Temná Zpoved

Tady vám přináším mojí další povídku. Snad se bude někomu líbí a budou i nějaké komenty:-)

Temná Zpoved

Kdesi na jihozápade.
„Povím ti Same,že dneska člověk huř a huř shání jisté věci.
„Jaké věci Deane?“ zeptal se Sam podezřívave.
„Jenom takové maličkosti.“
„jaké maličkosti? Nechceš mi doufám říct, že jsi něco ukradl?!“
„No tak. Copak vypadám jako zlodej?“
„když si tedy nic neukradnul, tak proč se pořád ohlížíš dozadu.
Dean nasedl do auta.
„Potkal jsem blízko fakt pěknou kočku, tak čekám jestli se ukáže.
Na Samovi bylo vidět, že mu to neveří.
„Deane. Jestli si něco ukradl.“
„Přísahám, že jsem nic neukradl?“ znovu Dean zopakoval, ale sam už ho znal tak dobře, že vycítil, že je nervozní, že se pořád otočí.
„Měli bychom vyrazit,“ Dean nastartoval, ale než se mohli rozjet, vybehl z jedné budovy nějaký muž a v ruce držel zbraň.
„On má zbraň!“
„Po nás ale jistě nejde,“ hned jak to Dean dořekl, ten muž se k nim rozeběhl a něco na ně křičel.
„Drž se Same. Mám dojem, že to bude až pekelná jízda,“ Deanovi se podařilo nahodit motor a auto se rozjelo.
„Neříkej, že si mu něco ukradl?! My nekrademe!“
„Zloději! Zlodeji!“ zařval ten muž několikrát a pak asi třikrát vypálil ze své zbraně a kulky je jen tak tak minuly.
„Deane!“ Sam instinktivne sklonil hlavu.
„Já jsem nic neukradl, teda jo, ale nebyla jiná možnost.
„Zatraceně! Ty si musel zešílet. Žádná věc nestojí za něco takového.
„Nejspíš je beztak posedlý démonem.“
„Ne! Jsem si jistý, že není.“
„Jak si můžeš být tak jistý?! Viděl jsem jeho oči.
„Deane. Oba dva víme, že ten muž není posedlý.“
„To nemůžeme tvrdit jistě, ale už je to za námi, určitě za námi nepobeží.
„takže můžeme zastavit, otočit to a vrátit mu to, ať už je to cokoliv.
„To nepůjde brácho.“
Sam protočil oči.
„Deane. Už nás hledají v několika státech kvůli jistým vecem, nemusí nám taky hledat kvůli skutečné krádeži.
Dean prudce zabrzdil, Sam málem vypadl z auta.
„Pochop Same, že taková věc by se nedala koupit, i kdybych mel milion, tak bych to nezískal.“
„Fajn fajn. Cos tedy sebral, co bylo tak nesmírne cenného, že si to prostě musel mít?!“
Dean zalovil v kapse. Po chvilce vytáhl nejakou malou knížečku.
„Kvůli tomuhle po nás ten chlap střílel?!“
„nevím, co s tím má ten chlap společného ani kde k tomu přišel.
„ty víš co je to?!“
Dean přikývl a pak tu knížečku opatrne otevřel.
Sam si všimnul nápisu.
„Můj deník.
„Proč mám pocit, že je to holčičí deník.“
„Ten pocit je správný, ale nepsala ho holka, ale dospělá žena.“
„Nějaká tvoje milenka si psala deník a ty sis usmyslel, že ho proste musíš získat?“
„Přestaň být štiplavý Same. Víš přece, že to nesvedčí tvým dolíčkům.“
„Já tady mluvím vážne. Čí je to deník?!“
„Koukni se,“ dean mu ho podal.
„Proč by me mělo zajimát, co tam píše nějaká žena?!“
„Přestaň už být nabručený a koukni se na jméno.
Sam si povzdychl, ale to jméno si přečetl.
„Deník Mary Winchesterové.“
„Tohle nemyslíš vážne. Tys ho ukradl jen proto, že je tam napsané jméno naší mámy, vždyt to ani nemusí být ona!“
„Mohl bys laskavě číst dál a pokud možno si s tím pospíšit, protože stát uprostřed není zrovna nejlepší volba.“
„Ty nás jednou zabiješ,“ zabručel sam, ale obrátil další stránku.
„Tento deník píšu kvůli tobe Johne a…,
„jenom čti dál,“ pobídl ho Dean.
„Johnovi a své sestře Ashleyi mému dvojčeti.“
„To není možné. Máma přece neměla sourozence.“
„No. Jak vidíš měla. Otoč na další stránku….“
„Co je tam Deane?!“
„No jenom to otoč.“
Sam tak učinil.
„Panebože. Tohle nemůže být pravda! To je nesmysl!“
„A co když ne, co když je to tak?!“
„To je nemožné! Něco takového by se nemohlo stát!“
„Je to tam černé na bilém Same. Přečti to nahlas.
„Ne. Tohle číst nebudu.“
„Přečti to!“ deanův hlas byl důrazný.
„Dnes jsem zjistila, že me John už nějakou dobu podvádí s ashley.
Bylo to strašné, ale ješte horší bylo, že se proste jen tak sebral a odjel s ní i s našimi syny Deanem a malým Sammym, co se to s ním stalo?!“
„To je nemožné! Nesmysl! I kdyby snad mela dvojče…“
„Nerad to říkám Sammy, ale táta nebyl úplne ideální manžel.“
„Jak tohle můžeš vůbec říct?!“
„Hlavne se uklidni! Me spíš zajímá jiná věc.
„Jaká jiná věc by te na tom mohla zajimat, než fakt, že máme měla sestru dvojče a podle tohodle deníku jí táta podvádel práve s ní?!“
„Přemýšlej trochu Same.
„Tohle bylo napsané dva dny předtím, než se tam objevil ten žlutooký parchant a naše máma Mary dál píše, že se zhroutila, že nebyla schopná tři dny vyjít z domu a tamto se stalo za dva dny, za dva dny!“
„Ne! Ne! To nemůžeš myslet vážne! Přece tomu neveříš! Je to nějaký podvrh!“
„A co když ne, co když je ten deník skutečný?!“
„Ne! To by potom znamenalo…“
„To by potom znamenalo, že tehdy uhořela Ashley a naše máma…, Dean si setřel pot z čela, naše máma je naživu!“

A máme tu další část.

