Smrtící Sázka

tak a máme tady úplne nový příbeh. Neplánoval jsem ho, ale když už přišel, tak se snad bude někomu líbit:)

Smrtící Sázka

„Konečně si můžu zas jednou odpočinout,“ Dean se protáhl.
„Na tohle není čas Deane,“ prohlásil rozmrzele Sam a podupával u jeho lehátka.
„No tak Same uvolni se trochu. Další případ za námi, zas o jednu bytost, co ráda děsí míň.
„Deane. V tuhle chvíli jsme se už měli sejít s jistým chlápkem, vzpomínáš si na to?!“
Dean nejprve nechápavě otevřel ústa, ale po chvilce si vzpomněl.
„Jo. Ty myslíš toho chlápka, podle kterého straší v jeho dome vraždící duchařské hudební trio, které si nechává říkat Ghost band?!“
Samovi zacukaly koutky, ale ovládl se.
„Může to být nebezpečné. Nevím sice, jestli je to pravda, ale ten muž tvrdí, že kdykoliv se ráno probudí, cítí se unaveněji než před spaním.“
„Tak colh bude muset vynechat mejdany na Univerzitě třetího věku.
Jsem si jistý, že chvíli ještě vydrží, copak nemám právo, trochu se opálit.“
„Ne,“ Sam zabodl do země slunečník, který Deana zakryl.
„Co je to s tebou. Máme přece právo trochu zarelaxovat.“
„On naší pomoc potřebuje.
„Jak můžeme vedet, že si to jen nepředstavuje?!“
„Pokud do jeho představy nespadá sliz, kterým je každé ráno obalený…“
Dean vyskočil.
„Proč si mi to neřekl hned. Je nutné, abychom…,“ Dean zmlknul, jeho pohled padl na snad nejkrásnější ženskou.
„Musím jít,“ zašeptal a odběhl jen v plavkách.
„Deane! A co ten náš případ?!“
„Jednu noc to ještě vydrží,“ zakřičel jeho bratr a pak zmizel uvnitř hotelu.
„Ten se z těch ženských jednou zblázní,“ Sam zavrtěl hlavou, posbíral jeho věci a odešel s nimi do jejich pokoje.
Hodil mu je na postel a zamknul, předpokládal, že dřív než ráno, svého bratra neuvidí.
Pozdě v noci mohlo být tak čtyři, ho probudilo bušení na dveře.
Snažil se to ignorovat, ale nepřestávalo.
Nakonec vylezl z postele a v kostkovaném pyžamu a s papučemi na nohou zamířil ke dveřím.
„kdo je tam?!“ zeptal se a zívnul přitom.
„To jsem já. Otevři, Same!“
„Deane? Jestli to má být nějaký tvůj nejapný vtip…!
„Žádný vtip. Otevři mi Same“ Prosím!“
„Otevřel, a jakmile ho uviděl, měl co dělat, aby se nerozesmál.
Dean tam stál nahý a byl něčím polepený.
Polepený…, Same zamrazilo a vybavila se mu slova toho starého muže.
„Každý den jsem se probouzel a byl jsem celý polepený a pokaždé jsem se cítil dovnitř.
Některé pokoje se otevřely.
„Nějaký muž se zasmál, dítě vykřiklo, důchodkyně vykřikla a omdlela, jiné mladé dívky se zachichotaly.
„Deane! Co se stalo?!“ pojď prosím tě dovnitř!“ Sam ho vtáhl do jejich pokoje a zavřel za nimi dveře.
Ozvalo se několik zklamaných povzdechů a všichni zas zalezli do svých pokojů.
„Co se stalo? Copak tě někdo přepadl, proč si polepený?!“
„Nemám tušení, cítím se tak unavený, promluvíme si o tom zítra.
Sama znovu zamrazilo.
„Jak to, že nemáš ani tušení. Copak jsi nebyl s tou ženskou?!“
„Nevím. Tedy vím, že jsem s ní šel do jejího pokoje, tam jsme se svlékly, byla fakt moc pěkná, potom jsem jí položil na postel a…“
„A co? Milovali jste se, hráli jste snad nějaké „hry?!“
„Nevím! Nepamatuji se, nech mě spát, potřebuji spát,“ Dean kolem něj prošel a svalil se na postel, bylo mu úplně jedno, že je celý polepený podivnou zelenou barvou.
„Deane“ Deane! No tak vstávej! Musíš se jít umýt! Ten však nereagoval, spal velmi hluboce.
