ZIVOT A SMRT

No tak toto je ta slubena poviedka o Samovi a prosim nezabite ma za to, co som spravila Deanovi, ale bolo to zelanie citatelov (resp. citatelky) ze by chcela poviedku o Samovych pocitoch po Deanovej smrti a pod. No takze na to sa mozte tesit v pokracovani.

SUPERNATURAL-ZIVOT A SMRT

Sam sa nervozne prechadzal po izbe a pozeral na hodinky. Desat minut. Poslednych desat minut s jeho bratom nazive. Ten sedel na posteli a hladel nanho s bolestou v ociach.
“Sam…”
Sam sa nanho nahnevane pozrel.
“Co?”odvrkol.
Neunikla mu vlna bolesti, ktora presla Deanovou tvarou.
“Sammy, prosim…Neobvinuj sa. Snazil si sa mi pomoct, ale v niektorych pripadoch sa to skratka neda. Nemozeme predsa zachranit vsetkych, nie? Pozri, prepac, vazne ma mrzi, ze tymto musis prejst. Nikdy som ti nechcel ublizit Sam. Nemal si zistit co som urobil, bola to chyba, ze som nebol viac opatrny. Ale dostat tak sancu vratit cas, urobil by som to znovu. Ja nelutujem, ze som uzavrel dohodu. Sammy…No co ti mam povedat? Ze by som bez teba nedokazal zit? Ze mi budes chybat? Ze chcem, aby si zil? Ze ta mam velmi rad a chcem, aby si bol stastny? Aby si siel do skoly, ozenil sa a mal krdel deti? Aby si mal normalny zivot bez demonov, duchov a vizii? Snazil som sa ta ochranit a dat ti vsetko, co si potreboval. Zoziera ma pocit viny, ze ja, kto mal byt stale pri tebe, stale na teba davat pozor, ta sklamal najviac zo vsetkych. Nechal som ta zomriet. Dopustil som, aby ta zabili a co som urobil potom? Sam ja som sa mal postarat o to, aby si bol stastny, dat ti tvoj vysnivany zivot a namiesto toho som to ja, kto ti ublizil najviac. Sam si to povedal, ja viem, aky je to pocit, ked za teba clovek, ktoreho milujes zapreda dusu. Mam sa ti teraz ospravedlnovat? Vymenuvat dovody, pre ktore som to urobil a prosit ta o porozumenie? Sam ja som slubil, prisahal, ze na teba dam pozor mame i otcovi. Tento slub, prisahu nemozem porusit. Bolo by to akoby som ich sklamal, akoby som nedokazal splnit jedinu vec, o ktoru ma kedy prosili. Vy ste skratka vsetko, na com mi kedy zalezalo. Ja nemam tajne sny ci zelania. Ja som nikdy nechel robit nic ine. Nie naozaj. Ale ty? Ty Sam, ty mas ambicie, ty mas preco zit a to ta robi silnejsim nez som ja. Az tu nebudem mozes ist a vsetkych si ich splnit. Budes volny a aj ked to bude boliet ako cert mozes sa cez to preniest. Vysoka a priatelia, na ktorych si uz aj zabudol, ti daju silu bojovat. Ked si zomrel ty…Sam ja nemam nikoho. Ja nemam kamaratov alebo sny, ze sa stanem pravnikom. Sam, nikdy som sa ta o nic neprosil, ale teraz…Prosim bojuj s tym. Nenaplnaj sa hnevom, zatrpknutostou a zurivostou. Prosim, zi. Bud stastny a spln si svoje sny!”

Sam nanho hladel a nevedel co povedat. Hodiny pomaly odbijali cas, ktory ostaval. Nebolo ho uz vela. Sam trasucim sa hlasom pehovoril.
“Ako? Ako sa mam zmierit s tym, ze tu nie si? Dean, ach boze, ja sa na teba nehnevam. Ako by som mohol? A mylis sa Dean, ty si ma nikdy nesklamal a ja nie som lepsi ako ty. Boze Dean, moje sny? Moji priatelia? To mi ma pomoct prekonat bolest nad stratou najdolezitejsej osoby v mojom zivote? Nestratil som uz dost? Mamu, otca, Jess a teraz ty? Povedz, ako sa s tym mam zmierit? Dean, ja neviem ci to dokazem…”
Hlas sa mu zlomil a uz nedokazal pokracovat. Dean k nemu prikracal, chytil ho za ramena a pozrel sa mu do oci.
“Ty to dokazes, Sammy. Ja v teba verim a to, ze zomieram neznamena, ze ta opustam. Vzdy na teba budem davit pozor. Pocujes? Vzdy ti budem na blizku, to slubujem.”

