Temná Zpoved

Chudák Sam, ten je teda dodělaný a teď i Dean, ty je teda mučíš.

Já už jsem takový:-)

Dean otevřel ústa a zalapal po dechu.
Snažil se nejprve dýchat nosem, ale to nešlo, jako by ho měl ucpaný.
Podařilo se mu též otevřít i oči, ale ty s ním soupeřily, chtěly být zavřené.
On to však nehodlal připustit.
Pootočil hlavou to bylo taky jediné, na co se v tu chvíli zmohl.
Všimnul si, že vedle něho je ke zdi připoutaný Sam.
„Same? Same, slyšíš mě?!“ nereagoval.
„Same! No tak!“ pokusil se ho dotknout nohou, ale když jí odtáhl příliš daleko, tělem mu projela ostrá bolest.
„Prober se Same!“ zkusil ho probudit svým hlasem, ale marně.
„Same!“ sykl poměrně nahlas, ale opět nic nic.
Podíval se nahoru a ani ho moc nepřekvapil, že má ruce ovázané silným provazem.
„Je tady někdo?!“
„Nikdo se neozval.
„Ptám se, jestli je tu někdo?!“
„Uklidni se lovče,“ místnost prozářilo několik svíček, ve kterých byla vidět tvář ženy, kterou mylně považoval za svojí matku.
„Co jsi zač, co po nás chceš?!“
„To co bych mohla chtít po Bobbym, ale ten posloužil k jiným účelům.
„Co tím myslím?!“
„Na tom přece nezáleží, lovče. Mým úmyslem bylo, té přesvědčit, že je vaše matka naživu a že udělala něco strašného.“
„Chceš tím říct, že…,?!“ tohle zjištění s ním otřáslo, přestože už nějakou dobu tušil, že je jejich matka…“
„Ale no tak deane. Snad sis vážne nemohl myslet, že by vaše matka mohla přežít sama, zatímco vy jste byli se svým otcem.
„Co jsi udělala?!“
Přistoupila až k němu a pohladila ho po tváři.
Uhnul obličejem stranou.
„Ulehčila jsem si to, zašeptala a pak k sobe jeho hlavu silou natočila a políbila ho.
Dean se jí pokusil zbavit, ale bez volných končetin byl bezmocný.
Nakonec od něho odstoupila.
„Veř si čemu chceš, ale nebýt mě, vaše matka by se ještě dlouho trápila.
„lhářko!“
„Jsi tak roztomilý, když se takhle marně vztekáš, škoda, že umíš zemřít!“
„Zabij si mě, ale…“
„Ale co? Pomstí se mi tvůj bratr?!“ posměšně nadzvedla hlavu bezvládného Sama.
„Tys ho zabila!“
„Ne. Moc daleko k tomu ale nemá anebo mě snad zabije Bobby, nemyslím si to, bylo poměrné lehké, ovládnout jeho mysl, zvlášť, když po ní tak trochu toužil.
„Lhářko!“ dal toho všechnu sílu, ale bylo to marné.
„Neunavuj se. Potřebuji, aby bylo tvé srdce co nejsilnější.
„K čemu chce démonka moje srdce? K čemu je ti Sam?!“
„K čemu mi jsou dva nejznámější a zároveň nejnebezpečnější lovci? A prosím nejsem démonka.
„A co tedy jsi? Snad ne princezna na hrášku?!“
Něco ho šlehlo do pravé tváře a on bolestně vyjekl.
„Byl bys raději, kdyby byl tvůj bratr první a nebo ho vzbudíme a dáme mu šanci, sledovat, jak jeho bratr umírá, pro vyšší cíle.“
„Jaké vyšší cíle, se mohli zrodit té prázdné nádobě, které říkáš hlava?!“
Do mezery mezi dvěma prsty se mu zabodl ostrý špendlík, ale on se kousl do rtu, nevydal ze sebe ani hlásku.
„Moc dobře vím, o co ti jde, ale nepodaří se ti to. Vidíš ten stůl?
Už mi chybí jen dvě poslední ingredience.
„K čemu? Co může někdo, jako jsi ty chtít?!“
Řekla bych, nech se překvapit, ale mám dojem, že se konce nedožiješ.
„Co chceš dělat, co jsi tedy zač, pokud nejsi démon?!“
„Za chvilku už ti na tom nebude záležet,“ zašeptala a potom přikázala.
„Sundejte ho,“ pohledem naznačila k Samovi.
„Ne. Vem si mě. Říkalas, že na mě také dojde řada.
„Promiň, Deane, ale tvůj bratr má lepší játra.
„Co jsi zač? šílená kanibalka, jeho nech, vem si mě!“
„Je mi líto, ale vždy se musí postupovat popořadě,“ její sluhové mezitím položili Sama, který byl stále bezvědomí na stůl.
„Aspoň, že je mimo,“ blesklo Deanovi hlavou.
„Ta žena přiložila svou ruku na Samovo čelo a řekla.
„Vstavěj! Sam sebou škubnul a potom otevřel oči.
„Co se děje, kde to jsem?!“
„Všechno bude v pořádku. Jste na operačním sále.
„Na operačním sále, ono se něco stalo?!“
„Měl jste jen malou nehodu, ale my se o to postaráme. Teď vás uspíme.
„Neposlouchej jí Same! Nějak se z toho dostaneme!“
Sam zmateně zamrkal. Viděl vedle na posteli ležet muže, který byl v obličeji popálený a jenž mu říkal.
„Hodně štěstí pane.
Sam se uvolněné usmál.
„Jsem připravený.“
„Výborně,“ položila mu svojí ruku na obličej a on usnul.
„Ty mrcho! Cos mu to udělala?!“
„Jenom mu to tímhle ulehčím,“ odvětila a potom uchopila do ruky skalpel a přiblížila se s ním k Samove hrudníku.

pani.. chudata

vdaka za pokracko!