„Au!“ vykřikl Sam, když ho začaly obě dvě ruce pálit. Vběhl do koupelny a pustil na ne vodu a zelená hmota, která mu ulpěla na rukou, se, se zasyčením rozpustila.
„Bože můj…,“ vyšel na chodbu a ani dobře nevěděl, proč to dělá, ale prošel kolem všech pokojů a na dveřích pokojů, kde bydleli jen muži, našel kousek zelené vlákniny, či co to bylo.
Chvíli váhal, ale nakonec zaťukal na jeden pokoj.
Mel by v něm bydlet 35 letý obchodník Jim Peders.
Dveře se po chvilce otevřely a Sam hleděl na asi 55 letého muže, který mel velmi strhanou tvář a jeho oči působily značně unaveně.
„Dobrý den hledám pana Jima Pederse.
Muž si ho podezřívavě změřil.
„Já jsem Jim Peders, co chcete?!“
„Vy musíte být jeho otec, já hledám vašeho syna.“
„Myslíte si, že jste vtipný? Můj otec už je dávno mrtvý!“
„No ale…, Sam z toho byl zmatený.
„Jestli nic nechcete, tak mě nechte na pokoji, chci spát.
„Omlouvám se, ale muži, který by tu mel být, by mělo být 35.
„Mě je 35, o co vám jde, má tohle snad být pokus o nějaký trapný vtip?!“
„Ne to ne, ale vy rozhodne, nevypadáte na 35…“
„Sklapni a vypadni, nebo zavolám hotelovou ochranku! Je mi pětatřicet let!“
„Dobře dobře, Sam couvl. Chci se jen zeptat. Nemel, jste ve svém pokoji v poslední době mladou a velmi pěknou ženu?!“
„Co ses zač,“ zavrčel a než se Sam nadal, udeřil ho pěstí do obličeje.
Nebylo to nic příjemného, ale musel se to dozvědět.
„Je to velmi důležité, prosím!“
„Když ti to řeknu, vypadneš?!“
„Přísahám,“ Sam si ohmatal obličej naštěstí nemel nic zlomeného.
„Byla tady před dvema dny a stálo to fakt za to, ale pro tebe není a teď už zmiz anebo…!“
„jistě… jistě,“ Sam vycouval.
„Dva dny?! Ať je ta ženská cokoliv, bere mužům mladí a co je ještě horšího, oni nevědí, že zestárli, pořád si myslí, že jim je tolik jako přitom setkání…,“ z jejich pokoje k němu dolehly zvuky.
„Deane! Vrazil do pokoje a to, co spatřil ho šokovalo.
Dean souložil na posteli s nějakou ženou. Musela to být ta samá, jenomže tentokrát mela vlasy zelené a celé tělo pokryté tou zelenou látkou, ale Deanovi to očividně vůbec nevadilo, protože jí líbal po celém jejím slizkém těle a šeptal ještě! Ještě! Ještě!“
„Táhni od něho pryč!“ Sam se chtěl na ní vrhnout, ale ona se smíchem seskočila se z Deana a vyskočila z okna a po celém koberci a i na okně zůstaly zbytky té zelené látky.
„Přiskočil k Deanovi, který mel zavřené oči, ale na rtech blažený úsměv.
„Deane! Vstavej! No tak vstávej! Několikrát s ním zatřásl.
Nakonec se Dean probral.
„Co je zamumlal ospale, ale pak si všimnul, že je celé jeho tělo vzrušené.
„Co to kurva je,“ přikryl se.
„Souložil si tu s nějakou medúzou či co to bylo!“
Blbost“ Muselo se mi zdát něco pěkného!“
„Prober se! Copak nemáš na svém těle tu divnou zelenou látku?!“
„To nic není,“ Dean zívnul.
„Deane“ Někdo tady byl a souložil s tebou!“
„Nikdy tady nebyl, copak mě nemůžeš nechat vyspat, to bych si to přece pamatoval!“ Dean se otočil a na Samovi pokusy už nereagoval.
Samovi se naskytl pohled na jeho vlasy, upoutal ho bílý vlas, který tam před nějakou chvíli ještě nebyl.
„Proboha to ne, to ne…, uchopil do třesoucích rukou mobil, vyťukal jedno číslo.
„Bobby! Máme problém! Sežeň Casse!
„Já vím, že je to Anděl a ne pes, ale proste ho sežeň, je to nesmírně důležité, Dean umírá…“

