Strach je vše, co mám

Seděl v autě, utápějící se v bouři neveselých pocitů, a pokoušel se uspořádat své myšlenky. Rukama křečovitě sevřel volant, načež stisk během několika vteřin povolil, aby svými ztuhlými prsty následně objal tmavý pevný materiál znovu. Se zuřivým očekáváním se podíval na hodinky. Blížila se půlnoc.

„No tak, no tak, no tak. Kde vězíš, Same. Potřebuju si s tebou promluvit. Nemůžeš mě nechat na holičkách.“

Stočil svůj pohled ke straně a zaměřil jej na budovu stanfordské ubytovny. Ve většině pokojů se svítilo, avšak okna bratrova pokoje nadále zůstávala zhasnutá.

„Krucinál!“ zaklel nahlas.

Znovu a znovu si vybavoval tu strašlivou hádku. Přemýšlel: „Kdybych tenkrát přišel domů dřív, možná jsem mohl tvému odchodu zabránit. Měl bych opravdovou šanci zkusit tě přemluvit, abys s námi zůstal. Táta se mi nechce svěřit. Odmítá mi říct, proč jste se začali hádat. Je to k zbláznění. Nevím, koho z vás mám obviňovat víc. Jestli vás vůbec můžu obviňovat. Možná, že hlavní chyba je ve mně. Nebyl jsem dostatečně silný, abych ti zabránil v odchodu. Jak mám teď splnit slib, co jsem dal tátovi? Jak tě můžu chránit, když tě nemám na očích?“

Uchopil volant Impaly ještě silněji, avšak nyní sevření neuvolnil.

„Prosím, ukaž se. Zítra ráno musím být v Indianě, protože otec potřebuje, abych mu pomohl s lovem. Ani nevím, jestli budeme nahánět ducha, poltergeista nebo nějakou jinou příšeru, ale je mi to jedno. Už se mezi nimi nesnažím dělat rozdíly.“

Z neradostného přemítání ho vyrušil veselý a živý smích. Naklonil se doprava, aby viděl jeho původce. Naproti přes ulici spatřil tři postavy směřující ke školním kolejím. Srdce se mu sevřelo zvláštním pichlavým pocitem, když v hloučku chlapců rozpoznal svého mladšího sourozence.

„Jsi tady jen pár dní a už sis dokázal najít přátele. Bod pro tebe, bráško.“

K jeho úlevě se Sam se svými společníky brzy rozloučil a dál pokračoval sám.

Dean vycítil příležitost. Zašátral naslepo po klice u dveří a spěšně vylezl z auta. Chtěl bratra odchytit dřív, než vstoupí do budovy. Když byl asi v půli cesty, všiml si, že Sam najednou zpomalil, změnil směr chůze, kterým se ubíral.

„Kam to jdeš? Tím směrem je jen …“ Ještě než stihl větu v duchu dokončit, jeho podezření se potvrdilo. Zpoza stromového houští vyšla dlouhovlasá blonďatá dívka a s úsměvem na tváři Samovi zamávala.

Do Deana jako by udeřil blesk. Jeho neklidné, zoufalé srdce bylo zasaženo ostnem zklamání. Došlo mu, že šance, že si se svým bratrem promluví a urovná rodinné vztahy, se právě rozpadla na prach a bylo jen otázkou času, kdy ten prach rozfouká vítr. Se svěšenými rameny se loudal k černému vozu.

„Co mám dělat?“

Nasedl do auta a složil hlavu do dlaní. Bože, jak nesnášel pláč. Několik minut se díval do dálky na místo, kde ještě před chvílí tmavovlasý mladík postával.

