Došlo mi, že v, mojí Povídce Angel can see trough my soul, něco chybí. A, pak mi to došlo. Napsala jsem povídku "Even the angel can live Apple pie life," a pak volné pokračování (to jsem SKORO dpsala) uvedené výše. V začátku té druhé povídky jsem uvedla, nastínila, že se odehrává v době, po poražení Leviathanů, a že Sam, odjel. Kvůli, hm, osobnímu rozvoji. Došl mi, že tohle období je stejně důležité, jako ty dvě v mých povídkách, a já nikdy pořádně nevysvětlia, co se v té mezidobě stalo. K čemu došlo, protože to, že Dean Case líbá, to nevzešla z ničeho. To, že Sam a Cas jsou si blízcí, to nevzešlo z ničeho. V tom jednom roce mezi mými dvě,a povídkami, došlo, k NĚČEMU. Tohle je krátká mezi povídka o tom, k čemu v tom roce došlo. Vím, že ne všechno je popsáno detailně, ale nechtěla jsem z toho dělat další dlouhou kapitolovou povídku. Je to taková vsuvka. Koneckonců, pocity, a sny, pak rozebírám v navazující Povídce.
Žádný slash.
Tahle, povídka Vsuvka je trcohu jiná než mé ostatní povídky. Méně, pocitová. Více, akce, ale ne tolik. Je to... zkrátka, VSUVKA, uvidíte. Ale, lze jí číst i samu o sobě, takže i těm z vás, kteří neholdujete slashi, přijde možná k chuti.
Mnohem víc Sama, než obvykle!
Důležité upozornění: Je to povídka navazující na mé volné pokračování sedmé série, které vzniklo po shldnutí prvního dílu sedmé série, a proto se reálie uváděmé v téhle povídce nehsodují s reáliemi seriálu sedmé řady. Což je logické, ale radši jsem na to upozornila. Leviathany vykresluji tak, jak jsem si je předstaila já po shůédnutí prvního dílu, a tomu to uzspůsobuji. V českém překladu, je popisuji Legie. Legie. Je jich mnoho. A, mám pocit, že legie je ženský rod? Čeština je náročný jazyk
Doufám, že vás ta povídka potěší, a že ten zase trochu jiný styl, který jsem zvolila, není špatný.
Krásný den!
THE POINT
„Deane – „
„Hej,“ Dean, který se snažil dívat na televizi, se vyklonil z postele, aby viděl na obrazovku přes Sama. „Uhni!“
Sam, se nehnul. „Mohl bys aspoň, PŘEDSTÍRAT, že tě to mrzí?“
Dean, usrkl trochu piva, a zaklonil hlavu. Opřel se o postelové čelo. Sam bratra kopl. „Je mu, vážně zle.“
Z koupelny se ozývaly dávivé zvuky. Sam ztišil hlas. „Co sis myslel?“
Dean, jehož trpělivost přetekla, nebyl stejně taktní. „Myslel jsem to DOBŘE!“
„Ne, Deane. Nemyslel si. Cas zatím nepozřel nic, kromě domácí stravy a ty víš, jak MÁLO jí, a, vezmeš ho na burger? Na, burger,“ Sam zašilhal do menu, které sebou Dean z restaurace přinesl. „X-XL?“
„Chtěl jsem, aby to poprvé bylo nezapomenutelné,“ podotkl, lovec slabým hlasem, ale, vtip nevyzněl legračně, protože právě tu chvíli si Cas vybral proto, aby začal znovu zvracet.
„No, rozhodně jsi docílil svého. Cas NIKDY nezapomene!“
„Nepřeháněj. Same, věř mi. Myslel jsem to dobře,“ Dean zašilhal, přes Samovo rameno na obrazovku a v duchu zaklel. Pointa seriálu mu už unikla. „Pamatuješ si, před dvěma roky? Cas, miloval burgry!“
„Přesně,“ Sam na Deana, namířil prst jako zbraň. „Před dvěma roky, byl Cas anděl. Když nemá rozum on, měl bys ho mít ty. On – je,“
V ti chvíli Cas vstoupil do místnosti. Dean Sama umlčel pohledem. Ex-anděl, byl bledší než zeď, a třásly se mu ruce. Dean se konečně cítil opravdu provinile. Usmál se. Značně nejistě.
„Jak se cítíš, Casi?“
Castiel, upadl na postel vedle Deana, a tvář zabořil do polštáře. „Mizerně,“ zasténal. „Tohle, nebylo, úžasné, Deane.“
„Kdybych věděl, že hodíš šavli, krotil bych se. Nechtěl jsem, aby ses vyzvracel z podoby!“ To, co Dean řekl, se skoro podobalo omluvě. Sam nadzvedl obočí, a Cas taky. Otevřel jedno oko a pohlédl na lovce.
„Nemohls to vědět,“
Dean, vítězoslavně zašilhal po Samovi.
„Ačkoli, souhlasím se Samem v tom ohledu, že když už nemáš víc rozumu, než já, měl bys mít aspoň víc zkušeností,“ Cas se přetočil na bok, a zadíval se na televizi. „Co dávají?“
Sam se rozhodl nechat ty dva na pokoji, a Dean byl rád, že ho Cas neviní. Zadíval se, znovu do pořadu, a začal dřímat. To, bylo předtím, než slyšel, že se Cas kvapně zvedl, a běží do koupelny. Když Sam z vedlejší postele prohlásil, „Tohle je TVOJE, vina,“ Dean se, tentokrát, bez námitek, zvedl, a odešel za Castielem.
Sam, měl pravdu, když říkal, že každý má své LIMITY.
V ten okamžik Dean ještě nevěděl, že ty jeho budou v brzké době, přezkoušeny.
…
Castiel spal, jako dítě. Na boku, s rukama složenýma pod hlavou. Dean na něj shlížel, a pak, do něj nemilosrdně strčil. Cas se začal probírat.
Už už chtěl začít nesouhlasně mumlat.
„Na,“ Dean mu podal kafe. „Vypij to.“
Cas, mlčky, usrkávajíc kávu pozoroval, jak si Dean balí. Seděl na posteli, a byl pořád ještě nezdravě bledý, a taky vlasy mu odstávaly do všech stran. „Kde je Sam?“ zeptal se.
Dean, který se snažil uspořádat hromadu nepořádku na zemi, zahuhlal: „Připravuje Impalu, a ty,“ vytáhl z pod hromady prádla, bílou osušku, a hodil jí po Castielovi, „se bež osprchovat.“
Cas, nakrčil nos. Odložil hrnek, a chopil se ručníku. Na půli cesty ke dveřím do koupelny, ho Dean zastavil. „Jak ti je?“
Castiel zavřel oči. „Fajn.“
Cítil, že ho Dean otočil čelem k sobě. „Víš, že jsem to neudělal naschvál, že ne? Nechtěl jsem si z tebe dělat legraci, nebo tak něco,“ řekl, protože se bál, že právě z toho, ho Sam a teď i možná Cas podezírají. Sam to včera řekl, sám.
Cas otevřel oči. Pohlédl na Deanovu ruku na své paži. „Samozřejmě.“
„Tak jo,“ propustil ho. „Bež,“ díval se za Casem, dokud se za ním nezavřely dveře. Pak, se sehnul a začal, znovu, sbírat špinavé oblečení. Netrvalo to dlouho, a slyšel cvaknutí kliky. „Co ti trvalo, tak dlouho, Sami? Už už jsem si říkal, žes odjel beze mě.“
„To, by byla neskutečná ZTRÁTA.“
Dean, se otočil. Upustil košili, a vmžiku vytáhl zbraň. U dveří stál vedle Sama, Crowley. Démon se tvářil neutrálně, a Sam, omluvně. Crowley nadzvedl obočí. „Chceš, zabít KRÁLE? TÍMHLE?“ mrkl, a zbraň, z Deanovy ruky zmizela. Crowley přeletěl nepořádek v pokoji očima, ušklíbl se, a pak se postavil před Deana.
„Sami, co to – JAK TO –„
Sam pokrčil rameny. „Říkal, že s námi MUSÍ mluvit,“ hlesl, tiše. Následoval Crowleyho, a postavil se vedle Deana.
„Přeskočilo ti?“ Dean, ignorujíc Crowleyho společnost, se otočil k Samovi. „Po tom, VŠEM?“
„Nevím, jestli sis toho všiml, Deane, ale vyčerpali jsme VŠECHNY možnosti,“ Samův, hlas sílil s každým slovem. „Nemáme, JINOU možnost.“
Bratři se dívali jeden na druhého, a Dean už už otvíral ústa. V tu chvíli ho přerušil Crowley. „Dojemné. Pokud jsi skončil, rád bych přešel k tomu, PROČ jsem tady.“
Dean se prosmýkl okolo Sama. „Já s tebou neuzavřu, DOHODU. Najdeme JINÝ způsob,“ zabušil na dveře koupelny. „Casi!“
„Progresivní? Rozhodně, bodujete.
Ať se ti to líbí nebo ne, člověče, potřebujete Mně.“
Dean se ušklíbl. „Tohle ti nežeru. Ty, chceš pomáhat, nám?“
„Chci pomoc sám sobě! A, i ty chceš zabít tu VĚC,“ Dean, Crowleyho nikdy neviděl, prosit, a teď měl pocit, že k tomu nemá daleko. „Neděláme tu dohodu, tupče. Já vím, jak tu věc zabít, a potřebuju vás. Vy, to chcete zabít.“
„Najdeme jiný způsob,“ opakoval Dean. Sam, se nehýbal. „Same?“
„To, co říká, dává smysl. Deane.„
„Nebudu – „
Cokoli co Dean chtěl říct, přerušil vpád Castiela. Nikdo nepostřehl otevírající se dveře, a to, že je Cas v místnosti, jim došlo až v okamžiku, kdy stál u Crowleyho, svírajíc v rukách lem jeho kabátu.
