Smrtící Sázka

Janča: Copak jsem násilnický typ?

A je tu další čast:


Dean seděl na posteli a tupě zíral před sebe.
Ozvalo se zavrzání a dovnitř někdo vstoupil. Neregistroval to.
Ta dotyčná osoba k němu přistoupila blíž, dotknula se ho, ale tentokrát nezareagoval, stále jen hleděl před sebe.
„Deane. Miláčku. Konečně jsem doma,“ ozval se sladký ženský hlas a její ruka mu přejela po hrudi, ale Dean stále jen hleděl před sebe.
„Co je to s tebou?!“ zatřásla s ním, ale nic to nezměnilo.
„Zmocnila jsem se už mnoha lidí, mnoha mužů a všichni byli dychtivý, toužili po mě, přesně jako ty, mohla jsem si od ní vzít, kolik jsem jen chtěla a nikdo z nich to nepoznal, byli tu jen proto, aby mi sloužili, aby udělali, vše co jim přikážů, ale ty ty jsi jiný! Jakmile jsme sem vstoupili, jako bys zkamenel! No tak prober se Deane! Musíš tu být pro mě, musíš vykonat cokoliv si budu jen přát, chci se s tebou milovat, tak se se mnou miluj, miluj se se mnou!“ znovu s ním zatřásla, ale nic se nezměnilo, Dean stále hleděl před sebe.
„Ne!“ mrštila vztekle pohárem vína o zeď a ten se roztříštil, musela si zakrýt uši, ale s Deanem to nehnulo, stále tam jen seděl a hleděl před sebe.
„Najdu způsob, jak tě z toho dostat! Ty jsi můj Deane Winchestere, tvůj bratr uzavřel smrtící sázku a nikdy, nikdy jí nemůže vyhrát, tvoje síla, bude dřív či později moje,“ zvedla se a se smíchem opustila jeho pokoj.
Dean tam stále seděl, bez pohybu, jeho oči stále hleděly vpřed, ale přitom se po levé tváři linula slza, kterou následovala další.

Cass přistoupil k Samovi.
„O čem jste mluvili?“
„Na tom nezáleží, důležité je, že je tady šance, že to pomůže Deanovi.
Cass se ohlédl, ten muž si zrovna cosi balil do batohu.
„Já bych byl opatrný. Na tom muži se mi cosi nelíbí.“
„Cassi! Nevadí ti tak trochu, že se tady objevil někdo, kdo nám může pomoct víc?“
„Pokud to tak vidíš, možná, že bych vás měl nechat.“
„počkat. Takhle jsem to nemyslel. Opravdu si cením toho, že nám chceš pomoct, ale ten muž zná způsob.
„Tak mi ho řekni.“
Sam zavrtěl hlavou.
„Nejde to. Bude to tak lepší.“
„Ty mi snad nevěříš, Same?“ V Castielových slovech zazněl výhrůžný podtón.
„Nejde o to, že bych ti nevěřil, jen si myslím, že bude lepší, pokud to budu vědět jen já.
„A to z jakého důvodu?“
Sam se ohlédl na toho muže, který si přehodil batoh přes záda.“
Říkal, že bys jí to mohl prozradit.“
Cass zaťal ruce v pěst.
„To se nikdy nestane!“
„Já vím, ale je to jistota, protože kdybych ti to tak řekl a ona se po tobe rozhodla jít, mohl bys jí to vyzradit.
„Žádná Succuba po Andělovy ještě nikdy nešla.
„Tahle je jiná. Snaž se mě pochopit. Tohle je naše šance, nesmí se to dozvědět.“
Cass zachmuřeně přikývl.
„Stejně si ale myslím, že by sis na toho může měl dát pozor.
„Přestaň. Snaží se nám pomoct anebo snad nechceš zachránit Deana?!“
„Jistě, že chci, ale…,“ Cassova tvář se na několik vteřin zkřivila v bolestnou grimasu a on se zapotácel.
Sam ho jen tak tak chytil.
„Jsi v pořádku?“
„Jo. Myslím, že ano.
„Jsi si tím jistý? Neodpočineme si chvíli?“
„Ne to je dobré. Budu v pořádku, nezapomeň, že Dean nemá moc času.
„Jistě, ale nechtěl bych, aby se ti něco stalo, jestli ti tahle cesta nedělá dobře…“
„Budu v pořádku. Jsem Anděl, ti něco vydrží,“ odsekl a zahledel se na toho muže, okamžitě ho rozbolela hlava, musel se pohledem vrátit k Samovi, který vypadal trochu uražene.
„Jen se snažím pomoct.“
„Budu v pořádku, jen si dávej pozor na toho muže, za chvíli se vrátím,“ jakmile domluvil, vznesl se do výšky a za chvíli zmizel Samovi z očí.
„Cassi počkej…,“ zavolal za ním Sam, ale on se nevrátil.
Ten muž mu položil ruce na rameno.
„On se jistě vrátí pane Winchestere, pojďme jsme blízko.
Sam přikývl a popošel dopředu.
Muž si ze zad sundal batoh, chvíli se v ní přehraboval a nakonec vytáhl zbraň. S nepatrným úsměvem, si jí zastrčil za pás a vzápětí Sama dohnal.
„Tudy pane Winchestere,“ pokynul mu a oba dva vstoupili do nějaké tmavé uličky.

moc hezká povídka už se těším na pokračování....jsem fakt zvědavá, co se skrývalo v tom temným koutě....a jak Sam obelství tu potvoru....
jo Dean a ženský - konečně na to dojel

pekneeeee sranda:D dean a nechce som zvedava na casa jak to dopadne

Nemix: děkuji moc. Dojel, ale tahle "žena" za to moc nemůže:)
ettie: Thank you very much

Ano Dean a ženy - to je jeho slabost i pohroma
Taky jsem napnutá, co bude dál.

Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho polne mi to vypadlo z hlavy:)

Žena přistoupila na židli sedícímu Deanovi.
Pozorné se na něho zahleděla.
„Veškerý tvůj odpor je marný Deane, ani tvůj bratr, ani Bobby a ani ten ubohý Anděl tě nepřijdou zachránit.“
Dean na ní strnule hleděl.
„Mluv se mnou! Jak je tohle možné, jakto, že mi odporuješ?“
„Nikdy toho nedosáhneš,“ vyplynulo mu z úst.
„Vida. Konečně nějaká změna
„Poddej se tomu Deane, odevzdej se mi, pak na všechno zapomeneš, velmi se ti ulehčí, už nebudou žádné starosti, žádné problémy,“ chtěla se ho dotknout, ale nemohla, jako by jí v tom něco bránilo.
Mrštila skleničkou o zem.
„Jsi hlupák Deane Winchestere, jestli si myslíš, že te může někdo zachránit, tvůj bratr za tebe nikoho neobětuje, na to je příliš správný a má hluboké svědomí.“
„Najde jiný způsob, on to zvládne?“ vypustil Dean ze svých úst.
„Ano jen pokračuj, mluv dál, mluv víc.“
Dean však už nepromluvil, jen na ní hleděl strnulým vyrazem.
„Koukám, že jsem te trochu podcenila, ale nevadí, postarala jsem se, aby Sam nikdy nemohl naší dohodu naplnit i kdyby se k tomu odhodlal.
Dean ztěžka otevřel ústa.
„No jen do toho, řekni mi, co máš na mysli, řekni mi cokoliv chceš, jen se do toho pust.
Dean svá ústa zavřel.
Ne! Nemůžeš mi odporovat, jednou jsem te získala, jednou si byl můj, tak proč proč?!
To je jedno. Klidne si tady sed, at už to děláš jakkoliv, po smrti tvého bratra budeš muj, budeš jen můj,“ žena se zasmála a Deana zamrazilo, chtěl se pohnout, ale nemohl.
„Jsem si víc než jistá, že dřív a nebo pozdeji naše spojení doceníš,“ chtěla ho políbit, ale narazila na stěnu.
S úsmevem udělala krok dozadu.
„Dneska si mi možná ještě dokázal odolat, přestože netuším jak, možná je to vaše pouto silnější, možná jsem si s tou sazkou naběhla víc, než jsem si myslela, ale na tom nezáleží, nic nedokáže tvého bratra uchránit od jisté smrti, nikdy to nikdo nedokázal,“ znovu se zasmála a mrazení po celém jeho tele ještě více zesílilo.
„Za dve hodiny jsem zpět, neboj se, budu te velice pečlivě informovat o skonu tvého bratra, ale to nejspíš poznáš sám, uvidíme se,“ žena mu poslala vzdušní polibek a potom opustila místnost.
„Dostaň se od něho Same, dostaň se od něho!“ vyplynulo mu z úst.
Sam sebou trhl a muž jdoucí za ním se zastavil.
„Děje se něco pane Winchestere?
„Mám pocit, jako bych něco slyšel.“
„Jsem si víc než jistý, že to byl jen pocit, měli bychom pokračovat, jsme už blízko.“
„Nejspíš máte pravdu,“ sam se dal znovu do pohybu, muž ho následoval a přitom tiše odjistil svou zbraň.
Nic netušící Sam došel až na konec uličky, chtěl zahnout do jiné, ale v tom na něj ten muž namířil, stískl spoušť, ale kulka z hlavne nevyšla, Castiel který se za ním objevil byl rychlejší, úderem mu tu zbraň vytrhl z ruky a poté s ním škubnul dozadu, muž se ho pokoušel zbavit, ale Castiel neuprosne škubnul znovu a pak znovu a napotřetí sebou mužovo telo přestalo škubat, uvolnil svůj stisk, nechal ho dopadnout na zem.
Sam se otočil.
„Castieli? Co to děláš, zbláznil si se?!“
„Zachraňuji ti život, chtěl te zabít.“
„Ale proč jak?“
„Tvojí smrti by se zlomil Deanův jakýkoliv odpor, nechtěla riskovat, že bys jí za Deana dokázal přivést jinou ještě lepší obět.
„Jenže to já nemůžu, nedokážu to.“
„Já to vím, ale ona ne.“
„Dekuji. Myslel jsem si, že mi pomůže, takhle už nikdy Deana nezachráním.
nabídni me, me nemůže odmítnout, jsem, rozhodne kvalitnější a schopnější než Dean.
„Ehm to nejspíš ano, ale něco takového přece nemůžu udelat.“
Castiel se na něj podíval.
„Řekl jsem snad, že o tom budeme diskutovat? Chceš zachránit Deana, tak to uděláme tak, jak jsem řekl.
„Ale s tebou by mela jisté možnosti, které nemůžeme dopustit.“
„Potom musíte být rychlejší.“
„Jsi si jistý, že něco takového přijme?“
„Přijme to víc než jisté.
„Nevím jak ti poděkovat.“
„Já si to vyberu, až přijde pravý čas, pojďme Deanovi utíká čas, čím déle tam s ní je, tím je jeho obrana slabší.
„Jak je to vůbec možné?“
Castiel na něj pohledl a Sam mel pocit, jako by mu hleděl do jeho nitra.
„Už dávno nejste jen obyčejnými lovci.“
„Jak tohle myslíš?“
Cass neodpověděl, jen přidal krok a Sam musel zrychlit, aby mu vůbec stačil.

perfektneeee a ze uz dlho nie su len obycajnymi lovcami

Super, že jsi opět začal psát. Snad si Sam s Casem pospíší, aby Deana zachránili.

