Pronásledovaní

Tak a je tady slibované pokračování.

„Co se děje Deane, co se stalo, kde je Sam?!“
„Díky, že si přijel Bobby,“ Dean vypadal unaveně.
„To je samozřejmost, ale řekneš mi už , co se vlastně děje, kde je Sam, co se ti stalo?“
„Já jsem v pohodě těch jizev si nevšímej. Snažil jsem se ho zastavit, domluvit, ale on me neposlouchal, Žlutoočko nad ním úplně přebral kontrolu.“
Bobby se zatvářil nechápavě.
„Co tím myslíš? Řekl jsi žlutoočko?!“
„přesně tak!“ Dean se posadil na lavičku.
„Deane. Ten démon je mrtvý zabili jste ho!“
„Ano. My ho zabili, ale on si našel cestu zpátky, skrz knihu.“
„Jakou knihu?! Měl bys do nemocnice, nevypadáš vůbec dobře.“
„Jsem v pohodě. Náš Andělský přítel me vyléčil z toho nejhoršího.“
„Myslíš tím toho Castiela?!“
„Ano. přesně toho. Poté, co Sam odešel a nezapomněl několikrát zdůraznit, jak moc me nenávidí, se tam objevil Castiel, vyléčil, ale když jsem se mu snažil říct, něco na způsob díku, zazdil to tím, že se do me pustil.
„Proč?! Chci říct nejste tak nějak na stejné lodi?!“
„Obávám se, že je to dost složitý.“
„Tak to zkus vysvětlit. Přijedu sem, najdu tě v takovém stavu, Sam tady není a ty mi říkáš, že tě tvůj bratr nenávidí, vysvětli mi to!“
„Stalo se toho víc, než mi bylo milé. Lilith a ten démon se střetli.“
„To je dobře. Tedy pokud se dostal nějakým způsobem na tento svět, je dobře, že se střetl s Lilith, ale předpokládám, že to asi nedopadlo tak jak mělo, co?“
Dean se zasmál. Byl to hořký úsměv.
„No. Jak jsem řekl, stalo se toho víc než dost, počínaje tím, že jsme byli vtaženi do nějaké knihy, dostali jsme se asi do minulosti, setkali jsme se s našimi rodiči….,“
„Počkej. Chceš říct, že jste viděli Mary?!“
„Přesně! Protože to jsme však my, bylo to krátce předtím, než ten parchant zabil mámu.“
„Počkej. Nechceš mi doufám tvrdit, že jste se to pokusili zvrátit?!“
„Jistě, že jsem chtěl, ale došlo mi, že by to mohlo změnit spoustu věcí.“
„Dovedu si představit, jak hrozné to pro vás muselo být, ale rozhodli jste se správně.
„Já jsem nemluvil o nás dvou. Sam na to měl jiný názor.
Žluták ho úplně zmagořil, nějak si ho omotal kolem prstu, nasliboval mu, že když me vyřadí ze hry, tak nechá naší mámu žít.“
„Ne! Řekni, že něco takového odmítnul?!“
„Byl bych potom tady a on kdoví kde? Sam se o me tedy postaral, ale jak se dalo čekat, ten bastard jí stejne zabil a no a pak jsme…,“ na Deanovi bylo vidět, že o tom nechce mluvit.
Řekni mi, proč tě Sam nenávidí? Nevím o ničem, co by to mohlo zapříčinit.“
„Třeba fakt, že jsem se postavil na stranu té malé mršky, pomohl jsem zabít žlutáka, ale myslím, že jemu vadí jiná věc.“
„A to která?!“
Dean si olízl rty.
„Sam byl na jeho straně, snažil se nás zabít, poté, co ten démon zemřel, byl na chvíli mimo a já jsem…, já jsem Lilith řekl, ať si vezme jeho schopnosti, tu démonskou sílu a ona to udělala, tvrdila mi, že je to jeho nejskrytější touha, že Sam ve svém nitru touží, zbavit se svých schopností.“
„Proboha Deane. Já vím, že jsi chtěl jen to nejlepší pro svého bratra a dovedu si představit, že ho ta síla ničila, ale předat to Lilith té démonce?! Už tak je silná, dovedeš si představit, co dokáže teď?!“
„Jinak to prostě nešlo, ale nejhorší na tom bylo, že jsem si myslel, že mi Sam nakonec poděkuje, že to zvládneme, tak jako jsme to zvládli doteď, ale on mi plný nenávisti vmetl do tváře, že jako lidé jsme slabí, ubozí k ničemu, že nás Lilith nakrájí na nudličky, že prý ho ty schopnosti sice ničily, ale díky nim byl někdo, měli z něho strach, respektovali ho.“
„Jak říkám neschvaloval jsem to, ale ty jeho schopnosti, dokázaly všechny ty silnější démony držet tzv na uzdě v patřičné vzdálenosti…“
„Ok. Ok. Takže ty mi říkáš, že jsem mu je měl nechat, že jsem se měl dívat, jak se z mého bráchy stává něco, co nedokáže zvládnout, co ho mění.“
„takhle bych to nikdy neřekl. To s tím démonem byl velký problém, ale mimo něj, to měl Sam pod kontrolou a byl na naší straně, ale teď když je má Lilith, nedovedu si představit, co se může stát…“
„Tohle přesně říkal Castiel…, Dean od Bobbyho odstoupil.
„Ty nejsi Bobby, že?!“
Bobby se proměnil v Casse.
„Omlouvám se Deane, ale jako Anděla bys mě nevnímal.“
„Táhni k čertu. Myslíš si, že je to sranda?!“ Sam je tam někde, má na me vztek, mohl by udělat nějakou chybu, ale něco ti řeknu. Kdybych se měl rozhodnout znovu, rozhodl bych se stejně, dostal bych to ze Sama za každou cenu!“
„Vím, kde je Sam, ale…,“ Cass nedokončil větu, jako by si nebyl jistý, jestli má pokračovat.
Ty víš, kde je, je v pořádku, nestalo se mu nic, napadl ho někdo?!“
„Zatím se to nestalo, ale nepotrvá dlouho a všichni démoni se to dozví, za chvíli budou vědět, že Sam Winchester už je zase jenom člověk.
„Hodláš mi to otloukat o hlavu donekonečna nebo mi řekneš, kde je, protože jestli jim máme čelit, měli bychom jim čelit společně.“
„Pochybuji, že tě bude chtít vidět.“
„To není tvoje starosti. Vsadím se, že nám nepomůžeš, pokud by na něco došlo.“
„Není to tak jednoduché.“
„Fajn. Tak si nepomáhej, zvládneme to i bez tebe, po tobě chci jen jedno jediné, říct mi, kde je Sam.“
„Nemyslím si, že bys to mel vědět.“
„Castieli. Neštvi mě,“ Dean vytáhl z kapsy kapesní nožík.
Cass si povzdechl.
„Hledá nějakého démona.“
„Cože? Řekni to ještě jednou!“
„Tvůj bratr hledá nějakého démona.“
„Protože se ho chce pokusit zabít?! To je šílené!“
„Cass zavrtěl hlavou.
„Hledá démona, protože chce získat jeho schopnost, chce být znovu silním a dost mocným na to, aby dokázal děsit ostatní démony.“
Deanovi vypadl nožík z ruky.
„Řekni, že to není pravda!“
„Je to tak. Sam Winchester nechce být člověkem.

