se něco?"
"Ne ne, jen se mi něco zdálo."
Potom začalo hučení ustávat. To bude asi z únavy, posmyslel si.
Najednou ale jeho hlavu zasáhla prudká bolest a všude se rozlilo zářivé světlo, nic neviděl. Bolest neustávala, ale spíš se zvětšovala. Ve světlě viděl jak se k nim blíží nějaký tmavý obrys. Vykřikl a prudce trhl volantem do boku.
Impala sjela v plné rychosti ze silnice do příkopu, kde zůstala tiše a nehnutě ležet...
______________

Samabel:

Postava mladého muže ukrytého ve stínu se tiše blížila k vysoké a staré budově. Neznámý neslyšně proběhl nádvořím a vnikl do domu. Rozhlédl se jestli někdo nejde a vytáhl odjištěnou pistoli z koženého pouzdra... druhou rukou sáhl pro mobil a vytočil číslo. Něco do telefonu zamumlal. Když ukončil hovor, rozhlédl se znovu a vystoupal do druhého patra.
Pomalu kráčel úzkou chodbou až došel k místnosti, z které se ozývaly rozrušené hlasy. Usmál se. Vytáhl druhou zbraň a když v duchu ucítil, že přišel správný okamžik, prudce rozrazil dveře a vypálil několik střel. Každá zasáhla své místo. Spokojeně pistole schoval a došel ke třem zhrouceným tělům, aby si je důkladně prohlédl. Ženu byla zabita už při prvním výstřelu, střela vnikla přímo do srdce. Její přítel dopadl stejně.
Třetí oběť se k jeho přkvapení ještě hýbala. Muž s oříškovýma očima a hezým obličejem ztěžka dýchal a snažil se zůstat při vědomí.
"Nedělej to." zasýpal těžce. "Prosím, přestaň. Proč?"
Zabiják se jen ušklíbl a vytáhl zbraň znovu. Z bezprostřední blízkosti vpálil lovci kulku do hlavy.
Podíval se do zrcadla a okrajem rukávu si setřel kapky krve z obličeje. "Promiň, Deane, nebylo to nic osobního. Prostě už nejsem ten malý, naivní bráška, jakého jsi znal."
Ani se neohlédl a odešel z pokoje.

Sam se s leknutím probral. Divoce kolem sebe máchal rukama a snažil se poprat s tím, čeho byl právě svědkem. "Ne, panebože!... Proč teď?... To byl jenom sen... to nemůže být budoucnost!"

Uvědomil si, že ho bolí hlava a najednou se mu vybavila silnice a prudké trhnutí volantem. S úlekem se podíval na vedlejší sedadlo. "Deane!"
______________

janka410:

„Deane“…. s obavou se Sam díval na svého bratra. „Ó bože Same, chceš mě zabít? “ Dean se pomalu otočil na Sama. „Promiň Deane, jsi v pořádku? Není ti nic?“ „To je dobrý, nic mi není. Co to bylo? Co blázníš?“ díval se Dean na bratra a pokoušel se rozepnout bezpečnostní pás.
„Já nevím…. Víš, zdálo se mi,že něco bylo na cestě a chtěl jsem se tomu vyhnout“ odpovídal na bratrovu otázku Sam,ale raději se mu do očí nedíval. Věděl,že Dean by hned poznal že mu lže a trval by na tom,aby mu řekl co se ve skutečnosti stalo. A to zatím Sam neměl v úmyslu. Jeho vize ho tak vystrašila, že jen pomyšlení na ni mu způsobovalo,že se mu začal zvedat žaludek.
„Sakra Same, co teď?“ nadával Dean a pokoušel se otevřít dveře auta. Samovi se mezitím podařilo vystoupit z auta a šel na druhou stranu pomoct Deanovi. Za chvilku už i Dean stál vedle svého milovaného vozu a s hrůzou na něj koukal. „Zatraceně, co budeme dělat? Na silnici nemáme šanci ji dostat.“ Dean začínal být zoufalej. Jeho auto bylo nepojízdné,on měl o pár modřin víc, čas jim utíkal a Sam vedle něho nehybně stál a nic neříkal.
„Sakra Same,přemýšlej taky trochu a nestůj tady jen tak“ .
Sam se díval na Deana a v tom dostal nápad. Z kapsy vytáhl mobil,vytočil číslo a čekal. Na druhém konci se po chvilce ozval starší mužský hlas: „Ahoj Same,jak se máš? Co Dean?“ „Ahoj Bobby, oba jsme v přádku. Jen potřebujeme tvou pomoc.“ A v rychlosti vysvětli Bobbymu co se jim stalo s autem. Bobby chvilku přemýšlel a potom jim dal kontakt na jednoho známého, který v blízkosti bydlel. Po upozornění, aby na sebe oba dávali pozor, zavěsil. Sam hned volal na číslo,které od Bobbyho dostal a za chvilku už mu mužský hlas sliboval,že do 10 minut tam bude a pomůžeme jim vytáhnout auto a odvléct ho k němu,kde ho můžou opravit.
Opravdu to netrvalo ani deset minut a k místu jejich havárie se blížilo auto. Po chvilce zastavilo a řidič vystoupil. Oba bratři se mu vydali naproti. Když ho Sam uviděl, s výrazem naprostého šoku zůstal stát. Před ním stál muž z jeho vize. Muž, kterého zastřelil.
______________

Madlen:

Sam omráčeně hleděl na muže ze své vize a ani nepostřel, že se jim představuje jako Nick Deary. Měl hrůzu z toho, že by se ta děsná vize mohla vyplnit... že by mohl zabít Deana....a jak se zdálo, vize se začínala pomalu plnit.
"Co je Same, prober se." šťouchl do něj Dean.
"Jo...ehm... pomůžeš nám?" vykoktal ze sebe a vůbec netušil o čem je řeč.
"Jo jasně. Vypadáto, že motor je v pořádku a nic se nějak hrozně neponičilo. Vytáhnu vaše auto z příkopu a odtáhnu vás do svojí dílny, tam se na to podívám pořádně."
"Dobře." souhlasil Dean a pomáhal Nickovi s uvazováním lana. Sam je pozoroval a připadal si jako páté kolo u vozu. Navíc měl hlavu plnou nejrůznějších myšlenek ohledně vize. Nesmí dovolit, aby se splnila!
Impala byla po chvíli venku z příkopu.
"Same, já už tě nikdy nenechám řídit!" zaúpěl Dean, při pohledu na poškrábanou a pokrčenou konstrukci jeho čtyřkolého miláčka.
"Opravdu krásný auto, takový jsem ještě neopravoval." ozval se Nick
Nasedli do Nickova odtahového auta a vyjeli. Cestou Nick s Deanem našli společnou řeč o autech. Sam po chvíli jejich debaty stratil nadobro nit. Tupě hleděl před sebe.
"Sammy, hej Sammy!" opakoval Dean, když se nedočkal odpovědi "Same!"
"No, já tě slyším." odpověděl naoko dotčeně, ačkoliv dobře věděl, že ho začal vnímat až když do něj trochu žduchl.
"Jsi v pořádku?"
"Jsem, proč se ptáš."
"Jen že jsi takový zaražený..."
"Ne vážně je mi fajn." Nemůžu ti přece říct o mé vizi... to prostě nedokážu ani kdybych chtěl, pomyslel si.
"Za chvíli už budeme na místě." informoval je řidič a opravdu za necelých pět minut sjeli ze silnice do malého městečka. "Auta opravuju doma ve své dílně, bydlím skoro až na konci této ulice."
Samovi okolí začínalo být povědomé, ale věděl s jistotou, že tu ještě nikdy nebyl. A když spatřil starobylý statek, ke kterému se blížili, srdce se mu zběsile rozbušilo. Poznal tu budovu, ze své vize. Začínal si připadat, jako v nějakém hrozném snu. Vjeli do nádvoři, které mu bylo důvěrně známé. Nick zastavil a vystoupili. Z domu jim naproti vyšla mladá žena a havraními vlasy. Sam se ani na ní nemusel pozorně dívat, byla to ona. Ji taky zastřelím, stejně jako Nicka, střelím je do srdce. To není možný, to musí být jen zlý sen, sakra, Same, probuď se!
"To je moje přítelkyně, Lisa, vezme vás zatím do kuchyně, kde se můžete najíst. Já se mezitím mrknu a zprovozním vaši Impalu."
"Liso, to je Dean a Sam."
"Pojď te dál." pozvala je.
"Nemyslím, že je to zrovna vhodné." zaprotestoval Sam.
"Proč?" nechápavě se na něj otočil Dean.
"Musím s tebou mluvit, Deane, a to hned!" na poslední slovo kladl obzvlášť důraz.
______________

SNlois:

"Same, co je?" vypadáš jako kdybys viděl oživlou mrtvolu.
Nejsi tak daleko od pravdy jak si myslíš povzdechl si v duchu mladší bratr a přitom se poškrábal na zátylku.
"No tak chlape vyklop to, proč nemáme chodit dovnitř? víš jakej mám hlad? moje auto je napadrť a to ani nezmiňuju ten klíč, kterej musíme vyhrabat nevím odkud, protože naše spojka jaksi už není naživu."
"A o tom chci právě mluvit Deane. Víš jak si prospal několik dní když si byl zraněnej??"
Dean přikývl na souhlas, bratrův tón hlasu se mu ani trochu nelíbil.
"V jednu chvíli když sem byl zrovna venku pro jídlo se vedle mě objevila Ruby. Víš ani trochu sem jí nechápal, protože její řeč mi nedávala ani za mák smysl, ale jednomu jsem rozuměl...víš mezi tím vším nesmyslným povídáním mi řekla něco o tom klíči...řekla..."
"No tak dělej Same vyklop to už" Dean začínal být netrpělivě nervózní...nechápal proč by se tam objevila zrovna ona a proč mu říkala něco o klíči, jak to ksakru mohla vedět..celá bratrova řeč nedávala smysl
"No vyznělo to jakože ten klíč není TO, vyznělo to jakože to co hledáme není věc, ale člověk..." Sam veděl, že to nedává smysl, ale on si byl 100% jistý, že tyhle dvě věci mají spojitost. Cítil to v kostech.
"ehm same teď mluvíš jako táta, nechápu ani jedno slovo..jaká je pointa toho že nemůžem jít dovnitř??"
"Dean já Impalu nerozbil schávlně, nebylo mi špatně ani sem nezahlídl žádnou nadpřirozenou potvoru. Měl jsem další vizy!"
Dean citíl jakoby ho někdo vší silou praštil baseballovou pálkou do hlavy "Co?? Já myslel že už tě přešli...přece..přece si je neměl od...no už hodně dlouho. Né od tý doby co jsme zabili toho žlutookýho parchanta" Dean si nebyl jistý co celý tenhle rozhovor znamená, ale to, že jeho bratr má další podivnou vizy rozhodně nepatřilo mezi dobré znamení. "Sam, co to znamená?? cos viděl?? Co mi to tajíš??"
Sakra Deane, jak ti mám říct že jsem viděl, jak se ze mě stane vrah, jak je všechny zabiju....tebe zabiju...Sam zíral na bratra a přemýšlel co má udělat. Věděl že teď když už to nakousl musí něco říct, musí něco udělat než se to začne plnit, ale jak?. Deane,...tuhle rodinu někdo zabije a mám podezření, že se to stane co nejdřív, takže bychom měli vypadnout...
"Same!!" Dean zachytil bratra kácejícího se k zemi na poslední chvíli. Sam se oběma rukama držel za hlavu a svíjel se. Dean nevěděl jak má pomoct, byl zoufalý a volat o pomoc by mu stejně nepomohlo. Po tom co mu právě řekl bratr neměl už jasno v ničem. Bolest v hlavě mladšího lovce nepolevovala, spíš jako by se zvedala....

Zakrvácená postava muže vešla do pokoje sousednímu od toho, ve kterém byl před chvílí. V ruce ještě stále třímal pistoli, ale jeho pohyby byly klidné. Na protější straně pokoje se schovávalo dítě. Bylo k smrti vystrašené a krčilo se za starým prádelním košem. Muž popošel blíže, popadl ho za pravé předloktí a odhrnul rukáv. Tenká jizva ve tvaru klíče se jasně rýsovala na hochově ruce. Mladší lovec se jízlivě pousmál, veděl že našel co hledal. Vytočil znovu ono číslo a vítězně oznámil ženě na druhé straně splnění úkolu. Přehodil si chlapce přes rameno a odešel z budovy, aniž by se ohlédl na staršího lovce ležícího blízko dveří. Stále ještě s nevěřícným pohledem, rýsující se na jeho studené tváři....

...Muž stojící vedle ženy se začal smát. Věděl že vyhrál.....světlo dohřívající lampy ozářilo jeho jasně žluté oči......

Sam se probral tak rychle, že se vší silou praštil o tvrdou zem do hlavy. Byl dezorientovaný a už podruhé v jednom dni máchal rukama kolem sebe jako smyslu zbavený. Snažil se ze všech sil ublížit oné vidině stále visící před jeho očima a oddychoval jako po deseti kolech boxu....Nevnímal nic...bratrův křik, palčivou bolest na hlavě, nic....v mysli viděl jedinou věc....ty pronikavě žluté oči.....
______________

dion-fortune:

Dean pribehol k bratovi, ktory sa od bolesti zrutil na zem. Krical na nho, snazil sa zistit co s nim je, ale Sam akoby ho nepocul, len hladel do neznama. Dean sa mu zacal prihovarat pokojnym hlasom a snazil sa ho ukludnit, aj ked on sam bol nervozny viac nez dost. Sam sa pomaly prebral zo soku pri tone deanovho hlasu a zo strachom v ociach sa nanho pozrel. Stale vahal, ci mu ma povedat vsetko o svojich viziach, ale po tejto vedel, ze mu uz nesmie nic zamlcat. Posadil sa preto na postel a zacal rozpravat. Vyrozpraval mu vsetko. Dean nanho neveriacky hladel a s kazdym jeho slovom sa jeho nervozita len zavacsovala a zvacsovala. Ked Sam dohovoril pozrel nab rata s nadejou v ociach. Ocakaval, ze Dean bude vediet, co robit, co povedat, aby sa citil lepsie, tak ako to vzdy dokazal. Tentokrat bol vsak Dean bez slov, nevedel co by mal urobit. Prenikavo san a brata zahladel a jedine co dokazal zo seba dostat bolo, ze vsetko bude v poriadku.

“Sammy,…neboj sa. To co si videl, sa nemusi naozaj stat, ved preto mas tie vizier, nie? Aby si zmenil co v nich vidis, takze sa nestrachuj. Nedovolim, aby ti ublizili, alebo aby si ty niekomu ublizil. No teraz aspon vieme, kto je ten kluc a este stale nam ostava troche casu na to, aby sme vymysleli, ako sa z tohto dostat zivy a zachranit aj to nevinne dieta.”

Niekolko kilometrov daleko, Barbara hladela na hodinky. Cas sa pomaly kratil. Zacali ju prenasledovat pochybnosti. Co ak Sam ozaj nevie, kde je kluc? Co ak ho nenajde? Rozmyslala aj nad tym, ze bratia jej ho urcite nevydaju len tak, aj keby ho nasli. Sam vedel, co sa s tou knihou chysta urobit alebo to teda prinajmensom tusil. Uvedomovala si, ze spravi vsetko, aby ju zastavil. Toho sa vsak Barbara nebala, dobre poznala jeho slabiny a bola si ista, ze jej moc je privelka na to, aby jej ti dvaja dokazali celit. Tu sa jej vsak v mysli vynorila spomienka, v ktorej Dean odolal jej natlaku a pri muceni nekrical. Barbara si musela priznat, ze od toho momentu, na to nedokazala prestat mysliet. Ako je to mozne? Ako to, ze vydrzal? Bol taky silny alebo ona slabne? Pozrela sa von oknom a zahnala tieto myslienly uz asi po sty raz. Onedlho sa dozvie, ako silni su. Cas uz skoro vyprsal. Barbara bola trpezliva, ak to pojde podla jej planov, cakala by aj ovela dlhsie. Spokojne sa usmiala a odpila si z pohara, ktory stal na stole, vedla nej. Uz coskoro….
______________

janka410:

Sam seděl vedle Deana a ještě se pořád třásl ze své vize. Hlava ho nepřestávala bolet a jediné co vnímal byla Deanova ruka na ramenu a uklidňující bratrův hlas. „Sammy to bude v pořádku, uvidíš. Neboj se,zvládneme to jako vždycky.“ „Deane mám strach. Bojím se, že jim ublížím, že tobě ublížím“ říkal se skloněnou hlavou, neschopný podívat se Deanovi do očí. „Proč mám zase ty vize, co se to děje.“ „Nevím Same,opravdu ne.Ale přijdeme na to,slibuju“ snažil se Dean uklidnit bratra. „Určitě je za tím Barbara, mrcha jedna. Až se k ní dostanu,přísahám,že nebudu na nic čekat a vpálím do ní kulku“ sliboval si v duchu Dean a pozoroval Sama,který mezitím vstal z postele a začal nervózně přecházet po místnosti.
„Já je zastřelil, ani jsem nemrkl a střelil je oba. A pak jsem zabil tebe Deane.Proboha jak jsem mohl, já tě zabil“ se slzama v očích se obrátil na Deana. „Sammy to se nestane, uvidíš. Přijdeme na to jak se z toho dostat.“sliboval Dean.
Sam odvrátil hlavu a dál přecházel po místnosti. Přemýšlel jak tomu zabránit a najednou věděl co musí udělat. Musí odejít, utéct pryč od Deana, od lidí,kteří jim pomáhají a on se je chystá zabít. To se nesmí stát. Když bude pryč, třeba se jeho vize nesplní. Dean by s tím rozhodně nesouhlasil a tak se musí pokusit odejít tak,aby to nezpozoroval. Sam věděl, že Barbara si ho stejně najde,ale to mu bylo jedno. On ted dokázal myslet jen na to,že v žádném případě nesmí být tady v domě, nesmí být hrozbou pro tyhle lidi. Nevěděl,jestli chlapec z jeho vize je tady také,ale rozhodně nechtěl nic riskovat.
„Sammy slyšíš mě? Vyřešíme to spolu,OK. Neboj se, víš že nedovolím,aby se něco stalo mému malému bráškovi“ usmíval se na něj Dean. Sam se na něj podíval a usmál se taky. „OK Deane, já vím. A víš co, proč nejdeš do kuchyně za Lisou, zvala nás na jídlo. Já si skočím do auta pro notebook a hned se k vám přidám.“
„Konečně dobrý nápad, Sammy. A spěchej, nebo na tebe nic nezůstane“ odpověděl Dean a šel za Lisou do kuchyně.
Sam věděl,že ted je jediný vhodný okamžik na to,aby odsud odešel. Šel ven k Impale, ze zadního sedadla vzal svou bundu, batoh a rozhlédl se, jestli je tu opravdu sám. Když nikoho neviděl, rozběhl se směrem k cestě a doufal,že se mu podaří zastavit nějaké auto dřív,než Dean zjistí co udělal.
______________