Snad budu brzo pokračovat:)

„Deane! Deane! Deane! Zatvrzelost se ti musí nechat. Když jsem si te vyhlídla, bylo mi hned jasné, že dostat se k tobě bude více než jasné, ty jsi proste jeden z těch, kteří nedokážou krásné žene odolat, ale nepočítalas jsem s tím, že se ti z mého vlivu podaří vymanit tak rychle,“ ta žena se zastavila těsně před ním, hleděla na jeho tvář, na jeho skelný výraz v očích.
„Mluv se mnou, podvol se mi, nemá to žádný smysl? Tvůj bratr to nikdy nedokáže, už jen proto, že mu k tomu nedám příležitost.
Váš roztomilý Andělský přítelíček, se za tebe hodlá obětovat, protože ví, že na něho nemohu, ale i přesto bych musela jeho oběť přijmout a tak te nechat jít, což nehodlám připustit, docela se mi zamlouváš, je v tobě něco specifického, něco, co bych ráda zjistila, až se mi podvolíš.“
„Nikdy se to nestane,“ promluvil ztěžka Dean.
„Tohle odhodlání se mi líbí, vlastně me to i vzrušuje, můžu si ti sednout na kolena?“
Nečekala na jeho reakci a posadila se mu na kolena, Dean cítil její vůni, dotýkal se chtě nechte, jejího jemného tela.
„Jen se dotkni Deane, no tak nestyd se, tohle tělo muže být tvoje, s tímhle tělem bys dokázal neuvěřitelné věci, můžeš ho mít, stačí když přestaneš tvrdošíjně odmítat, když se mi přestaneš vzpouzet, jen se ho dotkni, jen jeden jediný dotek a všechno bude takové, jak si budeš jen přát, už žádná starosti, žádný otravný bratr, žádný starý tupý Bobby a už vůbec nebudeš muset myslet na svého sobeckého otce, který se zabil, protože vás chtěl udajne chránit, ale oba dva víme, že v tom bylo něco jiného, no jen se dotkni, pohlad si tohle užaslé tělo, do toho Deane.
„Ne!“ Deanova ruka se zachvěla, ale těsně předtím než se dotkla její hebké kůže, klesla k zemi.
„Ne!“ zavřískla ta žena seskočila z něho.
„Jak chceš Deane. Chtěla jsem ti dát ráj, možnost absolutní volnosti, žádné obavy, žádné problémy, žádní zbyteční příbuzní.
Sam není zbytečný, jediný kdo je tu zbytečný, jsi ty!“ procedil skrz zuby.
„Uvidíme! Jednomu mému pokusu se vyhnul, ale tentokrát se mu nepovede a pamatuj, Deane, stane se to, protože si mě odmítnul, me tu, která ti mohla dát všechno, tu, která te mohla zbavit všech tvých starostí.“
„Zbožňuji svoje starosti a rád k nim přidám starost, jak ti nejlépe nakopnout zadek.“
„Silná slova, ale to me na tobě imponuje,“ políbila ho a pak ještě jednou, ale jeho ruce byly stále přitažené k tělu.
„Neuvěřitelné! Neuvěřitelné! Dean Winchester dokáže odolat překrásné žene.
„Jestli jí někdy uvidím, přesvědčím se o tom.“
Zena vztekle udeřila do stolu a ten se rozpadl.
„Však ty me budeš ještě prosit, škemrat, já te donutím!“ a po té odešla a práskla sebou dveřmi.
„Je to na tobě Cassi, máš v rukou život mého bratra, tak to nepodělej, prosím!“
„Jsi si jistý, že jdeme správnou cestou?“ zeptal se Sam nedůvěřivě Castiela.
„Jistě, že jdeme správnou cestou, každou chvíli k ní dojdeme.
„Hádat se s tebou nebudu, jen si nejsem jistý, jestli to bude fungovat, přece jen tahle „Sázka“ má jistá pravidla.
Veř mi. Bude to fungovat,“ Sama zamrazilo, tahle Cassova temnější stránka ho trochu děsila.
Udělal další krok a pak ještě jeden a pak se k němu doneslo.
„Pomožte mi prosím někdo, pomozte mi prosím někdo.“
Zastavil se.
„Slyšel jsi to také?“
„Co jsem mel slyšet? Pokračujeme dál.“
Sam ten hlas znovu uslyšel a tentokrát zněl ještě zoufaleji nežli před chvíli.
„Tohle si musel slyšet, je to nějaký mužský zoufalý hlas.
„Nic jsem neslyšel, nesmíme se zdržovat.
„tamhle někdo je a potřebuje naší pomoc,“ Sam ukázal na nějakého starce, který se k nim pomalu plazil.
„On naší pomoc nepotřebuje.“
„Myslím si, že ano,“ Sam tam chtěl jít, ale Castiel mu v tom zabránil.
„Nech me! Ten stařec potřebuje pomoc.“
„Ne. Tvůj bratr potřebuje.“
„Pust me!“ Sam se mu vyškubl a přistoupil k tomu starci, který k němu natáhl ruku.
„Zabij mě mladíku a ušetři me trápení, moc te prosím,“ promluvil ten stařec chraplavě.
To nemůžu, zavolám vám záchranku.“
„Ne! Zabij me, ušetři mi mé trápení.
„To nejde, každou chvíli tady budou.“
Stařec mu však ten mobil vyrazil z ruky.
„Zabij me, chci, aby si me zabil, udělej to tímhle,“ do rukou mu vložil nuž a poté mu svýma nohama obejmul nohy.
„Udělej to, záchran me, zbav me toho pouta, bodni, chlapče a budu volný, budu volný…“
„Volný od koho?“
„Od té prokleté ženy, které mě svedla a udělala ze me tohle, udělej to prosím, osvoboď me, dej mi volnost.
Sam nadzvedl nuž, ale než mohl bodnout, Castiel mu ten nuž vyrazil z ruky a svojí nohou šlápl na starcovy ruce, ty se stáhly dozadu.
„Castieli? Co to děláš? Ten muž potřebuje pomoc!“
„Ten muž se ten jen snaží přinutit, abys ho osvobodil a já ztratil váhu oběti.
„Cože?“
„Prokletý Anděly!“ zasípal ten stařec a poté se jeho tělo obrátilo v prach, Sam uskočil dozadu.
„Tímhle se te snažila přinutit, abys jí přinesl oběť.“
„To by potom musel být Dean volný?“
„Ne. Byl by volný, pokud by to byla živá nevinná bytost, tohle Cass kopnul do prachu, už dávno nebyl naživu, jdeme, máme málo času.“
Sam zahodil dýku.
„Bože. Málem jsem zničil všechny šance na Deanovu záchranu.
„Jenom málem, tohle nebyl poslední pokus Same, nehodlá připustit, abychom se k ní dostali.
„Jak to všechno víš?“
„Sloužila dřív Luciferovi, dost bylo řečí,“ Castiel přidal do kroku a stejne tak i Sam.

