Cesta do pekel

Rozhodla jsem se napsat povídku na základě mého hororového snu. Nemělo by to být nic dlouhého a doufám, že se bude líbit Povídka se odehrává někdy v polovině druhé série.

CESTA DO PEKEL

Part 1
„Otevři! Dělej!“ bušení na dveře a křik přitom mě vytrhl ze spánku. Nezdržovala jsem se převlíkáním, jen jsem v běhu ke dveřím na sebe natáhla župan. Hlas byl až příliš naléhavý a já byla v mžiku probraná. Za dveřmi, jak jsem očekávala, stála moje kamarádka Amy a za ní její mladší bratr Dennis. Oba byli bledí a rozrušení.
„Co se děje?“
„Všichni jsou pryč... prostě zmizeli!“ vykřikla skoro histericky.
„Cože? Kdo?“ nechápala jsem.
„Všichni, prostě celé Jeffrey City! Nikdo tu není! Je to tu úplně pusté!“
„To je blbost.“
„Pojď a sama se přesvědčíš.“ vyzval mě Dennis a já poznala, že také nemá daleko k pláči.
„Hned, jen se převleču.“
„To je jedno, stejně tě nikdo neuvidí v pyžamu.“
„Budu hned.“ trvala jsem na svém. Zdálo se mi to absurdní a kdybych neviděla jejich vyděšené obličeje, myslela bych si, že žertují. Natáhla jsem si na sebe rychle jeany a triko. Nezdržovala jsem se velkým upravováním, jen jsem popadla mobil a šla ven. Naši taky nebyli doma, nepamatovala jsem si, že by říkali, že někam pojedou. Chtěla jsem jim proto zavolat. Než jsem vytočila mamčino číslo, vyšli jsme před panelák. Obklopilo nás nepřirozené ticho a mrtvo. Opravdu jako by celé město vymřelo. Nikde nebyly malé děti, hrající si na písku ani matky, které na ně davaly pozor. Staré dámy také neroznášely klepy mezi svými známými a po pejskařích, venčících svoje mazlíčky nebylo ani stopy. Do toho ticha jsem uslyšela pouze hlas z mého mobilu, který mi hlásil, že volané číslo neexistuje. Znervozněla jsem. Toto nebylo normální. To ne, vytočila jsem číslo na tátu a bratra – to samé. Neexistující čísla! Pohlédla jsem na své kamarády a v očích se mi musela zračit stejná zmatenost jako jim.
„Co budeme dělat?“ zeptala se Amy.
“Někde někdo musí být. Jdeme, budeme zvonit na sousedy, snad někdo otevře...”
Když ani v polovině paneláku nikdo nereagoval na zvonění a křik, napadlo mě, zkusit ještě zavolat na policii. Z mobilu se mi tentokrát pro změnu ozývalo zrychlené tutání. V posledním patře jsem už neměla daleko k histerii a kamarádi se taky drželi z posledních sil. V tichosti jsme si sedli na schody a přemýšleli.Byla to jako noční můra, ze které se ne a ne probudit.!
“Zbyli jsme tu sami... ostatní někde zmizeli.” začala jsem.
“Na to jsme už taky přišli.” odsekl mi Dennis.
“Nejlepší asi bude odtud odejít a nahlásit to v jiném městě.”
“Ale co naši?” tato otázka mi taky vrtala hlavou. Nemohla a nechtěla jsem připustit, že by se mojí rodině opravdu něco stalo, tak jsme se snažila tím zbytečně netrápit, dokud nebudu mít pro to pádný důvod. My tu jsme živí a zdraví a oni taky musí někde být...
“Uvidíme.” řekla jsem třesoucím se hlasem a zvedla se. Sourozenci mě následovali, přitom Amy pohlédla z okna a zděšeně vykřikla. Přiskočila jsem k ní a když jsem to uviděla, přešel mi mráz po zádech. Stovky mrtvých těl našich spoluobyvatel bylo sestaveno do oznámení: “Jsi na řadě.”