Madlen:

Barbara se pousmála, něco jí napadlo. Přešla do vedlejší místnosti, kde na stěně viselo obrovské zrcadlo. Přistoupila k němu, položila na něj levou dlaň a zavřela oči. Tiše mumlala prastará kouzelná slova. Celé její tělo bylo napjaté v očekávání. Sklo se pod její rukou začalo vlnit a rozplývat až se objevil obraz starého dvora se zaparkovanou Impalou.
Přes tohle svoje zrcadlo občas sledovala počínání bratrů za hledáním klíče. Udivovala ji jejich vytrvalost a neúnavnost. Začínalo ji znervozňovat jejich odhodlání najít klíč a najít i východisko z této situace. Bála se, i když si to snažila nepřipustit, že když ji přinesou klíč oba dva, tak se jim možná opravdu podaří ji porazit, o to víc se toho bála, kdyby zjistili, co v sobě klíč doopravdy skrývá... Hlavou ji bleskl náhlý nápad - musí bratry rozdělit. Pak už z toho bude moci jedině těžit - teda v to alespoň věřila.
Najednou upoutal její pozornost Sam, který k Impale. Sebral si rychle z něj bundu, baťoh a bleskově zmizel ze dvora i z obrazu.
Démonka se rozesmála, Děkuji, Same, lépe si to udělat nemohl. Vzala si svůj mobil ze stolu a vytočila číslo.
***
Dean seděl v kuchyni a bavil se s Lisou. Byl už po snídani a Sam stále nikde. Začínalo ho to znepokojovat.
Ve vedlejší místnosti zazvonil telefon. Lisa vstala a s omluvným výrazem ho šla zvednout, přitom za sebou zavřela dveře. Dean neklidně seděl a prsty bubnoval do stolu.Slyšel Lisin tlumený hlas, jak se s někým baví, ale slovům nerozumněl. Starší lovec přešel k oknu a vyhlédl k Impale. Svého bratra nikde neviděl. Už nedokázal jen sedět a čekat. Rychle se vydal do pokoje v podkroví, kde ho nechal. Schody bral po dvou nehledě přitom na bolest, která mu začala vystřelovalat v místě zlomeného žebra. Možná jen pátrá na netu... zadoufal. Vtrhl do pokoje. Bylo tam prázdno, po Sammym ani stopy.
"Same! Sammy!" Další výkřiky mu uvízly v hrdle. Srdce se mu rozbušilo ve zlém tušení. Rychle seběhl schody opět dolů. Držel se přitom za místo na hrudi, kde mu vystřelovala bolest. Věděl, že se nemá příliž namáhat, ale to mu teď bylo jedno. Rozrazil vchodové dveře a řítil se k Impale. Když k ní přiběhl, musel se přidržet kapoty. Celý svět se mu točil před očima a měl problém se nadechnout tolik, kolik by potřeboval. Letmý pohled mu stačil, aby zjistil, že Sam si pobral svoje věci a zmizel. Proč?! Proč mi to děláš!? Zoufal v duchu.
Zaslechl za sebou kroky. Otočil se. Byla to Lisa, tvářila se utrápeně a soucitně. "Promiň, ale nemáme na výběr... ona nás má v hrsti." špitla smutně, Dean poznal, že nemá daleko k slzám.
"Cože?" zasípal Dean, nechápal, co tím myslela. Udělali snad něco Samovi?
"Mrzí nás to o to víc, když jste Bobbyho přátelé." ozval se Nick po lovcově levici. Dean se na něj otočil, vůbec ho neslyšel příjít, a v tom ho prudce zasáhla Nickova pěst do hlavy. Zavrávoral, upadl na zem na zlomené žebro, zaúpěl a stratil vědomí.
"Lise se po tváři skoulela slza. "Jak dlouho ji ještě budeme muset poslouchat a pomáhat ji? Copak to nikdy neskončí?"
"Doufám, že to jednou skončí. Ale než tomu tak bude, tak nemůžeme dělat nic jiného než ji poslouchat." podíval se na ležícího Deana "Máme ho tu jen na pár dní potržet...."
______________

dion-fortune:

Dean sa pomaly zacal preberat. Vsetko sa s nim tocilo a v hlave mal prazdno. Snazil sa spomenut co sa stalo, ale jedine na co dokazal mysliet bola ta strasna bolest v hrudniku. V tom sa mu vsak vratila spomienka na brata. SAM! Skrikol hlas v jeho hlave, v tu chvilu Dean prestal vnimat bolest a rychlo sa snazil postavit, aby mohol ist hladat brata. Ihned si vsak uvedomil, ze robit prudke pohyby nie je prave najlepsi napad. Pred ocami sa mu zjavili hviezdicky, cely svet sa s nim opat raz roztancoval a mal pocit, ako by mu na hrudi vybuchla bomba.
“Pomaly, nechces si predsa ublizit? Aj tak si uz dost nepekne spadol na to zlomene rebro. Poriadne sin as vystrasil.” Prehvoril k nemu Nick. Dean sa nanho nenavistne pozrel.
“Co ste spravili s mojim bratom? Prisaham, ze ak ste mu ublizili, tak vas zabijem. Pocujes? Z-a-b-i-j-e-m.” Vyhlaskoval mu to Dean, aby zvyraznil vyznam svojich slov.
“Ale no tak Dean, nebud taky zly na nas. My sme ti nechceli ublizit, nikomu sme nechceli ublizit. Ona nas donutila, robime len to co musime, ale ukludni sa. Tvojho brata nemame, nic sme mu neurobili. Odist sa rozhodol sam.” Odpovedal mu Nick a Dean si vsimol, ze je mu ozaj luto, co mu robia.
“Ak mi nechces ublizit, tak ma prosim ta pusti. Nemam vela casu a musim sa o nieco postarat. Neviem, kto ti prikazuje tieto hluposti, ale teraz prikaz nesmies splnit. Pusti ma, prosim. Ak to neurobis, moj brat moze zomriet.” Dean sa na Nicka zufalo pozeral. Ten vsak len pokrutil hlavou.
“Je mi luto.” Otocil sa, ze odide, ked Deanom presla dalsia vlna bolesti. Dean sa pozrel na koselu a videl ako sa opat zafarbuje krvou.
“Sakra..” Potichu zanadaval. Este toto mu chybalo. Nick sa vsak pri Deanovom bolestnom vzdychu otocil a ked zbadal krv, na tvari sa mu objavila panika.
“Co to je?”spytal sa nervozne.
“Ked som spadol, udrel som si opat zlomene rebro. Vyzera to tak, ze mi to k uzdraveniu velmi nepomohlo.” Usmial sa Dean, ale jeho hlas bol slaby a Nick si vsimol, ze sa mlady lovec zacina triast a mat aj probelmy s dychanim. Mali ho len zdrzat na par dni a nie zabit, zacal si vycitat Nick. Rozhodol sa mu teda pomoct. Zavolal Lisu a povedal jej, nech donesie balicek prvej pomoci. Musia zastavit krvacanie a poriadne mu zviazat hrudnik. Nick vedel, ze pre Deana to nebude prechadzka ruzovou zahradou, kedze doma nemali ziadne tabletku proti bolesti, ale snad to aspon prezije a bolest mu nedovoli mysliet na brata. Ked Lisa priniesla, co potrebovali, obaja sa pomaly priblizili k Deanovi a zacali mu vyzliekat koselu. Dean san a nich len nesustredene pozrel a mal co robit, aby sa udrzal pri vedomi.
“Dopekla, ako mam teraz pomoct Samovi?”Vedel, ze v takomto stave sa mu nepodari utiect.

Barbara sa stale pozerala do zrkadla a usmev na tvari jej s kazdou minutou rastol. Ked videla ako Dean padol na zlomene rebro z chuti sa zasmiala. Dnes mala ozaj stastie, lepsie to uz nemohlo byt. To sa vsak mylila.

Sam sa snazil zastavit nejake auto, ked ho opat neprijemne rozbolela hlava.
“Ach nie dalsia vizia.”Pomyslel si a vratil sa trochu viac do lesa, aby ho nikto nevidel. Ked sa mu pred ocami objavil brat, ako pada na zem pri Impale a potom pohlad na jeho zakrvaveny hrudnik a Nicka s Lisou, ktori sa mi chystali pomoct, zacal zrychlene dychat. “Ach nie, Dean preco mi toto stale robis?” Sam sa rychlo otocil a vyrazil spat k domu. No co znepokojovalo, bol fakt, ze to Nick omracil Deana.
“Co dopekla to znamena? Preco to robia?” Sam nedokazal najst odpoved na tieto otazky, ale bolo mu to jedno. Ak ti dvaja ublizili Deanovi, tak vedel, ze sa cast jeho predoslej vizier slni. Zabije ich a to oboch.
______________

Samabel:

Barbara se znovu podívala do zrdcadla a když uviděla tu samou scénu jako předtím, sebrala ze země kámen a skleněnou plochu rotříštila.
"Jak to? Proč už to nezabírá? To není možné... jak by mohl?" Podívala se na střepy na podlaze. "A já se tolik snažila. Vší silou, kterou mám jsem se snažila vsugerovat Samovi ty vize, abych ho zanechala na pochybách o vlastním osudu a přinutila ho utéct od bratra. Pak bych je mohla snáze využít. Oba dva. Měl utéct a topit se vlastní nemohoucností. Tak jaktože se mu začali zdát ty skutečné vize? Přece nemůže být s bratrem spojen tak silným poutem? Takhle nemůžu dokončit svůj plán. Co mám udělat? Můj pán mě zabije, takovou neopatrnost mi neodpustí. To že se nic takového nedalo ani ve snu předpokládat ho neobměkčí."
Se zarmouceným a bojácným výrazem se otočila na podpatku a vyšla z místnosti.
"Ne, ještě nic ztraceno není. Stále ještě neví, že ne všechny jeho noční můry jsou skutečné a že se nevyplní. Zkoušet mu do hlavy nasadit další by už bylo moc riskantní, ale mně by mělo postačit to, co jsem mu do hlavy už nasadila. A donutím jednoho z nich přinést mi ten klíč. Jen ještě nevím, který nich se bude na tenhle nejdůležitější úkol hodit víc. Jedno je ale jisté.....až s nima skončím, budou oba hnít v zemi."

Dean se křečovitě držel za hrudník a snažil se dýchat co nejvíce zhluboka. Pokud chtěl udžet svou mysl při vědomí, musel přinutit své plíce spolupracovat. Všiml si, že Nick s Lisou se nad ním ještě pořád starostlivě sklání.
"Proč jim vůbec pomáháte?" zeptal se chraplavě.
"Protože nám kdysi pomohli." odpověděla Lisa měkkce a pak tiše dodala."A protože nám dali jasně najevo, co se stane, pokud budeme chít z jejich vlivu vycouvat."
Dean na ně mlčky hleděl a pak se pokusil opět postavit na nohy. "Musím najít Sama."
"To nepůjde."
"Proč ne."
"Protože odešel. Odešel od tebe, aby ti nemohl ublížit."
"Jak tohle víte?"
"Ona nám to řekla."
Dean odmítal takovým žvástům stále uvěřit. ANo, tohle bylo něco, co od Sama očekával, ale stále si nechtěl připustit, že by ho opustil tak narychlo. "Vždyť nám zatím žádné nebezpečí nehrozilo. Kromě těch vizí vypadal naprosto normálně."
Rozhlédl se po svých věznitelích a když si všimnul, že mu téměř nevěnují pozornost, protože nepředpokládali, že by se pokusil o útěk z uzamčené místnosti....navíc zraněný, udělal pruský výpad a Nicka dobře mířeným úderem omráčil.
Lisa vykřikla.
"Omluvám se." zašeptal Dean a také jí omráčil.
Třesoucími se prsty našel klíčky a odemkl místnost. Ve zvyšujících se bolestech se vypotácel z velkého domu a vyšel zadním vchodem. Jelikož si byl jistý, že jeho auto bude nějaký démon nebo něko jemu podobný sledovat, rozhodl se zvolit jako únikovou trasu cestu lesem.
Znovu začal mít velké potíže s dýcháním. Musel zpomalit, klopýtal, nakonec ho jeho nohy zradily a on se v polovičních mdlobách dopotácel k vypouklému kmeni stromu. Opřel se rukou o dřevo, ale najednou jako by mu v hrudníku něco vybouchlo a on se v černé tmě svalil do vlkého listí a pichlavých větviček.
______________

dion-fortune:

Sam dobehol k domu a vrutil sa dovnutra. Ked zbadal Nicka aj Lisu omracenych na zemi, len neveriecky pokrutil hlavou. Na zemi si vsimol stopy po krvi a tak sap o nich rychlo vydal. Vybehol z domu a nasledoval ich az do lesa, kde zbadal deanovo telo. Okamzite sa k nemu poponahlal a zacal sa mu prihovarat.
“No tak, Dean, preber sa. Otvor oci, prosim.” Sam sa pozrel na deanovu hrud pokrytu krvou a potichu zaklial. Odtrhol si z kosele rukava a pevne ho obviazal okolo bratovho hrudnika. Tomu sa od bolesti napruzilo cele telo a zacal trhavo dychat.
“To nic, to bude v poriadku.” Opakoval Sam stale dokola, ale nebol si isty ci tym chce ukludnit brata alebo seba. Uvedomil si, ze Nick s Lisou sa pravdepodobne coskoro preberu a tak zdvihol bratovo telo a zacal ho tahat k Impale. Vedel, ze auto budu musiet rychlo vymenit, ale teraz nemal inu moznost. S mensimi problemamy preniesol Deana az k autu a usadil ho na sedadlo spolujazdca. Najprv ho chcel ulozit dozadu, ale ak by Dean dostal opat bolesti, bude lepsie, ked bude hned vedla neho. Potom si rychlo sadol za volant a zacal uhanat prec. Po par minutach jazdy, pocas ktorych stale pohladom kontroloval brat, sa Dean zacal preberat.

Dean otvoril oci a mal pocit, ze sa mu sniva. Cely svet sa s nim hybal az prilis rychlo, ale takmer okamzite mu doslo, ze je to preto, lebo sedi v Impale. Cele telo ho bolelo a stale sa nedokazal poriadne nadychnut. Bolo mu priserne teplo, a dokonca mal pocit, ze bude zvracat. Avsak pohlad nab rata vedla neho ho hrial pri sdrci. Takze sa nanho Sammy predsa len nevykaslal. Usmial sa, odrazu sa citil ovela lepsie.