No to je fakt, Sam to málem všechno zkazil.

Tak a konečne tu máme další čast, vždycky na to nejak zapomenu, ale snad se mi to tentokrát podaří behem nekolika dní dopsat:

Žena udeřila rukou do stolu takovou rsilou, že se ozvalo zaskřípění, ale stůl vydržel.
„Zatracený anděl, už jsem byla takový kousíček, sam mel udělat, co mu jeho lidskost přikazovala a zabít starce, kdyby to udělal, tak ty bys byl jen můj,“ ovinula své ruce kolem Deanova krku, ten na své tváři, cítil horký dech.
„Jenže mu to Cass překazil, ty pekelná čubko,“ ucedil Dean, který se s každou uplynulou vteřinou cítil volnější a volnější, ale stále nemel sílu se pohnout.
Zamlaskala a rukou mu prohrábla vlasy, Dean sebou trhl a její ruka podruhé pročísla vzduch.
Líbí se mi, že se snažíš být nedostupný, potom je to o mnoho lepší,“ zašeptala a poté ho políbila na pravou tvář, Deanovi se zhoupnul žaludek.
„Já jsem nedostupný, pro tebe, nech mého bratra být anebo víš co, nech mě jít a já na tebe chvilku zapomenu a najdeme si te později.“
Zasmála se a znovu mu rukou prohrábla vlasy, Deanovi se i tentokrát zhoupnul žaludek, ale stále se proti tomu nemohl bránit.
„Můžu ti ale slíbit, že sem tvůj bratr s tím hloupým Andělem nikdy nedostanou, nikdy jim nedovolím, aby sem přišli a sebrali mi te, my dva patříme k sobe Dean Winchester a krásná žena.
„Já jsem sice Dean Winchester, ale žádnou krásnou ženu tady nevidím.
Zavřískla tak silně, že se zachvěly okenní tabulky.
„Tak tohle můj mazlíčku odvoláš!“
„Dean se na ní bojovně zahleděl.
„Zkus mě k tomu donutit!“
Zvedla ruku oči jí potemněly, ale pak jí nechalas klesnout a její oči zesvětlily.
„Moc hezky pokus, ale to se ti nepodaří, neumožním ti útek, ani vysvobození, od teď až na pořád jsi můj a ti dva na tom nic nezmění, uvidíme, jak si tvůj bratr poradí s další častí naší smrtící sázky.“
Co chceš dělat?“
„Chci zjistit, jestli je ten Anděl tak bezcitný, poprvé to možná byl trik, ale bude to i tentokrát?“
Dean se zachvěl.
„Copak? Snad nám není zima, chtěl by si zahřát?“ jakmile domluvila, svlékla se do naha a to samé udělala s Deanem.
„Nedotýkej se mě!“ pokusil se jí od sebe odstrčit, ale nepodařilo se mu to, jeho končetiny byly ještě stále ztuhlé.
„Odpor me vzrušuje, ale co je moc to je moc, prostě se trochu uvolni, uvolni se a mysli na svého bratra, jak díky tomu andělovi, zabijí nevinné dítě.“
„Toho se neodvážíš!“
„Už jsem se odvážila, to tvoje tělo tak zbožňuji,“ zamlaskala a poté ho začala po celém těle líbat a on si to musel nechat líbit.
„Jak je to ještě daleko?“
„Už je to poměrně blízko a mohl by ses me přestat ptát každou chvíli? Tím, že se me budeš ptát, se to nezrychlí.“
„Promiň. Mám jen obavy o Deana, nechci si ani představit, co s ním muže dělat.
„Tak si to nepředstavuj, není to hezká představa,“ odtušil Cass.
„Ty snad něco víš? Jestli ano, tak mi to řekni.
„Před námi je další léčka?“
„Jak to můžeš vedet? Já nic nevidím ani neslyším.
„To protože si člověk, vezmeme to oklikou.
Sam zaslechl dětský pláč, mohl patřit sotva sedmileté holčice.“
„Slyšel jsi to?“
Musíme jít dál, chceš se nechat znovu téměř nachytat, připravit svého bratra o možnost záchrany?“
„To ne, ale co když je to tentokrát skutečné?“
Cass se na něho podíval.
„Je to jen léčka, stejně jako ten stařec, už jsme blízko, chceš skutečně ztrácet čas?“
Sam, ke kterému doléhaly dětské vzlyky pomalu, zavrtěl hlavou.
„Máš pravdu. Tímhle se nás snaží jen zpomalit, je to skutečně její další léčka?“
„Je to jen další léčka,“ přikývl Cass a to i přesto, že ta dívenka byla živá a větví přibodnutá ke stromu.
Sam si oddychl.
„To je dobře. Nevím, jestli bych dokázal žít s vědomím, že jsem někomu, kdo potřeboval, moji pomoc a já nepomohl.“
„Nemusí tě to trápit, Same, není to živá bytost, je to jen ozvena někoho mrtvého,“ odpověděl Cass bez zakolísání hlasu a poté ho odvedl na jinou stezku, takže Sam neslyšel dívčin úpěnlivý křik, její marné volání o pomoc.

ooo to je skvělé, já té mrše závidím

Co? Ze má nahého Deana pro sebe?.)

Jojo přesně to....

Mason: Už jsem myslela, že jsi na tuto povídku zapomněl.