„Musím otce přimět, aby mi řekl, co započalo vaší hádku. Jinak z toho zešílím. Ten pocit mě dusí a nenechá mě spát. Musím se snažit vaše jednání pochopit. Jen tak se dozvím, proč jsi mi ten večer pověděl, že mě nenávidíš …“




------------------------------------------------------------------------------

Takto jsem se rozhodla začít moji další povídku. 1.kapitolu berte jako úvod (nebo chcete-li prolog)... Další události se budou odehrávat s časovým odstupem a děj se bude ubírat trochu jiným směrem...jakým, to si zatím nechám pro sebe. Nejsem si na 100% jistá, jestli název povídky ponechám nebo ne, ale zatím to berte tak, jak to je.
Někteří z vás si asi říkají... další optimistický název, ale tak znáte mě.
Další části se budu snažit přidávat tak, aby mezi nimi nebyla příliš dlouhá časová prodleva, ale momentálně jsem ohledně časových možností závislá na škole, takže si případně stěžujte na ní a ne na mě. (To by mělo jít celkem lehce)
Za každý ohlas jsem jen a jen ráda. Doufám, že ty, kteří četli mojí předešlou povídku, nezklamu a nové čtenáře uvítám s široce otevřenou náručí.
A abych vás dál moc nezatěžovala, zbývá už dodat jediné - Enjoy!

jezisi kriste pane na nebi prave si ma tusim zabila ... seriozne I´m dead toto sa mi sakramensky páči, ale fakt začalo sa to úžasne ale prečo je to tak krátke???? akože pronto pokračko, lebo sa asi obesím ... ja som vedela, že to nemám začínať čítať, že budem mať akurát nervy, ale nieeeeeeeeeeeee ja som nemohla odolať, že? bože som ja ale krava, krava, krava

no krááááásny úvod som totálne nažhavená na pokračko. veľmi sa mi páči téma, ktorú si si vybrala a som zvedavá ako to chceš všetko vyriešiť. tá hádka musela byť ozaj zaujímava a ten nápad s tým, že Sam Deanovi povedal, že ho nenávidí je brilantný a chudáčik ako tam v aute plakal juuuj dievča, ty devil! ale tak niežeby sa mi to nepáčilo

ozaj paráda

musim sa pridat k Dion,pretoze tento uvod do tvojej poviedky sa mi tiez nenormalne pacil
spociatku take zahadne,potom vycitky...otazky... krasne si opisala toho Sammyho. Ze hned ma uz priatelov. Potom tu dievcinu. No fakt sa mi to pacilo . Zacalo sa to velmi zaujimavo a som zvedava, ako sa to bude uberat dalej a co z toho vznikne. Takze sa tiez pripajam k nazoru,aby co najskor bolo pokracovanie
vyborna praca

Tak a teď mi řekni, proč ses bála mojí reakce??? Ten začátek je úžasnej a už se neskutečně těšim na pokračování!!!!

pokracovanie rýchlo... ani ja som nemohla odolat nazrieť sem... ale som strasne rada že som tak urobila. Vynikajúci zaciatok... Som strasne neuveritelne zvedavá na pokracovanie a co si na nás pripravila...
úvody mám najradsej a ten tvoj je skvelýýý....

pripájam sa k ostatným, ten úvod je naozaj skvelý. tak len páš dalej som zvedavá ako to bude pokračovať dalej

Jéééé, to jste mě potěšili!!!!

dion: Já vím, že je to krátké, ale má to skutečně svůj důvod. Tvůj komentář mě tak potěšil ... a hej jasně, já nemůžu Deana nechat zvládnout situace lehce ... ostatně ani Sama.
Faith: Tak pokud popisy zafungovaly ... paráda To jsem vážně ráda.
Anwiel: Já za to nemůžu, já jsem vždycky strašně nervózní. Za podporu a za tvůj komentář
calla: Další dušička!!! Děkuji moc.
wiktoriano: Taky děkuji za tvůj komentář.

Já se vznáším v sedmém nebi ...co v sedmém, jestli existuje i osmé, tak jsem určitě v něm.
Vážně se budu snažit přidat pokračování co nejdříve to půjde. Vy všichni jste mi teď dodali takovou porci elánu.

aaaaaaa...ďalšia tvoja poviedka
ten úvod je skvelý a už sa moooc teším a som zvedavá ako to bude pokračovať určite to bude super
a to,že Sammy povedal Deanovi, že ho nenávidí????? vážne super, neviem sa dočkať, čo za tým bude/bolo
tak rýchlo pokračovanie

Samabel: Ale to ty přece vůbec bejt nemusíš!!! To mi můžeš věřit!!!