O několik kilometrů dál se v jednom městě motal jeden mladý muž.
Byl značně opilí, dělalo mu problémy soustředit se na cestu.
Zastavil se u lavičky a rukou se mu podařilo zachytit. Namáhavě si na ní sednul, hlava se mu točila, chtělo se mu zvracet, ale i přesto všechno si znovu loknul z flašky, kterou držel v ruce.
„Tak kde jste vy posraní démoni, jeden se vám tady nabízí a vy nemáte zájem?!
Bože. Všechno kolem me se točí, možná, že jsem to trochu přehnal, ale to je jedno. Jestli mě má najít a zabít, tak je úplně jedno, jestli me ta malá mrcha najde střízlivého nebo opilého,“ ten mladý muž měl co dělat, aby z té lavičky nespadl, obraz mel značně rozmazaný.
„Tak kde jste kdo?! Já tady na vás čekám! Chci, abyste sem přišli a udělali ze me taky démona, copak je to tak těžké?!“ chtěl se znovu napít, ale tu láhev mu někdo vyrazil z ruky.
„Co si to dovoluješ?!“ zablekotal a zvedl oči.
„Před ním stála nějaká mladá žena.
„Měl bys toho nechat. Vzpamatuj se Same! Pití toho svinstva ti nepomůže, měl bys najít Deana a promluvit si o tom…,“ Sam do ní prudce strčil.
„Táhni si třeba za Deanem, táhni si kam chceš, ale mě nech na pokoji.“
„Same! Ty si neuvědomuješ, co riskuješ tím, že se je snažíš přivolat!“
„Dej mi pokoj! Jestli ty máš být můj strážný Anděl tak kde si doprčic byla, když mi to dean udělal, když me můj vlastní brácha podrazil, pomohl té démonce, té démonce, která se nás snaží zabít a ten idiot, jí předal moc! Mojí moc! O jak já ho nenávidím a je mi úplně jedno, co mi udělají, protože bud me zabijou a nebo ze mě udělají jednoho z nich a o to tady jde, jsem pro ně příliš cenný, nedovolí si me zabít!“ Sam mluvil ztěžka, bylo na něm vidět, že už toho vypil víc než dost.
„Same! No tak se chvíli poslouchej! Tohle by si nikdy neřekl!“
„Časy se změnily, proč me nechceš nechat na pokoji?!“
„Někdo se o tebe musí starat, když ty sám to očividně nezvládáš.“
„Co má člověk udělat, abys ho nechala na pokoji. Ať chci dělat cokoliv, není to tvoje věc, takže me laskavě nech na pokoji a táhni si za Deanem nebo za svým kámošem Castielem, me je to jedno, ale nech me na pokoji, já vím, co dělám!“
„Toho se právě bojím. Nejsi ve stavu, kdy dokážeš rozumně uvažovat..,“ Sam i přes svůj podroušený stav, vystřelil z lavičky a uštědřil té ženě pěstí a ta žena se zapotácela.
„je ti už jasné, že chci být sám, že nepotřebuji žádný dohled, takže se vrať k tomu Castielovi a muži jménem Dean a vyřid jim, že nepotřebuji, aby na me někdo dohlížel, je to jasné?!“ Sam se zakymácel a jen na poslední chvíli se zachytil té lavičky.
Ta žena si utřela krev a zašeptala.
„Dean je tvůj bratr, měli byste být spolu, bojovat proti ní.“
„Já už nemám bratra! Ne potom, co me takhle podrazil, nepotřebuji žádnou ochranu, jestli mám umřít, tak ať umřu!“
„Same! Tohle nesmíš říkat!“
„táhni!“ Sam jí chtěl znovu udeřit, ale protože viděl dvojmo, tentokrát se netrefil a spadl z té lavičky na zem.
Chtěla mu pomoct, ale on jí hrubě odstrčil.
„Táhni! Tak už sakra táhni!“
Povzdechla si, ale už se mu nesnažila pomoct, tušila, že tady pomůže něco jiného, jen se bála, aby na to nebylo příliš pozdě, rozplynula se.
„konečně ta Andělská bestie zmizela, copak me nemůžou nechat být?!“
„Je to pro ně jakési zvrhlé nutkání, pronásledovat lidi a nejenom je, předstírat, že jim chtějí pomoct, ochránit je, ale když o to někdo nestojí, nemá šanci jim uniknout, jsou prostě všude,“ před Samem se objevil nějaký mladý muž, u kterého bylo jasné, že je ovládaný démonem.“
„A ty? Přišel jsi me zabít?!“
„Muž se zasmál.
„to v žádném případe. Potřebuji nové tělo.“
„Tohle ti už nevyhovuje?“
„Jistě, že ano, ale vždycky se rád zmocním nějakého jiného, lepšího těla a který hlupák, by nebral šanci ovládnout Sama Winchestera, toho Winchestera, který se nás snaží zabít…“
„To by stačilo. Tohohle me prosím ušetři,“ přerušil ho příkře Sam.
„Nejsi na tom nejlépe, ale docela tě chápu, jak se mohl tvůj vlastní bratr, dopustit něčeho takové, jak mohl moc, která patří tobě, předat někomu, jako je Lilith?!“ ten muž se k němu přiblížil.
„Jen tak mezi námi, já jí nenávidím taky, a jestli ti budu moct trochu pomoct…“
„Přejdeme už tedy k tomu?!“ znovu ho Sam přerušil.
„Změnil ses, ale zas tak me to nepřekvapuje. Nemám takovou moc, jako má ona, ale nejsem ani žádný nízký, slabý démon.
„Co musím udělat, aby si do me přešel?!“
„Netrpělivý, popudlivý, to mi spíš sedí na Deana.“
„O něm se laskavě předemnou nezmiňuj!“
„Ok. Podej mi ruce.
„Cože?!“
„Vím, že jsi opilí, ale vážně toho nechci zneužít, ale dovedu si představit, že když na to dojde, dovedeš být v posteli, jako utržený ze řetězů.
„Mohl bys sklapnout a přejít k tomu, co chceme oba dva?!“
„nestává se často, že by chtěl nějaký člověk přijmout démona,“ ten muž k němu natáhl ruce a Sam je stiskl.
Jeho vnitřní hlas křičel, ať to nedělá, že jestli to udělá, už nebude cesty zpět, ale Sam ho ignoroval, potřeboval toho démona, bez něj se cítil tak prázdný.Muž mu pohlédl do tváře a otevřel ústa. On udělal to samé.
Cítil zvláštní chvění, pak sebou ten muž škubnul, pak znovu a následně mu ústy vyletěl černý mrak a začal se pomalu souvat do Sama skrz jeho ústa.

Mason som rada ze pokračuješ ako šiel Cas za Deanom ako Bobby to bolo super ale čo to stvára Sam taký opitý a ešte a ešte sa aj nechá posadnut som zvedavá čo bude dalej

wiktoriano: Abych řekl pravdu, trochu jsem se bál, jak to přijmete. Já je mám také radšíipospolu, ale takhle to musí být. Moc si vážím tvého komentáře a teším se na další.

hah tak to je super. Ako Sam nenávidí Deana je niečo ohromné. No a prijal démona. hm to bude ešte zábavné v pokračovaniach. Super začiatok druhej časti Sa teším na pokračovania.

Tak a tady je další.