“Rychle, jdeme pryč!” vykřikla jsem, sotva jsem se trochu vzpamatovala z toho šoku. Ve spěchu jsme pobrali pouze to nejdůležitější a poklusem pádili z města. Snažili jsme se nedívat na tu hromadu mrtvých těl a už vůbec ne hledat mezi nimi kamarády či příbuzné. Na cestě jsme už byli přes několik hodin. Snažili jsme se nevnímat hlad. Do řeči nám ani trochu nebylo, tak jsme šli mlčky, pohrouženi do vlastních myšlenek. Nechápala jsem to. Co se děje?! Včera, když jsem šla spát, byl svět ještě normální... Najednou se Amy zarazila. Blížili jsme se k městu. Dost nás to povzbudilo, a tak jsme přidali do kroku. Jaké však bylo naše sklamání a zděšení, když jsme uviděli ceduli, která hlásala Welcome to Jeffrey city! Obešli jsme si, nějakým nepochopitelným způsobem, celé město a vrátili se tam jinou stranou. Amy se podlomila kolena a rozplakala se, když jí došla ta hrozná skutečnost. Mě se taky draly slzy do očí. Měla jsem chuť řvát z plných plic. Bála jsem se toho, co bude následovat, ale věděla jsem, že musím si snažit zachovat klid. Alespoň někdo. Dennis stál opodál, neschopný slova a v šoku zíral na ceduli.
“Amy, no tak, něco vymyslíme. Zjistíme, co se děje a dostaneme se z tohoto začarovaného kruhu ven.” snažila jsem se ji utišit slovami, kterým jsem sama nevěřila.
“Marsho, co budeme dělat?” zavzlykala.
“Teď půjdeme ke mě domů, přečkáme tam noc a ráno uvidíme.”
Noc byla strašná. Přežili jsme ji schouleni a třesoucí se vedle sebe. Mrtví obyvatelé jakoby ožili a s černýma očima bloudili všude možně. Naštěstí si nás ale, k našemu údivu, nevšímali.
Druhý den jsme se opět snažili utéci z města, tentokrát jinou cestou, ale opět nás to dovedlo zpět. Byli jsme zoufalí. Jídlo nám docházelo a v noci okolo nás opět pochodovaly mrtvoly s černýma očima, které se přes den někde ukrývali.
Třetí den jsme se znovu pokoušeli utéci. Marně. Když jsme byli zase zpět, odkud jsme vyšli, vyběhl odněkud náš mrtvý soused a vrazil Dennisovi nůž pod žebra. Zemřel. S Amy jsme se vrátily do domu. Zmožené pláčem a vyčerpáním jsme upadly do nepokojného spánku. Najednou jsem se probudila, někdo mě tahal za rukáv. Otevřela jsem oči. Byl to Dennis! Chtěla jsem vykřiknout a probudit i Amy, ale zarazil mě a pokynul mi, abych vyšla za ním ven z pokoje. Šla jsem. Překvapilo mě jen, že jeho oči neměli černou barvu jako ostatní ale bílou. Byla jsem smířená s osudem, že mě zabije.
“Jak hodně jsi zoufalá?” promluvil. Upřela jsem na něj svoje oči, aby si z nich mohl přečíst moje zoufalství sám. “Dobrá. Můžu tě ujistit, že se ti to nezdá. Toto je krutá skutečnost.”
“Co jsi udělal s Dennisem?” přerušila jsem ho, protože mi bylo jasné, že něco promlouvá skrz něj. Skrz jeho tělo.
“Je mrtvý, stejně jako všichni obyvatelé, kromě tebe a tvojí kamarádky.” Zachvěla jsem se. “Ale ty máš teď možnost to změnit. Můžeš je zachránit. Všichni budou žít jako dřív. Ale nebude to zadarmo.”
“Co budeš chtít? Moji duši?” nadhodila jsem, tak to přece bývá v pohádkách, i když ty mají zpravidla dobré konce.
“Ano. Je to fér, nemyslíš? Všichni budou živí a šťastní jako dřív, ale ty odejdeš z tohoto světa.”
“Hned?” špitla jsem.
“Ne, dostaneš týden, abys viděla, že jsem taky milosrdná. Týden, aby ses s tímto světem rozloučila.”
Srdce mi divoce bilo. Uvědomovala jsem si vážnost svého postavení a v hlavě se mi rodila otázka – Proč zrovna já?
“A co když na to nepřistoupím?” zeptala jsem se, i když jsem znala předem odpověď.
“Amy zemře a ty tu budeš navěky uvězněná.”
Ano, přesně něco takového jsem čekala – není cesty ven. Nemám na vybranou. Můj život za život ostatních. Musím to přijmout.
“Ok.” snažila jsem se působit klidně “Dej mi brk, ať se ti můžu krví upsat.”
Dennis se zasmál “Takto se uzavírají smlouvy s démony!” chytl moji tvář do ruky a políbil mě...