o moj ty superntatural to bola taka pecka az to boli! je to pecka! zaujimavy velmi zaujimavy zaciatok! nasmiala som sa jak one :D:D:D
ze

citácia :

Nějaký muž se zasmál, dítě vykřiklo, důchodkyně vykřikla a omdlela, jiné mladé dívky se zachichotaly.

ta preddstava deana v plavkach a potom bez plavok :D:D:D:D
a vobec vsetko to okolo
a deean pouzil ku*va? teda ty si to pouzil? :D:D
rychlo rychlo daleeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!

a ze cas neni pes:D

Ettie: No jo. je to Dean a co říkáš na tu "ženu"?

mo zatial nic..ale to ze siel za nou ma neprekvapilo...a ten sliz to bola ona?

Ettie: ne doslova, ale má to s ní souvislost.

A je tu další část.


Bobby vběhl do jejich hotelového pokoje.
„Tak kde, co se děje? Netvrď mi, že umírá!“
„Ne. Popravdě k tomu ale nemá daleko.
„O čem to mluvíš, co se stalo, kde je?!“
„Je s tebou Castiel? Potřebujeme jeho pomoc.
„Moc mě to mrzí, ale nesehnal jsem ho.
„Bobby tohle je důležité! Jenom on mu může pomoct!“
„Já za to nemůžu! Copak jsem ho mohl najít v telefonním seznamu anebo mají snad Andělé svojí webovku?!“
„Promiň…, vím, že ses snažil, ale jestli se tu brzo neukáže…“
„Same! Bobby s ním zatřásl.
„Tak už mi konečně řekni, co se stalo, co je s Deanem, je snad zraněný?!“
„Ne. Je zdravý, ale…“
„Ale co? Chci ho vidět!“
„Nemyslím si, že by to teď byl ten nejlepší nápad,“ Sam se mu pokusil zastoupit cestu, ale Bobbyho ho odstrčil.
„Deane? Deane? Jsi tady?!“
„Jo. Jsem v koupelne, proč tak hulákáš a proč si tady, copak si můj mladší bráška neumí poradit s blbým duchem,“ Deanův hlas zněl nějak jinak, značně starší.
Bobby se podíval na Sama, na kterém bylo zřejmé, že je na pokraji nervového zhroucení.
„Nechoď tam,“ požádal ho tiše, ale Bobby musel zjistit, co se tu děje.
„Ukaž se Deane. Musíme si promluvit.“
„Doufám, že si nevěřil tem Samových nesmyslům o tom, že jsem zestárl, že jsem šoustal nějakou ženskou, nic z toho není pravda.
„Prostě se mi ukaž.
„Jak chceš, ale nemusel si sem jezdit,“ zpoza závěsu vyšel Dean a Bobbymu vyklouzla z ruky tužka.
„Bože můj,“ zmohl se pouze.
Dean se zamračil. I ty s tím začínej, co to s vámi je?!“
Bobby na něho hleděl, nebyl schopen slova.
„Co se ti stalo?!“ dostal ze sebe po minutě.
„Nic se mi nestalo! Jsem v úplně v pohodě, ale vy dva jste nějak mimo.“
„Koukal jsi se v poslední době do zrcadla?!“
„Dej mi pokoj! Vypadám pořád stejně krásný a sexy jako vždy.
„Tak se do toho zrcadla koukni.
Dean tak učinil a viděl v něm sám sebe, mladého a celkem pohledného muže.
„Ne! Nemůžeš tam vidět sám sebe!“ Bobby nic nechápal, ale bylo zřejmé, že hledí tak na 40 letého muže, který má však tak svraštělou tvář, že by mu mohlo být klidně i sedmdesát.
„Vy jste se vážně pomátli. Co kdybychom se raději vydali za tím chlápkem a postarali se o toho ducha.
Bobby chtěl něco namítnout, ale zachytil Sammův varovný pohled.
„Dobře. Jen si s tvým bratrem o něčem promluvím.“
„Pro mě za mě. Já si zajdu do baru, sbalit nějakou kočku.
„Ne!“ vykřikli oba dva naráz.
Dean se znovu zamračil.
„Co je vám? To už mi jako zakazuje se seznámit?!“
„No to ne, ale, nebylo by dobré, aby ses unavil…“
Dean se zasmál a byl to smích chraplavý.
„Nechápu, o co vám jde, já vím, co dělám,“ pak kolem nich prošel.
„Deane!“ zavolal na něj Sam, ale on se nezastavil.
Chtěl jít za ním, ale Bobby ho zadržel.
„Co se tu do háje děje, co se s ním stalo, jaktože si to neuvědomuje?!“
„Právě proto jsem chtěl Castiela, nemám totiž sebemenší ponětí, ledaže by…“
„Ledaže by co Same?“
„Ledaže by to měla na svědomí ta žena!“
„Jaká žena, jak by mohla…,“ Bobbyho přerušilo zaječení.
„Nedotýkej se mě ty odporný seschlý dedku, pomoc on mě chce znásilnit!“
„Uklidni se! Tady žádný dedek není,“ slyšeli Deanův hlas.
„nech mě být! Budu křičet, dej ty svoje staré, plesnivé ruce pryč!“
„Počkej! Počkej! Nevím, o čem to mluvíš.. au! Děcka pitomá!
„Dědek! Dedek! Jsi seschlý dedek,“ pošklebovalo se mu několik děti a házelo po něm kamínky.
„Já vám ukážu,“ Sam rychle seběhl ze schodu a dostal se ke svému bratrovi právě včas.
„Uklidni se Deane! Jsou to jen děti.
„Já je jen naučím jistá pravidla,“ Dean chtěl Sama odstrčit, ale nemel v rukou potřebnou sílu.
„dedek! Dedek! Hnusný seschlý dedek!“ pošklebovali se mu z bezpečné vzdálenosti.
„Já přece nejsem Dědek,“ jakmile to dořek, nějaká starší žena vykřikla a omdlela.
„Co jí je?!“
„Rychle se musíme dostat do pokoje!“
„Dej mi s ním pokoj. Já si chci jít zaplavat,“ po domluvení se mu však podlomila kolena, a kdyby ho Sam nezachytil, spadl by na zem.
„To nic není, jenom chvilková slabost,“ zamumlal, ale to Samovi chmury z tváře nevymazalo.
„Pojďme. Trochu si odpočineš.“
Jsem v pohodě,“ zaprotestoval Dean, ale když se snažil pohnout s rukou, nešlo to.
„Co to…,“ po několika vteřinách ta strnulost povolila, ale vrásky na čele jeho bratra, se ještě více prohloubily.
„Proč sem jezdí takové scvrklé zrůdy,“ donesl se k nim mladý ženský hlas.
„Hej! Pamatujete si na mě?!“ Dean jím zamával.
Všechny tři si znechuceně odfrkli a zrychlily krok.
„Co to s nimi je? Včera teda byly o dost vstřícnější.
„Už asi mají svojí denní dávku za sebou, no tak už pojď.“
„Nemusíš mě kruci táhnout, ještě umím chodit,“ jakmile to dořekl, obě dve nohy se mu podlomily a on dopadl na zem.
„Au!
Ozval se smích.
Sam mu chtěl pomoct vstát, ale v tu chvíli jí zahlédl.
„Počkej tady,“ pustil ho a Dean sebou plácnul na zem a tudíž se ozval další smích.
Sam se Rozeběhl, už u ní skoro byl, ale jakmile tam doběhl, nikdo tam nebyl, ona stála na druhé straně a usmívala.
„Co seš zač, o co ti jde?!“ zakřičel na ní, ale ona už tam nestála.
Několik lidí se po něm ohlédlo a jeho polil takový stud.
„Zatraceně! Rozeběhl se k Deanovi, který se pokoušel vstát, ale nedařilo se mu to.
„Je to jenom chvilková slabost, za chvíli to přejde,“ opakoval každou chvíli, ale ne a ne to odeznít.
„Odnesu te,“ vzdal to nakonec Sam.
„Ne! Nejsem žádný invalida!“ Dean se zapřel rukama o zem, ale o vteřinku později se zas zhroutil k zemi.
„Odnesu tě tam,“ zopakoval Sam a poté ho uchopil do náruče a odešel s ním do hotelu.