Dean s Castielem se objevili na místě, na kterém Sam přijal démona.
„Nikde tady není. Tvrdil si mi, že tady bude!“
„Byl tady. Ještě před malou chvíli.“
„No. Teď už tu ale není, jestli se mu něco stalo…!“
„Uklidni se Deane. Nemyslím si, že by mu chtěl někdo ublížit.“
„A kde bereš tu jistotu, co když se mu nějakého toho démona, podařilo přivolat a ten ho zabil.
„Není mrtvý. Tím jsem si jist. Mám pocit, jako by tady před nějakou dobou…,“ Castiel byl přehlušen nějakým mužským vzteklým výkřikem.
„To byl Sam! Jeho hlas poznám!“
„Deane! Byl to výkřik, jak si tím můžeš být tak jist?!“
„Je tady někde blízko a má problémy.
„Cítím blízko nás nějaké démony.
„Jdeme,“ zavelel Dean a zrychlil krok.
„Deane, počkej. Jestli je tam těch démonů víc…“
„Tak co? Bojíš se jich, máš z nich strach? Klidně si tady počkej.“
„Tak jsem to nemyslel, ale jen velmi nerad bych se dostal do přesily.
„Zůstaň si tady. Mě je jedno, kolik jich tam je, já jim Sama nenechám!“
„No tak. Nemůžeme jednat zbrkle!“
„Dean se na Castiela obrátil.
„Zbrkle?! Zbrkle?! Sam je na me naštvaný a to může vést k problémům.“
„To já chápu, ale ty musíš pochopit, že tam nemůžeš jen tak vtrhnout a myslet si, že je tím zastrašíš.
„Já chci odtamtud jenom dostat Sama, zbytek je na tobě Cassi,“ a poté se rozeběhl a po chvilce k němu doléhl další výkřik, pak další a nakonec uslyšel.
„Něco takového ti nikdy nedovolím Lilith! Ten démon je můj! Je můj a nadejde čas, kdy dostanu to, co mi patří!“ byl to jeho hlas, hlas jeho bratra, ale byl plný nenávisti, zloby a z toho, jak říkal, že je ten démon můj ho mrazilo a mohlo to znamenat jen jediné, jeho bratr přijal démona!
Deanovi se málem podlomily nohy, ale ustál to. Nechtělo se mu věřit, že by Sam zašel tak daleko, že tolik toužil potom mít v sobe démona, ovládat jejich moc.
„Nespěchej tolik Deane!“ vedle něho se objevil uřícený Cass.
„Odkdy Andělé běhají?! Já myslel, že se můžete přenést z místa na místo.
„To můžeme, ale nechci, aby Lilith věděla, že tu jsem.“
„Ta mrcha! Možná má Sam nakonec pravdu, možná jsem to neměl nikdy dělat.“
„Na tom už teď nezáleží, co se stalo, nejde vrátit, ale mohl by si opravdu zpomalit i přesto, že v tuto chvíli nemám křídla, nikdy jsem nebyl a nejsem a nebudu žádný sportovec.
„Jak jsem řekl. Můžeš si tady zůstat, ale jestli se ta malá mrcha ublížit Samovi, bude muset ublížit i me.“
„To by jí zas tak nebolelo,“ vyrážel ze sebe Cass a prudce přitom oddychoval, ale nezastavil se i nadále držel s Deanem krok.
„Lilith! Nedělej to! Jestli není jiná možnost, klidně se stanu tvým sluhou, jen mi ty schopnosti, prosím, prosím!“
Ozval se děsivý smích.
„Ty můj malý chudáčku. Byl by si ochotný zahodit všechno jen kvůli tomu, aby si je cítil, vnímal? A co tvůj bratr Dean?!“
„Dean už není mým bratrem, už pro me neexistuje, nech mi prosím tu moc, já jí potřebuji, cítím, že je mojí nedílnou součástí!“
Deanovi, který tohle všechno slyšel, se chtělo zvracet, stále nemohl uvěřit tomu, co slyší.“
„Je to jako droga, že? Jakmile to jednou okusíš, potřebuješ to víc a víc a uděláš proto cokoliv, cítíš se díky tomu, být někým výjimečným, že ano Sammy?!“
Dean zatnul zuby. Ona mu říká Sammy!
„Ano. Vím, že je to špatné, že bych proti tomu měl bojovat, ale je to silnější než já, tak mi to neber, udělám cokoliv, cokoliv, jenom mi to neber!“
Dean, který mel ruce v pěst se rozběhl ještě rychleji a o chvilku později se vřítil do uličky, ve které byli Sam a Lilith.
„Lilith zatleskala.
„Vždycky přesný jako hodinky.“
„Nech Sama na pokoji!“
„Já mu chci pomoct, chci ho toho zbavit!“
„Deane! Všechno je to tvoje vina! Je to tvoje vina!“ Samova tvář se zkroutila v nenávistnou grimasu a vyslal na Deana paprsek, který ho minul jen díky tomu, že ho Castiel zezadu strhl k zemi>
Dean se mu vytrhl.
„Pust me!“
„Vida vida. Dokonce k nám zavítal i Anděl nebeský, popravdě jsem nečekala, že tu bude tak početné publikum, ale vážně mi to nevadí.
Sam se na ní pokusil zaútočit, ale ona ho svojí rukou přizdila k zemi.
„Nesnaž se o něco, na co nemáš, aby si mi mohl vzdorovat, musel bys mít v sobe mnohem mocnějšího démona, ty hloupý lovče,“ poté Lilith zvedla Sam do výšky a mrštila s ním o kamennou zeď.
„Ne!“ Dean chtěl po ní vystartovat, ale Cass ho znovu stáhl k zemi.
„Ona vás nechce zabít, ne zeď a ne tady.“
„To je mi jedno! Nedovolím jí, aby ho zmrzačila.“
„Ó Deane. Ty se o něho tak staráš, chceš mu pomoct, dostat ho z toho, ale on tě nenávidí a víš proč?!“ Lilith přistoupila k Samovi, který se pomalu zvedal ze země.
„Tohle se mi líbí,“ Lilith se zasmála a mířila na Sama svou rukou.
„Přestaň! Přestaň! Pust me k ní!“ Dean se snažil Cassovi vytrhnout, ale ten ho držel pevně.
„Zůstaň tady! Zůstaň ležet!“
Sam sebou začal škubat, jeho pohyby byly trhané, házel hlavou doleva pak zase doprava, ruce mel zaryté do zdi, ale nebylo mu to nic platné, oči se mu rozevřely, v uších mu začalo hučet a brzy následovaly ústa, která se mu malinko pootevřela.
„Pojď ke me! Pojď ke me!“ šeptala tiše Lilith a nepřestávala využívat moc, kterou získala od Sama.
Ze Samova nitra se ven vydral strašlivý výkřik a pak z jeho úst vyletěl černý mrak, který se ve vzduchu rozplynul.
Sam se svezl k zemi, celý se třásl, snad dokonce i tiše vzlykal.
„Žádný démon, žádná záchrana, pravidla jsou jasná,“ a poté se smíchem rozplynula.
Dean se Castielovi vytrhl a přiběhl k Samovi.
„Co je Same, co je to s tebou?!“
„Sam nereagoval.
„Same. Já chápu, že si na me naštvaný, ale…,“ Dean nemohl pokračovat, jelikož se Sam vymrštil na nohy, chytil ho rukou pod krkem, otočil se a Deana přirazil ke zdi.
„Já nejsem naštvaný, já tě nenávidím až do morku kostí, vidíš, co si způsobil, vidíš, jakou moc si jí dal, vidíš to?!“ Sam zvýšil stisk a Dean jako by byl celý paralyzovaný, se nedokázal bránit.
„Jestliže nechápeš, že me máš nechat na pokoji, budu ti to muset vysvětlit tak, abys to pochopil natrvalo!“ještě zvýšil svůj stisk a Dean se začal dusit, nemohl pohybovat ani rukama, ani nohama, nedokázal říct jedno jediné slova a Sam ho škrtil a škrtil, s veškerou silou, které byl schopen, ve tváři vepsanou nenávist a nejspíš by Deana uškrtil, kdyby ho od něj neodtrhl Castiel tak, že ho povalil na zem.
Dean nemohl popadnout dech.
„Nech me na pokoji ty…,“ Sam se chtěl znovu dostat k Deanovi, dokončit to, ale Cass ho znovu tvrdě srazil k zemi.
„To stačí, Same! Tohle už stačí!“
„Nepotřebuji tvé rady! Ty si strč do prdele,“ Sam se pokusil Casse srazit k zemi, ale ten, jako by byl k té zemi přikovaný, nehnul se z místa a znovu Sama srazil k zemi.
„Tohle by už stačilo, Same! Vím, že máš vztek, že možná cítíš i nenávist, ale Dean ti pomohl, zachránil a to i přesto, že tu moc svěřil té démonce, ale nebýt toho, zničilo by tě to, dřív nebo později, by tě to úplně ovládlo, dostalo by z tebe všechno, co tě činí lidským!“
„To je mi jedno! Byla to moje moc! Moje součást, bez ní nejsem nic, jsem tak prázdný!“
Cass s ním zatřásl.
„Jsi Sam Winchester! Jsi Sam Winchester lovec nestvůr, bratr Deana Winchestera, nepotřebuješ žádnou démonskou moc, nepotřebuješ!“
„Já jí chci!“ vřískl Sam a mrštil písek, který nabral ze země, do Castielových očích.
Ten ho musel pustit a protřít si oči.
„Nechte me být! Já to musím mít! Já to prostě musím mít, a jestli mi ještě jednou zkřížíte cestu, tak vás zabiju, přísahám, že zabiju!“ a poté se rozeběhl pryč.
Same!‘ Same!“ No tak stůj!“ Dean se za ním chtěl rozeběhnout, ale nohy ho neposlouchaly, nebyl v tuhle chvíli schopen chůze natož běhu.
Cass mu pomohl vstát.
„Je mi líto Deane, ale Samovi už asi není pomoci.
„Ještě jsem neskončil, najdu ho, přivedu ho zpět, zbavím ho té závislosti, nebo co to je, ale rozhodnete ho nehodlám odepisovat, ať si me nenávidí, jak chce, ale je to můj brácha a já ho tom nenechám!“
„Já vím! Já vím! Jdu s tebou!“
„Ty?!“ Dean se zatvářil překvapeně.
„Měl sem tam být, měl jsem tě tehdy v tom zámku zastavit a ne ti to jen vyčítat.“
„Dean na něho nejprve hleděl nedůvěřivě, ale nakonec mu stiskl ruku.
„Díky Cassi!“

No tak tot bolo super pokračovanie. Ako tam Dean chcel zachraňovať Sama len škoda, že Sam je tvrdohlavý. No čo už. Ináč super
No a Lilith je teda dosť mocná len tak ďalej.
No a Castiel ako má výčitky, že nezachránil Deana v kaštieli. No smola nebol tam. Len tak ďalej Mason.

Jak jsem psal. Jejich vztah ted bude hodne komplikovaný, ale nejenom Sam je tvrdohlavý. Díky za koment!

super čast ako Castiel nevládal behat tak to sa mi páčila. však ked stále lieta nemá kondíciu a Sam aký je závislý od tej sily ale Cas bol milý ze v tom Deana nenecha a ešte ho bránil

