Legend of the Seeker

No, ještě, že tak - jakože se jim podařilo zmizet.

„Caro! Kahlan se k ní chtěla rozeběhnout, ale zastavily jí napřažené meče.
Cara se pohnula a Richard si oddechl.
„Nechte mě se na ní podívat.“
Jeden z vojáů zavrtěl hlavou, mečem jí stále mířil na břicho.
„Nemůžeš něco udělat?“ otázal se Richard Zedda šeptam.
„Je s nimi čaroděj. Nemyslím si, že by byl silnější, ale nehodlám riskovat ztrátu, nikoho z vás,“ zamumlal Zedd a pohledem zabloudil ke Gabrielovi, který postoupil vpřed.
Polovina mečů se přesunula k němu, ale nezdálo se, že by v tom bylo nepřátelství.
„Zavedte nás okamžite k vašemu veliteli,“ jeho jasný hlas se rozhléhal udolím.
Kahlan si vyměnila pohled s Richardem a pak se zas vrátila ke Caře, která se začala pomalu probírat.
„Nedělej žádné hlouposti, Mord-Sitho,“ varoval jí tiše jeden z mužů.
„To nemám v plánu Erigone, už se ti ve Středozemí nelíbilo, je tohle snad lepší, než službu Ráhlovi.
„Ty mi nemáš co vyčítat Caro.“
„Nevím, co to je,“ Cara se s bolestným úšklebkem postavila.
„Jsi v pořádku?“ chtěla vedět Kahlan.
„Jsem stále naživu.“
„Caro. Uvědomuješ si, jak hloupé to bylo?!“
„O nic hloupější, nežli veřit tomuhle Rahlovi.“
„O čem to mluvíš?!“
„Podívejte se pořádně na jejich oblečení, na ty znaky a když už budete u toho, koukněte se taky na Gabrielovo oblečení.“
„Co je na nich zvláštního?“ nechápal Richard.
„Myslím, že tuším,“ zašeptal Zedd.
„Vysvětlíš mi to?“
„tyhle znaky patří starodávnému bojovnému klanu, kterému bylo magie velmi blízká.
„Dobře. Jak to ale souvisí s Gabrielem?“
„trpělivost Richarde, obvykle přináší úspěch.
„Nezřídka však také smrt,“ ozvala se Cara, která měla mírne problémy s rovnováhou.
Kahlan jí chtěla podepřít, ale ona jí od sebe odstrčila.
„Tihle válečníci byli velmi silní, velmi rychlý, ale zpravidla se vyhýbali kontaktu s lidmi, všichni nosili velmi podobné oblečení a měli na nich vyšité různé znaky, znaky, které poukazovaly na to, jak moc jsou významní.
Richard se zadíval na Gabrielovo oblečení a pak na oblečení těch mužů, všichni měli na sobe totéž, ale každý měl jiné znaky, ty Gabrielovi byly nejvýraznější.
„Jdeme, přikázal mu nějaký muž. Richard zatoužil dotknout se svého meče, ale potlačil to, nejen kvůli tomu, že by mu byl ten meč spíše ke škode, ale také kvůli Zedove nesouhlasnému pohledu.
„Nechceme vám ublížit, alespoň ne tady a teď,“ promluvil Gabriel a jeho hlas zněl úplně jinak.
Cara se ušklíbla, rukou se dotýkala Agielu, ale nevytáhla ho.
„Kdo doopravdy jsi a co chcete po nás, to vy stojíte za tím problémem s mečem?“
„Příliš mnoho otázek čaroději, pokud to bude nezbytné, vše se dozvíš v táboře.
Richard, Kahlan a Zedd se k sobe semkli, jak nejvíce to šlo a postupovali dopředu, Cara je následovala, ruku měla stále položenou na Agielu a pozorně sledovala muže jménem Erigon, který se usmíval.
„Ještě chvíli a zajistím, aby mu ten úsměv zmizel,“ zasyčela Cara.
Richard pootočil hlavu.
„Hlavne nedělej žádné hlouposti, podruhé už by to nemuselo dopadnout dobře.
„Jistě můj Lorde. Pokud považuješ za štestí, že jsme byli zajatí skupinou prastarých bojovníků, neudělám nic, co by mohlo toto štestí narušit.“
Richard si povzdechl, ale jinak to nekomentoval, tušil, že musí být Cara velmi naštvaná, nejvíc na sebe, že se nechala takhle hloupé zesměšnit.
Snažil se najít nějaká slova, kterými by jí utěšil, ale vzhledem k tomu, že byla Mord-Sitha ho žádná nenapadla.
„Proč si nám o tom neřekl dřív,“ obrátil se proto trochu vyčítavě na Zedda.
„Nebyl jsem si jistý, dokud nejsou pohromadě, nemají ty znaky až takový význam a potom, co by to změnilo, sem jsme museli jít tak či tak:“
„To nejspíš jo, ale byli bychom na ně připravení.“
„Nechci shazovat tvé schopnosti, ale měl bys to proti nim velmi těžké i se Zuřivostí Meče, takže si představ, jak by to dopadlo, kdybychom se s nimi snažili bojovat a to ani nemluvím a tom čaroději a Mord-Sithách, co stojí vedle něho, je to docela děsivý pocit.“
„Máš pravdu. Tušíš, kam nás vedou?“
„Ne. Tuším však, co znamená tamto,“ Zedd ukázal rukou dopředu a Richard s Kahlan v dálce spatřili modrý kouř.
„Co je to?“
„Nic příjemného.“
„Zedde. Mohl bys být konkrétnější?“
„To místo by mohlo navrátit rovnováhu tvému meči.
„tak se tam musíme nějak dostat!“
„To bych ti nedoporučoval.
„Proč ne? Jestli je to naděje?“
„To místo je magicky zamořené, nepřežil bys ani minutu.“
„Nějak to jít musí.“
„Nějak ano, ale ne touhle cestou.“

„Warene, Warene? Neslo se vzduchem.
„Tady jsem,“ za Jennseninými zády se objevil Waren.
„Fuj. Chceš me zabít?“
„Waren se omluvne usmál.
„Pomlouvám se, nic takopvého jsem nemel v úmyslu,“ pak jeho pohled padl na Vernu a na tělo, které leželo u jejich nohou.
„To je Nathan? Co se mu stalo?!“
„Ty to nevíš?“
„Ne, co mám vedět?“
„Vypadá to, že ho postihla nějaká vize, ale nechce se probrat.“
„Vize? Waren k Nathanovi poklekl.
Nezjistil nic neobvyklého.
„Taky si mel ted vizi?“
Vstal a zavrtěl hlavou.
„Ne. Čekal jsem tady na Jennsen, když se tu náhle…“
„Když se tu co, Warene?“
„Když jsem se tu objevila já, sestro Verno,“ zpoza stromu vyšla Ann.
„Prelátko?“ Verna políbila prostředníček.
„Tohle není nutné, ted nejsme v Paláci Proroků.
„Já vím, jak jsi se sem…?“
Jennsen si uvědomila, že k ní doléhá zvuk, který jí připomínal chroustání.
Maličko popošla dopředu, zvuk se stal hlasitejším a vzápětí uviděla Gráče, jak si blažene pochutnavá na kuse masa.
Vyjekla a hmítla po vetvi.
Grač přestal jíst, vyplivl skoro rožvýkané maso a vesele zatřepal křídly.
„Richaaardova sestra, Richaaardova sestra, Gráč má rád jeho sestru.“
„To je milé, ale co tady děláš?“
Přistoupila k ní Ann.
„Požadala jsem Gráče o pomoc a on sem se mnou doletel.“
Gráč horlive zakýval hlavou a vzápětí zhltnul zbytek masa.
Jennsen se zhoupnul zaludek, ale překonala to, nechtěla, aby si to vyložil špatne.
„Prelátko. Ráda tě vidím a jsem si jistá, že je Gráč spolehlivý, ale i tak to bylo nebezpečné a…,“
Ann Vernu pohybem ruky zarazila.
„Přežili jsme to oba dva v pořádku a jak vidmo, přišla jsem práve včas.“
„Nevím, co se to děje? Když jsme utíkali, tak byl v pořádku, ale pak se náhle složil a já ho nemohu probrat.“
„Jsem si jistá, že se z toho dostane, nemáš si co vyčítat Verno, raději mi řekni, jak to vypadá v Paláci Proroků?“
„Je plne obsazený sestrami temnot a pochybními čarodeji.“
Ann tuto zprávu přijala, jak nejklidněji dokázala.
„Žije ještě nějaká jiná sestra, krome nás?“
Verna sklonila hlavu.
„Je mi to líto Prelátko. Obávám se, že žádná jiná sestra nepřežila, že jsme zůstaly jen my dve…,“ Verne se zachvel hlas.
„Nemohla jsi jim pomoct. Vím, že jsi chtěla, ale již nebylo komu.
„Já vím, ale…,“ Verne po tváří sjelo několik kapek slz, Waren vzal beze slova její pravou ruku do své, Verna se vdečne usmála.
Ann, která nebyla zastankyní takových to vztahu, tentokrát nic neříkala, možná, že k sobe jistí lidé patří, bez ohledu na to, kým jsou.
„ann… teda Prelátko mohla bys?“ dolehl k ní slabý Jensenin hlas.
„Co se děje?“
„Myslím, že se ten Prorok probírá.“
„Ten Prorok má jméno,“ zachraptěl Nathan a vzápětí pohnul rukou.
„ten Prorok také dělá hlouposti,“ vyplisnila ho Ann, ale ve skrytu své duše, děkovala Stvořiteli, že je v pořádku.
„Ann? To je mi teda překvapení. Veděl jsem, že ti budu chybět, ale netušil jsem, že to bude tak rychlé a být jemu, tak bych mu neděkoval, protože, to je jistě jeho práce.“
„Nathane přestaň. Copak mu nemůžeš být alespoň jednou vdečný?“
Nathan se zasmál.
„Vdečný? Za co, za tyhle podivné tranzy stavy? No jestli na tom trváš,“ ironicky sepjal ruce, ale Ann mu je od sebe odtrhla.
„To by myslím stačilo, co jsi viděl?“
Nathan se ušklíbl.
„Těžko říct. Bylo to dost rychlé, ale ať už to bylo cokoliv, viděl jsem hořící město, pobíhající lidi, naše milované sestry Temna a Seekera mávající svým mečem.“
„Bojoval proti sestram, předpokládám,“ vmísila se do toho Jennsen.
„skutečne me mrzí, že to musím říct.
Stal jim bok bo boku a bojoval s Kahlan.“
„To je nesmysl!“
„Taky bych si to přál, ale řekni Ann, copak Stvořitel posílá nesmysly?!“
Ta nic neříkala, její tvář byla zamračená.
„Prelátko Ann?“ oslovila jí Verna s nepříjemným tušením.
„Obávám se, že je to tak.“
„to je nesmysl!“ zopakovala rozhořčene Jennsen.
„Kéž by bylo, ale proroctví se nikdy nepletou.
„Chcete mi říct, že se můj bratr spojí s těmi „Sestrami“ proti Kahlan , zeddovi me?!“
„Ann se podívala na Nathana a ten jí pohled vrátil.
„Ano. Jen touto cestou může opět nállézt spojení s Mečem Pravdy.“
„To je přece absolutní blbost,“ vybuchla nesouhlasně Jennsen.
„To proroctví je spravne pochopeno, stane se to tak, jak je psáno.“
Jennsen odmítave zavrtěla hlavou.
„tohle se nikdy nestane, tohle by nikdy neudělal!“
Nathan se dotknul její ruky.
„Je mi jasné, že se tomu težko veří, je to přece jen šlechetný Richard, ale jen tak může získat zpět svůj meč.“
„Ne! Vytrhla se mu a rozeběhla se pryč.
Waren se za ní chtěl rozeběhnout, ale Nathan ho zastavil.
„Vrátí se,“ řekl jako by to byla samozřejmost.“
„Jak si tím můžeš být tak jist?!“
„Prostě veř starému bláznovi, ona se vrátí.
„Kam ted Prelátko?“ obrátila se na ní Verna, když odtrhla pochybovačný pohled od Nathana..
„Musíme najít sestry ve měste konající a varovat je.
„To by byla ztráta času,“ ozval se Nathan.
„Proč to říkáš?!“
Nathan beze slova ukázal k řece, Verna s Ann hledely na do ruda zbarvenou řeku a kusy sesterského oblečení.
„To mohou být těla zavraždených sester v paláci.“
„Vždycky doufající do poslední chvíle, že?“ Nathan se otočil a obe dve videly několik na sebe naskládaných těl žen nich se některá ještě hýbala.
„Panebože! Musíme jim pomoct!“ Verna se tam chtěla rozeběhnout, ale Nathan jí zadržel.
„To bych být tebou nedělal,“ promluvil Nathan pochmurne a jakmile jeho slova odeznala, kolem nakupených těl se rozhořel ohen a začal je stravovat.
„Dobrý Stvořiteli,“ zašeptala Ann, Verna se odvrátila.