O něco později přijeli do nějakého města. Dean už byl zas sám sebou, tiše si hvízdal, ale Sam byl stále zachmuřený a každou chvíli obracel stránky toho deníku, jako by prostě nemohl uvěřit tomu, co je tam napsané.
Vzpamatoval se teprve, když Dean zastavil.
„Mel bys to na chvíli odložit.
„Nemůžu, nechci tomu věřit. Naše máma, že měla sestru- dvojče?!“
„Sestru, která možná ještě žije a co víc, mohla by to být Mary naše matka.
„Přestaň s tí. Možná, že je za tím vším ten chlap, co když je to démon?!“
Dean se nevesele zasmál.
„Ještě před několika hodinami si mi tvrdil, že je to člověk.“
„No byl ode mne dost daleko, ale jde o to…, strašně moc bych si přál, aby byla naše máma naživu, stejne tak táta, ale oba dva jsou mrtvý.
Dean, který se právě přehraboval v nějaké tašce, na to nic neřekl.
„Ty zas nezačneš s tím, že je ten deník pravý, že má skutečně sestru a co hůř, že náš otec s tou její sestrou a s námi utekl, takže je mrtvá Ashleyi?!“
„Mělo by to cenu? Hele já netvrdím, že tomu bezmezně věřím, ale tohle je její rukopis a tohle zas tátův a tohle je můj, psal jsem děsivě, ještě, že si to nepamatuji.
„Já tady mluvím vážně!“
„To já taky, proto jdu zjistit, co o tom ten chlap ví.“
„To je tedy pěkná blbost. Jestli ti nevadí, tak už od něj…, Sam se zarazil tohle místo mu přišlo povědomé.
„Deane! Ty jsi vážně totálně zmagořil. Proč jsme se sem vrátili, copak chceš, aby nás ten chlap zabil?!“
„Relaxuj, Same. Já vím, co dělám. Ten chlap něco ví, musí něco vědět a musí to být něco velmi cenného, proč by jinak hlídal ten deník ostřížím zrakem a neváhal kvůli němu střílet po lidech.
„Po lidech, kteří mu něco ukradli.
„Ukradl jsem mu jenom ten deník, můžeš si me klidně prohledat,“ Dean se opřel rukama a auto a roztáhl nohy.
„Nech toho. Předpokládám, že ti něco takového nevymluvím.
„To je fakt. Mel její deník, soukromý deník naší mami a zcela jistě to nebyl ani její otec, ani strýc, ani bratr, bratranec anebo já nevím kdo.
„Proč si si tím tak jistý?“
„Mel studené, pichlavé oči, nikdo takový nemůže být ani příbuzný ani přítel naší matky.“
Sam si pročísl vlasy.
„V tom deníku na konci…, byla napsaná jedna věta, která mi nedává moc smysl.
„Ukaž mi to,“ Dean se na tu stránku zadíval.
„Je to tady dost nepřehledné, jako by sem někdo nejdřív něco napsal, pak to přelepil, pak tam zase něco napsal a nakonec to začmáral, takže jediné, co z toho vyluštím je…datum příštího dne. Nevím, je to dost důkladně začmárané, ale přesto mám pocit, že to byla ona, že je to její práce.“
„Nebo chceš, aby to byla její práce?!“
„No tak Same spolupracuj se mnou. Ten chlap něco skrývá a my musíme přijít na to co, protože jestli naše máma…“
„Tohle neříkej, přerušil ho prudce sam a pak mirněji dodal, neříkej to aspoň ne teď.
„Jak myslíš. Jdeme tedy najít toho chlápka,“ Dean se chtěl od auta odpoutat, ale v tu chvíli se Samovi rozezvučil telefon.
„Asi bys to mel vzít,“ poradil ne příliš nadšeně dean, měl tušení, kdo to může volat.
„halo? To jsi ty Bobby, co se děje, velký problém, kde, tam zrovna jsme, no jistě, to zvládneme díky,“ Sam zavěsil.
„Neříkej to. Víš jak strašně rád se rochnám v brouzdališti krve, ale ted na to nemám čas, musíme zjistit, jestli měla máma sestru a především, jestli je ta Ashley naživu.
„To byl Bobby. Podle něho se tady někde blízko pohybuje nebezpečná bytost a je potřeba jí okamžitě zastavit.
„No. Bude to muset počkat. Tohle má přednost.
„Deane! Mluvíme tady o nějaké nestvůře, démonovi, pamatuješ, co nás učil otec?“
„Ano. Pomáhejte, chraňte, lidské životy jsou nejpřednější, ale nějak se mezitím vším zapomněl zmínit o tom, že má naše mamka sestru a že jí nejspíš podvedl právě s její sestrou.
„Tohle nevíš! Já tomu deníku prostě nevěřím.“
„V tom případe, zjistím pravdu tím, že si za tím chlapem dojdu.
„Nepočká to? Copak chceš, aby ta bytost někoho zabila?!“
„Jistě, že nechci, ale já to proste, musím vědět, ty to zvládneš, Bobby jistě brzo dorazí do města.
Sam si podrážděně odfrkl, ale už se ho nesnažil přesvědčit.
„Co mu mám říct, že si se vydal za možným přeludem?
„Ona je skutečná, mám proste ten pocit a co se něho týče, řekni mu cokoliv, jenom ne o tom deníku a kde sem.
„Bobby je náš přítel, přítel našeho otce.“
„Promluvím si s ním později, vy dva to zvládnete,“ a poté chtěl Dean odejít, ale Sam na něj zavolal.
„kde a v kolik se sejdeme?!“
„jestli to půjde dobře tak za dve hodiny v tamté kavárně,“ ukázal na blízkou kavárnu.
„A co když ne, co když se z toho chlapa nakonec přece jen vyklube démon?!“
Dean poklepal Samovi rukou na rameno.
„Jsem připravený na všechno. Opatruj se přitom lovu, uvidíme se za dve hodiny.“
„A když ne?!“
„Věř mi! Už jsem se dostal z horších věcí, zjistím, jestli měla naše máma sestru a taky jestli je to ona, kdo snad ještě žije a nebo naše máma, za dvě hodiny v té kavárně, tak zatím brácho,“ Dean si do kapsy strčil nuž a poté odešel.
Sam za ním hleděl a mrazilo ho z toho zádech, nelíbilo se mu to.

A máme tu další část. Dean je v pekné kaši...