Probudila jsem se celá spocená a přihnala jsem se k oknu. Zrovna svítalo a městečko se probouzelo k životu. Vše bylo jako dříve a mě zbývalo posledních sedm dní života.

No toto je teda pekné poviedka. . Normálne ma už Lilith ani neprekvapí. Čo by to bez nej bolo.
Madlen je to dobré len čakám že kedy bude pokračovanie. Len trošku som si zvikol na tretiu osobu ale kvôli tomu teraz pristúpim naspäť na prvú

Madlen toto bol super na začiatok teda takýto sen by som mať nechcela. to bol vážne horor
som zvedavá čo si vymyslela dalej.a či v tejto poviedke budú aj

Madlen Móó dobra poviedka povedala by som že je napínava lebo som nevedela sa dočkať ako to dopadne ale čakám na Ďalšiu časť takýto sen mať by som sa možno aj bala
ale ďakujem za poviedku veľmi peknúúú

Madlen, ja mať takýto sen, asi sa z neho tak skoro nespamätám. Skoro ako keď som videla prvýkrát Jurský park, a potom sa mi snívalo, že ma naháňa T - Rex.
No ale k tvojej poviedke. Ako každá z tvojho pera super, proste máš na to talent.
Tlieskam ti a teším sa na ďalšiu časť spolu s .

Madlen to je paráda čo si z toho sna stvorila je to vynikajúce napínave a strašidelné už sa teším čo bude ďalej ako hlavnej hrdinke bráškovia budú pomáhať super poviedka len tak ďalej

Jééé děkuju Se tu úplně rozplývám nad vašimi ohlasy. Další část už bude v třetí osobě, jen tato byla z pohledu Marshi. Vlastně toto byl můj sen, bráškové tam bohužel nenastoupili, aby mě zachránili, ale do svojí povídky je zařadím hned v nasledující část Ohhledně pokráčka uvidím na tom budu s časem, ale ponasnažím se co nejdřív!

Madlen toto je taaak fantastická poviedka už len ten názov ma fakt zaujal a potom pozriem , že autor a hneď som sa do toho pustila a nemám slov normálne mi zomomriavky behajú po chrbte je to ako z dobrého hororu strašne sa mi to páči mala si vážne jedinečný sen ja mať taký som celá happy , pretože milujem hororové veci (moja úchylka ) proste napínavé ,skvelo opísané ,napísané ja nemám čo dodať strašne mooc sa teším , keď tam zavítajú naši krásny bračekovia ( ) a to tam poriešia jednoducho totálne geniálne MILUJEM tvoje práce a totálne si užívam ich čítanie až strašidelne moc sa teším na ďalšiu časť

Děkuju za pěkné komentáře, doufám, že se i následující část bude tak líbit.. Chtěla jsem aby toto byla povídka trochu hororovějšího rázu než obvykle píšu. Snad se mi to teda povede...