Asi to nebyl pěkný pohled, na hořící těla a ten zápach.

Richard s ostatními dorazili do tábora.
Nikdo neudělal nic k osvobození, ne že by Cara nechtěla, ale Richard jí v jakýchkoliv naznacích zabránil, nechtěl riskovat krveprolití, Zed mel pravdu, bez meče pravdy nemel mnoho šancí.
Pokaždé když jí v tom zabránil, se na něj Cara hněvivě podívala, ale pokaždé ho poslechla.
Marina, která šla vedle Kahlan se zdála být rozrušená, ale Kahlan se jí nedivila, sama měla takový divný pocit.
„Jak je to ještě daleko? Jsem starý a nohy mi už prostě neslouží jako dřív,“ zeptal se Zedd, přestože před sebou videl rozložený tábor.
Muž stojící vedle něho se zamračil, ale Gabriel se nenechal vyprovokovat.
„Už je to jenom kousek, ještě jeden krok a už tady jsme, tamhle je místo, na kterém si můžeš staříku odpočinout.“
Zedd zaskřípal zubama, Gabriel se pousmál.
At už máte v plánu cokoliv, neudělejte nic, čeho byste litovali,“ ozvala se Kahlan.
„Nemej strach zpovědnice, pokud uděláte, co po vás chceme, nikomu se nic nestalo.
„Něco podobného jsem často slýchávala od Darkena a všichni ti lidé si hned mysleli, že to přežijí, vyváznou z toho, ale nevyvázli.“
Gabriel se ke Caře otočil.
„Bylo by mi ctí, kdyby si se k nám připojila, pokud ti jde o to, sloužit Rahlům, nevidím v tom žádný problém, já jsem jeden z nich.
Cara mu místo odpovedi věnovala opovržlivý pohled.
„Gabriel pokrčil rameny.
„Jak myslíš,“ přistoupil k Richardovi a z rukou mu vytrhl meč.
„Hej! Richard si ho chtěl vzít zpátky, ale dva mohutní chlapy ho zadrželi.
„Přiznejme si to Richarde, tobe už je ten meč k ničemu.“
„Tobe taky. Jeho skutečná podstata funguje jen v rukou pravého hledače.“
„A to máš být ty? Jestli ano, proč te ten meč neposlouchá, proč te vnímá jako svýho soupeře.
Richard sebou marně škubl.
„To nevím, ale tobe je k ničemu.“
„Já ho nechci, on jen poslouží jisté věci,“ Gabriel se zahledel k nedaleko stoupajícímu modrému kouři.
„Toho se neodvážíš,“ zavrčel edd a pokusil se vstát, ale nějaká mladá Mord-sitha ho donutila svým Agiel znovu sednout.
„Zedde!“
„Jsem v pořádku, jsem v pořádku, jen tahle Mordt- Sitha by potřebovala poučit a vhodném chování,“ znovu byl udeřen a tvář se mu bolestně zkroutila.
„tak dost!“ vykřikl Gabriel a MS neochotně o krok poodstoupila.
„Na co tedy potřebuješ ten meč, Gabrieli?“
„Jsem rád, že jsi se zeptal, bratře.
„Vidíš tu jeskyni před námi , ten balvan rozseknutý na dve pulky, tak aby se do něho mohl zaseknout meč?“
„Richard přikývl.
„Jen hlupák se nečehjo takového odváží,“ zamumlala Cara dost nahlas, aby to všichni slyšeli.
Muž stojící za ní, jí úderem srazil na kolena.
Čeho se má odvážit, o čem to Cara mluví?“
Brzo pochopíš bratře,“ pousmál se Gabriel a poté se k tomu rozervanému kameni přiblížil.
„Jak je možné, že může ten meč držet, jako by byl jeho vlastníkem, co se tu deje Zedde.
„Nedmám tušení,“ zabručel Zedd, ale z jeho tváře šlo vyčíst, že je tomu naopak.
Žedde. Řekni mi to, k čemu to chce ten mječ použít?“
Zedd pohlédl na Kahlan, bylo očividné, že váhá.
„Myslí, že pomocí toho meče, může probudit zapomenutou armádu,“ ozvala se Cara.
„Zapomenutou armádu?“ nechápal Richard.
„Jde o armádu bojovníků, kteří byli vytvořeni pomocí magie.“
„Něco takového je možné?“
Zedd na Caru marne vrhal varovné signály.
„Na tohle by ses mel spíše zeptat Zedda, to on je vytvořil a zároven i zazdil.
„Je to pravda Zedde?“
„Je to dost složité.“
„Jak vidíš času máme víc než dost, takže můžeš začít, napjatě te poslouchám.“
„Mord-Sithi,“ utrousil Zedd a poté se nadechl.
„Nerozmyslíš si to Richarde?“
„Ne. Chci vedet všechno, co bych mel vedet a to je všechno.“
„Jsi jako tvá matka, taky uměla být pěkně paličatá.“
„Nesnaž se z toho vykroutit Zedde.“
Tak dobře povím ti, co musíš vedet.“
„A to je všechno.“
„Někdy jsi, neuvěřitelný Richarde.“
„To ty jsi me takhle vychoval,“ Cara se ušklíbla“To je fakt,“ pokývl Zedd, ale než mohl začít vyprávět, Země pod jejich nohama se zachvěla.
Cara, která se jen tak udržela na nohou se zeptala.
„Co se deje?“
„Nevím, ale rychle pryč,“ Zedd na své staří od toho pařezu odskočil nezvykle rychle a všichni sledovali, jak se země malinko rozevřela.
„Strážce?!“
„Je to možné, kdo by nechtel takovou armádu?“
„Musíme Gabriela zastavit.“
„To musíme, ale jak?“
„Nevím, na něco přijdeme, musíme.

No, budou muset rychle přemýšlet.

„Drahý Stvořiteli, jak si mohl něco takového dovolit?“
„Verno? Musíme okamžitě odejít, dřív než bude pozdě.
„Kak jen můžeš být tak necitelný Nathane?“
„Má pravdu. To co se stalo naším sestram je hrozné, ale tady zůstat nemůžeme, jestli si nás všimnou, udělají nám to samé ne li něco horšího.“
Verna na Ann asi minutu zírala, jako by nerozuměli, co jí říká, ale poté přikývla.
„Máte pravdu. Nemůžeme tady zůstat.“
A jak se odtud chcete dostat? Gráč nás všechny neunese a během těm šíleným temným sestrám neunikneme, nebude pro ně problém, na nás seslat nějaké to kouzlo.“
„Ty jsi proti kouzlům imunní, Jensen.“
„Já vím, ale me jde o vás, přestože Nathan je jak osina v zadku, nikdy bych si neodpustila, kdyby se vám něco stalo.“
„Tak co uděláme? Nemůže nás vzít ani na dvakrát, tolik času nemáme, můžou se tu každou chvíli objevit, ale to neznamená, že bychom tady mely zůstat všichni,“ Ann se otočila ke Gráčovi, který je zvědavě pozoroval.
„Gráči. Kolik myslíš, že nás unešeš?“
Gráč se po nich rozhlédl, všichni až na Nathana ho napjatě pozorovali.
„Nechci na tebe naléhat, ale musím to vedet.“
„gráč unese čtyři.“
„Děkuji Gráči,“ Ann se otočila k ostatním.
„Čtyři? To znamená, že dva z nás tu musí zůstat.“
„Přesne tak. Zůstaneme tady Já a Verna.“
Verna souhlasně přikývla.
„To přece nemůžete! Jste poslední dve sestry světla, pokud vás zabijí, zbudou pak už jen sestry temna a to přece nesmíme dopustit.“
„Vaše přežití je přednejší, tvoje, Nathana a Warena.
„Nenecháme vás tady,“ ozval se Waren.
Verna ho pohladila po tváři.
„Musí to tak být, vaše přežití je přednější.“
„Já nikam neletím, zástavám tady s Ann, přece jí ted neopustím a nepřijdu o tu všechnu zábavu, poletí Waren, Jensen, když se k nám zas laskavě připojila a Verna.“
„Nehodlám se o tom s tebou Nathane bavit.“
„Já se o tom zas nehodlám bavit s tebou, sestro.“
„Nathane. Mohu te k tomu přinutit.“
„Bez ohledu na to, jak často me tou fakrou udeříš, já nikam nejdu, zůstávám tady.
„Nathane! Ty zatracený blázne! Už nemáš na krku obojek, nemusíš tu se mnou být, můžeš odejít, zachránit se!“
„Máš pravdu nemusím tu být, ale chci tu být takže dost řečí, každou chvíli se tu objeví, přeju vám štastnou cestu a nezapomeň Jensen, co jsem ti o tvém bratrovi řekl.“
Jensen se zamračila, ale vzápětí se vyšplhala na Gráče.
Waren věnoval Nathanovi děkovný pohled a pak se též vyškrábal na Gráče, ten zatřepal křídly.
Verna se podívala na Ann a v jejich pohledu se odrážela bolest a také loučení.
„Pohni sebou sestro, rRchard a ostatní, nemají moc času,“ popostrčil jí Nathan.
Waren pomohl Verne nahoru a vzápětí se Gráč vznesl do vzduchu a během několika vteřin zmizel Nathanovi a Ann z očí.
„Copak jsi se úplne zbláznil? Ty jsi ta poslední osoba, od které bych čekala, že chce umřít.“
však já taky nechci umřít, pojď rychle nemáme moc času.“
„Kam to jdeme, co se děje Nathane?“
„Vy sestry máte vždycky tolik otázek, proč nemůžete prostě pro jednou hezky cupitat a na nic se neptat?“
nejsem už žádná novicka Nathane, o co jde?“
„Za chvíli se to dozvíš,“ Nathan je dovedl na pokraj propasti, byla tak hluboká, že Ann nedokázala pohlédnout na konec.
„Tohle je tvůj plán? To raději spácháš sebevraždu?“
„Cokoliv by bylo lepší, než sestry Temnot, ale to vskutku nehodlám.
„vzdej se sestro Ann,“ dolehl k ním nějaký rozhodný ženský hlas.
„Veříš mi Ann?“
Ann se ohlédla uza sebe a videla pět vedle sebe stojících sester, otočila se zpět k Nathanovi.
Jak bych nemohla,“ v jejim hlase byl nádech Ironie.
„Myslel jsem si to, chyt me za ruku.
„Drahý Stvořiteli,“ zašeptala, ale udělala, co po ní chtěl.
„Toto je naše poslední varování, nenuť nás zabít.“
„To samé jste řekli ostatním sestrám, předtím než jste je zabily?“ vykřikla Ann a vzápětí s Nathanem skočili.
Sestry po nich vrhly kouzlo, ale nezasáhly je, jen vztekle hledaly, jak společne padají do napohled nekonečně hluboké propasti.

A to fakt spadli do té propasti?

