MILOST

Krátká drabble povídka, inspirována obdobím jara, písní Hallelujah (Castiel verze, kterou jsem našla na youtube, a sama jednu její část přetvořila, do:

REMEMBER WHEN I MOVED IN YOU

THE HOLY SPIRIT MOVING TOO

(pořád věřím tomu, že v případě Deana a Case, je sex něco, více posvátného. Věřím v to, že sex, jakožto spojení, JE svátost. Sex, láska, otevření srdce, let the spirit in, see the God. Otevřít se, přestat myslet a nechat to tajemno v nás, nás ovládnout, a chtít, a milovat, a ztratit se v senzaci, která je dost dobře i spojení s Bohem)

Povídka nicméně, NENÍ o sexu.

Je rovněž inspirována, medovou vůní teplého, jarního vzduchu. A, Taky, sluncem.

Část, už přetvořené písně Hallelujah, jsem rovněž změnila na:

REMEMBER WHEN I MOVED WITH YOU

THE HOLY SPIRIT MOVING TOO

A, zde narážím na to, že Cas vytáhl Deana z Pekla.


Pozn.: Děj v období páté série. Nebo, po páté sérii ve verzi, v níž se z Case stal člověk. Doprovází, Deana na lov, byl zraněn, A, krvácí. Vzpomínky z Pekla, a komplikovanost vztahu s Deanem, se mísí s realitou, v níž je Cas zraněný. Nejdřív Casův, a pak Deanův pohled.

ŽÁDNÝ SLASH

Hurt, comfort, mystery. SKRYTÉ VÝZNAMY. Pouta. Peklo, a Světlo.

OTEVŘENÝ KONEC

Můj dárek k prvnímu jarnímu dni.





Castiel si z Pekla pamatuje žár. Ne, žár plamenů pekelných, ač ty, pálí taky. Všudypřítomný, a všeobjímající, byl především žár Deanovy v Pekle lapené duše.

Dotek, pálil. Duše, kterou Castiel vzkřísil, vykřikne, a ten výkřik rozezněl klenby Pekla. Castiel rovněž vykřikl.

Snaha, NOVOROZENCE, projevit, se. Sdělit světu: Jsem tady, přicházím. Současně, taky vzdor: Ne!

Obojí, dohromady. Úd, propletený v údu, Castielovo křídlo, jímž anděl zaštítil Deanovu podstatu, otisk JEHO doteku, rty na rtech a hlas, šepot, který Dean neslyší, ale ta duše, ano: ŽIJ, DÝCHEJ. BUĎ.

Castiel do Deana VDECHL život.




Pálí to. Otevřel oči. Cas, je smrtelný, ale je pořád i trochu anděl.

Někdo, mu oči přikryl. Tiší ho, a Cas chce tu ruku odstrčit, ale, drží pevně. DRŽÍ. Case, proti vůli.

„Ššš,“ Deanův hlas. To, lovec, Casovi, přikryl oči. „Lidi, TĚ uvidí,“ šeptl. V očích anděla, se jako tekuté stříbro lesklo, a mísí odraz slunce, a jeho vlastní milost.

Stříbřitý proud, v oceánu modři.

Jeho oči nezáří moc, ale ten odlesk stříbrné tam je, a Dean NECHCE, aby to Cas věděl. To zranění není tak zlé. Není to TAK zlé. Castiel, tu ruku odstrčí i tak.

Anděl, leží, na zemi. Zaprášené, džíny, si při pádu, na kolenou prodřel. Od prachu má umazané i lokty, a zbytek paží. Lidi, se dívají, a šeptají, ale, Dean jim nevěnuje pozornost. Castiel hledí upřeně před sebe, ignorujíc skutečnost, že KRVÁCÍ, (a září) a Dean ví, že tohle, je TAKY špatně. Cas, je v šoku.

Castiel ví, že to PÁLÍ. Uvnitř. I, na povrchu. Do kůže, se Casovi vpíjí žár slunce. Proniká, do něj.

Pod kůži, a kosti. Do člověka uvnitř Case.

Pot, se mísí s prachem, z nějž je uplácáno lidské tělo. Tak, křehké.

Pálí to. Peklo, taky pálilo. Zářilo, jako rozžhavený kov. Bolelo. Milion sluncí, uvnitř světa ve světě. Ulice, která se před Castielem rozkládá, se na slunci třpytí zrovna tak. Je to "brána". JASNÁ vzpomínka, otevírající rány. Castiel, tentokrát sám od sebe, zavřel oči.

Leží, v prachu, a je prach. Je pot, je kosti a kůže, a KRVÁCÍ.

Je, teplo. Krásný, jarní den.

Castiel, se nadechl. Vzduch, voní jako med, a Castielovi dojde, že ta sladká, příjemná, a uspávající, vůně, není jen jaro, ale i Dean. Otevřel oči. Šedé tričko, které má Cas na sobě, na boku, nasáklo krví.