Dean vešel do obchodu, ze kterého utekl i s tím deníkem.
Byla tam tma. Nezdalo se, že by tam někdo byl.
„je tady někdo? Chtěl bych si o nečem promluvit. Žádná odezva.
Že by se jen tak sbalil,“ zamumlal a a rozsvítil baterku.
Místnost byla prázdná tedy až na jeden stul a talíř, na kterém leželo několik kousku kakaové buchty.
„Tohle mi něco připomíná. Ted bych mel sám sebe varovat.
„Nejez to, může to být otravené, může se ti něco stát a tak dále, na tohle jsem nikdy nebyl,“ jeden kousek si vzal a chystal si ho strčit do úst, ale v tu chvíli kolem něho prosvištel nůž.
Uskočil a zhluboka si oddechl.
„Tak tohle bylo jen o chlup? Jeden by řekl, že tady rádi vidí lidi.“
„Tady nemáš co dělat. Už jsi ukradl, co se dalo.
„Vzal jsem si to, co patří mé matce:“
„To může říct každý, ale i kdyby, co tady ješte chceš, tady už nic jiného není!“
Dean položil tu buchu na zem.
„Chci si s vámi promluvit o tom, jak jste přišel k tomu deníku…, jestli je pravda, co se tam píše.
„Nemám k tomu co říct, smasd jen to, abyste nepatráli.
„Ukážete se? Tohle není příliš zdvořilá konverzace.“
„Stejne jako není zdvořilé se sem vloupat.
„Vážne? Já mel dojem, že na tech dveřích bylo napsano, že je otevřeno.
Ozvalo se hluboké až téměř nelidské zavrčení a Dean pocitil nutkání ustoupit dozadu, ale nakonec zůstal na místě.
„Potřebuji vedět, kde jste k tomu deníku přišel a jestli je jeho majitelka, ještě stále naživu.“
„Do toho vám nic není,“ jeho hlas byl značne nepřátelský, ale dean ani nečekal vřelé uvítání.
„Chci vedět kdes jste k tomu deníku přišel a jestli je Mary naživu.
Nic se neozvalo, ale i přesto mel pocit, že to jméno na toho chlapa zapůsobilo.
„Okamžite odtud zmizte a nebo…“
„Nebo bude co?!“ Dean si vzpomínal, že samovi slíbil, že nebude vyvolávat žádný konflikt, ale jestli to nepůjde jinak, udělá vše proto, aby zjistil, jestli je jeho máma naživu a jestli ano, tak kde ted práve je.
„Nebudu vám to opakovat. Nic vám neřeknu, nemám vám co říct.
Dean se natáhl po buchte.
„Můžu si vzít kousek?!“
„Jeden si vemte a zmizte odtud!“
„To si nemyslím. Chci vedet, jestli je naživu a jestli je, tak kde je.“
„Nic vám neřeknu. Zapomeňte na ten deník, na toho kdo ho psal, proste na to zapomente!“
„To asi těžko. Takže je pravda, že naše máma Mary Winchester má sestru dvojče?!“
„Nic neřeknu!“ Deana se pokusila zasahnout velká mužská p+st, ale on s tím počítal a včas se vyhnul.
„Chci jen nějaké informace.
„Zapomen na ní, už je to minulost, stejně jako tvůj otec.
„Ano, ale můj otec je mrtvý a máma možná ještě žije.
„Už je mrtvá! Umřela a ted odtud vypadni.
Dean se však ani nehnul.
„Vím, že mi lžeš,“ a vzápetí namířil baterkou před sebe a spatřil asi 2 metry vysokého muže jehož telo bylo samý sval.
Polkl. To by tady radeji viděl toho démona.
„Za jiných okolností bych asi šel, ale já se vážne potřebuji dozvedět, jestli je moje máma naživu, jestli mela sestru, no tak co ti to udělá.
„Já jsem te varoval!“ zasyčel ten muž a poté se mu obe dve jeho ruce obebnuly kolem deanova pasu a nadzvedl ho do výšky, jako by skoro nic nevážil.
Dean na několik vteřin zpanikařil, ale podařilo se mu se ovládat.
Uvědomil si, že ten muž má obličej schovaný stále ve tme.
„Pokud nechceš jít sám, budu tě muset vyprovodit,“ zachrčel ten muž a chystal se ho prohodit oknem, ale dean mu duchapřitomné baterkou posvítil do obličeje. Divil se, že mu nevypadlo, když ho tak nečekane zvedl.
Muž zavřiskl, pustil ho na zem a rukama si zakryl obličej.
„Dej to ihned pryč!“
Dean si stačil všimnout toho, že je ten obličej popálený, značne zohyzdený.
„hlupáku! Nevíš s čím si zahráváš! Ihned na Mary zapomeň!“
„Takže je naživu?!“
„Zapomeň na ní! Zapomeň, že si získal její deník!“
„Kde je? Kde je moje matka?!“
Muž se uchechtl.
„Co je tu k smíchu ohyzdko?!“
Sevřel ruce v pest, ale neuhodil.
„Ano! Mary Winchesterová je naživu, ale kdyby nebylo me, byla by už dávno mrtvá!“
„A to jako proč?!“ chtěl vedět dean, který si teprve až ted všimnul, že tomu muži chybí jedno oko.
„Tenhle obličej mám kvůli ní.“
„To jako, že si se kvůli ní zohyzdil? Kámo byl jsi ted někdy u doktora?!“
„Slyšel jsem, že jsi vtipálek, ale ne, stalo se mi to, muž se k nemu sklonil, když jsem jí zachranoval.
„Jak to myslíš? Nějaká nehoda?!“
Muž se znovu zasmál.
„Vaše matka Mary Winchesterová chtěla spáchat sebevraždu a nejenom jednou!“
Deanovi se zatočila hlava.
„To je lež. Tohle by nikdy neudělala!“
„Ale ano. Udělala. Nedokázala se smířit s tím, že jí john podvedl, že od ní odešel s její sestrou a dětmi a proto…,“muž zmkl a v očích se mu objevil strach.
Dean, který jen težce vstřebaval takové informace, nechápal, z čeho muže mít takový svalovec strach.
„Kde je Mary?! Kde je naše máma?!“
„Ne! Už ti neřeknu ani slovo!“
„Já to potřebuji vedet!“
„Ne! Oni by sem mohli přijít!“ jeho hlas byl značne ustrašený.
Přestože ten muž byl o několik centimetrů větěí, Dean s ním zatřásl.
„Kdo by sem mohl přijít, o kom to mluvíš?!“
Muži drkotaly zuby a nebylo to zimou.
„Ona je vyvolala! Vyvolala a poslala je mstít se Johnovi!“ šeptal muž a těkal očima sem a tam.
„Koho vyvolala? O kom to do hajzlu mluvíš?!“
„Jsou tady…, jsou tady, tys je přivolal!“
„koho jsem už sakra přivolal?!“
„Furie. Stejne jako je onehdy přivolala vaše matka.
„Cože? Furie? Jako ty šílené ženské?!“
„Zmlkni!“ muž se ohlédl dozadu a zaječel.
Dean nikoho nevidel, ale slyšel za sebou nejaká zvuk.
Otočil se a hledel na bílou zář přímo před sebou.
„Co to…,“ začal, ale nedokončil, protože ho něco udeřilo do hlavy a on se svezl k zemi.

Tak a máme tu další část. Tajemství se začínají odkrývat...

„Deane! Deane! No tak už se prober!“ Dean cítil jak s ním někdo třese.
Neochotne otevřel oči.
„Co se stalo, co tady děláte?!“ zeptal se když před sebou viděl Sama a Bobbyho.
Sam mu pomohl vstát.
„Snažil jsem se ti dovolat, ale tys to nebral a tak jsme se šli přesvedčit, jestli si v pořádku a najdeme te tady ležet a to ani nemluvím o spoušti, kolem tebe.
„O jaké spoušti to mluvíš?!“ dean, kterého trochu bolela hlava se kolem sebe rozhlédl.
Všude kolem něj se povalovaly nějaké věci, na zemi bylo roztříštené nádobí, poličky byly na padrt.
„Co se to tady stalo. Kde je ten chlap?!“
„To bys nám mel říct ty, tedy jestli si ho našel.
„jasne, že jsem ho našel, nechtělo se mu moc mluvit, ale nakonec se rozpovídal i když to byly většinou naprosté nesmysli, ani by me nepřekvapilo, kdyby to byl nějaký blázen, kterému se podařilo utéct z cvokhousu.
„O čem jste spolu mluvili? To on tě napadl?“
„Same! Přijdu ti snad jako amatér. Měli bychom odtud vypadnout.
„Mel by sis ještě chvíli odpočinout a mezitím nám můžeš říct, co ses od toho chlapa dozvedel.
„jak říkám mluvil nesmysli a vůbec nemáte náhodou lovit nějakou nebezpečnou bytost či tvora?!“
„Nic tam nebylo. Absolutne žádná známka a přítomnosti nečeho nadpřirozeného.
„Fajn. Pojdme odtud vypadnout. Mám z tohodle místa blbý pocit,“ Dean chtěl kolem sama projít, ale ten ho zadržel.
„Dozveděl jsi se něco o máme?“
„Jo. Jak ale říkám, nejspíš to byl jen něšjaký blázen, který mel utkvělou představu, měli bychom na to zapomenout.“
„Tak to ne. Ty jsi byl ten, kdo se v tom chtěl nermomoci vrtat, takže jestli něco víš, řekni nám to, Je máma živá a má doopravdy sestru dvojče?!“
„Proste na to zapomen same. Možná, že jsem si to všechno jen představoval, možná, že jsem si jen zoufale přál, aby byla naše máma naživu.“
„O čem to mluvíš?!“ nechápal zaražený sam.
„Nechme to prostě být. Bude lepší, když budeme dál myslet na mámu jako na mrtvou.
„Co je to s tebou? Já ho videl, četl jsem ho, nevěřil jsem tomu, ale mám pocit, že ty něco víš, že si se o naší máme dozveděl, co je to? Opravdu má sestru dvojče, opravdu ji náš táta podvedl právě s náší tetou, byla to ona, kdo tam té noci umřel, jestli je naživu, tak kde je?!“
„To stačí!“ zařval Dean a odstrčil Sama od sebe.
Prostě na to brácho zapomeň. Zapomeň, že jsem přinesl ten deník, že jsem byl za tím chlapem, na ty Furie a…,“
„Krucinál!“ zaklel, když mu došlo, co práve řekl.
„Furie?! Řekl jsi práve Furie?!!“
„ne. To jsem neřekl!“
„Ano řekl jsi to! Řekl jsi zapomeň na toho chlapa i na ty furie, na jaké Furie, copak jsou tady?!“
„Nic takového jsem neřekl. Pojdme k našemu autu, chtěl bych se z tohodle města, dostat co nejrychleji.“
Sam mu však zastoupil cestu.
Řekni mi všechno, co ses od toho chlapa dozveděl. Chci vedet, jestli je naše máma naživu.
„Uhni mi z cesty!“
„Ne! Všechno mi řekni, co jsi zjistil tak desivého, že mi to nechceš říct, jestli je mrtvá, žekni mi to, já se s tím vyrovnám.
Dean od něho maličko odstoupil.
„Přál bych si, aby tam onehdy byla a umřela!“
„Cože?!“ Sam neveřil vlastním uším.
„Tohle nemůžeš myslet vážne!“
„Myslím to vážne, protože kdyby se tak stalo, nikdy by k tomu nemuselo dojít.“
„K čemu nemuselo dojít? Deane mám z toho divný pocit, tak už mi řekni, co si se dozveděl, je naše máma naživu?!“
„Podle toho, co ten chlap říkal, by měla být živá, pokud se tedy znovu nepokusila…, bylo na něm vidět, jak se mu jenom pouhé pomyšlení na něco takového hnusí.
„Pokračuj Deane,“ vyzval ho tiše Sam. Bobby mlčel, ale jeho tvář vyjadřovala napětí.
„Podle toho chlapa se máma několikrát pokusila o sebevraždu.
„To je nesmysl!“
„tT jsem si taky myslel, ale mluvil tak přesvedčive a pak mi řekl…, lustr, který visel nad jejich hlavami se nebezpečne zakymácel, střelka zaznamenávající nadpřirozeno se rozkmitala.
„Tvrdili jste, že tady nic není.
„Nic tady nebylo,“ zamumlal Sam a popošel několik kroků, střelka kmitala rychleji a rychleji.
„Myslíte, že to bude duch?!“ obrátil se Sam po chvilce na Bobbyho a Deana.
„Myslím, že to budou Furie, které naše matka vyvolala.“
„Co…,!“ začal Sam, ale další slova mu uvízla v krku, protože se kousek před ním objevily tři mladé ženy v kuži pomalovaným obličejem a jejich oči jiskřily hnevem.
Dean přitáhl Sama, který byl v mírném šoku k sobe.
„Už je ti jasné, proč jsem ti to nechtěl říct?!“
„Naše matka zrazená, plná bolesti, nějak vyvolala tyhle tři ženské a to proto, že se mu chtěla mstít, toužila ho dohnat k šílenství a nebo ho dokonce zabít! Rozumíš Same! Naše matka chtěla zabít našeho otce!“