Zacloumal s ním. Crowley, se samozřejmě nehnul ani o píď.
„Co tady dělá, ON?“ sykl.
„Anděl, čtvrtka. Je čtvrtek, že jo?“
Cas, nespouštějíc oči z démona, poodstoupil. Zůstal stát asi na, metr daleko. Okolo pasu měl omotaný ručník, a jeho vlasy, byly mokré. „Nemáš, moc štěstí, po tom všem,“ sjel polonahého Case pohledem, „Vyhrál jsi válku, gratuluji. Stojíš na stupni vítězů, ale, proč mám pocit, že se na tebe dívám SHORA? Koukni, kam jsi, klesl.
Je z tebe jeden z NICH. Chodící mozek,“ střelil pohledem po Deanovi. „Předpokládám, že pokud jde o mozek, mohl jsi dopadnout hůř.“
„Slyšel jsem, že i pozice krále pekla je otřesená. A, já jsem ztratil dost času tím, že jsem tě poslouchal.“
„Přišel jsi o mnohem víc, než jen o čas, drahý.“
„Hej,“ Sam konečně zasáhl. Položil Casovi ruku na holé rameno. „Pokud chceme, k něčemu dojít, musíme spolupracovat.“
Oba, Dean i Cas, po Samovi střelili pohledem. Ten Deanův byl plný opovržení. Cas se, tvářil jen zraněně. Bůh ví proč, nebyl překvapený.
„Chceš, spolupracovat s Crowleym?“
Sam, přikývl. „Legie, ovládne svět. MUSÍME něco udělat.“
„S Crowleym,“ opakoval, Cas.
„Pokud, máš ty, nebo Dean LEPŠÍ nápad.“
Cas, polkl. „Fajn,“ řekl. „Budeme, spolupracovat.“
Když se konečně rozsadili, Crowley zaujal místo ve středu. Jako KRÁL. Dean se naopak snažil zůstat daleko, a Cas, předstíral, že není člen sešlosti.
„Co navrhuješ?“ zeptal se, překvapivě, Dean. „Žádné, DOHODY!“
Crowley na něj vrhl zlý pohled. „Jsi hluchý, nebo co? Nestojím o tvojí, duši. Kdo, by stál?“
Deana, to na okamžik ochromilo. Opřel se o zeď, očima uhýbajíc stranou.
„Říkal jsi, že nás potřebuješ,“ přerušil je Sam. „K čemu? Jsi silnější, než my.“
Crowley se ušklíbl. „Není to otázka síly, ale VĚDOMOSTÍ. Přesněji, řečeno, potřebuji jenom, JEHO.“
Cas nepostřehl hned, že se tři páry očí upírají na něj. Nakrčil nos. „Mě?“ zeptal se, tentokrát skutečně překvapeně. „Proč? Jsem stěží k něčemu, v tomhle, STAVU.“
Dean, po Casovi střelil očima, ale nic neřekl.
„Tak mi řekni, co VÍŠ. O zbytek, nestojím.“
Casův výraz se měnil, ze zamyšleného, v překvapení, a pak, mu to došlo. Stoupl si. „Chceš vědět, CO VÍM o Legii.“
„Správně.“
„Myslíš si, že v mojí mysli zůstaly informace, díky kterým odhalíš její slabinu.“
„Chytrý, kluk.“
Cas, k překvapení všudypřítomných, zavrtěl hlavou. „Mýlíš se,“ a odešel, ven.
„Oh,“ Crowley se podrbal na nose. „Já ho přesvědčím.“
Dean, byl vzteky bez sebe. „Skončili jsme.“
„Co prosím?“
Sam, se neodvážil říct slovo.
„Říkám, KONEC. Zmiz.“
Crowleyho tvář byla rudá vzteky, Stoupl si. „Až změníš názor, trosko, VÍŠ, kde mě hledat. Do té doby, vás nechám na živu, ale neodvažuj se chtít po mně, abych uklízel váš nepořádek,“ a s tím, Crowley zmizel.
Dean, byl bledý, jako Cas noc předtím. „Ty a já,“ zabodl prst, do Samovy hrudi, „si musíme promluvit. Co sis myslel, Same?“
„Že zachráníme, svět? Nevím, Deane, napověz mi. Ty jsi expert.“
Dean rozhodil rukama. Mít Sama zpátky, nebylo vždy, tak skvělé. „Nebudu s tebou diskutovat o tomhle,“ předal Samovi tašku, zpola plnou špinavých svršků. „Ty to tu dodělej, já jdu najít toho blbce.“
Ten, blbec, čekal u impaly. Když viděl Deana přicházet, otočil hlavu, uhýbajíc očima. „Tak, jak jste se dohodli?“
Dean na něj nevěřícně zíral. Promnul si oči, a pak se po Casovu vzoru opřel o kapotu. „Neuzavírám, DOHODY S démony. A, taky, nerozhoduji za ostatní.“
Dean měl pocit, že Cas něco říká.
„Cože?“
„Je to od tebe pozorné,“ Cas sklopil hlavu, a pak jí zvedl. Podíval se na Deana.
„Ale,“ podotkl, jemně Dean. „Crowley může mít pravdu. Určitě, NIC nevíš?“
Cas frustrovaně vydechl.
„Jen jsem se ptal. Bože,“ odmlčel se. „Nedotkne se tě prstem, Casi,“ hles, pak tiše. Poslední slovo, musel Cas z jeho rtů odezřít. „Přísahám.“
To, bylo předtím, než Legie znovu, zaútočila.
…
„Myslíš na to, na co myslím já?“ zeptal se Sam. Bratři ohledávali mrtvá těla. Desítky.
„Upřímně řečeno, doufám, že ne.“
Věděli, co musí udělat. Crowley. Zvláštní bylo, že spolupráce nezněla tak špatně. Neměli CO ztratit. Kromě, důvěry, kterou do nich vložil, Cas.
…
„Nepoškodí to nějak, jeho mozek?“ Sam, byl jako vždy, nesmírně praktický. Cas, pod Crowleyho dotykem, ztuhl.
„Chci vyvolat potlačené vzpomínky, ne VYDOLOVAT je. Hlupče.“
Sam se zamračil. Dean za jejich zády, byl nezvykle tiše. Když se Crowley znovu, sklonil nad Casem, ležícím na posteli, lovec se zeptal: „Proč je tohle nutné?“
Crowley protočil očima. Cas, pozoroval jeho ruce, které klesly. Deanovi neušlo, že se uvolnil.
„Legie byla součást Castiela, a něco, z jejich vědomí, muselo zůstat i v jeho mysli. Možná to není očividné, ale, ty informace jsou uvnitř. Tohle mu pomůže, řekněme, uvolnit se. Pak, si snad vzpomene.“
„Jako, Anniny potlačené vzpomínky,“podotkl Sam. Mluvil k Deanovi, ale byl to Crowley, kdo přikývl.
Dean zmínku o Anně ignoroval. „A, když si Cas nevzpomene?“
„Tak, všichni umřete, a já nebudu král,“ s těmi slovy, Crowley bez varování, položil ruku, Castielovi na čelo. Bratři zadrželi dech. Odbila minuta. Crowley se soustředil. Odbily dvě. Cas zamrkal. Nic, se nestalo. A, Cas nejevil známky, rozrušení. Hleděl na démona, stejně napjatě, jako lovci.
„Hm. Víš určitě, že to funguje, protože – „
Cas, lapl po dechu. Jednou. Dvakrát. Překulil se na bok, a zvracel. Dean stěží uskočil. „Tohle, je Bobbyho koberec,“ poznamenal.
Cas, začínal mít opravdu nerad zvracení. Svalil se zpět na matraci. „Omluvám se,“ hlesl, omámeně.Vmžiku ztratil vědomí.
…
Následující dny, nedošlo k ničemu neobvyklému. Cas předstíral, že nevidí, JAK si ho Dean prohlíží. Popravdě řečeno, obtížnější bylo snášet Samovy otázky. Cas, se skutečně necítil, JINAK. Špatně, ano. Jinak, ne.
Že se něco změnilo, mu došlo o týden později.
Dean se probral uprostřed noci. Usnul na gauči. Zasténal, a převalil se na bok. Věděl, že ráno přijde s ukrutnou bolestí zad, byl ale příliš vyčerpaný na to, aby se zvedl a přemístil, na postel. Než zavřel oči, všiml si, postavy stojící u okna. Mohlo se jednat o hru stínů. V pokoji byla tma, a tmavá siluety byla stěží viditelná. Dean si protřel oči. Byl to, Cas. Určitě.
Ale. I NEBYL. To, jak stál, jak si Deana prohlížel. Castielův postoj, byl JINÝ.
Stojí, jako, dravec. Bylo to divné. Cas, JE divný. Navíc, měl na sobě, baloňák. V noci.
Dean si odkašlal. „Casi?“ Nadzvedl se na loktu. A, to že mu na zádech vyvstala husí kůže, si Dean nepředstavil.
Cas, pomalu, jako ve snách, došel ke gauči. Shlédl, na lovce. A, pak zvedl ruku. Prohlížel si jí v kuželu mdlého světla dopadajícího do místnosti oknem. Polkl. Otáčel ruku ve vzduchu.
„Fascinující,“ podotkl, Dean. „Casi, děsíš mě.“
„Tohle, TĚLO. Je. Horké.“
Lovec, začal panikařit. „O čem, to sakra, mluvíš? Casi,“ zaprosil.
Cas, nereagoval. Bolestně, vzdychl. A, pak, rukáv vzplál.
DO PREDELE.
„Do prdele!“
Cas, se dívá. Plameny, zachvátily celý rukáv, a šíří se dál. Horko, ho konečně muselo probrat. Vytřeštil oči, a Dean s úlevou zaznamenal, že Cas, je zase uvnitř. Hořícího těla.