Sam hladel na brata, a ked zbadal jeho usmev, sokovalo ho to. Dean mal viditelne velke bolesti, tak preco sa sacra usmieva? Vtedy mu to doslo. Opatoval mu usmev a opatrne sa ho spytal:
“Ako sa citis?”
“Mohol by som sa aj lepsie.”Uskrnul sa Dean.
Sam si vsimol maleho parkoviska pred mestom, do ktoreho prave vchadzali, na ktorom bolo par aut. Zastavil Impalu a pomocou svojich sikovnych ruk a vhodneho naradia, otvoril jedno z aut. Rychlo premiestnil vsetky ich veci z kufra a potom pomohol aj bratovi. Ten pocas presuvania, takmer opat stratil vedomie. Sam sa preto rozhodol najst nejake zasite miesto, kde by mohol bratovi pomoct. Po par kilometroch v novom aute si vsimol odbocky, ktora viedla do lesa. Vydal sa teda po nej a dorazil k starej chatrci. Ubezpecil sa, ze nikto nie je vo vnutri a opat pomohol bratovi prekonat vzdialenost od auta, az k posteli vo vnutri. Z toho vacsinu cesty brata skor niesol, akoby ho podopieral. Ked bol Dean konecne vystrety na posteli, podisiel k nemu a skontroloval ranu. Nevyzeralo to dobre. Na mieste, kde zlomene rebro porusilo pokuzku si vsimol infekciu.
“Ach nie….”Zhrozil sa. Vtom sa Dean zacal nekontrolovane triast a vzdychat od bolesti. Sam ho chytil za ramena a snazil sa ho ukludnit, ale Dean ho nevnimal. Bol v agonii a po druhykrat za velmi kratku dobu sa ponoril do tmy. Sam citil len deanovo bezvladne telo v naruci a jeho strach este viac zvrastol.
“Musim zohnat pomoc…”Povedal si Sam. Avsak v tom jeho pohlad uputali stare hodiny na stene, ktore este akoby zazrakom stale fungovali. Civel na cas, ktory ukazovali a jeho panika dosiahla vrcholu.
“Sakra, sakra, sakra….”
______________

Samabel:

Hodiny odbily celou, ale nic se nestalo...Sam roztržitě pohlédl na svoje hodinky a zjistil, že hodiny na stěně sice ukazují 10 hodin, ale nejspíš dopoledne...to znamenalo, že mají ještě dvanáct cenných hodin času. Nevěděl, jak by za dvanáct hodin mohli s jejich problémem pohnout, ale v situaci, ve které se nacházel mu to bylo jedno. Potřásl hlavou a obrátil pohled k bratrovi.
"Deane, no tak, prosím. "
Jeho sourozenec slabě zasténal a chytil se za hrudník.
Sam se rozhodoval nad jednom z nejtěžších rozhodnutí svého života - buď se pokusí Deana prohlédnout a zjistit, jak hrozně na tom jeho žebra infekce jsou nebo opět nasednout do auta a vydat se střemhlavou jízdou k nejbližší nemocnici. Pokud by se pokusil Deana pečlivěji prohmatat, mohl mu pomoci a bolest mu ulehčit, mohl mu způsobit ještě větší dýchací potíže a nebo mu v tom nejhoším případě mohl bratr vykrvácet v náručí.
"Já... Deane, odpušť, já tě tady nemůžu nechat. Já se bojím, že to nezvládnu. Musíme vyhledat doktora."
Tělo zraněného se znovu semklo v křečovitých bolestech. Najednou jako by se Dean na chvíli probral z boje, který vedl se svým tělem a jeho oči se zadívaly přímo do Samových. "Pomoz mi." zašeptal téměř neslyšně. "Najdi... Pomoz mi."
Samovi se do očí vehnaly slzy.
"Sám na to nestačím." vyhrkl zoufale. Teď už věděl že jediná šance, kterou jeho bratr měl, byl lékař. Už mu bylo jedno, jestli je někdo zatkne, bylo mu jedno, jestli je Barbara najde. Buď budou žít oba a nebo ani jeden z nich. Když tak přemýšlel o jejich osudu, byl vrtkavý tak jako tak.
"Už nic zkazit nemůžu." řekl odhodlaně a běžel otevřít dveře vozidla. Bratra tentokrát usadil na zadní sedadlo. "Třeba to nebude tak zlé....taky bychom přece jednou mohli mít šťastnou chvilku. Bože, dej ať je to dneska." Sešlápl plyn co nejvíce to šlo a 180kilometrovou rychlostí se řítil k nemocnici.
______________

Madlen:

"No tak, Deane, vydrž!" šeptal si sám pro sebe tiše Sammy, když zpětným zrcádkem viděl, jak se Dean znovu třese a trhavě, nepravidelně se nadechuje.
"Nemocnice je už kousek!" Deanovo sípání se proměnilo v kašel. To řidiče znepokojilo ještě víc a znovu se díval na zadní sedadlo. Deana kašel za chvilku přešel, ale když řidič uviděl, jak Deanovi vytéká z úst pramínek krve, dosáhlo jeho zděšení vrcholu.
"To ne! Bojuj, Deane, sakra bojuj!" Ale Dean ho neslyšel, neslyšel vůbec nic. Znovu ho pohltila tma. Sam se donutil soustředit svůj pohled zpět na silnici před ním. Zaryl prsty do volantu. Je to moje vina! Proč jsem ho tak nezodpovědně opouště, jak jsem mohl jenom na chvíli zapomenout, že stále není úplně v pořádku. Měl jsem být s ním, zvlášť teď, obviňoval se v duchu. Křečovitě sešlápl pedál ještě víc a donutil kradené auto jet ještě větší rychlostí.
Byl rád, že ví, kde je nemocnice. Všiml si ji, jak vjížděli do města. Alespoň jí nemusí hledat a ušetří drahocenný čas.
***
"Jak vám mohl utéct! Byl jen sám a ještě k tomu zraněný a to dost vážně. Nemůžu uvěřit, že vás přemůže člověk, který je už jednou nohou v hrobě!" vřískala žena s nepřirozeně černýma očima. Před ní se krčili Nick a Lisa, oba byli k smrti vyděšení.
"Najdeme ho, paní!" vyhrkl Nick třesoucím se hlasem.
"Nesplnili jste můj požadavek, o to jde! Najít si ho můžu i sama! Zapomněli jste snad, co jste mi dlužni?!"
"Ne, paní! Odpusť nám!" vykřikla Lisa a vrhla se k démončiným nohám. Ta ji hrubě odkopla, až zaskučela bolestí, a pohlédla na Nicka krutýma, nemilostrdnáma očima, ten zavřeštěl a začal se svíjet v bolestech.
***
"Rychle! Potřebuju pomoc!" Sam se řítil na recepci "Mám v autě těžce zaněného!" okamžitě na sebe upoutal pozornost všech kolem sebe. A o pár sekund později už nemocniční personál odvážel na sál nehybné tělo Deana na sál. Starší lovec už sotva dýchal. Byl bledý ztrátou krve. Neustále krvácel, jak z těžce poraněného hrudníku, tak z pusy.
Sam se celý třásl strachem o sourozence. A chodil sem a tam před dveřmi sálu, kde jeho bratr zápasil o život.
Nesmí to být vážný. Musíš být v pořádku, Deane! Snad jsem ti tím neopatrným přemisťováním nezpůsobil nějaké vnitřní zranění....
Po neuvěřitelně dlouhé půl hodině vyšel ven jeden z doktorů. Sam se k němu ihned hrnul.
"Jak to s ním vypadá! Bude v pořádku?"
"Děláme, co je v našich silách...."
"A...?" pobízel doktora k pokračování.
"Zatím to s ním vypadá nadějně. Měl velké štěstí, že nedošlo k nějakému vnitřnímu zranění. Má zlomené dvě žebra, takovým způsobem, jaký jsem ještě za svoji lékařskou kariéru neviděl." zakroutil hlavou "Co se týče infekce, může ho ještě dost nepříjemně potrápit... ale určitě už není v ohrožení života."
"Moc vám děkuju!" vydechl mladý lovec úlevně.
"No to je sice pěkný, ale ty žebra už musí mít zlomený nejméně tři dny. Můžete mi vysvětlit, proč jste ho tu nedovezl dřív? Tím byste bratrovi ušetřil plno trápení."
Sam si byl vědom, že má pravdu a sklopil pohled k zemi.Příště to nenechám zajít tak daleko, ať si Dean říká co chce, pojede hned do nemocnice.
"No... ehm.... to je těžký vysvětlit." podrbal se na bradě.
"Doufám, že si to pro příště zapamatujete! Kdyby jste ho dovezl hned, žádná infekce by se neoběvila."
Jejich rozhovor přerušil hluk, který nastal s přívozem dalšího pacienta. Kolem Sama se prořítila skupina doktorů, kteří vezli nehybné tělo muže, které bylo taky sama krev.
"Omluvte mě." doktor odešel a Sama napadlo, že se možná šel na recepci zeptat, co se stalo. A opravdu, po chvíli se vrátil se zvláštním výrazem na tváři.
"Ten muž, co ho tu vezli má s největší pravděpodobností stejná zranění jako váš bratr. Zvláštní, nemyslíte?"
"To opravdu je."
"A dívka, která volala sanitku, taky neví přesně, jak k tomu přišel."
"Kdy se můj bratr probere?" snažil se mladší Winchester změnit téma rozhovoru. Jeho podezíravý tón se mu nelíbil.
"Za dvě-tři hodinky."
"Dobře. Děkuji." nemohl se zbavit pocitu, že ho doktor podezdřívá, že v tom má prsty. Má volné tři hodiny, než si bude moc promluvit s Deanem, tak do té doby musí něco zjistit. Musí najít Lisu, nepochyboval, že muž se stejným zraněním, jako jeho bratr, je Nick. Lisa tu určitě někde bude. Musí si s ní promluvit, tušil, že ona ví i něco o klíči. Možná mu dá nějakou stopu, podle které ho najde.
Našel ji o patro níž. Schoulená postavička v křesle, která usedavě plakala.
"Liso." oslovil ji tiše. Bylo mu jí líto. Byl si jist, že ona a Nick se museli nějak nešťastně zaplést s Barbarou a teď nemůžou z toho ven. Dokonce už k nim ani necítil zlost, což ho samotného překvapovalo, když věděl, že to byli oni, co mu skoro přizabili bratra, i když neůmyslně. On však na tom měl taky svůj podíl...
Neslyšela ho.
"Liso!" položil ji ruku na třesoucí se rameno. Trhla sebou a podívala se na něj. Oči měla zarudlé od pláče a značily se v nich strach, zoufalost a lítost, to se ale změnilo na bezednou hrůzu, když ho poznala.
"Prosím ne.... neubližuj mi!"
______________

SNlois:

Sam se zadíval do jejích očí ve kterých se zračilo zoufalství. V tuto chvíli však Sama neobměkčila, jeho bratr ležel kvůli nim na operačním sále a už mnohokrát v řádu několika dní byl takřka na pokraji smrti. Byl naštvaný na celý okolní svět, na sebe, na tu démonku ale hlavně na onu ženu, která se mu v tuhle chvíli zdála tak maličká. Nechtěl jí však ublížit, veděl že by to nemělo cenu a bratrovi by to nepomohlo, i když Deanovi by se určitě ulevilo kdyby jim oběma mohl pořádně nakopat zadky, Sam mu nechtěl vzít jeho příležitost....
"Ublížit jste si stihli už sami, myslím že jsi to pocítila na vlastní kůži" s těmito slovy se od zdrcené ženy odvrátil pryč.
***
Same seděl vedle postele na které ležel jeho bratr, koukal do stropu a v hlavě se mu honilo tisíc věcí. Kelímek s kafem byl už dobrou půl hodinu na svém místě a jeho obsah byl už skoro studený. Mladší Winchester přemítal zda má konečně říct bratrovi celou pravdu. Veděl že to musí Deana zžírat celou dobu, byl však překvapen že až doted nic neřekl. Nepídil se po tom co je zač ta kniha, proč o ni veděl John, ted Sam a Dean nikoliv. Jenže jak mu to měl vysvětlit. O klíči sice nikdy nevěděl, ale historii té knihy přeci jen znal. Až moc dobře si pamatoval ten den kdy mu ji Bobby s vážnou tváří předával. to co se toho dne dozveděl bylo pravděpodobně jedno z velkých tajemstvích ohledně rodiny Winchesterů a právě na jeho bedra padla ta odpovědnost. Ne, starší bratr nesměl vedět to co veděl Sam. Jeho hlava jako by byla až moc přeplněna. nemohl myslet jasně jen 10 hodin jim zbývalo než vyprší lhůta a jeho bratr tak či tak zemře, Dean stále bojoval na lůžku naproti o život a klíč ještě nenašli. Věděl, že jsou vážně v prdeli. Neodhadl si ani představit jak. Jak by to mohli stihnout. Né teď, ne v takové situaci. "bože co mám dělat?" Sam se chytnul za hlavu a zadíval se na bratra, který se už celé 2 hodiny ani nepohl. stále se díval a uvažoval nad tím zdali by už neměl konečně vyjít s pravdou ven, přemítal si to v hlavě už milionkrát, ale nyní veděl, že ať chce nebo ne, ten den jednou přijít musel. A jaktotak vypadá nemá už moc času, takže to musí udělat. Musí mu to konečně povedět.......
______________

dion-fortune:

Barbara bola opat u seba doma a prechadzala sa hore dole po izbe. Napriek tomu, ze Nicka potrestala za jeho neschopnost, necitila sa o nic lepsie. Tentokrat jej mucenie naladu nedokazalo vylepsit. Ostavali uz len posledne hodiny a ona vedela, ze Sam stale nema kluc. Dean bol raneny v nemocnici a Sam brata neopusti, kym sa nebude citit lepsie, to bolo jasne. Zavahala, ma mu pomoct? Sam opat dostal prave vizie naspat a ona si ho tiez nevybrala pre tuto ulohu nahadou. On ma schopnost vycitit pritomnost kluca, aj ked o tom mozno sam nevie. Tych par hodin, by predsa len mohlo stacit. Ak by dostal dalsiu viziu alebo nasledoval svoje pocity, mohol by ho ziskat velmi rychlo. Barbara pozrela na hodiny a okamzite sa rozhodla. Prehodila si cez seba kabat a rozplynula sa vo vzduchu.

Sam stale hladel na deanovo bezvladne telo, ked pocitil strasnu unavu. Viecka ledva dokazal udrzat otvorene, no spanok neprichadzal do uvahy. Pomaly sa postavil a vybral sa kupit si kavu.

Len co opustil izbu, vzduch pri deanovej posteli sa zavlnil a objavila sa tam Barbara. Usmiala sa na bezvedomeho a zasepkala:
“Netes sa predcasne, zlatko. Sice sa ti teraz ulavi, ale len na dobu, kym mi Sam nedonesie, co chcem. Akonahle cas vyprsi, budes na tom rovnako ako si teraz ak nie horsie.” Na chvilu sa miestnostou rozniesol jej hrozostrasny smiech, no hned na to zacala Barbara odriekavat latinske slova:
“ Ego ei medico pro die, ad meus usum, ad gloriam.”

Dean sa pocas celeho ritualu triaslo, ale ked Barbara skoncila, zacal pomaly otvarat oci. Ona sa opat otocila zmizla. Na chodbe sa ozivali kroky, vtom do miestnosti vstupil Sam, ktoremu takmer kava, ktoru drzal vypadla z ruk. Pozeral san a zmateneho Deana, ktory ocividne netusil co sa stalo a kde vlastne je. Sam sa zhlboka nadychol. Cakala ho nelahka uloha a cas sa kratil.
______________

SNlois:

S rozhodnutím vstoupil do pokoje. Snažil se na Deana usmát, ale tak dobrý jako jeho bratr ještě zdaleka nebyl. Starší Winchester hned poznal že se něco děje a tak museli oželit i chvíli kdy by se jindy radovali s tím že se Deanovi trochu ulevilo. Dean byl vlastně rád, když se mu občas něco stalo. Sam se pak o něj staral jako nikdy a on miloval jejich společné rozhovory, byly to jediné chvíle kdy mluvili o rodině o svém životě a ani jednomu to nepřipadalo hloupé a dětinské…“Same, co se děje?“ mladší bratr na něj upřel své velké oči, ještě jednou se pořádně nadechl a spustil. „Deane, máme už jen 10 hodin a nejsme k nalezení klíče o nic blíž než předtím, ty už si byl zase zraněný a i když pořád nechápu jak si se tak rychle uzdravil jedno vím jistě. Konečně sem si uvědomil jak sem byl hloupý že sem ti to neřekl, jak byl hloupý táta i Bobby.“ Dean zíral na bratra s otevřenou pusou, jeho omluvný tón naháněl staršímu Winchesterovi strach, ale zároveň byl napnutý co mu chce Sammy sdělit. „Deane, já víš myslel sem že bys chtěl znát pravdu, myslel jsem že bych si mohl ulevit, omlouvám se že sem ti to neřekl, že se tak zaslepeně poslouchal Bobbyho a nic ti neřekl. Promiň, že jsem ti nevěřil, promiň že jsem ti nechtěl přidělávat starosti a promiň, že jsem nechtěl aby sis to vyčítal. Respektive že jsem vůbec nevěřil, že by sis to nevyčítal a všechno pochopil, koneckonců ani já nechápu proč tu knihu dal Bobby zrovna mě, vím že ty bys to unesl možná lépe než já.“
„Same, já nechápu..co se mi snažíš říct? Co je to?“
Omluvné oči mladšího bratra se zavrtávali do podlahy, věděl že když se koukne do zářivých oříškových očích jeho bratra asi mu to nikdy neřekne. On už ztratil iluze o jejich matce, ale Dean nesměl. Nic jiného však dělat nemohl. „Deane, ještě předtím než si se narodil se z tebe jeden mocný démon rozhodl udělat vůdce, přinutit tě přejít na stranu zla a být jedním z jeho nástrojů pomsty. Naše matka, ona o tom démonovi věděla, dozveděla se to a začala se zajímat o všechno co souvisí z magií. Věděla že tě musí ochránit, věděla že tomu musí zabránit. A Tak když přišel den kdy ti bylo 5 měsíců, démon přišel do našeho domu, jenže matka na něj byla připravená, nevím jak ostatně ani bobby to přesně neveděl, ale nějak se jí podařilo velkou část démonovi síly uzavřít do té knihy a tím ho oslabit natolik, že ho poslala zpátky do pekla. Jenže trochu se přepočítala, ten démon měl bratra, démona jménem Azazel… “ Sam se odmlčel, jeho bratr se při vyslovení jména žlutoočka zakuckal, jediný pohled na mladšího bratra však staršího lovce utvrdil v tom, že jestli to chce slyšet až do konce nesmí vyrušovat. „Po té noci všechno musela tátovi říct, ale oba byli tak štastní že se dalšího nebezpečí neobávali, jenže jak sem už říkal Marlockův bratr Azazel se strašně naštval a přísahal, že bratra pomstí a dokoná jeho mistrovský plán, že jeden Winchester je stejný jako druhý. A kak když sem přišel na svět já, rodiče tušili že historie by se mohla opakovat, začli se zbrojit, ale všechno v tajnosti Našli si prátelé kteří jim pomáhali, avšak nikdy ne tak, aby si něco zpozoroval, a když sem měl 5 měsíců…nic se nestalo nikdo nepřišel a oni si oddychli. Bobby říkal, že nikdy neměli být tak zaslepení radostí, že měli ještě počkat protože Azazel přišel o pouhý jeden měsíc déle. Matka nebyla připravená a když ho uviděla už bylo pozdě. Deane celou dobu se tě snažili chránit, chránit nás oba, nemohli ti říct, že tys měl být na mém místě, že tys měl být vyvolený, že to tys měl být vůdce…..Bobby mi to řekl před půl rokem, asi se tak nějak domníval, že po tom čím vším už jsme prošli tak to pochopím a budu připravený knihu opatrovat.To co se stalo ještě předtím, než se to Marlock rozhodl udělat mi Bobby nechtěl říct, celý ten začátek příběhu mi vlastně řekl v takovém spěchu, že ho i já nechápu. Zkoušel sem to, ale on pořád jen tvrdil, že jediné důležité je se pořádně starat o tu knihu, jedině my jsme dost silní ji ochránit a nikdo nám ji nemůže vzít….leda že bychom ji dali dobrovolně.“ Sam se proviněně kouknul na špičky svých bot.
Dean hltal každé bratrovo slovo, všechny pocity se v něm mísili a nevěděl co má cítit, vztek, bolest, radost…Same se podíval bratrovi do očí, Deane promiň že jsem vás opustil, promiň že jsem šel studovat na univerzitu a tys musel být s tátou a stát se lovcem, kdybych se nenarodil měl by si už normální život..A taky se omlouvám že jsem k tobě neměl důvěru, bál sem se že to něco změní, nemohl jsem dopustit aby sis to začal vyčítat, ne když za to nemůžeš..Samovi se po tvářích začali koulet slzy a bratrův obličej viděl rozmazaně. „Já, já nevím co říct“ Dean se cítil jako Alenka v říši divů, byl ztracený a nechápal proč mu to bratr tak dlouho tajil, proč mu tak dlouho nevěřil…teď už chápal proč měla jeho matka omluvu jen pro Sama. Tehdy v jejich domě se Samovi omlouvala za to co provedla, za to že nedokázala ochránit i své druhé dítě.
Sam viděl jak se v Deanovi melou emoce a tak využil šance aby celý příběh dopověděl „Barbara je Marlockova dcera, chce oživit jeho duši a přivést ho zpět a knihu mohla získat jedině tak, že bych jí to sám odevzdal a proto tě mučila, a proto se už zase omluvám, měl si to vědět už dřív…“ Sam se už zase koukal do země a slzy na jeho tvářích se valilii jedna za druhou.
„A klíč?“ Zeptal se bezduše Dean
„V tom jsem nelhal, netuším co je to, jen vím že je to poistka pro Matlocka něco co potřebuje aby se mohl oživit, nejspíš nějaké silné tělo, nevím možná pokrvení pouto, něco, opravdu nevím a už nemáme čas…“
***
Někde na vzáleném místě se právě probudil mladý, pohledný chlapík z velmi živé noční můry. Josh byl celý propocený a už zase se cítil jako by si ani chvilku neodpočinul. Posadil se na posteli a musel si několikrát promnout oči než konečně pochopil že se mu to stalo už zase. Měl by si na to začít už pomalu zvykat, pomyslel si, ale jak si na tohle vůbec někdo může zvyknout. Moc dobře si pamatoval na den jeho 21 narozenin kdy se mu změnil život. Josh byl jedním z vyvolených dětí a stejně jako všichni ostatní i on měl zvláštní schopnosti. Pohledný chlapík poslední dobou výdal výjevy, záblesky z toho co se dělo dvěma bratrům, záblesky toho co připravovala Barbara.Barbara…to jméno vyloudilo na Joshově tváři nenávistnou grimasu. Věděl že se musí rozhodnout. Věděl o všem co se stalo, každou podrobnost viděl v posledních dnech hned několikrát. Věděl že se to znova stát nesmí, že jedině on jim může pomoct, že Barbara nesmí dostat to co chce a věděl že nesmí už nikoho nechat zemřít jejíma rukama…. “Zabila jsi mi bratra, ale podruhé tě to už udělat nenechám“ v očích mladého muže se zračilo velké odhodlání „Znovu už tě to udělat nenechám!......“
______________

