Pronásledovaní

Chcete další a "poslední" část dnes a nebo si počkáte do červen/červenec?

Tak tohle je definitivne poslední čast napsaná před operací. Další budou v červnu či červenci. Doufám, že si tuhle část užijete:)

„Drž mu ten medailon na čele pořádně Deane. Nesmíš ho dát ani na chvilku pryč.
„To se ti snadno řekne, ale mnohem huř udělá,“ Dean ma ten medailon tlačil, jak jen nejvíc dokázal, ale bylo to dost těžké, vzhledem k tomu, že sebou Sam házel.“No tak Deane. Nemůžu se soustředit.
„Tak ty se nemůžeš soustředit. Tak si Pospěš. Proste to přečti a snaž se na to dát důraz, ale Pospěš si.
„Snažíš se marně Deane. Svého bratra už nedostaneš zpátky,“ Sam se zasmál, ale toho medailonu se nemohl zbavit.
Vydal ze sebe nelidský řev, podařilo se mu vyprostit své ruce z provazů.
„Cassi tak už sakra dělej!“ zakřičel Dean, který jednou rukou držel medailon n Samově čele a druhou odrážel utok Samových rukou.
Sam se mu pokoušel dostat ke krku a on se mu bránil jen s vypětím všech sil.
„Cassi!“ cítil, že ho celé tělo pálí, že má v rukou záškuby, ale nepovolil.
„Tohle se přece vlastnímu bratrovi nedělá. No tak Deane přřestaň s tím, víš ze všech nejlíp, že tím ubližuješ především svému bratrovi.
„Zmlkni! Já tě z jeho těla dostanu!“
„ Za pomocí toho anděla? Vždyť ten ani neví, jak se ta knížka správně drží.
„Latinsky Cassi! Ne hebrejsky, ale Latinsky!“
„Omlouvám se! Ještě chvíli vydrž.
„to se snadno řekne, ale já už skoro necítím svojí ruku.
„Ještě chvíli,“ zamumlal Cass a horlivě převracel stránky.
„Pospěš si!“ zakřičel Dean, který měl pocit, že mu ty prsty snad hoří.
„No tak Deane. Víš přece, že existuje mnohem snadnější cesta. Smiř se s tím, že Sam je prostě takový, že je pro něj nejlepší, když má v sobe svého démona, stačí se jen podřídit, přistoupit na naší hru a můžeš mít to co on, copak potom netoužíš? Netoužíš snad potom, mít nějakou moc?!“
„Ne! Jediné po čem v tuhle chvíli toužím je to, že tě chci mít z těla mého bráchy ty démonská mrcho!“
Ta démonka zavřískla a volnou pravačkou ho Sam škrábl nehtem do tváře.
„Au! Chovej se aspoň jako chlap, když si musela posednout muže,“ Dean ještě víc přitlačil na medailon, až mu z toho zbělely klouby.
Cass mezitím našel tu správnou stránku. Přistoupil k ním blíž a začal odříkávat slova v latine.
Čím déle mluvil, tím víc sebou Sam škubal, koutky úst mu cukaly, oči měl chvíli rozšířené a pak zase zúžené, čelo se mu bortilo potem, ale Cass nepřestával, četl hlasitěji a hlasitěji, dodával svých slovům stále větší důraz, ale i tak to nevypadalo, že by se ta démonka chystala opustit Samovo tělo.
