THE SPACE BETWEEN HEAVEN AND EARTH

Chystala jsem se do postele, náhodou jsem ale vyšla na terasu - všimla jsem si hvězd na obloze a světla ve městě pode mnou... napadlo mě, že hvězy jsou krásné, současně jsem si představila anděla pozorujícího Nebe a došlo mi, co se Casovi mohlo honit hlavou - anděl odříznutý od svého domova, na Světě, na němž nemá nikoho - krom dvou lidí, jejichž přátelství je nejisté... adněl, který nepatří nikam - a nemá se, kam vrátit... došlo mi, že ačkoli hvězdy jsou krásné - Cas byl smutný... a na světě strávil jako "polo-anděl" skoro rok - to znamená přes 300 nocí, během nichž možná pozoroval oblohu... sedla jsem si k počítači a během deseti minut napsala velice krátkou povídku...

THE SPACE BETWEEN HEAVEN AND EARTH

Castiel pozoroval Nebe… stál na kopci, jenž se vypínal nad velkoměstem – dole, pod ním zářilo město, světly tisíce a jedné noci rozsvícených okenic a nahoře, nad hlavou anděla, zářily hvězdy… Castiel slyšel zvuk po silnicích projíždějících aut pouze jako šumění, doléhající k němu z veliké dálky – mnohem hlasitější bylo ticho, které jej na vrcholu osamoceného kopce obklopilo – protože měl anděl nekonečně mnoho času, mohl stát na kopci velice dlouho, aniž by jej kdokoli postrádal… pohled na hvězdy na obloze byl uklidňující a zneklidňující současně – nehoře, v dálce přesahující možnosti představivosti, je domov… Castiel sklopil hlavu a podíval se na město dole pod kopcem – i na Zemi je domov, milionu lidí… někteří z nich se v tuto chvíli možná dívají ze svého okna, prohlížejíc si tmavou siluetu kopce…. anděl znovu zvedl hlavu – Země i Nebe bylo domov – Castiel však nepatřil nikam… stál na kopci dělícím od sebe zemi a nebesa – on sám byl kopcem… osamělým… a, zcela se ztrácejícím ve tmě – lidé kopec v noci nevidí, ví, o něm – ale, pouze proto, protože ví, že kopec ve dne existuje – nic jim jej, nemají-li jej zrovna před očima, nepřipomíná a v noci kopec nikomu nechybí… kopec s tmou splyne – a rozdělí Nebesa a Zemi… anděla se zmocnil zvláštní pocit – dosud neznámý – samota…

Maky: málo je někdy více...
samota je to nejhorší, co může člověka potkat, a což potom takového padlého anděla....
hodně dobré přirovnání jsi, na vystižení pocitů, použila...za to ti tleskám a klaním se

dekuji za komentar Ano, citila jsem, ze tohle bude jen kratka povidka... ne skutecna, jen zamysleni - zachycena myslenka... takova vypisovacka - i ty jsou nekdy potreba.... a mam tuhle kratousckou povidku vlastne moc rada... jsem rada, ze se ti libila Dekuji za kompliment...

Ano, se samotou mam sve zkusennosti, jsem tady v Kanade skoro rok sama - samota neni spatna, clovek musi byt i sam, samota prinasi dobre i zle veci a myslenky... ale, dela cloveka silnejsim - kdyz neni sam do konce zivota, je vlastne moc uzitecne vuzkouset si zit sam a poznat sam sebe... to ale nezmensuje bolest z toho, ze sami jsme... a Cas uz nemel zadnou nadeji - to bylo moc smutne...

veľmi pekné je pravda, že krátke, ale na to, čo si tým chcela vyjadriť to stačilo. veľmi pekne to bolo podané a oficiálne sa stávam tvojou fanúšičkou a akonáhle budem mať viac času, tak si prečítam aj ostatné tvoje poviedky (teraz musím bežať na seminár z správneho práva hmotného ) no obe poviedky mi padli vhod, boli ozaj krásne, chytili ma za srdce a už sa teším na tvoju ďalšiu tvorbu

Děkuji ano, tohle byla krátká povídka - spíše úvaha, ale, i takové jsou třeba a méně je někdy více... jak jsem napsala ve svém předchozím komentáři - moc mě těší, že se Ti moje povídky líbí a doufám, pokud si budeš číst další, že Tě nezklamou... já bych zase měla psát seminární práci do školy a místo toho píšu kapitolu ke své další povídce - hádám, že tomuhle se říkají priority

no však jasné ja zase raz čakám na začatie vyučka (dnes mám seminár k bc a netuším kedy ani kde, lebo zvesili oznam ale myslím, že o 9:05 začínam...) a tak som zase tu, v mojej vyhriatej elsa kancelárií s čajíkom a na sn fóre, kde som sa v poslednej dobe veľmi nezdržiavala a je čas to mierne napraviť

priority.... no mi o nich hovor kto by šiel robiť niečo do školy, keď môže robiť niečo, čo ho baví? ja mám síce tých vecí, čo ma bavia tak veľa, že na písanie mi už ozaj neostáva čas, ale snáď sa k tomu ešte dokopem

no a ver mi, že ozaj píšeš krásne. máš totiž taký svoj vlastný špecifický štýl písania. ono každý z nás píše určitým spôsobom, no mnohé štýly sú si vzájomne podobné, tvoj je iný a proste vyčnieva z radu, takže si zaslúžiš pochvalu

a sklamať ma, keď sa koncentruješ na castiela a sem tam do toho zahrnieš ešte aj slash? nemožné