A máme tu další čast.

Sam přecházel v jejich hotelovém pokoji z místa na místo.
„To nemůže být pravda. Možná měla máma vztek, možná, že doopravdy existuje Ashley, ale neveřím tomu, že by vyvolala nějaké Furie, protože by se chtěla mstít, jsem si jistý, že tátu milovala…“
Tak za prvné, co kdyby ses posadil, tím svým přecházením me akorát nervuješ a koukám, že tobe to taky nepomáhá, za druhé, ano máma tátu milovala, ale pokud něco takového udělal, mohl na ní dolehnout vztek a lidé jsou v tehlech chvílích…“
„Musíme s tím počítat. Ty Furie jdou po nás.
„Jak to si přišel jak?!“ Sam si nervozne pohraval s vlasy, ale seděl na posteli.
„Jedna z nich se na me koukala. Nevím o co jim jde, ale jsou tady.
„Jestli je vyvolala kvůli tátovi…,“ začal Sam
„Měli by už dávno zmizet,“ dokončil Dean.
„To měli za předpokladu, že je vyvolala máma.
„Přál by sem si cokoliv jiného, ale všdchno tomu nasvedčuje. Dostal jsem se k tomu deníku, mluvil jsem s tím chlapem, co po mel pořádný strach a pak me někdo omráčil a náslene se tam objeví a hledí na me.
„Jsi si tím jistý?“
„Same. Myslím, že mám dobrý zrak a dokážu rozpoznat, když se na me někdo dívá a ten její pohled nebyl zrovna přátelský.
„Dobrá dobrá. Dejme tomu, že jsou tady kvůli nám, ale co chtějí zabít nás, copak je máma na nás poslala?!“
Dean zavrtěl hlavou.
„Nevím. Nezdá se mi, ale je tu jedna možnost, díky které bychom mohli zjistit, jestli je tohle všechno pravda.
„Ne. To v žádném případe.
„Same. Jestli naše máma žije, musíme jí najít, promluvit s ní, zkusit jí domluvit, aby ti furie odehnala.
„To sitak jako jen tak nakráčíš a řekneš.
„Zdravím. Já jsem dean a tohle je Sam jsme vaši synové.“
„Same! Dean se musel zasmát.
„Tady není nic k smíchu,“ zavrčel podráždene Sam.
„Tohle většinou říkám já, ale máš pravdu.
„Takže to znamená, že jí nebudeme hledat?“
„To jsem nikdy neřekl.
„Proč to nemůžeš nechat být Deane?!“
Dean se mu podíval do očí.
„Copak ty bys nechtěl vidět svojí mámu, mluvit s ní, divat se na ní?“
„Jistě, že chtěl, ale pokud žije, tak proč se nám nikdy neozvala, veděl o ní táta?“
„Nevím, ale práve proto to musíme zjistit. Jestli je přivolala, musí je zase odvolat.
„I kdyby to udělala, pokud si vzpomínám tak Furie skončí, teprve tehdy až dokončí svojí práci.
„Jestli to tak je, co tady ještě chtějí? Táta je mrtvý!“
„Možná, že nešlo jen o tátu.“
„Jak tohle myslíš?!“
Dean přistrčil k Samovi nootebok a Sam hledel na článek.
„V našem meste se za několik posledních let událo několik nevysvetitelných věcí, můžum, kteří podvádeli svojí ženu, se stalo vždy něco zvláštního, někdy až bizarního. Mají společnou jednu jedinou věc, všichni zešíleli a tvrdí, že je k tomu dohnali furie.
„Odkdy si tak hr do práce Deane?!“
„Tak už s tím přestań. Vím, že to asi není moc velký rozdíl, ale aspoň mám zaminku, ty furie očividne utočí na každého chlapa, co nějak podvedl svojí ženu a naonec ho doženou k šílenství.
„To ale znamená, že za tím být máma nemůže, pokud tedy žije.“
„Přestaň být laskave takový skeptic. Máma za to nejspíš nemůže, ale mohla by o tom něco vedět.
Sam si povzdechl.
„Ty s tím nehodláš přestat, že?“
„Však me znáš brácho. Když už se do nečeho zakousnu tak pořádne.
„Ok. Ok. Tak jí jdeme zkusit najít, ale kde jí chceš hledat, chlap, co byl tvým vodítkem se někam vypařil.
„Vždyt tady o tom píšou. Všichni muži skončili v blázinci.
„Ty chceš jít do blázince?!“
„Ne. Ty půjdeš do blázince, já pujdu najít toho chlapa.
„Vždyť jsem práve mluvil o tom, že se vypařil.
„Myslím, že vím, kde ho najdu. Hodne štestí be cvokhausu, sejdeme se na tom samém míste.
„Deane! Počkej!“ zavolal za ním Sam, ale dean už byl pryč.
„No jo. To by ani nebyl Dean, kdyby něco takového neudělal. Zajdu tam a uvidí se,“ chtěl projít dveřmi ven, ale v tom ho někdo udeřil nečím težkým do hlavy a on se s heknutím svalil k zemi.
Nad ním stal Bobby s panvičkou.

dufam ze bobby sa ho rozhodol len zastavit..inak tie furie mi pripominaju banhsie
a mimochodom dziwe pokracko!!!

Ettie: Ty z čarodejek?

Tak a je tady další čast.

