I DONT CARE IF HEAVEN TAKE ME BACK

Dean, je horká hlava, ale je to Castiel, kdo tentokrát, ztratí nervy. Dean mu to nemá za zlé... koneckonců, je to možná jeho poslední noc na zemi.

Vsuvka do dílu 5x21. Co se odehrálo mezi Casem, a Deanem, noc před tím, než se Dean setkal se Smrtí?

Sex, toho zlepší hodně. Přinejmenším náladu, ale Dean ví, že je to možná, víc. Bohužel, nemá čas, se s tím vyrovnat. Je přece konec světa. Jednou si může dovolit být sobecký a vzít si, co potřebuje. A, možná, to Cas potřebuje taky.

Slash. Sexuální scéna!, Hurt. Comfrot.

Dean/Cas

Založeno na písni Angel With a Shotgun:



A rovněž na mojí zálibě v horká letní odpoledne, a západy slunce na Východě Britské Kolumbie. Dolud to nezažijete na vlastní kůži, neuvěříte, že něco tak ulepeného, vyčerpaného, a horkého, může být tak... příjemné.


ENJOY!

I DONT CARE IF HEAVEN TAKE ME BACK

Bobbyho dvůr zalilo rudé světlo zapadajícího slunce slunce. Je teplý letní podvečer.

Dean, pozoruje Castiela, probírajícího se zbraněmi. Lovec, v prstech bezmyšlenkovitě, otáčí zapomenutý náboj. Celé odpoledne učil Castiela teorii o střelbě, a jak zbraně, využít v praxi. Teď, když se viditelnost snížila, a na dvoře nezbyl žádný terč, si Dean sedl na stůl a čeká, až Cas dokončí kontrolu, a zajištění pistolí.

Anděl, momentálně padlý, bere do rukou zbraň, za zbraní, nezkušeně, ale obratně, manipulujíc s každou z nich, a přesto, vidět Case, používat je, je špatně, a Dean se musí nutit přes to přenést. Jakoby, ten kov a olovo, k Casovi nesedělo. Při každém nárazu prázdného náboje o desku stolu, Dean, ztuhl. Castiel odložil poslední zbraň.

Dean si pročistil hrdlo. „Hotovo?“

„Zdá se,“ Castiel nezdvihl oči. Pořád se dívá na hromadu odložených zbraní, tváříc se zamyšleně. Je horko, zem vychládá, ale letní žár je stále, přítomen, ve vzduchu, a Castielův svlečený kabát, a sako leží v prachu na zemi. Vidět Case jen v košili, je další věc, na kterou si Dean nelehko zvyká, ač by to nikdy nepřiznal.

„Hej.“

Cas, zvedl, hlavu, upírajíc oči, na lovce. Jsou, pořád stejně, modré, a zářivé jako kdysi. A, dokonce jasnější, protože Casova sluncem opálená tvář, je snědší.

Deanovi náboj vyklouzl z prstů na zem. „Jde to, zabít smrt?“

„Kdyby ses mě ptal před rokem, odpověď by zněla ne, ale teď,“ Castiel se zadíval do dálky, a nechal oči bloudit po horizontu.

„Máš nadání, překonávat, má očekávání,“ to, jak to Cas řekl, ten ton, je neskutečně smutný, skoro omluvný, a Deanovi to neušlo. Lovec si, znovu, vzpomněl, na to, jak zabil Zachariáše (a že to byla, trefa), a na milost, vytékající andělu z ran, a očí, jako světlo. A na události předtím.

Cas, znovu, zkušebně zvedl jednu zbraň, prohlížejíc, si jí proti slunci.

Dean, si odkašlal. Pořád ještě se Casovi neomluvil za to, že padl, v zásadě, kvůli němu. Vyhýbal se té konverzaci a doufal, že jí povedou později, ale tváři v tvář zítřku – a Smrti, možná žádné později nebude. Dean, se přesto nemohl přinutit k tomu, s omluvou vyrukovat. Namísto toho, fascinovaně pozoruje, jak si Cas prohlíží zbraň, jako dítě, kterému byla svěřena zodpovědnost, a Cas udělá vše, proto, aby nezklamal, aby „dokázal“ že je hoden té důvěry, kterou do něj Dean vložil.