„Vypadneš už ty bestie!“
Sam se zasmál, vzápětí mu slzy stékaly po tváři, pak se zas nekontrovatelne rozesmál a Deana už ta ruka dost bolela a to ani nemluvil o tom, že ho celé tělo pálilo.
„Jak dlouho to bude ještě trvat?!“
„Nemám tušení! Je velmi mocná a za žádnou cenu nechce opustit jeho tělo, jestli v tom budeme pokračovat…“
„Čti! Jenom, ale ať je to co nejdřív.
„Snažíš se marně Deane. Svého bratra nezachráníš.
„Zmlkni! Povídám ti zmlkni.“
„Jsi Vážně slabý, ubohý, opravdu si to nechceš promyslet, připojit se k nám, to budeš radeji po boku anděla, který zradil ostatní?!“
„O čem to sakra mluvíš?!“
„Neposlouchej ji! Neví, co mluví, snaží se te jen zmást!“
Sam se rozesmál a do stromu, u kterého byl přivázaný, jako by něco uhodilo, celý se zakymácel.
„Zapírá, zapírá, ale kdyby jí mezi ně nepřivedl, nikdy by andělé nezačali umírat, přivedl jí a…,“ Sam se rozesmál, byl to smích šílence.
„O čem to mluví?!“
„To je jedno! Musíme pokračovat za chvíli to bude.
„O kom to mluví? Ty máš přítelkyni?!“
„Řekl jsem, že je to jedno.
„Ne! To tedy není jedno! O co tady jde?!“
„Deane! Drž ten medailon pořádne!“
„Lže ti Deane. Skrývá před tebou něco, co by mohlo ohrozit jak tebe tak i Sammyho a s takovým spolupracuješ, takovému věříš?!“
„Zmlkni!“
„Jsi chudák Deane! Chudák! Chudák….,“ Sam, nemohl dále pokračovat, protože se mu ústa a pomalu z nich vylézal černý mrak.
Pojď no jenom pojď ty mrcho!“
Sam se ho snažil zpátky vdechnout, ale Cass mu to svým čtením znemožňoval.
„Otevři ústa!“ zakřičel Dean na Casse, který to chtěl udělat, ale v tu chvíli na něho spadlo nějaké tělo a černý mrak se rozptýlil ve vzduchu!
„Ne! Co se stalo? Same! Slyšíš me? Same?!“
„Co se stalo, kde to jsem, co tady děláme, Deane?!“
„Jsi v pohodě? Nezůstalo v tobě z té mrchy nic?!“
„O čem to mluvíš?!“ Z jaké mrchy?“
„Ty si na to nepamatuješ?!“
„Je ti dobře?! Na co bych si mel vzpomenout. Vždyť máme být v motelu! Přijeli jsme do města lovit ducha na hřbitove.“
„Cože? Jakého ducha?!“
„Vážně ti nic není, co tady dělá Cass?!“
„O tom až později. Ted se odtud..“
„Deane. Můžeš sem jít.
„Za chvíli jsem zpátky, Dean přešel ke Cassovi.
„Co se děje? Tedy kromě toho, že je Sam mimo.
„Máme tu něco horšího.“
„Co může být horšího…,“ teprve teď si všimnul na zemi ležícího muže s křídly a rozpáraným žaludkem.
„To je teda horší, co to má napsáno na hrudi? Dean se k tomu muži sklonil.
Viděl na jeho hrudi vyryto pět písmen.
„Uriel.“
Podíval se na Casse.
„Bobby!“