„Proboha! Co se mu stalo?!“
„Pomož mi s ním na postel,“ požádal ho Sam místo odpovědi.
„Nechte mě,“ jsem v pohodě,“ pokusil se Dean od sebe odstrčit, ale neúspěšně.
„Ne nejsi. Potřebuješ si lehnout.
„Já si nechci lehnout, musíme jít na toho ducha!“ Dean se pokusil vstát, ale Sam ho zatlačil zpátky na postel.
„Zůstaň ležet!
„Našel jsi něco?!“
Bobby zavrtěl hlavou.
„Na internetu není nic, co by nám pomohlo.
„Ne! S tím se nespokojím!“
„Já také ne, ale o něčem takovém jsem ještě nikdy neslyšel.
„Moje ucho! Moje ucho!“
„Co s ním máš?!“
„Neslyším! Já neslyším!“
„Uklidni se. To jistě brzo přejde.
„Co se děje, proč musím ležet na posteli, co to s vámi sakra je?!“
„Slyšíš?!““
„Jo. Už je to dobré. Jsem připravený vyrazit na lov,“ znovu se pokusil zvednout, ale i tentokrát ho Sam zatlačil.
„Zůstaň ležet. Je to pro tvé dobro.
„Jsem v pohodě, nic mi není!“
Sam se otočil na Bobbyho, který se tvářil zachmuřeně.
Otevřel ústa, ale předešlo ho zaklepání.
Zaváhal, ale nakonec ty dveře otevřel.
Na prahu stál asi 80 letý muž.
„Musím s vámi mluvit,“ zašeptal ten muž tiše.
„Dobře. Ale kdo jste?!“
„byl jste za mnou a tvrdil jste mi, že jsem starší než bych mel být, „ bylo evidentní, že mluvení mu dělá potíž.
„Pojďte se posadit.
„Ne. Jde si pro mě.“
„Kdo si pro vás jde?!“
„Ta žena, ta bytost nebo co to je. Uvědomil jsem si, že…,“ zalapal po dechu, zachytil se prsty o Samovo rameno a vzápětí se jeho tělo svezlo k zemi.
Nějaká žena na chodbě zaječela.
„proboha“ No tak se proberte! O kom to mluvíte, co jste zjistil, no tak!“
„Same! Same!“ Bobby ho od toho muže odtrhl.
„Musím mu pomoct! Musím mu pomoct!“
„Je pozdě. Je mrtvý!“
„Ne! No tak proberte se!“
„Same! Ten muž je mrtvý! Ať už to má na svědomí cokoliv, zapříčinilo to jeho smrt.
Ke dveřím přiběhli dva uniformovaní muži.
„Co se to tady děje?!“
„Tenhle muž, snažil jsem se mu pomoct….“
„Vy jste pan Winchester, že ano?!“
„Ano. Opravdu jsem nemohl nic dělat.“
„O tom si promluvíme u nás. Pojďte s námi.
„Nemůžu. Musím se postarat o bratra.
„Pojďte s námi dobrovolně pane Winchestere.
„Deane! Nedělej to!“ ozvala se rána, Dean proskočil oknem.
„Deane! Sam kopnul jednoho muže tvrdě do břicha a druhého udeřil do obličeje.
„Utíká“ Zastavte ho někdo!“ začali křičet lidi.
„Zdržím je, najdi ho,“ zašeptal Bobby.
„Najdu,“ Sam vyskočil z okna.
Oba dva muži z ochranky se vzpamatovali a chtěli se za ním vrhnout, ale Bobby jim to překazil.
„Tohle vám nedovolím!“
„Kdo jste?!“
„Bobby Singer přítel jejich otce.
„Varujeme vás. Nechte nás ihned projít!“
„To nejde!“
Chtěli ho odstrčit, ale Bobby jim do očí vstříkl Pepřový sprej.
„Nic nevidím! Nic nevidím!“
„Utíkej, Same! Utíkej.
Oba dva muži se během chvilky vzpamatovali, strhli Bobbyho k zemi, přinutili ho lehnout si na záda a pak mu na ruce nasadili želízka.
„Půjdete s námi a budete obviněn z napomáhání útěku potencionálních vrahů.
Bobby se nebránil.
„Začnete ihned hledat dva muže. Jmenují se Sam a Dean Winchesterovi a jsou podezřelý nejméně z jedné vraždy, posílám vám jejich profily.
„Jdeme! Zvedli Bobbyho a odešli s ním.
Sam běžel jak nejrychleji dokázal, ale na Deana to Stejně nestačilo, bylo to jako by ho něco pohánělo.
„Deane, stůj! Deane no tak stůj!
„Potřebuji to! Já to potřebuji,“ dolehli k němu jakási slova.
„Stůj! No tak sakra stůj!“ Dean však nezastavil.
„Zatraceně,“ Sam ještě zrychlil a to i přesto, že nebyl na něco takového zvyklý.
„No tak stůj, Deane“ Musíme si promluvit!“
„Potřebuji to! Musím to najít, musím se k ní dostat,“ nezdálo se, že by ho Dean vnímal.
Pomalu se k němu Sam začal přibližovat, ale v tu chvíli zakopnul o kořen, který zničehonic vyrostl ze země.
S výkřikem se překulil a dosti tvrdě dopadl na zem.
„Au!“ vydal ze sebe, ale pokusil se vstát.
Došlo mu však, že to nebude nic lehkého, protože si při tom pádu řádně rozedřel koleno.
„Bolestně sykl, ale i přesto se nehodlal vzdát.
Nakonec se mu sice podařilo vstát, ale došlo mu, že v tuhle chvíli není schopný běžet, to koleno ho neskutečně bolelo.
Vztekle udeřil do nejbližšího stromu, ale nijak mu to nepomohlo, sledoval, jak Dean mizí v dálce.
„Líbí se mi tvá vytrvalost lovče,“ ozval se blízko něj ženský hlas.
Zvedl hlavu a viděl ženu, se kterou Dean souložil.
„Ty! Co chceš, kdo jsi, o co ti jde, nech Deana na pokoji.
„Je ideální kandidát.“
„Kandidát?! Je to můj bratr!“
„Já vím. Nečekala jsem, že o něj budeš až tak bojovat!
„Nech ho na pokoji a já nechám tebe!“
„Usmála se.
„Tvé výhrůžky pro mě nic neznamenají!“
„A co tedy chceš?! Chceš ho zabít. Stejne jako si zabila tamtoho muže?!“
„Byl to slaboch. Ne s tvým bratrem mám jiné plány.
Pokusil se k ní dostat, ale s tím kolenem to nešlo.
„Jaké plány, co jsi zač?!“
„Uzavřeme spolu jistou sázku, co ty na to říkáš?!“
„Co jsi zač?“ Nějaký hazardní démon?!“
Zasmála se. Jsi roztomilý, ale ne tolik, abych tě chtěla.“
„Nebudu s tebou uzavírat žádnou sázku!“
„Potom ale tvůj bratr zemře.
„Tvrdila si, že s ním máš jiné plány!“
„Ano. To mám a díky tomu zemře o něco později nežli ten muž.
„Ne! Nech ho! O jakou sázku jde?!“
„Pokud mi do zítřejšího večera seženeš někoho, kdo bude lepší kandidát nežli tvůj bratr, nechám ho jít.
„Jaký kandidát?!“
„Kandidát smrti Same. Chceš li zachránit Deana, musíš nechat místo něj zemřít někoho jiného.
„Nikdy!“ hučelo mu v uších.
„V tom případe,“ chtěla odejít, ale on jí v zoufalém gestu zadržel.
„Nemůžu přece jen tak někoho odsoudit k smrti.
„Je to jen na tobě. Jestli chceš, aby tvůj bratr žil, přived za něj do příštího večera adekvátní náhradu, jestli se tak nestane nebo nebude ta náhrada dostatečně vhodná…“
„To je šílené! Nemůžu si přece hrát na soudce!“
„Je to na tobě, ale čím víc to bude potřebovat, tím hůř se bude zachraňovat.“
„Co bude potřebovat, co s ním chceš dělat a jak mám někoho najít, když mám do krve rozedřené koleno?!“
„Porad si, ale pamatuj si, ze smrtící sázky se nejde vykroutit.
„Počkej! Chci s ním mluvit!
„Do příštího večera!“ zopakovala a pak se rozplynula.
„Počkej!“ Samovi se bolestí zkřivila tvář a on se zhroutil na chodník, neschopný pohybu.