samabel: no tak dúfam, že nám Deana ešte potrápiš veď to by si mi neurobila, že by si ho nechala odkráčať na ľahko fakt si to pekne opísala a nesmierne sa teším na to, ako to všetko budeš opisovať. som zvedavá, čo si si pre nás pripravila určite to bude niečo super júúúúúúúúj aká som nažhavená, dnes asi ani nezaspím vidieť, že už sa na mne preukazuje deficit SN

OMG OMG OMG !!!! Paráda konečne niekto začal túto perfektnú tému a už som dlho čakala nejakú novú poviedku od teba a teraz len BOOM a je to tu ja som tak neskutočne happy ,že máš ma teraz videt totálne si mi spravila náladu jaj len začiatok to je a už je to totálna maximálna bomba ty brdo sa spamätávam teraz... je to úplne skvelé špica jaj teraz sa zas musím ukludnit s toho adrenalínu v mojej krvy ,ale teraz jako toto myslím vážne ja chcem pokráčko a to čo najrýchlejšie lebo teraz si ma tak navnadila a ,ak to pokráčko bude trvat tak dlho ako trvalo Metus Tenebrae tak jakože to ne to by som surovo neprežila takže pokráčko a rýchlo prosím si moje srdiečko potešila
počkať teraz som si prečítala ,že bude trápenie Deana ako to ste mi ani hovorit nemali tak Dion dneska nebudeme spať no lebo ja fakt nezaspím ,keď bude toto tak už sa zase ešte viacej teším lebo to ja akože fakt možem toto tak mu daj riadne zabrat

Kristine: Já nevím, co ještě říct... to je tak milé.
Soniq: Dalšíííííííí, já musím být dneska určitě v nebi. ... tak tys dokonceuž chvíli očekávala něco nového ode mě... přiznej se, ty chceš, abych se červenala jako to nejčervenější rajče.
Anwiel: Když to říkáš. Ale stejně se toho asi úplně nezbavím. Můj mozek si zřejmě neustále říká - trocha nervozity je zdravá. Ovšem, že nedokáže odhadnout, co je to ta "trocha", to už je jiná.
dion: V životě Winchesterů bylo snad něco jednoduchého?
... tak nezaspíš, kurňa, ale už, to bych vážně měla makat na další části jen co to půjde... dneska musím udělat sloh z francouzštiny a pak se chci dívat na House(člověk se musí trochu odreagovat od školy), takže nevím, jestli mi zbyde čas, ale zítra bych snad mohla zase kousek načít.
A nejseš jediná... můj SN deficit se mnou dělá strašné věci

Teď trochu utěším fandy Sama, abych si nalákala i další čtenáře. ... v další části se budou vyskytovat oba, tím myslím, že děj bude popisován jak z pohledu Deana, tak z pohledu Sama.

Samabel v prvom rade ti musím povedať, že som veeľmi rada,že som opäť natrafila na tvoju novú poviedku ,ktorá sa začala uuplne perfektne!!! iné som však ani nečakala..totáálne ma dostala..bola som z nej fakt dosť dojataaa strašne pekne si to tam všeecko opísala..a chúďatko Dean ako sa obviňoval z toho,že ich Sammy opustil výýborná praaca! nevieem sa dočkať pokračovania..hlavne po týchto Deanových posledných slovách:

citácia :

Jen tak se dozvím, proč jsi mi ten večer pověděl, že mě nenávidíš …“

Samabel, začátek se mi ohromně líbí! Vypadá to naprosto skvěle! Dean čekající na Sammyho před kolejí, aby s ním vše urovnal! A pak Jess
Když jsem to dočetla, tak jsem čekala, že se bude příběh dál ubírat tímto směrem v této době a o to víc jsem zvědavá, jak jsem se dočetla že nee! Těším se na pokračování!

Je to tady. Druhá a už konečně regulérní kapitola. Nejdřív ještě malá "technická" ode mne - vím, že jsem vám tady rezolutně odpovídala, že další kapitola bude mít s tou první vpravdě málo společného, ale když jsem se dala do psaní, začala ze mě slova úplně samovolně instinktivně padat a rozhodla jsem se tomu věnovat ještě kousek prostoru, protože já mám aspoň lepší pocit a doufám, že vy zase budete mít srozumitelnější zážitek. Přeji příjemné počtení a snad se bude líbit.