Tak to se bude muset snažit získat v tom běhu rychlou praxi

Ta Lilith je fakt mrcha

Bobby pil kafe, když mu začal zvonit telefon. Otrávene se po něm natáhl. Celý den pracoval a teď chtěl mít chvilku klidu.
„Halo. Tady Bobby.
„Tady Dean. Omlouvám se, že tě ruším, ale potřebuji tvojí pomoc.
„Co se děje Deane, stalo se snad něco, je tam s tebou Sam?!“
Dean na druhém konci se odmlčel.
„Deane. Stalo se mu něco?“
„Ne. Tedy ne po té fyzické stránce, ale nejdřív mi řekni, jsi to ty Boby?!“
„kdo bych jako měl být?“
„No. Já nevím třeba Uriel, mám totiž dojem, že andělům dělá dobře, když se za tebe můžou vydávat…,“ do telefonu proniklo zakašlání.
„No ne. Andělovi zaskočilo, neměl by si to takhle hltat.“
„Nevím, co se děje Deane, ale můžu tě ujistit, že jsem to já a ne někdo jiný.“
„Fajn. Můžeš přijet?!“ poté se ozvala rána.
„Deane?! Co se děje, kde je Sam si tam s ním?!“
„Ne. Jsem tady s jedním známým a ne, Sam tady není.“
„Je zraněný, má nějaké problémy?!“
„Jak jsem řekl po fyzické stránce je na tom pořádku, přijet sem co nejrychleji,“ nechci o tom po telefonu mluvit, zasílám ti textovku,“ Bobbyho mobil zapípal.
„Budu čekat Bobby, ale pospěš si prosím, je to dost naléhavé!“ a poté to Dean položil.
Bobby si přečetl zprávu.
„Musel jsem Sama zbavit té moci, má ji Lilith, Sam je posedlý získáním démonické síly, nenávidí me, přijeď Dean.
Položil ten telefon na stůl.
Jeho tvář se zachmuřila.
Tohle vůbec nevypadalo dobře. Zvedl se a šel si připravit oblečení.
Během oblékání se zničehonic zapnula televize. Přestal se oblékat, ale nezdálo se, že by v té místnosti bylo něco nadpřirozeného.
Pokračoval tedy v oblékání, když se ta televize sama od sebe stala hlasitější.
„Nedaleko tohoto parku se dnes v noci stalo trojnásobná, rituální vražda, ta samá, která se udála před několika dny na místním hřbitove. Policii se podařilo zachytit tvář muže, který by to mohl mít na svědomí. Jestli o něm cokoliv víte, ihned informujte policii,“ na obrazovce se objevila Samova tvář, vlasy rozcuchané, oči podlité krví.
Bobby překvapeně upustil žiletku.
Přiskočil ke stolu, hmátl po telefonu, vytočil Deanovo číslo, ale ozývalo se tam jenom:
„Není už návratu, není už návratu, není už návratu,“ zahodil ho.
Něco se tu dělo. Zmocnil se ho pocit, že ví, kdo za tímhle vším stojí.“
Zastrčil si peněženku do kapsy a chtěl vyjít ven, ale v tu chvíli se dveře rozrazily dokořán a na prahu stála Lilith.
„Ty se někam chystáš Bobby?!“ zeptala se nevinně.
„Do toho ti nic není. Jestli me chceš zabít, zabij me.“
„Lilith zavrtěla hlavou, rukou za sebou zavřela dveře a přistoupila k němu blíž.
„Copak bych byla něčeho takového schopná, já malá, skrz naskrz nevinná holčička?!“
„Jsi cokoliv, jenom ne nevinná démonko!“ Bobby chtěl přiskočit k oknu, ale ona byla rychlejší, okna se s ránou zavřely, záclony se zatáhly.
Lilith tleskla a v jeho dome se rozsvítilo.
„Mám moc rád moderní technologie.
„Co tady chceš?!“
„Jsi velmi neurvalý Bobby, víš o tom? Přijdu k tobě na návštěvu a ty mi ani nic nenabídneš.“
„Takovým jako jsi ty, nemám co nabídnout,“ lhal by, kdyby tvrdil, že nemá strach, že mu srdce v tuhle chvíli nebuší, jako nikdy předtím, ale za ty roky boje se naučil, že pokud se setká s démonem, musí s ním jednat zpříma, pokud možno neohroženě, bylo jasné, že prosby a pláč, by tady nebyly nic platné.
„Jsem s tebou velmi nespokojená, ale přišla jsem z jiného důvodu.
„Takže me chceš zabít?!“
„Ale kdeže. Kdybych chtěla, už by z tebe zbyl jen mastný flek, určitě se ti dean nezapomněl pochlubit, že mi předal moc, kterou mel náš milý, sladký Sammy.“
„Neříkej mu tak!“
Lilith ho ignorovala.
„Nechci tě zabít, alespoň ne pro tuto chvíli, ale také nehodlám připustit, aby si se setkal s Deanem a s tím ubohým Andělem, co si říká Castiel.“
„Tak to me budeš v tom případe zabít,“ Bobby se kolem jí pokusil projít, ale ona ho zarazila, nemohl se hnout z místa.
„Tvoje zabití, přijde na řadu o něco později, teď si potřebuji, aby sis sedl.
„Nikdy se to nestane!“
„Sedni!“ zasvítily jí oči, její dětský obličej potemněl a k Bobbymu se přisunula židle.
„Ani náhodou!“ odvětil vzpupne a hleděl do jejích očí.
„Líbí se mi, jak si myslíš, že proti mně máš alespoň minimální šanci, ale přišla jsem si hrát. Sednout!“ bobby ztežka dopadl na onu židli.
Pokusil se vstát, ale neměl šanci, byl stlačený zády k opěradlu, ruce se mu padly podél těla, během chvilku se mu kolem nich omotaly provazy.
Škubnul sebou, ale byla to marná snaha, byl k té židli pevně přivázaný.
„Doufám, že se ti tady příjemně sedí, ale aby sis nemyslel, že jsem až taková mrcha, Lilith k němu přistoupila a zabodla mu svůj prst do čela.
„Tohle by tě mohlo na pár hodin zaměstnat Bobby, zatímco ty si to tu budeš užívat, tak já si budu hrát se Samem a Deanem, miluju tuhle novou hru, je to jak hra na schovku, jen s tím rozdílem, že předemnou se nelze schovat a oni to vědí, ale nejsou spolu, Sam Deana nenávidí,“ z jejího hlasu doslova prýštil falešný soucit.
„Přísahám, že jestli jim nějak ublížíš…“
„Tak tam doskáčeš s touhle židli? Příjemné strávení několika příštích hodin a potom dala prst pryč z jeho čela a Bobby se nedokázal bránit, nemohl to potlačit, jeho domem se rozlehl řev, vycházející z jeho nitra.

No to máš pravdu. Lilith he teda mrcha na desiatu.
Inač super pokračko a len tak ďalej.

A nyni zas naše dvojka

„Tohle se mi nelíbí. Nemůžu se k Bobbymu dovolat.“
„Uklidni se Deane. Třeba má jen vybitou baterku.“
„No ne. Andělé ovládají moderní terminologii.“
„Nejsme nějací hlupáci. Ne, že bychom snad používali počítač, internet nebo mobily, ale rozhodně o tom máme přehled.“
„Promiň. Jsem jen nervózní. Kdyby mel Bobby vybitou baterii, našel by si jiný způsob, jak se se mnou spojit. Musím najít Sama a nějak ho zkusit přinutit, aby na to přestal myslet…,“ Dean vypadal unaveně.
„Měl by sis odpočinout. Pokud se tu ten Bobby objeví…“
Dean mávl rukou.
„Jsem v pohodě. Už nemůžeme déle čekat, nesmíme dát Samovi moc času, Lilith si na něho zasedla a ráda si s ním hraje.
„To občas démoni dělají, pokud cítí nad svojí obětí značnou převahu.
Dean se zašklebil.
„Díky ti Sherlocku. To me vážně nenapadlo.
„Deane. Jestli jsem ti tady na obtíž.“
„Ne. To rozhodne ne, ale takový jsem já, Samovi to nevadí, teda asi vadí, ale bud to ignoruje anebo mi to vrátí.“
„Já nejsem Sam. Na tohle nejsem zvyklý.“
„Já vím, že nejsi Sam. Nemohl bys být, i kdybych do toho zapojil svojí veškerou fantazii…,“ Dean spatřil na zemi ležet nějaké noviny.
Vzal je do ruky a do oka mu padl článek.
„Včera v noci se v místním parku stala brutální trojnásobná vražda. Podobá se značně té, která se udála před několika dny na místním hřbitove. Lidé mají strach a policii varuje, že tento muž, který je podle nich za ty vraždy zodpovědný, je velmi nebezpečný, takže jestli ho uvidíte, nepokoušejte se ho zastavit a raději ihned informujte policii.
„Proboha! To je Sam!“
Cass se zastavil.
„Myslíš, že to mohl spáchat?!“
„jak tě něco takového může vůbec napadnout? Na čí, že si straně?!“
„Myslel jsem to tak, že by ho k tomu mohl donutit jeho nynější stav.“
„Tím chceš jako říct, že teď je totální magor?“
„Ne. Ovšem v tuhle chvíli by byl schopný udělat cokoliv, jen aby získal nějakou démonní moc.“
„Tak to stačí. Sam je na tom dost špatně, ale já sakra nevěřím, že by klesl až tak hluboké, stal se z něho nějaký nájemný vrah, co zabijí, protože mu nějaký démon slíbí, že mu možná, předá jeho sílu!“
„Já jsem neřekl…“
„Raději už neříkej nic. Bobby si nás bude muset najít,“ Dean zrychlil krok, ale po pár metrech, byl nucen se zastavit.
Před ním totiž stál Uriel a další tři muži.
„Na tebe jsem čekal celý předchozí víkend, ale ty ses neukázal, hlavně mi nezačni povídat, že si me chtěl v tom zámku zastavit.“
Uriel Deana ignoroval a upřel svůj pohled na Casse.
„Předpokládám, že víš, proč jsme tady Castieli?!“ jeho hlas nebyl, rozhodne přátelský.“
„Přišli jste nám pomoct? Předpokládám, že ano. Je naší povinností zastavit Sama, než udělá nějakou osudovou hloupost.“
Uriel zavrtěl hlavou.
„Tohle se nás netýká.“
„Tak to není pravda. Je v tom zapletená Lilith…“
„Tohle se nás netýká,“ přerušil ho ostře Uriel.
„Dobře. Vy si dál zůstaňte stranou, ale já hodlám Samovi pomoc, dlužíme jim to.“
„Nic jim nedlužíme a rozkaz se vztahuje na všechny.“
„Rozkaz? Rozkaz?!“ Cassovi oči se nebezpečně zužily.
„Nejsem ničí otrok, ani sluha, od nikoho žádné rozkazy nepřijímám.“
Tváře všech čtyř mužů vyjadřovaly hluboký nesouhlas.
„My s tou démonkou v tuto chvíli nemáme žádné spory. Ona si hledí svého, my si hledíme svého!“
„Jestli tím hledí si svého, myslíš lovení Sama a Deana, tak…“
„Nemůžeme pomáhat každému člověku, který se dostane do problému.“
„Nepomáháme každému. Snažím se pomoct těm dvěma.“
„Nehodláme riskovat, že by se její hněv mohl obrátit vůči nám, jen proto, že ty se jim snažíš pomoct.“
„Uriele! Není právě o tom naše poslání, nejsme tu snad proto, abychom bojovali proti démonům?!“
„Ona není obyčejný démon. Díky němu, pohodil hlavou k Deanovi, vlastní další velmi mocnou sílu.“
„Myslíte si snad, že to nevím, ale už se stalo a vy se s tím smiřte!“
„Okamžitě toho Castieli necháš nebo…“
„Nebo co?!“
„Nebo ti bude odepřen návrat mezi nás ostatním, a jestli mu budeš i nadále pomáhat, budeme nuceni, odebrat ti tvá křídla.“
Castielovi se v očích zajiskřilo.
„Má to snad znamenat, že mi vyhrožuješ, Uriele?!“
Ten jeho pohled opětoval.
„Pouze tě informuji. Tahle záležitost se nás netýká. Je nás málo a nebylo by moudré na sebe poutat pozornost.“
„Slyším snad v tvém hlase strach?!“
Uriel sebou malinko škubnul, ruce zaťal v pěst.
„Nejsem zbabělý, ale záležitost se Samem Winchesterem se nás netýká.“
„Rozhodnu sám, co se me týká a co ne Urieli.“
Castieli. Zvaž velmi pečlivě, jestliže se chceš postavit našemu rozhodnutí, ohrozit naší bezpečnost, kvůli někomu, kdo už je nejspíše ztracen!“
„Castieli. Ten okřídlenec má pravdu. Vážím si toho, že mi chceš pomoct, že tak riskuješ, ale možná bude lepší…“
„Ne!“ odmítnul Cass razantně jeho návrh, aby ho nechal samotného.
„Je to tedy tvé poslední slovo Castieli?!“
„Já jim pomůžu. Nehodlám se někde schovávat jen proto, že teď má Lilith více síly než předtím.“
„V tom případe, očekávám, že uděláme vše proto, abychom zajistili naše přežití, jestli nám budeš i nadále vzdorovat, riskovat svým chováním naše životy, zabijeme tě!“
„Jdeš proti vlastnímu druhu Uriele?!“ otázal se Castiel až nezvykle chladne.
„V tuhle chvíli se Lilith zajímá jen o sama. Nic jiného jí nezajímá. Dokud to tak bude, jsme v bezpečí, ale jestli se do toho budete plést a ona zabije Winchestera moc brzo, poté půjde po nás a my nebudeme připraveni!“
„Ty parchante!“ Dean po něm chtěl vystartovat, ale Cass ho zadržel.
„Nenechám ho štvát jen proto, že vy se cítíte být díky tomu v bezpečí!“
„Tvoje poslední slovo? Jdeš proti nám kvůli nim?!“
„Vy jdete proti nám a ano je to mé poslední slovo.“
„Ještě se uvidíme Castieli, ale příště už nebudeme mít slitování,“ po pronesení těchto slov se všichni vznesli do výše.
„Cassi. Já.. já…, myslím, že…“
„Mlč. Sam nás potřebuje!“ nenechal ho Cass domluvit a poté přidal do chuze