„Deane –„
V okamžiku ležel na zemi, Dean, nad ním. Ohořelý baloňák leží o metr dál.
„Sakra. Sakra! Pro Krista Pána! Jsi v pořádku, Casi?“
Anděl, rozechvěle přikývl. „Jsem, nezraněný.“
„To je, úleva,“ Dean, těžce oddychuje. „Co se, k čertu stalo?“
Cas, se tvářil mírně provinile, ale, byl pořád v šoku. „Asi, jsem SNIL.“
Dean se odvalil, zůstal ale ležet na zemi, a ani Cas nejevil snahu zvednout se.
„O Pekle.“
Lovec, o něj zavadil koutkem oka. „A, proto jsi začal, hořet?“
„Ne,“ Cas nadzvedl hlavu. „Pro TOHLE,“ vykasal si rukáv. Dean, nadzvedl obočí.
„Casi, teď, není vhodná doba, k –„
Anděl, mu přidržel ruku před očima. Na Casově předloktí je řada symbolů. Tohle, Crowley nezmínil, když říkal, Oživování vzpomínek.
Dean byl na nohou. „Svině. Věděl jsem to. Věděl.“
„Deane,“ Cas se zvedl o poznání pomaleji. „Uklidni se. „Musí to působit,
OPRAVDOVĚ. To, přece víš.“
„Tohle, bylo, moc skutečné. Casi. Je to, nebezpečné.“
Cas nakrčil nos, ale neřekl nic. Díval se na svůj baloňák ležící v cárech na podlaze. Tvářil se, melancholicky.
„Co?“
„Měl jsem, tu věc, rád.“
Dean, po jeho vzoru hledí na zem. Tentokrát to byl naštěstí jen Casův baloňák.
…
Ráno ho zastihne nepřipraveného, rozlámaného, a Dean se rozhodne dát si sprchu. Když vylezl z vany, octl se tváří v tvář Casovi.
„Dobré, ráno, Deane.“
Dean, zrudl. „Casi,“ vyštěkl, omotávaje si kolo pasu ručník. „Koupu se! Vypadni!“
Cas, poodstoupil, ale, dosáhl jenom toho, že Dean zrudl víc.
„Promiň. Je tu, problém?“
„Mám, holý zadek! Možná, tě to Casi překvapí, ale, jo, nahota, JE, citlivá záležitost!“
Anděl, rozčarovaně přikývl. „Nevěděl jsem, že tvé pozadí je, CITLIVÉ.“
Dean, zalapal po dechu. „Zmiz, Casi!“
Cas, poslušně zaplul do oblaku páry. Než, za sebou zabouchl dveře, podotkl: „Crowley si s námi, přeje mluvit.“
Dean vydechl. Opřel se o umyvadlo, a dlouho se díval na svůj odraz. Pak, se usmál. Mohlo to být i horší. Crowley mohl přijít osobně.
…
Když Dean sešel, do obývacího, pokoje, Všichni, Bobby, Sam, Cas, i Crowley, už sedí. Deanovi neušlo, že se Sam ušklíbá.
„Není trochu, brzy na návštěvu?“
Nenápadně, vztáhl ruku po hrnku s kafem. Sam ho přes ní praštil. „Vezmi si svoje!“
„Je to už týden,“ Crowley, to Deanovi oznamuje, jakoby to byla jeho vina. Dean, spolkl poznámku o tom, že on ví, protože viděl další mrtvé. „Čekám, výsledky!“
„Co je to za ton?“ zeptal se Bobby. Jako poslední zasvěcený, v místnosti, má nejvíce pochybností o dohodě s Crowleym. Démon semkl rty. Dean byl pohotovější. Došek k Castielovi, chytil jeho zápěstí a zvedl Casovu ruku do výšky. Cas, chabě zaprotestoval.
„TOHLE, je součást plánu? Bylo to vážně nutné?“
„Pokud si MÁ vzpomenout, ANO. Nemusíš se bát, až ty symboly sejmu, bude mít pocit, že se nic z toho, nikdy nestalo.
A TOHLE, skončí.“
Cas se zkusil z Deanova sevření vysmeknout. To zesílilo.
„Přece sis nemyslel, že to bude snadné. Naivko. Musí to být brutální, ZÁSAH, pokud si Cas má vzpomenout.“
Dean zanrkal. Pustil Casovu ruku. „Poslouchej, ty, prašivino – „
„Deane,“ Cas ho přerušil dřív, než lovec dal průchod emocím, „Má pravdu. Pokud jsou ty informace v mé hlavě, je třeba je objevit.“
„Ale, já kvůli tomu nezkratuju tvůj mozek, Casi!“
„Zkratuješ radši mozky ostatních lidí na téhle planetě? Legion – „
„Musí být zastaven,“ vstoupil do řeči, Bobby. „My víme.“
Dean si promnul čelo. „Fajn. Fajn, je to na tobě, Casi.“
Castielův výraz, je plný vděčnosti, když tiše hlesne: „Děkuju.“
Sakra. Dean, neví ZA CO. Koneckonců, TOHLE, je Jeho planeta, kterou se ta cizím bytost která už přišla o vše, a o všechny, snaží zachránit. Neví, proč vždy, z jeho úst namísto díků, vypadne sarkasmus, ale Dean předpokládá, že je to návyk. „Zkus se OVLÁDAT, Casi. To zfalšované pojištění, se nevztahuje na samo-vzplanutí.“
…
Dean, vyprázdní jednu láhev. Pak druhou. Sam bratra opustil, u páté, se slovy: „Jdu si lehnout.“
Dean pokračuje. Šest. Slyší kroky. Někdo, za Deanovými zády nejistě přešlápl. Vyprázdní poslední láhev, a ušklíbne se. „Posaď se, přece, já nekoušu.“
Cas, si sedl. „Zlobíš, se?“
„Jsem naštvaný na Crowleyho. NA TEBE, ne.“
Cas ukradl jednu láhev, a otevřel jí.
„Hodlám se opít do němoty,“ oznámí Dean.
Cas se napil. Pak, láhev položil na zem, mezi své nohy. „Bobby nebude rád, až zjistí, žes vypil jeho ZÁSOBY.“
„Možná, je zbytečné zásobit se, když svět končí,“ polkl. Nejistě, pohlédl na Case. „Svět, končí, že jo? Znovu.“
Cas, zvedl oči k obloze. Na sobě, má bílé triko na spaní, a džíny, které si oblékl, když šel sem.
„Nevím. NEVÍM, co se MÁ stát,“ Cas, si skousl ret. Sklopil oči, a vyhledal, oči lovce. „Deane. Chci. Chci se tě na něco zeptat.“
Dean, zatajil dech. Má, stažené hrdlo. V ústech cítí, chuť piva. Noční vzduch, je čistý, a chladný, a Deanovi se motá hlava. Cítí, on CÍTÍ -
Nevěděl, že ještě VÍ, jak cítit TOHLE. Vyděsilo ho to. Rychle od Case odtrhl oči. „Hm?“ napil se.
„Proč jsi souhlasil s Crowleyho nabídkou?“
Lovec se zakuckal. Tohle nečekal. „Co, prosím?“
„Je to pořád tentýž démon.“
„Já vím, Casi, ale tohle je – „
„Nezbytné, samozřejmě,“ Cas semkl rty. A, andělská tvář, která před chvílí vzhlížela k obloze, je pryč. Cas, sedící vedle Deane je, další smrtelný muž, bojující ve válce, jejíž výsledek je nejistý.
„Nevyčítáš mi to, že ne?“
A, Cas se zasmál. Skutečně, zasmál. „Už jsem si zvykl na Paradoxy, Deane.“
„Paradox? To není paradox, je to – NUTNOST, „ Dean, cítil potřebu se bránit.
Cas, se kousl do jazyku. Napil se, a vydechl. Vůně, piva se mísila se vzduchem, okolo, a Dean, je opilý jen tou představou. Cas si olízl rty. „Nikdy jsem ti nepoděkoval. Víš, že jsem nikdy neměl doopravdového přítele?“
„Jo?“ hlesl, Dean.
Přikývl. „Byl jsem, druh ve zbroji, ale přátelství… Miluju, a ctím, své bratry a sestry, ale necítím k nim totéž, co k tobě.“
Dean, se zhluboka nadechl. „Vážně?“
Cas, na něj jednoduše zírá, a Dean neví, co vidí tak zajímavého. Chce, na to Case upozornit, ale Cas je rychlejší. Poposedne si. Pak, blíž. Vzhlédne, a v okamžiku, kdy Deanovi pokládá prsty na rameno (nebo je Dean tak opilý a představuje si to?), ho lovec odstrčí. Cas vypadá zraněně. „Deane?“ zeptal se překvapeně.
Dean zalapal po dechu. „Záříš, Casi. Doslova,“ dodal, protože Cas se pořád tváří, nechápavě. „Ty, ZÁŘÍŠ.“
Castiel zvedl ruce do výše svých očí. Světélkují. „Oh,“ chce říct, ale místo slov, vykucká světlo. Vychází z něj ústy, očima, prokluzuj mezi prsty.
Cas, panikaří. Potřebu mluvit, vystřídá potřeba dýchat.
Anděl, se napjal, jako struna, a vytřeštil oči. Dean mu položil ruce na ramena, ve snaze zabránit pádu. Cítil, že Cas zarývá nehty, do jeho paží. Spolkl syknutí. Uplynuly vteřiny. Pak, minuta. Stisk povolil, a i Casův dech se zklidnil. Oba, sedí ve tmě.
„Ups. Co to – „ Dean Casovi pomohl opřít se o zeď. „Vzpomínáš si?“
Rozechvěle, přikývl.
„Na co?“ zkusil Case podepřít, dosáhl ale jen toho, že Cas zkřivil tvář bolestí. „Promiň!“
Anděl, který věděl, že se lovec neomlouvá jen za to, vyčerpaně odvětil: „Je to stěží Tvoje chyba, Deane.“
„Nech si ty kecy.“ Samozřejmě, JE to Deanova chyba.