PART 2

Sam se probudil. Několik sekund mu trvalo, než zjistil, že je v motelové jizbě. Zpět od toho všeho. Ale nijak se mu neulevilo. Sen byl natolik živý a děsivý, že to nemohl být jen sen. Muselo to znamenat něco víc. Skoro jako by to vše prožíval s Marshou. Od jejího probuzení až do strašného uzavření dohody. Cítil její počáteční nejistotu, smutek a hrůzu, ale i odhodlání. Děsilo ho to a přál si, aby to byl jen sen. I když všechen jeho lovecký instinkt mu říkal, že se to odehraje nebo se to už dokonce mohlo i odehrát. Vyhrabal se z postele a ihned si sedl za svůj notebook. Jeho očekávání, že Jeffrey City opravdu existuje se potvrdilo, ale dále se mu nepodařilo nic vypátrat okolo démonské aktivity tam.
No jo, jestli se to má stát jen jako, tak ani nic vypátrat nemůžu. Musíme se tam vypravit a zjistit, co se děje.S ráznou rozhodností zaklapl notebook.
„To už se z tebe stává takový počítačový maniak, že bez něj nevydržíš ani v noci?“ zamumlal ospale jeho starší bratr, jehož probudilo pravidelné bušení prstů do klávesnice.
„Deane vztávej, máme práci!“ s těmito slovy přešel k bratrové posteli a strhl z něj peřinu.