Proboha, co jsi to s Deanem udělal????? Doufám, že bude zase jako dřív ????
A už jsou opět hledaní pro vraždu, chudáci.

Janča: doplatil na svůj chtíč:-) a dekuji.

Mason: kdy bude další pokráčko a samozřejmě všech tvých rozepsaných povídek. Ty jsi opravdu spisovatel, že dokážeš rozepsat víc povídek naráz.
Taky jsem se chystala ještě k nějaké (teď nevím, jestli mám vůbec pokračovat v té mé rozepsané), protože mě připadá, že si to člověk píše jen pro sebe. Skoro nikdo nepíše komenty a když někdo, tak to jsou pořád ti samí. Např.Soniq,Ettie,Wiktoriano,ty a já (pokud jsem na nějakého pravidelného přispívatele zapomněla - sorry). A je tady tolik nádherných rozepsaných povídek, které by si zasloužili pokračování, většinou se to skončí na nějaké akci našich hochů a pak nic nebo dlouho nic. Nevím jak apelovat na autory, jak s tím pohnout. Já si třeba hrozně ráda čtu v těch povídkách, jsou fakt supéééér.

Janča: A to mám ješte další v hlave, ale chystám se v tomhle pokračovat. S temi komenty máš pravdu, ale já jsem vdečný i za hodne přečtení, ale koment vždy poteší a motivuje a a nekteré povídky by si zasloužily pokračování to je fakt.

Tak a je tu další čast.