Ale, Dean není Bůh, a Cas je člověk, a může ho zabít. Kulka. Cas, zbraň odložil, a opřel se o stůl, oběma rukama. Sklopil hlavu, oddychujíc. Po krku mu stékají kapičky potu, a Dean odrhl zrak. Cas, pořád neumí odhadnout své limity.

Celé odpoledne, strávili venku, vystaveni žhavému letnímu slunci. Dean, se potil a předpokládal, že Cas je na tom stejně, a pokud ano, anděl to nedal najevo. Jenže, bylo nemožné to vedro prostě přejít.

Dean Case, před začátkem výcviku, upozornil: „Měl bys asi shodit vrstvu, nebo dvě.“

„Och,“ řekl jednoduše, Cas. „Proč?“

Castiel, neznal pojem dehydratace, nebo přestávka. Vždycky, dělal vše, do extrému, ale, problém je, že časy, kdy si to mohl dovolit, pominuly.

„Musíš, být opatrnější.“

Cas nadzvedl obočí, což Dean nevidí.

„Ještě sis nezvykl, ale tohle tělo není recyklovatelné,“ pročistil si hrdlo. Mohl by umřít. „Musíš na sebe dávat větší pozor.“

„Jsem si toho vědom,“ Castiel, se napřímil, a nahrávajíc Deanovi, sykl. Zvedl ruku do úrovně svých očí, prohlížejíc si jí.

„Co je?“

Zavrtěl hlavou. „Nic, podstatného.“ Spustil ruku.

Dean, byl rychlejší. Jednal instinktivně. Deana štvalo, že se Sam a Bobby, shodli na svém plánu, za jeho zády. Už jednou dopustil, aby mu Sam lhal, a stal se závislým na démonské krvi.

Měl dost toho, že ho každý obchází a nikdo mu nechce říct, CO se děje. Vztekle, chytil Casovu ruku do své.

Cas, byl příliš šokovaný a nezmohl se na odpor. Snesl vyšetření své ruky, bez mrknutí.

„Máš tam třísku,“ podotkl lovec a ruku pustil. Castiel jí znovu zvedl, prověřujíc novou informaci. Studoval svůj prst se zamyšleným výrazem. Dean ví, co se mu honí hlavou:

Býval jsem nezranitelný.

Je to Deanova chyba… ne, ne Deanova, protože Cas učinil vlastní volbu, ale Dean by lhal sám sobě, kdyby nepřiznal, že je do jisté míry zodpovědný.

Není divu, že Cas je otřesený. Život, stojí za hovno.

Dean by to byl býval přešel, a na incident zapomněl, ale Cas na prst zírá dobrou půlminutu, a zjevně nemíní přestat.

„Vycucni jí.“

Deanova slova, Case konečně probrala. Anděl, zvedl očí a zatvářil se nechápavě, jakoby Dean popisoval složitý chirurgický zákrok. Naklonil hlavu ke straně. Na tvář mu přitom dopadlo sluneční světlo, a Case oslnilo.

Protočil očima. „Musíš… čert to vem.“

Casova ruka, byla v jeho a pak u Deanových úst. Jestli ho uvidí Sam, nebo Bobby… zřejmě, na tom nesejde, protože žádný Dean zítra dost dobře možná, už nebude. Tohle, je to poslední, co Dean může pro Case udělat, protože omluvit se, už třeba nebude mít možnost.

Jednou vycucával třísku z prstu Samovi. Bylo mu deset, a Samovy prsty byly ulepené, od karamelu. Ne, jako Casovy. Casovy prsty nelepí. Jeho kůže je suchá, a horká, a překvapivě jemná.