Chrystelle:

Dean seděl na místě spolujezdce a mlčky se díval z okna. Sam ho po očku pozoroval a měl o něho vážně starost. Nejen že netuší, co nebo kdo stál za jeho náhlým uzdravením, ale ani se se Samem nehádal o místo řidiče a od doby kdy vyjeli, neřekl jediné slovo. Samovi bylo jasné, co se mu asi honí hlavou a měl kvůli tomu hrozné výčitky.
„Deane, jsi v pořádku?“
Dean se násilím probral ze zamyšlení.
„Jo, proč bych nebyl? Neřekl ti to snad doktor?“
„Ty víš jak to myslím. Co jsme odešli z nemocnice, nepromluvil jsi se mnou ani slovo.“ Sam se odmlčel a hledal vhodná slova. „Vím že se na mě zlobíš, protože jsme ti tajil…“
„Nech toho Same, neobviňuj se.“ skočil mu do řeči Dean. „Vím, že jsi to myslel dobře. Nemá smysl to dál rozebírat. Musíme se soustředit na to, jak zlikvidovat Barabaru. Zbývá nám už jen pár hodin“. Dean se snažil mluvit co nejpřesvědčivěji, ale ve skutečnosti vůbec nebyl v pohodě. Všechno to, co mu Sam prozradil, ho tížilo na srdci a hlavou se mu vířilo tolik myšlenek, až měl pocit, že se z toho musí každou chvíli zbláznit. Proč mi nic neřekli? Jak mi mohli něco takového zatajit? Vždyť to já se staral o rodinu, o Sammyho. Měl jsem ho chránit a místo toho on chránil mě. Copak mi opravdu tak málo věří? Neměli právo, zatajit přede mnou něco takového….“ Nedokázal zastavit příval mučivých myšlenek.
„Deane ne. Nezamlouvej to. Měli bysme si o tom promluvit, už jen proto, abysme byli schopní tuhle záležitost s Barbarou dokončit.“ Přerušil Sam tok bratrových myšlenek a rozčileně se po něm podíval.
„Nevím o čem bys chtěl mluvit?“ Dean už začínal být nevrlý, neměl vůbec chuť se o tom teď bavit, chtěl se jen sám utápět ve svých černých myšlenkách, tak jako tomu byl zvyklý celý život. „Řekl jsi mi pravdu a to je hlavní. Teď půjdeme a skoncujeme s tou mrchou Barbarou. Konec příběhu.“ Sam strhnul volant a zastavil u krajnice.
„Jsi na mě naštvaný, já to vidím. I když se to snažíš dusit v sobě.“ Vyhrknul Sam. „A dokud budeš naštvaný, nikdy Barabaru nedostaneme. To spíš dřív ona dostane nás.“
„Nejsem naštvaný, ok?“ zařval Dean.
„Ne? Podívej se na sebe, jsi jako sud s prachem.“ oponoval mu Sam. „Dokud se neuklidníš, nemůžeme pokračovat dál. Musíme si o tom v klidu promluvit. To co jsem ti řekl, nebyla žádná maličkost, na kterou se dá jen tak zapomenout. Pokud půjdeme po Barbaře a ty budeš takhle nastartovaný, dobře víš, jak to může celé dopadnout.“ Dean se na něj nevěřícně podíval, hrozně ho vytáčelo, jak do něj Sam vidí a že to ještě navíc chce pořád rozebírat. Neměl vůbec chuť si povídat, měl chuť leda tak něco rozmlátit. Už se nadechoval k další odpovědi, ale v tom si oba všimli, že u nich prudce zabrzdilo auto a z něj vyskočil mladý muž.
Oba bratři byli okamžitě ve střehu a sahali po svých zbraních. Mladík se přihnal ke dveřím řidiče a prudce zaťukal na okénko.
„Same?“ Podíval se dovnitř a doufal, že mu bratři uvěří vše, co se jim chystal říct. „Musím s vámi mluvit, je to životně důležité!“
Sam opatrně otevřel dveře a šokovaně hleděl na neznámého mladíka, který ho oslovil jménem. "Odkud zná moje jméno? V životě jsem ho neviděl", pomyslel si Sam. Dean okamžitě taky otevřel a vystoupil z auta. Ještě než stačil promluvit, mladík pokračoval.
„Vím, že si budete myslet, že jsem blázen, ale musíte mi věřit. Nebojte se, nechci vám ublížit, jsem na vaší straně, chci vám pomoct.“ Chrlil ze sebe jednu větu za druhou a Dean se Samem jen nechápavě zírali a v očích se jim zračila nedůvěra. „Chtěl bych vám všechno vysvětlit, ale na to teď není čas. Musíte udělat, co vám řeknu, jinak jeden z vás zemře.“
Dean se Samem na něj vytřeštili oči a Deanovi pomalu došla trpělivost. Namířil na neznámého zbraň, kterou celou dobu držel nenápadně v ruce a popošel k němu blíž.
„Tak dost. Okamžitě vyklop kdo tě posílá a co si vlastně zač. Dneska nemám zrovna dobrej den a nemám náladu na nějaký pohádky.“ Mladík dal okamžitě ruce na horu a rychle přemýšlel, jak je přesvědčit o pravdě, když sám měl problém tomu všemu uvěřit.
„Přísahám, že mě nikdo neposílá! Přijel jsem sám, z vlastní vůle. Jmenuji se Josh a mívám vize, jako Sam. Viděl jsem většinu z toho, co se vám v posledních dnech stalo. Znám celý příběh o Barbaře. Viděl jsem jednoho z vás zemřít….proto jsem přijel….abych se pokusil tomu zabránit!“
Dean se podíval na Sama a ten zase na Deana. Oběma se sevřela hruď úzkostí, protože tušili, že mladík může mít pravdu. Ani jeden z nich nechtěl pomyslet na to, kterého z nich možná viděl Josh ve své vizi zemřít.
„Nevím, jestli tomu dokážu zabránit, ale zkusit jsem to prostě musel. Už nemůžu nechat tu děvku Barbaru, aby zabila dalšího nevinného.“ Pokračoval rychle Josh ve vysvětlování. „Řeknu vám všechno, co jsem viděl ve svých vizích. A začnu tím, že vám prozradím, kde je ten klíč…..“
______________

dion-fortune:

Medzitym sa Barbara uz pomaly tesila na jej vitazstvo. Teraz jej uz nic nezabrani v uspechu. V rukach drzi vsetky tromfy. V tom jej vsak hlavou presla nahla a prudka bolest, vdaka ktorej sa jej zjavil obraz Josha. Potichu zakliala.

Barbara sa totiz uz na zaciatku poistila, ze ju chalani nezradia a pomocou zaklinadla prepojila svoju mysel so samovou. Nemohla mu citat myslienky, ako si povodne myslela, ale ak sa stalo nieco, co sama prilis rozrusilo Barbara mohla vidiet to, co v tej chvily videl Sam. Sposobovalo jej to bolest, ale na tu bola Barbara zvyknuta. Za svoj zivot si toho vytrpela dost vela a nejaka bolest hlavy je oproti tomu nic.

Posledny obraz ju vsak znepokojil. Ako sa o tomto dozvedel Josh? Naposledy, ked sa stretli Barbara mu ozaj ublizila, ale Josh jej dokazal odolat. Uz dlho o nom nepocula a mala pocit, ze sa vdal tuzby ju zabit. Ocividne sa mylila. Stale vsak o Joshovi vedela len velmi malo a to ako sa tak rychlo objavil pri bratoch jej bolo zahadou. Vtom si vsak uvedomila, ze Josh ma istu moc. Mohla ju citit, ked sa stretli, len nevedela aku moc. Mozno ma aj on vizie? Zacala uvazovat o tom ake velke nebezpecenstvo by tento muz mohol pre nu vlastne znamenat. Vobec sa jej nepacili zavery, ku ktorym dochadzala. Bolo toho prilis vela, co o nom nevedela a na to, aby si vyhral vojnu, potrebujes poznat svojho nepriatela.
______________

Chrystelle:

Sam s Deanem seděli na kapotě auta, zcela ochromeni tím, co se právě dozvěděli. Každý z nich sváděl svůj vlastní vnitřní boj. Netušili, jak se mají vyrovnat s tím, co slyšeli. Nechtěli věřit jedinému slovu, které jim Josh řekl. Ale čím víc mluvil, tím víc do sebe všechno zapadalo a nakonec nebylo bohužel pochyb, že mluvil pravdu. Nevyšlo to. Měli plán, ale nevyšel. Dean se zachvěl při pomyšlení, že by se Josh neobjevil a stalo se to přesně tak jak řekl.
Sam a Dean. Oni jsou ten klíč. To oni mají moc nad červenou knihou. Jen s jejich pomocí by Barbara mohla dokázat přivést svého otce zpět, v plné své síle. Josh nevěděl přesně, jak se jim na to nakonec podařilo přijít, ale viděl, co se stalo po té, co se vrátili k Barbaře…
Jejich matka použila pradávný rituál, jehož pomocí uzavřela do speciální knihy velkou část démonovy síly. Tuto knihu může otevřít jen pokrevní příbuzný toho, kdo ten rituál provedl. Uvnitř je zaklínadlo, které dokáže dostat démona ven. K tomu je však potřeba, aby Dean, na jehož ochranu bylo použito, dobrovolně prolil při rituálu trochu své krve. Jen tak by ho mohla Barbara uskutečnit. Ta však netušila, že Mary se tehdy pojistila hned několikrát. Aby své syny ochránila před možným zneužitím knihy, roznesla na „správných místech“, že k otevření knihy je potřeba zlatý klíč a tím odvedla pozornost od Deana a Sama. V knize také nechala druhé zaklínadlo, o kterém neměla Barbara ani tušení. Pokud ho jeden ze synů přečte, může tak do knihy uzavřít dalšího démona. A to byl jejich plán. Přijít za Barbarou a pomoct jí uskutečnit rituál, při kterém chtěli přečíst druhé zaklínadlo a Barbara by tak skončila. Měli by vyhráno. Ovšem netušili, že tohle byla krajní možnost, o které Mary doufala, že nikdy nebudou muset použít. Pokud totiž démon prohlédne lest, nemůže už sice rituál přerušit, ale může zabít toho, kdo knihu drží v ruce nebo je v její bezprostřední blízkosti. A přesně to se stalo. Barbaru se jim podařilo uvěznit, ale Sam při tom zemřel. Prostě s tímto nepočítali.
Dean měl sucho v krku a v uších mu znělo snad tisíc zvonů. Měl pocit, že tohle už nezvládne. Tolik toho v posledních dnech prožili a on už byl na pokraji sil. Myslel si, že nic horšího už snad nemůže přijít, ale mýlil se. Tohle byla jeho nejhorší noční můra, ne Joshova. Tohle se nikdy nesmí stát, prostě ne. „Už nebudu přemýšlet ani vteřinu, prostě udělám jedinou správnou věc“, pomyslel si a odhodlaně se odlepil od kapoty.
„Myslím, že je jasné, že nemáme jinou možnost. Nemůžeme dovolit té děvce, aby přivedla Marlocka zpět. Všichni víme, co by to znamenalo. Zabít ji nemůžeme, na to je moc chytrá a my nemáme dost času. Jediná možnost je, zavřít ji do té zatracené knížky.“
„S tím souhlasím, jen musíme vymyslet, jak to provést s tou knížkou při…“ zapojil se hned Sam, ale Dean ho rázně přerušil.
„Ne, my nebudeme vymýšlet nic. Jiná možnost není a jak jsem řekl, nemáme čas.“
„O čem to mluvíš?“ Sam nechápavě hleděl na Deana. „Víš co říkal Josh. Nemůžeme tu knihu držet v ruce, musíme přijít na jiný způsob…a aby Barbara nic nepoznala….“
„Řekl jsem že na to není čas. Čím dřív to bude mít ta svině za sebou, tím líp.“ skočil mu opět do řeči Dean a chystal se otevřít dveře auta.
„Posloucháš mě? Nebo Joshe? Když budeme poblíž té knihy, čemuž se nevyhneme, když z ní budeme číst, tak to nemusíme přežít. Musíme vymyslet jak to obejít.“
„Nejde to obejít a těch pár hodin, co nám zbývá, sotva stačí na to, abychom tam dojeli. Natož abychom procházeli další možnosti. Postarám se o to. Zůstaň s Joshem.“ řekl Dean pevným hlasem a otevřel dveře auta.
„Cože?! Co tím sakra chceš říct?! Mluv se mnou!“ zakřičel na něj Sam a zabouchnul mu dveře od auta před nosem. Dean se na něj naštvaně podíval.
„Myslel jsem, že jsem to řekl jasně. Jedu tam. Pošlu tu mrchu kam patří.“ Řekl Dean a znovu otevřel dveře auta. Sam mu je zase zabouchnul a stoupnul si před ně.
„Nikam nejdeš. V žádném případě. Sám ne. Napřed všechno pořádně promyslíme a pak do toho půjdeme spolu. Jiná možnost není.“ Pevně řekl Sam a podíval se bratrovi zpříma a s odhodláním do očí. Dean věděl, že ho čeká tvrdý boj. Boj, který nechtěl nikdy začínat. Ale neměl jiné východisko. Nemohl za žádnou cenu dopustit, aby šel jeho bratr s ním, aby riskoval vyplnění Joshovy vize. Sam prostě umřít nesmí. Tohle si Dean vůbec nepřipouštěl a nechtěl podstoupit sebemenší riziko. Nadechl se a sbíral síly k tomu, co musel udělat.
„Je tady jiná možnost. Proto ji využiju.“ odpověděl Samovi.
„Takže ty ses prostě rozhodl! Rozhodl ses jít tam zemřít a já do toho nemám co mluvit?!“ Zakřičel na něho Sam.
„Nevíme jistě, jak ten rituál proběhne. To že to nevyšlo napoprvé neznamená, že…“ začal Dean, ale Sam ho přerušil, celý vzteky bez sebe.
„Myslím, že jsme si zatraceně jistí, jak to dopadne! Ty si seš jistej! Jinak by ses do toho tak netlačil sám! Ale já tě tam nenechám jít, na to zapomeň!“ křičel Sam na Deana, který se kysele usmál.
„No, naštěstí nepotřebuju tvoje požehnání, takže….“ řekl ironicky a odstrčil Sama z cesty, aby mohl otevřít dveře a nastoupit do auta. Nepočítal ale s tím, že Sam se jen tak vzdávat nehodlá a tak ho překvapilo, když jeho mladší bratr okamžitě zareagoval a vší silou do něj strčil, takže Dean měl co dělat, aby se udržel na nohou.
„Možná nepotřebuješ moje požehnání, ale já zase nemusím poslouchat tvoje rádoby rozkazy. Takže sám tam půjdeš jen přes mojí mrtvolu.“ prohlásil Sam a v Deanovi začala pěnit krev. Je to tady, pomyslel si, nedá se nic dělat, tohle musíš dotáhnout do konce Deane.
„Nevím proč to komplikuješ Same?! Tak jako tak, stejně bych umřel. Když nedoneseme včas klíč, Barbara mě zabije, možná i tebe. Josh nám řekl, že když jsme do toho šli spolu, ty…“ Deanovi se zadrhnul hlas, nedokázal dokončit větu. Nedokázal na to ani pomyslet. „Takže jestli má jeden z nás nakonec zemřít, ať jsem to raději já. Stejně je to všechno moje vina. Je to všechno kvůli mně!“
„Takže se hodláš obětovat?!“ rozkřičel se na něj znovu Sam. „To je podle tebe jediné řešení?! A co já, na mě si nepomyslel?“
„Na tebe myslím celou dobu!“ bleskově odpověděl Dean a došla mu trpělivost. Chytil Sama a chystal se ho dostat od auta, ale ten se nevzdával, takže se chvíli zuřivě přetahovali, až se Samovi podařilo Deana odmrštit na zem. Ten zůstal chvíli ležet na zemi a nevěřícně se díval na Sama, který byl rudý vzteky.
„Deane přestaň, tohle nemá cenu. Nebudeme se tady prát jako malí kluci…“
„Máš pravdu.“ Dean se zvedl ze země a šel k Samovi. „Je to směšný a nikam to nevede. Pojedeme tedy spolu a cestou vymyslíme, co dál. Promiň brácho.“ řekl Dean s omluvným úsměvem a poplácal Sama po zádech. „Stejně bych tě zase přepral.“ snažil se zavtipkovat, ale Samovi do smíchu nebylo. Dean mu tedy naznačil pohledem, aby šel nasednout do auta. Jakmile Sam obešel auto, Dean bleskurychle zamknul dveře, nastartoval a zdrceným pohledem se podíval okénkem na Sama, který se okamžitě zkoušel dostat dovnitř.
„Ještě jednou promiň brácho!“ zavolal na něj přes okno a dupl na plyn. „Nemám jinou možnost“, dodal si už pro sebe a když ujel několik metrů, zastavil, otevřel dveře a prostřelil pneumatiku u Joshova auta, aby ho nemohli dohonit.
„Deane!“ Sam zařval a rozběhl se za ním. Ten ale zase rychle dupnul na plyn, prásknul dveřmi a řítil se směrem k Barbaře.
„Deane! Vrať se! Ne! Deane!“ Sam měl pocit, že přijde o hlasivky, věděl, že ho stejně neslyší, ale přesto dál křičel, jakoby doufal, že ho přivolá zpět, když bude křičet dost nahlas. Nakonec se zastavil, opřel si ruce o kolena a snažil se popadnout dech. Prostoupilo ho čiré zoufalství a nebyl vůbec schopný chladného uvažování. Jeho bratr si jede pro smrt a on tomu nedokázal zabránit. Vyčerpaně klesnul na kolena a nepřítomným pohledem pozoroval zvířený prach v dálce od auta, ve kterém ujížděl Dean. Sam vztekle bouchnul pěstí o asfalt a v očích se mu zaleskly slzy. Josh, který celou dobu všechno jen mlčky pozoroval, byl v šoku, neschopen jakékoliv reakce. Takže přece se mu nepodařilo jednoho z nich zachránit…..
______________