Sam kráčel vpřed. Mel vztek tak obrovský vztek, že to vypadalo, jako by ho v sobe nedokázal udržet. Lomcovalo to s ním, nejraději by něco rozbil. Proč nezabil Deana, když mel šanci, proč to nedokázal dotáhnout do konce?!“ vztekle kopnul do kamínku, který odletěl o kus dál.
„Jak jen mohl být Dean takový idiot?“ Jestli si tolik myslel, že mu ta moc škodí, proč se jí nezbavil anebo nějakým způsobem nezmocnil on sám, nikdy, nikdy by Lilith z něho toho démona nedostala, nebýt toho jeho stupidnímu nápadu! Sam znovu kopnul do kamínku.
Už to byly dvě hodiny, co hledal nějakého démona, ale jako by se všichni vypařili, zalezli do svých děr, třásli se před Lilith!
Zastavil se. Musel nějakého najít, copak se k žádnému nedostane, to zůstane člověkem napořád?! Z toho pomyšlený se mu zvedal žaludek. On už přece dávno není člověkem, obyčejným, slabým člověkem, měl moc, moc, o kterou ho připravil jeho vlastní bratr s tím, že mu ublíží, že ho mění a co udělal, předal je Lilith, co si ten idiot myslel, že mu snad ta démonka poděkuje a stáhne se do ústraní?!
„Táhni do pekel Deane!“ zasyčel a sevřel ruku v pěst.
„Trpíš touhle samomluvou často?!“ vedle něho se objevila asi 20 letá velmi pěkná hnědovláska.
„Na tohle vážné nemám čas,“ zavrčel.
„Co? Ty si myslíš, že s tebou chci něco mír?! No nejsi k zahození, ale nejsi jediný chlap a především nepoužíváš AXE, takže promiň.“
„Co by tady tedy jinak dělala štětka, jako jsi ty?!“
„Promiň?! Mám snad na čele napsáno. - Ahoj. Jsem štetka. Kolik za me dáš?!“
„Na tohle vážně nemám náladu!“
„A ti si vlastně neuvěřitelně zaměstnaný, máš tolik práce, že absolutně nic nestíháš,“ v jejím hlase nešla přeslechnout ironie.
„Nech me na pokoji!“
Tak proč si me volal ty můj malý chudáčku?“
„Já jsem tě nevolal. Nestojím o žádnou takovou…, leda, že by…?!“
„No. Vzhledem k tvému stavu ti to docela pálí,“ ta žena se zasmála a pak jí zazářily oči.
„Takže si démonka a přišla si sem, co, vysmívat se mi?!“
„Ne. Copak jsem malá holka? Přišla jsem ti učinit nabídku, po které tak toužíš.“
„Chceš mi naznačit, že bys mi předala svojí moc, opustila tohle místo?“
„Přesně. Jsem připravená ti dát to, po čem tolik toužíš.
„Ty se nebojíš Lilith? Té schopnosti, kterou jí idiot Dean předal?!“
„Nevím, jestli je idiot, ale vím, že je docela sexy, i když tem Anděl taky není…“
„Přestaň! Vážně nehodlám poslouchat řeči o tom, jak moc je Dean sexy!“
„Toho toho tolik nenávidíš? Je to tvůj bratr.“
„Bratr by tohle nikdy neudělal! Jestli si se přišla bavit o něm, můžeš zase jít.“
„Nikdo jiný nepřijde, každý se jí bojí, nikdo nechce riskovat, že by je mohla z tvého těla vyhnat.
„Ty to ale riskneš, že ano?!“
„Ano. Na me ta moc nepůsobí Sammy.“
„Působí na každého!“
„Chceš se o tom dohadovat anebo si připravený na moc, o které se ti nesnilo, tedy pokud ti nevadí, že v tvém těle bude démonka.“
„To je mi jedno!“ Samův hlas se chvěl, prsty na nohou a rukou sebou škubaly, uši mu hořely, ve svém nitru, měl onen toužebný pocit, cítit ve svém těle zas tu démonskou sílu.
„Ještě nikdy jsem se nesetkala s nikým, kdo by potom tolik toužil…“
„Mohla by si sklapnout a přejít k tomu?!“ přerušil jí Sam, kterému se leskly oči, jako by už dlouho neměl svojí dávku a přicházely na něj abstinenční příznaky.
„Nebude to zadarmo můj drahý Sammy.“
„Nebude…?!“ do Sama jako když uhodí blesk.
„Budeš si to muset zasloužit.“
„Co mám udělat?!“ vyhrkl bez přemýšlení.
„Tak se mi líbíš. Vidíš tamletu mladou ženu,“ ukázala na sotva 16 letou dívku, která kráčela po cestě.
Sam, kterému se ruce třásly čím dál tím víc přikývl.
„Co je s ní, co ta s tím má společného?“
Ta démonka k němu přistoupila, otevřela ústa a Sam viděl, jak z ní pomalu vychází černý mrak. Dychtivé otevřel ústa, ale ona ten mrak zas vcucla nazpět.
„Jak jsem řekla. Nebude to zadarmo.
Sam pocítil touhu uhodit jí, vymlátit to z ní, ale ovládl se, dobře věděl, že by neměl šanci.
„Co chceš, abych udělal?!“
„Zabij ji, vyřízni ji srdce a ta moc, démonská moc bude tvá a garantuji ti, že tu ti Lilith jen tak nesebere.“
„Ona s tím nemá nic společného!“
„Chceš být démonem Same, chceš mít moc, být postrachem, tak proto musíš něco udělat, protože jestli to neuděláš, jestli to nedokážeš, Lilith tě za chvilku začne honit, nedá ti ani chvilku klidu, nikde před ní nebudeš v bezpečí, co je nějaká hloupá, neznámá holka v porovnání s tím, co tě čeká, jestli tu mojí moc nezískáš, chceš Lilith zastavit, zabij ji, vyřízni jí srdce a ta moc bude tvá a já ti zaručuji, že potom budeš někdo Same! Skutečně někdo!“
Olízl se. Rty mel najednou tak popraskané. Toužil po té moci, toužil zjistit, jestli s ní bude opravdu tak mocný, zdali na ní ta moc nepůsobí. Rozhodne se nechtěl stát štvanou zvěří, ale na druhou stranu to byla mladá, nevinná dívka.
Prudce potřásl hlavou. Jeho přežití bylo důležitější, musí tu moc získat, musí tu malou démonku navždy zničit,“ ucítil v ruce dlouhý, ostrý nuž.
Zahleděl se na tu přibíhající dívku, slyšel její dech, viděl její oči, ústa, co cosi šeptala.
„Démonní moc! Démonní moc!“ křičel jeho vnitřek.
Stiskl ten nuž, co nejpevněji dokázal, přiskočil k té dívce, povalil jí na zem.
„Co to děláte?! Pusťte me! Já jsem vám nic neudělala! Neubližujte mi!“
„Je to pro vyšší dobro!“ zachraptěl Sam a pak jí bodl a pak ještě jednou a pak znovu, přestal až, když bylo jasné, že je mrtvá. Roztřásl se, obraz před očima se mu rozmazal a on teprve teď viděl, co vlastně udělal. Zaplavil ho pocit hnusení, který ovšem brzy ustoupil pocitu, že ta moc bude jeho, touha být znovu mocný, zvítězila. Vyřízl jí tím nožem srdcem a donesl ho k místu, kde měla být ta démonka.
Nikdo tam však nebyl, nikdo tam nestál, žádná žena, nikdo.
„Kde si?! Mám tady to srdce!“ zakřičel, ale nikdo se neobjevil.
„Kde si? Kde jsi?! Chci svojí moc! Chci svojí moc!“ téměř ječel, hystericky sebou škubal, ale ona se neobjevila.
Hleděl na to srdce, pak pohlédl na tu mrtvou dívku, poté opět na to srdce a na svoji zakrvácenou ruku.
Pomalu mu to docházelo. Ona mu nechtěla pomoct, ona ho chtěla donutit spáchat zločin, zabít někoho nevinného a on to udělal, udělal něco strašného,“ srdce mu vypadlo z ruky.
Zabil! Zabil nevinného člověka!“ Nebyl schopen pohybu, ani slova, stal se z něho vrah, vrah jen kvůli touze po něčem, co nakonec ani nedostal, kvůli té moci zabil, zabil…, možná…, možná, že mel Dean nakonec pravdu. Stávala se z něho stvůra, naprosto nad tím ztratil kontrolu!