Ettie: Kdopak je asi ta mladá žena, co našel Bobby?

Konečne som celú ff prečítala reakcia:
OMG!!! Toto je úplne best poviedka !!!! kokos toho torturingu čo tam je a ten namakaný zamotaný príbeh , no ja som komplet hotová prosím nech nič nerobí Samovi ,ale Deanovi môže . Bože ja som hnusná . Píšeš úžasný torturing fakt vyžívam sa v tom ja ani nedokážem písať kks rýchlo ďalšiu časť prosííííím

Sonig:Jsem rád, že se ti mučení líbí a ona chce přece "jen" jeho játra:-)

tak a už zbývá jen epilog. doufám, že se vám tahle čast bude líbit a uvítám jakékoliv poznatky:-)

Žena tím skalpem do Sama malinko řízla. Dean sebou v bezmocném vzteku škubal. Nevěnovala mu pozornost a projížděla tím skalpelem několik centimetrů nad jeho hrudníkem a později břichem.
Sam se usmíval, mel zavřené oči.
„Počkej, přestaň s tím, třeba se dohodneme,“ zkoušel to Dean znovu a znovu, ale ona ho ignorovala a zajela s tím skalpelem k Samove pravé ledvině.
„Nedělej to!“
Přiložila na tom místo chirurgický nástroj a chystala se říznout.
„Přestaň s tím!“ Dean podnikl další marnou bitvu s pevnými provazy.
Dosáhl jen toho, že se mu zařezávaly do masy.
„Přineste sem nádobu,“ přikázala svým sluhům a pak malinko řízla.
Sam sebou nepatrně škubnul, ale šťastný výraz z jeho tváře nezmizel.
„Tohle je vhodné místo,“ zašeptala a chtěla to rozříznout, ale v tu chvíli se jí něco otřelo o nohy.
Pohlédla dolu a spatřila kočku, kočku, která na ní hleděla velkýma očima.
Zavřískla a ohnala se po ní skalpelem, ale ta kočka se tomu vyhnula.
„Zmiz! Tady už nemáš co dělat! No tak zmiz! Zmiz!“ znovu se po ní ohnala, ale i tentokrát neúspěšně.
„Jsi mrtvá a tomuhle nezabráníš,“ zasmála se a skalpel se téměř zabodl do Samova těla.
Téměř, protože definitivnímu proříznutí zabránil, vystřel, výstřel, který jí prošel čelem.
Zatočila se kolem své osy a spatřila Bobbyho, jak na ní míří zbraní a ruce se mu přitom klepou.
„Ty! Ty máš být…,“ znovu se jí o nohu otřela kočka a užasly Dean sledoval, jak se jí po celém těle začínají objevovat puchýře, které velmi rychle hnisaly.
„Ne! Ne! Jsem už takový kousíček!“ zaječela a pokusila se ten skalpem znovu sevřít v rukou, ale Bobby znovu vypálil a kulka jí proletěla krkem.
„Mě nemůžeš zabít…,“máchla po Samovi, ale místo srdce se trefila do paže.
„Ne! To ne! Já to potřebuji…, potřebuji to, protože jinak už nebudu…,“ kočka se o ní znovu otřela a Dean sledoval, jak její kůže žloutne a začíná se od ní odlepovat, dopadala na zem, kde se měnila v prach.
„Ne! Ne! Musím to dokázat!“ Bobby jí však nehodlal dát šanci cokoliv dokázat, třetí výstřel jí provrtal srdce a ona se zhroutila k zemi a strhla sebou, stále se usmívajícího Sama.
„Same!“ Bobby se k němu vrhnul, ale až na malé oděrky, se zdál být v pořádku.
Všechny tři furie zavřískly a chtěly se na něho vrhnout, ale zmizely dříve, než se o to mohly pokusit.
„Bobby! Co se to děje, kde jsi byl, co byla ta ženská zač, jak je na tom Sam?!“
„Pomalu. Omlouvám se. Nevím, co se mnou udělala, ale nebyl jsem sám sebou.
„Zachránil si nás,“ Deanovi se po odvázaní podlomila kolena, v tu chvíli je vůbec necítil.
„Prober Sama! Ta mrcha s ním něco udělala.
Sam se vyškrábal na nohy.
„Bobby, Deane, co se stalo, kde to jsme, proboha ty vypadáš…“
„To je jedno, na tom nezáleží,“ Dean se k nim doplazil a objal se s nimi nejprve se Samem a potom s Bobbym.
„Kde je ta kočka?!“
„Kočka? Nemám tušení, vždyť tady před chvilkou byla.
„Ta kočka…, ta kočka měla stejné oči, jako měla naše matka.
Všichni tři na sebe beze slova pohlédli.
„To není možné,“ potřásl Bobby hlavou.
„A co když ano, co když v té kočce byl její duch a ona nás zachránila.“
„Au,“ zaúpěl Sam, když se dotkl svých zad.
„Ne! Tohle převtělování není prokázané.
„Bobby! Lovíme a bojujeme s bytostmi, které také nejsou doložené,“ Deanovy nohy postihla nepříjemná brňavka, ale aspoň mel jistotu, že s nimi bude moci hýbat.
„Tohle proste…,“ trval si Bobby na svém, ale i on v duchu viděl oči té kočky.
„Same, Deane….“
„Máma je mrtvá, že ano? Ta bestie jí zabila!“
„Nevím, jestli jí zabila ona, ale je mrtvá, moc a moc mě to kluci mrzí…“
Dean potlačil slzy, které se mu draly z očí.
„Pojdme jí pohřbít, tak jak si zaslouží.
„Vedle táty, to by si přála.
„Ano pojďme,“ jakmile Bobby domluvil, všichni tři se vzájemně podepřeli a pomalým krokem, kráčely pryč z budovy, z místa, kde málem zemřeli.
Když byli dostatečně daleko, kočka se objevila u mrtvého těla jedno ze sluhů, smutně zamňoukala a vzápětí jas v jejích očích pohasl a ona padla bez dechu k zemi.