Cas, polkl. Dal se jakž takž dohromady. Narovnal se. „Potřebuju, papír. A, tužku.“
…
Dean, spal, když mu došlo, že je pozorován. Otevřel oči, a automaticky sáhl po zbrani. Pokoj se otočil o sto-šedesát stupňů. Dean, si sedl, ospale mžourajíc ve tmě. U stolu seděl Crowley.
„Je to hit? Nebo, návyk. Dívat se, jak spím?“ zavrčel.
Crowley se zašklebil. Napil se ze sklenky, kterou, Dean odhadl, démon, společně s tekutinou nacházející se uvnitř, ukradl v Bobbyho kuchyni.
„Snažím se přijít na to, CO ho na tobě tak zaujalo.“
Dean natáhl ruku a rozsvítil lampu. Crowley si demonstrativně zaštítil oči. „Oh, jsem slepý,“ podíval se na lovce zpod prstů.
„O čem to, k sakru mluvíš?“ Dean schválně zvýšil hlas, ve snaze přivolat ostatní. Dům byl plný lovců a Crowley MUSÍ pozorovat jeho.
„O Castielově posedlosti tvou zbytečnou, patetickou, lidskou maličkostí, červe. O čem sis myslel, že MLUVÍM?“
Dean, si stoupl, a začal se oblékat. Oči přitom nespouštěl z démona. „Cas, NENÍ posedlý,“ odsunul sklenku, z které Crowley ucucával, k okraji stolu. „Přestaň, se plížit po domu, a špehovat lidi. A, vykládat blbosti!“
V Crowleyho ruce se, objevil nový, nápoj. Dean rozpoznal opravdu dobrou čtrnáctiletou whisky.
„Ty, a andělé. Máte historii. Ale, ty a Cas, to je něco jiného. Je to víc,“ Crowley se napil, „osobní. Co viděl?“ zeptal se dřív, než Dean stačil, protestovat.
Lovec zaváhal. Až dosud Crowleymu věřil, ale jak ví, co Crowley udělá, až zjistí, co potřebuje? Informace jsou v tuhle chvíli zbraň, a Dean se jí nevzdá snadno.
Crowley nadzvedl obočí. „Můžu se zeptat přímo JEHO.“
„Fajn. Fajn,“ Dean se začal přehrabovat v kapsách. Za chvíli z ní vytáhl zmuchlaný kousek papíru. Podal jí Crowleymu, a rychle stáhl ruku. Démon, čtverec rozložil na stole. Zadíval se na řadu symbolů nakreslených uvnitř. „Cas říkal, že budeš vědět, JAK to použít. Je to enochiánština?“
Crowley zvedl oči, a zašilhal přes okraj stolu na lovce. Tvářil se opovržlivě. „Ne, ty tupče. Tohle, je jazyk, před jazykem.“
Dean zatajil dech. „Ty myslíš – „
Do místnosti vstoupil Sam. Měl na sobě triko na spaní. Vlasy měl rozcuchané, a odstávaly mu od hlavy. „Před začátkem světa. BOŽÍ jazyk,“ řekl, ospale. „Crowley –„
Dean, se nevzdal snadno. „Není enochiánština, boží jazyk?“
Sam přistoupil ke stolu. Snažil se prohlídnout si kousek papíru, který Crowley studoval.
„Enochiánština, je ŘEČ, kterou Bůh komunikoval s anděly. Tyhle výrazy jsou starší než andělé, stejně staré jako Bůh. Je to PRVNÍ SLOVO.“
Dean, a Sam si vyměnili pohled. Starší bratr se ušklíbl. „Počkej. Máš na mysli TO SLOVO?“
Crowley mávl rukou, směrem k Samovi, čímž dal Deanovi najevo, že on je ten hloupější člen týmu a má se zeptat někoho, kdo je ochotný se s ním bavit. Ale, i Sam vypadal zmateně. Pokrčil rameny, a tiše artikuloval: „Nevím, Deane.“
Dean otevřel pusu, ale v tu chvíli se Crowley usmál. Složil papír, a ignorujíc Deanovo „Hej,“ ho strčil do kapsy. Pak se zvedl. „Tohle věci hodně usnadní.“
„Jak?“
„Chytíme Legii.“
Dean znovu otevřel ústa, a Crowley otráveně pokračoval. Protočil očima. „Démoni vzešli z andělů, byli poslední. Jaký jazyk používáš k jejich vymýtání?“
„Latinu.“
„Jazyk, který Andělé předali lidem, aby se, bránili. Anděly stvořil Bůh, jako PRVNÍ.“
„Enochiánština,“ hlesl, Sam. Otočil se čelem, k Deanovi. „Symboly, které používáš ke spoutání andělů, jsou enochiánské.“
„Legie vzešla z chaosu, na počátku před počátkem. Slovo, jí vdechlo život, a jenom Slovo jí může zničit. Má stejnou moc jako Bůh.“
Dean, postoupil vpřed. „A, jak to ví Legie?“
„Mohl bys dávat pozor? Předpokládám, že slyšela volání Hlasu, než procitla.“
Sam, chtěl vědět víc, ale, Dean měl jinou starost. „Dobře. Teď když, víme, CO použít, sprav, Case.“
Crowley ho neposlouchal. Bez varování zmizel.
„Svině!“
„Deane,“ Sam bratrovi položil ruku na rameno. Dean jí setřásl.
„Jo, Sami?“
„Myslíš si,“ Sam, na Deana hledí, jako štěně, „že, má pravdu? Mohlo by to, fungovat?“
„Nevím…“ Dean zavrtěl hlavou. Pak mu došlo, „Proč nespíš?“
Sam se ušklíbl. Roztáhl rolety. Venku, svítalo. Bůh-ví, odkud, vytáhl laptop a spustil ho. Dean otupěle mžoural do světla, šířícího se z obrazovky. „Nemohl jsem spát, tak jsem, PÁTRAL.“
Dean, odešel do kuchyně. Vrátil se se sklenicí vody. „Co jsi vypátral, Scherlocku?“
Sam, namísto odpovědi, přesul laptop tak, aby Dean viděl, co je na první stránce zpráv. Z mapy zmizelo město. A, vyhlazení, bylo horší, než krvavá jatka. Zavánělo Začátkem, KONCE.
Dean, se napil. „DOUFÁM, že Crowley má pravdu.“
…
„To, že víme, jak to spoutat, je k ničemu, protože Smrt dveře znovu neotevře. A, nemůžeme Legii držet zavřenou, TADY, po zbytek věčnosti.“
„Proč, ne?“ Dean, jedl sendvič. Sam, který pozoroval, jak jeho bratr přežvykuje, znechuceně, odvrátil oči.
„Další věc, je,“ pokračoval Bobby, „Že my nevíme, co udělá Crowley. Chystá se, sejmout z Case to tetování?“
Dean odložil, oběd. „Ne. Ale, slíbil – „
Nikdo v místnosti zjevně nevěřil tomu, CO Crowley slíbil. Mohli, jen doufat, že je pořád potřebuje a vrátí se dřív, než použije SLOVO. A, to byl problém číslo dva. Crowley byl Král Pekla. Nikdo nechtěl, aby vládl SLOVY, ač nevěděli, co přesně to znamená. Dean, nabyl dojmu, že, zase naletěli.
„Je mi,“ do hovoru vstoupil třetí hlas. Tři lovci zvedli oči. Cas, stál mezi dveřmi, opírajíc se o trám. „Nevolno.“
„Nevolno, jak?“ Bobby si pamatoval na epizodu se zvracením, a nechtěl, znovu čistit koberec. Sam, byl pohotovější. Zvedl se, a zkušebně položil Casovi ruku na čelo. Cas, se odtáhl. Hleděl, na Samovu ruku, jako na zbraň. „Má, horečku,“ podotkl, Sam, a přes rameno, zašilhal, na Deana. Lovec, byl v mžiku na nohou.
„Jak, se cítíš?“ zeptal se. Cas, se odtáhl od rámu, dveří, o nějž se opíral, a narovnal se.
„Jako bych snědl, tisíc burgerů,“ hlesl. Zbledl, Otevřel ústa, a protože lovci už měli své zkušenosti, automaticky ustoupili. Vše, co vyšlo z Castielových úst, byla však JEN voda. Anděl, slabě zakašlal, a pak se pod ním podlomily nohy.
…
„To je dost, že jsi tady!“ vyštěkl Dean. Crowleymu trvalo dva dny objevit se.
„Nejsem Castiel. Nepřijdu na zavolání!“ Crowleyho argument Deana na moment odzbrojil.
„Ale, jsi tady,“ podotkl Sam.
Crowley přistoupil k posteli. Černý kabát se mu vlnil okolo kotníků. Pokrčil rameny. „Dlouhá chvíle. A, nechci, aby studnice informací vyschla. I když předpokládám, že až Cas umře, můžu se ho po zbytek věčnosti, vyptávat v Pekle.“
Dean, polkl. „Přestaň kecat, a uzdrav ho.“
„Rovnou k věci, tak to mám rád,“ Crowley si sedl na postel. Prohlížel si Case s nepředstíraným zájmem. „Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou,“ vztáhl ruku, a pak jí s rozmyslem zase spustil. Dean, viděl, že si představuje, o Čem Cas sní, a vidí možnosti.
„Hej,“ vyštěkl. „Čaruj,“ pozoroval, Crowleyho ruku i to, jak se, spící Cas odtáhl z jejího dosahu. Crowley si to znovu rozmyslel. Dřív, než Dean nebo Sam postřehli, CO se děje, démon vytáhl nůž, a s bleskovou rychlostí a přesností, řízl Case do předloktí.