Dean vstoupil do toho obchodu.
„Jenom blázni se vracejí na místo, kde je majzli po hlave, já budu asi jedním z nich.
Je tady někdo?“ zeptal se, když překročil práh.
Nikdo se neozval.
„Jestli tady někdo je, tak se ukažte, je jasné, že si vás dřív nebo pozdeji najdu.
Opět žádná reakce.
„No. Jak chcete!“ Dean vzal do ruky jednu knihu. Vypadala dost staře.
Otevřel jí a přečetl.
„bla, bla, bla, jednoho dne k nám zas sestoupí, tohle jako prodáváte?!“
Jako už po několikáté, ani tentokrát se nedočkal odpovedi.
„Nevím jestli to víte, ale tam venku jsou tři ženské Furie, jsou sice pěkné, ale nemyslím si, že bych s nimi chtěl něco mít, takže jestli tady jste, mel byste se ukázat, chci si s vámi jen promluvit, jako dva staří přátelé.
Nic zas žádná reakce. Deana už to začínalo štvát. Mel tušení, že tady někde bude, dost tomu napomáhal i fakt, jako by se odněkud ozývaly šoupavé kroky.
„Ok. Myslím, že jsem tady skončil,“ zavolal do prázdna a otočil se, ale rozhodne se nechystal odejít.
Zvedl tu knihu do výšky a pak jí položil na stul, rukama uchopil stránku a naznačil, že jí chce vytrhnout.
„Nedelejte to!“ ozval se výkřik a dean spatřil toho muže, který byl v obličeji bledý, vlasy zpocené.
„Chci si s vámi jenom promluvit.
„Nemám vám co říct a položte tu knihu.“
„jakou knihu, myslíte tuhle?!“ dean jí zvedl do vyšky a obema rukama uchopil její hřbety.
„Hlavne jí nepoškodte!“
„To nemám v úmyslu, ale jen v tom případe, že mi řeknete, co chci vedet.
Muž sebou cukl. Jeho oči přejížděly od deana ke dveřím.
„nemůžu. Nechtejte to po me!“
„no. Jsem asi už natolik zkažený, že to po vás chci a chci to vedet hned ted a nebo…“
„Prosím! Neničte ji! Je to velmi vzácný exřemplář!“
„Tohle? Bla, bla, bla kecy?!“
„Pro vás to jsou možná jen nesmysly, ale pro nekoho to může mít nedozírnou cenu.
„Možná. Podmínky jsou jasné, řeknete mi, co chci vedet a já jí nezníčím.“
Muž se kousl do jazyku.
„To opravdu nejde! Je mi to líto!“
„Potom mi je líto, že…,“ Dean naznačil trhání.
„Nedelejte to! Je jediná svého druhu!“
„V tom případe byste si mel pospíšit, dochází mi trpělivost.
„Neslyšel jsem nic o tom, že by bratři Winchesterovi dokázali být tak krutí!“
„To možná bude tím, že bratři winchesterovi dosud neslyšeli, že jejich mamá je možná naživu.“
„Neříkejte to,“ zašeptal ten muž a v jeho hlase byl znát strach.
„Chci vedet, jestli je máma naživu, kde je a proč se nám nikdy beukázala, co huř nikdy o sobe nedala vedět.“
„Nemůžu vám to říct. Jestli vám to řeknu, tak me zabijí.“
„Kdo? Myslíte ty Furiie,“ Dean to schválne protáhl.
„Vy jste na to možná zvyklý a třeba byste se jim i dokázal ubránit, ale já jsem pouhý obchodník.
„Pouhý obchodník, který ví něco o mé máme a já chci vedět, co a co se týče toho zabijí, risknete zníčení této ehm jedinečné knihy?!“
„To neuděláte…!
„Vsadíme se?“ Dean se chystal škubnout.
„Dost! Dost! Řeknu vám to!“
„Fajn poslouchám, ale ať to netrvá dlouho, ruka me začíná svedit.
Muž si olízl popraskané rty.
„Ano. Vaše matka je naživu. Znám jí velmi dobře, protože jsme si byli jeden čas velmi blízcí a nedala vám o sobe vedět, protože se stala jistá věc, která…,“ muž náhle vytřeštil oči, krev se mu nahrnula do tváře a hlava mu dopadla na stul.
Dean vyskočil. Nemusel dlouho patrat. V zádech mu trčela kudla.
„Tohle nebyly furie, pokud si zrovna nenacvičovaly nějaké cirkusové číslo.
Za zavesem spatřil nějakou postavu, mohla to být žena.
„Hej ty!“ vykřikl, vyskočil ze židle a rozebehl se k ní.
Ťa žena na nic nečekala, pokusila se uprchnout, ale on byl rychlejší a po chvilce jí dohonil a srazil jí k zemi.
„Proč si ho zabila, co si zač?!“
Neodpoveděla, ale on odpoved ani nečekal.
„tak se podíváme, kdopak jsi,“ otočil jí na záda a hledel do tváře asi padesátileté ženy, ženy, která mela značne popálený obličej.
„Co se to…?!“ začal, ale v tu chvíli ho ta žena udeřila rukou do nosu a on vyjekl a uvolnil jí.
Ihned toho využila, další ránou ho poslala k zemi a pak se rozebehla pryč.
„Počkej! Počkej na me!“ zakřičel uza ní dean, ale ona se nehodlala zastavit.
Chtěl se za ní rozebehnout, ale nos ho bolel a především se mu vybavila vzpomínka staré nejméne 25 let.
Videl sám sebe jako malého, jak se k němu Mary sklání, hladí mu vlásky a on videl, že pravý maliček je o něco kratší než na levé a ty její oči, byly nezvykle pruzračne modré, přesne takové je měla i ta žena a i jí chybel kousek pravého malíčku.
Postavil se. Trochu se mu motala hlava.
„Jsi to ty mami? Jsi ta žena s popálenou tváří, co se stalo, kdo nebo co ti to udelalo, poznala ho a nebo…, nemohl se zbavit dojmu, že v jejich očích videl zablésk poznání, že ho poznala i po tolika letech, ale proč utekla, proč?!“

juuuu.... ajaj e by ich mamka mala nejaky au? chuda... ajk ho mlatila supe pokacko!!!!
inak hej..tie caodejok