Ano skočili do ní

„Mohla by si Caro přestat pochodovat tam a zpět? Nemůžu přitom přemýšlet.“
Cara se ušklíbla.
„Jako by si doteď něco vymyslel, můj Lorde,“ odsekla Cara, ale posadila se na pařez.
„Měli bychom mu ten meč sebrat!“
Jistě, ale jak to chceš udělat? Jsme uvěznění na tomhle místě, nemůžeme ani dopředu ani dozadu, jakmile se pohnu tak nějaký čarodej či Mord-Sitha zareagují, bez meče by bylo šílenství se proti nim vrhat.
Kahlan mu položila ruku na rameno.
„Něco takového po tobe přece nikdo něco, Cara mlaskla, ale Kahlan jí nebrala na vědomí.
„Myslím, že kdyby se nám podařilo prolomit stěnu, kterou kolem nás utvořili, nějak bych se k němu dostal.
„Nechci to vzdávat Zedde, ale i kdyby se nám to nějak podařilo, stále jsou tu čarodejové a Mord-Sithi, přes ne se nedostaneme.
„Zanech těch řečí Richarde,“ Zedd sde postavil a přistoupil ke stene, kterfá je obklopovala.
Dotkl se jí rukou a stene se zachvěla.
Zedd zasmušile přešel na jiné místo a znovu položil svůj prst a ta stena se i tentokrát zachvěla, ostatní ho sledovali, Kahlan s Richardem si vyměnili nechápavé pohledy, ale ani jeden z nich se neodvážil Zedda přerušit.
Zedd mezitím přešel k další časti té steny a znovu se toho místa dotknul svým prstem, stena se znovu zachvěla. Richard otevřel ústa, ale v tom se cara zvedla a zamířila k zeddovi.
„Co to děláš Caro?“
„Sleduj s a uč se odpředla a Richard a Kahlan videli jak se svým Agielem dotýká místa, kterého se před chvilkou dotkl Zedd.
Cara sebou škubla, pak znovu a znovu a ješte jednou, bylo očividné, že jí to působí značnou bolest, ale neodpoutala se, stále mela svůj agiel přitisknutý ke stene, znovu a znovu jí zasáhla bolest, Richard se zvedl a chtěl jí od té stěny odtrhnout, ale Kahlan ho zadržela.
„Ona ví co dělá Richarde, zvládne to.“
„Působí jí to velké bytosti, proč jí Zedd nechává?“
„Veř svému dědečkovi,“ Richard se jen velmi neochotne posadil a znepokojene sledoval Caru, která mela další a pak další zaškub, bylo zřejmé, že je to nejen velmi bolestné, ale také vyčerpávající.
„Už to stačí Caro, můžeš to pustit,“ ozval se Zedd a ona od té steny odstoupila, Richard videl, jak se nepatrne chveje, chtěl se postavit, ale Cara ho pohybem ruky zarazila.
„Budu v pořádku, pust se do toho čarodeji.“
ůS radostí Mord-Sitho,“ Zedd malinko poodstoupil a z rukou mu vyšlehla záře, Richard čekal, že se od té steny odrazí, ale onav tu stenu zásáhla a vzápětí se ozvalo praskání a za několik okamžiků, se celá stěna složila na tícíc neviditelných častí.
„Zedde? Jak si to věděl?“
„Uvědomil jsem si, že nejen ty vojáky jsem vytvořil.
„Stena je pryč, ale stále tady jsou ti čarodejpové a Mord-Sithi.“
„Ťi tzv čarodějové pro me nejsou žádný problém, ale s těmi MS by to mohlo být horší.
„Možná, že by nám s tím mohli pomoct oni,“ Richard ukázal na pět pomalu se k nim přibližujících mužů, kteří byli očividně namol.
Na Cařine rtech se objevil úsměv.
„Jsem si více než jistá, že nám tihle rádi pomůžou.“
„Co chceš dělat Caro?“
„To uvidíš,“ odvětila a pakl se k těm mužům začala přibližovat.
Ti muži neměli nejmenší šanci, během necelých dvou minut je Cara poslala nemilosrdně do bezvědomí.
Vrátila se k nim a v rukou nesla jejich oblečení.
Není to nic moc, ale jsem si jistá, že by to mělo stačit.
„To je mužské oblečení, Caro,“ ozvala se Kahlan.
„Skutečně? Dej mi chvilku matko Zpovednice a donesu ti nějaké překrásné ženské šaty…“
„To je dobré, není to nutné, nějak to zvládnu.“
„Myslela jsem si to,“ konstatovala Cara a poté se všichni převlékli.

„Nathane! Tohle je šílenství!“ křičela během pádu Ann.
„Já vím, ale je to úžasné šílenství,“ zakřičel Nathan, který si ten pád očividně užíval.
„Na to máme jiný názor, co budeme mít z toho, že se zabijeme?“
„Kdo říkal, že se zabijeme, stačí mi jen věřit.
„To je těžší než si dovedeš představit.“
„To bylo kruté Prelátko,“ zasmál se Nathan a poté se soustředil na zem, ke které se víc a víc blížili.
„Co si myslíš, že děláš, čekáš snad, že na té zemi mekce přistaneme?
„Jen se nech překvapit.“
„To nechám,“ Ann zavřela oči a začala na pád, ten přišel, ale nebolelo to, bylo to poměrně příjemné přistání.
Ucítila něčí ruku na svém rameni.
Otevřela oči a hleděla na Nathana z Nathana se její oči přesunuli po okolí.
„Co se stalo, kde to jsme, jaktože jsme naživu?“
Nathan se zatvářil ukřivděně.
Kdybys mi jen trošičku veřila, nemusela bys mít takové otázky.
„Kde to jsme, co se stalo?“
„Rozhlédni se kolem sebe Prelátko Ann a uvědom si, že ses dostala do oazy zaslíbených.“
„To je nesmysl!“ Ann se prudce postavila
„Proč by to mel být nesmysl? Jen proto, že to někteří tvrdí.
„Oaza zaslíbených bylo místo, kam se uchylovali pradávní čarodejové, aby si odpočinuli.“
„Na sestru jsi velmi bystrá Ann.
„Nech si to Nathane, jak je to možné, jak si to věděl?“
„Mel jsem o tom sen.“
„Sen?! Ty si se rozhodl riskovat kvůli nějakému snu?!“
„Uklidni se. Můj sen byl pravdivý, jsme tady celý a živý.“
kde tady? Je to tady nádhera, ale pochybuji, že tu najdeme živou duši.
„No to asi ne snad jen narazíme na pár koster.“
„Ty jsi nechutný. Tady nemůžeme zůstat.“
„Proč ne? Vždyť je to hotový raj,“ Nathan se s chutí zakousnul do šťavnatého jablka.
„Protože nás ostatní potřebují, protože musíme nějak zastavit sestry Temna?“
„Jak bys je chtěla zastavit? Vy jste jen dve a jich je aspoň třicet, zapomeň na to a relaxuj, už jsi toho udělala dost.
Ann se znovu kolem sebe rozhlédla, to místo bylo vskutku jako stvořené na odpočívání.
Nathan jí beze slova pozoroval a přitom kousal do jablka.
„Ne. Nemůžu tu zůstat. Ty tady zůstaň, já odtud nějak najdu cestu.
„Hodne štěstí, jdeš špatnou stranou tam to není.“
An se zastavila a otočila se.
„tam není co?“
„Vchod do starého světa.“
„Chceš říct, že tady někde je vchod do starého světa?“
„Ale no tak Ann, zapomnělas, že tuto Oazu obývali dávní čarodejové? Otvor je hned před tebou.“
„Nemám čas na vtipy Nathane,“ zavrčela Ann neboť před sebou videla jen keř.
Natáhni do nej ruku.
Ann to po krátkém váhání udělala a ucítila proudění vzduchu.
„To je neuvěřitelné.
„Ani bych neřekl, vyrazíme,“ vyskočil hbitě na nohy a připojil se k ní.
„Proč si se o tom nezmínil hned?“
„Chtel jsem si trochu odpočinout,“ odvětil Nathan a prošel tím křovím.
Ann ho se skřípáním zubů následovala, jakmile prošli oba dva, oaza se rozplynula.

Možná neudělali dobře, když z té oázy odešli.

proč myslíš? Jinak tohle je zatím poslední čast.