Zdá se, že asi není vhodná doba na to věnovat se věcem, které bysme měly dělat a raděi se věnujeme tomu, co se nám chce - rozhodně nejsme zodpovědný člověk - ted bych například, měla psát seminární práce, ale místo toho pdovídám na Tvé komentáře, což je - mnohem zábavnější a hlavně mám ze sebe dobrý pocit - čtu Tvou chválu a i když si jí mnohdy nezasloužím, rozhodně mi dělá dobře.. moc mě těší, že jsi si našla čas mé povídky číst a že jsi s nimi spokojená a myslíš si, že mám talent... no, nevím - ale rozhpdně jsem moc ráda, že si to myslíš - děkuji Ti Ted se budu pár dní vznášet - no, a potom asi začnu s těmi seminárními pracemi :-)

Opravdu Ti moc děkuji za tu poznámku - za tu, kd eodůvodnuješ, proč si myslíš, že píšu dobře - protože já jsem o sobě mockrát pochybovala říkala si, že psát může spousta lidí, ale psát dobře- to je jiné.. a já si kolikrát říkala, že prostě píšu - což mi ale nestačí.. a ty si myslíš, že píšu zvláštně - to je.. nevím, jestli to, jak zvláštně píšu já, stačí - ale rozhodně mě to povzbudilo - děkuji

no ja som človek, ktorý je typickým zobrazením žijúceho knihomoľa t.j. vždy, keď sa dá čítam, či už knihy, časopisy, fanfiction... proste hocičo. a preto si všímam, že je veľa kníh, ktoré sú možno fajn na skrátenie času, aj sa mi ich príbeh páči, viď napr. twilight, no nemajú žiadnu lastúcu hodnotu, pretože štýl autora je podobný mnohým iným... tak napr.veľmi podobne píšu danneel steel a táňa keleová vasilková... no a potom sú niektorí, ktorí píšu jedinečne a aj keby si nevedela, že danú knihu napísal ten autor, stačí ti prečítať pár riadkov a vieš, že je to jeho štýl. no a ty máš ozaj také niečo originálne vo svojich poviedkach, čiže je to určite plus

no a o tých povinnostiach mi ani nehovor... mne by sa trebalo toľko učiť, postarať sa o psa, spraviť veci do elsy.. ach joj. no ale psovi tie granule idem nasypať, potom budem pokračovať

ty jo, to jsi napsala vazne pekne- tedy, dobre.. dekuji Ti vim, jak to myslis - nekdy je i pribeh fajn (nekdy ani ten ne)a treba i zpracovani je dokonale - neni mu co vytknout.... ale ta kniha nebo povidka proste nema dusi.. ja verim tomu, ze psanim predavame postelstvi a proto muzes kousek sve duse otisknout do vseh, co delas- do psani nebo kresleni, do cehokoli.. kdyz neco delas takhle, je to pak ve vysledku vzdy lepsi, protoze s lidmi dislis sbuj vlastni vnitrni Vesmir - svou viru, svuj zpusob lasky i nenavisti.. je to jako tvorit sva vlastni svety - mam to rada a rada naopak vchazim do tech jinych svetu..

btw, jake jsou Tve oblibene knihy-serialy-filmy?.. pro zajimavost

Maky: Sice krátké, ale hezké Chudák Castiel... úplně ho na tom kopci vidím, jak tam stojí tak sám Je pravda, že já si nedokážu představit žít sama... Tím myslím úplně sama, odříznutá od rodiny a přátel... to musí být hrozné

Děkuji byla to taková - takový náhlý nápad.. stála jsem na terase a potorovala oblohu a svítící město pod sebou a na mém místě stál najednou Cas... myslím si, že musel být opuštěný - v mých představách byl... on měl kolem sebe pořád rodinu - sice andělé nejsou moc tuched by each other, ale po tom, co Castiel odřízli, byl sám v jiném slova smyslu - myslím si, že andělé jsou vzájemně provázaní s jedne druhým jina, než lidé a nejdou bylo v jeho hlavě ticho... musel být hrozně sám... a asi je o i autobiografické - já už celý rok žiju úplně sama úplně odříznutá ode všech - je to takový bořík.. zkouška toho kam až člověk může zajít a co na konci najde ...

Maky: V tomhle tě obdivuji! Já jsem nikdy nebyla tak statečná, abych někam vyjela, ale nechybí mi to Každého láká něco jiného a já jsem spokojená tam, kde jsem... i když zrovna ten Vancouver ti neskutečně závidím Ale to spíše kvůli té atmosféře spn. Ale abych se vrátila k povídce... Pro Castiela to muselo být hrozné ještě navíc v tom smyslu, že věděl, že se již nikdy do Nebe nevrátí. Ty, narozdíl od Castiela víš, že se vrátíš, takže je to určitě méně frustrující

nemyslím si, že jsem statečná - já tak nějak neměla co ztrati, spše naopak - člověk někdy potřebuje utéct.. ale, děkuji - náhodou, v samotě člověk najde spoustu věcí - a o spoustu přijde, taky pravda...

k Castielovi - dnes jsem si koupila průvodce pátou sérií a Misha tam o Casovi říká (o Casovi v páté sérii), co všechno Cas objebvuje, jako člověk a píše tam, že jednu z nejdůležitěkších věcí, kterou našel jako člověk je, jaké je to být úplně sám v celém vesmíru... je to takový smutný článek, řekla bych...