Užasné pokráčko , som úplne ohromená ...strašne super píšeš a tá čeština , no perfiš je to .. Ty si mi to určite naschvál spravil ja som si tu obhrýzala nechty , keď mu chcela tú ladvinu šlohnúť ty kks ja , že nieeee bože nerob to ,ale nakoniec Bobby prišiel vpálil to do nej ,ale ona akože furt neprestávala sviňa malá , takže mačka zachránila situáciu ,ale bola to teda Mary alebo nie ? keď na konci bolo , veď vieš čo ,kks teraz budem v strese joooj a idem k mojmu najobľúbenejšiemu a to k torturingu , ktorý bol opäť geniálny , samozrejme . Najprv to rezanie Sama potom Dean ako sa snažil dostať s tých pút alebo lán, či čo to bolo a zarezávalo sa mu to do mäsa a potom tie jeho nohy ako si necítil kolená a ako sa plazil jáááááj a ta Samova poznámka , že teda vyzerá no proste čo viac dodať torturing forever výborná časť

A jak to myslíš s tou čestinou?

Milujem češtinu a tak isto aj poviedky písane češtinou

Tech tu ale moc není Doufam, že nebude vadit, že v epilogu už žádné mučení nebude

Mason: a to už bude konec?
Mě zase nevadí slovenština, protože jsem čech píšu samozřejmě delší články a můj pokus o první povídku česky, ale komentáře píšu na střídačku slovensky i česky, jak se mě zadaří.

Janča: Ano. Už jen poslední čast a nebo jsem na něco zapomněl?

Tak nakonec tohle není poslední čast.