Cara, Zed, Kahlan a Richard se pomalu blížili k ohni.
Tedy snažili se pomalu blížit, měli co dělat, aby u sebe udrželi Caru, která se na ty sedící muže chystala vrhnout, použít na ne Agiel, přinutit je doslova kvičet, škemrat o milost, ale to jí nemohli dovolit, ne proto, že by ti muže litovali, ale proto, že by jim tahle malá pomsta překazila jejich šance, dostat se k meči dřív než s ním Gabriel provede, to co mel v úmyslu.
„Já tě plně chápu Caro, ti chlapy by si to plně zasloužili, ale teď to proste, nejde.
Cara si odfrkla.
„Vskutku ne můj Lorde a kdy tedy?“
Richard se s ní nechtěl hádat, tušil, že by z toho nemusel vyjít vítězně a navíc by ta hádka mohla vzbudit pozornost těch mužů.
„Až se nám podaří zjistit, kam Gabriel odešel, můžeš se o ně postarat.“
Cařiny oči se rozzářily.
„Proč si to neřekl hned, můj Lorde.
„Richarde tohle přece nemůžeš myslet vážne, já vím, že si to ti muži zaslouží, že se k nám chovali hrube, že Caře tak trochu ublížili, ale mučení Agiel je strašlivé i pro někoho takového.“
„Kahlan. Ty ze všech nejlépe víš, že se snažím násilí vyhnout, ale jestli jí to ted zakážu, riskuji, že me v tom nejdůležitějším okamžiku nebude brát na zřetel a udělá něco, co nepůjde odčinit.
„Já vím, ale přesto….“
„Má pravdu Kahlan. Bude lépe, když se vyřádí na tenhle mužích než aby se utrhla ze řetězu v ten nejméně vhodný čas,“ přerušil jí Zed jemně, ale důrazně.
„Asi máte pravdu. Cara je ti samozřejme oddaná, ale je také MS a MS rozhodne nejsou zvyklé v sobe držet vztek…“
„Děkuji ti Kahlan.
Ozvalo se slabé zakašlání.
„Hodláte tam jen tak tlachat anebo chcete taky zjistit, kam ten proradný Rahl odešel,“ dolehl k nim Cařin hlas.
„Cara. Mohla by si sem prosím.
Otočila se k němu a v očích mela podezřívavý výraz.
„Doufám, že sis to nerozmyslel, můj Lorde?“
Ne Jistě,že ne, ale nezapomněla si na něco?“
„Na co můj Lorde?“
Richard ukázal na její prsa, která se pod jejíma Šatama rýsovala.
„Jsem na ně hrdá.“
„To bezpochyby, ale zatímco u Kahlan si toho nikdo nevšimne, tvoje oblečení skrývá ještě další oblečení a to kůži, která zvýrazňuje tvoje přednosti.
„Jsem MS a jsem tu anebo jsem tu byla pro potěšení našeho Lorda Rahla.
„Darken je mrtvý a ty víš, že já něco takového nevyžaduji.
„To je pochopitelné, vzhledem k tomu, že máš matku Zpovednici, ale kdyby te náhodou unavila anebo by sis chtěl, proste odpočinout…“
„Caro!“ vyjekla Kahlan.
„Děkuji, ale myslím, že to nehrozí.
„Opravdu nerad vás přerušuji, ale za chvíli si nás všimnou, takže me nechtě udělat jistou maličkost.“
Jakou maličkost čarodeji?“ vyštěkla na nej Cara.
„Jen klid jen taková malá uprava tela a vašeho hlasu, protože by museli být hodně opilí anebo zkouřeny DHarskou trávou, aby si toho nevšimli.
„Zedde! Neříkej, že sis něčeho takového dopřál?“
„I já jsem byl mladý Richarde,“ odvětil Zed, ale pak se pohledem vrátil ke Kahlan a Caře.
„Tak dobrá čarodeji. Dej se do toho a doufej, že je to jen dočasné.“
„Přece mi veříš, ne?“
„Jistě, že ano,“ Zed se z jejich pichlavých očí cítil nesví.
„Tak jdeme na to, postavte se vedle sebe., chtěla by některá z vás bradku nebo snad vousy?“
„Zkus to a budeš se svíjet o každém úplnku.“
„Tak zřejmě ne,“ Zed zamumlal několik slov a užasly Richard sledoval, jak jejich tváře zdrsnují, jak se jejich vlasy zkracují a také jak Caře pod nosem vyrašilo několik chloupku.
Cara ho švihla Agielem.
„Chybička se vloudí,“ Zed nechal ty chloupky zmizet, Richard ho podezíral, že to udělal naschvál.
„Jak se cítíte?“
Cara si odkašlala.
„Jde to, pojďme to zjistit,“ jakmile to dořekla, ozvala se ohlušující rána a země se zachvěla.
„Co to bylo?“
„Gabriel se pokouší do země zasadit meč, nějakou dobu mu to potrvá, protože není hledačem, ale nakonec jeho odpor zlomí.
„Co tady chcete?“ vyštěkl na ně nějaký vousatý muž, ze kterého to táhlo.
„Co chceme, co chceme?“ Cara mu vyrvala džbán s pivem a jeho obsah do sebe hodila.
„hej. To bylo moje pití!“
Bež si pro jiné,“ odsekla a hlasitě si odříhla.
„Ty se mi líbíš, pojďte k nám, místa je tu dost,“ ozval se jiný muž.
„Kahlan ovládla své znechucení, soustředila se na potlačení puchu, který se kolem těch mužů šířil a přisedla si k nim, stejně jako Richard, Zed a Cara.
„Nemel, by někdo hlídat ty zajatce?“
Jeden z nich tam hodil pohledem.
„Ti odtamtud neutečou, ten starý bláznivý dedek je naprosto neškodný.
Zedovo víčko sebou škublo, ale jinak zůstal klidný.
„Jo to máš pravdu, vypadají vskutku zoufale.“
Richard se ohlédl, ale nikoho neviděl.
„Jo. Jsou to zoufalci, kteří netuší, co náš velitel Gabriel zamýšlí.“
„To máš pravdu. Kdyby to věděli, jistě by se snažili mnohem víc, ne že by jim i to i tak nebylo nic platné,“ muž se zachechtal a Cara jen stěží odolala chutá, udeřit ho svojí pěstí do zubu.
Znovu se ozvala rána a pak další a poté ještě jedna.
„Co to je? Neměli bychom se tam jít podívat?“
„Ne! My musíme zustat tady a čekat.“
Ozvala se další rána a země se znovu zachvěla.
chtěl bych zjistit, co se to tam deje?“
„Raději zůstaň tady,“ nějaký muž chytil Caru za ruku.
„Tak počkat. Co to má znamenat? Na chlapa máš moc jemné ruce, co to je…,!“ muž s otevřenými ústy sledoval jak se Kahlanina a Cařina pokožko zjemňuje, jak se Caře pod oblečením začínají rýsovat prsa.
„To je…!“
„Matka te neučila, mít zavřenou pusu?“ zavrčela a poté ho udeřila do nosu a pak do rtů a muž vyjekl.
Ostatní vyskočili, vytasili meče a vrhli se na ostatní, Richard s jeho mečem zkřížil kus dřeva, který sebral ze země, meč do toho dřeva udeřil a Richard udeřil toho muže nohou do břicha a ten se zapotácel, Richard ho udeřil znovu a muž se skácel k zemi.
Kahlan pozor!“ vykřikl a Kahlan se jen tak tak vyhnula útočícímu muži, který se jí snažil udeřit do zátylku.
„Já se te nebojím Zpovednice!“
„Mel bys naznačila pohyb jako, že se ho dotýká, muž uskočil zavrávoral, vzápětí po ní švihl dýkou, která její tvář minula jen o pár centimetru, chtěl zaútočit znovu, ale tentokrát ho Zed zezadu udeřil polenem do hlavy a on se sesul k zemi.
„Co se stalo Zede? Tvrdil jsi, že to vydrží tak dve hodiny!“
„Já vím. Zapomněl jsem, že tohle místo je prosáklé magii.
„Vážne už stárneš čarodeji,“ zavrčela Cara, která se obratně vyhnula dalšímu muži, ten se sice rychle otočil, ale ona byla rychlejší, otočkou ho znovu zkopla k zemi a poté vytáhla Agiel.
„Tohle ne, prosím tohle ne!“
„Kde je to místo, na kterém je Gabriel Rahl?“
já nevím, já nevím!“
„Kde je to místo?“ zeptala se znovu a tím Agielem ho udeřila, ozval se křik, Cara ho udeřila znovu.
„Chceš, snad abych přitvrdila? Řekni ji kde je?!“
„Já nevím, nevím…, znovu ho udeřila a pak ještě jednou, jekot zesílil, Kahlan to chtěla zastavit, ale Richard jí zastavil.
„Už prosím ne, už prosím ne….!“
„Kde je to místo? Mluv!“
„Ve sluji kousek odtud, je tam puklina, do které se snaží ten meč vrazit, už to prosím nedělej, nedělej to!“
„Já rozhodnu, kdy skončím!“ znovu ho udeřila.
„Caro! To stačí!“
„Jestli se odtud někdo z vás jen pohne byt jen o pouhý centimetr tak se vrátím a vy poznáte hněv mord-Sithi!“
„Nehneme se! My se nehneme!“
„Tak můžeme vyrazit.
„Bylo to opravdu nutné?“
„Nutné? Nejspíš ne, ale zato velmi uklidňující.“
Chceš se o tom hádat můj Lorde?“ v jejich hlase byla zřetelná výzva.
„Ne. Musíme zastavit Gabriela.“
„Moudra slova,“ Cara se pousmála mrazivým úsměvem a poté jednoho muže šlehla Agielem přes prsty, ten zaječel.
Řekla jsem ani o centimetr.“
Ano naše paní, zajisté naše paní, cokoliv řeknete.“
„Miluji ono souzení mezi MS a tím o koho se stará.“
Richard to radeji nekomentoval, země se znovu otřásla a tentokrát intenzivněji.
„Rychle zbývá už málo času, rychle,“ všichni odbehli pryč směrem ke sluji a zanechali tam ty čtyři muže, kteří se tiskli k sobe a neopovážili se pohnout se byt jen o centimetr.

Tak jestlipak do sluje doběhnou včas???

To se uvidí

Ann se vynořila ze křoví. Nathan jí nechal jít jako první, prý projev galantnosti, ale nyní hleděla na pravý důvod.
S křikem se na ní řítilo pět mužů, kteří mávali nějakými zbraněmi.
„Nathane! Já te zabiju!“
„S nimi si poradíš,“ ozval se za ní Nathanův hlas, ale neviděla ho vycházet.
„Ty jeden zbabělče,“ procedila skrz sevřené rty a pak se připravila na ty muže, vyslala proti nim paprsek, první dva muži se s heknutím složili k zemi, ale další tři ani nezpomalili a byli k ní blíž a blíž.
„Kde zůstala lidská solidarita,“ zavrčela a chtěla vyslat další, ale nedostala se k tomu, protože na ní jeden z mužů čímsi mrsknul a ona se musela sehnout.
Zezadu k ní dolehl výkřik.
Nathane?“
„Jsem v pořádku, jen jsem se poškrábal o keř.
Zakoulela očima.
„Nefňukej a pojd mi sem pomoc,“ zavolala a pak udeřila nejbližšího muže Dakrou do stehna, která to stehno rozřízla a z rány se vyřinula krev.
„Za to zaplatíš, prokletá děvko!“ zachrčel ten muž a chtěl jí udeřit, ale Ann se mu na svůj vek hbitě vyhla a Dakrou zasáhla druhou nohu a muž se s křikem složil k zemi.
„Tak jak to tam jde?“ dolehl k ní Nathanův hlas.
„Vylez a přesvědč se sám.“
„Rad bych, ale zasekl jsem se tady.“
„Nathane! Ty zatracený proroku.
„Ale no tak, sestry svetla přece neklejí, za chvíli jsem u tebe, však ti si s nimi poradíš.
„Já tě snad…,“ nedořekla to, protože se na ní řítil další muž, který mával nějakou zahnutou a nejspíš i velmi ostrou zbraní a snažil se jí zasáhnout do tváře, ale Ann na níc nečekala a využila jeho odkryté citlivé místo, co největší silou ho tam kopla a muž se zkroucenou tváří složil k zemi.
„To nebylo hezké, skoro jakoby by to bolelo me samotného.
„Zmlkni anebo to pocítíš,“ Ann byla zadýchaná, obe dve ruce jí začaly bolet, ale bylo jí jasné, že ani Dakru ani magii ted nemůže použít.
Poslední dva muži se před ní zastavili, v bezpečné vzdálenosti a na tváří měli úšklebek.
„Tak mám dojem, že sis trochu užila sestro, ale teď jsme na řade my.
„Nechám vás, když vy necháte me.“
„To sis mela promyslet dřív, než si vstoupila do našeho světa.
Obvykle tak stará babizny jako ty neberu, ale u tebe udělám výjimku, protože na to kolik ti je, vypadáš celkem dobře,“ ozval se druhý muž.
„Co o me můžete vedet?“
„Víme o tobe dost sestro anebo bychom ti snad měli říkat Prelátko Ann?“
Ann se stáhlo hrdlo.
Oba dva muži se zasmáli a poté se naraz, pohli vpřed, pokusila se jim vyhnout, ale byli rychlejší, povalili jí na zem a uštědřili jednu a pak druhou a ještě třetí ránu.
„To máš za naše kamarády ty mrcho zatracená a to je teprve začátek.
„Nechte me být!“ Škubala sebou, snažila se jich zbavit, ale její odpor byl marný.
„O jak já miluju dravé ženské,“ zasmál jeden z chlapů a druhý se jí chystal roztrhnout šat, ale v tu chvíli je někdo zezadu udeřil kamenem do hlav a oba dva se svalili k zemi.
Nathane? Jak si to…?“
„Jsem Prorok čarodej, zapomněla,“ Nathan zahodil zakrvácené kameny a nabídnul jí ruku, Ann se sebe setřásla mrtvoly obou můžu a poté jeho ruku přijala.
„Vážně jsem si myslela, že me v tom necháš.“
„To bych si nikdy nedovolil, pojd máme jen velmi málo času.
Ann se oprášila a zahleděla se do dálky, rozpoznávala nějaké postavy, ale nedokázala říct, o koho se jedná.
„Myslíš, že o nás vedeli?“
„To je víc než zřejmé, ale řekl bych, že tak trochu podcenili starou Prelátku Ann.
„Zmlkni,“ Ann do něho zlehka strčila.
„Cokoliv si přeješ, rychle meč brzo změní majitele.“
„Změní majitele? Copak je Richard mrtvý?
„Ne tedy zatím ne, ale jak jsem říkal Jensen, Seeker bude bojovat po boku Sester Temnot.
„Jsi si tím skutečně jistý?“
„Přísahám na svého potomka Panise Rahla.
„Jak by se to mohlo stát?“
„Jednoduše. Meč změní svého majitele a tím Seekerem nebude Richard, ale jeho nevlastní bratr Gabriel Rahl.
„Proč si to neřekl hned, proč si nechal Jennsen přitom, že tím Seekerem bude Richard?!“
„Všechno má své důvody Ann. Opravdu tím chceš teď ztrácet čas?“
„Pojďme. Musíme je zastavit.
„Vždy oplýváš optimismem.“
„Ann se po něm ohnala a pak se oba dva vydali k rýsujícím se postavám

Myslela jsem, že meč může mít jen jednoho právoplatného majitele, ale asi to lze měnit.