juuuuuuuuuuuuuu! dziwo!

jeeeeeeeeeeeee haluz

Tak. Jsem po operaci a vypadá to dobře, ale další část bude asi až v červenci, ale i tak doufám, že se někdo teší na pokračování.

vitaj S5 už nech je ten jun

Ettie: Díky Zapomnel jsem jsem, že me pošlou na mesíc do lázní, ale hned jak budu moc to dokončím.

Snažím se napsat pokračování, ale nejsem si jistý, jestli si vzpomenu, co tam má být dál:-)

Tak jsem si přece jen vzpomnel. Tohle byla hodne težká část tak si jí užijte.

Dean vběhl do Bobbyho domu.
„Bobby! Bobby! Jsi tady někde?!“ Nikdo se neozval.
„Uklidni se Deane. Určitě je někde na nákupu,“ snažil se ho uklidnit Sam, který nic nechápal.
„Ne! On ho dostal! Bobby! Bobby! Jsi tady?!“ zakřičel znovu, ale ani tentokrát se nedočkal odpovědi.
„O čem to mluvíš?“
„Na tom teď nezáleží! Bobby ozvi se! No tak!“
„Deane. Uklidni se,“ vedle něho se objevil Cass.
„Nech si ty své kecy pro někoho jiného,“ zavrčel Dean a potom vběhl do další místnosti.
„Co se to tady děje? Myslel jsem, že se snažíme ulovit ducha.
„je to o dost složité. Počkej tady,“ Cass vběhl do vedlejší místnosti.
Objevil se tam pravě včas, neboť Dean zuřivě převracel žídle, stůl a také pohovku.
„Přestaň, Deane! Chápu, že máš o Bobbyho strach, ale tady není.
„Musí tady být, už jen kvůli tomuhle,“ rukou ukázal na stenu a Cass na ní viděl krvavé otisky.
„Tohle přece nemusí nic znamenat.“
„Zmlkni!“ vyjel na něj Dean.
„Bobby! No tak se ozvi! Neříkej, že tě ten parchant dostal!“
„Deane! Musíš se vážně uklidnit,“ Cass mu chtěl položit ruku na rameno, ale Dean jí setřásl.
„Hned na počátku, když jste se poprvé ukázali, jsem vedel, že přinesete jenom samé potíže, takže mě nech, musím najít Bobbyho.
Cass ho však nehodlal nechat, nejen kvůli tomu, že se Dean v tuhle chvíli nekontroloval, ale především proto, že našel Bobbyho, který tam neležel sám.
„deane!“ Vzpamatuj se konečně!“
„Mám ti to snad napsat? Co mám udělat, aby si nás nechal na pokoji, co po nás chceš, proč raději nehledáš toho vraha, co zabil nejméně pět kamarádů!“
Nerad to dělal, ale teď nebyla jiná možnost, tvrdě přirazil Deana ke zdi, ten se zmohl jen na překvapené vyheknutí.
„Já jsem si také tak nepředstavoval. Doufal jsem, že budete připravení, že pochopíte svůj úděl, ale nic nebylo takové, jak jsem si představoval, ale jednou jsem k vám byl přidělen, tak se s vámi snažím vyjít, a co se týče Bobbyho…,“ Cass uvolnil svůj tlak a přinutil Deana pootočit hlavu.
Ten se nejprve vzpíral, ale nakonec to vzdal, anděl mel mnohem větší sílu.
„Já nic nevidím,“ zamumlal už o dost klidněji.
Cass pohnul rukou a dřevený stůl se poodsunul stranou a Deanovi se naskytl pohled na dva ležící muže. Jeden z nich byl Bobby a druhý Uriel.
Bobby! Dean k němu přiskočil a zjistil, že ještě žije.
„Díky bohu! Vydrž Bobby! Ty to zvládneš!“ maličko mu nadzvedl hlavu.
Bobby, který mel po celém obličeji krvavé šrámy pootevřel oči.
„Deane? Nemel, jsi sem chodit!“ zachraptěl slabe!“
„Vždyť jsi byl v nebezpečí! Tenhle, ukázal na Uriela te chtěl zabít.
„Ne. On mi…, on mi…,“ Bobbyho tělo sebou několikrát škublo.
„Bobby! Zůstaň tady se mnou! Potřebujeme te! Nemůžeme tady se Samem zůstat sami, no tak Bobby!
„Na co čekáš, proč ho nevyléčíš, vždyť tu schopnost máš!“ zakřičel na Casse, který se nehýbal.
„Nemohl se pohnout i kdyby snad chtěl, krev, která se okolo Bobbyho utvořila, nebyla jeho, ale Uriela a on nesměl překročit krev andělů, pokud by to udělal, stal by se padlým.
„Tak na co čekáš! Před chvíli si mi tvrdil, že se s námi pokoušíš vycházet, že nám chceš pomáhat, tak pomož Bobymu!“ Deanovi se třásl hlas, mel slzy v očích.