dion-fortune:

Dean si to hnal cestou do mesta, kde sa posledne stretli s Barbarou a hlavou sa mu honili same nepekne myslienky. Co ak ho Sam aj tak dohoni? Co ak najde cestu ako sa k Barbare dostat skor? Co ak sa Joshova vizia predsa len naplni? Nie, nie, nie. Opakoval si Dean sam pre seba. To sa nestane. Sammy nezomrie, to on nedovoli. Mrkol na hodinky a este viac dupol na plyn. Musi to vyriesot skor ako Sam vyvedie nejaku hlupost. Dean bol nestastny kvoli Samovi. Vedel, ze ten sa bude pre nho trapit, ale on nemohol konat inak. To ako “zazracne” sa vyliecil v nemocnici mu nesedelo, nebolo to spravne. Dean tusil, ze tak ci onak by to asi neprezil. Teraz moze zachranit aspon Sama. Dean sa len modlil, aby sa mu k Barbare podarilo dostat v cas, a aby sa do toho Sam nezamotal. Netusil, ze uz onedlho olutuje svoje rozhodnutie. Dean mal pred sebou velmi vela utrpenia a to nie len fyzickeho.

Barbara sa rozhodla zistit si par informacii o jej novom nepriatelovi a tak vyuzila starodavne zaklinadla, ktore jej dokazali ukazat minulost. Postupne presla kazdym dolezitym momentom v jeho zivote.
„Zaujimave….”pomyslela si. Toto ozaj necakala. Josh moze byt predsa len velkym rizikom. Vtom ju vsak opat zasiahla bolest a pred ocami videla utrzky hadky Sama a Deana a tiez nasledovny odchod jedneho z bratov. Siroko sa usmiala.
„Perfektne… lepsie to uz ani nemohlo dopadnut.” Jasala Barbara. Vedela, ze Dean by pre braceka urobil cokolvek. Poznala jeho slabosti, ale ze by sa takto dobrovolne rozhodol vydat sa jej do ruk, necakala. Tento novy vyvoj udalosti ju nesmierne potesil a okamzite zacala spriadat plany akoDeanovi sprijemni jeho posledne minuty zivota.
„Toto bude velka zabava…”

Josh tam len neveriacky stal a hladel na zniceneho Sama. Preklinal sa v duchu, ze neodhadol deanovu reakciu. Nemal im to povedat tak narychlo, ale ked teraz uz nemali cas. Nestastne sa pozrel na dieru v pneumatike a pomaly aj on zacal prepadat zufalstvu. Zlyhal. Opat. Necha ju, aby zabila dalsieho cloveka. Ako to mohol dopustit? Obvinoval sa a nadaval si, ze to zase nezvladol. Vtom mu vsak napadlo, ze v kufri ma rezervnu pneumatiku. Mozno este maju nadej. Mozno este nie je vsetko stratene…
______________

Chrystelle:

„Deane, proč?“ Sam byl jako bez života, jen klečel uprostřed silnice a sžírala ho beznaděj. Neměl sílu se zvednout, neměl sílu vůbec na nic. I kdyby ho nějakým zázrakem dohonili, nepodařilo by se jim ho zachránit. Ne, když se tomu tak urputně brání. Jak mu to mohl udělat? Jak ho tady mohl nechat?! Copak neví, že on je to jediné, co mu na celém světě zůstalo? Pokud Dean zemře…Sam nebyl schopný pokračovat ve svých myšlenkách. Slzám už nic nebránilo, aby stékaly po jeho tvářích. V tom Samem prostoupil jiný, nový pocit. Byla to nenávist. Nenávist k osobě, která se chystala připravit jeho milovaného bratra o život. To není Deanova chyba, že zůstanu sám. To Barbara nese za všechno odpovědnost, ona se chystá zabít jediného člověka, na kterém mi v životě nejvíc záleží. Já jí to prostě nedovolím. Démoni už zabili všechny moje blízké, ale Deana nedostanou. O to už se postarám a je mi jedno jak. Rozhodl se pevně Sam a cítil, jak se do něj vlévá nová síla. Vztekle si setřel hřbetem ruky slzy a zvednul se ze země. Zhluboka se nadechnul, jakoby se potřeboval přesvědčit, že ještě dýchat dokáže. Otočil se na Joshe, který už mezitím rychle začal pracovat na výměně kola a právě se chystal na Sama zavolat.
„Naštěstí mám rezervu. Jen co to vyměníme, určitě se nám ho podaří dohonit.“ řekl a nepřipouštěl si jakékoliv pochybnosti. Měl strach, že to Sam vzdá a on prostě nesnesl pocit, že zase selhal. Musí Samova bratra zachránit stůj co stůj, když už podstoupil celou tu cestu.
Sam se rychle rozběhnul k Joshovi a začal mu pomáhat s výměnou kola. Aspoň jedna dobrá zpráva a taky na chvíli zažene ty černé myšlenky, co se mu honily v hlavě, jedna přes druhou.
Když byli s prací skoro hotoví, Samovi se zatočila hlava. Postavil se a musel se rychle opřít o auto, protože se mu podlomily kolena. Hlavou mu projela palčivá bolest a Sam měl strach, že se mu rozletí na kousky. Před očima se mu začal promítat hrůzný scénář. Jeho bratr právě dočítal poslední slova zaklínadla…
„Né, Bože….“ zaskučel Sam. Tohle nechtěl vidět, bránil se vizi ze všech sil. Obraz se mu začal ztrácet, ale vracel se pořád znovu a znovu. Sam křičel a nevnímal Joshe, který se mu snažil pomoct. Poslední obraz, který Sam uviděl, byl jeho bratr, jak se mrtvý svezl na podlahu.
„Dost! Už dost!“ křičel Sam, dokud vize úplně neodezněla. Zjistil, že sedí opřený o auto, celý zpocený a za ruku ho pevně drží Josh.
„Už je to dobrý, Same. Je to pryč. Vím jak se cítíš.“ Mluvil na něj Josh a před očima se mu znovu objevila jeho poslední vize. Měl vztek na celý svět. Proč zrovna jemu se tohle muselo stát?! A Samovi?!
Sam zhluboka oddychoval a snažil se uklidnit. To nemůže být pravda.
„Rychle, musíme jet!“ zařval nepříčetně na Joshe a rychle se sbíral se země.
„Ale ještě nemáme dotažené kolo. Musím to dodělat!“ řekl mu Josh a rychle pokračoval v utahování.
„Musíme to stihnout dřív, než tam dorazí Dean! To stihneme. Určitě. Prostě to stihneme...“ Opakoval dokola Sam a opřel se rukama o střechu auta. Svěsil hlavu a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Nesmím začít panikařit, to mi nepomůže, napomínal se v duchu, ale hned na to zlostně praštil do střechy auta a pak znovu a znovu, dokud ho Josh nezastavil.
„Přestaň, chlape! Tohle je naše jediná možnost, jak se dostat za tvým bratrem. Když ho rozmlátíš….“ Josh se usmál na Sama, ve snaze přivést ho na jiné myšlenky.
„Já vím, já vím, ale nedokážu se ovládnout. Co když je pozdě? Co když už se moje vize vyplnila? Nebylo by to poprvé, co jsem měl vizi jen pár vteřin dopředu.“ Sam si nervózně zajel rukou do vlasů. „Jak mám vědět, kolik máme času? Proč jsem tu vizi měl?! Zrovna teď?! Co mám sakra dělat?!“ Sam se přestával ovládat a Josh si toho byl vědomý. Rychle ho začal uklidňovat.
„Dokážeš to. Já ti pomůžu, ok? Stihneme to. Já jsem taky stihnul přijet včas, vidíš?“ snažil se ho povzbudit. „Jen musíme zachovat klid a rozvahu. Pojď, jedeme. Cestou vymyslíme, co dál, dobře?“
Sam se na něj nešťastně díval, ta vize ho úplně rozhodila, dostal hrozný strach, že je pozdě. Vidět Deana umírat, ho připravilo téměř o všechny síly. Jestli tomu nestihnou zabránit, neručil za to, co provede. Jen dosednul za volant, nastartoval a rozjel se tak rychle, že měl Josh obavy, aby to ta rezerva vydržela. Sledoval po očku Sama, jak zatíná zuby a s tvrdým pohledem upřeným před sebe, vybírá zatáčky šílenou rychlostí. Bylo mu jasné, že je pro záchranu svého staršího bratra schopen čehokoliv a při té představě ho polil studený pot. Bože nedovol, aby ho stihl stejný osud, jako mě, pomyslel si bolestně.
______________

SNlois:

Joshův kabriolet se řítil v samových rukou kupředu jako blesk. Mladšímu z Johnových synů už na ničem nezáleželo. Před očima pořád měl jen obraz bezvládného bratrova těla krčícího se na podlaze. Sam dupnul na plyn a ještě zrychlil už tak bránící se auto. Josh měl oprávněné obavy, nejenže brzdy jeho auta odporovali při každém průjezdu zatáčkou, ale byl si vědom toho, že Sam je velice neuvážlivý pokud jde o jeho bratra. Věděl, že je to jedinné co má, že je to to jediné na čem mu záleží. Sám byl kdysi taky takový, kdysi prožil to samé a ve svých vizých poslední dobou viděl všechny ty pocity obou Winchesterů a byl by skoro přísahal, že ví co se v Samovi odehrává. Aspon že to stihl včas, měli stále ještě naději, mohli to zvládnout.Přemýšlel zda by se Sam měl dozvědět, že nemá jen vize. Své větší schopnosti však nebyl schopen použít od té doby co mu umřel bratr, přesněji řečeno jeho dvojče. Veděl, že ten den ztratil víc než bratra. Zatvrdil se a začal žít uzavřený život bez magie, démonů a dokonce i lidí. Jenže jak se zdálo tento osud mu nebyl souzen. Ted to věděl, koukajíc do Samových odhodlaných očích veděl, že se musí přestat obviňovat a pomstít smrt svého bratra, veděl, že Deana musí zachránit. Joshovi se soustředěním svraštilo čelo. Musí najít odvahu získat své tehdejší schopnosti. Nebyl si jistý, ale přesto byl skálopevně přesvědčen, že Sam musí mít ty stejné schopnosti jako on. Jen o nich dosud neví. Podíval se na mladšího Wincehstera a zamyslel se zda mu o tom má říct. Zda by přeci jen mohli dokázat vrátit to zpět. Mohlo by se jím to povést......
Josh opravdu nevěděl zda to na Sama bude fungovat, ale bohužel byl v tu chvíly jediný, kdo se nacházal v jeho blízkosti a on potřeboval vedět zda to ještě stále dokáže. Zda v něm smrt bratra nezlomila všechnu jeho odhodlanost. Ještě jednou se otočil na řidiče po jeho levé ruce, stále přibitém očima před sebe a s cukajícími koutky nesktečného děsu i nenávisti najednou. Josh pevně zavřel obě oči. Byl naprosto soustředěn, vzpomínal na společně strávené chvíle se svým bratrem, kterému vždy dodávali sílu. Cítil že by to mohl dokázat. Zarputile svraštil obočí, oči držel pevně u sebe, snažil se pročistit si celou svou hlavu a před sebou měl jen jedinou myšlenku...zastav Same, zastav......no tak zastav to auto zastav ho! zastav to auto...Josh se snažil ještě víc,stále opakujíc tatáž slova. Teď už jeho vrásky na čele byly jasně viditelné, cítil to, veděl že to dokáže,......musí to dokázat. Za bratra, za svou rodinu, za celé roky jeho utrpení, on Samovi pomůže....zasatv auto! zastav...zastav!
Josh byl silou vymrštěn střemhlav před sebe, nebýt pásu byl by si to pořádně odskákal. Rychle otevřel oči a podíval se vedle sebe. Sam si nemohl pomoct nevěděl co se s ním dělo ale pustil volant a dal nohu z plynu. Ted se jen nevěřícně koukal před sebe a cítil jak ho bolí hlava, tak moc se tu sílu co se mu snažila vrýt do myšlenek zkoušel přemáhat, jenže to nedokázal, nechápal jak to mohl udělat, jasně cítil jak mu hlásek uvnitř hlavy říká aby zastavil, ale přeci si pamatoval jak se snažil to neudělat. Byl však moc rozzuřený na Barbaru, moc zabraný do bratrova utrpení a nedokázal se soustředit. Pořád však nechápal co to bylo, proč by někdo chtěl aby tak rychle zastavil vždyt se mohlo něco stát. Rychle se otočil na Joshe aby ho zkontroloval, ale ten se na něj již nějakou chvíli díval a na tváři měl jasný výraz zračící obrovské štestí.....věděl že ted už mu to může povědět, ted už to můžou zvládnout, on to dokázal....
______________

janka410:

Cesta do města se Deanovi zdála být nekonečná. Věděl,že Sam nemá šanci ho dohonit,ale co kdyby, co jestli se mu podaří zastavit nějaké auto a dohoní ho ještě dřív, než se dostane k Barbaře. Ne, to se nesmí stát. Dean sevřel pevně volant v rukách až mu klouby zbělaly a sešlápnul plynovej pedál až k podlaze.
Myšlenkama byl zase u Sama. Opět viděl před sebou jeho naštvaný obličej,ale on už moc dobře znal svého bratra a tak za tím vším viděl víc. Viděl smutek v jeho očích, bolest,kterou se Sam snažil ukrýt. Jak kdyby si myslel,že ho Dean nemá prokouknutého a neví,co Sam cítí. Strach nad možnou ztrátou Deana, jediného člověka kterého měl, ho přivedl k tomu,že chtěl chránit svého bratra za každou cenu. Ale tohle Dean nechtěl. Ne Sam,ale on byl ten kdo má chránit,on byl straší,on měl zodpovědnost za svého bratra. Dean si nepřál nic jiného,než aby Sam seděl vedle něho na sedadle,jen tak se cítil bezpečně a byl si jistý,že můžou zvládnout cokoliv. Bylo to zvláštní,ale bez svého bratra si najednou připadal jako poloviční,jako kdyby mu něco chybělo a měl strach,že už to nikdy nenajde. Ale strach,že by Sam mohl zemřít ho opět utvrdil v tom,že dělá dobře. „Ne, tohle bych nikdy nedopustil Sammy. Ty nemůžeš zemřít. Já vím,že mi to neodpustíš,ale já to musím udělat“ Jediné co ho trápilo bylo to,že možná už svého bratra nikdy neuvidí,už nikdy neuvidí ten jeho pohled, který jim vždy dokázal otevřít všechny dveře a také to,že se nemohl alespoň nějak se Samem rozloučit.
Přemýšlel, že Samovi zavolá a promluví s ním.Omluvíme se mu za to, jak se choval a že ho tam nechal a jel za Barbarou sám. Už měl telefon v ruce a chystal se vytočit Samovo číslo, když telefon najednou zazvonil. „Věděla jsem že mě nezklameš Deane, mám radost. Doufám,že naše setkání bude lepší než to minulé, že nebudeš dělat problémy. Čekám tu na tebe, tak spěchej, nemám ráda opozdilce a stanovená lhůta končí.“ Uslyšel Barbary hlas a její děsivý smích mu stále zněl v uších. Koukal před sebe na cestu a viděl,že se dostal do města,kde se měl sejít s Barbarou.
______________

dion-fortune:

Deanovi sa prevratil zaludok. Tak je to tu. Zhlboka sa nadychol a posledne minuty jazdy a mozno aj jeho zivota sa rozhodol venovat tomu, na kom mu najviac zalezalo. Este cely rostraseny vytocil samovo cislo a cakal na odpoved. Nemoze predsa dovolit, aby bratova posledna spomienka s nim bola hadka. To nedopusti.