„To je vážně bezva. Ta mrcha mi zníčila auto!“ soptil Dean a hleděl na ohořelý vrak svého auta.
„Kašli na něj Deane.“
„Je to moje auto, auto na kterém si zakládám, které mi….“
„Kašli na to. Musíme udělat něco, co nebude lehké.“
„já vím, ale…, sbohem mé auto. Věrne si mi sloužilo,“ Dean se ho naposledy dotknul a po několika minutách dorazili do Bobbyho domu.
Všichni tři se otřásli.
„Byla tady taková zima, když si odcházel?!“ obrátil se zubami drkotající Sam na Bobbyho.
„Ne. Něco se tu muselo stát,“ Bobby přešel do vedlejší místnosti, ale tělo Mary tam nenašel.
„Co se děje Bobby?!“ zajímalo, Deane, kterému se nelíbila jeho strnulost.
Ten se k bratrům pomalu otočil.
„Není tady…“
„Jak to jako myslíš, že tady není? To jí jako někdo odnesl? Vždyť jsme tu mrchu zabili!“
„Tady jsou stopy čerstvé krve,“ ozval se Sam.
„Ukaž,“ Dean ho odstrčil.
„Deane. Uklidni se. Nevím, co se tu stalo, ale není to její krev.“
„Jak si tím můžeš být tak jistý?!“
„Vaše matka je mrtvá. Vždyť jsem jí tady našel ležet.
„Nechce se mi tomu věřit. Jestli jí ta mrcha zabila, tak…, mimoděk se rukou dotknul své kapsy a došlo mu, že tam má ještě stále její deník.
„Pochybuji, že se tam něco dozvíme,“ poznamenal skepticky Sam, když si všimnul, že ho Dean vytahuje.
„Za pokus to stojí, co když je tohle všechno jen přelud?“
„Deane! Dotýkal jsem se jí!“
„Nemáme ponětí, co je ta ženská zač, když tě dokázala zblbnout, proč by nedokázala nastrčit falešnou Mary.
„Myslím, že to trochu přeháníš.
„Uvidíme,“ Dean otevřel deník, nalistoval určitou stránku a začal číst.
„Co se to děje? Jsem tak unavená. Každým dnem se cítím slabší a slabší. Přijde mi to, jako by tu byl se mnou někdo, kdo ze mě vysává životní sílu, ale to je hloupost, jsem tady už zavřená nějakou chvíli.
Je to už jistě několik let, ale oni mě stále nechtějí pustit, myslí si, že jsem si to všechno vymyslela, že nemám žádného manžela, žádné děti, že jsem nikdy nevyslovila ono přání, nikdy nedošlo k té strašné zpovědi, ale ano, došlo k ní , vím to já, proč to nechtějí vědět i ostatní? Kéž bych to mohla vzít zpátky, kéž bych to té žene neřekla, ale cítila jsem se tak opuštěná a její pohled byl vřelý a její dotyky mi umožňovaly vyrovnat se s tou strašnou pravdou, moje sestra je mrtvá a John i s mými dětmi zmizel kamkoliv a já teď…,“ Dean ten deník zaklapl a ve tváři byl bledý.
„Bože můj…,“ zašeptal Sam.
„To je strašné,“ přidal se Bobby.
„Ta „ženská“ naší mámu zmanipulovala, donutila jí říct všechno a pak jí…, pak jí nechala někam zavřít.
„Nemáme jistotu. Ten zápis je starý přes dvacet let.“
Dean se na ně zadíval.
„Musíme to zkusit. Musíme zjistit, co byla ta „ženská“ zač a jewtli jich je víc.
„Kde podle tebe máme hledat? Je to přes dvacet let, takže může být mrtvá a nebo….“
„To ani nevyslovuj, Same,“ zarazil ho Dean.
„Sadm má pravdu. To písmo je její, to uznávám, ale jak řekl tvůj bratr, vaše matka může být mrtvá…“
„Chci mít jistotu,“ Dean se otočil.
„Nemáme ani auto. Ježíši Deane, může být kdekoliv.
Dean se otočil a deník znovu rozevřel.
„Tady v tom místě jsou samí významní pacienti, bohatí lidé, já jsem přece nepatřím, já přece nejsem ani bohatá ani šílená, musím najít své chlapce, John byl blízko, velmi blízko, určitě si mě všimnul, ale nešel za mnou, nic mi neřekl, copak jsem mu tak odporná…?!“
„To by stačilo, Deane. Pokud seženeme nějaké auto, můžeme se pokusit jí najít, ale je to už přes dvacet let.
„Auto není problém,“ V Deanových rukou se objevily klíčky.
„Kdes si k nim přišel?!“
„Dal mi je ten chlápek z toho obchodu, už je potřebovat nebude.
„Dal anebo si mu je ukradl?!“
„No dovol. Dean Winchester nekrade, když už, tak si jen zásadně půjčuje.
Bobby se zamračil, ale nic neřekl.
„Same, vyhledej na netu všechny luxusní blázince, snad jich zas tolik nebude.“
Sam přikývl a vytáhl ze skříně notebook.

lol blazinec
tak tamto bola marry alebo nie?
ale psychicke poruchy su dedicne ju najdu a budu opat happy family:)
zatial tolko! perfeltna cast:) som rada ze pokracujes!

Ettie. Nechme se překvapit...