Dean přišel ke smluvenému místu, ale Sam nikde nebyl
Podíval se na hodinky. Už tady mel být.
„možná, že si jen zaskočil do baru trochu si zašpásovat.
Ne to ne. To by přece náš Samík neudělal.
„No já si tím nejsem tak jistý…,“ ozvalo se zakašlání a a Dean před sebou uvidel postarší ženu, která na něho zírala, jako by to byl nejaký šílenec.
„Co je? Vidíte tady snad někde nadpis“ zákaz mluvení sám se sebou?!“
„Cvoku,“ zamumlala ta žena a odešla.
„Babka jedna. Kde ten Sam je?“ Nehodlal si připustit, že by se mu v té nemocnici mohlo něco stát, co by se tam asi tak mohlo přihodit? Tak tam čekal deset minut, 20, 30, několikrát mu zavolal, ale nikdo to nezvedal a nezvedal to ani Bobby, což bylo dost divné.
„Ok. Zajdu do hotelu a pak se po nem porozhlédnu.
O něco později vstoupil do svého tedy spíše jejich pokoje.
Hned na prahu se zarazil, protože na podlaze byly pohozené všelijaké oblečení.
Tvář mu zvlnil chápavý úsměv, ale ten brzo zmizel.
Jakmile prošel chodbou a vešel do pokoje, našel ležet sama na zemi.
„Same!“ přiskočil k němu a zatřásl s ním.
„No tak Same! Prober se! Co je to s tebou brácho?!“ znovu s ním zatřásl a nesmírně se mu ulevilo, když ze Samových úst vyšel nějaký zvuk.
„Co se stalo? Někdo se sem vloupal? No tak vnímáš me?!“
Sam otevřel oči.
„Kdo jste a co tady chcete?!“
„Tohle není vtipný, na tohle nemám čas ani náladu.
Sam se od Deana malinko odtáhl přestože bolestne zaúpěl.
„Já to myslím vážne? Nemám ponětí kdo jste a co tady děláte!“
„Já jsem Dean a ty jsi můj brácha Sam, takže s tím přestaň.
„Já nemám bratra…, tedy nemohu si vzpomenout, jestli nějakého mám, ale vy mi nic neříkáte.
Dean stiskl ruku v pest. Musíš se ovládnout, musíš se ovládnout,“ mumlal k sobe.
„Máte problémy? Možná, že byste mel zavolat doktora,“ Sam se od Deana ještě dál odtáhl.
„Hele. Já nejsem žádná zelená ještěrka, aby ses odemne takhle odtahoval, copak si Vážně nevzpomínáš? Sam a Dean bratři, co jsou lovci?!“
„Vy musíte být šílený! Já nejsem žádný lovec a teď už jdete.
„Fajn. Dean se zvedl, ale pak si něco uvědomil a zase se posadil.
„Tak, aby bylo jasno. Já v tomhle hotelu taky bydlím.
„Vážně? Proč bych chtěl bydlet na pokoji s někým takovým?!“
„Co třeba proto, že jsme za a) bratři a především za b) nemáme moc peněz.
„Nepamatuji si, že bych mel bratra.
„Já si zas nepamatuji, že bych někdy přesvědčoval svého bratra o tom, že je můj bratr.
„Už jsem vám řekl, že si nevzpomínám, jestli mám bratra.
„Jo jo. To už jsem slyšel. Dokážeš si vzpomenout na něco, co se událo během několika posledních hodin?!“
„laskavé mi netykejte, pane a ne, nemohu si vzpomenout…,“ Samovi se obličej zkroutil do bolestné grimasy a rukou se dotknul hlavy.
„Podívej se na to.“
To nebude potřeba.
„Copak si nikdy neslyšel pravidlo, neodmlouvej svému staršímu bratrovi?!“
„Kolikrát vám mám říkat, že žádného bratra nemám.
„jsi si tím úplne jist?!“
„No…, ne, tedy nevím…“
„Tak jsem tvůj starší bratr,“ Dean prohledal Samovi hlavu.
„Někdo te do ní praštil.
„Nic takového by se nestalo, to bych si musel pamatovat.“
„Vážně? Me si nepamatuješ a tohle by sis pamatoval?!“
„Já, možná, nevím…“
Dean se ušklíbl, ale už se v tom dál neštoural důležité ted bylo, zjistit, co se Samovi stalo a pak mu nějak vrátit paměť.
„Takže si na nic nepamatuješ?!“
„Mám to takové rozmazané, ale mám dojem, že u me byl nějaký postarší muž a pak jsem myslím ztratil vědomí a když se probudím, stojí nademnou nějaké tři ženské v dost divném oblečení, tváře snad nějak pomalované a něco na me křičeli a pak nedotkly mé hlavy a dál už nic.
„Ok. To by mohla stačit. Mel by ses trochu vyspat.“
„Já ale nejsem unavený.
„Jsem si jistý, že ti trocha spánku neuškodí. Věř mi. Mám s tím zkušenosti.
Sam zívnul.
„Tak jo. Na chvilinku si odpočinu, ale ne, abyste se me dotýkal.“
„Co? No…, ehm…, no to opravdu nehrozí.
„Fajn…, fajn,“ Samovi klesla hlava a k Deanovi se doneslo tiché dýchání.
Posadil se na židli.
„Takže ty tři starověké vykopávky tady byly a udělaly něco se Samem, ale proč zrovna tohle? To má být pomsta za to, že táta podvedl mámu a nebo je to snad práce toho chlapa, který tady podle sama byl? No někdo jiný tady musel být, vzhledem k tomu, že v posteli žádná neleží, ale kdo?
Dean vyhlédl z okna.
„Musím najít mámu. Jenom ona nám s tím může pomoct,“ Dean se ohlédl na Sama.
„Vrátím se brácho,“ zamumlal a pak opustil pokoj.
Jakmile se za ním zavřely, na stene se objevily tři stíny, které se postupně prodlužovaly až se v pokoji objevily tři spoře oděné ženy, které pomalu mířily ke spícímu Samovi.

Nevím jestli sem ješte nekdo chodí, ale tady máte další čast tak at se líbí

Dean přišel k tomu obchodu a nijak ho nepřekvapilo, že jsou dveře vyražené, okna vymlácená.
„Tady se zřejme pořádala nějaká divoká party a mě nikdo nepozval,“ zavrčel a vstoupil dovnitř.
Velmi opatrne našlapoval, všude kolem něj se valely kousky skla, ale to nebylo všechno, když došel na konec místnosti, spatřil na zemi roztříštené talíře, roztrhané peneženky a všude byla krev. Nekde jí bylo méně a nekde více, ale krvavé stopa vedla do vedlejší místnosti.
„Tohle se mi nelíbí, asi dám vedet Samovi,“ vytáhl telefon, ale v tu chvíli ho upoutal zvuk, který vycházel prave z té druhé místnosti.
Tohle bude muset počkat,“ zasunul zelefon zpet do kapsy a uchopil malou železnou tyč, co byla položená na stole.
Potežkal jí.
„Není špatná, ale radeji nemyslit na to, pro koho byla určená.
Vstoupil tedy do druhé místnosti, postupoval velmi opatrne, tu tyč mel připravenou.
Slabé stenání se k němu opet zaneslo, ale ať se kolem sebe rozhlížel jak chtěl, nikoho neviděl, ale ta krev na podlaze, na zdi a na svých vlasech něco ucítil a mel pocit, že to nebude šampon.
Podíval se nahoru a skoro celý strop byl pokryt krví, která kapala dolu.
Nebylo to dvakrát příjemné a to i navzdory tomu, že už byl za ten čas dost otrlí.
„Je tady někdo? Jestli tady jste….,“ přerušilo ho zastenání, které přišlo odnekud zblízka, ale on nikoho neviděl.
„jste tady nekde?!!“
„Tady jsem,“ ozval se chraplavý hlas zpoza velkého stolu.
„Nechcete mi snad tvrdit, že…,“ Dean obešel celou místnost a potom překročil převrácený stůl.
„Tak už mi konečně řeknete…,“ zarazil se protože mu naskytl pohled na muže, který mel obličej od krve, tváře mel rozřezané, na krku mel vpichy a na hrudníku snad několik desítek malých bodných ran.
„Co se vám stalo? Zavolám ihned zachranku,“ Dean chtěl vytahnout mobil, ale ten muž mu v tom zabránil.
„Musíte okamžite najít vaší matku, jenom ona to může zastavit.
„To bych rád, ale někdo mi nechce říct, kde jí mám hledat.
„Já vám to řeknu. Řeknu vám to i přesto, že to vaše matka nechce.
„Proč? Proč to nechce? Jestli je to pravda tak jsme její synové!“
„Já nevím! Já nevím! Prosila mě, abych o ní nikomu neřekl, ale když už jste ukradl ten deník…,“ muž se rozskašlal a na Deana z jeho úst vystříkla krev.
„Máte vnitřní zranení!
„To je jedno. Můj konec je blízko, ale vy musíte zachránit svojí matku a…,“ znova se mu z úst vychrlil proud krve.
„Ochrante svého bratra! Budou se mu chtít mstít.
„Ty mrchy, ale mají smůlu. Kde je máma?!“
Muž otevřel ústa, vydral se mu z nich nějaký zvuk, poté se jeho prsty zaryly do Deanových, znovu se pokusil promluvit, ale ozval se jen chrčivý zvuk.
Řeknete mi to. Prosím neumřete dřív než mi to řeknete.
„Vaše matka je…, vaše matka je za dveřmi,“ a po techto slovech se mu z úst vychrlila další krev a o vteřinku později jeho stisk povolil a hlava mu dopadla na zem.
„Odpočívej v pokoji. Nevím sice, co se stalo, ale ty tři mrchy nedostanou ani mámu a už vůbec ne mého bráchu Sama,“ Dean vstal, setřel ze sebe krev a pak přetahl přes toho muže plachtu.
V tu chvíli mu zazvonil ztelefon.
„Ano?!“
„Deane. Tady Bobby. Musíš ihned přijet.
„Uklidni se Bobby. Co se stalo?!“
„Sama unesli!
„Cože? Kdo ho unesl?!“
„Myslím, že tři furie.
„Počkat. Jak víš o furiich?!“
„Přijed sem co nejdřív,“ Bobby mu zavesil.
„Bobby! Bobby!“
Dean opustil co nejrychleji obchod. Hned po jeho odchodu se u toho těla objevily tři spoře odenné ženy a roztrhaly ho na kousíčky.