Sam sa neveriacky pozeral na Josha a cakal na vysvetlenie. Ten sa nanho zosiroka usmial a prave vo chvily, ked chcel nieco samovi povedat, zazvonil mobil. Sam siahol do vrecka a ked zbadal cislo volajuceho, okamzite zodvihol a rozkrical sa na brata:
“Dean! Ako si to predstavujes, takto ma opustit? Co ti to napadlo ist k Barbare sam? Toto je ta najvacsia hlupost aku si kedy urobi!. Okamzite zastav auto a pockaj na mna! Neopovaz sa ist za nou!” Nedokazal zastavit prud nahnevanych slov, ktore hovoril hlasom plnym bolesti a obav, ked si zrazu uvedomil, ze nevie, preco mu brat vola. Co ak je uz zraneny? Co ak sa mu nieco stalo. Tato myslienka ho zasiahla ako blesk.
“Ach boze, Dean si v poriadku? Nic sa ti nestalo, vsak?” Chvilu bolo na druhej strane telefonu ticho, potom sa ozval deanov hlas.

Dean pocuval samove vycitky a sklamany hlas a kamen na jeho hrudi sa staval este tazsim. Sam mal pravdu. Ublizil mu a to velmi. Nevedel ako ma na jeho slova zareagovat, ked vtom sa samov hlas zmenil. Naliehavost v hlase,ked sa ho spytal ci je v poriadku, deana sokovala. Chvilu rozmyslal co povedat a nakoniec sa rozhodol pre pravdu.
“Nie Sammy, niesom v poriadku. Trapi ma ako sme sa rozisli. Boli ma, ze som ti ublizil. Viem, ze na to sa nepytas, ze chces vediet ci nie som zraneny. No to ta mozem upokoji., Fyzicky som v poriadku, aj ked nedufam, ze to tak dlho ostane. No vo vnutri sa topim Sam. Prepac, ze ta staviam do tak tazkej situacie, ale ja nemozem dovolit, aby sa ti nieco stalo, aby ta Barbara zabila. To proste nemozem. Pochop ma, ja by som bez teba nedokazal zit, pretoze ty si jedinym dovodom, pre ktory som stale nazive. Ty si zmyslom mojho zivota. Vzdy bolo mojou pracou starat sa o teba a davat na teba pozor. Nehodlam to teraz zmenit. Pozri, ja necakam, ze to dnes prezijem a nechcem, aby nas posledny rozhovor, bol hadkou. Velmi ta mam rad a jedine v co dufam je, ze mi raz odpustis. Zbohom Sammy…” Hlas sa mu pri poslednych slovach zachvel a nedokazal sa ubranit slze, ktora mu stekala po tvari. Zlozil telefon a pohlad uprel na budovu pred nim. Bol na mieste.

Sam pocuval bratove slova a citil ako sa mu slzy kotulaju po tvari. Chcel nieco povedat, ale nedokazal Deana prerusit. Potom to prislo, rozlucka, posledne zbohom…Ach boze nie... Bratov hlas mu znel v hlave ako ozvena a bolest, ktoru citil povazoval za tu najvacsiu na svete. Vedel, ze Dean polozil a preklinal sa, ze mu aj on nepovedal ako mu na nom zalezi, ze aj on je zmyslom jeho zivota. Vzhladol pred seba s novym odhodlanim. Este bude mat prilezitost mu to povedat. Nech si Dean mysli, co chce, on ho nenecha zomriet. Opat nastartoval auto, razne si utrel slzy z oci a prehovoril k Joshovi.
“Tak, nechces mi nieco povedat?”Spytal sa a velmi sa snazil, aby z jeho hlasu nebolo pocut ako velmi ho rozhovor s bratom zasiahol.
______________

Samabel:

Pohled na Impalu, krásné, spolehlivé, černé auto. Svým způsobem tvořila jednu součást jeho osobnosti. Od doby, co mu ji do opatrování svěřil otec, měl možnost poznat každičkou součástku, která ten úchvatný plechový kolos tvořila. Zatřásla se mu víčka, ten jediný dlouhý pohled byl pravděpodobně jeho posledním. Vícekrát už svého čtyřkolého přítele nespatří. Cítil, že jejich cesty se navždy rozcházejí a doufal, že Sammy se bude o auto starat s takovou pečlivostí, kterou Impale věnoval on. Povzdechl si a otočil se k autu zády. Jen se neohlédnout. Nikdy se neohlédnout. Vykročil vpřed a kráčel po ulici ke křižovatce. Nikdy se neohlédnout. Už nikdy. Posledních padesát metrů už skoro běžel. Do zad se mu zabodával Samův zdrcený pohled. Věděl, že Sam je namíle daleko, ale on ten pohled plný zármutku cítil všude. Jen ještě pár kroků ... . Doběhl na křižovatku a zahnul za roh. Zvolnil tempo a nejistě se přibližoval k obrovskému, starému, polorozpadlému baráku.
Roztřesenými prsty, ale s novou vlnou odhodlání otevřel branku a vstoupil na vydlážděnou cestu. Vystoupal po schodech a před obrovskými dubovými dvěřmi se zastavil. Tep se mu zrychlil. Zhluboka se nadechl a vědom si toho, že by si nikdy neodpustil, kdyby se zachoval jako zbabělec, kdyby Sam zjistil, že zemřel jako zbabělec, nasadil svojí obvyklou bezvýraznou, nepropustnou masku, která ho chránila před vším, s čím si neuměl poradit, a zvedl ruku, ab zaklepal na dveře. Těšně před tím, než pěst dopadla na dřevo se dveře prudce otevřely dokořán a ze stínů domu se vynořila Barbara.

"Akorát včas. Už jsem myslela, že tě sem budu nakonec přecejen přivést násilím. Tak na co čekáš, pojď dovnitř, zlatíčko." a usmála se nehezkým pokřiveným úsměvem.
______________

SNlois:

Josh se opatrně otočil na Sama. I když viděl jak velmi se mladší bratr snaží zakrýt všechny své emoce, on moc dobře věděl co se s ním v tu chvíli děje…vždyť před lety prožil to samé, věděl jaký to je pocit. Jedna velká prázdnota, která se rozhostí po celém těle, užírá tě a ty se cítíš bezcenný…právě takové podobné pocity cítil kdysi před lety sám a nyní koukajíc do Samových skelných očích věděl, že něco takového právě prožívá i mladší z Johnových synů. Jejich naděje však nevyhasla, právě naopak, před chvíli se znovu zažehl její plamen. Mladík právě otevíral ústa aby odpověděl na dosud nezodpovězenou otázku, ale celý svět se mu najednou začal točit před očima. Cítil, jakoby mu každou sekundu měla explodovat hlava, bylo to nesnesitelné, takovou bolest nikdy necítil, Sama už viděl jen rozmazaně a jeho zděšený pohled a výkřiky slyšel už jen mlhavě…musel se opřít o kapotu před ním, a oběma rukama si svíral hlavu tak pevně, jakoby se jí pokoušel rozmáčknout. Sam zprvu nechápal co se děje, když ale Joshe uviděl se svíjet okamžitě zastavil. Náhle se však mladík zdrceně zhroutil na sedadlo a zhluboka oddychoval jakoby právě prodělal srdeční infarkt. Sam se šokovaně koukal na spolujezdce „Joshi?“ zeptal se opatrně s hlasem plným obav. Josh po chvíli těžce zvedl hlavu a podíval se na svého nového přítele. pořád ještě těžce oddychoval a hlava mu třeštila, ale rozhodně né tak jako před chvilkou, měl pocit že to co se stalo zrovna v tuto chvíli nechápe víc nesamotný Sam..
„co se stalo?, co..co to bylo?“ Sam nebyl schopen souvisle vysvětlit co právě viděl, už jen myšlenka na to, že měl Josh vizi ho přiváděla k šílenství, věděl že to nemohlo být nic jiného, čekal tam na nepřicházející odpověď jako na rozsudek smrti, čekal a každou vteřinou se cítil čím dál hůř. Děsila ho představa o obsahu oné vize, nechtěl si ani připustit že by to mohlo být to, čeho se ted nejvíc bál, čeho se vždy nejvíc bál.
„Já..já nevím, měl sem asi nějakou vizi nebo co, já to nechápu, nikdy , ještě nikdy sem neměl normální vizi když jsem vzhůru. To co jsem viděl, sem vždy viděl jen ve spánku..je to jakobych,…. myslel sem že mi pukne hlava, oh bože…“ znovu se předklonil a pevně si tiskl hlavu v dlaních. Čím to je?, proč sakra mám vizi když sem vzhůru? mluvil si spíš už jen tak pro sebe Josh. „Hej chlape jestli je tohle to,co prožíváš pokaždé když máš vizi, tak sem fakt rád že mám to co mám…i když sem se už celý roky pořádně nevyspal, cejtit tohle pokaždé když mám vizi…..to už bych se raděj nenarodil“
Samovi se neskutečně ulevilo, seděl tam a i když veděl že čas ubíhá, zrovna ted mu spadl kámen přímo ze srdce, Josh by se určitě choval jinak vidět v tý vizi Deana pomyslel si a pořád se oddával tomu pocitu svobody. Jeho bratr je stále naživu, urychleně stočil pohled zpět na silnici, znovu dupnul na plyn a kabriolet vyrazil střemhlav vpřed po štěrkové cestě.
„Tak co to bylo, cos tam viděl?“ zeptal se zatímco svůj pohled stále upíral vzdorovitě před sebe.
Josh se podíval na své ruce a bezděčně se usmál, nechápal to, ale uviděl právě to co potřeboval „to co sem potřeboval“ zopakoval nahlas svoji myšlenku, i když věděl že tomu Sam nebude ani za mák rozumět. „co tím myslíš?“ zeptal se mladší Winchester nechápavě a konečně odtrhl své oči od vozovky. „Jen si to vem chlape, já měl vizi kterou jsem předtím nikdy neměl a v tý vizi si byl ty, dokázal si ovládnout Barbaru a jen svýma vlastníma myšlenkami ji přimět aby to neudělala“ josh záměrně vynechal tu část o málem zabití Deana. „Já? Cože sem?“ Sam se té myšlence musel zasmát „já rozhodně neumím někoho silou vůle přimět něco udělat, Andy to uměl, ale já? Já mám jen vize joshi“
„Ne, nemáš a teď se mi to potvrdilo ty umíš to co já..“
„A co má být zase tohle?“
„Same, kdo myslíš že tě přiměl zastavit moje auto, i když si byl skálopevně rozhodnut jet tak rychle, že jsme se málem zabili. To…to sem byl já….nikdy jiný tu nebyl a já se potřeboval přesvědčit, promiň..
„Třeba ta vize nebyla pravdivá“ trval na svém zatvrzele Sam, nebyl si schopný připustit, že možná opravdu začíná mít další schopnosti, přesně tak jak to kdysi tvrdil žlutooko. „Všechny tvý vize nebyly pravdivý, Dean žije, a bude žij jasný, já ho nenechám umřít.“ Znovu zaryl své oči do vozovky a stlačil plyn až k podlaze, zatímco se mu na tváři objevil nový příval odhodlání….
„Takže ty myslíš že?“... ozval se po chvilce jízdy Sam znovu
„..Že umíš pomocí mysli, přimět dělat lidi co jen chceš…tak sem to aspoň viděl.“
„Ale, myslíš si že je to pravda“. Sam začínal být čím dál nervoznější
„To je součást našeho prokletí ne? Vidět co se stane a nemoci tomu zabránit.“
„Vždycky to tak být nemusí, historie není vepsána do kamene“ odpověděl zatvrzele Deanův bratr, oni ji změní pomyslel si „ať se Barbara raději připraví“ procedil skrz zaťaté zuby a strhnul volant do poslední zatáčky zatímco před sebou uviděl onen dům. Dům ve kterém se právě nacházel jeho bratr……..
______________

Samabel:

Dean vstoupil do chodby a obezřetně si prohlížel místnost. "Nic moc. Připadám si jak na návštěvě u tetičky Bessie."
Barbara na něj laškovně pohlédla a pak vyštěkla:"Zkrať tu šarádu! Máme málo času. Už jsem se vás naotravovala dost."
"Tak to nebudu rušit a jdu zase pryč." řekl Dean.
"To ať tě ani nenapadne. Támhle těmy dveřmi. Jdeme do sklepa."
"Do sklepa? Škoda, představoval jsem si to mnohem víc romanticky."
"Na tohle nemám čas." prohlásila Barbara, surově chytla Deana za krkem a prohodila ho dveřmi. Dean byl znovu překvapen, jakou sílu dokáže mít a snažil se udržet rovnováhu. Zkusmo hmátl po zábradlí a klouby jeho prstů skutečně zavadily o dřevo. Než byl však schopen uchopit madlo pořádně, jeho nohy se odporoučely do prázdna a on se zřítil ze schodů. V ochranném gestu si zakryl hlavu rukama a snažil se nevnímat bolest, která vystřelovala do jeho zad, loktů a stehen. S posledním těžkopádným úderem se svalil na zaprášenou betononou podlahu. V hlavě mu hučelo. "Sakra." vydechl. "Vždyť stačilo jenom poprosit."
Barbara sešla ze schodů ladnými kroky a prohlásila:"I kdybych tě poprosila, stejně by to dopadnlo stejně. Ta tvoje dubová hlava tě zrazuje a tvá pověst tě dělá předvídatelného. Vstávej."
Dean se snažil srovnat si myšlenky. Přemýšlel jestli poslechnout. Ne, nechtěl zemřít jako pes zahnaný do kouta. Bude odporovat až do konce.
"Fajn. Jen mi dej chviličku." zamumlal a snažil se zvednout. Celé tělo ho bolelo. Napnul svaly a vyškrábal se na nohy.
"To je lepší. Tak a teď to hlavní - dej mi ten klíč."
"Aj, tak to bude trochu složitější."
"A co není mladý muži. Vysvětluj, ať to pochopím."
"Ehmm, nechci urážet nebo tak, ale myslím, že vysvětlování nemá cenu. Každopádně, myslím, že stačí, když ti řeknu, že já jsem v tuhle chvíli to jediné, co potřebuješ."
"Nehraj si se mnou!" poručila Barbara rozlobeně. Po tváři jí přelétl stín. Za chvíli byl vystřídán natěšenou nedočkavostí. "Dobře." zazubila se. "Když mi stačíš ty, stačíš mi ty. Začneme."
Přešla k mahagonovému stolku a zvedla malou knížečku. Deanovi se zastavil dech. Barbara se vrátila k Deanovi a přitiskla mu knížku na hruď. "Vezmeš jí a postavíš se přesně doprostředka kruhu, který je nakreslený v pravém rohu místnosti. Lovec pohlédl do zmíněného kouta a uviděl zmíněný kruh. V kruhu byl nožem vyrytý ďáblův symbol.
"A dál?" zeptal se.
Barbara se jen usmála a zašeptala: "Uvidíš."
Dean potlačil myšlenku na útěk a sevřel knížku prsty. Pomalu se postavil do středu kruhu a otočil se na Barbaru.
"A teď jako c....." Než stačil větu dokončit, ledová temnota sevřela jeho srdce. Klesl na kolena a sevřel si hrudník. Vykřikl bolestí. Upustil knížku. V jeho hlavě hořely ohně, tisíce ohňů. Zoufale se snažil nadechnout, ale nemohl své tělo ovládat, obrazy se vytrácely. Bezmyšlenkovitě zaryl nehty do podlahy v zoufalé snaze ulevit bolesti. třísek zaražených do polštářků prstů si nevšímal. Neviditelná dýka si prorazila cestu mezi jeho žebry a on znovu omotal ruce kolem pasu. Už nemohl dál. Nevěděl jak, nevěděl proč, naklonil se dopředu a rukama se zapřel o zem. Dávivě zakašlal a potůček krve z jeho úst skrápěl knihu v kožených deskách ležící osamoceně pod ním. Při dotyku krve s povrchem knihy se ozvalo tiché cvaknutí a zámek knihy se odemknul.
Potom se bolest utišila. Nezmizela, ale nechala Deanovi dostatek prostoru k životadárnému nadechnutí.
"Co teď? Teď budeš číst." oznámila Barbara bezbarvým hlasem.
______________

dion-fortune:

Dean este stale lapal po dychu a nechapavo hladel na Barbaru. Ta sa v duchu preklinala, ze ju nenapado, ze by Dean mohol byt klucom. Bolo to predsa jasne. Mala ho vo svojej moci uz hned na zaciatku ak by to vtedy bola vedela, mohla usetrit kopec casu. Svoju zlost sa preto rozhodla vybit na Deanovi. Uz aj tak jej on, aj jeho brat liezli na nervy a pocas uplynulych par dni mala dost casu na planovanie pomsty. Spriadala plany ako by im sposobila co najviac bolesti. Mladsi z Winchestrovcov sa sice neukazal, ale muz trasuci sa v strede kruhu a snazuci sa spametat z bolesti, ktorou pred chvilou presiel, jej bohate stacil. Bol to silny muz, zvyknuty na bolest a preto si mohla dostatocne vychutnat jeho mucenie. Vedela totiz, ze on sa bude snazit, aby na nom nebolo poznat cim prechadza. Bude sa snazit bojovat s bolestou a to je presne to, co Barbara chcela. Cim viac sa bude vzpierat, tym vacsie bude jeho utrpenie. Uprela nanho svoj zvrateny pohlad plny ocakavania a Deanovi z neho presiel mraz po chrbte. Na to prehovorila ladovym hlasom:

“Na piatej strane, by malo byt napisane zaklinadlo, ktore pomoze oslobit mojho otca. Pohladaj ho.”Prikazal Deanovi, ktory okamzite posluchol a zacal listovat v knihe. Chcel to mat co najskor za sebou, aby Sam nemal dost casu sa sem dostat a riskovat, tak zivot. Ak sa poponahla, mozno sa mu podari brata ochranit. Namiesto strany, ktoru mu Barbara nakazala nalistovat, vsak otvoril knihu na strane, kde bolo zaklinadlo, ako Barabru uvaznit v knihe. Trasucim sa hlasom zacal citat text modliac sa, aby Barbara nepoznala rozdiel, no ta ovladala latincinu prilis dobre na to, aby sa nechala takto lahko oklamat a tak, ked Dean zacal citat:

“Post Tenebras Lux, post tenebras spero lucem. Ab initio ad infinitum , ab origine ad quod damnum.” Si Barbara hned uvedomila, ze nieco nesedi. Dean si uz myslel, ze sa mu podari text docitat, pretoze na jeho vlastne prekvapenie bol velmi kratky, ale pred tym ako sa mu podarilo precitat poslednu vetu ho opat zasiahla bolest, ktora ho zrazila na kolena, zahmlela mu obraz a kniha mi znova vypadla. Barbara sa nanho nenavistne pozrela.