Cas, překvapeně vydechl, a Dean jeho ruku rychle propustil. Rozpačitě si odkašlal. „Pamatuj si, co jsem udělal, příště je to na tobě,“ vyhrkl, doufajíc, že Cas nevidí, jak rudne.

Ale, Cas nevidí nic, kromě vlastní dlaně, na kterou zaujatě hledí. "Byla, to jen tříska,"

zamumlal, pořád v transu. „Děkuju,“ zvedl oči. Dean, už si zvykl na Casův upřený pohled, a lovec byl rovněž jediný, kdo ho nejen snesl, ale i opětoval.

Cas, pak sklopil oči, dívajíc se na Deanova ústa. Lovci neušlo, že Cas pohnul prsty, jakoby Deanovy rty, a své ruce, dával do souvislosti. Dean si nervozně odkašlal.

„Nemáš zač.“

Cas, přikývl, a znovu oči zvedl, zamyšleně, si Deana prohlížejíc. Dean, poznal, že Cas, o něčem, usilovně přemýšlí, ale

Casův další krok, Deana totálně uzemnil. Castiel, nebyl zřejmě, s etiketou obeznámen tak dobře, jak si Dean myslel, protože,

„Casi?“

Anděl, se k němu naklonil blíž, a rychle, ale naléhavě lovce políbil. S polibkem, obeznámen, byl. Kde, se to Cas, naučil?

Ta rozhodnost, s níž Cas začal, anděla nicméně rychle opustila. Jakoby, se v manuálu, zatím, nedostal na další stránku. Cas, se od Deana, odtáhl, a kdyby byl zády nenarazil do stolu, ve snaze dostat se od Deana co možná nejdál, skončil by při tom zběsilém úprku, na zemi.

Casovy oči, byly rozšířené, a neskutečně modré. Ústa, měl pořád pootevřená. „Omlouvám se,“ vyhrkl. Dean ho dosud, nikdy neviděl tak zaskočeného, vyděšeného, tak… lidského. „Já… Omlouvám se.“

Dean konsternovaně přikývl. Pak mu došlo, že si ústa přikrývá rukou. Muselo to vypadat, jako obrana před dalším možným polibkem, ale, sakra, Dean BYL překvapený. Přitiskl ruku, k ústům těsněji.

Cas, polkl. „Deane. Řekni, něco.“

„Prosté děkuju, stačilo,“ odvětil lovec, ochraptěle, a byl rád, že v první řadě našel hlas. Napadlo ho taky: Co sis sakra myslel, že děláš?

Nebo: Casi. Asi jsi byl na sluníčku moc dlouho.

A, Uch…

Něco, z toho, Dean musel říct nahlas, protože, Cas ztuhl.

Zavřel, oči, a otočil hlavu. Dean měl pocit, že naptrně zrudl. Pak, se okolo Dean prosmýkl, a vydal se pryč. Dean, se zprvu nezmohl na pohyb, ale pak mu to došlo. Slyší, vzdalující se kroky.

Sakra.

Sakra…

Case, dohnal po dvaceti metrech. „Casi.“

Anděl, jde dál. Nohy, víří prach.

„Casi, počkej.“

Jde dál, a Dean konečně ztratil trpělivost. Chytil Case za rukáv, a otočil čelem k sobě. Casovi nebezpečně zablesklo v očích. Dean, si na poslední chvíli vzpomněl, CO Cas v první řadě je, a propustil ho. Anděl ustoupil, nespouštějíc z Deana oči.

Další, krok vzad.

„Casi, pojď sem.“

Zavrtěl hlavou.

„No tak. Jen, sem pojď.“

„Už jsem řekl, že se omlouvám,“ zahučel Castiel. Hlas, má hrubší, než obvykle, ale pořád hluboký. A, Deanovi neuniklo, že se doopravdy červená.

„Co? Ne, nechci, omluvu. Chci vědět, proč jsi to udělal.“

Dean, bude zatracený, jestli kvůli filmu Johna Wayna, který Casovi ON, pustil.