Tak jsem se vrátil z lazní, ale nikomu jsem zde očividne nechybel a ani mé povídky, takže nevím, jestli mám psat dál, jestli je nekdo čte a chtěl by další časti, necht mi napíše sem nebo do pošty, díky moc:-)

Mě se tvoje povídky vždy líbily. Jasně že pokračuj.

mason: ještě mám dotaz. To je pokračování k Tvé povídce Pronásledování nebo tu ještě nemáš dokončenou?

Tohle je k Temné Zpovedi, ale jestli chceš spíš pokračování Pronásledovaných, stačí říct.

mason: Předpokládám, že Pronásledování je volné pokračování povídky Skryté touhy, tak by bylo fajn v tom pokračovat. Samozřejmě i v Temné zpovědi pokračuj.

Tak tady je další čast k temné Zpovedi tak at se líbí:-)


„Dean vešel dovnitř. Nikde nikoho neviděl.
„Bobby jsi tady? Na tohle nemám náladu!“
„Jenom se uklidni, Deane. Sam je sice v nebezpečí, ale jsem si jistý, že mu nic nehrozí.“
Dean se prudce otočil.
„Tak ty si tím jistý. Jak víš, že Sama unesli, co víš o těch Furiich?!“
„Měli jste jí přestat hledat,“ Bobby si do skleničky nalil vodu a nabídnul jí Deanovi, ale ten s rezolutním zavrtěním hlavy odmítnul.
„Koho jsme měli přestat hledat, co to má společného se Samovým únosem?“!
„Nejprve se uklidni, posad se a napij se.
„Na to není čas! Sakra tady jde o sama, proč by ho ty ženské unášely, co s tím má společného?!“
„S čím? Myslíš s hledáním vaší matky.“
Dean, který chtěl nohou kopnout do stolu, se zarazil.
„Řekl jsi hledání naší matky? Bobby ona je přece mrtvá, zabil jí ten parchant krátce po Samove narození.
„Chceš zachránit svého bratra Deane?“
„Jistě, že chci, ale nemám ponětí, kam ho unesli, ani co mu chtějí udělat!“
„Jak jsem řekl. Nejprve se uklidni.
Dean bouchl rukou do stolu!
„Já se nechci uklidnit!“
„vztekem svého bratra nepřivedeš ani nezachráníš,“ Bobby mluvil klidně.
„Co je, co se stalo, to už pro tebe nic neznamenáme?!“
„To stačí, Deane. Víš, že vás mám moc rád a že jsem slíbil, že na vás dohlednu, ale znovu ti opakuji, když se necháš ovládnout vztekem, samovi to nepomůže.
„Takže tady mám podle tebe jen sedet a čekat, až nám sem pošlou své podmínky?!“
„Deane. Veř mi, že ony mu neublíží, nemají to v plánu a ani nemůžou.
„Proč si tím tak jistý?!“ vyjel na něho, ale vzápětí se omluvil.
„Omlouvám se. Máš pravdu vztek nic nevyřeší, ale to ani sezení.
„Já vím, co chtějí, ale to nemohou dostat.“
„Proč ne? Je to nějaká věc, vzpomínka n něco, je to snad cenejší než můj bratr?!“
„není to věc, nejsou to vzpomínky.
„Tak co to je?!“
„Ne co, ale kdo,“ opravil ho tiše Bobby.
Deana zamrazilo, a když vyhlédl ven, zjistil, že je obloha tak temná, jako nikdy předtím.
„Chceš mi snad tvrdit, že ty Furie unesli Sama, protože tím chtějí přilákat nějakého člověka?!“
Bobby se ohlédl za sebe a pak se zas pohledem vrátil k Johnovu nejstaršímu synovi.
„neměli jste s tím nikdy začínat, kolikrát jsem mu říkal, ať ten deník zníčí, aťˇho zneškodní, roztrhá, spálí, cokoliv, co by zabránilo tomu, aby ho našel někdo z vás, ale to se nestalo, neudělal to.
„Kdo to neudělal, proč jsme ho nikdy neměli najít, copak je skutečně pravda, že je naše máma naživu, má to snad opravdu znamenat, že žena, co tenkrát uhořela, nebyla naše máma, ale její sestra dvojče tátova milenka!“
Bobby nic neřekl, ale ani nemusel, jeho oči mluvily za vše.
Dean zalapal po dechu. Tak nějak věděl, že je jejich matka naživu, ale i tak ho definitivní potvrzení zasáhlo.
„Co ty o tom víš Bobby?!“
„Pomáhal jsem se tvé matce schovat, pomáhal jsem jí vyvolat Furie.
„proboha,“ Deanovi se zatmělo před očima.
„Proč by něco takového dělala, proč bys jí v tom pomáhal?!“
„Protože jsem měla zlost, nedokázala jsem se přes to přenést, nechtěla jsem, nemohla jsem připustit, aby odemne John jen tak odešel, ještě k tomu s mojí sestrou a tak jsem se chtěla uchýlit k nějakému temnému kouzlu, kouzlu, který mi nabídnul on.
Dean se v duchu otřásl.
„Neříkej, že si se spolčila se Zlutoočkem?!“ samotná představa něčeho takového, mu naháněla hrůzu.
Jeho matka vyšla ze stínu a on uviděl její tvář, která byla na jedné straně popálená.
„Co se ti stalo, neříkej, žes to udělala?!“
Pomaličku k němu přišla, vzala ho za ruce a on videl, že má v očích slzy.
„Je mi to moc líto, nikdy jsem si to neodpustila.“
Dean vymanil své ruce zpoza její. Byl jsi jistý, že je to jeho matka, ale její ruce byly tak studené.
„Odpověz! Udělalas to?!“
Sklopila oči.
„Jen jsem chtěla svojí pomstu, nenapadlo mě, neuvědomila jsem si, že tak mohu ublížit i vám, proste jsem jen chtěla…“
„To už stačí! Myslím, že jsem už slyšel dost!
„Deane. Musíš mě prosím vyslechnout!“
„Ne! Jedině co v tuhle chvíli chci, je zachránit svého bratra a Bobby, Dean na Bobbyho nevražive pohledl, prý ví, jak toho docílit.
„Ano. Jsem si jistá, že Sama pustí, pokud k nim přijde, ten či ta, co je vyvolala.
Dean na svojí matku beze slova hleděl, uvnitř něj se odehrával boj.
Najednu stranu byl rád, že se to potvrdilo, že je jejich matka naživu, ale na druhou stranu, s ním k té samé osobe cloumala nenávist.
Kvůli své nenávisti se spojila s jejich nepřítelem, s démonem, který jim převrátil celý život, zabil jejich matku, které byla ve skutečnosti teta a zabil Samovi přítelkyni.
„Deane. Promluvil na mě. Jestli má smrt zachrání mého syna, jsem k tomu ochotná.
Bobby otevřel ústa, ale Dean promluvil jako první.
„Ne. To co jsi udělala, nejde odpustit, ale nejsem stvůra, nedám jím svojí matku za svého bratra.“
Po její tváři se mihnulo ulehčení.
„Díky Deane, ale jinak Sama nezachráníme.
„Nikdo, opakuji nikdo mi nezabrání, abych svého bratra zachránil a co se týče tebe, zapomeneme, že je naše matka naživu…,“ Dean se otočil a odcházel.
„Deane. Omlouvám se. Opravdu jsem…,“ Dean se nezastavil a vyšel ven.
Bobby Mary objal.
„On to přijme, jen mu dej čas.“
Dean venku kopnul do popelnice, pak ještě jednou a poté naskočil do svého auta a rozjel se k místu, kde by se mohly nacházet Furie.
„Musíme za ním.“
„Ne. Jakmile se k ním přiblíží, budou tě chtít zabít!“
„Já vím, ale jsou to mé děti!“
„Mary! Je to příliš nebezpečné!“
„Schovavala jsem se příliš dlouho,“ Mary ho políbila a pak nasedla do připraveného auta a odjela.