“Vazne si si myslel, ze ma oklames? Ze nezistim, ze ide o ine zaklinadlo? To si vazne taky ubohy? O toto si sa nemal pokusat, za to mi zaplatis. So mnou sa nikto nebude zahravat.”
Deanovym telom akoby presiel elektricky prud, ktory za sebou zanechaval prud prenikavej bodavej bolesti. Dean uz nebol schopny vnimat nic naokolo len bolest, ktora mu pohlcovala cele telo. Presne ako Barbara prepokladala, bojoval s nou, co ho privadzalo do este vacsej agonie. Kosti mal ako v ohni, telom sa mu sirila bolestiva horucava a zahmlievalo sa mu pred ocami. Zacinal mat problemy s dychanim, akoby mu nieco zvieralo hrudny kos. Mal pocit, ze mu praskne hlava a zaludok sa mu obracial ukrutnou rychlostou, vdaka comu mu bolo na zvracanie. Triasol sa a potil, snazil sa spomenut si na posledne slova v knihe, aby sa Barbary konecne raz a navzdy zbavil, ale nedarilo sa mu to. Mysel mu pomaly prestavala vypovedat sluzbu a rovnako aj jeho telo.
Barbara sledovala utrpenie lovca a pocitovala neskutocne uspokojenie. Upriamila este raz svoj pohlad jeho smerom a Dean uz natlaku nedokazal odolat. Bol prilis vycerpany z poslednych dni a tak sa poddal jej moci. Poslednykrat sa trhavo nadychol a zacal upadat do bezvedomia…
______________

Madlen:

Sam zastavil auto na kraji silnice. Vystoupili.
Ačkoliv se maldý Winchester snažil po celou dobu jízdy, od Joshova násilného zastavení, uklidnit a nakonec se mu to přece jenom trochu povedlo, pohled na Impalu stojící před Barbařiným domem ho opět dokonale rozhodil.
Citil jak se mu ruce začínají ještě víc třást a jak se opět přestává ovládat. Nedokázal myslet nad ničím jiným než na Deana, který je někde uvnitř. Dokáží ho ještě zachránit?
Josh viděl, že Sam nemá opět daleko k tomu, aby se dovnitř bezhlavě vřítil.
"Same, to bude dobrý. Uvidíš, zvládneme to." snažil se ho uklidnit, ačkoliv se sám necítil o moc klidněji.
Sam na něj pohlédl a přikývl. Dvakrát se zhluboka nadechl a vykročil.
Vchodové dveře byly odemčené, takže se dovnitř dostali tiše a nikým nespozorováni.
Mladý lovec cítil, jak jím nervozita prostupuje. I když ji dokázal v sobě potlačit, přece jen v něm byla ukrytá a připravená vyplout na povrch při sebemenší příležitosti.
Je Dean ještě naživu? Jak daleko jsou v rituálu? Bude moci bratra ještě bratra zachránit a Barbaru uzavčřít do knihy, nebo už jdou příliž pozdě?
Neradostné myšlenky mu vířily hlavou.
Procházeli halou a rozhlíželi se. Dům byl prostorný s plno pokoji a procházet je všechny by zabralo plno času.
"Sklep. Určitě jsou ve sklepě." odpověděl Sam, když si přečetl otázku v Joshových očích. Ten mlčky přikývl.
"Takové rituály se většinou provádějí na takový temných místech." šeptem vysvětloval dál.
Pak je zahlédly. Dveře vedoucí s největši pravděpodobností do sklepa.
Opatrně se k nim přiblížili. Oba cítili, jak jim srdce začínají bít snad ještě zplašeněji než doposud.
Najednou zaslechli bolestné skučení a sténání tlumené zavřenými dveřmi.
Samovi se sevřel žaludek a jako by v tu chvíli nemohl ani popadnout dech. Nepochyboval o tom, že slyší Deana! Skokem se vrhl dopředu připravený bratrovi přispěchat okamžitě na pomoc, ale Josh ho bleskově chytil za paži a strhl zpět.
"Neblázni! Takhle mu nepomůžeš, je zajme vás oba!" šeptal důrazně "Musíš ji ovládnout. Jen takhle můžeš Deana zachránit!" zadíval se přísně do Samových očí. Četl v nich hluboký strach o bratra. Chápal to, ale teď se musí držet plánu.
Sam věděl, že má Josh pravdu. Stálo ho hodně usílí přikývnout na znamení souhlasu.
______________

janka410:

Sam stál vedle Joshe a v uších mu stále zněl výkřik,který se před chvilkou ozval za dveřmi. Sam znal svého bratra moc dobře a věděl,že je vůči bolesti odolnej, snese daleko víc než ostatní lidi a nedá to na sobě znát. Zvláště ne před nepřítelem. Proto ho Deanův bolestivý výkřik vystrašil.. Tohle už muselo být něco,co ani Dean nezvládl a to Sama děsilo. Vůbec si nedokázal představit co se za dveřmi děje. Kdyby ho Josh nezadržel, určitě by tam bezhlavě vletěl a tím by Deanovi vůbec nepomohl. Ale strach o bratra byl velký. Věděl,že tentokrát se dostaly do situace,kterou sami nedokázali vyřešit a museli se spoléhat na plán někoho jiného. Josh se obrátil na stále bledého muže vedle sebe: „Same musíš tomu věřit a uvidíš,že se to povede. Musíš se jen soustředit na tu jedinou myšlenku a nesmíš se nechat vyrušit ničim jiným. Ať se děje kolem tebe cokoliv, musíš se soustředit jen na to jediné. Závisí na tom život tvůj i tvého bratra“ Sam přikyvoval hlavou,ale stále se snažil rozpoznat hlasy za dveřmi a přemýšlel,co se tam právě teď odehrává. Slyšel Barbary hlas,ale nerozuměl vůbec co říká. Pak se ozval znovu hlas Deana a Sam se musel hodně soustředit aby zjistil, že Dean začal číst zaříkávání. Nyní nastal jeho okamžik,kdy musí vejít do místnosti on a snažit se pomocí své síly ovládnout Barbaru. Podíval se na Joshe a ten mu kývnutím hlavy potvrdil,že je nejvyšší čas skoncovat s Barbarou jednou pro vždy. Sam vzal za kliku dveří a pomalu ji tlačil dolů. Dveře se začaly otevírat a Sam vešel nepozorovaně dovnitř.Myslel si,že se hned zaměří na Barbaru,ale pohled který se mu naskytl ho úplně rozhodil. Uprostřed kruhu viděl Deana, který se snažil dočíst zaklínadlo,ale najednou ve velké bolesti klesá k zemi a kniha mu vypadla z rukou. Viděl,že Dean má problémy s dýcháním, lapá po vzduchu jako by se dusil,jeho tělo se třáslo jako v křečích. Sam viděl,jak Dean pomalu zavírá oči a upadá do bezvědomí.
„Deane…“ zakřičel Sam aniž by si uvědomil,že tím ztratil výhodu kterou měl když nepozorovaně vešel do místnosti. S pohledem stále upřeným na svého bratra si ani nevšiml,že Barbara najednou svou pozornost od staršího lovce obrátila k jeho bratrovi. „Tak tě vítám Same na naší malé párty. Věděla jsem,že se tu nakonec ukážeš. Vy Winchesteři jste průhlední jako sklo,jeden za druhého klidně obětujete život“ začala se mu Barbara vysmívat.
Sam odtrhl pohled od svého bratra a zaměřil se na Barbaru. „Je nejvyšší čas skoncovat s touhle mrchou“ pomyslel si Sam.
______________

dion-fortune:

Dean zacul samov hlas a strach o brata zrazu prehlusil vsetko ostatne, co sa v nom odohravalo. V momente, ked zdihol pohlad a uvidel vystrasenu bratovu tvar, akoby zastal cas. Odrazu nezalezalo na tom, ze je na pokraji skolabovania, ze ho boli cele telo, ze este pred chvilou ledva vnimal svet naokolo. Jedine, na co sa teraz dokazal sustredit bol Sam a fakt, ze ho musi ochranit pred Barbarou. No vtom zbadal pohlad aky Sam uprel na Barbaru a ostal sokovany. Jeho brat aj napriek stresu, v ktorom ocividne bol posobil sebavedome a vyrovnane. V jeho ociach sa zracil strach o brata, ale tiez cira nenavist voci Barbare. Dean ho este takehoto nevidel a na malu chvilu uveril, ze Sam ma plan ako sa z toho dostat.

Barbara za sebou zacula hlas mladsieho z bratov a pociatocne zdesenie, z toho, ze sa tu objavil tak necakane, vystriedalo stastie. Predsa sa pohra s oboma. Pekne svojho noveho hosta privitala milymi slovami a chystala sa vo svojej zdvorilosti pokracovat aj davkou bolesti pre mladeho lovca, ale nieco ju zastavilo.

Sam sa prinutil nevnimat svojho brata a len sa modlit, ze bude v poriadku. Teraz sa musel koncentrovat na Barbaru, len tak mohol Deana zachranit. Vsetkou silou svojej vole sa snazil ovladnut Barbarine myslienky. Vedel, ze ho bude chciet hned na zaciatku potesit mucenim a tak sa zacal sustredit na to, aby ju zastavil.
“Nie Barbara, ty mi nechces ublizit, nie naozaj. Ja som predsa velmi dolezity, ty vies, ze sa mi nemoze nic stat. No tak, pekne pomaly sa nadychni a ukludni sa to bude dobre, vsetko je presne tak ako ma byt.” Zacal si v duchu opakovat Sam a vysielat svoje myslienky smerom k Barbare. Na tu to ocividne zabralo, lebo ziadny odpor neprisiel. Sam sa preto rozhodol pritlacit este viac.
“Vies, ze ti chcem pomoct zachranit tvojho otca, vsak? Na to ma, ale musis nechat precitat par veci, z tej malej knihy na zemi. Teraz pojdem a vezmem si ju, ano? Ale to je v poriadku, pretoze presne to chces. Chces aby som precital zaklinadlo na oslobodenie tvojho otecka, vsakze?” Kedze Barbara opat nereagovala, Sam vykrocil smerom ku knihe. Prave, ked ju uz mal v rukach, neodolal a pozrel na brata, ktory bol teraz celkom blizko a on mohol vidiet, ako velmi Deana bolest ochromila. Snazil sa ostat pri vedomi a povzbudzujuco, ale hlavne udivene pozeral na Sama. Ten vsak kvoli vsetkym emociam, ktore zaplavili jeho mysel pri kontakte s bratom stratil kontrolu nad Barbarou. Ta nevahala a okamzite sa otocila k Samovi, ktory pocitil neznesitelnu bolest a hoci sa snazil opat sustredit na prevzatie kontroly, nedarilo sa mu to.

Dean najprv s uzasom v ociach sledoval ako Sam myslou ovladol Barbaru a dostal sa ku knihe, ked sa jeho oci stretli s bratovymi. V tu chvilu sa vsetko zmenilo. Samova tvar sa skrivila od bolesti a on videl, ako jeho brat klesa k zemi, rovnako ako on pred malou chvilou. Strachom sa mu srdce rozbusilo tak silno, ze nepocul nic ine, len jeho divoky tlkot.
“Sam!!!”
______________

SNlois:

Deanův výkřik jakoby zněl tlumeně a z velké dálky. Jemu samotnému strašlivě rezonoval v uších, nevnímal nic okolo, jen Samovo tělo padající k zemi ve velkých bolestech. Strach o bratra ho úplně ochromil. Napříč tomu, čemu musel před chvíli čelit, napříč veškeré bolesti kterou cítil pokusil se postavit. Jeho ruce ho však neunesly a starší Winchester spadnul zpět tváří na studenou zem. Hleděl na Sama, který ležel v bezvědomí na zemi a položil mu vlastní ruku na rameno. Takhle to nechat nemůže. Všechna nenávist, která v něm dřímala se náhle zvedla, věděl, že tu mrchu zabije i kdyby to byla ta poslední věc co udělá. S obrovskou námahou se postavil na nohy a pohlédl na Barbaru takovým pohledem, kterého se i ona zprvu zděsila. Takhle Deana ještě nikdy neviděla. Najednou se však její grimasa proměnila ve veliký škodolibí usměv a jedním pohybem ruky ho přiměla klesnout znovu na kolena. Ostrá bolest, která Deanovi projížděla celým tělem byla snad ještě nesnesitelnější než předtím. Už i vlastní kolena ho zradila a on dopadl v bezvědomí vedle svého bratra.

Josh stál přikován za pootevřenými dveřmi a naslouchal všemu co se tam dělo. Nebyl to však strach, který ho v tu chvíli svíral. Čekal jen na správný okamžik, který právě nastal. Věděl moc dobře, že nyní bude Barbara čekat až se jeden z nich probere k vědomí. Oba je potřebovala, a nemohla si dovolit je zabít. Ale chvilka nepozornosti stačila k tomu aby Josh mohl převzít kontrolu. Byla to jeho vize a on přesně věděl jak to bude, měl výhodu a byl si toho vědom. Jeho tvář se proměnila v neprostupnou masku čišící soustředěním. Přišla ona chvíle. Předtím nemohl Samovi říci, že viděl jak ztratí kontrolu a že to bude Josh, který zasáhne, aby je zachránil, prostě mu nebyl schopen říci, že při tom pokusu ztratí život. Riskoval by tím to, že by ho Sam nevzal s sebou a to nemohl připustit. Byl to osud a právě se začal naplňovat. V duchu si přehrával poslední chvíle před bratrovou smrtí…Pomstím tě brácho, konečně pomstím tvoji smrt…upřel zrak na statné dveře pře sebou, byl odhodlaný to udělat, sám věděl že nemá na výběr, ani by nechtěl. Už jen myšlenka na to že by utekl z boje jako zbabělec ho doháněla k šílenství, co by si jeho bratr o něm asi tak mohl myslet. Né, tohle je osud…

Mezitím se Sam začal probírat k vědomí, moc dobře si uvědomil, že zklamal ale teď neměl čas se tím zaobírat, musel ji porazit a nic jiného. Nesmí Deana nechat umřít. Barbara však není tak hloupá démonka, moc dobře si mladšího Winchestera všimla a zaměřila svůj krvelačný pohled na Deana. „Néé, Sammy ty mě už neovládneš!“
Josh popadl kliku a pomalu strčil do dveří, které díky bohu nezaskřípali. Rychlý pohled po místnosti mu stačil k tomu, aby si ověřil, že žena, kterou se chystá ovládnout stojí přesně tak jako v jeho vizi. Soustředil své síly na jedinou myšlenku, Ne Barbaro, ty jim nechceš ublížit, oni jediní ti chtějí pomoct a také jen oni jediní ti můžou pomoci, takže ty jím neublížíš, rozumíš, ani jednomu z nich nic neuděláš. Přikývni jestli rozumíš.
Barbařina hlava se pohnula do znatelného předklonu. „No tak hezky je pusť a nechej je přečítat tu knížku, víš přeci že to chceš, je to tvé přání a ty je necháš“ Barbara znovu přikývla.
„Pospěš Same, teď už je to na tobě“ křikl Josh směrem k mladšímu z Johnových synů a sám se začal přesouvat směrem k démonce, které musí ještě zabránit nakonec přeci jen jednoho Wincehstera zabít. Věděl že se poslední kousek jeho vize právě začíná plnit….
______________

Samabel:

Sam se pokoušel vyčistit si hlavu a zjistit, kde se vlastně nachází. Všechno bylo zamlžené. Když si uvědomil, proč leží na zemi, okamžitě vyskočil na nohy a celý svět se zakymácel, jak se pokoušel získat rovnováhu na neposlušných končetinách.
Uviděl Joshe, který se pomalu přibližoval k Barbaře a hypnotizoval ji pohledem. Sam se v rychlosti rozhlédl kolem a vedle bratra, ležícího bezmocně na zemi v bezvědomí, spatřil knížku potřísněnou krví. Opět se podíval ostražitě na Barbaru, ale ta se stále zdála býti plně soustředěná na Joshe.
Mladý Winchester se sběsile tlukoucím srdcem pohlédl na Deana. Tolik se potřeboval předvedčit, že je v pořádku. Ne, nemohl, nebyl čas. Věděl, že pokud na Barbaru nepoužije zaříkání, všichni zemřou. Starost o bratra musela ustoupit do pozadí. Obešel Deana a sebral knihu ze země. Nadechl se a začal číst.