„Opravdu to nepočká do rána?“ Dean se zkroušeně podíval na hodinky, které ukazovaly půl třetí ráno. Sam mu nedopřál ani snídani a než se pořádně vzpamatoval, bylo sbaleno a seděli v Impale. Jen matně vnímal bratrovu snahu o vysvětlení, proč musí jet až do Wyomingu.
„Ne, nepočká. Už dvakrát jsem ti říkal, že nevím KDY se to odehrálo. Musíme ji zachránit dřív než ji donutí démoni uzavřít dohodu! Říkám ti, že tady musí jít o něco víc, přece by se démoni tak nenamáhali dostat ji do pekla. Ten démon měl bílé oči. Takového jsme ještě nepotkali.“
„Dobře... dobře, Sammy. Však už jedu.“ pootočil klíčkem a sešlápnul plyn.
Tohle bude hodně rychlá jízda.Pomyslel si.
***
Do Jeffrey City dorazili až pozdě odpoledne. Za celou dobu zastavili pouze jednou a to když se Sam smiloval nad hladovějícím bratrem. Pomalu projížděli městečkem, kde bylo docela živo. Proč také ne, když byl krásný slunečný den.
„Jak ji najdeme?“
„Vím kde bydlí, ale projedeme trochu městem, třeba bude někde venku.“
„Oukej. Ale nevypadá to, že by se tu něco dělo.“
„Možná se to přihodí zítra, možná za týden. To fakt netuším.“
„Mohlo se to už stát...“
„To snad ne. Proč bych teda měl vizi, kdybych tomu nemohl zabránit.“
„Same, to nevím, ale u Maxe se nám to přihodilo a...“
„Zastav... ZASTAV!!“ vykřikl najednou Sam a Dean okamžitě zaparkoval na kraji silnice. Sam hleděl směrem k parku na levé straně. Když Dean sledoval jeho soustředěný pohled, zjistil, že se dívá na mladé děvče sedící na lavičce. Skoro jako by tam ani nepatřila mezi ti radostné tváře. Její bílou smutnou tvář lemovaly dlouhé hnědé vlasy, které jí volně splývaly po pás. Hlavu si podepírala rukou a se slzami v očích sledovala, jak okolo ní proudí život. Život, který ona měla za chvíli ztratit.
Sam bezeslova vystoupil z auta. Věděl, že i Dean pochopil. Také mu došlo, že přijeli pozdě. Vydal se za ní. Jeho starší bratr ho tiše následoval. Rozhodl se, že bude nejlepší, když nechá Sama, aby s ní promluvil.
„Marsho?“ oslovil jí tiše mladší z obou lovců. Trhla sebou a otočila se. „Neboj. Chceme ti pomoct. Já jsem Sam a tohle je můj bratr Dean.“ Sam se odmlčel a čekal na nějakou dívčinu reakci, ale ta na ně jen se strachem v očích hleděla. Mladý lovec jí to neměl za zlé. Nedivil se její nedůvěře, potom co vše musela zažít, když jí vlastně její posedlý kamarád donutil uzavřít dohodu. Neměla se k odpovědi, tak si k ní přidřepl a zahleděl se jí do očí. „Marsho, jsme tu proto, abychom ti pomohli, aby se tvůj čas nenaplnil po vypršení týdne.“
„Jak o tom víte?“
„Už jsme si s démony taky zažili svoje. Pár dohod se nám povedlo zrušit, ale abychom byli úspěšní i u té tvojí, musíš se pokusit nám věřit.“
„Jak víš o tom, co se mi stalo?“
Sam se na chvíli zarazil, ale aby nevzbudil její podezdření, rozhodl se říct jí pravdu. „Mívám občas vize o tom, co se stalo nebo stane. Dnes v noci jsem v ní viděl tebe, jak si musela uzavřít dohodu.“
Marsha tiše sklonila hlavu, po tvářích jí tekly slzy, pak tiše promluvila: „Ano, uzavřela jsem ji a udělala bych to znovu. Raděj ať trpí jeden než všichni. Nemohla bych si to nikdy vzít na svědomí.“
„Já tě chápu. Neobviňuji tě z toho, že jsi to udělala... dovolíš nám, abychom ti pomohli?“
„Jak mi můžete pomoci?“
„Musíme zjistit, který démon s tebou dohodu uzavřel a proč tě k tomu donutili. Jestli se nepletu, měl bílé oči, že?“ ujal se slova opět Sam.
„Ano.“
„Můžu?“ vmísil se do rozhovoru Dean, který byl zatím celou dobu ticho. „Marsho, kolik času ti zbývá?“
„O půlnoci mi končí týden.“
Bratři si spolu vyměnili zděšený pohled, ale tak aby to dívka neviděla.

Madlen hurá pokračovanie a objavili sa bratia na scéne ale ten záver to je sakra málo času som zvedavá ako to bude ďalej a čo ten démon vlastne chce tak rýchlo pokračovanie

úžasné pokračko Madlen ako mal Sam víziu o to čo sa stalo.
a chudera Marsha už má tak málo času. som zvedavá ako ju budú chcieť zachrániť.
teším sa na dalšiu časť

juuuuuuuuuuuuuuuuuuuu
pekne pekne!
začiatok mi pripomínal niečo so Zombie a resident evil a to pokračko..no teeeeeeeeeeeda...
rychlo pokračovanie pls črtá sa tu ďalsí super pribeh

Jééé jsem ráda, že se další část líbí No, bráškové mají opravdu málo času... přibližně asi sedm - osm hodin do vypršení smlouvy. Tak uvidíme, jak si s tím dokážou poradit.

Madlen, toto tvoje dielko si zaslúži len samú chválu.
Graduje to vážne úžasne napínavo!
Len sedem, osem hodín, som zvedavá, čo vymyslia!
Teším sa na pokračovanie!!!

Trošku som zaostal. . Sakra. Táto poviedka je strašne dobrá, len zatiaĺ je jej málo.
Madlen Konečne tretia osoba. Si šikovná a poviedka je úžasná. Len mi chýba pokračovanie. Bude niekedy v blízkej budúcnosti??????.