„Ne…, nesmí se sem přiblížit, nesmí se mě dotknout,“ zasténal Bobby.
„Bobby! On ti muže pomoct! Delej ty zpropadený anděly!“ ale Cass se nepohnul.
„Ne!“ zopakoval téměř neslyšitelně Bobby.
„Proč ne? Copak ty chceš umřít?!“
„Já už jsem skoro mrtvý Deane, už od chvíli, co za mnou přišla Lilith.
„O čem to mluvíš?!“
„Bobby!“ v té místnosti se objevil Sam a chtěl k němu pokleknout, ale Cass ho zadržel.
„Pust mě!“ pokusil se mu vykroutit, ale on ho nepustil.
„Nemůžeš tam jít, musíš zůstat tady.
Dean se ohlédl.
„Na čí si straně, komu vlastně pomáháš, anděly?!“
Bobby ho zatahal za tričko.
„Dělá správnou věc, nechce, aby se sem přiblížil, protože…, protože…, ho mám sobe, mám v sobe jednoho z nich a vy jste jí vešli přímo do pasti, nechte mě… tady… nechte mě , tady a utíkejte…, utíkejte dřív než…,“ celým jeho tělem projel zaškub a vzápětí mu hlava klesla k zemi.
„Bobby! No tak!“ Dean s ním zatřásl, ale marně.
„Přitáhni ho sem,“ požádal ho tiše Cass.
„Cože? Ty si snad zešílel! Nejen, že mu nepomůžeš, ale ještě po mě chceš…“
„Přitáhni sem jeho tělo a to hned!“ přikázal mu ledovým hlasem.
Dean se mu chtěl vzepřít, ale v tom si všimnul, že se Bobbyho tělo začíná otřásat.
„Co se to…“
„Rychle ho dostaň před tu čaru!“
„Bože! Já si vzpomínám,“ zašeptal Sam a vrhl se k Deanovi.
„Same ne!“ vykřikl Dean, ale Sam chytil Bobbyho za jednu ruku a společne Bobbyho vytáhly zpoza kruhu.
Bobby sebou škubal, ale nebylo to o jeho vůli.
„Ustupte!“ přikázal jim Cass a pak k Bobbymu poklekl.
„Odpočívej v pokoji,“ zašeptal a pak mu otevřel ústa.
Dean ho chtěl odstrčit, ale nakonec zustal na míste a sledoval, jak z Bobbyho úst vychází černý kouř, který měl namířeno k Samovi, ale Cass mu nedal šanci, vsáknul ho do sebe.
Dean otevřel ústa, v očích měl velkou omluvu, ale než jí mohl vyslovit,“ ozval se odněkud děsivý ženský smích a vzápětí začaly hořet záclony, pak oheň přeskočil na podlahu, začal oblizovat židle, stůl.
„Rychle pryč!“ zakřičel Dean, ale jakmile se otočili, dveře vedoucí do jiné místnosti se zabouchly a nešli otevřít, i když do nich bušili ze všech sil.
Přiskočili k oknu, ale kolem něho už byl takový žár, že se museli stáhnout dozadu, ale volné místo se jim velmi rychle krátilo, protože ten oheň se stával vetší a vetší.
„Nemůžeš něco udělat Casi!“ zařval Dean, který se stejně jako Sam začal dusit.
„Nemůžu! Je to příliš pevně uzavřené, jsme v pasti!
„Jo! to už taky víme!“ Deanův pohled padl na ležícího Uriela.
„To nemůžeš, Deane!“ začal protestovat Cass.
„Je to baše jediná cesta ven,“ Dean a Sam Uriela zvedli, plameny už jim začínaly olizovat špičky jejich bot a zár se stával nesnesitelným.
„Tohle nemůžete, je to…,“ Cassův hlas zanikl v rachotu, který způsobilo Urielovo tělo, jenž proletělo oknem.
„On by to pochopil,“ zakřičel Dean a pak se díky kouři rozkašlal a skoro neviděl.
„Musíme odtud vypadnout!“ nahmatal Samovu ruku a společně tím oknem proskočili.
„Deane! Utečte!“ zakřičel Cass, který se tím oknem také pokusil proskočit, ale zapomněl, že si roztáhl křídla, která ho chránila před žárem, jedno křídlo narazilo do zdi, ozval se syčivý zvuk a Cass se s výkřikem zhroutil k zemi a těsně před oním oknem, vyšlehl do výšky plamen.
„Cassi!“ Dean se tam chtěl vrátit, ale Sam, který byl stejně jako jeho bratr slabounce popálení, ho srazil k zemi.
„Utíkejte!“ dolehl k nim slabý Cassuv hlas a oba dva viděli, jak se na celou místnost řítí strop a všude šlehají plameny.
„Castieli!“ zaječeli oba dva najednou.