Kapitola 2. – Zrcadlo

O tři měsíce později
SAM

S hlasitým zaduněním se svalil na postel a podložil si hlavu rukama. Byl úplně vyčerpaný. Osm hodin přednášek a tři hodiny v knihovně, povinně strávené přenášením objemných těžkých svazků, které byly určeny na vyhození, si na mě vybraly svou daň. Nebýt večeře s Jessicou, asi by se rozeběhl hlavou proti zdi. Usilovně přemýšlel, jak si učivo nacpat do hlavy co nejrychleji. Ne, že by ho studium nebavilo, ale čas od času měl pocit, že se na něj všechno valí a v těch chvílích nebyl schopen se na nic soustředit. Zvlášť, když si vzpomněl na otce a bratra. To mu připadalo, že se jeho hlava rozskočí.

Ale když se uklidnil, došel pokaždé ke stejnému závěru a uvědomil si, jak je dobře, že má pořád co dělat a vlastně si ani moc stěžovat nemusí. Hlavně, že nemyslí na svou rodinu. Cokoliv pro něj bylo lepší, než vrátit se zpátky k nim. Boje s duchy, démony a vůbec se vším, co bylo nadpřirozeného původu, už neměly v jeho životě místo.

Pokoušel se otci vysvětlit důvod svého odchodu, i když si byl předem jistý, že jeho slova padnou na mrtvou půdu, ale ten se ho ani nepokoušel přemluvit, aby neodcházel. Jako již nejméně posté mu nápad s opuštěním rodinného podniku rezolutně a pod pohrůžkou všech možných trestů zakázal ještě předtím, než Sam stačil vypustit z úst jednu celou větu. Potom zpravidla následovala hádka, která končila v potlačovaných slzách obou zúčastněných. Když byl navíc jejich handrkování přítomen Dean, problém nabyl galaktických rozměrů. Neobratná snaha staršího bratra o nastolení klidu doháněla Sama k šílenství a zároveň v něm budila úžas. Měl Deana rád, ale jeho nesamostatnost v rozhodování a slepé následování otcových příkazů mu ničilo nervy. Poslední rok víc, než kdy dřív. Potřeboval vypadnout. Musel otci dokázat, že aspoň jeden z jeho synů se mu nebojí postavit a je dost silný, aby převzal zodpovědnost za svou budoucnost a přestal být poslušnou vycvičenou ovcí. Chtěl si vytvořit vlastní život s vlastními pravidly, chtěl vystudovat dobrou školu, mít pořádné zaměstnání a žít spořádaným životem, chtěl opravdovou rodinu. Avšak jeho tužby vyžadovaly oběť a on byl pevně rozhodnut, že ji podstoupí.

Tak skončil tady, na Stanfordské univerzitě a pokoušel se smířit sám se sebou. Bolelo to, pořád, neustále. Rušilo ho to ze spánku, ale byl si vědom, že pro něj cesta zpět neexistuje.

Rukou si v zamyšlení pročísl vlasy a nepřestával zírat do stropu. I když se bránil, vzpomínky se na něj valily jako vodopád.

Hřbetem ruky si přejel po tváři. Ještě stále cítil palčivou bolest políčku, který od otce dostal a vzápětí se mu vybavilo bouchnutí dveří a také Deanovy vyděšené oči, které se do něj vpíjely pohledem, jako by jej chtěly uhranout.

„Ne. Tak už dost!“ zahřměl rozčílením a vyskočil z postele. V hlavě mu hučelo a přerývaně oddechoval. Cítil drobné kapičky potu, které mu orosily čelo. Snažil se obraz svého sourozence vytlačit z mysli.

„Zmiz. Nechci tě vidět. Prosím, nemuč mě ještě víc.“ Cítil, jak se mu proti jeho vůli z koutků řinou slané slzy.