Je, teplo. Castiel se, do Deanova, doteku vtiskl, víc. Není v Pekle. Bolest, je všudypřítomná, a Castiel slyší vlastní mělký dech. Drží Deana za rukáv. Potřebuje cítit něco skutečného, držet se toho, a NEPUSTIT. Závisí na tom, VŠE. Castielova lidská ruka, prsty pokryté prachem, a vlastní krví, se třesou.

Ale, DRŽÍ, Deana.




To, co Dean vidí, není anděl. Svírá, krvácejícího muže, druha, přítele. Castiel, bezmyšlenkovitě, drží lovcovu, ruku, a díky Bohu se nedívá na vlastní ránu. Je v šoku. Do vlasů, a do očí mu dopadá světlo, a i to je dobře, protože Dean nechce přijíždějícím záchranářům vysvětlovat, proč Casteilovy,oči, ZÁŘÍ. Proč, světélkují. A, možná to není milost, ale odraz něčeho, co Deanovi uniká, a co byl vždy, prostě Cas. Stříbro. Prach. A,

KREV.

Lovec, přitiskl ruku na ránu. Krev prosakuje skrz šedou látku, a zbarvuje Castielovo triko do ruda. KREV.

Bolest, a tlak, Castiela navrátila do reality. Anděl, slabě zasténal. Nadechl se. A, vydechl. Jeho dech, se Deanovi usadil na tváři, a rozcuchal lovci vlasy. Ve vzduchu zavoněl med.

Možná, je to TEST. Nebo, Trest. Cas, přivřel oči. Poposedl si, víříc prach na zemi, a i to bolí. Znovu, se zhluboka nadechl, ale PÁLÍ to, PÁLÍ. Castiel, konečně zpanikařil. Vzhlédl. Hledajíc v Deanových očích, ujištění, nebo vysvětlení.

Je teplo, Castiel cítí, že vzduch, který polyká, a zalyká se jím, je teplý, a svěží, ale, Cas se třese.

„Deane,“ hlesl. Panikaříc.

Dean, mu dlaní, znovu, přikryl oči, zakrývajíc stříbřité, tančící plamínky. Lovec, cítí na vlastní pokožce, pod dlaní, teplo, a ví, že hoří. Pod kůží. UVNITŘ. Cas.

„Idiot,“ Slyší, Deana šeptat. Cas, ví, že Deanův zvyk vztekat se, je spojen se žárem, Deanovy duše. Dean, byl vždy, VZDORNÁ povaha. Jeho duše, se třpytí a Deanův dotyk, NEPÁLÍ. Je, chladivý, v tomhle teplém, jarním odpoledni, je ÚTĚCHA.

Deanova, ruka, přikrývajíc Castielovy oči, držíc kůži, a kosti, a krvácejí ránu, POHROMADĚ.

Dotyk, Ochlazuje žár sálající zpod země. Plameny Pekla, zhasnou. Zhasíná, VŠE.

„Idiot,“ provází mělký výdech, a vůně, medu.

Je, jaro. Nový, ZAČÁTEK.

Něco, se pod Deanovýma rukama rozpadlo, a jinde, JINAK, NĚCO začalo.





Slunce, zakryl mrak.

Obvykle se už drablíkům vyhýbám, jelikož je po zkušenostech považuji jen za zbytečné útržky něčeho, co mohlo být rozvedeno do košatého stromu děje. Nicméně po ránu a prvním "zje*u* od nadřízeného celkem příjemné nabuzení dne, za což děkuji. Na delší čtení není času.
"Castiel do Deana VDECHL život." Jen bych tuhle větu vynechala (ano, kupodivu věřící), což je ovšem jen má osobní věc.

Maky, děkuji za zpříjemnění dne Je středa odpoledne, teplé jarní slunce u nás na vesničce září a já jsem ráda, že už jsem doma z práce. Piju kafe, čtu si tvou povídku a je mi dobře

Na Fanfcition ocenuji tu rozmanitost, nevyčerpatelné neomezené možnosti. Ted pracuji současně na třech úplně jiných, povídkách. Jedné, jako je tahle, druhé surealistické, pornové a sadistické, a další více, hm, "výpravené". Mess!

Děuju za komentáře. Občas je fajn, prostě se vypsat, a právě k tomu loužila tahle povídka. Byla vypsané emoce. Osobně si myslím, že jsem jí psala více pro sebe. Je v ní něco, co má pro mě mimořádný význam.

A, ráda jsem se o ní podělila, a zpříjemnila vám den

Maky: na této povídce já vlastně ani moc nemám, co komentovat
je to prostě takové příjemné počtení - a pro mě asi nic víc neber to zle

ale jak říkají holky - den mi to zpříjemnilo.....