Dean, se vrhl vpřed, ale, Crowley mávl rukou, a lovec e odrazil od neviditelné stěny. „Uklidni se.“
„Proč jsi to udělal?“ sípal, Dean, zvedajíc naražený zadek ze země. Sam, se prsty dotkl stěny energie. Dean si nemyslel, že je fascinující.
„Potřebuju jeho krev,“ Crowley zrušil stěnu, Sam, který se o ní opíral, skoro přepadl dopředu. Démon, schoval nůž.
Cas zasténal. Dean si významně odkašlal. „
Fajn,“ démon, udělal zvláštní gesto rukou, a pak, Cas, ztuhl. Vydal zvuk, podobný vzlyku.
Napjal, se a uvolnil. Spadl zpět, do matrace, na níž zůstal bezvládně ležet. Crowley si ten dramatický moment vybral k tomu, aby zmizel. Byl to Sam, kdo se shýbl nad Casem. Dean, nemohl, Ta situace byla příliš podobná jiné, k níž už došlo, a lovec nechtěl přijít o Case. Znovu. Ležel, na posteli jako mrtvý muž.
Sam, se Case dotkl. Otočil se, a přes rameno poznamenal. „Tomu neuvěříš, Deane. Spí.“
…
Když se Cas probudil, Dean držel jeho ruku. Ne, ruku, ale zápěstí. Otáčel ho ve vzduchu, a zkoumal.
„Deane?“
Lovec, ruku rychle pustil.
„Přinesl jsem ti něco k jídlu,“ Ukázal, na talíř položený na stole.
Cas zamrkal. Pohlédl na pokrm, a pak na lovce. Polkl. „Ne, burger?“
Dean se mohl mýlit, ale domníval se, že Cas, zkouší vtipkovat. „Ne, burger.“
Cas, přikývl. Posadil se, mžourajíc do světla. Sjel očima k obvazu na svém zápěstí. Nadzvedl obočí.
„Krev. Crowley říkal, že to vysvětlí později,“ Dean doufal, že zní bezstarostně. Crowley nic takového neslíbil, a lovec se přistihl při tom, že na Casovu ruku nemůže přestat zírat. Cas, to postřehl taky. Přitáhl jí k hrudi.
„Značky – „
„Jsou pryč, tvoje kůže je hladká jako dětská prdelka.“
Cas, přikývl. Usadil se pohodlněji, a sáhl pro krekry, s vodou. Když, ochutnal, zašklebil se.
„Sam říkal, že bys měl jíst střídmě, aspoň na začátku, než se úplně zotavíš. Bylo snazší mu to odkývat, než ptát se PROČ. Jestli ti to nechutná – „
„Deane,“ skočil mu Cas do řeči. „Je, to fajn,“ spolkl suchar, a zapil ho vodou. „Vydatné.“
Dean pozoroval, jak žvýká. „O čem jsi snil?“ Zeptal se náhle.
Cas si s odpovědí dával na čas. Znovu, se napil.
„Casi – „
Odtrhl oči od sklenice. Polkl. „Byl jsem v Očistci.“
„Myslíš,“ Dean nevěděl, CO myslí.
„Myslel jsem, že je to jenom Jezero, ale, byl to Očistec.“
Dean si mnul čelo, a Cas čekal. Opřel se o stěnu, a ruku si položil přes oči. „Sakra. Tohle, nikdy neskončí. Jen jeden, jediný normální den. Chci toho moc?“
Cas se ušklíbl.
„Já vím. Vím. Pravý Muž, na Pravém Místě. To, jsem já,“ svěsil ruku. Otevřel oči. „Víš, určitě, že jsi v pořádku? Žádné, trvalé následky?“
„Budu, žít,“ a, oba věděli, že TOHLE, v JEJICH SVĚTĚ, stačí.
…
Crowley se objevil druhý den.
Cas, a ostatní vzhlédli. V Bobbyho obývacím pokoji ,ležely rozházené knihy, a zbraně. Bobby vystopoval Legii, a lovci se rozhodli zastavit nadcházející krvavá jatka.
„K čemu potřebuješ Casovu krev?“ vyhrkl, Dean dřív, než Crowley otevřel pusu. „A, co chceš dělat? Umírají, tu lidé, ty karikaturo!“
Crowleyho tvář, byla smrtelně vážná. „Teď vidím, PROČ Ti Alastair vyřízl jazyk.“
Dean zbledl. Postřehl, že Cas, vedle něj ztuhl, a tak nějak mimochodem, nenápadně, si na židli poposedl, blíž k Deanovi. Co to –
„K čemu je ti ta krev?“ zeptal, se Cas.
„Musím, otevřít Očistec.“
„Ale, Smrt říkala –„
Crowley mávl rukou, a Bobbyho hlas, zmizel. Lovec nemně, zaklapl ústa. Dean toho měl dost.
„Poslyš – „
„Vím, CO Smrt říkala, ale, existují i jiné cesty, vedoucí k Očistci. A, když víme kudy, Otevřeme dveře s pomocí Slova.“
„Krev,“ hlesl Cas. „Čistá duše, vstoupí do Nebe, a Nečistá, do Pekla.“
„Správně,“ potvrdil Crowley, který byl rád, že je s někým na jedné vlně. „Ale, KAM vstoupí to, co není ani démon, ani anděl? Potřebuju krev obou, abych otevřel dveře. A, ty jsi drahý, jediný živý anděl, nebo to, co se andělu blíží, na téhle planetě.“
Cas, zavrtěl hlavou. „Přišel jsem o Právo říkat si Anděl, už dávno. Moje krev není čistá.“
S Crowleym to nehlo. „Zkusme to,“ A, byl pryč.
„Když nic, má plán,“ podotkl Bobby, jemuž se vrátil hlas.
„Nebude to fungovat,“ podotkl, pochybovačně Cas.
Dean, natáhl zbraň. „Uvidíme.“
…
„Musíš, NĚCO jíst.“ Sam byl neústupný. Podstrkoval Castielovi talíř, a Cas který konečně ztratil trpělivost, odsekl, Nemám, hlad.
Dean se usmál. Cas, a Sam se dohadovali, což bylo mnohem lepší, než nenávidět se. Zadíval se z okna. Seděli v restauraci. Slyšel, že Sam říká, „Aspoň to zkus,“ a Cas, netrpělivě vydechl. Dean, zasáhl.
„Má pravdu, Casi. Vím, že jsem to celé pokazil Královským double burgerem, ale nevzdávej to. Sněz, trochu.“
Cas, mrmlal, ale, začal jíst. Obědvali v tichu, dokud Dean nepostřehl, že Cas zírá z okna. Nejen, z okna. Něco, VIDĚL.
„Co je? Hej,“ Luskl prsty.
Cas odtrhl oči, od, čehokoli, co zaujalo jeho pozornost.
„Měl jsem pocit, že vidím, „ Byl, bledý. „To, je jedno,“ napíchl na vidličku, kousek salátu a vsunul ho do úst. Dean, a Sam si vyměnili pohled. Cas, úspěšně snědl polovinu porce. Pak se omluvil, a se slovy, „Musím na vzduch,“ opustil stůl. Neukázal se po zbytek odpoledne.
Sam ho přistihl s lahví v ruce. Cas, seděl v motelovém pokoji. A, pil.
„Jsi, v pořádku?“
Anděl, zvedl krví podlité oči. Kdyby, Sam, byl Dean, dělal by si větší starosti, ale, Sam neviděl budoucnost, a proto to, že Cas pije, JE problém, ale ne PROBLÉM. Přesto, si sedl. Cas, se ošil.
„Viděl, jsem Claire,“ řekl. Slabě se rozkašlal.
Chvíli to trvá, a když Samovi konečně dojde, KDO je Claire: „Myslíš, TU, Claire? Nemá být – „
„Doma? Pochybuji, že zůstali v tom domě,“ napil se.
Sam, přikývl. Rozumí. Ví, co znamená pojem Bolestivé vzpomínky.
„Viděla tě?“
Zavrtěl hlavou. To, co cítí, není jen vina. Tohle, tělo, Jimmiho tělo, genetický kod, je svázán s Claire a teď, když mezi nimi nestojí Castielova milost, jako stěna, Cas CÍTÍ potřebu, mít jí rád. Zjistil to, až když Claire viděl, a přesto, ví, že jsou ty pocity, absurdní, protože Cas, o Claire nic neví. Je, to nepořádek.
„Aspoň, že tak. Casi – „
„Má Crowley pravdu?“
Sam nadzvedl obočí. Cas, odložil láhev. Otočil hlavu, a jeho a Samovy oči se setkaly.
„Skončím v Pekle?“
Lovec, zadržel dech. V hlavě se mu promítlo milion výjevů, různé možnosti, a odpovědi. Vize. Zamrkal. Cas, se pořád díval, a viděl, že Sam se dívá. Pochopil. Znovu se napil. Láhev skončila na zemi. „Zasloužím si to.“
„A, taky nezasloužíš,“ podotkl Sam. Slyšeli, motor. Oba, poznali impalu. Cas, se ušklíbl.
Dveře se otevřely. Dovnitř, do motelového pokoje, vstoupil Dean. Sam, taktně odsunul láhev s alkoholem stranou dřív, než si jí bratr všiml.
„Hledal jsem – hej, ahoj. NAŠEL, jsem, Case,“ opravil se. „Kdes, byl?“
„Volal Bobby.“
Cas je pro jednou Samovi vděčný. Dean přesul svou pozornost, z něj, k bratru.
„Co, chtěl?“
„Ví, kde Legie udeří.“
Dean, nabil zbraň. „Tak, co tady ještě děláme?“ Podal, Casovi batoh. „Osedlejme, koně.“
„Jaké, koně?“
„Je to, výraz, Casi.“
„Cas, přikývl. Odložil batoh, a zamířil do koupelny. Dean, ho sledoval očima. „Kam, jdeš?“
„Osedlat koně.“
Sam, ukryl úsměv v dlani. A, Dean se rozhodl, že až to všechno skončí, on a Cas, si sednou, a Dean mu udělí lekci, rétoriky.