Castielův výraz se změnil. Změkl. Anděl, pohlédl na špičky svých zaprášených bot. Když, znovu zvedl oči, byly plné něhy. Zvláštně se leskly, a je to touha i melancholie, i porozumění, ale současně, i bolest, a Cas, mohl zrovna tak říct: Ty nevíš?

Cas, položil bříška prstů na Deanovu tvář. Lovec, zavřel oči. „Tohle je možná tvoje poslední noc na zemi. Jsem tu, jen já.“

A, sakra, tohle bylo to nejsmutnější, co kdy Dean slyšel.

Jakoby, se k tomu Cas propůjčoval, jakoby to Deanovi dlužil, a odevzdával se mu proto, protože to Dean potřebuje.

Cas se domníval, že nikdo lepší, tu není, a Dean musí vzít za vděk jím. Je-li, lovec „ochotný“, Cas mu ochotně, dá. Sebe. Dean, Case vždycky, „používal“, Cas zjevně neviděl rozdíl v boji nebo, v sexu.

Nebyl, právě na tom založen celý jejich vztah?

Jenže, to nebyla pravda.

Dean CHCE Case. Chce, JEHO.

Nezatěžoval se tím, to Casovi vysvětlit. Když lovec otevřel oči, Cas, se pořád dívá, a stud v jeho očích, nahradilo očekávání, touha, plamen, a Dean v tu chvíli ví, že Cas, se neobětovává, protože i Cas, tohle

potřebuje. Možná, víc než Dean.




Deanův pohyb vpřed, je vše, co Cas potřebuje. To svolení, má.

Když se jeho a Deanovy rty oddělí, jen na okamžik, a Dean se zhluboka nadechl, Cas té pauzy využije, a do Deanových pootevřených úst zamumlal: „Vy lidé, jste zvláštní, a skutečně, … očekávání překonávající stvoření.“

Dean, si rád myslí, že je to kompliment.




Cas, do Deanových úst vzdychá jeho jméno, „Dean,“ a lovec si rád myslí, že je to vzrušení. Že, tohle dělá s Casem, on.




Cas, prsty, putuje podél Deanovy páteře, od krku, k pánevní kosti, lehce se dotýkajíc holé kůže pod Deanovou košilí. Anděl, se usmál.

Dean odmítl myslet. Ale, lovec uvnitř ví, že tohle, je intimní. Není to, jen sexuálním uspokojení.


Je to ... něha.




Jendu noc. Zapomenout, jen na jednu noc. Prosím...




Když, Cas Deana přirazil k vozu, za jejich zády (náraz, jeho těla, a kovu, vydal dutý zvuk, a plech se prohnul), byla to POTŘEBA. Vzrušení, náklonnost i cit, dohromady, vše propletené,

vášeň

a snaha, vtisknout se do toho druhého. Tělo, u těla. Sladkost, a horkost, a lepkavost… Být milován, a milovat, a křičet, jakoby právě na tom záviselo přežití. Možná, ano. Tohle, je poprvé, a asi i naposled. Je, to impuls.

Přežití.

Potřeba. Cítit. Je, klíč přežít. Nějak.

Pro, Case, poprvé. A, pro Deana,

ještě, jednou.

Dean, chytil Casovy ruce do svých, zabraňujíc andělovi vykasat mu košili, zpod kalhot. Zůstali tak, několik vteřin, ruce spojené ve vzduchu, vzájemně se měříc pohledy, oba lapajíc po dechu. Bojujíc.


Člověk. Michaelův meč, který místo toho, aby Apokalypsu zastavil, jí rozpoutal.

Anděl. Ochránce, Michaelova meče, který místo toho, aby meč pro Michaela, připravil, ho před Michaelem ukryl.

Dean drží, Casova zápěstí, a Cas netrpělivě vydechl. Cítí, že se Deanovy prsty pohly.

