Autor: katriel1987povídku si v originále můžete přečíst tady:
- kód:
-
http://www.fanfiction.net/s/3817042/1/the_breaking_point_of_steel
překlad jsem provedla se souhlasem autorky
BOD ZLOMU OCELE (The breaking point of steel)Dean mlčel už tři dny od Samova odchodu – nic kromě
Ano, pane a
Ne, pane když bylo třeba. Byli na cestě, mířili za lovem do Mississippi. Deanovo necharakteristické mlčení viselo těžce nad sedadlem spolujezdce. Tupě zíral ven na silnici, linie jeho čelisti byla napnutá.
John se nepokoušel s Deanem mluvit. Necítil se lépe na mluvení se sebou a neměl by to dělat, dokud na tom nebude rozhodně o něco lépe. Když se Dean odmlčel, nepromluví znovu dokud nebude lépe připravený. Byli na cestě od jeho čtyř.
Sam, třebaže...
John rychle umlčel takové myšlenky.
Deanovo mlčení a Johnovo pití každou noc víc než obvykle, a ty by si mohl psát encyklopedii o všem co si neřekli. Dean moc nejedl, což bylo více znepokojující než mlčení, protože před časem John vyslovil že, když Dean nebude jíst, je to jistě znamení apokalipsy.
John si ale nepřipouštěl moc starostí. Dean bude stále okolo. Vždy bude.
--
Byla to rutina; sůl a pálení, naštvanou zavražděnou manželku poslat zpět za jejím mizerným manželem a jeho rodinou. Trvalo jim půl dne najít hrob, Dean prováděl pátrání, jak by měl Sam dělat.
V Mississippi bylo horko, horko a hrozné dusno. (John se nezajímal o počasí v Kalifornii) Kopali vedle sebe, svlékli si špinavé džíny a propocené trika. Deanovo opálení, stále pěkné jako Mary, ale nebudilo dojem péče.
John rozsypal sůl a rozlil hořlavinu, Dean hodil zápalku. Sledovali v tichosti hoření, popel a doutnající uhlíky, které byly roztroušené přes vlasy a kůži, zápach hniloby a ohně, tak důvěrně známý.
--
Tuto noc Dean čistil zbraně mezitím, co se John díval do novin po další práci. Cítil Deanův pohled, když si dával lok z Jacka, pokoušející se utopit smutek, který ale zatraceně dobře věděl, jak plavat.
Když Dean skonči se zbraněmi, vstal, popadl svoji bunduz opěradla židle. „Jdu ven.“ řekl dutým hlasem, který používal v posledních dnech, hlas jako; Sam odešel unavený z celého, z něj. Možná jako; Sam
byl jeho život. Neptal na povolení, oznamoval to. Nečekal na potvrzení předtím než odejde.
John přikývnul odcházejícímu synovi, poskytující mu povolení, které nepožadoval. Bude dobré pro Deana vzít si kuře s velkýma prsíčkama a zapomenout, co se stalo před třemi dny. Pomůže mu to jít dál. Deanova houževnatost a stálý pohyb ho držely zpátky. Stále.
John položil whiskey, nebyl opilý, ale dost změklý na spánek se smutkem a bezmocným strachem. Nečekal. Dean se pravděpodobně dnešní noc nevrátí, nejspíš zůstane s nějakou holkou v jejím domě či apartmá.
--
Někdy uprostřed noci probudilo Johna bouchnutí do dveří, škrábání a neohrabené zvuky klíče snažícího se dostat do zámku. Jestli to je Dean, musí být určitě pekelně opilý. Možná nešel do domu k dívce, spokojil se s „rychlovkou“ na ulici. Dean si rád chodil pro sex. Málo vázání bylo lepší.
Nakonec se Deanovi podařilo otevřít dveře. Vpadl dovnitř, vnesl se sebou zápach kouře, lihovin a…
… krve.
John rozsvítil lampu a jeho chodidla dopadla na podlahu právě ve chvíli, kdy Dean upadl na kolena, hlavu měl skloněnou a ruku ovinutou kolem pasu. Krev mu tekla po krku z řezné rány mezi vlasy a jeho dech křičel;
zlomená žebra.„Bože, Deane!“ John pokleknul vedle svého syna, nevědouce kam se podívat dřív. Levá strana Deanova obličeje byla skoro černá, oko nateklé a podle Johnovi domněnky měl i zlomenou lícní kost. Klátil se dopředu a jedno oko stěží otevřené bylo skelné. Všude krev, černé a hrozné podlitiny, vypadalo to spíš jako zmlácení než boj.
„Kdo ti to udělal, Deane?“ Pomalu a nebezpečně, chytl jeho bolavé ruce po úderech a zatřásl jimi „Zatraceně, Deane! Kdo to začal?“
„Já.“ řekl najednou. Bylo poprvé za tři dny, kdy uslyšel Deanův hlas, a John věděl, že je ten nejhorší bastard, když si přeje jeho nepřítomný tón zpět. „Já jsem si začal.“ Podíval se na Johna polootevřeným okem zaplaveným hněvem, bolestí, proviněním a zklamáním. A John si pomyslel
Mary, moc se omlouvám.Dean znovu tiše upadl mezitím, co mu John svlékal bundu, klidně poslouchal, jak jeho otec plynule nadává nad podlitinami, zlomeninami a řeznou ranou na boku. Nevydal ani hlásku dokud se John nedotkl žeber, a dokonce i tehdy to byl krátký drásavý sten.
Deanova houževnatost, byl vyroben z oceli, a ty bys musel vyvinout dost tlaku aby si ji zlomil. John nenáviděl sám sebe, že si toho nevšimnul dříve, nenáviděl se, že neví jak to napravit teď, když už to konečně vidí. Maryin chlapec, její zelené oči a pihy, je zlomený a krvácí a on neví, jak mu pomoci. Neví, jak ho vzít, jak ho položit, a ať to udělá nejlépe, jak bude moc nikdy to nebude dost dobré.
Položil Deana na postel, svlékl mu roztržené, zakrvácené triko, vehementně klel nad botou zdeformovanou zraněními. Dean si nejspíš začal, ale dokončil to a John počítal, že si pravděpodobně naplánoval tento průběh. Skoro se zabil, bylo to to co chtěl?
Dean se nehýbal mezitím, co mu John stehoval bok, obličej měl otočený ke stěně, stěží potlačující bolest, když jehla prošla kůží.
John šil, ruce potřísněné krví. Snažil se nemyslet na svého malého chlapce, tak vzdáleného jeho ochraně. Snažil se nemyslet na to, že dokonce nedokáže ochránit ani toho, který zůstal. Chtěl mu položit otázku:
Chtěl jsi, aby tě zabili, Deane? To bylo to, co jsi chtěl?Ale příliž se děsil odpovědit, a tak jen stehoval. Dean upřeně zíral na zeď a encyklopedie nabírala na délce.
Dean bude v pořádku. Vždy je. Dokáže se dát dohromady a dokonce i jizvy půjdou stěží vidět.
Kvůli Johnovi. Dean se dá dohromady... a John věděl, že je ten nejhorší bastard, protože ho to těší.
Konec