…
Je to krvavý boj, a neobešel se bez obětí. Na jeho konci, zůstali čtyři zachránění civilisté, a pět mrtvých. Teprve, když, Dean a Cas, společně odvlečou zraněného Sama do motelu, Cas zjistí, že i jejich vlastní šaty, jsou pokryté krví. Zírá na svou bundu, skropenou na levém boku. A, vzpomíná.
Legie. Krev. Dean.
Cas, polkl. Sam byl pořád v šoku, ale vzpamatovával se, a protože i Dean vtipkoval, Cas usoudil, že to zranění není vážné. Odešel do koupelny. Stoupl si pod horký proud tekoucí vody, a zavřel oči. Stačilo málo. Legie, je blízko. Zničí to všechny. A, všechno. Rychle vylezl ze sprchy, osušil se, a vrátil do pokoje. Sam ležel na posteli, a snažil se vymanit s Deanova sevření.
„Drž,“ Dean čistil ránu na Samově ruce. „Chceš tam mít, jizvu?“
„Jen to ne, doktore.“
Cas si sedl na židli, přistavenou ke stolu. Pozoroval dohadující se bratry, ale neposlouchal. Začal, klimbat.
Z apatie ho vytrhl až Crowleyho hlas. Démon, se zjevil uprostřed pokoje, a vyděsil tři muže k smrti.
„Nefunguje to!“ Crowley, rozlíceně, zahodil nádobku s krví. Přistála na zemi, a roztříštila se. Démon, jí přešel, a ukázal prstem na Castiela, tváříc se povýšeně. „Nefunguje to!“ zopakoval, jakoby to byla Casova vina.
Cas, nakrčil nos.
„Říkal jsem ti, že – „
„A, co mám TEĎ dělat?“
Cas, mlčel. „Začni tím, že se uklidníš,“ zasáhl Dean. „Asi ti to nedochází, ale, to MY, jsme v první linii.“
Crowleyho Deanův ton nezastrašil. Když nic, rozběsnil ho víc. „A tobě, červe, nedochází, že bez anděla, bude brzy VŠECHNO první linie!“
„Michael,“ šeptl, Cas. Každý, v místnosti ztuhl.
„Co?“
„Michael je anděl. Jediný opravdový anděl, který je, k dispozici.“ V Pekle nebylo v dispozici, ale ostatní andělé jsou v nebi, takže to, co Cas říká, dává smysl.
Sam, se nadzvedl na lokti, potlačujíc syknutí. „Fungoval by to?“ zeptal se, Crowleyho.
Démon je pořád královsky naštvaný, ale Castielův návrh ho zklidnil. „Nevím. Možná. Je, zavřený, v Pekle. Není, zcela čistý, že?“
„Je, pořád Anděl.“
Crowley zavrtěl hlavou, ale přestal se hádat. „Bude to trvat. Michael, je -.“
„Jiná možnost tu není.“
Když Crowley zmizí, Dean vytáhne telefon, volaje Bobbyho. O něčem spolu diskutují. Cas, neví o čem. Dívá se na krev na podlaze. Na, SVOJÍ krev. Věděl, že to nebude fungovat, ale, jedna jeho část, doufala, že snad, MOŽNÁ –
Z úvah ho vytrhne Dean. Lovec hodí na podlahu hadr. Krvavá kaluž zmizí.
„Nic si z oho nedělej, Casi.“
Cas rychle přikývl. Podlaha je čistá, a Cas se, nemůže se zbavit dojmu, že je pořád krvavá. Má pocit, že Dean rozumí.
…
Den před plánovanou akcí, se Dean, zeptal. „Co je to Slovo, Casi?“
Cas, neví, JAK odpovědět. Je to slovo. A, taky není. Jedná se víc, o MOC, nad životem a smrtí. Dřív, než Bůh svěřil žezlo Smrti do rukou Smrti. DŘÍV. Před Stvořením, jenom Bůh vládl mocí oživovat, a Brát.
Slovo má moc Ukončovat a Začínat. Je Bůh. Cas, není rád, že ho Crowley zná a později, to bude problém. Ale, v tuhle chvíli se musejí vypořádat s Legií.
Cas, jí Vidí, mizet v Očistci. Stěny, pokrývají symboly. Krvavý rituál vyžaduje krev. Cas slyší Legii křičet. Vidí spolu Smrt a Život tančit, v plamenném kruhu, v aktu Stvoření, a Zániku, a ví, že ten kruh představuje Oko Vesmíru. Cítí, Deanovu ruku, na ramenu.
Otevřel oči.
„To, SLOVO,“ připomněl Dean.
Vše, BUDE vysvětleno. A proto řekne: „Uvidíš.“
…
Čekali na Sama v autě před benzínovou pumpou. S Crowleym se měli setkat o půlnoci na smluveném místě. Cas seděl na zadním sedadle a Dean nespokojeně pokukoval po hodinách.
„Chová se pořád, jako dítě,“ podotkl. Šilhal, ven, pokukujíc po Samovi, uvnitř stanice. V tu chvíli Deanův pohled změkl, a Cas by byl přísahal, že lovec bojuje s nutkáním, nastartovat, odjet, a čelit Legii sám. Cas si odkašlal.
„Bude v pořádku,“ Neví, proč si myslí, že to Deana uklidní, ale, asi to funguje, protože lovec vydechl. Uvolnil se.
„To, my všichni, Casi.“
Cas, odfrkl. Otočil hlavu, a po Deanově vzoru se zadíval z okna. Je, noc, a na silnici dopadají kužely barevného světla lamp. Cas, si je vědom toho, že si ho Dean prohlíží ve zpětném zrcátku. Dál, zarytě hledí ven.
Sam, si nastoupil.
„To je dost.“
„Na,“ Předal Deanovi sendvič a jiný hodil dozadu Casovi.
„Jídlo, vážně?“
„Nevíme, jak dlouho to potrvá,“ podotkl, vždy praktický Sam. Dean, se ušklíbl. Nastartoval. Impala opustila parkoviště. Vnořila se do tmy. Je, to POVĚDOMÉ. Naposled, ti tři, ve stejném složení čelili Apokalypse.
A, přišli o hodně.
…
Na určené místo, dorazili třicet minut před půlnocí.
„Hej,“ S Casem, někdo třásl. Anděl, otevřel oči.
„Jsme tady?“ zeptal se, ochraptěle. Dean přikývl. Odešel dozadu, a začal se přehrabovat v kufru. Sam, nebyl v dohledu. Cas se posadil, a nohy vystrčil ven. Noční vzduch byl chladný, a Cas se rychle probral. Zíral do tmy před sebou, jako kočka. Slyšel vodu. Zastavili v doku.
„Co je?“ zeptal se Dean. Cas, zíral před sebe. „Neříkej mi, že se bojíš vody?“ Dean, si z Case nechtěl utahovat. Cas, semkl rty, a zavrtěl hlavou. Lovec, nadzvedl obočí, humor zapomenut. „Casi?“
„Nebojím,“ Hlas, mu přeskočil. „Jsem, jen, nesvůj. Poblíž, VODY.“
Dean mu podal nabitou zbraň. „Když to říkáš,“ mlčky spolu zkontrolovali i ostatní zbraně. Když se k nim připojil Sam, byli připravení.
„Crowley. Nechce se mi, ale, musím říct, že Crowley odvedl dobrou práci.“
Dean protočil očima. „Máš pravdu, tohle jsem vážně nepotřeboval slyšet. Takže, všechno je připravené?“
„Zdá se. Symboly, dveře, všechno to sedí. Chybí jen, krev a Legie.“
„Jak to Crowley ví? Že, bude tady.“
„Crowley říkal, že VÍ.“
„Hm,“ Dean se nadechl, „doufejme, že má pravdu,“ ušklíbl se. „Zase.“
„Deane, nezačínej.“
„Co?“
Cas vstal. Bratři, ztichli. „Crowley?“
Crowley, stál, společně s třemi dalšími, démony, na, konci mola.
„Co je to?“ zeptal, se Sam.
„Kavalérie. A, krev. Čerstvá, a za tepla.“
„Nebylo by snazší přinést, jen KREV?“ podotkl Sam, celý nesvůj. Nerad mluví o démonské krvi. Crowley protočil očima. Vytáhl z kapsy flakon, rudé tekutiny a podržel jí proti světlu. „Michael vás, zdraví. A pokud jde o démonskou krev, Michaelova je čistá energie. Pro démony toxická, jako jed. Kdybych je smíchal dohromady, teď, ta exploze bude, katastrofální. Musí, to být rychlé. A, krve démona, je třeba víc. Mnohem. Proto jsou tu oni.“
„Proč jsme tu my?“ zeptal, se, Dean.
„Rozptýlení. Ber to jako kompliment. Jsi, neodolatelný.“
Lovec, se ušklíbl. „Dělat návnadu? Tobě? Kdo mi zaručí, že zasáhneš v čas?“
„Máš pravdu. Užívám si dramatické momenty. Pointa je, že zatímco spolu klábosíme, vy už jste návnady. Brzy, na viděnou, hoši. A, nebo NE.“
„Co si,“ Dean, ve snaze ulevit si, prostřelil, vzduch. Kulka, zmizí ve stěně. „Do predele. Do prdele!“ Dean, sklonil zbraň. „Musíme – „ všiml si, že Sam zírá za jeho rameno. Jak neblahým tušením, se otočil. Ve stínu, jedné z budov podél mola, stál muž. Jeho, oči se dívaly přímo na ně. Jako, na kořist.