„Dost!“ vykřikl znovu a vrávoravě se rozběhl do koupelny, kde strčil hlavu pod kohoutek a naplno pustil studenou vodu. Oběma rukama pevně objal umyvadlo a po celých pět minut svoji polohu nezměnil. Poddával se utěšujícímu chladu. Teprve když se mu působením chladu divoce rozdrkotaly zuby, uzávěr pomalým tahem zavřel. Neochotně zvedl hlavu a podíval se do zrcadla.

„Dost,“ zašeptal třesoucím se hlasem, „Jsou pryč a ty jsi pro ně mrtvý. Stejně jako oni pro tebe. Taková je realita. Nauč se s ní žít.“

Natáhl se pro ručník a osušil si tvář. „Soustřeď se na něco jiného. Co úkoly, které ti leží rozdělané na stole a čekají, až je vypracuješ? Nemáš snad biflovat na zítřejší test ze soudního práva? A co spolužáci, kteří tě pozvali na soukromou párty?“

Rozhodl se pro úkoly. „Vzhledem k mému dnešnímu rozpoložení bych rozhodně měl někam vypadnout, jenže si to nemůžu dovolit.“

Nechal ručník spadnout na mokrou podlahu, otočil se na patě a vyšel z koupelny. Ani se nenamáhal zavřít za sebou dveře.

„Uklidím to zítra.“ zamumlal bez většího zájmu.

Loudavým krokem došel k objemnému pracovnímu stolu a ztěžka usedl na starou nepohodlnou dřevěnou židli, která pod vahou jeho těla lehce zapraskala. „Měl bych si pořídit novou.“ S tímto prohlášením otevřel jednu z knih a dal se do studia.

Tolik se soustředil na učení, že ani nepostřehl, jak se dveře od koupelny samovolně zavřely. V tu samou chvíli začala z kohoutku vytékat voda. Nejdřív po kapkách, pak v tenkém pramínku a nakonec vytryskla plnou silou. Nebyla studená, ale vařící a celá koupelna byla během několika okamžiků zalita mlhavým oparem, skrze který nebylo vidět na krok.

Něco zaskřípalo a pak se ozval dotíravý zvuk tření skla prstem. Na zrcadle se pozvolna začaly objevovat čáry, jež se počaly přeměňovat v písmena tvořící čtyř slovný nápis. Místností se rozlehlo slabé vrčivé zasyčení a zpoza písmen se v zrcadle mihnul pár velikých nenávistných červených očí, které zlověstně mrkly a vytratily se. Celá místnost se v mžiku vrátila do původního stavu a nikoho by ani ve snu nemohlo napadnout, že se zde právě stalo něco znepokojujícího.

Slova napsaná na hladkou plochu neviditelným prstem zazářila matným načervenalým světlem a zmizela také. Dveře se s vrzáním opět otevřely.

Sam skřípavý zvuk zaslechl, odložil knihu, prudce se otočil a obezřetně se rozhlédl kolem sebe. Nic podezřelého neviděl. Chvíli se zadumaně díval na koupelnové dveře, povzdechl si a šel je zavřít. Panty nezavrzaly ani trochu.

„Blázním. Tolik jsem myslel na rodinu, že jsem si znovu připomněl strachy, které už nepatří do mého života. S lovem jsem nadobro skončil.“

Zavrtěl hlavou a vrátil se zpět k rozdělané práci.



DEAN

Pravou ruku měl pevně přitisknutou k hrudi a opatrně se posadil na pohovku s vybledlými potahy. Podložil si hlavu polštářem a snažil se uvolnit, aby ulevil bolesti.

„Zatracený poltergeist,“ odfrkl si nabručeně, „Proč se tyhle potvory musí zuby nehty bránit a nenechají se dobrovolně zničit? Ale to by nebyly ony, aby na vás nehodily aspoň několik kusů nábytku nebo pár stovek cihel rovnou i se zdí. Poslední dobou není lov žádná zábava.“

Nezraněnou rukou si rozepnul knoflíky u košile a odhrnul látku stranou, aby si mohl pořádně prohlédnout výsledek protivníkova útoku.