Sice nevím, jestli tady někdo vubec neco čte, ale tady máte další


„Vím, že bychom měli najít Sama, ale mám takový divný pocit. Možná, že bychom měli nejprve zjistit, jestli je Bobby v pořádku.
Castiel i přesto, že ho slyšel se nezastavil.
„Hej. Ke komu asi myslíš, že mluvím?!“
„Na tohle není čas.“
„Počkat. Mluvíme tady o Bobbym a ne o nějakém cukrátko, na které jsem zrovna dostal chuť.“
„Nemáme čas odchylovat se od dané dráhy.“
„Já vím, že je Sam v nějakém maléru a je jasné, že me to znepokojuje, ale mám prostě pocit, že bychom měli zjistit, jak je na tom Bobby.“
„To není dobrý nápad.
„Lilith v tuhle chvíli neublíží ani me ani Samovi, ale co kdyby zaměřila svojí pozornost na Bobbyho, co když mu chce nějak ublížit?!“
Castiel se otočil a zahleděl se na něco.
„Chápu tvé pohnutky, tvůj strach, ale nemůžeme tam jít.“
„Proč ne?“
„Musíme jít za Samem.
„On to ještě chvíli zvládne, musíme za Bobbym.
Cassova tvář se zachmuřila.
„Musíme za Samem,“ zopakoval důrazně.
„Ne za Bobbym!“ trval na svém Dean.
„Za Samem.
„Ne za Bobbym!“
„Musíme za Samem!“
„Ne! Musíme za Bobbym!“
„Musíme za Samem a to je mé poslední slovo!“
„Tak to promiň, ale když si mi nabízel pomooc, neřekl si mi, že si budeš hrát na dominantního společníka.“
„Tohle je vážný Deane. Bobby to zvládne, ale to samé se nedá říct o Samovi…,“ příliš pozdě si uvědomil, že tohle neměl říkat.
„Ty víš, co je se Samem, co se s ním děje, že ano?!“
„Deane. Musíš mi věřit. Tvůj bratr tě nyní potřebuje více.“
„A to proč? Má to snad znamenat, že se mu podařilo získat moc nějakého démona nebo mu snad nějak ta malá mrcha ublížila?!“
„Ne! Stalo se něco horšího?“ Cass se zahleděl před sebe, jako by tam někoho hledal.
„Co může být horšího než to, co jsem zmínil?!“
„Musíme si pospíšit. Démoní na něho začnou brzo pořádat hon.“
„To je sice nepříjemné, ale ty mi lžeš.“
andělé nedokáží lhát.“
„Z toho už jsem dávno vyrostl. Bud mi řekneš, co se děje nebo půjdu za Bobbym.
„Deane! To neuděláš.
„Ale ano udělám.
„Ne. To tedy neuděláš!“
„To víš, že to udělám, pokud mi neřekneš, co víš.“
„Jsi neobyčejně tvrdohlavý.“
„Jo. Jsem na to hrdý, ale vážně. Řekni mi, co je se Samem, hrozí mu snad něco?“
„Nic horšího už se mu snad nemůže ani stát.“
„Víš, že mě s těmihle vytáčkami dost sereš?“
„Mohl bys prosím mluvit slušně?“
„Mohl by si mi říct, co je se Samem?!“
„Zabil člověka. Nevinnou mladou ženu.“
„To je kec. Tohle by Sam nikdy neudělal!“
„Tak už chápeš, proč jsem ti o tom nechtěl říct.“
„Mám snad věřit tomu, že Sam spáchal vraždu? Sam můj bratr?!“
„Je to tak. Zabil mladou, nevinnou dívku kvůli falešnému slibu.“
Dean potřásl hlavou.
„Tomu nevěřím. Vím, že si prochází něčím, co ani pořádně nechápu, že me nenávidí, touží získat nějakou moc, ale nechce se mi věřit, že by kvůli tomu zabil!“
„Je mi to líto!“ na Cassovi bylo vidět, že ho to opravdu trápí.
„K tomu ho donutila ta mrcha Lilith?!“
„Ne. Jiná démonka. Netuším, jestli slouží Lilith, ale stalo se to.
„Takže on tu dívku zabil, ale žádnou moc nezískal, chápu to správně?!“
„Přesně tak. Proto ho musíme co nejrychleji najít a zabránit tomu nejhoršímu.
„Znovu se ptám. Co může být horšího než zavraždění nevinného člověka?!“
Cass se zahleděl do dálky.
„Smrt!“ a poté se vznesl do výšky a zmizel Deanovi z očí.
„Hej! Co tím myslíš? Vrat se!“
Bobby je v pořádku. Měl sice malé komplikace, ale už je v pořádku,“ ozvalo se mu za zády.
Dean se otočil.
„Netvrdil jsi, že za Bobbym nejdeme?!“
„Však jsme také nešli. Byl jsem tam jen já, mám lepší možnosti.“
„Přestaň se vytahovat a radeji vytáhni push po!“
Cass nechápavě nadzvedl obočí.
„Copak ty nesleduješ reklamy?“
„To vskutku ne.
„Co si myslel tou smrtí, nechceš mi snad naznačit, že se Sam chystá…?!“
„Přesně tak. Chystá si vzít život, uniknout tomu, uniknout vyčitkám svědomí, té touze, která ho ničí a to se nesmí stát.“
„Jistě, že se to nesmí stát. Nevím jak, ale pomůžu mu.“
„On tě nenávidí, i přesto, že konečně prozřel, tě stále nenávidí.“
„To je mi jedno! Jestli někdo spáchá sebevraždu, tak to bude Lilith!“

Tak konečne som sa dostal aj k tejto poviedke a musím povedať, že to je absolútne bomba. Len som válal oči keď ten parchant Uriel sa vyhrožoval Castielovi, že WTF: ale ešteže nakoniec mu Castiel povedal svoje.
No a keď Sama zlákala tá démonická čubka. Som si myslel, že to neurobí ale predsa. Mne sa aj to páčilo
Nakoniec tá hádka medzi Deanom a Castielom. Hah som sa natom smial. Jeden má tvrdšiu hlavu ako druhý.
Super poviedka a len tak ďalej Mason.
A máš pravdu. Nejako je tu vymreto lebo ani jedna poviedka nemá buď pokračko alebo nato odozvy. Dúfam, že sa to napraví.Inač super.

Díky za koment. Potěší a co se týče ostatních asi se pilne učí.
Jo. Uriel pokaždé stojí proti Castielovi a Cass a Dean jsou dvojka, že?

No Cass sú teda fakt dvojica sama o sebe. Keby boli bratia. A či sa učia? tak možno väčšina. A nemáš zač.

tak čo sa mna týka tak vôbec nestíham písat a ani čítat. ale po maturitách sa to dofam zmeni
teraz sa mi konečne podarilo dočítat posledné časti a to je vázne sila,. Uriel je odporný ako vzdy ako sa Castielovi vyhrázal a ako sa Sam nechal oklamat a zabil to dievča a ze chce teraz spáchat samovraždu? dúfam ze mu v tom zabránia

wiktoriano. S tou maturitou to chápu. Já si tím taky prošel.
Následující část bude taková...