Asi tak o hodinu později se mu podařilo doplazit k potoku.
Bylo mu jasné, že ve městě by to bylo lepší, ale pouze za předpokladu, že by ho hned nechtěli zavřít, což bylo to poslední, co právě potřeboval.
Pokusil se tu zraněnou nohu narovnat, ale tělem mu projela ostrá bolest. Tím, že se jí snažil držet nad zemí, tomu dvakrát nepomohl, ale nemohl riskovat, že se mu do rány dostane infekce, to by už Deana nikdy nezachránil.
Ne, že by věděl, co má teď dělat, přece nemůže k nikomu přijít a říct mu, můj bratr je ve smrtelném nebezpečí, ale přežije to, pokud se za něj obětujete,“ Sam se musel této absurdní představě zasmát.
„Au!“ to koleno ho začalo velmi intenzivně pálit.
„Musím ho dostat k vodě,“ zaúpěl a pokusil se rukama postrkovat vpřed, ale sebemenší pohyb, mu způsoboval nesmírnou bolest, bylo to, jako by mu do masa, zajížděl ostrý řeznický nůž.
Nakonec to vyčerpaním vzdal, snažil se tam dostat celou jednu hodinu, ale posunul se jen o malý kousek.
Podíval se na oblohu. Slunce co nevidět zapadne a jestli tady zůstane…,“ podařilo se mu vytáhnout z kapsy mobil, ale došlo mu, že nemá komu zavolat, Dean je v moci té ženské a Bobby je na stanici a on pochyboval, že už ho pustili.
Tiše zaklel, rukama se znovu zapřel o zem, ale prostě to nešlo, bezmocně dopadl na zem.
„Chceš pomoct,“ uslyšel někde blízko známý mužský hlas.
Pootočil hlavu a spatřil Casse, jak sedí na pařezu a pozoruje ho.
„Co ty tady děláš?!“ vyštěkl na něho, ale doopravdy byl moc rád, že se tu objevil.
„No jestli jsem přišel nevhod…,“ Cass se začal zvedat.
„Ne! Ne. Vlastne jsem rád, mohl bys mi pomoct?!“
„Jistě,“ poklekl k němu a položil své ruce na jeho zranené koleno.
„Nehýbej se, možná, že to trochu píchne,“ poté z jeho rukou vyšla modrá záře.
Sam bolestí zaječel, v očích se mu objevily slzy, ale pak ta bolest zmizela.
„Tak to by mělo stačit,“ Cass od něho odstoupil a Sam si všimnul, že je jeho koleno téměř zahojené, zbyla tam jen nepatrná jizva.
Posadil se.
„Děkuju, ale co tady děláš, myslel jsem, že jste plně zaměstnaní.
„Tak tohle bych čekal spíše od tvého bratra,“ Cass se zatvářil dotčeně, ale nemyslel to vážně.
„To mi pověz ty,“ Sam to koleno několikrát ohnul a zas narovnal.
„Co tím myslíš, vy jste se snad pohádali?!“
Kéž by.“
„Tak co se stalo?!“
„Ty jsi anděl a nevíš to?!“
„Jak si sám řekl, měli jsme hodně práce.“
Sam se ušklíbl.
„Dostala ho nějaká ženská.“
„Démonka?!“
„To jsi právě nejsem jistý, bylo na ní něco, já nevím nedémonského.“
„Co jiného by to mohlo být? Unesla ho snad normální lidská žena?!“
Sam si vzpomněl na muže, který během dvou dnu zestárl o téměř padesát let a potom zemřel, zavrtěl hlavou.
„Ne. Normální žena to rozhodne, nebyla.
„Dokázal by si jí popsat.
Sam se soustředil a po chvilce se mu vybavila její tvář.
Popsal jí Cassovi, který na konci řekl.
„Myslím že vím, o koho se jedná. Není tak nebezpečná, aby se nedala zvládnout.“
„Má mého bratra Deana, nezapomněl si náhodou.
„Její nejsilnější stránkou je dar, přinutit někoho, aby s ní uzavřel jistou sázku.
Sam polknul, ale snažil se, aby to na něm nebylo vidět.
„Jakou sázku máš na mysli?!“ zeptal se co nejklidněji a to navzdory tomu, že mu srdce v hrudi, bilo velmi rychle.
„Na tom nezáleží.
„Najdeme jí a Deana osvobodíme.
„Nevíme, kde jsou, můžou být kdekoliv.
„Já je znám, mám tušení, kde budou, pojďme.
„Co když je ale nenajdeme do zítřejšího večera.“
„To je možné, ale trvá to minimálně dva dny, než z vybrané osoby vysaje celou životní sílu a do té doby je najdeme, takže rychle vstávej.“
Sam však zůstal sedět.
„Co je? Nechceš snad zachránit Deana?!“
„Jistě, že ano, ale my nemáme dva dny.“
„Samozřejmě, že bude lepší, pokud je najdeme dřív.“
„To jsem neměl na mysli.“
„Same?!“ Cass na něj upřel tázavý pohled a ten měl dojem, že se mu ním snaží proniknout hluboko do jeho nitra.
„Mám jenom jeden den, čas do zítřejšího večera.
„Proč?!“
Sam se nadechl.
„Uzavřel jsem s ní sázku…, jinak to nešlo., nemohl jsem riskovat, že by…,“
„Hlupáku! Cassův hlas se nesl celým jeho tělem a jeho oči získaly zlověstný nádech.
„Castieli! Já vím, že to byla chyba, ale jinak to nešlo.
„Nikdy! Nikdy si s ní nemel uzavřít žádnou sázku!“ prach kolem nich se zvedl do vzduchu a začal v něm vířit.
„Castieli! Já vím, ale…“
„Co po tobě chce?!“ přerušil ho znovu, ale tentokrát už mírněji.
„Jestli chci Deana zpátky živého, musím za něj přivést odpovídající náhradu.
„Same Winchestere!“ Obloha nad nimi se zatáhla.
„Cassi! Prosím! Pomůžeš mi? Potřebuji tvojí pomoc!“
„Same Wichestere! Ty po mě chceš, abych ti pomohl zabít, kvůli tomu, aby mohl tvůj bratr žít? Já jsem Anděl a ne vrah či překupník!“
„Já vím! Já vím, ale sám to nezvládnu, moc tě prosím…“
Cass se na něj beze slova díval a v očích mu zářil hněv.
„Cassi! Uvědomuji si, co po tobě chci, ale…“
„To stačí! Pomůžu ti, ale nikoho nezabiju.
„Ani já nechci, ale…“
„Najdeme jiný způsob Same Winchestře, ale času je málo, v sázce je mnoho!“ po těchto slovech roztáhl svá křídla a vznesl se do nebes.
Co jsem to udělal,“ zašeptal tiše a zoufale si přitom prohrábl vlasy.

No, Sam se teda snaží zachránit Deana všemi možnými způsoby a asi taky ať to stojí co stojí, uvidíme, jestli se mu to podaří.

Sázka je sazka, ale má sebou Casse....

Mason: Jak bude pokračovat ta sázka?

Janča: Myslíš obsahove a nebo kdy bude další čast?