„Musíme, ho nalákat dovnitř,“ šeptl Sam. „Blíž ke dveřím.“
Dean, přikývl. „Asi se – „ Legie, byl rychlá. Otevřela ústa. Z hrdla hostitele, vyšel výkřik. Cas si zakryl uši. K jednomu hlasu, přibilo milion dalších. To, co se lilo, z úst nestvůry byla litánie. Skutečný hlas Legie.
Hlas, Zkázy. To je pravé jméno Legie. Cas, si vzpomíná. Zkáza, dcera, Chaosu. Cas, se chopil zbraně. Dean, a Sam udělali totéž. Začali se pomalu posouvat blíž, k budově, na jejíž vnitřní stěny, Crowley umístil SLOVO. Legie, znovu otevřela ústa. Tentokrát to byl škleb. Od ucha k uchu. Odhalila ostré zuby, a vyřítila se jako vítr kupředu. Cas, skutečně cítil, poryv větru. Ochromil ho, a když znovu otevřel oči, Legie stojí, u nich.
Cas, zamrkal. Pozoroval, jako ve snu, Legii postupujíc blíž. BLÍŽ. Zatajil, dech. Viděl, pohyb, a Legii upadla hlava. Dean, Case, chytil za rukáv, a zacloumal s ním. „Prober se!“
Cas, přikývl. Legii narůstá nová hlava. Hladově, otevřela ústa. Dali se na útěk. Bylo třeba, Legii nalákat dovnitř, do budovy, a nechat se pronásledovat, znělo jednoduše. Kdyby Legie nebyla rychlejší, mohlo by to vyjít.
Zastoupila cestu Samovi, který byl u dveří první. Škodolibě, se usmála. Chytila Sama, za límec, a nedbaje jeho pokusů, useknout nestvůře hlavu, jím smýkla o zem. Lovec bolestně zavzdychal. Dean, byl vmžiku u něj. Střídavě hleděl na Legii a na mladšího bratra. „Sami?“
Legie si je prohlížela. Cas s hrůzou zjišťoval, že Dean je v šoku. Nevnímal nic, kromě Sama ležícího v bolestech na zemi. Svět, pro Deana Winchestera přestal existovat. Byl tu jenom, Sam. Zase. Legie, natáhla ruku. Dean, se nehýbal. „Same?“ Byl, v transu, a Cas ví, že MUSÍ zasáhnout.
Zkusil pozornost Legie odlákat od lovců. Vystřelil před sebe. Byl to chabý útok. Rána po kulce v hrudi hostitele nestvůry, zarostla.
Cas, věděl, že ničeho nedocílí, ale, Legie si ho všimla, a právě, o to usiloval. Vystřelil znovu. Pak zase, a když Legie stála u něj, Cas zbraň sklopil. Koutkem oka zavadil o lovce. Dean klečel u bezvládného Sama, oči uzavřené před světem. Před, skutečností. Cas, polkl.
Legie nasála vzduch. Usmála se, odhalujíc zuby. „Tebe, znám,“ řekla. „Jsi, povědomý. Ale, voníš JINAK. Chutně.“
Cas, zavřel oči. Pak, je otevřel. „Jdi k čertu,“ vyhrkl, nedbaje, že se rouhá. Legie, jím smýkla o zem, tak, jako předtím se Samem.
„Až, po tobě,“ Šlápla mu na rameno. Cas cítil, jak se jeho klíční kost láme. Zasténal. Legie, ho se zájmem pozorovala. „Co, pak?“ Šlápla, i na druhé rameno, a Cas s hrůzou zjistil, že nemůže hýbat rukama. Legie se otočila. Ne, Cas jí musí zdržet. Musí dát Deanovi čas. Pohnul se. Legie, shlédla.
„Tak, ty nepřestaneš?“ pootočila hlavu, a Casovi se zhoupl žaludek. To gesto, je JEHO. „Je, čas naučit tě plavat. Znovu.“
Slyšel, vlastní kosti. Křuply. Trhavě se nadechl. Sotva při vědomí, šeptl: „Ne.“
Nebylo to nic platné. Legie, zvedla jeho bezvládné tělo, a pak, jím mrštila o molo. Cas, znovu slyšel křup, tentokrát pod jeho váhou prasklo dřevo. Prkna se rozlomila, a Cas, otvorem, v molu, propadl, do vody. Měl pocit, že Dean, křičí „Casi!“, ale, možná si to jen namlouval. Moc o tom nepřemýšlel.
Kopnul jednou, pak podruhé, ale, ruce ho pořád neposlouchaly. Proud Castiela, stahoval dolů. Mořská voda, vstupovala do úst, nosu. Plic. Cas, se naposledy zoufale nadchl. A, vzdal se. Peklo vztáhlo ruku. Chytlo ho –
A, Cas, procitl.
Nečekal, že uvidí, pár lidských očí. Někdo, ho držel nad vodou, a táhl ven. Do bezpečí. On, a druhá osoba se svalil na zem. Jeho zachránce těžce oddychoval. Cas se přetočil na bok, a spatřil Sama. Lovec, krvácel, ale, byl živý.
„Jsi- „ Cas se zakuckal. „Byl jsi mrtvý.“
Sam, zavrtěl hlavou. „Jen v bezvědomí,“ Samovi z vlasů kapala voda. Vypadal žalostně, a Cas si pomyslel, že on budí jistě stejný dojem. Lovec se nadzvedl na loktu, a vzhlédl. Dveře do budovy, byly otevřené. Dean, a Legie jsou uvnitř.
Cas otočil hlavu.
„Dean si asi myslí, že jsem. Jsme. Musíme ho najít dřív, než udělá nějakou pitomost. Znovu. Můžeš vstát?“
Přikývl. Nevěděl, zda je to pravda. Necitlivost v rukách, ustupovala před nesmírnou, bolestí, v pažích, ale nohy se zdály být v pořádku. Se, Samovou pomocí se postavil. To, co našli uvnitř budovy tak nějak splnilo jejich očekávání.
Dean se opíral o stěnu. Lovec, Dýchal, zhluboka, a Cas nabyl dojmu, že to bolí. Legie, zcela nepříčetná, stála uprostřed místnosti, zalité žlutým teplým světlem, a zírala na Crowleyho, odříkávajícího rituál. Cas, sjel očima z Deana, ke stěnám. Byly pokryté krví. VŠUDE. Rychle sklopil zrak.
Žluté světlo zesílilo, a Cas, vydechl. Příjemné. Ten pocit, byl, hřejivý. Tišil, bolest. I Sam se uvolnil.
Cas, dovolil sám sobě, vplout dovnitř. Slyšel, ne CÍTIL SLOVO. Přítomnost, Něčeho. Deanův dech, se zklidnil. Světlo, sílí. Cas ztratil pojem o Čase. A, najednou, je všechno, PRYČ. Bolest se vrátila. Legie, se směje.
„Tvůj rituál, je jenom TRIK. Démone. Kdo si myslíš, že jsi?“
Crowleyho tvář zbledla. Cas dosud, nevěděl, že démon UMÍ zblednout. Asi, nikdy neviděl démona bát se. Proč taky? Démon, se vrátí do Pekla, což není trest, ale Crowley ví, že Legie může víc. Může, každý atom, podílející se na Crowleyho existenci rozmetat po Vesmíru. Co víc, může Vesmír přimět myslet si, že Crowley nikdy neexistoval.
Crowley, zkusil zmizet. Legie zvedla ruce do vzduchu. Tři ostatní démoni explodovali. Crowley stojí na místě. Legie vystupuje z kruhu. Cas, se třese.
Démon se nejistě usmál. „Nejsem ten, koho chceš,“ vrtí hlavou. Ustupuje.
„Sami,“ šeptl Dean. Mlčky, komunikují očima. Tohle, je šance.
Crowley je návnada.
Sam přikývl. Pohlédl, na Case. Pořád, ho drží na nohách. „Umíš,“ neví, JAK se zeptat. „Rozumíš SLOVU?“
Cas, se usměje. To, je to nejmenší. Přikývl. Sam, mu pomohl sednout si. Obloukem obešel Legii, která kroužila, jako dravec okolo Crowleyho, a přeřízl řemen, držící Deana, na místě.
„Nechceš MĚ!“ vrčí, Crowley. Panikaří. „Ty stupidní stvůro! Nechceš, MĚ! ON, zná slovo!“
Cas, ztuhl. Legie, se otočila. Prohlíží si, Case. Cas, si prohlíží jí.
Sam, a Dean jsou, daleko. Cas, je sám. Legie, pustí Crowleyho. Pomalu, obezřetně, postupuje vpřed. Jeden, krok. Dva.
„Otče, odpusť,“ Cas, si PAMATUJE.
Odříkává, SLOVO. Žluté světlo, je zpět. Šíří se místností, zlátne, a probouzí. Uspává. Kruh, znovu žhne, Smrt a Život. Vesmírná, hmota, starší než Bůh, spoutala Legii. Snaží se osvobodit. Bojuje, jako prve. Cas, nezaváhal. Zná, CELÉ, SLOVO. To, které Crowley nezná, a pro které neexistuje výraz v žádném jazyce, ani v řeči Boha. Je to POCIT, rodící se v srdci, v srdci, které Crowley nemá. Cas, je pro jednou vděčný za to, že je člověk, a CÍTÍ.
Žluté světlo exploduje, a legii pohltí. Cas, zavřel oči. Nechce vidět KONEC. Stačí, že byl na Začátku. Dean blízko něj lapl po dechu, a Cas si dovolí otevřít oko. Crowley se tváří triumfálně. Hledí na stěnu, v níž se mají otevřít dveře Očistce. Ale, něco chybí. Krev, démona. Crowleyho úsměv povadl.
Pokrčil rameny, odstupujíc ode zdi. „Škoda, skoro to vyšlo. Já už musím jít, a doufám, že vy a váš nový mazlíček, se sblížíte, protože – „
Větu nedokončil. Dean, stál u něj, a do zad mu bodl nůž. Nůž, který zabíjí démony, ale ne KRÁLE. Přesto, Crowley krvácel. A, to stačí.