ejha! co ten koniec?????

Bombové chudáčik Bobby a Cas , čo je s ním , len neurob nejakú hlúposť kks a trochu bol aj torturing , že slabounce popálení , hah to sa mi velmi lúúbi kedy torturingovo potrápiš Dean , hm super ff rýchlo dalšiu časť

Sonig. Tebe už jsem dlouho neviiděl, jakou hloupost máš na mysli?

No ja viem ,však už som späť ,nie no , že by si Castiela zabil

Sonig: Však jo a jako dík posílám nejenom tobe další část:)

O Několik minut později se oba dva uklidnili.
„Co se to stalo? Kdo vlastně zabil Bobbyho a co je s Castielem?“
„Co by s ním mohlo být? Je mrtvý, natáhl brka, koupil si bačkory, má protočené panenky.
„Jak to můžeš vědět tak jistě? Není to člověk.
„Jo. Já vím je to Anděl Všeuměl, ale tohle nebyl jen tak ledajaký plamen, copak si neslyšel ten smích?!“
„Jo byl děsivý,“ připustil Sam a otřásl, ale stejně si myslím, že…“
„Co? Ty vážně věříš, že to přežil, vždyť jsi to viděl, spadl na něj hořící trám a nejspíš si při pádu zlomil křídla, kde se píše, že jsou andělé nesmrtelní.
Kdyby zaleželo na mě, mohl by si klidně umřít, my ho budeme beztak brzo následovat.“
„Přestaň s tím, co je to s tebou?!“
„Co je to se mnou, ptáš se mě, co je to se mnou?!
Nejprve bojujeme se Zlutoočkem, kterému jsme pomohli z té posrané knihy a když se ho konečně zbavíme, z tebe se stane….“
„No. Jenom to klidně dořekni, řekni, co si myslíš!“
Dean mávnul rukou.
„Už je to jedno. Podstatné je, že jsi z toho snad vyléčený, stejne nás dřív nebo později ta demonská mrcha dostane.“
Sam se svým bráchou zatřásl.
„Sakra Deane“ Vzpamatuj se“ Ano nebude to lehké, přišli jsme o Bobbyho, takže jsme v tom sami, ale Castiel mu nemohl pomoct.
„Ještě se ho zastávej, mohl se o to aspoň pokusit!“
„Chránil nás! No tak Deane přiznej si to! Kdyby nebylo jeho křídel, oba dva bychom se teď svíjeli v plamenech, které by nás pomalu stravovali, opravdu bys chtěl vidět a především cítit své škvařící maso?!“
„To stačí“ ano pomohl nám, ale nechal Bobbyho zemřít!“
„Sakra! Otevři už své oči! Bobbymu už nešlo pomoct, sám ti to říkal, kdyby mě Castiel nezadržel, znovu bych do toho spad, protože i když jsem teď sám sebou, pokaždé když uvidím či vycítím démona, zatoužím po něm, copak ti vážně nedochází, že nám zachránil život, že si musel vybrat bud my anebo Bobby a jen nerad to říkám, ale pro něj jsme od začátku cennější a jestli zemřel, tak zemřel pro nás.
„Promiň, ale ani něco takového mi neulehčí.
„Musíme se nějak schovat a tam v klidu vymyslet, co budeme dělat dál, ale nejprve…, Sam se otočil k vyhořelému domu.
„Tak na to tedy zapomeň!“
„Musíme je odtamtud dostat, zaslouží si důstojný pohřeb.
„Bobbyho bych chtěl pohřbít, ale pořád je tam velký žár a co když Lilith na něco takového čeká?!“
„Přestaň s tím! Kdyby to měla na svědomí, opravdu si myslíš, že by se spokojila s tím, že nás z toho domu vyžene, že jí smrt Bobbyho a možná i Castiela uspokojí?!“
„Same! Je to zvrácená démonka, která prohlásila, že nás bude pronásledovat!“
„Jenže já jí tady nikde nevidím, ať už to má na svědomí kdokoliv, najdu způsob, díky kterému za to zaplatí,“ Sam se vydal k domu.
„Stůj! Copak ses úplně pomátl?!“
„Já je tam nenechám,“ zavolal přes rameno, ale nezastavil se.
„On se pomátl,“ zavrčel Dean, ale vydal se za ním.
Oba dva vstoupili do domu a postupovali pomalu a obezřetně.
Žár už nebyl nikterak vysoký, ale i tak tam bylo značné horko a špatně se tam dýchalo.
„Měli bychom se sem vrátit později,“ navrhl Dean, ale Sam zavrtěl hlavou a postupoval dál.
Odklidili několik rámu a nakonec se jim podařilo najít Bobbyho.
Byl bledý, oči zavřené, ale jako zázrakem na něj nic nespadlo.
Dean ho vzal za nohy a sam za ruce a po chvíli jeho bezvládné tělo vytáhli ven.
„To už stačí. Nikdo jiný tam už není.
„Ještě jsme nebyli všude,“ Sam zas vešel dovnitř.
Po chvilce se ozvalo.
„Deane! Pojď rychle sem!“
„Co je?!“ zeptal se a pak se rozkašlal.
„Tady se nedá dýchat!“
„Už půjdeme,“ zamumlal Sam a ukázal na zem.
Dean tam spatřil ležet zakrvácené andělské křídlo.
„Jeho tělo tady nikde není, ale tohle nemohl přežít.
Dean se snad poprvé ve svém živote pokřižoval a potom zašeptal.
„Máš pravdu Sammy. On za nás položil život, ale my jim ukážeme, že jejich smrt nebyla zbytečná…“