Spíš, kdy bude další část.

Janča: Prave ted:-)

Cass se po několika minutách znovu objevil u Sama.
„Zjistil jsi něco, můžeme Deanovi nějak pomoct, aniž bychom museli někoho zabít?!“
„Cass zavrtěl hlavou.
„Já to věděl,“ zašeptal Sam odevzdaně.
„Pravidla takové sázky nemůžeš jen tak obejít, ale to neznamená, že se nesmíme o nic pokusit.“
„Vždyť si sám řekl, že se z toho nelze vykroutit.“
„To je pravda, ale znám někoho, kdo by nám mohl pomoci.“
„Opravdu? Kdo je to?
Cass zaváhal.
„Jeden z padlých Andělu, žije nedaleko odtud.“
„Proč by nám mel pomáhat? Oni vám přece škodí.“
„Nebude to zadarmo, ale o to se nestarej.
„Co tím myslíš?!“
„Chceš pomoci Deanovi? Pro tebe je důležité, že toi může pomoct.“
„Já chci pomoct Deanovi, ale nikdy bych si…“
„to stačí. Musíme si k němu pospíšit. Čím déle budeme otálet, tím víc bude Dean zesláblý.“
„Nechceš mi říct, čím ho chceš přesvědčit?!“
„Ne. Jdeme!“ Cass na Sama upřel takový pohled, že už o tom Sam raději nezačínal.
Ušli několik metrů, když k nim dolehl nějaký ženský výkřik.
Sam se tam chtěl rozeběhnout, ale Castiel ho zadržel.
„Musíme jít dál.“
„Někdo potřebuje naší pomoc!“ Cass ho však nepustil.
„Pomozte mi prosím! No tak mi pomozte! Prosím! Pomozte mi někdo!“
„Musím jí pomoct!“ Sam se Castielovi vytrhl a rozeběhl se k místu, odkud zněl ten hlas.
„Zastav hlupáku!“ zakřičel za ním Anděl, ale Sam se nezastavil.
Doběhl na to místo, ale nikdo tam nebyl.
Zmateně se kolem sebe rozhlížel a pak si všimnul papíru nastrčeného na jedné větvi.
Sundal ho.
„Ztracíš jen čas Same Wichestere, ztrácíš jen čas…,“ chtěl se toho papíru zbavit, ale ten jako by k němu přisál.
Použil na něj obě dve ruce, ale nebylo mu to nic platné, něco mu podrazilo nohy a on skončil na zemi, marně bojujíc s přilepeným papírem.
O Dost horší bylo to, že se mu kolem jeho těla začal tvořit stejně lepivý papír, který se obalil nejprve po celých jeho rukou a poté nohou a potom se snažil obalit kolem jueho hlavy a marně se bránící Sam tomu nemohl zabránit.
Ozvalo se škubnutí a Sam byl zas volný.
„Měl bys mě poslouchat,“ Cass mu pomohl vstát.
„Co to bylo? Byla to snad nějaká představa?!“
„To jsou jejich triky. Většinou lákají hlupáky do těchto míst, nechají je vzít ten papír a potom je obalí a následně zabijí.“
„Kdo? Myslel jsem, že ona zabijí jinak.
„Ty o nich zřejmě nic nevíš, co?
Je jich několik druhu, jeden je nebezpečnější než druhý a co je nejhorší, spolupracují spolu.
Sam se postavil. Cítil, že se mu nohy malinko třesou.
„Tentokrát si mel štěstí, ale oni to nevzdají, Dean je pro ně velmi cenný.
„Děkuji. Jak je to daleko k tomu Andělovi.
„Už je to jenom kousek, ale měl bych tě varovat, že…,“ Cassova slova přerušil výkřik, který vycházel z jeho vlastních úst, zapotácel se.
„Cassi! Samovi se ho podařilo zachytit.
„Jsem v pořádku,“ zašeptal tiše a postavil se.
Co se stalo?!“
„Všude kolem nás je prostor, do kterého nesmí vstoupit žádný Anděl.
„Ale jeden tady přece žije.
„To je jeho práce.“
„Znamená to snad, že tam se mnou nepůjdeš?“
„Jak jsem řekl, pomůžu ti.“
„To by ale znamenalo, že…?!“
„Chceš tu ztrácet čas mluvením anebo pomoci Deanovi?!“
„Mrzí mě to. Opravdu mě to mrzí.
„Už jdi. Žádná slova to nemůžou vzít zpátky, sázka byla uzavřená, ale můžeš mu pomoct, ale jenom, když půjdeš a přestaneš mluvit.
„Vážne to zvládneš?!“
„Same. Chceš to říct po Andělsku?“
„Ne. Už jdu,“ Sam opatrně překročil do kruhu vyznačenou čáru.
Cass se nadechl a také jí překročil.
Tělem mu projela tak strašná bolest, že mu vyhrkly slzy z očí, křídla ho začala pálit, ale on se nezastavil, udělal další krok, celé jeho tělo jako by bylo vystaveno tisícům malých jehliček, které se mu zabodávaly do každé částičky jeho těla, ale ani to ho nezastavilo, udělal další krok a potom další, tvář zkřivenou v ukrutné bolestí, pot mu stékal po tváři, z ucha se mu po kapkách začala řinout krev, ale i tak udělal další a další krok.
Sam mel velmi silné nutkání otočit se dozadu, ale neudělal to, pamatoval, že mu Cass řekl, ať hledí dopředu.
„Vydrž Cassi! Vydrž! Cedil skrz zuby Castiel a poté udělal poslední krok a tělem mu projela tak ostrá bolest, měl pocit, že se mu jeho tělo roztrhne na dvě půlky.
Z hlubin jeho nitra se dral výkřik, ale on ho násilím potlačil, zubami stiskl svůj jazyk.
Pak to všechno zmizelo a on k smrti vyčerpán padl na trávník.
Sam se zastavil a pootočil hlavou.
„Cassi!“ chtěl se k němu rozeběhnout, ale v tu chvíli se blízko něj ozval jasný hluboký mužský hlas.
„Přežije to.
Sam sebou škubnul a pomalu se otočil dopředu.
„Ty…?!“ zašeptal neveřicne a o krok ustoupil.
Před ním stal muž, který zemřel na prahu jejich hotelového pokoje

Dík, pokračuj dále.