Ještě jednou děkuju za vaše krásné komentáříky
str8tking, neboj, myslím na to, že tu mám rozepsané povídky. Pokračování už mám promyšlené, jen musí být čas k napsání. Možná tento víkend bych se k tomu mohla dostat. Budu se snažit vás dlouho nenechat čekat.

Úžasný nápad Madlen s mŕtvym mestečkom a tou "dohodou".

Píšeš skvele a je to napínavé od začiatku do konca. Neviem si predstaviť, ako bratia môžu stihnúť zachrániť Marshu, keď majú tak málo času. Dúfam, že sa im to predsa len podarí.

Teším sa na pokračovanie...

Ellen, moc děkuju za pochovalu No uvidíme, co bráškové vymyslí.

Jinak vás konečně potěším, další část už mám přepsanou v pc, takže až se dostanu domů, tak vám jí tu pěkně hodím Povídka by měla mít dohromady 4-5 částí...

Páááni! Fakt dobré toto je vlastne prvá poviedka, ktorú čítam na tomto fóre .... a strašne sa mi páči... čakám na pokračovanie

Hedka, jé tak to jsem moc ráda, že tě povídka zaujala, a že sis ji vybrala jako první k přečtení!

PART 3

Od půlnoci je dělilo osm hodin. To bylo zatraceně málo času na vypátrání a lov. Marshe se znovu zalily oči slzami, při představě blížícího se konce.
„Ok.“ ujal se slova starší lovec „Uznávám, že je to málo času, ale pořád se dá všelicos podniknout.“ zhodinotil situaci „Vidím to tak, že Same s Marshou budete pátrat na netě po čemkoliv užitečném a já zajedu na křižovatku.“
„Nejbližší křižovatka je skoro tři hodiny cesty!“ namítl Sam.
„Pojedu rychle.“
„Deane...“ chytil za paži bratra, který se už měl k odchodu. Jejich pohledy se setkaly. Dean v bratrových očích četl strach, že by opět mohl mít myšlenky na obchodování s vlastní duší.
„Máš lepší nápad?“ starší sourozenec skoro šeptal. Sam sklopil zrak a povolil stisk.
Dean Sama a Marshu vysadil s potřebnými věcmi před nejbližším motelem. Dívka vystoupila jako první.
„Deane, buď opatrný.“ obrátil se na bratra s nevyslovenou prosbou v očích před vystoupením.
„A ty se chovej slušně, Same. Pamatuj, že ještě není plnoletá.“
„Vole!“ vyprskl.
Sotva Sam zabouchl dveře, Dean sešlápl plyn a hnal svou černou krásku, co nejvyšší rychlostí k cíli.
***
„Takže co vlastně máme najít my?“ zeptala se už klidnější Marsha.
„Především, který démon s tebou uzavřel smlouvu. Na bílookého jsme ještě nenarazili. Až zjistíme kdo to je, tak se musí podařït smlouva nějak pobejít nebo zrušit. Nakonec, až budeš zachráněná, tak by mě zajímalo, proč si pro něj byla tak důležitá, že byl schopný toto všechno podstoupit.“
„Třeba to nedělal s žádným účelem, jen se bavil...“
„Ne, myslím že ne, šlo mu přesně o tebe, ale proč?“
Dívka nešťastně pokrčila rameny. Pustili se do hledání na internetu a v knihách. Po chvíli Marsha znovu promluvila.
„Tvůj bratr jel kam?“
„Na křižovatku, tam se obvykle uzavírají smlouvy s démony. Už jednou se nám takhle podařilo zachránit člověka před smrtí.“
„Toto je teda vaše práce? Wow, nevěřila bych jaká zaměstnání můžou existovat.“
Sam se usmál „Toto je spíš rodinný podnik, ale to je dlouhá historie, jak jsme se k tomu vlastně dostali.“ posmutněl.
„Aha.“ Marsha si všimla, že se mladému lovci mihl po tváři stín smutku a rozhodla se toto téma ukončit „Ale stejně si myslím, že praví hrdinové, za to co pro lidi děláte. Tohle by každý nedokázal. To teda ne.“
***
Dean po skoro dvouhodinové jízdě dorazil na místo. Impalu hnal nejvyšší možnou rychlostí a teď ji nechal stát opodál. Věděl, že démonka bude opatrnější než dřív a tak si během cesty promyslel svůj další postup. Z kufru vytáhl velký kus plachty. Rozprostřel ho na zem a namaloval na něj sprejem ďáblovu past. Mezitím, co barva usychala, očistil kus prašné silnice od písku a štěrku. Tam natáhl plachtu se symbolem a pečlivě vše zamaskoval opět zeminou, takže nic nešlo poznat. Zapamatoval si oblast, do které musí démonku vlákat, a poté, co zvířený prach usedl zpět na zem, vyvolal ji.