Za obvyklých okolností ano

Tahle čast se mi psala opravdu težko, ale musela být napsaná

Gráč s Jennsen , Warennem a Vernou přistal na nějaké louce.
Všichni z něho seskočili a Verna ho děkovně pohladila po tváři.
„Děkujeme ti Gráči.“
„Grááč rááád pomohl, Gráč chce ještě pomoct.“
Verna se pousmála.
Už to snad nebude nutné, leda, že bys mohl pomoc Richardovi a ostatním.“
Gráč smutně svěsil hlavou.
„Možná, že by mohl,“ ozvala se Jennsen.
Na něco takového ani nemysli!“ obrátila se na ní Verna a ve tváři mela odmítavý výraz.
„Nemůžeme tady přece jen tak sedět, co když potřebuji naší pomoc, co když je nějaký způsob, jak můžu pomoc Richardovi.“
„Ne. Jennsen! Ann a Nathan se kvůli nám obětovali, obětovali se, abychom se dostali do bezpečí.
„Já vím, ale naší povinností by mělo se pokusit Richardovi a ostatním pomoct, že je to tak Warenne?“
„Nechtěj to po me prosím?“
„Ty si myslíš, že bychom tu měli zůstat, tvrdnout tady v nejistotě v obávám, zatímco ti, na kterých nám záleží, můžou být v ohrožení života?“
„Tak dost Jennsen,“ ozvala se důrazně Verna.
Jennsen potřásla hlavou.
„Jdu se kouknout po nějakém dřevě!“ chtěla odejít, ale v tom Gráč pohodil hlavou a nohou dupnul do země.
„Co se děje Gráči?“ chtěla vedet Verna.
„Blíží se k nám, už jsou velmi blízko.“
„Kdo se k nám blíží, o kom to mluvíš?“ všichni tři se kolem sebe rozhlíželi, ale nic neviděli.
„Už jsou blízko, Gráč vás ochrání, jdete za Gráče.“
Všichni tři se na sebe nechápavě podívali, ale uposlechli ho, zašli za nej, Warenn během přesunu spatřil nedaleko nějaký pohyb a pak další a další a ještě jeden, objevovalo se jich víc a víc.
„To jsou Mrstwithové!“ vykřikla Jennsen.
„Jak se sem dostali? Myslela jsem, že je tohle bezpečné místo?“
To nevím, ale musíme se odtud dostat, dokážeš se Gráči dostat do Starého světa?“
„Jennsen!“
Má pravdu. Starý svět je pro nás v tuhle chvíli jediná možnost.“
“Dobře. Dokážeš to Gráči?“
„Grááč to dokáže, ale Gráč chce bojovat, chce je zabít!“
„Já vím, já vím, ale jestli se s nimi pustíš do boje, mohou te zranit a my se odtud nikdy nedostaneme a Richard bude smutný, když zjistí, že jeho sestra zemřela.“
Gráč udeřil křídlem do země a druhého srazil nejbližšího Mrstwiše k zemi, do druhého klovnul zobákem, Mrstwité vřískali a snažili se k němu dostat, ale on jim to neumožnil a vydatně mu v tom pomáhala Verna se svojí dakrou.
Mrětwité to zkoušeli znovu a znovu, snažili se zasáhnout Gráčovu tvář, bylo jich každou chvíli víc a víc, Verna je nestačila odrážet.
„Musíme odletět teď, teď máme poslední možnost, Jennsen, Verna a Warren se vydrápali na Gráče, který mávnul křídly a dotírající tvor, odletěl notný kus, ale další se hned k Gráčovi snažil dostat, ten ho svým zobákem probodl a pak dalšího, jiného Verna sekla dakrou do hlavy a tvor se zřítil k zemi.
„Musíme letět Gráči! Musíme okamžitě odletět!“ křičela Jennsen, která se jen tak tak vyhnula dalšímu utoků, jeho zuby jí minuly jen velmi tesne.
„Gráč letí za Richááárd,“ zavřeštěl Gráč a pak udeřil dotírajícího tvora a následně se vznesl do vzduchu, ale ještě před tím se podařilo jednomu Mrstwithovi zakousnout se mu do boku.
Gráč bolestně vykřikl a celý se zakymácel a všichni tři měli co dělat, aby se na něm udrželi.
„Drahý Stvořiteli!“ Dokážeš to?“
„Gráč přikývl a pak se vznesl do ještě vetší výšky a Jennsen sledovala zmenšující se Mrštwithy, jak se snaží vyskočit do vzduchu, Gráč se znovu zakymácel.
„Vydrž Gráči, prosím vydrž, zase to bude dobré.
„Jsme na nej ted příliš těžký, to zranění ho oslabilo.“
„Já vím, ale co můžeme dělat, kdybych mohla, tak bych mu ulehčila!“
„Gráč to zvládne, Gráč donese Richardovu sestru za Richardem,“jakmile to dořekl, mírně zrychlil.
„Jak daleko je průchod?“
„Támhle!“ Verna ukázala před sebe.
já vidím jen Hory.“
„Skrz ne vede průchod, alespoň tedy doufám.
„Ty doufáš?“ Jennsen se ještě pevněji chytla Gráčova těla a ten s nimi mohutnými rozmachy křidel, mířil k tem horám.
Z té rány mu teče krev, musíme něco udělat!“ Ráda bych, ale nemůžu!“
„Nemůžeš použít léčivou sílu anebo tak něco?“
„Je to velmi těžké při takové výšce a rychlosti.“
„Musíš něco udělat, prosím!“
„Chyťte me za ruku a pořádně me držte.“
„Určitě tě to zvládneš?“ zeptal se jí ustaraně Warren.
„Pokusím se o to, dlužíme mu to,“ oba dva jí jedny chytli za jednu ruku a ona tu druhou natáhla, jak nejvíce šlo a poté jí z ruky začalo vycházet zářivé světlo, krev přestala téct, ale rána se nezhojila.
Co se děje, proč to nejde?“
„Jejich magie je velmi silná, víc toho nedokážu.“
„Dobře pojď zpátky,“ Warren jí chtěl přitáhnout, ale v tom se Gráč zachvěl a ona z něho málem spadla.
Drž se nás!“ Warren s Jennsen Vernu vytáhl zpátky a vzápětí s nimi Gráč vletěl mezi dvě hory, Jennsen jako by na chvíli oslepla, ale po chvíli se jí vrátil zrak a ona hleděla na úplne jinou krajinu.
„Gráčovi je líto, Gráč už dál nemůže…“
„To je v pořádku, to je dobré, moc ti dekujeme, přistán tamhle na louce,“ Gráč tak učinil, dosedl na louku, oni z něho seskočili.
„Budeš zase v pořádku, budeš zase v pořádku.“
„Gráč zachránil Richardovu sestru, povez Richardovi, že Gráč byl rááád jeho přítelem.
„Ne Gráči! Povíš mu to sám, řekneš mu to sám!“
„Gráč byl otrávený, Gráč ví, že se blíží jeho konec, je rád, že mohl zachránit Richardovu sestru, doufá, že ona zachrání Richarda…“
„Ne Gráči! Zůstaň tu se mnou, zůstaň tu se mnou, Verno, udělej něco! No tak dělej!“
„Nemůžu, sama to nedokážu, je mi to moc líto!“
„Nemusí! Gráč věděl, že je to jednou přijde…,“ Gráč do ní šťouchl a pak se jeho mohutné tělo svalilo k zemi.
„Gráči! Gráči! Prober se, no tak se prober, prosím…“
„Jennsen! Je mrtvý! Musíme jít!“
„Ne! Jennsen od sebe Vernu odstrčila.
„Není mrtvý, nemůže být, musíme mu nějak pomoc, musíme mu nějak pomoc…,“ Jennsen se rozvzlykala.
„Jemu už nepomůžeme, Verna má pravdu musíme jít, prosím Jennsen,“ za ruku jí vzal Warren a odtáhl jí od ležícího Gráče.
„Je to moje vina! Je to moje vina! Kdybych se nechtěla dostat sem, nikdy by se jim ho nepodařilo škrábnout, je to moje vina!“
„Ne není!“ Jsou to odporní krvelační tvorové, kdybychom tam zůstali, zabili by nás všechny, není o tvoje vina.“
„Jennsen si setřela slzy z tváři.
„Kéž bychom ho mohli pohřbít.“
„To můžeme,“ všichni tři vykopali dostatečně hluboký hrob a poté do nej Verna s pomocí magie uložila Gráčovo telo.
„Sbohem Gráči, nech te ochraňují dobří duchové,“ zašeptala Jennsen a poté se postavila.
Kde by mohli být?“
„Támhle jsou nějaké postavy, mohou to být nepřátelé, ale také nemusí, měli bychom to zjistit.
„Pojďme,“ zamumlala Jennsen, která se naposledy otočila a hleděla na Gráčův hrob.

Pravda, tahle část byla dost smutná.