Sam se opřel rukou o strom a prudce oddychoval. Pohled se mu neustále stáčel na tu mrtvou dívku. Před očima se mu odehrávalo to, co udělal, co to vlastně spáchal.
„Nedokážu to! Já to nedokážu! Nesmím tu moc získat, ale nesmím ani žít, nesmím nadále žít, Dean si nezaslouží takového bratra,“ odpoutal se od stromu, sebral ze země zakrvácený nůž a přiložil si ho k srdci. Vnímal svůj dech i tlukot svého srdce, ale věděl, že není jiná cesta, že jeho touha po získání démonní síly, je tak velká, že je pro ní ochoten udělat cokoliv, naprosto cokoliv a to nemohl dopustit, nechtěl se stát ještě větší stvůrou, než už byl.
Pomalu si ten nuž přiblížil k srdci. Ten nuž už byl tak blízko, že se jeho špička dotýkala jeho těla, už stačilo jenom malinko zatlačit a potom bude po všem.
Znovu jako už po několikáté mu padl pohled na tu mrtvou dívku, na její strnulý výraz.“Omlouvám se! Já se tak omlouvám?“ šeptal a zavřel oči.
Byl připravený nebo v to doufal, přál si, aby to dokázal, aby to skončilo, Lilith ho přestala pronásledovat, nutkání ho ovládat.
Ruka se mu chvěla, čelo měl zpocené, a i když jeho nitro křičelo, ať to nedělá, byl k tomu odhodlaný, chystal se to ukončit.
Avšak v okamžiku, kdy si chystal tím nožem probodnout srdce, někdo mu ho vyrazil.
Tím to však neskončilo. následně ho někdo udeřil nejprve nohou do žaludku, a poté do zeď a Sam klesl na kolena.
Viděl kolem sebe čtyři muže v policejních uniformách.
Dva z nich mu mířili na hlavu a další dva ho surově srazila na zem, přinutili si ho lehnout, jeden z nich mu šlápl na nohy a druhý mu nasadil želízka a bylo to dost bolestivé.
„Máte právo nevypovídat, cokoliv řeknete, může nýt použito proti vám, máte právo na advokáta, pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělený státem, rozumíte svým právům?!“
„Vy tomu nerozumíte! Musíte mě to nechat udělat!“
„Jako si to udělal té dívce ty parchante?!“
„Prosím! Vy to nechápete! Nechte me to udělat…,“ Sam to nemohl dokončit, protože ten policista ho chytil za vlasy a následně s jeho hlavou udeřil o zem.
„Řekl jsem ti jasně, že máš právo nevypovídat, tak bud zticha!“
„Randy! Tohle nemůžeš!“
„Já můžu, co chci. Tohle je ten parchantský satanista, ten psychouš, co zabil nejméně pět lidí.
„Já jsem zabil jen tu dívku, ale jenom proto, že…, opět to nemohl dokončit, protože ten policista s jeho hlavou opět udeřil o zem.
„Randy! Co sem ti říkal?!“
„On se přiznal! On se klidně přiznal?“ znovu mu chtěl hlavou udeřit o zem, ale jeho kolega mu v tom zabránil.
„Já vím, že si ztratil dceru a že to bolí, ale jsi policajt, nemůžeš ho tady umlátit.“
„Zabil mi mé dítě!“
„Já vím, ale musí do vezení, do vezení!“
„Prosím! Do vezení ne! Oni tam přijdou, budou se mi vysmívat, budou mi ubližovat, nabízet mi svojí moc, nenuťte me k tomu, prosím ne.
„Je to totální masový šílenec!“ zavrčel jeden z policistů, zatímco Randy ho značně hrubým způsobem nacpal do auta.
„Ty v tom vězení shniješ to ti přísahám!“
„Do vezení ne! Do vezení ne,“ mumlal Sam, jako by ho ani pořádně nevnímal.
„Je to magor! Magor, co shnije ve vezení,“ zasmál se jeden z policajtů a pak z toho místa odjeli.
U těla té dívky se objevila Lilith a pohrávala si se svým copem.
„V tom se nepleteš, Same. V tom vězení ti udělám peklo, chtěl si mít moc, budeš jí mít?“ a poté se smíchem zmizela.
O chvíli později tam přijeli Dean a Castiel. Dean vystoupil, ale hned se zas otočil.
„Bože můj. Nevěřím, že to Sam udělal.
„Obávám se, že je tomu tak.
„Proboha Castieli, copak vy tam nahoře neznáte obrat, na který se nereaguje.
Cass neodpověděl. Místo toho se rozhlédl kolem sebe.
„Sam není mrtvý. Odvezli ho policisté.“
„Ježíši. To musíš mluvit takhle?!“
„Jak takhle? Tohle je má normální mluva.
„No. V tom případe by ses mel trochu odvázat a vůbec, proč se vozíš v mém aute, to ti přistřihli křidýlka?!“
„Nikdo mi nic nepřistřihl, ale v tuhle chvíli není moudré, používat křídla.
„Hm. Předpokládám, že je to kvůli Lilith a nebo snad kvůli Urielovi?!“
„Na toto téma se odmítám bavit.“
„Jak chceš, chytej,“ Dean mu hodil oblek.
„Co s ním mám dělat?!“
„Nevím, jestli vy Andělé máte plesy, bankety či něco podobného, ale většina lidí se takhle obléká, když někam jde.“
„My jdeme na zábavu? Měl jsem pocit, že se snažíme zachránit Sama.
Však jo,“ Dean mu hodil odznak.
„Agent Smegol? Tohle přece nemyslíš vážne!“
„Proč ne? Lidi nemůžou za to, jak je rodiče pojmenovávají.“
„Jak se jmenuješ ty?!“
„agent Hendrix.“
„Pokud mám porušit nějaký lidský zákon, chci mít aspoň normální jméno.“
„No tal. Co se ti nelíbí na Smeagolovi?
Pak tu mám Rybička, létající Čestmír,predátor z hlubin.
„To už by stačilo. Nechám si raději toho Smeagola.“
„Jestli c nechceš, můžeš tady klidně zůstat, ale vždycky je lepší, když jsou na to dva.“
„Myslíš, že se dostaneme do vezení s těmito průkazy?!“
„Vážně! To je tak těžké, mluvit trochu nespisovně?!“
„Nechápu, co tím myslíš.“
„No třeba bys mohl říct, ty vole, ty hovoda, to je pošahaný, co si myslíš ty…, dobře tohle zrovna ne, ale prostě se trochu uvolni, nebud tak strojení, ve vezení nemají moc rádi, když se nad ně někdo povyšuje. Nemluv jako buran, ale taky ne, jako nějaký profesor Filozofie.
„Moje řeč je běžně srozumitelná.“
Dean si povzdechl.
„Tak jo. Sice me nenapadá, jak z toho Sama vysekáme, ale je čas vyrazit.
„Jsem si jistý, že by Sam použil jiný jméno, jiný odznak.“
„Asi ano, ale nemůžeš dokázat, že tam jsou jiná jména, takže nasedej, agente Smeagole.“
Castiel se zamračil, ale usadil se v aute. V tuhle chvíli bylo moudré, upoutávat, co nejmenší pozornost. Tušil, že Uriel nedovolí, aby pomohli Samovi, nebude riskovat, že by ho to mohlo ohrozit.
Zaťal ruce v pěst.
Nedokázal pochopit, proč musí být Uriel tak nepřátelský.
Pomáhal Deanovi, protože bylo i v jeho zájmu, dostat se Sama ono nutkání, touhu po démonní moci, jestli se to povede, Lilith to může značně oslabit a pak by jí snad mohl uštědřit konečnou lekci.
Ucítil, že se auto zastavilo.
„Tak vystupujeme. Tady by měli držet sama. Pamatuj si Speciální agent Smeagol a vyšetřujeme tento typ vražd.
„To chápu, ale vážně se tak musím jmenovat?!“
„Můžeš taky použít křídla a dostat se tam jiným způsobem.“
„Už jsem řekl, že by to v tuto chvíli nebylo moudré.
„Tak jdeme,“ oba dva vstoupili dovnitř.
„Agent Hendrickson a agent Smeagol,“ Dean jen těžko zachovával vážnou tvář.
„To jako vážně?“
„Jo. Jeho rodiči natolik milovali Tolkiena, že ho pojmenovali potom, co rád Rybišky.
„A s čím můžu posloužit pánové?“
„Potřebujeme si promluvit s vězněm jménem Sam Winchester.“
„To nebude možné.
„Proč? Je u výslechu nebo se mu něco stalo?!“
„Ne. Je ve své cele, ale nemyslím si, že byste cokoliv zjistili.
„Jak to myslíte?“
„Uvidíte sami. Hej Marco zaved agenty Hendrickse a Smeagola k tomu šílenému Winchesterovi.
Deanovi naběhla žilka, ale Cass ho pohledem uklidnil.
Asi o tři minuty později došli k jeho cele. Spatřili ho, jak sedí na posteli a kolíbá se ze strany na stranu a něco přitom mumlá.
„Dean se k němu chtěl dostat, ale Castiel ho zadržel.
„Pomalu. Neudělej chybu.
„Co je to s ním?“
„Tohle dělá už nějakou dobu.
Když ho přivezli, tak nejdřív něco křičel, mluvil o démonech jejich síle, poté si div nerozdrápal ruce do krve a nakonec se posadil na postel a začal dělat tohle.“
„Otevřete dveře.
„Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad.
„Otevřete ty zatracený dveře!“
Muž je otevřel a Dean přiběhl k Samovi.
„Same brácho! To jsem já! Sam se však díval skrze něj.
„Jsou všude, jsou všude. Vysmívají se mi, oni se mi vysmívají, Dean mel pravdu, mel jsem ho poslechnout.
„To je dobrý brácho. Už je to pryč, já už jsem tady!“
„Dean mel pravdu. Byl jsem hlupák, ta moc me ovládala, byl jsem hlupák,“ opakoval Sam monotone.
„Same?! Co je to s tebou?!“ Dean s ním zatřásl, ale to nepomohlo.
„Co to má znamenat? Okamžitě jdu pro ředitele,“ muž chtěl odejit, ale Cass ho pěstí srazil k zemi.
„Au! To bolí! Zaúpěl poté.
„Same! Brácho! No tak vzpamatuj se! Už bude dobře! To jsem já Dean! No tak Same! Vzpamatuj se!“ nezdálo se však, že by to pomohla, Sam stále před sebe upíral prázdný pohled.
Dean, který měl v očích slzy ho objal.
„Co tě s tebou ta malá mrcha udělala, co Sammy?!“