Ted zas bude odmlka, ale snad nebude trvat mesíc. Jak se ti líbilo casovo "mučení"?

Nemusí být pořád mučeni jen Sam a Dean. Taky to konečně schytal někdo jiný.

Tak a konečne je tu další čast

Sam na něj několik vteřin zíral a nakonec se ho zeptal.
„Mělo to snad znamenat, že to byl jen nějaký podfuk?!“
„Pozvete mě dál? Nejsem ani démon, ani upír.“
„Tak kdo tedy jste? Jak je možné, že jste tady živý a relativně mladý?!“
„Byl to můj bratr pane Winchestere, to on s ní uzavřel dohodu.
Sam zrudnul. Uvědomil si, že musí vypadat jako pitomec.
„Omlouvám se. Vůbec mě nenapadlo, že…“
„To je v pořádku. Tak trochu jsem vaší reakci čekal.“
„takže vy o ní víte, víte, co je ta ženská zač, k čemu potřebuje Deana.
„Nejsem si jistý, nikdo se k ní nikdy nedopstal natolik blízko, ale myslím, že je něco jako Succuba.“
„Druh démona svádějícího může, no jistě, jakou jinou zbraň nasadit proti Deanovi, než jeho zálibu v ženách,“ mumlal Sam spíše pro sebe.
„To ovšem není všechno. Zcela jistě vám řekla, že můžete svého bratra zachránit, že ano?
Sam přikývnul.
„to samé nabídla i mě, ale já jsem nedokázal nechat zabít někoho jiného, najít někoho, koho bych mohl vymenit za svého bratra…“
„Takže jste mi přišel říct, že já musím někoho najít, nebo zbude z Deana to, co z vašeho bratra? Omlouvám se.“
„To je v pořádku. Theo se nechal ovládnout chtíčem, ale u vašeho bratra je to jiné.“
„Jak to myslíte jiné.
„Oba dva moc dobře víme, co jste zač pane Winchestere.
„co tím myslíte?“
„Taky jsem býval lovcem, ale už je to dlouhá doba, jednoho dne se něco stalo, tak jsme se rozhodli s tím skončit, ale jak se říká, minulost nás vždy nakonec dostihne.“To mi povídejte,“ utrousil Sam a pak obrátil svojí pozornost k Notebooku.
„Trochu jsem pátral, ale nenašel jsem nic, co by mi řeklo, jak mám tu ženskou zabít.
„Tohle vám můžu říct, ale tak nějak pochybuji, že vám to bude něco platné.“
„Co tím myslíte?
„sucubu může zabít jen ten, koho si k sobe připoutá, ve vašem případe je to váš bratr, ale ten jí nezabije, nemůže, je pod její plnou kontrolou, pokaždé si to pojistí tím, že z nich vysaje značnou část jejich životní energie a nakonec je zabije.“
„Vašeho bratra je mi líto,“ Sam mel nutkání něco takového říct.
„Děkuji. Vím, že jste mu chtěli pomoct, ale nic z toho nepomůže vašemu bratrovi.“
„Jediná cesta jak ho z toho dostat, je skrz obětování někoho jiného a to nemůžu, nedokážu to, i přesto, že se jedná o Deana.“Doufal jsem, že to řeknete.
„Jo. Moje svědomí, zapříčiní Deanovu smrt.
„Možná, že ne,“ muž si sedl k Notebooku a začal tam cosi hledat.
„Chcete jí porazit, pak to musíte udělat jejich vlastními zbraněmi.“
„To jako, že se jí mám pokusit svést?!“
Zavrtěl hlavou.
„Z toho co vím, mám dojem, že jsou proti svádění imunní.
„Tak co tedy, co můžu udělat, abych od ní dostal, Deana mladého a živého?!“
„Tahle Sucubba je nezvykle soutěživá, ráda uzavírá všelijaké sázky.“
„to jsem si všimnul, ale jak to pomůže Deanovi?“
Muž k němu přistoupil.
„Nabídnete jí sázku, které nedokáže odolat.
„Nemám tušení, co se Sucubam a Incubum nabízí.“
Muž se k němu ještě víc naklonil a začal mu něco šeptat do uší.
Sam se nejprve tvářil nedůvěřivě, ale postupně se mu vyjasňoval obličej.
„To by mohlo vyjít, ale máme málo času,“ řekl, když od něj ten muž odstoupil.
„Jsme lovci, nepřipusťte, aby nad vámi tato bytost zvítězila, třeba jen po duševní stránce.
Sam mu stiskl ruku.
„Moc vám děkuji.“
„Ještě jsme vašeho bratra nezachránili, ale jsme k tomu o kousek blíž.
„Do doufám,“ zašeptal Sam a poté oba dva opustili pokoj.
Jakmile za sebou zavřely dveře, v tmavém rohu se cosi pohlo.

neviem prečo...ale o Deana sa nebojim, lebo viem, ze ho nezabijes
a bude bubububuububuuu v dalsom pokracku:D

Ettie: Are you sure? To víš, že bude.

Taky se děsím, co tam kde vybafne a kdo bude zase zmlácený.