„Uh, tomu říkám dobře odvedená práce.“ Znechuceně zavrtěl hlavou a začal si prohmatávat pohmožděná žebra. Celou pravou část trupu pokrývala jedna velká modřina, hrající všemi myslitelnými odstíny modré, červené, fialové a hnědé barvy. Vyhrnul si rukáv pravé ruky a zkoumal dlouhý krvavý šrám, který se táhnul od lokte až po kořen palce. „Ouč.“ Bylo vše, co ze sebe při tom pohledu dokázal vypravit.

Lovení pro něj již delší dobu představovalo vpravdě nepříjemnou povinnost a přišlo mu, že jej pronásleduje smůla. Otec ho nechával častěji pracovat samotného a na Deana padala stísněnost pramenící z osamění.

„Kdyby se táta se Samem nerozhádali.“

Sam. V tom to vězelo. Odtud pramenilo jeho neštěstí. Ve chvíli, kdy utekl na vysokou a přestal být s rodinou v kontaktu, se jejich otec ještě víc uzavřel do sebe a svého staršího syna úmyslně přehlížel, aby s ním o tom nemusel mluvit, a vyhýbal se jakýmkoli rozhovorům na téma Sam. Jediná věc, o které s ním starší syn mohl hovořit, byl lov. Nic jiného ho nezajímalo. Když se Dean posledně snažil vyzvědět, jak jejich hádka začala, otec na něj začal ječet, přikázal mu zůstat v motelu, dokud se nevrátí, a odešel neznámo kam. Vrátil se až za tři dny, dal synovi souřadnice a poslal ho do samostatné akce. Pak do další a další a najednou byl Dean ještě rád, že nemusí být s otcem pod jednou střechou. Jeho přehlížení už nemohl déle snášet. Vždycky věděl, že Samovo bezpečí je pro tátu ta nejdůležitější věc na světě a že on sám se svému malému bráškovi nebude nikdy schopen vyrovnat, ale přesto toužil alespoň po náznaku vřelosti a uznání.

Prohmatal si pro jistotu i levou stranu hrudníku, a když si byl víceméně jistý, že nemá žádná vnitřní zranění, viditelně se mu ulevilo.

„Na mě jen tak nevyzrajete, Winchester nedá svou kůži lacino, vy nadpřirozený zmetci.“

Na rtech se mu mimoděk objevil náznak úsměvu, když si vybavil volně se vznášející hmotu, tvarem vzdáleně připomínající člověka, která se k němu blížila s jasným úmyslem zabít jej. Ovšem to už měl Dean v ruce připravenou nabitou brokovnici s náboji nacpanými kamennou solí a vypálil jednu smrtící dávku přímo do nepřítelova beztvarého obličeje. Poltergeistovo tělo se rozplynulo a zbyla po něm jen hromádka žhavého popela.

Při pocitu dobře vykonané práce se jeho úsměv ještě rozšířil. „Kdo umí, umí.“

Vzápětí se kysele zašklebil, protože ho nepříjemně píchlo mezi žebry. „Dobře, na některých detailech ještě musím zapracovat, aby to byla dokonale odvedená práce, ale co se počítá, je výsledek.“

Přetočil se na nezraněný bok, aby co nejvíce ulehčil potlučeným žebrům a zívl únavou.

„Čas jít spát a zapomenout na příkoří světa, protože i hrdinové potřebují doplňovat energii.“ pomyslel si v polospánku, jak zavíral oči. Během pár vteřin se pohroužil do neklidného snového světa.

Hned jak usnul, místnost se pohroužila do ticha.

Náhle se zpoza pohovky ozvalo zasyčení. Ze stěny nacházející se přímo před spícím mužem začala v dlouhých úzkých pruzích odpadávat omítka a jejich propojením se na zdi vytvořil výhružný nápis. Ze zdi vykoukly zákeřné červeně svítící oči. Se zájmem si prohlížely obličej nic netušící kořisti a neviditelná ústa jí do ucha nahlas zavrčela: „Můj.“

Dean se s trhnutím probudil a polekaně se posadil. Zdravá ruka automaticky sáhla po noži, ale v pokoji kromě něj nikdo nebyl. Váhavě uložil předmět zpět do pouzdra. Cítil, jak se mu napjaly namožené svaly, a zaúpěl.