„No to snad není možné, přece o ní musejí mít nějaký záznam,“ rozčiloval se Dean, když opouštěli další ústav.
„Jenom klid Deane. Ještě nám jich zbývá šest.
„Myslím si, že tady o ní něco ví,“ ozval se Bobby.
„Jak si na to přišel? Jasně nám tvrdili, že o ní nic neví, že jí neznají.
Bobby se zastavil.
„Jejich rty to říkaly.“
„Co tím myslíš?“
„Zatímco jste s nimi mluvili, já jsem pozoroval jejich oči.
„To je bezva, ale jak nám to pomůže.
„Nepřerušuj ho Deane.
Dean cosi zavrčel.
Jeho oči těkaly sem tam, ruce si třel o sebe.
„to mohlo být z mnoha důvodu. Možná, že mu byla zima, možná, že se tešil na večerní blivajs.“
„Ne. Jakmile jste vyslovili jméno vaší matky, nepatrně sebou trhl a očima zaletěl k sestře, co stála vedle něho.
„Toho jsem si tedy nevšimnul.“
„To časem přijde.“
„Hele. Co má tohle znamenat?!“
„Myslím, že bychom se tam měli vrátit,“ ozval se raději Sam.
„A jak se tam chceš dostat? Máš snad sebou skenovač obličejů?!“
„To nebude třeba.“
„Proč si to myslíš? Jako, že nás nechají klidně prohledat celý ústav a nebo, že by kvůli nám postavili všechny pacienty do řady, abychom si je mohli v klidu prohlédnout?!“
„Deane! Přestaň být kousavý…,“ Bobbyho další slova zanikla v bolestném ženském křiku.
„To šlo ze zahrady!“ všichni tři se tam rozeběhli.
Na zemi spatřili ležet starou ženu, která se marně pokoušela vstát.
Sam k ní přiskočil o chlup dříve než Dean.
„Není vám něco, chcete pomoct.
„Nemohu se hýbat…, bože můj…, jsi to ty.
„Co tím myslíte?!“
„Je to už dlouhá doba, ale jsem si jistá, jsi to ty.“
Sam se tvářil zmateně.
„Nechápu, jak to myslíte, kdo jsem?“
„Ta žena ho pohladila po tváři.
„No přece maličký Sam Winchester.
Dean střelil pohledem po Bobby, který zůstával vzadu a byl nějaký pobledlý.
„Vy mě znáte?!“
„Jistě, že tě znám a to i přesto, že jste tady byli jen jednou, ale já mám výbornou paměť, to jediné mi zůstalo.
„Nepamatuji se, že bychom tady byli.“
„Ale ano. Tím jsem si jistá. Byl jsi tady ty, malý Dean a váš otec.
„Na to si nevzpomínám,“ ozval se Dean pochybovačným hlasem.
„Deane! Ty můj broučku!“ ta žena si ho navzdory svému stáří silně přitáhla.
„Broučku. Znamená to snad, že jste…?!“
„Ne. Nejsem Mary, i když bych si to přála.“
„Co se stalo, byla tady, je snad mrtvá?!“
„Nemohu o tom mluvit,“ zašeptala ta žena a zachvěla se.
„Proč o tom nesmíte mluvit?
„Musím mlčet, slíbila jsem to.“
„Komu jste to slíbila, co se stalo, naší máme?!“
„Jsem tak unavená,“ ta žena se od nich odtáhla.
Dean se Samem se na sebe nechápavě podívali.
„Prosím! Jestli o ní něco víte, řeknete nám to.“
„Jsem unavená, zopakovala.
Oba dva se bezradně otočili na Bobbyho.
„Myslím, že bychom měli jít.
„Konečně máme stopu a ty nám říkáš, že bychom měli jít.
„tady už se nic nedozvíme.“
„To si nemyslím,“ Dean se chtěl k té žene otočit, ale Bobby k němu přiskočil, chytil ho za rameno.
„Hej! Co si myslíš, že děláš?!“
Řekl jsem, že je čas jít, musíme si najít nějaký nocleh.
„To počká. Teď máme šanci!“
Řekl jsem, že je čas jít!“
Dean se mu vytrhl.
„Co je to s tebou?! Vypadá to, jako bys něco skrýval, jako by něco nemělo vyjít na povrch.
„Nemluv nesmysly. Jenom bude brzo noc.“
„Něco takového nás nikdy neodradilo.
„Houpi, houpi, máme rádi kroupy, houpi , houpi, kolebej se maličký,“ začala si ta žena pobrukovat.
Sam a Dean k ní přistoupili. Řeknete nám, co o tom víte.
„Houpi, houpi, spinkej maličký, houpi, houpi všechno bude dobré maličký, houpi, houpi, jste v bezpečí.
Oba dva zamrazilo.
„Myslíš na to, na co já?!“ otázal se tiše Sam.
„To je ukolébavka, kterou nám zpívali, je sice trochu divná, ale vždycky zabrala.
„Deane. To by ale znamenalo…,“ z nebe se spustil prudký liják a ve vratech vedoucích na zahradu se objevili dva muži.
„Co tady děláte?! Ihned zmizte anebo zavoláme policii!“
„Jsme její vnukové.“
„žádné nemá! Zmizte anebo…“
„Jdeme.
„Teď máme šanci. To se necháme zastrašit?!“
„Deane, prosím! Problémy s policii jsou to poslední, co potřebujeme.“
„Já vím, ale ona o naší máme něco ví!“
„Deane! Najdeme jiný způsob, teď už pojďte!“ Bobby je odvedl pryč.
Jeden z mužů k té žene, poklekl.
„Co jsme si říkali paní Grapová, málem jste všechno zkazila.
Ona je však nevnímala, jen tiše mumlala.
„John.. john.. to je jeho přání, on nechce, abych mluvila, váš otec si to nepřeje…“

Blázinec, super. Snad opravdu nejsou ty poruchy dědičné. A kdyby byly je mně úplně jasný, na kom by se odrazily. Je jenom jeden adept, který má praštěný nápady - Dean.

Janca: dedičná porucha po matce či po otci? Kdo podle tebe byla ta žena?

Že by matka Johna?