Cara, Richard, Kahlan a Zedd běželi. Snažili se včas dostat na místo, na kterém byl Gabriel.
„To nemůžeme nikdy stihnout, to nemůžeme nikdy stihnout,“ funěl Zedd.
„Přestaň si stěžovat čaroději, vždyť běžíme teprve chvíli,“ zavrčela Cara a ještě více přidala na rychlosti.
Teprve chvíli? běžíme dobrých deset minut.
Jestli chceš Zedde, můžeš tu zůstat, my to snad nejak zvládneme,“ Richard s Kahlan se zastavili, Cara taktéž, ale netrpělivě podupávala nohou.
„Ta Mord-Sitha snad ze me chce setřást duši, ale nehodlám vás v tom nechat, každou chvíli se tam musíme dostat, už se cítím mnohem lépe.“
Vždyť jsme se zastavili jen na 5 vteřin Zedde,“ ozvala se Kahlan.
Cařino podupávání zesílilo.
„Já to zvládnu, nesmíme mu to za každou cenu dovolit,“ jakmile to Zedd dořekl, země se zachvěla a pak znovu.
„Tamhle jich pár vidím, pokračuješ nebo ne starý čaroději?“
„Jistě, že pokračuji mladá Mord-Sitho.“
Cara se zamračila a poté se opět rozeběhla.
„Jsi si tím Zedde opravdu jistý?“
„Neměj o me obavy Kahlan, já to zvládnu,“ zašklebil se Zedd a poté se rozeběhl.
Kahlan si s Richardem vyměnila ustarané pohledy a rychle Zedda dohonili, ten i když se snažil nedat nic najevo, byl u konci svých sil, ale se zaťatými zuby běžel dál.
„Caro zpomal!“ zakřičel na ní Richard, ale ta ještě více zrychlila a vtrhla do skupinky asi pěti mladých mužů, ti neměli nejmenší šanci, tři z nich udeřila Agielem a další dva přesně mířenými ranami poslala k zemi a pak se přesunula ke skupině tři mladých tlachajících žen.
Ty jí sice viděly, ale ani ty nemely nejmenší šanci, Cara je tvrdě srazila a udeřila je Agielem jednou, dvakrát, třetí sestře se přece jen podařilo uskočit a chystala se na Caru použít Dakru, ale Zeddova magie jí srazila k zemi.
„To nebylo potřeba čaroději,“ ozvala se Cara, která překročila ležící sestry a chtěla se vrhnout k dalším, ale Richard jí zadržel.
„Caro“ Musíme si to promyslet, nemůžeme tam jen tak vtrhnout!“
Cara se mu vytrhla.
„Já si nepotřebuji nic promýšlet, ale ty bys mel zustat tady můj Lorde, bez svého meče toho moc nezvládneš.“
„Cara má pravdu Richarde.“
„Já tady nehodlám zůstat.
„Jak chceš, můj Lorde, hlavně se snaž držet za mnou,“ pokrčila Cara rameny a poté se zase rozeběhla.
„Caro!“ zakřičel za ní Richard.
„To je vskutku neuvěřitelná Mord-Sitha,“ poznamenal Zedd a opřel se o nejbližší strom.
„Skutečně si myslím, že bys tady mel počkat.“
„Já to zvládnu Kahlan, no tak věř trochu starému čaroději.“
„Musíme dohonit Caru, dřív než udělá něco nepodloženého.“
„Copak ona dělá někdy něco s rozvahou,“ ušklíbl se Zedd, kterého v žebrech bodalo.
Richard se rozeběhl a Kahlan ho následovala.
Zedd chtěl to samé, ale po pár metrech se zhroutil k zemi a nebyl schopný se pohnout.
Nezavolal na ne, nechtěl, aby ztráceli čas, Gabriel už byl velmi blízko.
Cara mezitím doběhla k další skupince, kterou nemilosrdně zlikvidovala a poté postupovala k dalším, ale než se k nim mohla dostat, než mohla prorazit poslední lidskou obranu před Gabrielem, do cesty se jí postavily dvě mladé ženy odděné v černé kůži.
„Stáhni se Caro!“ zakřičel Richard, ale ona zůstala na míste a vyzývavě hleděla na obě dve Mord-Sithi.
Rády te zase vidíme, sestro Caro,“ promluvila jedna z nich, té druhé na rtech pohrával úsměv.
„Také vás ráda vidím sestry a věřte mi, nebude mi smutno, až budu překročovat vaše mrtvoly.
Usměv té druhé MS ztuhl, ale během několika vteřin získala nazpět svojí sebedůvěru.
„Vždycky si se ráda chvástala Caro,“ promluvila ta vetší z nich a poté obě dve vytáhly své Agiely.
Richard chtěl jít Caře naproti, ale Kahlan ho zadržela.
Nemůžeš jí pomoc, jen bys jí tam překážel.“
„Máš pravdu ted bych jí moc nepomohl, ale nemůžu jí nechat samotnou, ony jsou dve.
„Cara to zvládne, my musíme zastavit Gabriela.“
Richardovi oči se střetly s Cařinými a on v nich viděl, že má jít, že ona s těmi MS poradí.
„Kde je vůbec Zedd?“
Kahlan se za sebe ohlédla a viděla Zedda ležet na zemi.
Chtěli se k němu rozeběhnout, ale v tom se Zedd pohnul a rukou jim dal znamení, že mají pokračovat, že on bude v pořádku.
Zaváhali, ale nakonec se vydali směrem ke Gabrielovi, MS je musely nechat kolem sebe projít, protože jakýkoliv pohyb, by Caře poskytnul nespornou výhodu.
„Tak která z vás dvou začne anebo to budou obe dve naráz?“ zeptala se jich klidným hlasem, jako by nečelila možné smrti.
„tvojí smrt si vychutnáme,“ zasyčela jedna z nich a vzápětí obe dve zautočily naráz.
Kahlan s Richardem se mezitím víc a víc přibližovali ke Gabrielovi, několik lidí se je snažilo zastavit, ale oni se jich dokázali zbavit, Kahlan neznala slitování, rozdávala jednu ránu za druhou stejně tak i Richard, který se snažil jak k sestrám, tak i k čarodějům, dostat natolik blízko, aby na něj nemohli použít svojí magie.
Gabriel to všechno o pozoroval, nehýbal se, jen držel rukama do kamene zabořený meč a cítil jak jim skrz ten kámen prochází síla, jak je každou chvíli silnější.
„Musíme se k němu dostat!“ zakřičel Richard, když nějakému mladíkovi, kterému mohlo být tak 18 úderem roztříštil lebku.
Já vím, ale je jich mnoho,“ zakřičela Kahlan a srazila dotírající sestru k zemi, ta se pokusila, vyskočil zpátky na nohy, ale v tom jí Kahlan chytla pod krkem a sestrou projelo vidění, když jí Kahlan pustila, zeptala se jí.
„Co si přeješ, má paní.
„Zabij toho muže u toho kamene.“
„Jak si přeješ,“ sestra vytáhla Dakru a rozeběhla se ke Gabrielovi, cestou rozpárala jiným dvěma sestrám břicho.
Gabriel na tu přibíhající sestru hleděl, ve tváři se mu nehnul jediný sval, rukama ještě pevněji uchopil zabodnutý meč, zem se znovu otřásla.
To ne vydechl Zedd.
Sestra byla už téměř u něho, se zakrvácenou Dakrou mu mířila na krk, ale když se chystala udeřit, Gabriel škubnutím vytrhl meč z kamene a probodl jí hrdlo, sestra se zastavila, zachvěla se a vzápětí se zřítila k zemi.
„Moc hezký pokus Kahlan, ale meč nyní patří me, vybral si mě jako nového Seekera, Seekera, který zavede nové pořádky.
„To nikdy nedovolíme,“ vykřikli Richard a Kahlan naráz a poté se proti němu rozeběhli, ale Gabriel mávnul mečem a ze země se vzedmula vlna, která Richarda a Kahlan zrazila k zemi.
„Nemáš ani ponětí, co všechno tento meč vlastně dokáže,“řekl pohrdavě Gabriel a poté k ležícímu Richardovi přistoupil, ten se snažil pohnout, postavit se, ale nešlo to, jako by ho cosi drželo při zemi.
Nerad jsem tě poznal nevlastní bratře,“ pronesl Gabriel a po těchto slovech bodnul, udělím se nesl bolestný křik.

Nathan se zastavil.
„Co se děje Nathane?“ chtěla vedet zadýchaná Ann.
„tys to neslyšela?“
„Co bych měla jako slkyšet? Tedy pokud nemyslíš mé šílene bušící srdce.“
„To jen buší láskou ke me, ne myslel jsem jiný zvuk.ů
„Nic jsem neslyšela a tys taky nemohl nic slyšet, jsme od nich ješte příliš daleko.
„Já jsem něco slyšel, když už si konečne uvědomíš, že jsem lepší čarodej, nežli ty sestra.“
„Ann se po nem ohnala, ale pak se narazila.
„Copak? Už jsi tak stará, že me ani nedokážeš uhodit.
Ann ten zvuk uslyšela znovu, znělo to jako by někdo na něco šlápnul a vycházelo to zpoza křoví přímo před nimi.
„Ty to neslyšíš?“
„Ne. Nejspíš není co.“
„Někdo je v tom křoví, co je před námi, jsi si jistý, že nechceš přehodnotit skutečnost, kdo je lepší, jestli sestra či Prorok čarodej?“
Nathan se kysele zašklebil, ale pak to prasknutí také uslyšel.
„Vypadá to, že tu máme další uvítací výbor.
„Jestli ano, tak to ty budeš tentokrát bojovat a já zůstanu vzadu.
„sestra má za povinnost chránit Proroka.“
Jen mladého Proroka s obojkem a ty už nejsi ani mladý ani nemáš obojek.
„Vždy se snažíš mít poslední slovo, co?“ ušklíbl se Nathan a poté se připravil , stejně jako Ann, která vytáhla svojí Dakru, na které byla ješte se lesknoucí krev.
Ozvalo se jedno křupnutí, pak druhé a poté se objevila čísi hlava, Ann máchla Dakrou, ale naštěstí do prázdna, neboť ta hlava patřila Jennsen, která vyjekla a rychle dala své ruce před tvář.
„Jennsen! Mohla jsem te zabít! Co tady děláš… Verno, Warenne, jak jste se sem dostali?“
„Přileteli jsme na Gráčovi, museli jsme, nemohla jsem zůstat mimo, ne pokud se má stát to, co tady ten Prorok prorokuje.
Ann otevřela ústa, ale Nathan do ní nepatrně strčil.
„Omlouvám se Prelátko Ann, museli jsme s ní, jinak by odletěla sama a to jsme nemohli připustit,“ ozvala se omluvne Verna.
„Já vím, kde je Gráč?“
„Je mrtvý,“ zašeptala Jennsen a sklopila hlavu, nechtěla., aby ostatní videli slzy v jejích očích.
„Osoba poznamena blízkou smrtí, může meč jeho majiteli navrátiti,“ promluvil Nathan, ale jeho hlas znel jinak než obvykle.“
„Cos to práve řekl Nathane?“
„Nevím o čem to mluvíš?“
Řekl jsi, že osoba poznamenána blízkou smrtí, může meč právemu majiteli navrátiti.“
„Skutečne? Nečeho takového si nejsem vědom.“
„Všichni až na Nathana se obrátili na Jennsen.
ůProč se koukáte na me?“
„Prořila sis dve opravdu blízké smrti,“ promluvil Waren.
ůMá pravdu. Byla jsi svědkyni smrti své matky a poté Gráče.
Co to znamená? Já myslela, že meč bude mít Richard, který se nejak zblázní a bude bojovat na strane sester Temna?!“
„To není tak úplne pravda,“ ozvala se Ann a pokračovala.
„Podle Nathana tím Seekerem bude Gabriel rahl, tvůj nevlastní bratr, zřejme se mu nějak podaří nad tím mečem převzít kontrolu.“
„ženské, všechno vybrebtaj,“ zabručel.“
„Jestli je to tak, proč mi tenhle zatracený Prorok lhal, proč mi tvrdil, že to bude Richard?!“
„Nic takového jsem nikdy neřekl, řekl jsem ti jen, že Seeker bude bojovat na strane sester Temnot.“
„Možná neřekl, ale nechal sis me myslet, že tím Seekerem bude Richard!“
„Vážne? To jsem, ale zlý, zlý Prorok.
„Já mu něco udelám!“ Jensen k němu chtěla jít, ale Verna jí zadržela.
„Ignoruj ho, on si to prostě vychutnává, důležité je, že víme pravdu.“
„Vidíte to? Támhgle je Cara a bojuje s jinými MS, tamhle je Kahlan a též s někým bojuje, ale kde je Richard?“
„Támhle!“ vykřikla Jennsen a ukázala na dve nejasné postavy, jedna ležela na zemi a druhá v rukou držela meč a chystala se tu ležící postavu probodnout.
„to musí být Richard! Udelejte něco!“
„Je to příliš daleko! Nejsem si jistá, jestli tam dokážu dohodit.“
„Musíš!“ Jensen s ní zatřásla.
„Pokusím se, ale je to hodne daleko!“
„Prosím! Jestli ho nezasáhneš, zabije Richarda, já nechci přijít o bratra!“
„Dobře! Všichni ustupte stranou.
Verna se soustředila a pak svojí Dakrou vrhla vší silou, Nathan cosi šeptal a všichni užasle sledovali jak Dakra letí, víc a víc se ke Gabrielovi přibližuje, ten si jí nevšimnul, neboť byl zaneprázdněn snahou zabít Richarda, ale v okamžiku, kdy se chystal spustit ten meč do Richardova srdce, do ramene se mu zasekla Dakra a meč mu vypadl z ruky, z hrdla se mu vydral strašlivý výkřik bolesti.
„Tohle je naše šance!“ vykřikla Jennsen a rozebehla se!“
„Jennsen!“ zakřičela za ní Verna a pak se také rozeběhla a stejne tak i Warren, Ann a Nathan.

Nevloudila se ti chybička? Není tohle k jiné povídce?

Vloudila a nejak mi un ika ted už by to melo být správne.