huraaaaaaaaaaaaaaaa dalsie pokrackoooooo! moja fantazia sa sice snazi pracovat ale dako si nevie predstavit marry teraz ale je to sila,chudak dean...zachovala by som rovnako, neviem ako on sa s tym zmieri,ale ja by som jej neodpustila

Ettie: Jo je to neodpustitelné, ale bolest a vztek jsou "mocní spojenci" a co říkáš na její vztah s Bobbym, ale neuniklo ti něco?

malo mi nieco uniknut?

Tak tu máme po delší dobe pokráčko, ale upozornuji, že je jen pro silnejší povahy. Popisují se tam následky krutého mučení...

Dean projížděl městem. Na místě, o kterém si myslel, že by se tam mohly ukrýt nikdo nebyl. Čas ubíhal a on ani nechtěl myslet na to, co můžou ty tři pomakané ženské Samovi udělat.
Musel také pořád myslet na to, že jejich matka žije, že se jí něco stalo s tváří a nemohl, nechtěl přijmout fakt, že je vyvolala, aby ublížily tátovi.
Dean prudce zatočil doprava a zastavil před opuštěným domem.
Vystoupil a vešel dovnitř, neohlížel se ani napravo, ani nalevo.
Jejich matka počkala, až zmizí uvnitř. Poté své auto zaparkovala vedle jeho.
Když vystoupila, její rty se roztáhly do úsměvu.
„Můj malý hlupáčku,“ zamumlala a poté se rukou dotkla jedno sedadla.
Několik vteřin se nic nedělo, ale poté začalo sedadlo hořet a a brzo chytlo celé auto.
Spokojeně si o sebe otřela ruce.
„Tak to bychom měli,“ zašeptala spokojeně a pak také vstoupila do toho domu. Dveře se za ní tiše zavřely a zámek se sám zapečetil.
To samé se stalo s okny, zavřela se, k tomu jí stačil pouhý pohled.
„Je čas vyplnit přání, které mi bylo svěřeno při zpovědi,“ tiše se zasmála, ale se v té místnosti rozlehl do dálky.
Zlostně usykla, ale nezdálo se, že by to kdokoliv zaslechl.
Dean postupoval opatrně vpřed. Nebylo to nic lehkého, když kráčel v absolutní tmě.
Proč já vlastně nekouřím, teď by se mi tem zapalovač hodil.“
Z dálky k němu dolehl zvuk, znělo to jako smích, ženský smích.
Zaťal ruce v pěst a mužský křik plný bolesti, mu ke klidu nepřidal.
To musel být Sam. Byl si tím jistý.
„Zrychlil svůj krok, ale minimálně třikrát narazil do něčeho kovového, neměl ponětí do čeho, ale prsty ho pokaždé nepříjemné brněli.
Neměl však čas se na takové malichernosti ohlížet.
Znovu k němu dolehl uši drásající mužský výkřik.
Zrychlil, a tudíž se stalo, že jeho koleno do něčeho narazilo.
Byl to snad kámen.
Bolestně usykl, ale rozhodne ho to nezpomalilo i když ho nervovalo, že nemá ponětí, jak je ta chodba ještě dlouhá, jestli má vůbec nějaký konec, co když se dostal do nějaké nekonečné chodby?!“
Potlačil takové myšlenky a hmatáním ruk, se snažil vyhnout dalším nárazům.
Výkřik nyní už možná bolestný řev se ozval znovu a bylo to tak strašné, že ho v jednu chvíli napadlo, že se obrátí a odejde odtud.
„Nech toho Deane! Tam někde je tvůj bratr!“ napomenul sám sebe a pokračoval.
Mel pocit, že se snad ocitl v jiné místnosti, protože mu byla najednou zima a zhora na něj cosi dopadalo.
Pohlédl vzhůru, ale v té naprosté tmě nic neviděl.
Otřásl se, ale pokračoval.
Měl sto chutí zakřičet Samovo jméno, ale moc dobře věděl, že by na sebe upozornil, a i když si nebyl jistý, jestli něco zmůže proti třem Furiim, tady by byl absolutně bez šance.
Přitáhl si košili k tělu, ale moc mu to nepomáhalo.
Znovu do něčeho narazil, bylo to studené a mělo to tvar masa.
Otřásl se a pokračoval dál.
O několik vteřin později přešel do další místnosti a velmi se mu ulevilo, když v dálce uviděl světlo.
Mohl se jen modlit, aby to byl východ.
Smích, který přicházel odtamtud tomu jen nasvědčoval.
Se zarputilostí jemu vlastní přidal do kroku a pomalu se k tomu světlu blížil.
„Doposud si neuvědomil, že ho někdo následuje, ani toho světla, které vydávala a už vůbec ne pověšených lidí ať na věšáku, nebo na stropu, ani lidí, kteří byli připíchnutí ke zdi, všichni byli vykostění
Mary kolem nich procházela a spokojeně se usmívala., s rozkoší ve tváří, hleděla na jejich posmrtně ztuhlé k smrti vyděšené tváře.
„Prosím! Skončete to Prosím! Já už to nevydržím…, já už to nevydržím,“ doléhal k Deanovi zoufalý mužský hlas.
„Vy svine!“ zachrčel Dean a vyběhl ven z chodby.
Na okamžik ho oslnilo jasné světlo, ale jakmile si na něj jeho oči zvykly, hleděl na Sama, který ležel na zem, oblečení mel potrhané, několik svých vlasů měl pohozených na zem, z nosu a z úst mu tekla krev, na obou tvářích mel krvavé šrámy, stejně tak na krku, na ramenech, měl velké modré modřiny, na pažích, hluboké krvavé šrámy, ze kterých mu dolů stékaly pramínky krve, ale to nebylo nic oproti jeho hrudi, na kterých byly patrné stopy žhavého pohrabáče.
„Deane…,“ zachroptěl Sam a padl na břicho a Dean viděl, že jeho záda jsou posetá krvavými šlehy, jako by ho někdo bičoval
Vzedmul se v něm obrovsky vztek, ale v tu chvíli se za ním ozvalo.
Deane miláčku.“
„Mami?!“ otočil se a Mary mu vtiskla rozžhavený pohrabáč přímo doprostřed těla.
Z hrdla se mu na povrch vydral řev a on se potom zhroutil k zemi.
„Přichystejte je,“ přikázala Mary všem třem Furiim, které se za ní objevily.
„Ne! Zasípal Sam a pokusil se pohnout, ale bolest sužující jeho tělo, byla příliš obrovská.

no ty piko!!! tak to je mazec.... doufám, že budeš pokračovat brzo!!!

Taurie: Pokusím se, ale dřív než zítra večer to asi nebude.

jaaaaaaaaaaaaaau.chudata....
marry a zla?
mne bolo zle takze som par riadkou preskakovala, prepac mason. ale inak super drasticke pokracko!

Ettie: Proto jsem varoval a dekuji.