Tak trochu ano ale už jsem zpet:-)

tak a je tu další čast, s mírne erotickým nábojem, tak se neleknete:-)

Ta žena ho stále střídavě líbala a hladila po celém těle. Dean se to snažil nevnímat, ignorovat, ale šlo to dost těžko, když bylo jeho tělo vzrušeno, to bylo něco, co nedokázal ovlivnit, ale aspoň se jí nedotýkal, přestože mel ruce volné tak, aby se jí mohl dotýkat, ale ne jí odstrčit.
Ona mu po několikáté zlíbala jeho nahou hrud, cítila, že je jeho tělo vzrušené, ale stejně se jí nedotýkal, nevracel jí její žhavé polibky.
Nejprve se z něho odsunula pryč a poté se postavila na nohy.
Z opodál stojící židle k sobe přivolala přehozený župan, do kterého se oblékla.
„Překvapil si mě Deana, nečekala jsem, že bys mi mohl odolat, obzvlášť když pro tvé tělo jsem atraktivní.
„Nejsi dost atraktivní pro mé ruce a nohy,“ opáčil, chladne a snažil se nedát najevo, že je rád, že s tím skončila.
Žena ho chtěla udeřit, ale zavčas se zastavila.
„Obleč se, ale o nic jiného se nepokoušej,“ zavrčela a hodila mu jeho oblečení.
„Proč to nevzdáš? Můj bratr s Castielem sem každou chvíli dorazí, vážně, nech mě jít a já na tebe nějakou dobu zapomenu.“
„Zmlkni!“ zavřískla, těsně kolem Deana proletěla hliněná nádoba, která se roztříštila o protější zdi.
Dean si oddechl a pokusil se vstat, ale nepodařilo se mu to.
„Přestaň se snažit, Deane, jsi v plně v mé moci, mohla bych si s tebou dělat, co bych chtěla a ty by ses proti tomu nemohl bránit.“
„Ale neděláš to, protože potřebuješ, aby ti to ten druhý oplácal, aby se s tebou svíjel v milostném opojení, že ano a víš co? To se nikdy nestane, nikdy se te má ruka nedotkne, nikdy tě nepohladí, nikdy tě nepolaská.“
Sklonila se k němu a on znovu cítil její omamný dech, dech, ze kterého se mu točila hlava, ale jeho ruce zůstávaly stále při tele.
„Však ty mi podlehneš, musíš mi nakonec podlehnout, nikdy mi žádný muž neodporoval tak dlouho, nakonec mi všichni podlehli,“ zašeptala mu nejprve do ucha a poté ho začala líbat po krku a kolem Deana se ovinula téměř neznatelná růžová mlha, obě dvě ruce sebou zaškubaly, přiblížily se téměř k její bělostné kůži, ale nedotkly se jí, silou své vůle si je přitáhl zpátky k tělu.
Prudce vyskočila, tváře rudé a mírně napuchlé, v tuhle chvíli nebyla vůbec přitažlivá, ale to během několika vteřin zmizelo a její plet byla opět překrásná.
„Deane. Vidím, že se stále držíš myšlenky, že sem tvůj bratr přece jen nakonec přijde a dostane te odemne, ale víš co, to se nestane, jakmile se mi ho podaří oddělit od toho zatraceného Anděla, pak už bude snadné ho zlákat, donutit ho, aby někoho zabil, aby tak ztratil šanci na tvojí záchranu.“
„To se ti nikdy nepovede!“ Deanova ruka vystřelila vpřed, ale nedostala se až k jejímu obličeji, těsně před ním, ho všechny prsty začaly strašlivě brnět, nemohl s nimi hnout, bolest mu prostoupila do celého těla a on musel svou ruku stáhnout zpět k tělu.
Říkala jsem ti, že te mám pod kontrolou, vzpomínáš?“ zamumlala a poté ho vášnivě políbila na ušní lalůček, Dean se zachvěl, ale okamžitě začal myslet na něco jiného, na něco, co mu nikterak nepřipomínalo tuhle ženu, ale napadaly ho vzpomínky na Jo na Lísu, na Jenny, na Marii, na Cassandru a skoro ve všech případech se mu vybavovalo jejich vášnivé milování.
Dean se těch vzpomínek snažil zbavit znovu a znovu, ale pokaždé se mu vrátila jiná velmi podobná.
Zena ho beze slova pozorovala, věděla, co se mu honí hlavou, probíhalo to tak, jak mělo, bylo jen otázkou času, kdy se jí Dean podrobí, teď už jen musela přijít na způsob, jak odtrhnout Sama od Castiela.
Z přemýšlení jí vytrhl Deanův hlas.
„Tak je to správné Same, pořádně to do té mrchy ječivé zaraz, zaraz do ní ten kun, co nejhlouběji dokážeš, tak je to správně, teď sleduj mě, jak jí naučím hořet.“
„To není možné! To není možné! Nemohl jsi to prorazit, to není možné!“
Dean se na ní zahleděl.
„tak hádej, co ty pekelná děvko, prorazil jsem to!“
Vztekle mávla rukou a neviditelná síla, připoutala Deana k podlaze.
„Možná, že mi dokážeš nejakým způsobem odporovat, potlačit to, co chci, aby si viděl, ale to nic nemění na tom, že za dvě hodiny budeš jen můj a pak už to bude jen otázkou času, když si uvědomíš, že pro tebe nikdo nepřijde, že si celý můj,“ sklonila se k němu a nejprve mu jazykem polaskala pravé a pak levé ucho.
„Sam to dokáže, at chystáš cokoliv, nezlomíš ho, k ničemu ho nedonutíš!“
„Pohladila ho po vlasech, celé jeho tělo se napnulo.
„Myslím, že svého mladšího bratra přeceňuješ,“ přejela mu rukou po stehně, zvedla se a odešla.

Mason: Už je mi Deana líto, jak ho ta potvora pořád "olizuje". Snad jí brzo někdo zakroutí krkem.