Tak tu konečne máme finále, užijte si ho

„Prokleté sestry Světla. Zbyly už jen pouhé dve, ale nadělají tolik problému, jako bych jich byl alespoň tucet.
„Ty a ty a ty bežte se o ně postarat.“
„Jak poroučíš, můj pane,“ uklonily se tři sestry Temnot a dva čarodejové a vydali se směrem k přibíhající skupince.
Tak kde jsme to Richarde přestali?“ Gabriel si uvědomil, že nikde nevidí ani Richarda ani Kahlan.
„Jak se mohli jen tak vypařit?!“
To ten starý čarodej.“
„Proč jste ho nezastavili?!“
„Je to čaroděj prvního řádu, jak bychom ho mohli zastavit.“
„To mě nezajímá,“ Gabriel udeřil hřbetem své ruky obličej toho vojáka.
„Okamžitě je najdete! Čím dřív budou mrtví tím líp,“ Gabriel zasunul svůj meč za pás.
„Zedde? Jak si se sem dostal, tedy kdes vlastně byl?“
„Trochu jsem se opozdil, ale ted jsem tady.“
„Kde to vlastně jsme?“ chtěl vedet Richard, když se kolem sebe rozhlížel.
„Myslím, že to je jedna z těch jeskynních slují.
„Nemůžeme se tu schovávat, Cara nás potřebuje, Verna, Ann, moje sestra!“
„Pochopil jsem a já se tu ani nehodlám schovávat, ale zkus se nad naší momentální situací zamyslet.
„Na tohle není čas, jestli hned nezakročíme, můžou naším přátelům ublížit.
„A čím jim chceš pomoct? Holýma rukama?!“
„Dostanu se ke svému meči!“
Ten meč už není tvůj, alespoň ne v tuto chvíli, nevím jak to přesně udělal, ale Gabriel si ten meč nějak přivlastnil.
„Tak ho budeme muset získat zpátky.
„Samozřejmě, že ano, ale musíme o tom přemýšlet s chladnou hlavou.
„Na to není čas. Gabriel má převahu, čím dřív se mi podaří ten meč mu sebrat, tím vetší budeme šanci.
Zedd si povzdechl.
Zedd má pravdu. Musíme si to promyslet, stejně jako ty i já jim chci pomoct, ale nemůžeme tam mezi ne vtrhnout jen tak, jsi bez zbraně.“
„Tak si budu muset nějakou opatřit.“
myslíš jako tuhle?“ Zedd mu ukázal meč.
„Dej mi ho.“
„Ne tak zhurta Richarda. Dřív než ti ho dám, mi musíš slíbit, že jakmile ti ho předám, nevyřítíš se s ním na Gabriela.
Richard mlčel a hleděl na meč v Zeddových rukách.
„Slib mi to na Seekerskou čest.
„Já ted přece Seekerem nejsem.
Meč z tebe dělá Seekera jen z části, slib mi to.
„Slibuji, ale pokud se mi naskytne příležitost, seberu mu meč pravdy.
To nebude zas tak snadný, tohle je magii vylepšený meč, ale stále je to jen meč, zatímco meč Pravdy je něco unikátního.
„Já vím, já vím, ale ten meč mu musím stejně sebrat.“
„To tedy musíš,“ přikývl Zedd vážně hlavou.
„Zůstaň tady Zedde, už si toho udělal dost, tam venku jsou MS, které by neváhaly ani vteřinu a zabily by te.
Dokážu se o sebe postarat.“
„Prosím sebe zůstaň tady,“ požádala ho Kahlan.
„tak tedy dobře, zůstanu tady a budu vše pozorovat, ale kdyby něco….,“ Richard s Kahlan však už byli pryč.
„Kdyby něco tak pomůžu, dokončil tiše.
Cara mezitím sváděla tuhý boj s oběma Mord-Sithami, které byly očividně mnohem méně zkušené, ale zas byly mladší, rychlejší, obratnější a utočily obě dvě naráz, ale Cara jim zatím s vypětím všech sil odolávala, zatímco ona je udeřila třikrát, ony jí dokázaly udeřit jen dvakrát, Cara nejprve jedné a pak druhé uštědřila tvrdé rány, obě dve klesly k zemi a zdálo se, že Cara tenhle souboj vyhraje, ale v tom jí třetí MS udeřila zezadu Agielem do krku a jí se podlomila kolena.
„ Bojovala jsi dobře sestro, ale nezasloužila sis vyhrát.
„Proč? Protože vy jste vetší zrádkyně?“
„Ne. Protože jsme lepší,“ zasmála se ta třetí a pak jí tím Agielem švihla a poté ještě jednou a znovu a znovu,“ z Cařiných rtů začal, vytékal proužek krve, celé její tělo jí bolelo, ale přesto ze sebe nevydala ani hlásku.
„Však mi te už donutíme křičet a škemrat o milost, že ano sestry?
„Obe dve Caru místo odpovědi udeřily.
Cara vyplivla krev.
„Tohle je vše, co umíte, co vám vás nový pán dovolil, to si říkáte MS?“
Jedna z nich ji vztekle udeřila do žeber, druhá totéž učinila z druhé strany.
„Sestry, sestry, nenechte se vyprovokovat, přece bychom naší milé sestře, nedopřály rychlou smrt, že ne,“ zasáhla do toho ta třetí.
„To jistě ne,“ zavrčela první a udeřila Caru do hlavy, ta mela pocit, že snad zevnitř exploduje, ale přes celé tělo prostupující bolest, ze sebe nevydala ani hlásku.
Však ty se podvolíš, každý se mi podvolíš,“ druhá jí udeřila do zad a třetí se jí agielem otřela o rty, Caře vytryskly z očí slzy, celá se zachvěla, ale ani tentokrát ze sebe nevydala jediný zvuk.
„Jsi vskutku neústupná. Radeji se necháš umučit k smrti, než abys ze sebe vydala hlásku.
„Budu od vás pozdravovat strážce a Lordy Ráhly.“
„Na nás si ještě notnou chvíli počkají, sbohem sestro Caro,“ ta nejvyšší z nich, jí chtěla svým Agielem udeřit do srdce, ale v polovině cesty jí ruky poklesla a vzápětí se složila k zemi.
Další dvě se zprudka otočily, ale víc toho nestihly, jelikož je Richard a Kahlan probodli.
„Caro? Zvládneš vstát?“
„Už jsem je skoro mela, Richarde,“ vysoukala ze sebe Caara a poté se s jeho pomocí postavila.
„Já vím, ale nemohl jsem déle čekat, odpustíš mi?“
Cara se na něho podívala se svojí zakrvácenou tváři, boulemi pod očima a popáleným uchem.
„Pro tentokrát,“ zavrčela a pak udělala, dva, tři kroky a zavrávorala, spadla by na zem, kdyby jí Richard včas nezachytil.
„Mela bys jít za Zeddem a nechat se od něho ošetřit.“
„To nebude třeba,“ matko Zpovědnice, během několika minut budu zas v pořádku, ale nebyla, každý ušlý krok jí činil neskutečnou bolest, ale ona se nezastavila.
„Měli bychom, ji zkusit domluvit Richarde.
„Kahlan. To bych moc rád, ale víš stejně jako já, že pokud to Cara nechce, není žádný způsob jí k něčemu přinutit.
Já vím, ale musí mít strašné bolesti.“
„Už brzy to skončí. To ti Kahlan přísahám.“
„Richarde! ještě nenadešel ten správný čas.“
„Já vím, ale jsem připravený,“ během svých slov probodl vojáka, který se ho snažil probodnout.
„Tamhle je Verna, Ann, Warren, Nathan a tvoje sestra Jennsen, musíme jim pomoct.“
„Richard s Kahlan se k nim rozeběhli.
Gabriel si jich všimnul a na rtech se mu rozprostřel úsměv.
„Za chvíli bude po skutečném Seekerevi a meč bude jen jeho a s ním i všechna jeho tajemství, pomalým krokem se vydal k bojujícím.
„Já jsem zvyklý být tebe vzadu,“ Ann ozval se Nathan.
„Zmlkni a pořádně se do toho opři.
„jako sestra světla máš být milá a přátelská.“
„Momentálně jsem sestra, postříkána krví pozor Nathane!“ Nathan uhnul na poslední chvíli, Dakra Sestry temnot ho minula o chlup.
Sestra to chtěla zkusit znovu, ale Vernina Dakra, která se jí zaryla do hrudi, jí to znemožnila.
„Tohle nemůžeme dlouho udržet,“ zakřičela Jennsen, která se jen tak tak vyhnula na ní směřující magické kouli, která narazila do stromu za ní a rozpůlila ten strom ve dví.
„Já vím, ale couvnout nemůžeme, jsme obklíčení.
Nathan vytrhl mrtvému muži z rukou meč a zabodl ho do dotírajícího mladého muže.
„Jdi Jennsen, jestli někdo muže vyrvat meč Pravdy z Gabrielových rukou, tak si to ty, pamatuj člověk poznamenaný smrtí blízkých, meč původnímu majiteli navrátiti může.
„Nathane!“ Vždyť jsi tvrdil, že nevíš, o čem mluvím?!“
„Však mě znáš! Jsem lhář ulhaný!“
„Já tě snad!“ Vtom Ann nepřátelská Dakra škrábla do spánku a Ann zavrávorala.
„Ann! Nathan jí chtěl zachytit, ale jiná dotírající sestra ho tvrdě udeřila do prsou a to mu na několik vteřin vyrazilo dech a jiný mladý čaroděj bodl Ann do břicha.
„Ann! Ann!“ zaječel Nathan a z rukou mu vyšlehly paprsky, které spálily jak toho mladého čaroděje tak i tu sestru.
„Je nám to líto Nathane.“
„Lítost si nechte, zabíjet ho!“
„Richard a Kahlan přikývli a vydali se ke Gabrielovi.
„Cara chtěla jít s nimi, ale Richard jí zastavil.
„Zůstaň tady Caro.“
„Chci tam být s vámi, bojovat s tím plevelem, který si říká Rahl.
„Ne Caro! Už jsem řekl, zůstaneš tady a postaráš se o mojí sestru a o Nathana!
Caře se v očích zablesklo,Kahlan se začala obávat, že se snad na Richarda vrhne, ale nakonec Cara udělala krok zpět.
„Jak si přeješ, můj Lorde!“
„Děkuji Caro,“ oba se chtěli rozeběhnout, ale v tom je zastavila Jennsen.
„Jennsen pro tebe platí to samé, musíš tady zůstat!“
„Ne! Nehodlám tady zůstat, zapomněl jsi snad, že to já ti můžu ten tvůj meč navrátit?“
„i kdyby tomu tak skutečné bylo, je to příliš riskantní a…“
„Přiblížím se k němu zezadu a ten meč mu seberu,“ Jennsen nečekala na Richardovu reakci a odešla dozadu, doufala, že si toho Gabriel nevšimne, že se k němu dokáže dostat a ten meč mu sebrat.
„Pojďme, Richarde, pojďme to s tvým bratrem skoncovat,“ promluvila tiše Kahlan.
Richard se ohlédl na klečícího Nathana, který mel na svých kolenech položenou Anninu hlavu.
„Pojďme. Už žádná další oběť téhle nesmyslné chtivosti,“ oba dva se rozeběhli ke Gabrielovi, který se zastavil a s klidným výrazem očekával jejich příchod, postupně se k němu z každé strany připojilo několik sester, většina z nich byla zraněná, ale ne tak, aby nebyly schopné boje.
Kahlan a Richard se zastavili, Richard si připravil svůj meč, meč však vypadal oproti meči Pravdy, jako jeho velmi chudý příbuzný.
„Jednou si smrti unikl bratře, ale podruhé už se to nestane.
„Zabil jsi sestru Ann.“
„Opravdu? Skutečně to jedna z vás udělala?“
„Ano. Z našich sester světu prokázala takovou službu.“
„Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout…“
Richardovi se v těle napjaly svaly, ale nezaútočil, vyčkával.
„to je poměrně obdivuhodné na farmářského synka a co ty Kahlan uvedeš se snad do stavu Noc Daru?“
„dokážu tě zabít i bez toho.“
„To jsou velmi silná slova Matko Zpovědnice,“ pronesl Gabriel opovržlivě a poté dal pokyn a všechny sestry zaútočily naráz jak na Richarda tak i na Kahlan.