„Sakra. Co to bylo?“

Zvedl hlavu a jeho pohled ulpěl přímo na protější stěně. Po zádech mu přeběh mráz, když si uvědomil význam vzkazu. Slova se pozvolna vytrácela a spadaná omítka se vrátila zpět na své místo. Ztěžka polkl.

„Jsem v pořádném maléru.“

no do ... tak toto je super presne to, čo milujem júúúj skvelo si to všetko opísala aj tie Samove pocity boli perfektné no a tie odkazy a červené oči super, super, super proste nádhera

no Samabel toto bolo uplne uzasne pokracko!
zasa raz si uchvatne,ale naozaj uchvatne opisala pocity oboch bratov. bol to balzam na dusu, pretoze je to z cias tych,akych to je, takze je to proste uchvatne. Zraneny Dean a este to s tymi ocami a napismi vsak v buducom pokracku bude, co tam bolo napisane??? lebo si ma skoro priviedla do infarktu
takze, to bolo nadherne, klaniam sa ti :a hned chcem aj dalsie pokracko,lebo tato poviedka je famozna

Na to se dá říct jen jediné
dion: No, ještě to není tolik akční, ale už brzy bude , já jsem si teď nemohla odpustit trochu toho popisování pocitů, tak nějak to přišlo samo od sebe.
Faith: Ale to víš, že se dozvíš, co bylo napsané na té stěně...abych pravdu řekla, v další části se to dozvíš velice brzy
červené oči budou zlobit ještě hodně dlouho

Samabel hej??? to je super! to si ma teda riadne potesila

teda Samabel tak toto bolo jednoducho úžasné pocity oboch si opísala naozaj super. a tie Deanove poznámky toho nikdy neprejde zmysel pre humor tie červené oči a ten nápis som strašne zvedava čo za tým bude

skvelé skvelé a ešte raz skvelé.... pocity boli úúúžaasnéé... červené oči ma vydesili a ten nápis.. som zvedavá čo si na nás prichystala... výborná čast...

teda to bolo perfektné pokračko skvele si opísala ich pocity a teda tie červené oči som straaaašne zvedavá čo za tým bude, čo je to za odkaz a vôbec dúfam, že pokračovanie bude skoro už sa neviem dočkať
a inak...tie Deanove poznámky také skromné
no proste

ty vole ,ty vole no proste paráda je to fakt bomba ja sa tak tešííííííííííííííííííííím že už mi začína fakt šibať strašne si ma potešila touto skvelou poviedečkou proste takto ti to vysvetlím som s toho mimo ako píšeš ako to máš premyslené no ja čumím krásne si to napísala páčila sa mi ako si to rozdelila najprv Sam potom Dean a všimla som si ,že už troška začína moja obľúbená časť no Dean a polámané rebrá no a také veci čo ja samozrejme milujem máš ďalší bod Fantastické pokračovanie a nemôžem sa dočkať ďalšieho

wiktoriano, calla, Kristine, Soniq - Co bych na to ještě měla říct, jak jinak se líp vyjádřit a poděkovat vám za úžasné komenty. To je pak vážně radost psát.
Pokračování čekejte nejdřív o víkendu, ale vzhledem k tomu, že celou sobotu mám zabitou kvůli tomu, že škola má 95. výročí a já se musím jako student povinně zúčastnit oslav, tak nevím, nevím, jestli to vyjde. Každopádně se pokusím. Jsem vážně ráda, že se vám líbilo t popisování pocitů, protože to bylo něco, co jsem cítila, že potřebuju dostat na papír a nevěděla jsem, jestli to pro vás nebude třeba nudné nebo trochu ...divné Ještě snad prozradím, že v další části navážu na konec předcházejí -tedy na Deana. Ať se nám hoši pěkně střídají.

Pokráčkou jsem přečetla skoro jedním dechem! Úžasně se to čte Ty jejich pocity... Začíná to vypadat řádně záhadně a zajímavě... co to jsou za červené oči? Co znamená ten nápis? O koho jde? Jsem zvědavá na pokračování! Co se bude dít dál