Tak po technických potížích jsem se konečne dostal k další časti, pomalu se blíží desivý konec

Sam s Castiel byli již téměř u toho domu, ve kterém ta žena držela Deana, když v tom se na ne z horu vyřítilo několik mužů.
„Vypadni odtud, musíš jít do toho domu,“ zakřičel Cass a jednoho z těch mužů udeřil.
„Přece te tady nemůžu nechat!“
„Já si s nimi poradím, ty jdi a nezapomeň, nesmíš se nechat ničím zlákat,“ jakmile to Cass dořekl, udeřil dalšího sápajícího muže, ozvalo se zavití.
„Nemůžu jít bez tebe!“
„Musíš! Za pár minut bude půlnoc a potom už bude pro Deana pozdě, no tak běž, Same, ty to zvládneš, no tak dělej!“ Cass udeřil dalšího muže.
Sam se rozeběhl k tomu domu, jeden z mužů ho chtěl zachytit, ale Cassovi narostla křídla, se kterými ho srazil k zemi a vzápětí mu položil svojí nohu na břicho.
To však nebyl poslední muž, se kterým se musel vypořádat, jelikož se na něho ze strany řítil další, uskočil a řítící se muž přepadl přes ležícího.
„Sem přesně patříte, „ zamumlal a chtěl se vydat za Samem, ale došlo mu, že nemůže dopředu, mohl dozadu, do stran, ale ne dopředu.
Udeřil pěstí zdánlivě do prázdna, ozval se cinkavý zvuk.
Ozvalo se zachroptění, Cass ležícímu muži přimáčknul ruku k zemi.
„Co má tvoje paní v plánu?“ otázal se toho muže.
„Táhni do pekla Anděly!“
„Tam půjde jedině ona,“ odvětil a poté na tu ruku přitlačil, ozvalo se zakřupnutí a ležící muž zavyl bolestí.
„Ptám se te znovu, co má tvoje paní v plánu?!“
„Chce ho zlomit pomoci minulostí,“ zasípal muž, Castiel dal svojí nohu pryč z jeho ruky a znovu udeřil rukou před sebe i tentokrát se ozval zvonivý zvuk, pokusil se přenést, ale jak předpokládal, nepovedlo se, zabavila ho těmi muži a během jeho snahy se jich zbavit, ale ne zabít, vytvořila před ním jakýsi neproniknutelný štít, skrz který nemohl dopředu, mohl ho jiste obejít, ale to by zabralo příliš času.
Znovu udeřil rukou do prázdna, spoléhala se na jeho laskavost na jeho nezabíjení.
Udeřil svými křídly do místa před sebe a celým jeho tělem projela ukrutná bolest, která ho donutila ustoupit o několik kroku dozadu.
Ta žena to pozorovala se spokojeným úsměvem a poté se otočila k Deanovi.
Říkala jsem ti drahoušku, že je od sebe oddělím, za chvíli tvůj bratr vstoupí do budovy a nebude trvat dlouho a podlehne, ztratí tak šanci tě osvobodit?“ pohlédla na oblohu, na které se rýsoval měsíc v úplňku.
„To se ti nikdy nepovede, mého bratra nikdy nezvikláš!“ zachrčel Dean, kterému se před očima začaly dělat mžitky, myšlenky v hlavě se mu začínaly pomalu, ale jistě rozplývat, kdykoliv na tu ženu pohlédl, projela jeho tělem vetší a vetší touhou zprudka zavrtěl hlavou a všechny ty myšlenky se vytratily, ale netrvalo to ani dvacet vteřin a všechny se začaly vracet zpět a ta žena mu začala připadat atraktivní, začínala se mu jevit velmi sexy, zatoužil se dotknout jejího bělostného těla, ale i tyhle myšlenky potlačil silou své vůle.
Pozorovala ho a na rtech jí hrál shovívavý úsměv.
„Opravdu se mi líbí, jak se s tím snažíš bojovat, jak se snažíš odolat, ale jakmile odbije dvanáctá, všechna tvá vůle se vytratí a ty mi budeš zcela po vůli a nebudeš vedet, kdo jsi, kdo je Sam a nebo ten hloupý anděl, který nedokáže ani zabít,“ tvář se jí na okamžik zkřivila hnusem a Deanovi se naskytl pohled na opravdu ohavnou tvář, ale to velmi rychle zmizelo a on opět hleděl na velmi krásnou ženu k uším mu doléhalo tiché klapání nedalekých věžních hodin, ručička se neúprosně blížila ke dvanácté a jeho se znovu zmocnila toužebná síla, kterou i tentokrát potlačil, ale s mnohem vetší námahou, jako by ho jeho tělo z velké častí odmítalo.
Naklonila se k němu a vůně vycházející z jejího tela byla téměř omračující a zastírala veškeré jeho smysly, jen velmi těžko se soustředil na slova vycházející z jejich úst, obzvlášť když se nakláněla tak, aby byla její ňadra téměř u jeho úst.
„Pravě je 23:58, za dvě minuty budeš jen můj, naplní se sazka, kterou jsem uzavřela s tvým bratrem.
„Sam to dokáže! Dostane se sem včas a vykope odtud tu tvojí kostnatou prdel!“ Dean se silou vůle odtáhl.
Žena se narovnala.
Tvoje vydrž je obdivuhodná, ale právě teď je 23:59 a v tuhle chvíli vstupuje tvůj bratr do našeho společného hnízdečka lásky a my brzo zjistíme, jestli to dokáže,“ k Deanovi dolehlo zavrzání a následné spěšné kroky.
„Co tady děláš, to není možné, nemůžeš tady být!“ donesl se k nim Samův překvapený hlas.
„Ignoruj to Same“ Ignoruj to Same!“ zasípal Dean, ať se snažil sebevíc nedokázal to vykřiknout.
„Nech me! Jsi jenom přelud! Nech mě jít!“ Musí pomoc Deanovi!“
„Dokázal by přelud tohle,“ ozval se hlas, který Dean dobře znal.
„Otče?“ vydechl Dean a následně si uvědomil, že věžní hodiny začínají odbíjet, jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát a Sama nikde neviděl, popáté, po šesté, po sedmé, neslyšel ani jeho kroky ani je hlas, po osmé, po deváté, žena ho políbila na rty, už velmi brzo budeme jen ty a já, po jedenácté.“
„Same…, Same…,“ vyrazil se sebe bratrovo jméno a při dvanáctém odbití, ztratil vědomí.

Mason: Snad Sam nějakým způsobem Deana zachrání. Když už chudák tak dlouho odolával té ženě a teď by měl zemřít??

Ne zemřít stat se jejím oddaným otrokem:-)

Tak a máme tu zaver, doufam, že vám tato povídka líbila, je moje poslední, takže dekuji všem, kteří mé povídky četli a komentovali, speciálne janče.