„Ale ale, kdopak tu opět zavítal.“ ozval se za ním známý sladký hlas „Dean Winchester. Rozmyslel ses a chceš tatíčka zachránit?“
Dean opět pocítil ten známý pocit viny, když si uvědomil KDE je jeho otec a KVŮLI komu. Ale nechtěl se na toto téma bavit, protože ho to uvnitř pamalu nahlodávalo.
„Chci si promluvit o jedné dívce?“
„O jedné? Jen o jedné? To je u tebe nezvyklé.“
Dean přešel tiše tuto jízlivou poznámku a pozvolna začal chodit po křižovatce. Démonka se ostražitě porozhlídla.
„Dnes žándé trapné pasti doufám.“
„Jde o Marshu z Jefferey City, určitě ti není neznámá.“
„To není.“
„Chci se s tebou domluvit, abys ji pustila z dohody.“
Démonka vyprskla smíchy a přibližovala se k němu celá se dosud chvějící smíchem, aby mladého lovce vyprovokovala. Ten se ale na ni s kamenným výrazem díval. Když se uklidnila, řekla:
„Je směšné, jak pořád zachraňuješ životy všem okolo, lidem, které neznáš a kteří ti za to ani nepoděkují, a přitom vlastní rodinu necháte trpět v plamenech...“
Dean sevřel ruku v pěst, krev v něm začínal vřít.
„Proč je Marsha pro vás tak důležitá?“ pokračoval naoko klidně.
„To je dobrá otázka, ale položena špatné osobě – tedy démonu.“
„Neříkej, že to nevíš.“
„Možna.“
„Tak?“
„To se ode mě nedozvíš, stejně tak ji dohodu v žádném případně nezruším.“
Dean zavrtěl hlavou a pohnul se směrem doleva.
„To jsi tvrdila i posledně a jak to dopadlo.“
„Nene, to byl odlišný případ, to šlo o obyčejného člověka.“ schválně dala důraz slovu obyčejného, aby lovce podráždila.
„V čem je Marsha jiná?“
„Už mě unavuješ. Co je ti po ní? Měl by ses spíš zajímat o Johna.“
Dean sklopil bolestivý pohled k zemi a zacouval směrem dozadu. Démonce se zablísklo v očích. Konečně ho začala dostávat v jeho myšlenkách, kam chtěla. Znovu zaútočila slovy: „I když pravda je, že už si tam dole začal zvykat... přizpůsobovat se.“ a vykročila za ním.
Dean se zarazil. „Co tím chceš říct?“
„Je to peklo, milej zlatej, jednou se začneš přizpůsobovat, nic jiného ti nezbude. Každý se podvolí. Dříve nebo později...“
„Co tím chceš říct, děvko?! Můj otec by nikdy... nikdy...!“ přestával se ovládat.
„Ó... ano, přesně o tvém otci mluvím. Jsem ráda, žes to konečně zaregistroval.“
„Zmlkni!“ vystartoval proti ní mladý lovec.
„Pravda bolí, já vím.“ výsměšně prohodila.
„Hm... ale teď konečně budeme moci začít vyjednávat. Pustíš Marshu z dohody.“ Dean najednou promluvil znovu klidně.
„A nebo co?“ rozesmála se.
Dean poodstoupil několik kroků „Nebo tě pošlu do pekel.“
„Vtipné.“ snažila se znovu přijít blíž k lovci, ale po dvou krocích jí neznámá síla zarazila. Zlostně zaťala pěsti. „To je vážně ubohé!“ zakřičela.
„Teď se domluvíme, propustíš Marshu.“
„Nic jsi nepochopil, mě nedonutíš toto udělat ničím. To že mě pošleš do pekla je nic oproti tomu, co by mě čekalo, kdybych mluvila o ní nebo jí dokonce zrušila smlouvu. Takže prosím do toho.“
Deana ohromilo její pevné odhodlání. Doufal, že si to přece jen rozmyslí než dočte poslední slova. Ale v jejích očích bylo nezvratné rozhodnutí. Pustil se tedy do vymítání. Démonka křičela bolestí. Chvílemi dělal pauzu, aby ji poskytnul možnost si to rozmyslet, ale kromě sprostých slov na jeho osobu neřekla nic jiného. Dokončil to a sledova, jak černý dým opouští tělo ženy. Měl pocit, že prohrál a to nejen Marshin život. Naděje, že ji zachrání se rapidně zmenšila.
Vytáhl mobil a zavolal Samovi.
„Same, raděj šla rovnou do pekel než aby prozradila, co ví nebo smlouvu rušila.“ Na druhé straně se rozhostilo ticho „Same?“
„Dobře. Přijeď sem. Volal jsem Bobbymu a doporučil mi nějaké bylinky, co udrží pekelného psa nachvíli od Marshy.“
„Našli jste něco?“ zeptal se i když předem tušil odpověď.
„Ani ne.“
„Přijedu co nejdřív.“
„Dobře.“
Ukončil rozhovor. Dean smutně nasedl do Impaly a opřel si hlavu o volant. Cítil se mizerně. Démončila slova ho opět silně zasáhla.
Co dopekla myslela tím, že se každý podvolí. Dříve nebo později? A proč jim jde tolik o Marshu?