aha uz viem co mi uslo... my akoze chces povedat ze si zabil bobbyho?

Mason: Dík za pokráčko. Je to opravdu volné pokračování povídky Skryté touhy nebo se pletu?

Pea: To sis toho všimla až ted?
Janča: Nepleteš se. Je to tak Dean na to odkazuje

how could you!
ja som si vsimla len casa, ale ty si pisal na icq ze to neni koniec, ale Bobby...
btw:

Nebylo to lehké, ale muselo se to stát

Wow!!!Ja obdivujem ako rýchlo dokážeš napísať new časť a ešte k tomu tak skvelo Deanovi asi hrablo , keď viedol také reči ale chvalabohu ho Sam stopol, a nakoniec sa Dean znormalizoval chudátko Bobby fakt , som rada , že tam nenechali jeho telo a urobia mu dôstojný pohreb a keď našli Casovo krídlo omg !!!!wtf!!!??!!! ok ukludním sa bolo to "len" krídlo , čiže Cas by mohol byť teoreticky nažive, nie??? mimochodom úžasná časť napínavá jednoducho perfektne píšeš už sa teším na pokráčko

Sonig. Dekuji. Když je můza a ohlas jde to samo:-) a co se týče Castiela nevím nevím...

Tak a máme tu další čast.

„Tohle místo se mi vůbec nelíbí,“ poznamenal Dean, když procházeli prázdnými uličkami.
„Ani mě ne,“ souhlasil Sam.
„Myslím, že nás někdo sleduje,“ ozval se Dean zas po chvilce.
„Přítel či nepřítel?“
„Copak máme nějaké přátelé?“
„Deane. Jistě by se někdo našel.“
„Kdo? Kdo je v tom s námi? Bobby je mrtvý, Ellen a Jo jsou nezvěstné, ostatní lovci byli pozabíjeni nebo je přinutili přijmout démona, zbyli jsme jen my dva.
„I kdyby to byla pravda, pořád jsme tady my, pomohli jste mě z toho dostat.
„To je dobře, ale sakra Same, jen mi řekni, co mi dva můžeme dokázat, vždyť někdo nejspíš zabil Castiela a to byl anděl.
Sam se zastavil.
„Správně Deane. Našli jsme jen jedno jeho křídlo, mohl o něj přijít, když narazil do té zdi anebo se ho třeba zbavil, aby se odtamtud dostal.
„Jestli by to tak bylo, proč se nám neukázal, proč nedal vědět, už se od nás distancoval? Za jiných okolností, bych za to byl vděčný, ale teď by se nám nějaká Andělská pomoct hodila.
„Nějak to zvládneme. Musíme zjistit kde je…,“ Sam se zarazil a jeho tvář se zamračila.
„Co je? Neříkej, že se s tebou něco děje?“
„Jsem v pořádku, ale myslím, že nás sledují l.lidé, kteří v sobe mají démona.
Ať Dean napínal svůj zrak sebevíc, nikoho nezahlédl, přestože i on si byl jistý, že je někdo sleduje.
„Víš to jistě?“
Sam se nevesele usmál.
„jsem už sám sebou, ale přesto ve mě něco zůstalo, ale nemyslím z podstaty nějakého démona, spíš jsem dostal darem schopnost, vycítit jejich přítomnost.
Dean schoval kapesní nůž do kapsy.
„To je vážně bezva. Můj bracha má svůj vlastní čuchometr na démony.
„Vypadám snad, že z toho výskám radostí, ale má to i své výhody.“
„tak ty si rád vyslechnu.
„Kdybych v sobe nemel několik démonů, nejspíš bych teď nevěděl, že se nás pomalu, ale jistě obkličují.
„To si děláš prdel.“¨
„Deane. Mluv slušně,“ Sam se malinko pousmál, ale vzápětí zas zvážněl.
„Jestli chceš vedet, kolik jich je přesne, tak to netuším, ale myslím, že k nám jdou z každého strany, minimálne tři.
„Tak jo. Jen ať si klidně přijdou,“ Dean znovu vytáhl malý kapesní nůž.
„Deane. Já vážně nepochybuji o tvém umění, jsem dokonce přesvědčen o tom, že bys byl za jistých okolností přímo mistr vykuchovač, ale bojím, že to nebude proti minimálně dvanácti démonům stačit, obzvlášť, když ani netušíme, jak moc jsou silní.“
„To je čím dál tím lepší, takže si tady sedneme a počkáme, až si s námi trochu pohrají a pak nás předhodí své hravé mamince, jménem Lilith.
„No. Jsem vážně rád, že tě tvoje štiplavost neopustila, ale myslím, že mám lepší nápad.
Dean se na něho zahleděl.
„Co se stalo s mým mladším bratrem, kam zmizel ten tichý, nenápadný Sam?!“