Castiel se znovu tak jako už po několikáté chystal udeřit rukou do štítu, ale k jeho překvapení, ruka prohmátla vzduch.
Zkusil to znovu, před ním už nebyla žádná bariera, to mohlo znamenat jedině, rychle se přenesl do toho domu, našel chodbu, ve které byl Sam.
Ten nezaregistroval jeho přítomnost.
Stál naproti zdi ruce natažené před sebe a tiše cosi říkal.
Castiel věnoval rychlý pohled věžním hodinám, bylo pět minut po půlnoci.
Přistoupil k Samovi a zlehka se dotknul jeho ramen, Sam nereagoval, stále jen šeptal.
„Je mi to tak líto, nechtěl jsem, aby to tak dopadlo, věřte mi, že bych tisíckrát volil něco jiného.
„Same? Slyšíš mě?“ zkusil to Cass znovu, ale i tentokrát bez úspěchu, Sam opakoval to samé.
„Je mi to líto, tisíckrát bych to změnil, kdybych mohl.“
„Winchestere!“ zaječel mu Cass do ucha a Sam sebou škubl a pomalu se k němu otočil.
Zamrkal, ve tváři se mu zračilo zmatení.
„Castieli, co tady děláš?“
„Snažím se zachránit Deana, ale na to je zjevně pozdě,“ Cass kývl k hodinám.
„Panebože Dean, co jsem to udělal, úplně jsem…,“
„Uklidni se! Ještě je tu šance.“
„Jaká šance? Už je po půlnoci, Dean je v její moci, kvůli mě.
„Ne. Ještě ne tak úplně.“
„Jak to myslíš?“ k oběma z blízké místnosti dolehl ženský smích, který se během několika vteřin promísil s Deanovým.
„Co chceš dělat, jak to chceš zvrátit?“
„Udělej, co ti řeknu a možná dostaneme Deana zpátky.
„Proč mi to nechceš říct?“
Cass na něj pohledl pohledem, ze kterého ho zamrazilo.
„Chceš se tu dohadovat anebo bys raději zachránil Deana?“
„Jistě, že zachránil, jen nechápu, proč mi to…“
Cass si položil prst na ústa.
„Udělej co je třeba, já se postarám o tu ženu.
„Sam otevřel ústa, ale hned je zas zavřel, bylo mu jasné, že by bylo zbytečné se ptát.
„Však ty to budeš vedet, vejdi tam za tři minuty,“ řekl Castiel a přenesl dovnitř pokoje.
viděl deana jak se vášnivě líbá se starou ohyzdnou babiznou, babiznou, která vydávala výkřiky jako mladá žena.
Napohled to byl dosti nechutný pohled, ale on se tím nikterak nezabýval, uchopil tu babiznu a odhodil jí o kus dál.
„Kam si zmizela, má lásko, kde jsi, co se stalo?“ Dean se chtěl posadit, ale Cass ho přitlačil zpátky na postel.
„Jen zůstaň hezky ležet,“ dovnitř vešel Sam, když spatřil tu ohavnou babiznu, zhoupnul se mu žaludek, ale udržel to v sobe a rychle přiskočil k posteli.
„Deane! Deane! Vnímáš mě! To jsem já Sam.
Dean ho od sebe odstrčil.
„Já nemám žádného bratra, já žiju jen pro svoji lásku,“ chtěl se zvednout, ale Sam ho vši silou vmáčknul zpět na polštář.
„No tak Deane! Přece te nemohla zblbnout natolik.
„Nech mě! Nemůžeš mi bránit, byt s mojí láskou, tou jedinou.“
„Vždyť je to příšerná babizna, to snad nebude ani člověk.“
Dean ho udeřil rukou do rtů.
„Takhle už o ní nikdy nemluv, ona je mé všechno!“
„Deane! No tak vzpamatuj se,“ všiml si, že se ta žena pokud se, vůbec dala nazvat ženou pomalu probírá, takže už nemel čas se Deana pokoušet přesvědčit, obzvlášť když mel pocit, že tohle nemel Castiel na myslí.
Všiml si, že ta postel má kolečka sice poněkud zrezavela, ale pořád se s tou posteli dalo popojíždět.
„Doufám, že to pomůže,“ zamumlal a potom tu postel začal táhnout ven.
„Co to to děláš, okamžitě toho nech!“ Dean chtěl vyskočit z postele, ale Sam ho udeřil do tváře a Dean padl zpet na polštář.
„Promiň mi to, dělá, to pro tebe,“ zašeptal Sam omluvně a pokračoval v popojíždění, nešlo to tak rychle jak doufal.
Ta žena se postavila, oči jí nenávistně žhnuly.
„At už chystáš cokoliv, nepovede, svojí šanci si promarnil, Dean je celý můj.
„Ještě jsem nevykonal svojí oběť.
„Já o ni nestojím, nemá pro mě žádný význam,“ chtěla ho odstrčit, ale Castiel před ní stál jak do země přibitý.
Vztekle zasyčela.
„Zavři za sebou dveře!“ zavolal Cass na Sama.
„Co chceš dělat?“
„Zavři ty dveře!“
Sam tak učinil a ustaraně pozoroval, jak se Dean pomalu probouzí.
„Jestli zas začne vyvádět, nebyl si jistý, jestli ho dokáže znovu udeřit, už na poprvé se mu to příčilo.
„Moc hezké Anděly, vůbec jsem na to nepomyslela, ale to na nastalé situace nic nemění.
„Myslíš?“ Cassova tvář potemněla a on tu babiznu přitiskl ke zdi.
Ta zavřískla a vší silou se ho pokusila od sebe odstrčit, ale on jí to neumožnil.
„Moje samotná oběť by nejspíš nebyla k ničemu, ale pokud obětuji i tebe, mohlo by to vyjít,“ jednou rukou jí držel u zdi a druhou se k ní přiblížil.
„Toho se neodvážíš! Na to si příliš vážíš toho svého života!“ zaječela, ale v očích mela strach.