Oba dva něco takového čekali a tak se jim podařilo jejich první nápor odrazit, všechny sestry odskočily o krok dozadu, ale vzápětí se na ně vrhly s ještě vetší vervou a zuřivě mávaly svými Dakrami, ozval se zvonivý zvuk jak dakra narazila nejprve do Kahlanina meče a poté do Richardova, Richard cítil, jak se mu ten meč v rukou zachvěl, ale nezlomil se a on zaútočil, první překvapené sestře probodl břicho, další bodl do krku, Kahlan se jedné z nich pokusila dotknout, ale musela svojí ruku rychlé stáhnout, jen tak tak, že jí ji jiná sestra neusekla.
Gabriel to pozoroval, stál za těmi sestrami, nechával je bojovat, nechával je umírat, ale ne snad proto, že by to byl zbabělec, jen prostě čekal až se Kahlan a Richard unaví a nezáleželo mu na tom, jestli přitom zemřou všechny sestry.
Richard i Kahlan to věděli, ale nemohli s tím nic dělat, ty sestry se na ne tlačily a bylo velmi obtížné je zasáhnout, s tímhle mečem nebyl v takovém souznění, vyhnul se útoku pak dalšímu, na potřetí jen tak tak zachránil své oči, které se jedna ze sester snažila propíchnout.
„Gabrieli pomož nám! Jsi přece Seeker, musíš je zabít,“ zakřičela jedna ze sester, ale Gabriel se jen ušklíbl, Richardovi se povedlo probodnout další sestru, ale než mohl z ní svůj meč vytáhnout, ucítil na pravé paži palčivou bolest, uvědomil si, že mu z paže vytéká krev.
„Richarde!“ zakřičela Kahlan a vzápětí probodla další a pak další sestru.
„To nic není, budu v pořádku,“ zakřičel Richard, ale v tom se mu zatočila hlava a on mel co dělat, aby se nezřítil k zemi, toho chtěla využít jedna z posledních žijících sester, ale než mu mohla zasadit smrtící ránu, zezadu jí cosi zasáhlo a ona se složila k zemi.
Gabriel se otočil a videl Zedda.
„Úplně na toho čaroděje zapomněl, ale to nevadilo, voják, který se k němu blížil z boku, se o něho postará.
Zedd se chystal vyslat další kouzlo, ale v tom mu pravou paží projel meč, Zedd zavrávoral, ale voják ho nestačil zabít, Cara ze země sebrala dakru a mrštila jí po něm, zasáhla ho do srdce a voják se složil k zemi.
Zedd byl rád, že je naživu, ale v tuhle chvíli nedokázal tu druhou ruku pozvednout.
Jennsen už byla skoro u Gabriela, když ten jí koutkem oka zahledl, bleskově se otočil a mečem švihl vpřed, ale nezábl ji, jelikož se mu do levé ruky zaryla Vernina dakra.
Gabriel zaječel, Jennsen se mu pokusila ten meč vyrvat z rukou, ale on ji nohou udeřil do břicha a Jennsen spadla na zem a vzápětí chtěl probodnout Vernu, ale Meč pravdy se střetl s Richardovým mečem.
Jak se ti sem podařilo.?“ koutkem oka zahlédl sestru, jak dobijí na zemi ležící sestry.
„Ta prokletá Zpovědnice,“ zachrčel a snažil se nevnímat pulzující bolest, která mu vycházela ze zraněné ruky, ale Richard na tom byl velmi podobně i on mel velký problém ten svůj meč udržet a na rozdíl od Gabriela, mu značně ubylo sil a na tom se Gabriel spoléhal, byl silnější, rychlejší a mel Meč Pravdy, takže by nemel být problém Richarda zabít.
Kahlan se k tem dvěma chtěla dostat, ale narazila do jakési bariery, zahlédla nějakého muže, který pohyboval rukama a cosi mumlal.
Věděla, že jestli se chce k Richardovi dostat, bude muset tohoto čaroděje zabít.
Ten si uvědomil to samé a začal ustupovat dozadu, nepřestávající kroužit rukama.
Zedd to viděl, ale stále nedokázal pohnout zraněnou rukou, stejně tak ho viděla i Cara, ale neměla co použít a Agiel jí ty dvě MS vytrhly a ona nemela šanci v té bitevní vřavě získat nový a bez něho se tomu čaroději mohla jen těžko postavit, pohled jí sklouzl k sedícímu Nasthanovi, který mel Aninu hlavu stále na svých kolenou a nezdálo se, že by cokoliv jiného vnímal.
Jennsen se postavila, ale Ani Verna ani Warren jí nehodlali pustit.
„Nechte mě jít, musím ten meč získat!“
„Ne. Je to příliš nebezpečné, mohl by te zabít!“
„Jestli něco neudělám, jeden můj nevlastní bratr zabije toho druhého a já se obávám, že zemře ten dobrý.“ Škubla sebou a vytrhla se jim a rozeběhla se k bojujícím Richardovi s Gabrielem.
Jennsen! Jennsen!“ křičela za ní Verna, ale ta se nezastavila.
Kahlan už se téměř dostala k tomu čaroději, ale v tom jí na záda skočila nějaká dívka a povalila jí na zem.
„Co ty tady děláš?“
„nedovolím, aby si to mému císaři překazila!“ zavřískla ta dívka a zaryla své prsty do jejich zad.
„Přestaň! Přestaň! Kahlan se jí marně snažila setřást.
Gabriel mezitím získával vetší a vetší převahu začal tlačil Richarda k rokli, která byla od nich vzdálena jen několik metrů, Richard se tomu snažil zabránit, vyrazit Gabrielovi meč Pravdy, ale nedařilo se mu to, síly už ho skoro opustili, stěží se mu podařilo vykrýt několik tvrdých a značně rychlých výpadů a tak ho Gabriel stále tlačil k té rokli a Richard nemohl udělat nic, čím by to odvrátil, každým dalším krokem k ní byl blíž a blíž, už zbýval jen kousek a Gabrielovi se navíc podařilo vyrazit Richardovi meč z rukou.
Na Gabrielových rtech se objevil úsměv.
Řekl bych, že tohle je konec bratře, užij si ten pád,“ Richard zahledl Jennsen jak se zezadu ke Gabrielovi blíži.
„Nemusí to tak skončit Gabrieli, nemusíš být jako tvůj otec.“
„Já nejsem jako můj otec, já jsem totiž o mnoho lepší, nežli náš otec a už dost bylo řeči, sbohem Richarde!“ Gabriel bodl, ale meč nezasáhl Richarda, jelikož na něho Jennsen zezadu skočila a povalila na zem, meč mu vypadl z ruky a zastavil se kousek od pádu do propasti.
„Seber ho, Richarde!“ zakřičela Jennsen.
„Prokletá hlupačko!“ Gabriel jí ze sebe setřásl a následně jí udeřil do obličeje.
Richard viděl, že se stačí pro meč jen natáhnout a bude opět jeho, ale i ten okamžik by mohl vést k Jennsenine smrti a to nemohl připustit.
„Chyt ten meč!“ křičela Jennsen, která byla Gabrielem znovu a znovu udeřená, krev jí vytékala jak z nosu tak ze rtu.
„Zvedni ten meč, zvedni ho!“ neslo se vzduchem, ale Richard nemohl, kdyby to udělal, Gabriel by dostal čas, čas na to, aby jí zabil.Nedbal bodavé bolesti, ani toho, že skoro nemohl chodit a chytil Gtabriela za rukáv a odtrhl ho od jeho sestry.
„Co to děláš? Mel si vzít ten meč.“
„Mel jsi jí poslechnout,“ zašklebil se Gabriel a poté ho udeřil, Richard upadl a Gabriel vystartoval po tom meči, sápal se na něj, ale nemohl na něho dosáhnout, protože ho Warreen s Vernou chytili za kolena a začali ho tahat zpět.
Ne! Ne!“ vřískal, ale nebylo mu to nic platné, oba dva ho ze všech sil tahali pryč od toho meče.
Když se Richard přesvědčil, že je Jennsen v pořádku, rozeběhl se pro meč, ale Gabriel po něm chňapnul rukama a podrazil mu nohy, Richard dopadl na zem, ale i tak byl k tomu meči blízko, stačilo se jen natáhnout, ale tomu Gabriel nehodlal dovolit, z rukou mu vyšlehla magie, která odhodila jak Vernu tak Warrena a poté se postavil na nohy.
Jennsen se ho pokusila zastavit, ale on jí tvrdě srazil zpět na zem.
Rozeběhl se k tomu meči, vítězně ho uchopil do rukou a z bezpečné vzdálenosti namířil na Richardova záda.
„Tak tedy snad napotřetí bratře,“ procedil skrz sevřená ústa a chtěl bodnout, ale Dakra, která se mu doslova zasekla do krku, mu to znemožnila, zavrávoral, ocitnul se na pokraji té rokle, pokusil se tu dakru ze svého krku vytrhnout, ale nepodařilo se mu to, tělo se mu zachvělo a on se vzápětí zřítil do té rokle, meč se řinkotem dopadl na zem.
„Richarde! Richarde!“ přiskočila k němu Jennsen, které byla sice celá od krve, ale jinak se zdála být v pořádku.
„Jsem v pořádku, jsem v pořádku,“ mumlal, ale jeho bolesti zkřivený obličej vypovídal o něčem jiném.
„Jennsen se ohlédla a viděla přicházet Vernu s Warrenem.
„Můžeš mu pomoct?“
„Myslím, že ano, co se stalo, kdo hodil tu Dakru?“
„To netuším, ale co vím je to, že ji nebo jemu, budu za něco takového nadosmrti vděčná.
„Počkej tady Jennsen, také se na tebe podívám.“
„To nic není, budu v pořádku,“ hned jak to dořekla, se jí zatočila hlava, kdyby jí Warren nezachytil, nejspíš by se zřítila k zemi.
„Richarde! Doběhla k němu Kahlan, která mela poškrabanou tvář?“
„Co se stalo, kdo ti to udělal?“
„Na tom nezáleží,“ vzpomněla si na mladou mrtvou dívku, která se jinak nedala zastavit.
„Takže už je po všem?“ ozval se blízko nich Zedův hlas.
„Zedde! Děkuji vám dobří Duchové.“
„Já žiju, ale Ann takové štěstí nemela.“
Všichni sklopili oči a ve Vernine očích se zaleskly slzy.
„Jak je na tom Nathan.“
„Dostane se z toho,“ promluvila potlučená Cara, která v ruce svírala Agiel.
„Ne Caro! Už je po všem, nech ho být!“ zastavila jí Kahlan, když chtěla jít k tělu mrtvého Gabriela.
„Jak si přeješ, sestro,“ velmi neochotně ustoupila dozadu.
„MS za žádných okolností neopustí jejich apetit, co?“
„Co bychom to byly za MS, kdyby ano čaroději.“
„Verna přistoupila k Nathanovi.
„Nathane je čas jít.“
„Nathan nereagoval.
Nathane, prosím, Ann by to tak chtěla.“
„Nezáleží na tom, co by chtěla, už není naživu.“
„Nathane! Já te prosím.“
„Ne. Já nikam neodejdu, jsem už příliš starý na to, abych začínal nový život, hodně štěstí vám všem.“
„Opatruj se, a kdyby sis to rozmyslel, budeme v paláci Proroků.“
„To nestane, ale i tak ti dekuji, sestro.“
Verna se připojila k ostatním.
„Jak cítíš, Richarde?“
„Dobře. Nejraději bych ten meč někam zahodil.“
„Zedd mu položil ruku na rameno.
„Kdybys to udělal, všechny ty smrti, všechna ta bolest, by vyšlo naprázdno, meč je tvou součástí, jen ty jsi pravý a Jediný Seeker.
„Kéž bych jen dokázal pomoct Nathanovi, Gráčovi a všech sestrám světla, které kvůli tomuhle zemřeli.“
„To nemůžeš, nikdo z nás nemůže.“
„Měli jsme toho Gabriela zabít hned, jak jsme se potkali,“ ozvala se temně Cara.
Richard se k ní otočil.
„Ano to jsme, rozhodne měli,“ a po těchto zlověstných slovech, zasunul Meč Pravdy za svůj pás.

Pěkný závěr, líbilo se mi to.

To me teší jen škoda, že seriál zrušili:(