„Takže co teď? Jsem si jistý, že jestli to není naše máma, tak je to někdo, kdo nás zná.“
„To je klidně možné, ale teď už se tam nedostaneme.“
„Vážně? Copak zapomínáš, co jsme zač?!“ Dean otevřel kufr jejich auta.
„Ať tam máš cokoliv, pochybuji, že nás to dostane dovnitř.
„Sam má pravdu,“ ozval se Bobby.
„Ty na mě radši nemluv.
„Je to tak lepší. Musíme hledat dál.
„Tak to tedy ne. Ta žena něco ví.
Bobby chytil Deana za ruku.
„Zapomeň na ní. Neví nic o tom, kde je vaše matka.
„Jak si můžeš být tak jistý? Ty o tom snad něco víš?!“
„Bude lepší, když odtud odejdeme.“
„Ne! Chci zjistit, co ta žena ví.
„Ne! Jdeme odtud pryč a to je mé poslední slovo.
„Kdo si myslíš, že jsi?!“ Dean Bobbyho od sebe odstrčil.
„Deane. Bobby má možná pravdu. Ta žena není naše matka, měli bychom jít hledat dál.
Dean razantně zavrtěl hlavou.
„Ne! Když jsem tak blízko, nemůžu se jen tak sebrat a odejít, takhle bychom jí nikdy nemuseli najít!“
Ozvalo se cvaknutí, ke kterému se po chvilce připojil Bobbyho tichý hlas.
„Oba dva si ihned nastupte.
„Bobby, co to….?!“ Sam překvapene hleděl na zbraň, kterou Bobby držel v ruce.
„Co má tohle znamenat?!“
„Oba dva si ihned nastupte do auta.
„Bobby! Copak si se uplne zbláznil?!“
„Oba dva ihned nastupte do svého auto! Myslím to vážne!“ ozvalo se cvaknutí.
„Tohle neuděláš! Sakra Bobby jsi náš přítel, byl jsi tatuv přítel!“
„Nastupte si!“ zopakoval Bobby a nepřestal na ne mířit.
Prave proto, že jsem byl přítel vašeho otce, vám teď říkám, nasednete a odjeďte!“
Dean se chtěl pohnout, pokusit se ho zneškodnit, ale Sam ho zadržel.
„Nevím, co se tu deje, ale tohle neuděláš.“
„On úplně zešílel!“
„Ne Deane. Ví něco, co nám nechce říct.“
„Tohle je mé poslední varování!“
Dean zaskřípal zubami, ale chystal se sednou si do auta, když k nim dolehl křik.
Všichni tři spatřili jak k nim beží ta žena a cosi vykřikuje.
Dva zřízenci se jí snažili chytit, ale ona byla i přes svůj věk rychlejší.
Sam ani Dean nerozuměli. Dean se k ní chtěl rozeběhnout, ale v tom zazněl výstřel a ta žena se skácela k zemi.
Deamn se prudce otočil a videl, jak Bobby sklání zbraň.
„Cos to udělal?!“
„Já vás varoval!“
Dean ho chtěl udeřit, ale v tu chvíli k němu dolehlo slabé zasténání.
„Dohledni na něj!“ zavrčel k Samovi a pak se k te žene, rozeběhl, podařilo se mu skopnout oba dva muže.
„Co se děje, co víte, proč to Bobby udělal, copak zešílel?!“
Její prsty ho chytly křečovitě za triko a ona zasípalo.
„Temná Zpoved! Za všechno muže temná Zpověď!“ poté její stisk ochabnul a její hlava dopadla bezvládně na zem.
Dean se pomalu zvedl. Pohlédl na Bobbyho a v jeho očích sršel vztek.
„Co je to? Co je to ta Temná Zpoved?!“
„Nemůžu vám to říct!“
„Řekni mi to!“ Dean k Bobbymu přiskočil a tvrdě ho přirazil ho k autu.
Řekni mi, co je to ta Temná Zpoved?!“
„Deane, přestaň!“ snažil se ho Sam od Bobbyho odstrčit, ale marně.
„Nemůžu! Slíbil jsem Johnovi, že vám to nikdy neřeknu.
„Tata je mrtvý, takže mluv.
„Nemůžu! Nejde to!“
„Mluv!“ zařval Dean a udeřil Bobbym o kapotu.
„Je to slib, slib, který dala vaše matka.
„Jaký slib, komu ho dala?!“
„Ne! Deane! Já nemůžu!“
Řekni mi to!“ znovu s ním praštil o kapotu a Bobbymu začala z nosu téct krev.
„Přestaň, Deane!“ křičel Sam, ale Dean ho neposlouchal.
„No tak mi to řekni!
„Slíbila mu, že mu bude po vůli, když vás nechá naživu!“
„Dean ho pustil a zavrávoral.
„To ne…,“ vyklouzlo mu z úst.

Dean je teda pěkný drsňák, takhle mlátit Bobbyho.

Však ho znáš. Když mu o něco jde, nezastaví ho nic.

Tak a tohle je předposlední čast.