„No tak Same. Už je to dobrý. Jsem tady, copak me nevnímáš?!“
„Bojím se, že je tohle marné.“
„Na tohle jsem se tě neptal.“
„Deane. Vím, že je těžké, vidět takhle svého bratra, ale musíme jít.“
„Ne! Neodejdu odtud, dokud nezjistím, co s ním ta mrcha udělala.
„Tady to nezjistíš.“
Dean se postavil.
„V tom máš pravdu. Budeme ho muset odtud dostat.“
„Tohle nemůžeš myslet vážně.“
„Tohle právě myslím víc než vážně. Sam tady nemůže zůstat.
„To já chápu, ale nemůžeš po me chtít, abych ti ho pomohl unést:“
„Proč ne? Tvrdil jsi mi, že mi chceš pomoct.“
„To ano, ale jsem také Anděl…“
„Jsem si jistý, že to ten nahoře pochopí.“
„Nemůžeš me svádět k lidským hříchům.“
„Proboha. Tady jde o sama, zapomeňˇn na chvíli na ty vaše Evengelia a potom, jeden zločin jsi už spáchal, tak proč si nepřidat další.
„Ty myslíš, jak jsem uhodil toho muže? Nebylo zbytí!“
„A tohle je stejná situace. Tady zůstat nemůže, ale venku budeme mít více možností.
„Nejsem si jistý. Možná, že Sam potřebuje být na takových to místech, protože…“
„Opovaž se to vyslovit. Není blázen, i když se o to Lilith snaží, já ho z toho dostanu, ale potřebuji tvojí pomoc, prosím.“
Cass pohlédl ke dveřím. Podle doléhajícího zvuku, mohl soudit, že už vědí o tom, že jsou falešní agenti. Jestli jsem, přijdou, on může vyváznout, ale co Dean?
Mohl by ho odtud vzít i proti jeho vůli, ale to by potom byl stejný jako Uriel, ale bylo jasné, že Dean bez Sama neodejde.
Podle počtu kroků usoudil, že se k nim blíží nejméně čtyři muži.
Byl si vědom toho, že pokud by došlo na rvačku, nemuselo by to dopadnout dobře, moc dobře věděl, že rozhodne není žádný rváč.
„Tak pomůžeš mi? Pomůžeš mi dostat Sama z tohohle místa?!“ Deanův hlas zněl zoufale.
Chtěl se k němu otočit a říct, že ano, ale v tu chvíli ucítil něco na své botě.
Malinko jí nadzvedl a hleděl na dvě bílá pírka.
Byl si jistý, že jemu nepatří a vzhledem k tomu, že nebyla plně vysušená, mohlo to znamenat jen jediné v cele Sama Winchestera byl nějaký Anděl a zcela jistě tu nebyl na přátelské náladě.
Casse zaplavil. Nechtěl uvěřit, že by toho byl Uriel schopní, že by kvůli své ochraně zašel tak daleko.
„Castieli? Vnímáš me? Houston volá hvězdné nebe! Pomůžeš mi?!“
Uslyšeli šramocení v zámku, někdo co nevidět vejde dovnitř.
„Cassi?!“ Dean se k němu přiblížil.
Ten se ta pírka pokusil schovat, ale Dean byl rychlejší a vytrhl mu je z ruky.
Čí jsou to pírka?!“
„Moje, zalhal, ale tohle mu Dean nebaštil.
„Byl tady, že? Ten zatracený Uriel byl tady, přišel ublížit Samovi, přišel si zajistit své přežití!“
„Deane uklidni se! Něco takového by žádný Anděl nikdy neudělal!“
„Byl tady, že ano?! To on to Samovi udělal, to on to způsobil, žádná Lilith, ale ten Uriel!“
„Deane! Říkám ti. Něco takového by žádný Anděl neudělal!“
„Ale dokázali byste přivést člověka do tohohle stavu, udělat z něho blázna, dát Lilith do ruky hráčku, kterou bude zbožňovat?!“
„Ano. Tohle dokážeme, ale ani Uriel by tak daleko nedošel!“
„Můžeš zjistit, jestli je to jeho práce?!“
„Ano. Myslím, že ano, ale chvíli to potrvá,“ bylo na něm vidět, že se mu do toho moc nechce, ale musí zjistit, jestli Uriel zašel tak daleko.
„Fajn. Máš na to tři minuty,“ zavrčel Dean a poté ke dveřím dotlačil stůl, pak židli, lampičku, toaletní papír.
Vzápětí se ozvalo zabouchání a někdo se ty dveře snažil otevřít, ale Dean ze všech sil tlačil do protipohybu.
„Pospeš si! Nemám tušení, jak dlouho je zadržím!“
Cass poklekl ke stále se klátícímu Samovi. Pohlédl mu do očí. Někdo na něj něco použil, zorničky byly rozšířené, jako by mu někdo dal jakýsi podnět, který je ted Sam nucený opakovat.
„Pospeš si Cassi!“ slyšel volat Deana, který jednomu muži přiskřípl prst.
„Prosím ‚Uriele at to nejsi ty, který to má na svědomí,“ zašeptal a pak se dotkl Samovi hlavy.
Ten zavřísknul a přestal se klátit.
„Moc me to mrzí, Same, ale není jiná možnost,“ Cass zvýšil svůj tlak a pomalu se před ním otevírala Samova zasunutá vzpomínka.
Viděl ho, jak se krčí u zdi, prsty má odřené do krve, ale očividně je Sam sebou.
O vteřinu později se tam objevil Uriel, cosi mu říká, Sam se před ním snaží ustoupit, říká mu, ať ho nechá nepokoji, že byl vytrestán víc než dost, ale Uriel jde k němu blíž, nedbá jeho slov, pokládá mu své prsty na hlavu a začíná mu cosi šeptat.
Castiel nerozuměl, ale mohl si to domyslet.
Sam se ho pokusil zbavit,ale další dva andělé mu v tom zabránili, ale než ho dokázali chytit pevně za obě dvě ruce, vyškubl jednomu z nich dvě pírka.
Uriel ho držel za hlavu a cosi šeptal, znovu a znovu a nakonec se v Samovi cosi zlomilo a on se stal takovým, jakým byl v tuhle chvíli.
Cass dal své ruce pryč z jeho hlavy. Byl otřesený, neschopen tomu uvěřit, ale bylo to tak, Uriel na Sama, použil moc, kterou Andělé směli použít jen v krajním případe, ale tohle nebyl krajní případ.
Malátně se zvedl.
„tak co, co jsi zjistil?!“ zakřičel dean, který byl vzápětí od tech dveří odhozen a dovnitř vstoupili nějací muži a namířili na ně zbraně.
„Jste zatčení!“ řekl jeden z nich a mířil přitom Cassovi na hlavu.
Dean na něho pohlédl a on v jeho očích četl otázku.
Můžeš s tím něco udělat?!
„Mohl by, pokud by se změnil v Anděla, ale lidé to nesmějí vědět, bylo by to příliš nebezpečné.
„Je mi líto,“ naznačil rty.
Dean pochopil. Nebránil se, nechal se odvést. To samé se stalo i Cassovi, nakonec tam Sam zůstal sám.
Ležel na zemi, zdálo se, že spí, ale po chvilce se malinko pohnul, a když otevřel oči, měl je zas normální.

Vzhledem k tomu, že jsou všichni zaneprazdneni školou či jinými povinnostmi, bude další čast až v červnu, kdy už to tady bude snad živejší a více čtené, alespon doufám.

No konečne som sa dokopal aj k tejto poviedke a je ohromná. Mne sa strašne páči to čo robíš Samovi. Dean samozrejme starajúci sa brat a všetko okolo. Castiel je tiež dobrý a Uriel je jednoducho sviňa. Iné slovo pre neho neexistuje. Super pokračká a dúfam, že čoskoro bude pokračko. fuha kde je ešte jún.

Tak možná bude ješte jedna. nevím jestli to stihnu.
Uriel si jen chrání své místečko. To ještě nevíš, co mám uchystané pro Castiela