Samovi vyhrkli slzy do oci. Uz to viac nedokazal uniest a vrhol sa bratovi okolo krku. Ten mu objatie opatoval. Hodinova rucicka zacala naposledy svoju cestu. Dean sledoval ako sa minaju posledne sekundy jeho zivota. V poslednom objati, v poslednej minute, zasepkal:
“Mam ta velmi rad, Sammy.”
Samovi sa slzy kotulali po tvari, ale ja on zasepkal:
“Aj ja teba, Dean.”
Na to videl sekundovu rucicku ako prechadza dvanastkou, citil deanov hlboky nadych a potom len jeho ochabnute telo v naruci…

TBC

moc se mi to líbí, ale je to tak smutný
dobrá práce

dikes a tato poviedka je uz dopisana len este nie je v pc, takze neboj ono to bude happy ending

tak tos ani nemusela dppředu prozrazovat já se ráda bojím a ráda si popláču... ovšem většinou je to taky ovlivněný tím, že ten happy end očekávám

no to sa tiez nemusis bat poplakat si este poplaces

Tak já už radši pláču předem, abych pak viděla na obrazovku a nemusela si stírat slzy, jo?
ale vážně se těším

Kdyby jste mě ted holky viděly
Ježíš to je tak smutný. Teda d-f ty si mi teď dala
Je to super ale fakt strašně smutný

no hej ale ja som inak vesela kopa len poviedky mam zvycajne take smutnejsie

Nic si z toho nedělej...až si přečteš tu mojí....vždyť víš, čeho jsem v povídce schopná já :oops: ale jinak jsem taky veselá... někdy až extrémně veselá kopa

Je teda ale zajímavé, že ty vaše veselé povahy se vážně projevují všude jinde,jenom ne v těch vašich povídkách Ale zase ne že bych ty dojemné a infarktové děje,které tam píšete neměla ráda a nevychutnávala si je

no ja neviem ja mam skratka rada take tie smutne poviedky lebo to je vastne jediny sposob kde som povazovana za smutnu inak sa stale smejem a pod. takze no musim si niekde aj poplakat nie? a ked mame s tym sn take dlhe pauzy medzi epkami...

Janka: ono je to takhle....já mám jeden důvod, proč si ke psaní vybírám taková témata, jaká si vybírám a proč vlastně píšu tak jak píšu... ale neptejte se mě, nikdo ho ze mě nedostane... hlavně doufám, že se můj příběh někomu líbí.
tady bych se měla spíš vyjadřovat k povídkám d-f, tak musím zmínit, že mě docela fascinuje, že mnohdy má některý myšlenky úplně stejný jako já při psaní....myslím ty základní a je super, že si můžu o tom přečíst něco z trochu jinýho úhlu pohledu

no tak to sa este viacej tesim na tu tvoju poviedku samabel a tesi ma ze zase raz myslime skoro rovnako

já hlavně doufám, že se ti bude líbit...
jé....holky....já se musím přiznat-já mám z toho psaní pokračování takový nervy :pale:

No já se už nemůžu dočkat -a ted teda na obě povídky. Tak holky nenechte mě trpět dlouho,jo?
Samabel z čeho máš nervy

neboj do noveho roku tu mas pokracovanie teda aspon tejto mojej poviedky

janka: z čeho mám nervy....no, aby se mi to podařilo dobře napsat a líbilo se vám to a chtěli jste mě zabít jen napůl aby se to dalo pořád ještě číst a aby m,i to zapadalo dějově do sebe..........

preboha to je strachu a pre nic ved tak ak sa to nepodari teraz tak nabuduce

nojo, ale když už jsem si s tímhle dala takový práce, tak bych ráda, aby to skončilo nějak smysluplně.....přecijen už toho mám víc než 40 stránek

hm no tak pri najhorsom ten koniec prerobis ved je to tvoja praca a ak sa ti to nebude pacit....

Neboj Samabel, já tě nebudu proklínat, teda pokud to oba přežijí a to jsem tě dopředu upozornila

A mám na vás spisovatelky dotaz- co flashbacks - neuvažujete psát?

vždyť já už tady jednu flashbackovku napsala mám jí tady hodit do samostatnýho topicu? nebo jí nechat, kde je....přecijen byla to taková bleskovka

No určitě ji sem dej, já si teď nemůžu ale vůbec uvědomit.
Jeee já jsem vážně sklerotik

hod ju sem nech mame o com kecat a no ved ta druha co sa vola obetovanie je v podstate flashback aj ked taky iny, ale no ked bude cas a potesilo by ta to tak daco zosmolim

krásný a smutný, co jinýho na to říct...?
moc se ti to povedlo