„Nemůžu tomu uvěřit. Já tomu proste, nemůžu uveřit!“
„Já zase nemůžu uvěřit tomu, jak si se choval.“
„tobě je snad jedno, co se tady děje, tebe nezajímalo, co před námi Bobby skrýval?!“
„Jistě, že zajímalo, ale měl k tomu dobrý důvod, a když bych to chtěl vedět, rozhodne bych se z něj nesnažil vytřást duši.“
„No jistě. Náš Samík si se vším vždy poradí.“
„Deane, přestaň To, co se stalo. Bylo strašné, ale naše máma to udělala, aby nás ochránila.
„Přestaň s tím. Ty si vážně myslíš, že se stala jeho devkou, protože nás chtěla chránit?!“
„Tak dost!“ Samova pěst zasáhla Deanovu tvář a ten překvapeně zavrávoral.
„Tak tohle si tedy neměl dělat!“
„To už stačí deane. Chápu, že máš vztek, možná na našeho tátu, možná na naší mámu, je klidně možné, že na oba dva, ale to neznamená, že o ní budeš takhle mluvit. Ať se tam stalo cokoliv, ať jí otec podvedl či nikoliv, nikdy poslouchej mě pozorně, nikdy by se nesnížila k něčemu takovému, za žádné okolnosti, by se tomu démonovi neodevzdala doopravdy, je ti to jasné?!“
Sam prudce oddechoval. Bobby, který stal opodál a chladil si studeným kapesníkem svůj obličej, nic neříkal, ale v očích se mu zračila hrdost.
Dean se olízl, rukou si pročísl vlasy. Samův výbuch ho vyvedl z míry, ale uvědomoval si, že to možná přehnal, že se nechal unést hněvem.
„Same. Omlouvám se. Já jenom…, když Bobby…, vrhnul po Bobbym omluvný pohled.
„Zapomene na to Deane. Myslím, že bude nejlepší, když na to zapomeneme.
„To přece nemůžeš myslet vážně. Vždyť jsme tak blízko!“
„I kdyby byla naživu, a my jsme jí našli, co bys jí asi tak řekl.
„Rád tě vidím, ale nikdy ti neodpustím, že si se stala Žlutoočkovou děvkou, i když jen kvůli tomu, aby si nás ochránila?!“
„Same. Za co mě máš?“
„Nechme to proste být Deane. Víš stejně dobře jako já, že se nedokážeš příliš dobře kontrolovat, že není v tvé moci předstírat, že o ničem nevíš, poslední, co by si naše máma zasloužila, by byly tvoje výčitky.
„Já bych jí to nevyčítal. Já se přece umím kontrolovat!“
Sam potřásl hlavou.
„Pro mě to už skončilo. Jestli to nermomoci chceš, běž za ní, ale já…“
„Ty co Same, ty co?!“
„Já se vrátím do hotelu.
„Same! No tak! Je to naše máma!“
„Naše máma Deane, je mrtvá, jako náš otec. Naše máma zemřela v ten den, kdy tam přišel Zlutoočko.“
„Same. Tohle přece nemůžeš myslet vážně!“
Sam se svému bratrovi vytrhl.
„Budu v hotelu,“ pak se otočil a odešel.
„Same! Zastav se!“ křičel za ním Dean, ale ten se nezastavil.
„Chceš vidět vaší matku, chceš se sejít s Mary?“ otázal se ho tiše Bobby.
Dean se k němu pomalu otočil, na čele mel vrytou vrásku.
„Vezmi mě za ní,“ požádal ho Dean bez jakéhokoliv emočního náznaku.

Tak tohle je poslední čast. Doufam, že se vám libila a Janče a Ettie dekuji za komenty:)