„Co si, myslíš, že děláš? Nemůžeš zabít MĚ, tupče!“ Crowley by Deana v tu chvíli rád, zničil, ale je příliš zaskočený, Deanovým dalším počinem.
Lovec, z Crowleyho kapsy, vytáhl, flakon s krví archanděla. Crowley se zmohl na šokované, „Pff,“ a pak, Dean nádobku, roztříštil. Několik kapek, dopadlo na Crowleyho ruku.
Démon zamrkal. „Ty! „ a, VZPLÁL. Ne, jako tehdy, když předstíral, že hoří. Tohle, byl skutečný, PEKELNÝ oheň.
Legie, explodovala. Světlo exploduje. Vše, exploduje. Jako, TŘESK. Stěna, praskla, a vzápětí se v ní otevřely DVEŘE. Cas, řekl SLOVO.
SLOVO.
SLOVO.
Světlo, je vtaženo do otvoru, do jiného světa. Do vesmíru, kam patří. Zkáza, končí. Místnost se halí do tmy. S posledním paprskem, žluté záře, dovnitř, do Očistce, spadl, i Crowley. Pak, se dveře zavřou.
Ticho.
TICHO, po Velkém Třesku.
„Svatý - sakra!“ Dean, zíral, na stěnu. Místnost, je pořád plná krve. Ale, není v ní nic nadpřirozeného. Ochladilo se, a setmělo, „Je TO pryč?“ zeptal se, rozechvěle. Sam, si stoupl vedle něj.
„Zdá se,“ Podlomily se mu nohy. Cas, vidí, že ho Dean na poslední chvíli zachytil. Dojde mu, že on leží na zemi, už dávno. A, že krev okolo není součástí rituálu, ale patří jemu. Dean si toho musel všimnout taky, protože opřel Sama o zem, a klekl si k Castielovi.
„Casi?“
„Fungovalo to?“ Jeho hlas, zní jinak. Ne, jako Cas. „Je – „ nadzvedl se. Což je hloupost. Doteď si neuvědomil, JAK to bolí. Musí být zraněný vážněji, než si myslel.
„Hej, klid. Pomalu,“ Dean ho jemně zatlačil, zpět do pozice vleže. Vytáhl telefon, a vytočil, ambulanci. Přes rameno pošilhává po Samovi.
„Deane?“
„Hm?“
„Viděl jsem Smrt.“
Lovec ztuhl. Položil, mobil na zem. Zvláštně se na Case dívá. Cas, neví PROČ. Co, to znamená. Uhne očima. Lovec jeho tvář otočí zpět, tváří ke své. „Přestaň,“ přikáže. „Nech TOHO!“
„Ty tomu,“ trhavě se nadechl. „Nerozumíš tomu. Viděl jsem SMRT!“
Lovci do očí vstupují slzy. Cas to pořád nechápe. Vyhráli. Teprve pak mu dojde, že ty slzy patří jemu, a Deanovy oči reflektují to, co vidí.
Cas, se usměje.
„Viděl jsem Smrt. Peklo se vzdalo nároku.“
Dean, neví, co to znamená, a Casův úsměv nepovažuje za vítězství, ale za důsledek ztráty krve.
Lovec, se i tak, usměje na oplátku.
…
O týden později.
Se, Cas probral, v nemocnici.
Myslí si, že je v Nebi. Vidí, bílou. A, pak pár zelených očí. Zamrkal. Znovu. Vize, se rozjasnila. Dean stál u postele, a šklebil se.
„To, je dost!“
Castiel polkl. Tohle, je neuvěřitelný, konec. Ty, emoce jsou nové.
„Sam?“ zeptal, se.
„Bude v pořádku. Všechno, je V POŘÁDKU. Říkal jsem ti to, Casi!“ Dean je překvapený, ale, i šťastný. A, unavený. Okolo očí, má tmavé kruhy. Cas vzdychl. „Fungovalo to.“
„Jsem, překvapený.“
„Měli jsme štěstí, tím to je.“
Cas, zavrtěl hlavou. „Štěstí je souhra náhod. To, k čemu došlo v tom přístavu, byl spíš zázrak.“
Neušlo mu, že se Dean ušklíbl. „A co je, potom zázrak?“
„Boží zásah.“
„Ty věříš v Boha? Po tom všem, Casi? Po tom, co udělal,“ odmlka, „Tobě?“
„Právě po tom všem. Viděl jsi, co se tam stalo, Deane. Co si myslíš, že je SLOVO, když ne Bůh?“
Dean, neodpoví.
Oba, mlčí.
„Tak jako tak, je po všem.“
A, Cas cítí bolest. Konec. Cas, splnil úkol. Co je teď?
Co, si počne.
Zřejmě, se nějak prozradil, protože, Dean se zeptal:
„Jsi v pořádku?“
Polkl. Co je teď? Dosud, MĚL úkol. Vůli, žít.
Cas, ví, že být nešťastný, je hřích, protože nemá důvod být nešťastný. Ale, věří tomu, že Bůh chápe, že emoce jsou komplikované a odpustí mu. Cas, neví, co dál. Poprvé v životě, nemá PLÁN. Nevidí žádnou budoucnost. Je – ČLOVĚK. Čekajíc na to, co přijde. Nikdy nebyl, tak SMRTELNÝ. Polkl, znovu.
Deanovy oči, zářily, jako hvězdy. Vpíjely, se do jeho, a Deanovu, ruku, svírající jeho paži, si Cas nevymyslel.
„Myslel jsem, že jsi MRTVÝ,“ řekl Dean. Viděl jsem tě padat . A – „
Cas, neví proč. Natáhl ruku, a sevřel, Deanovy prsty ve svých. Ví, že se NĚCO změnilo. Cítí to. Nechápe to, ale VÍ. Jeho, a Deanovy propletené prsty, jsou pakt. Zamrkal.
„Jestli vás, dva ruším, můžu, JÍT?“ Ve dveřích stál – opíral se o ně, Sam. Měl, ruku v sádře, a byl, nezdravě bledý, ale, živý. Dean se ušklíbl, vstal. Cas, cítil, že se mu zhoupl žaludek. A, je to tu zase. Je, sám. Co to –
Dean došel ke dveřím (kulhá na jednu nohu), a jemně Sama šťouchl do ramene.
Samův protest je po tom všem, nejúžasnější zvuk na světě.
…
Dean pozoroval, jak si Sam skládá věci do přenosné tašky. Lovec, bral, a zase pokládal různé věci. Tomu, co dělá, nevěnoval, pozornost. Tvářil se zamyšleně. Nakonec, naditou tašku položil na motelovou postel. Vzhlédl. „Deane?“
„Vážně?“
„Vážně.“
„Páni. Není to, jen, post traumatická reakce, nebo tak něco?“
„Deane, rozmyslel jsem si to!“
„Takže, tohle je konec.“
Sam, se usmál. Cas, který bratry pozoruje, vidí, že se Sam snaží ovládnout. Že, nechce odjet, ale i chce. Cas, pootočil hlavu. Musí, se toho o emocích učit ještě hodně.
„Nebuď, melodramatický. Vím, že dřív nebo později se namočíš do průšvihu, a já tě z něj budu tahat.“
„Tak, nejezdi.“
Sam, zavřel oči.
„Deane. Skoro jsem umřel. Zase, ale teď to bylo JINÉ. Došlo mi –„
Cas se vytratil z pokoje. Tohle, nemá slyšet. Dal lovcům prostor rozloučit se, a VÍC. Nikdy se nedoví, co Sam zjistil.
Sedl si na lavičku, a rukama objal kolena. Za pět minut se k němu připojil Sam. Cas, vzhlédl a zamžoural do sluníčka. „Dávej na něj pozor, dobře?“
Přikývl.
„Dávej, na sebe pozor,“ dodal, Sam, „a eventuálně- „
Sam, se odmlčel. Cas má pocit, že za jeho odjezdem vězí víc, než osobní rozvoj. Sam se tváří jinak, jakoby VĚDĚL, víc. Cas, se chce zeptat, co to znamená, CO Sam viděl, v Oku Vesmíru. Sam zavrtěl hlavou. „Tak, zatím, Casi –„
Cas vyskočil. Je na nohách dřív, než ví, že vstává. „Děkuju, Same. Zachránil jsi mě.“
Sam, se usmál, ale tak nějak bolestně. „Nemyslím si, že bych dovedl žít ve světě, s Deanem, kdybych tě nechal umřít.“
A, tohle, zmate Case víc, než všechno ostatní. Ale, pomyslí si, když se dívá za odjíždějícím vozem, bude mít dost času na to, aby zjistil, Co měl Sam na mysli.
Domov 
Stránka 
Opravdu! Já jsem spíš na ty dějové povídky, tím teď nechci říct, že ty pocitové nemám ráda, protože Tvé povídky zbožňuju 
Ale tohle se mi fakt líbilo. Líbí se mi i to, že jsi si vzpoměla, že tohle časové pásmo zůstalo nezpracováno a vrátila jsi se k tomu. Teď to do sebe vše krásně zapadlo. A to, na co Sam vlastně přišel... to by zajímalo i mě 
Ale je dobře, že některé dveře zůstaly zavřeny. Dodává to povídce jisté tajemno. Takže moc děkuji za tuto povídku a už se těším na pátek, až si od tebe zase něco přečtu 
A oceňuji i to, že jsi chtěla zkusit tento styl psaní. Mě se to líbilo, takže jsi vlastně uspěla 
Samozřejmě nikdo se nikdy nezavděčí všem. Někdo má rád jiný styl psaní, tak to prostě je. Já vždy tvrdila, že mě osobně se víc líbí dějové povídky. Jen ty jsi mi ale dokázala, že si můžu zamilovat i pocitové 
To mě velice potěšilo, díky. 
hmmmmmm