"Dívej se na mě. Na mě, pouze na mě, nikdo jiný tě nezajímá, nikomu jinému neublížíš. Mé zabití bude poslední, které ve svém životě učiníš a potom tě spálí peklo, stejně jako mě."
Josh si dával záležet, aby zněl jeho hlas jasně a poutavě a nespouštěl z Barbary oči. Potil se. Víčka měl ztěžklá námahou, ruce se mu třásly, ale věděl, že nesmí povolit. Stačí vydržet jen několik dalších vteřin a pak všechny starosti odplavou pryč, stejně jako jeho život.

Sam dočetl poslední větu zaříkadla a v místnosti se najednou rozlehlo ticho. Všechny svíčky, které Barbara zapálila zhasly.
Štíhlá žena se chytila za krk a odpoutala svůj pohled z Joshovy tváře. Najednou si znovu byla vědoma sebe sama a mohla své tělo ovládat.
"Neee." zašeptala a podívala se na Sama, který prsty stále svíral knihu. "Tolik let jsem čekala. Nemůžeš mě připravit o jedinou věc, která pro mě kdy byla důležitá."
Vztáhla k Samovi ruku a mladý muž byl odhozen ke stěně. Síla nárazu byla ohromující. Ze starých zaprášených vitrí se vysypaly skleněné tabule. Sam se pokoušel zvednout, ale nemohl se pohnout ani o milimetr.
"Nedokážeš si ani představit, kolik krve jsem už prolila, kolik úsilí jsem směřovala k myšlence zachránit osobu, kterou miluji. Která mě naučila smířit se s podstatou sebe samé." pokračovala Barbara a dávivě se rozkašlala. Klesla na kolena. "Myslíš si, že tvoje pouto s bratrem je dostatečně silné? Myslíš si, že by za tebe položil život? Ano, já vím, že si to myslíš, ale co jste schopní obětovat za život toho druhého, to je pořád málo. Myslíte si, že jste ztratili všechno, na čem vám záleželo? Já přišla o mnohem víc. A aby sis mohl představit alespoň zlomek mého utrpení, mé bolesti, připravím tě o tu poslední věc, která dává tvému životu smysl. Na tomhle světě musí zůstat někdo, kdo se bude cítit jako já. Pomsta mého rodu se musí zasadit i do nevinných pokrevních linií. Svět se konečně musí naučit, co je to bolest a utrpení.

Samovi bylo jasné, že Barbara se zmítá v křečích, ať už zaříkání způsobilo cokoliv, jeho výsledek byl více než jasný. Smrt.

Žena vratkýma nohama v záchvatu vzteku a agónie přiskočila k Deanovi a přiložila mu ruku na hrudník. "Byl mrtvý už předtím a jak zemřu, bude mrtvý znovu. Nezabráníš tomu."

Najednou ucítila ostrou bolest v zádech. Otočila se a nevěřícně zírala na Joshe, který v rukou svíral pohrabáč a připravoval se k další ráně. Barbara měla v očích víraz nefalšovaného šílenství. Vykřikla, vší silou, kterou v sobě měla se vrhla na mladého muže a povalila ho na zem. Bezmyšlenkovitě začala máchat rukama a zarývala dlouhé nehty mladému muži do masa.
______________

Madlen:

Sam doufal, že Barbara nestihla Deanovi přivodit zpět jeho dřívější zranění. Mýlil se. Dean sebou škubl, otevřel oči a zalapal po dechu.
"Deane!" mladší sourozenec se k němu s hrůzou rozeběhl, když uviděl, jak skrz bratrovo triko prosakuje krev. Zachvátila ho panika. "Deane! Deane, ta mrcha tě přece nesmí dostat! No tak, zůstaň tu se mnou, bojuj s tím!"
Dean zápasil o každé bolestivé nadechnutí. Celý se třásl.
Sam se chtěl podívat na ránu, ze které tolik krvácí, odhrnul staršímu bratrovi triko. Rána byla asi pět centimetrů dlouhá a nevypadala vůbec dobře. Věděl, že by měl krvácení, co nejdřív zastavit, ale měl strach, že by mohl Deanovi ještě více ublížit.
"Sa..." zasípal starší Winchester a pohnul se. Sam věděl, že ho volá.
"Ano, Deane, tady jsem." stiskl mu ruku, aby bratr věděl, že je mu na blízku.
"Sam..." znovu zašeptal a pootočil hlavu, aby mladšího sourozence viděl. Sama zamrazilo, když uviděl bratrův zastřený pohled. Skoro jako by ho Dean ani neviděl a díval se skrz něj.
Dean zachrčel a z pusy mu začal stíkat na zem pramínek krve.
"Néééé, Deane, to ne! Můj velký brácho, teď to nesmíš vzdát, teď ne!" Sam cítil, jak se mu po tvářích koulejí slzy, nevšímal si toho "Nesmíš zemřít!"
***
Joshovi se podařilo Barbaru od sebe odhodit. Cítil, jak krvácí z četných škrábanců, které mu způsobila, ale nevšímal si toho. Měl teď jedinečnou příležitost ji dorazit. Démonka ležela opodál. Josh se k ní přiblížil, ale přece jen se poohlédl po bratrech. Zarazil se, když uviděl, Deana krvácet a Sama vedle něj bezmocně sedět.
"Same!" zařval na něj a doufal, že ho vnímá "Musíš ho udržet při životě! Musíš! Až ona zemře, tak její moc a vše, co s ní způsobila pomine!"
Musím si pohnout! Otočil se, ale mluvením poskyt Barbaře opět příležitost se postavit. Rychle dýchala a celá se třásla, přesto byla stále pevně odhodlaná tvrdě bojovat až do konce.
Musím ještě vydržet. Už jen chvíli, něž Dean vydechne naposled. Pak už mu nebude pomoci, šeptala si.
______________

SNlois:

Přes smrtelnou agonii ve které se zmítala si nenechala ujít příležitost se nemilosrdně usmát.. Musí vydržet ..jen vteřiny je dělili od okamžiku, kterým může navždy zhatit hned dva životy najednou. Byla si víc než jistá, že Sam někde uvnitř umře spolu s ním..

Čas se zdál nekonečně dlouhý. Josh se rozhlížel okolo sebe a vše jakoby bylo zpomalené. Nic nechápal. Ve své vizi už měl být mrtvý. Sakra měl být mrtvý. Krev z ran pomalu dopadala na podlahu vedle něj a vsakovala se do špinavých sklepních kvádrů. Vystrašeným pohledem utkvěl na Samovi, klečícím vedle svého bratra, kterého naživu udržovala už jen síla jeho vlastní vůle.
Mladší bratr ho držel v náručí posledním minutu před smrtí. To byl pekelně dobrý moment, kdy zemřít. S tímhle už se mohl smířit pomyslel si Dean, koukajíc do bratrových bezradných očí.
„Sam…“ z posledních sil zasípal blízko bratrova ucha.
„Deane, ššš,ššš nic neříkej, prosím, aspoň jednou mě poslechni.“ Ale starší bratr byl skálopevně přesvědčen. Jestli už má zemřít, jeho bratr to musí vědět. Musí to slyšet přímo od něj.
„Jsem…chci…chci abys věděl jak moc jsem na tebe hrdý…“ hlas se mu zadřel v hrdle a jen stěží potlačil bolestné vykřiknutí. Místo toho se znovu rozkašlal a z úst mu vyletěla krev.
Sam nemohl uvěřit vlastním očím. Jeho ruce přimrzly k bratrovým ramenou a on se zmohl jedině na to, aby se nerozbrečel jak malé dítě.
„Jsem na tebe hrdý Sammy..“ V Deanových očích se zrcadlily slzy. Pohled do bratrových láskyplných očí těsně před smrtí…to bylo víc než si kdy mohl přát.

Joshovi se tento okamžik zdál jako celá hodina. Ve skutečnosti však zabral pár minut. Jakoby se svět začal točit obráceně a on nemohl nic dělat. Nemohl zastavit to co přichází. Svou hlavu bezradně obrátil k Barbaře. když však v jejích temných očích uzřel tu nenávist a radost jakou u ní mohl pozorovat v den smrti bratra, rozlila se mu po celém těle neskutečná chuť odplaty a odhodlanosti. Jeho rysy ztvrdly a on nemilosrdně mířil vpřed vstříc dalším bolestivým ranám. Modlil se jen, aby to stihl včas. Vydrž Deane, vydrž. říkal si v duchu a přál si aby to mohl nějak ovlivnit.

Démonka se kochala výjevem před ní a fakt že se celá třese ve smrtelných křečích a evidentně umírá, ji nechával chladnou. Její duše byla černá jako peklo, do kterého patří. Byla tak zaujata utrpením odehrávající se jen kousek od ní, že zapomněla úplně na všechno. V místnosti byla totiž ještě jedna osoba, která si její smrt přála víc než cokoliv jiného. Josh popadl dýku ležící na zemi vedle kruhu a začal do ženské postavy bodat jako smyslu zbavený. Chtěl jí nejen ublížit, ale i zabít. Musel ji zabít. Už nejen proto aby pomstil vlastního bratra, teď i proto že to bude buď ona nebo Dean.

Pokaždé když si dýka prorazila cestu skrze Barbařin hrudník, ucítil i teplou krev dopadající na jeho tvář. Bodal s takovou nepříčetností, že vyhnal z hlavy veškeré pocity vinny. Když své dílo dokončil tělo mrtvé démonky leželo nehybně na studené zemi v kaluži krve. Až teď mohl vidět tu zkázu a neuvěřitelnost před sebou. Dokázal to, je mrtvá a on žije. Sam měl přeci jen pravdu. Osud není vepsán do kamene, člověk ho může změnit. Na jedinou sekundu, kterou pozoroval svůj čin, zapomněl na mnohem důležitější příběh odehrávající se hned za jeho zády. Bleskurychle přetočil svou hlavu na oba bratry. Jeho veškeré myšlenky zůstaly viset někde mezi otočkou a pohledem na zkrvavenou ženu. Teď měl v mysli jediné.
Stihnul to včas?....

Pohled který se mu naskytl byl jako blahodárný déšť na vyprahlé Savaně. Ústa povolili a zůstaly pootevřená, když mu z hrudi spadl ten obrovský tížící balvan. Jeho mysl zalil příval tepla, tak příjemný, že se veškeré výčitky nadobro vytěsnili z jeho mysli.. Oba bratři seděli na zemi v pevném obětí, jaké jen bratr s bratrem může mít. Tiskly se k sobě a na tvářích se jim třpytily slzy, které se pro tento jediný okamžik ani nesnažili skrývat. Bylo to poprvé kdy se společně objali, poprvé kdy dovolili svým citům plně proniknout na povrch. Až skutečnost, že jeden málem ztratil toho druhého, že Dean byl tak blízko smrti je konečně donutila uvědomit si jak velmi jsou si navzájem blízcí. A že ani jeden nemůže žít bez toho druhého. Byli tak blízko vedle sebe a věděli že přemýšlí přesně o tomtéž. Věděli, že slova nemohou vyjádřit pocity, které se v nich odehrávají. Bylo to přímo ze srdce, a oba to cítili…
Josh je pozoroval a poprvé za celou dobu si uvědomil, jak moc je jejich pouto silné. A i když jsou tito chlapci narozeni v úplně jiný den i rok, jsou si mnohem blíž, než si kdy byly oni dva…

THE END

Znovu jsem si přečetla celou povídku a musím říct, že je opravdu neuvěřitelné, jak se nám to podařilo všechno skloubit dohromady. Ta kombinace českého a slovenského jazyka nemá chybu.
Chtěla bych všem, kdo se na povídce podíleli, moc poděkovat, protože i když to bylo pro mě chvílemi o nervy , tak to byla úžasná zkušenost a zábava. Doufám, že bude v nejbližší době čas a zkusíme rozjet nějaký další příběh. Snad se opět zapojí co nejvíce lidí. Máme na to minimálně celé léto do další série SN.
Takže děvčata, myslím, že si všechny zasloužíme veliký potlesk a poklonu! Tady je za mě!

juhu jdu poděkovat no já nevím nemám týden na celé přečtení ale co vím tak vím a proto všem holkám co se podíleli na tomto dílu moc blehopřeju a skládám poklonu..jka psala chrys tak to zkloubení dvou jazyků a různých žánrů je něco jedinečného a nám se to povedlo dát do jednoho celku, který je zatraceně dobrýýýýýý

takže děvčata toto je pro vás zasloužíte si tooo

A já se taky hned přidávám a musím říct,že tohle bylo něco naprosto úžasnýho Na začátku jsem si vůbec nedokázala představit kam to všechno povede a jak se tohle může podařit. Ale to co vzniklo, tahle úžasná povídka to je prostě paráda. Všem spisovatelkám, které psaly tuhle super povídku se klaním a děkuju za krásnou zábavu,kterou sem při tom zažila A těším se na další, se kterou se začne doufám co nejdřív
Holky paráda

Tak táto poviedka, alebo skôr román sa dá charakterizovať jedným slovom: woooooow.

No vážne, tak párkrát ma poriadne zamrazilo ako ste opisovali Deanov zdravotný stav a potom ten náš starostlivý Sammy. Klobúk dolu dievčatá. Musím len konštatovať, že sa vám celý príbeh podaril a mne sa veľmi páčil. Napätie, zvraty, adrenalín my stúpal až k oblakom a tie smutné momenty na mňa pôsobili veľmi realisticky - ale však ako každý srdcervúci osobný rozhovor medzi Samom a Deanom. Toto bol príklad toto, že keď sa spoja ľudia čo to vedia, tak sa výsledok musí podariť. :jumpingbunny:

Tak tato povídka mě opravdu dovedla k slzám smutku i štěstí ...nádherně to skončilo bála sem se že to dopadne špatně sem ráda žen se stal opak... byli skvělí a musím vám všem poděkovat bylo to nádherný...

no tak ja som si to opat cele precitala a jeeej ozaj tu mame velmi talentovane spisovatelky, ktore si jednoznacne poklonu zasluzia ja osobne som pri precitani prvych viet, tiez nemala predstavu ako sa to vyvinie, ale toto som rozhodne necakala. Poviedka je podla mna skvela.... je napinava, dostatocne dlha a obsahuje aj momenty medzi bratmi proste vsetko, co by taka poviedka mala mat osobne som ju citala jednym dychom a myslim, ze sa nam velmi podarila este raz preto skladam poklonu dievcatam, ktore sa na jej tvorbe podielali, lebo girls- you rocks!

toto se tak nádherně čítá že mám chut si jí hned přečíst znova...hmmm baby už bychom tam ale mohli domyslet nějakej ten název ne????

Nojo, ten název

Já už si to chci delší přečíst v celku, ale nějak se k tomu pořád nemůžu dostat... ...a dneska na to nebudu mít klid, takže taky nic

Já myslela že tahle povídka nebude mít konec protože sem jí četla docela dlouho...ale je úžasná...což sem už asi psala několikrát......ale nemůžu si pomoct je to krásný... ..

Ja už som si to prečítala aspoň 5-krát je to proste úžasné je tu tolko talentov na písanie poviedok ,že to s náď ani možné neni jednoducho ked sa vy všetky spojíte vzniká niečo dokonalé proste u mňa ste jedničky milujem tento váš príbeh je tam všetko ni č tomu nechýba všetky píšete krásne budem rada ,ak ešte takéto niečo znovu zrealizujete je to ohromný zážitok to čítať akcia láska dobrodružstvo vážne je tam všetko ako má byť nádhera som na vás pyšná babenky ďakujem vám za tento dokonalý príbeh

ty voe z toho posledního příspěvku sem ted umřela..ježiš to se nádherně čte...bože děkuju a myslím že i holky..... však až budeme psát další povídku tak se přidáte však????

proste ste vytvorili dokonalé dielo, za ktoré si zaslúžite byť chválené Určite by bolo skvelé vytvorenie ďalšieho dielka, ale ja budem radšej len ako tichý čitateľ, lebo už som sa snažila písať poviedku asi 3-krát (nie zrovna o Supernatural) a žiadna nie je dokončená a radšej ani zverejnená. Prenechávam preto túto česť vám.

no ja som to prave docitala ale teda poviem vam ze to je skvele ... som sa od toho nemohla odtrhnut normalne az kym som to nedocitala .... perfektne

prave som to docitala....a nezostali mi nijake slova...iba ak tri...plne užasne napisane...a ako ste to dokazali dat do kopy...
ale po pravde myslela som že skolabujem od nervou...citala som to strasne dlho..nemalo to konca...
ale oplatilo sa tak dlho cakat.....
ale strasne mi bolo Deana luto...a chudak Sam...Barbara bola naozaj stelesnenie zla!
krasne ste vystihli ich pocity a vsetko okolo toho...
naozaj keby som na toto mala nejake slovo napisem ho...
toto by si zaslužilo aj sfilmovanie....
este raz velky potlesk a poklona baby...