Sam vystoupal po schodem. Sel velmi pomalu, několikrát se chtěl otočit, ani ne kvůli tomu, že by věřil, že je jejich máma naživu, nechtěl by jí vidět, ani kdyby byla, nedokázal by jí pohlednout do tváře.
Nakonec ale došel do svého pokoje a zjistil, že jsou dveře pootevřené.
Byl jsi naprosto jistý, že je zavíral.
Ozývaly se odtamtud nějaké zvuky.
Vytáhl z kapsy malý kapesní nožík a pomaličku vešel dovnitř.
Nezdálo se, že by bylo něco poničené či dokonce zničené, ale obezřetnost, ho přesto neopouštěla.
Postupoval pomalu vpřed, ruku s nožíkem mel nataženou vpřed.
Prošel obě dve místnosti, ale nikoho neviděl.
Chystal se tedy vejít do malé místnosti, kde byla mini sprcha, když se otevřely dveře a Sam hleděl na mladou ženu, které mohlo být tak 28.
„Co tady děláš, kdo jsi?!“
„Omlouvám se, ale potřebovala jsem se osprchovat.“
„Jak si se dostala do našeho pokoje?!“
„Ale no tak Same. Copak je to tady u tehle motelů nějaký problém.
Sam zpozorněl.
„Jak to, že víš moje jméno?! Jestli jsi….!“
Pousmála se.
„Démonka ani žádné jiné nadpřirozeno nejsem a tvoje jméno znám, protože jsem na tebe a deana narazila v rodinném albu.
„Cože?! Nechceš mi tím snad říct, že ty a já jsme příbuzní.
„Nebyla bych proti, ale ne. Jenom byli naši otcové dobří přátelé a jako malý jste u nás byli dost často.
„Nepamatuji si.
„Není divu. Byl jsi dost malý, teď jestli mě omluvíš…“
„Jasne. Jenom si posluš, ale mohla si zavolat, nebo tak něco.
„a co jsem ti asi tak měla říct?
„Ahoj Same. Tady kmotřenka tvého táti. Můžu se umýt v tom vašem motelu?!“
„Jak se jmenuješ?!“
„Jesse jestli ti to nějak pomůže, proč nejsi se svým bratrem.
„Dean to zvládne beze mě, jestli dovolíš, rád bych se osprchoval,“ Sam chtěl kolem ní projít, ale ho zadržela.
„Měl bys být se svým bratrem.
„Nepředstírej, že víš, o co se jedná,“ Sam se jí chtěl vytrhnout, ale ona ho nepustila.
„I když si to nepřizná, byl by moc rad, kdyby si tam byl s ním, je jedno, jestli je to vaše mamka, jste bratři, měli byste držet spolu.
„Já s tím nechci nic mít, co o tom můžeš vedět?!“
„Je to tvůj bratr, a jestli je vaše mamka skutečne naživu, využij toho.
„Jsem už dospělý, stejně tak Dean.
„Same. Neudělej stejnou chybu jako já. Taky jsem odmítala setkání se svojí matkou, protože jsem jí obvinovala ze smrti svého otce, mel bys tam být.
„Jak o tomhle všem víš?!“
„Sleduji ji vás, už nějakou dobu.“
„Ničeho jsme si nevšimli.
„Jdi tam Same, vím, že bys jí chtěl vidět.“
Sam otevřel ústa, ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání.
„Je všechno v pořádku pane Winchestere?!“
„ano. Nevidíte, že tu s někým mluvím?“
„Omlouvám se, ale nikdo kromě nás tady teď nikdo není.
„Jak to…,“ když se Sam otočil, Jesse už tam nebyla.
„Ještě před chviličkou tady stála žena, přišla z koupelny.
S dovolením, muž zkontroloval koupelnu.
„Tady se nikdo nesprchoval několik hodin.
Nechcete něco přinést?“
„Ne. Díky. Myslím, že někam musím jít.“
„Jistě. Kdyby něco, stačí jen říct.
Sam přikývl a chtěl kolem něho projít, ale toho si všimnul, že ten muž drží v levé ruce noviny.
„Můžu se na ne podívat?!“
„Jistě, ale nejsou tam zrovna povzbudivé zprávy.
Sam ty noviny rozevřel a zrak mu padl na članek s fotografii.
„Včera večer spáchala mladá žena sebevraždu. Okolnosti se vyšetřují, ale policisté a její známí se domnívají, že se tak stalo, kvůli její rodině.
„Na té fotografii byla ona žena Jesse a Sam sledoval, jak se na té fotce, bilým písmem objevuje.
„Běž za ním Same, neudělej stejnou chybu jako já, nedovol, aby se ti odcizil.
„Postaráte se o to?!“ zeptal se a poté odešel.
Muž zavrtěl hlavou. Do mého motelu, snad jezdí jen pošuci.“
Dean s Bobbym přijeli ke starému domu, který byl pbrostlý břečtanem.
„Chceš mi říct, že tady žije naše máma?!“
„Je to to nejlepší a nejbezpečnější místo.“
„Tak jo,“ Dean vystoupil.
„Bobby. Chtěl bych se ti omluvit, za to jak jsem se choval.
„Zapomeň na to Deane. Snažil jsem se vás chránit, ale možná, že jsem to přeháněl.
„Půjdeš tam se mnou?“
„Mel bys tam jít sám, já počkám tady.
„Díky Bobby.,“ Dean vešel dovnitř.
„Hledáte někoho?!“ otázala se ho postarší sestřička.
„Ano. Nevím, jestli tu bude pod svým jménem, ale rad bych si promluvil s Mary Winchesterovou.
Sestra se na něho bystře zadívala.
„Jste její příbuzný?!“
Dean zaváhal.
„Jsem její syn.
Zena si ho několik minut pátravě prohlížela, nakonec mu pokynula, běžte tamtou chodbou, pokoj 218, ale nejsem si jistá, jestli vás bude moc vnímat.
„Stalo se jí snad něco.
„To nikdo neví. Lékaři si s ní nevědí radi, ale když jí našli, tak před 23 lety, byla úplne mimo sebe.“
„No jestli tam nechcete jít, tak to pochopím,“ podotkla, když viděla, že stojí na míste.
„Děkuji za informace,“ Dean odešel, namířil si to k pokoji 228.
Po chvilce ho našel, zaklepal, nikdo se neozval.
Otevřel dveře a vstoupil dovnitř.
Hned na prahu se zarazil.
Viděl sedět na zemi asi 60 letou ženu, která v náručí držela hadrovou panenku a další mela položenou vedle nohou.
Mami?!“ oslovil jí nejistě, nereagovala.
Přistoupil k ní blíž, nezdálo se, že by ho vnímala.
„Mami?!“ zkusil to znovu, ale opět žádná reakce.
Dean se nadechl, chtěl se k ní sklonit, ale v tom se ozvalo slabé zavrzání.
Otočil a spatřil, Sama.
„Co ty tady? Myslel jsem, že budeš v hotelu.“
„Změnil jsem názor, jak je na tom.
„Nevnímá mě. Ať jí ta zrůda, udělala cokoliv je mimo…,“ Deanovi zjihnul hlas a Sam pochopil, že se jen těžko ovládá, nedivil se mu.
Oba dva k ní přistoupili.
Mary zvedla hlavu a oni hleděli na její slepé oči.
„Jsi to ty Johne? Už ses vrátil, je všechno v pořádku? Podívej se na naše chlapečky, na Sammyho jak krásně spinká a Dean je taky nezvykle hodný, je všechno v pořádku?!“
Dean se ke své matce sklonil a jemne jí políbil na čelo.
„všechno je v nejlepším pořádku,“ zašeptal a hlas se mu přitom malinko chvěl.
„Voníš nějak jinak Johne, jsem tak ráda, že jsi tady, naší synové se tě už nemohli dočkat.“
„Já nemůžu…,“ Dean vstal, v očích se mu leskly slzy.
Sam, který se také těžko ovládal, mu položil ruku na rameno.
„Našli jsme jí Deane. Je jedno, co udělala, je jedno, co jí ta stvůra udělala, pro nás bude vždycky naší maminkou.
„Díky Sammy. Doufal jsem, že mě v tom nenecháš.
Sam si vybavil slova Jesse.
„Jsme bratři. Ti drží při sobe.