„Deane. Nerad to připomínám, ale situace je vážná a ten můj plán nemusí vyjít.
„Dobře. Poslouchám, ale rychle, protože už je nejenom vidím, ale dokonce i cítím,“ Dean si zacpal nos a Sam mel co dělat, aby taky neučinil.
„Naše jediná šance je, že se dostaneme včas za tamty popelnice.“
„Díky, ale už jsem jedl.“
Deane! Sam ho lehce plácnul do ramene.
„Vzdejte se Winchesterové a pojďte s námi k naší paní,“ promluvil jeden muž hlubokým hlasem.
„Hotový tenor,“ ušklíbl se Dean.
„Proč si sakra myslíš, že nám nějaké popelnice pomůžou?“
„Protože je tam něco, čeho se bojí.
„Co….,“ Dean si všimnul, že u těch popelnic je utvořený kruh z lesknoucí vody.
„To není….“
„Je, ale nevím, jestli to dokážeme.“
„Odkážeme. Až řeknu teď tak poběžíme,“ Dean namířil nůž na jednoho muže.
„Deane, co chceš dělat?!“
„Uvidíš,“ odvětil a pak s tím nožem mrsknul a zasáhl toho muže doprostřed čela.
Ten zaječel a všichni se kolem něho shlukli a snažili se mu ten nuž z čela vytáhnout.
„Teď!“ zařval Dean a oba dva se rozeběhli, jak nejrychleji dokázali, ale jedna z démonek si toho povšimla a objevila se těsně před nimi.
Dean však nezaváhal a za běhu jí vystříkal pepřový sprej do očí.
Ta démonka zavřískla a Sam jí udeřil rukou do žaludku a ona se svalila.
„Dobrá práce,“ pochválil ho Dean.
„Kdes k tomu přišel?!“
„Možná později,“ oba dva ještě zrychlili, ale to už se probral další démon a vypálil po nich démonský paprsek, který je jen tak tak minul a pak další.
„Same pozor!“ vykřikl Dean, ale Sam i přesto o něco zakopnul, ale neupadl.
„Dobrý?!“
„Jo. Myslím, že jo, ale asi to nezvládnu.
„Jasně, že zvládneš. Předtím si mě podržel, tak teď já podržím tebe,“ vzal svého bratra za ruku a ještě zrychlili.
„To už se na ně soustředila většina démonů, ale jednoho se jim povedlo srazit k zemi, druhému tužkou vypíchli oči, ale další by je už asi dostal, ale oni stačila překročit čaru, kde padli k zemi naprosto vyčerpaní.
Jeden démon se nedal jen tak odbýt, ruka mu pronikla přes kruh, a přestože mu z ní začalo čoudit, snažil se jednoho z nich chytit za nohu a oni už neměli sílu a Dean už u sebe očividně neměl žádnou falší věc.
Nakonec se tomu démonovi podařilo chytit Sama za nohu, ale než ho mohl vytáhnout ven z kruhu, seshora mu na tu jeho ruku dopadla sekera a usekla mu ji.
Démon vztekle zaryčel a stáhl se, stejně tak ostatní.
„Jste v pořádku,“ uslyšeli známý hlas.
Oba dva vzhlédli a spatřili Castiela.
Vlasy mel na několika místech popálené, rovněž uši mel černější než obvykle, na rukou a nohou mel puchýře, ale jinak se zdál být živý a zdravý a dokonce mel i obě dvě křídla.
Sam, který se potřeboval vydýchat mu pokynul.
Dean pomalu vstal. Jeho tvář nebyla zrovna přátelská.
„Ty andělský šmejde, proč si nám nedal vědět, že si naživu?!“
„Nešlo to. Jsem rád, že jste to zvládli.“
Dean na něj stále hleděl velmi nepřátelsky a Sam se začal bát, že mu snad bude chtít ublížit, ale Dean udělal něco neočekávaného, přátelsky Castiela objal.
Toho to překvapilo, ale po chvilce to objetí nesměle opětoval.
„Jsem rád, že jsi naživu,“ zašeptal Dean a pak se zhroutil k zemi.
„Deane!“ zaječel Sam.
Castiel se k němu sklonil a když vstal, byla jeho tvář zachmuřená.
„Co s ním je?!“
„Castiel pootočil hlavu a ukázal na zuřivě poskakující lidi.
V jeho krvi je démonský jed, jed, který si tam dostal ty Same!“
Samovi se vybavila vzpomínka, jak ho přitom vymýtání škrábl do stehna.
„Proboha…, můžeš mu pomoct?!“
Castiel zavrtěl hlavou.
„Je mi líto!“
„Musí přece existovat způsob!“
Castiel se znovu zadíval na skupinu posedlých lidí a Sama zamrazilo.
„Pomoct mu může jen Lilith…“