„Proto, aby byli lidé v bezpečí, jsem ochotný obětovat svůj život.“
„Castieli?! Co to děláš?!“
„Zavři dveře Same!“ přikázal mu Cass a poté se chystal položit svojí ruku na její hlavu, ale ona ho svojí nohou kopla do břicha a Cass musel uvolnit svůj stisk.
„Toho se pokusila využít, dostat se přes něj, ale on jí to nedovolil, vší silou jí strhl k zemi a poté zaryl své prsty do jejího krku, místnost se otřásala jejím řevem, Cass se třásl, svaly na rukou se mu napínaly, z nosu mu začala vytékat krev, marně sebou ta žena škubala.
„Cassi! Co to děláš?!“
Něco Sama odhodilo dozadu a dveře před ním se zabouchly.
„Castieli! Ne! Nedělej to!“ Sam několikrát zabušil do dveří, ale marně a o několik okamžiků později, ozářilo celý dům bílé světlo a on si musel zakryt oči, stejně jako je zakryl téměř probuzenému Deanovi.
Asi po minuté své oči zase otevřel, bílé světlo zmizelo.
„Same, Same?!“ oslovil ho Dean zmateně.
„Deane? Jsi to vážně ty?“
„Kým jiným bych asi tak mel být?“
„Díky bohu, díky.
„Proč díky bohu, kde to jsme, proč ležím na pojízdné posteli a nahý?!“
„To je moc dlouhý přibeh, ale podstatné je, že jsi zase zpátky.
„Jak to myslíš? Proč mě bolí ústa, tys mě udeřil?!“
„Ne úmyslně. Pojď, najdeme ti oblečení a půjdeme se někam najíst a já se ti pokusím všechno vysvětlit.
„To bys mel, to mám snad na krku pucflek?“
„Na mě se nekoukej, tady máš oblečení, já se za chvíli vrátím,“ Sam vešel dovnitř, na zemi viděl hromádku zčernalého uhlí, ale po Castielovi nebyla ani stopa.
„Dekuju…, dekuju,“ a poté se vrátil k Deanovi, který byl už oblečený.
„Nedaleko odtud je pohodová restaurace, takže můžeš začít.“
O deset minut později dorazili k oné zmíněné restauraci.
„To má být nějaký vtip anebo se to skutečně stalo?“
„Přísahám, že je to pravda, to všechno se stalo.
„Na něco takového bych si přece musel pamatovat.
„Bud rád, že ne,“ Sam si vzpomněl na tu ohavnou babiznu plazící se po Deanovi.
„hele není tamhle ten Castiel?“ Dean ukázal na muže sedícího kousek před nimi a pojídajíc hamburger.
„Jo to vypadá jako on, ale co tady dělá?“
„To nevím, myslel jsem, že…“
„Cassi jsi to ty?“
„Jistě, že ano Deane, nedáte si?“ nabídl jim nakousnutý hambáč.
Oba svorně zavrtěli hlavou.
„Dík myslím, že ne.
„Jak myslíte, to je neuvěřitelné, vždycky jsem si je chtěl dopřát.“
„A co ti v tom bránilo?“
„Dovedeš si obtloustlého Anděla?“
„Ne to vskutku ne?“ zavrčel Dean a pohlédl na Sama, ten nechápavě pokrčil rameny.
„Co se stalo Cassi? Já myslel, že ses obětoval?“
„Taky, že ano a proto mi byl udělen tento trest.“
Cpát se hambáči, to je opravdu krutý trest,“ neodpustil si Dean jizlivou poznámku.
„Ne. Strávit na zemi čtrnáct dní jako smrtelník.
„To nemyslíš vážně?“
„Smrtelně vážně.“
„Jestli to tak je, co budeš dělat?“
„Přemýšlel jsem, že se k vám připojím?“
„To jako k nám? Brzdi kovboji.“
„Kovboji? Nemám na sobe kovbojský oblek.“
Dean zavrtěl hlavou.
„Tím připojit myslíš lovit duchy a tak podobně?“
„Přesně tak. Myslím, že bych vám mohl být užitečný.“
„Neuraz se Cassi, ale jako člověk, co umíš, kromě cpaní se hambači, což mimochodem není ani žádné umění.“
„Moc ne, ale já se rychle adaptuji.“
„Tak v tom případe…“
„Deane, můžeš?“
„Co je? Doufám, že neuvažuješ, že bychom ho vzali do party? Vždyť by nám tam jen překážel.
„Deane. Dlužíme mu to, zachránil nás, tebe především a přece ho tady nemůžeme nechat celých čtrnáct dní se cpát Hambáči!“
„Někdy jsi neuvěřitelný, ale ať je po tvém, ale dohlížet na něj budeš ty a Bobbymu to taky vysvětlíš ty.“
Žádný problém a on to zvládne, kdo ví, jaké možnosti v sobe ukrývá.
„To si dovedu představit,“ zabručel Deana, který sledoval, jak Cass převrhl kolu.
„Tak na žádost mého úžasného bratra, Sam na sarkasmus nereagoval, jsme se rozhodli, že to s tebou zkusíme, můžeš se k nám připojit, jestli chceš, ale jestli nechceš…,“ Sam se zamračil.
„Docela se na to těším, bude to zvláštní, zachraňovat svět lidským způsobem.
„Zvláštní? Já bych řekl děsivý,“ pomyslel si Dean, ale nahlas řekl.
„Tak fajn. Sejdeme se v Impale, ale nejprve se běž umýt, nehodlám si nechat zaneřádit impalu kečupem.“
„jasné no problém,“ Cass odešel na záchod.
„Tohle nemůžeme dopadnout dobře.“
„Nesýčkuj, třeba v něm najdeš fanouška té své muziky.“
„Anebo taky ne,“ Dean si pročísl vlasy a poté odešel k Impale.
Sam počkal na Casse a poté se k ní vydali i oni, nasedli a vzápětí vyjeli.

Mason: Povídka se mi líbila, všechno dobře dopadlo, to je hlavní. A nemáš ještě rozepsanou jednu? Hříchy mládí .......