To si ma dorazila. prečo je taká dôležitá. prečo. švihom ďalšie pokračko.

madlen toto sa my páči čím ďalej, tým viac.

No paráda
Páči sa mi ako píšeš- strašne dobre sa to číta
Celý víkend som rozmýšľala, ako to bude pokračovať. Teda ani nie nad tým, či ju zachránia alebo nie, ale prečo PRÁVE ONA ? (Na to som fakt móóóc zvedavá.)

Madlen super pokračovanie ako s jej snažia pomôcť a pritom vedia že čas sa kráti to ako ich to trápi tak to bolo a ona nebude obyčajný človek to bolo som zvedavá v čom je výnimočná a to deanovo zúfalstvo

citácia :

Co dopekla myslela tím, že se každý podvolí. Dříve nebo později

to bolo niečo chudák John a chudák Dean keď si to uvedomil skladám poklonu teším sa na pokračovanie

juuuuuuuuuu dalsie pokracko! uz mi to chybalo hmmm...aj mne vrta v hlave zopar otazok ako ostatnym!tesim sa velmi velmi na pokracko!!!pretoze zacina to byt dosti to super madlen!!!ete ete ked sa bude dat tak co najskor

Juj!! Tolik parádních komentářů!! Udělali jste mi ohromnou radost! Teďka pracuju na svojí další povídce, ale pak se znovu vrhnu na tuto! Zatím si promyslím co a jak...
Jinak nevím, jestli se mi podaří přímo v povídce objasnit čím je "jiná". Záleží natom, jestli na to bráškové přijdou nebo nee Kdyžtak vám to dodatečně objasním