TY KOKOS TY KOKOS!!!!Ja ťa milujem totálne Mason úplne moooc!!!!!! Ani nevieš aká som happy , ten koniec omg!!!omg!!!omg!!!torturing Dean jooooo!!!!! Super , úplne namakané ..
Bože to objatie Castiela a Deana bolo úplne úžasnéééé !!! A keď mu Dean zašepkal

citácia :

„Jsem rád, že jsi naživu,“

ááááá no ja som v hotovom nebi omg!!! a ako si to vymyslel , žee

citácia :

jeho krvi je démonský jed, jed, který si tam dostal ty Same!“
Samovi se vybavila vzpomínka, jak ho přitom vymýtání škrábl do stehna.

to si total namakano vymyslel kks ...boha ja budem asi celý príspevok citovať ,aké to bolo úžasné táto časť ..a keď utekali pred Démonmi to bolo perfektné!! Ako im vypichovali oči a Dean bol pekne akčný ..suprové .. a toto OMG!!

citácia :

„Pomoct mu může jen Lilith…“

SOM úPLNE HOTOVá ...teraz si to fakt zabil touto časťou nielenže to bolo ,ako vždy fenomenálne napísané a opísané ,ale je aj Torturing Dean a ešte Cas+Dean,aký zlatý a etše ten battle kks , proste si macher fakt :tribute: ..vždy ma prekvapíš tak , že mi sánka visí kdesi , kde ani nedovidím a padám na zadok klaniam sa ti a pllls rýchlo ďalšiu časť pllls ... Mimochodom opäť si bol exztra rýchli

Sonig: Dekuji moc. Takhle rychle píšu jen díky vám, ale bojím se konce

Ale veď ty určite niečo prekvapujúce vymyslíš