Mají misi. Soustřeď se, Deane. Mise. Ta mise… je, zítra. Mise…

„Deane…“

Nasrat! Ta mise, je přinutit Case, křičet jeho jméno, a Dean - ví JAK.



Cvaknutí kovu. Tentokrát ne spoušť zbraně, ale to, jak Deanův opasek narazil o kapotu vozu, za jeho zády. Vzduch vyhladl, ale ze země pořád sálá horko. Dean, se potí, a těžce oddychuje. Vzduch, je sladký. Jako sex, a rozkvět. Lovci, po zádech stéká pot.

A Casovy ruce po nich kloužou, níž… Cas, přešlápl. Obzor, zrudl.

Dean, zaklonil hlavu, tvář obracejí k obloze.

Bože. „Bože, bože…“

„Deane! Přestaň.“

Lovec se kousl do rtu.




Cas se rukou zaštítil, o okno v autě. Klouže po něm, zanechávajíc na skle, otisk, vlhkou šmouhu, stírajíc prach. Dean. Dean. Dean… Anděl, se kousl do rtu, a zaklonil hlavu, oči přivřené.

Každá věc, patří na místo. Lidi, i věci, mají svoje, místo. Cas, patří do Deana, a TADY je. Zná, lovce. S Deanem, to dělá divy. Cas, Deana, už jednou složil dohromady, kousek po kousku. Kůže, a svaly a nervy… duše. Skoro, to bolí, nechat Case se ho takhle dotýkat.

Cas, totiž ví, kam sáhnout, co udělat, aby se mu Dean, pod rukama rozsypal. A, Dean ho za to nenávidí.

Nenávidí. A, miluje.

Cas, stiskl Deanův rozkrok, líbajíc lovce na ústa, krk… a, Dean se musí rukou zaštítit, o Casovo rameno, prsty zatínajíc do svalů, pod potem nasáklou, košilí. Castielovy rty, jsou všude. Jsou horké, a suché, ale, zanechávají za sebou vlhkou cestu.

„Buď tiše,“ připomněl mu anděl.

Ale, Dean je horká hlava. Vzdychá, a tiskne, rozkrok do Castielovy dlaně. Nemůže si pomoc.

,Dean, je pryč. Slyší, zip.

Ta horkost. Vlhkost. Dokonalost… Opřel, hlavu o Casovo rameno, těžce oddychujíc, a vdechujíc. Cítí, Case. Vdechuje, oceán, a teplo. Slunce. Tu lidskost, zem, a prach, vířící ve vzduchu okolo nich. Casova kůže, je lepkavá. Anděl prsty přitiskl, k Deanově páteři. Dean cítí, že se třesou.

Když lovec konečně zvedl hlavu, a podíval se na Case, anděl, se tváří vážně. Na spánku má malou modřinu, se kterou se vrátil z nemocnice, a oči mu jasně, žhnou. Je to, milost?

Dean poslepu vyhledal kliku u dveří vozu, za jejich zády. Otevřel je, a vklouzl dovnitř, vtahujíc Case sebou. V autu je dusno. Venku se setmělo, a všechno, co Dean ve tmě vidí, jsou ty žhnoucí oči.

Neumí si představit lepší konec. Nebo, začátek konce.

Přitiskl Case zády, do sedadla.

„Teď dávej pozor, Casi.“

Anděl, vážně přikývl.




Připozdilo se, ale uvnitř domu se ještě svítí a je otázkou času, kdy je se Sam a Bobby začnou postrádat.

Ochladilo se. Dean, stojí venku, bos, košili pořád rozhalenou, a na krku a pažích má husí kůži.

„Zatracenej krám…“

Cas, se obléká, a přitom po očku přihlíží, Deanově snaze spravit mobilní telefon, který lovci vypadl z kapsy, když ho Cas přirazil k vozu, a líbal. Nakonec tu věc, Dean odloží, naposled zakleje, a pak se zadívá na oblékajícího se Case.

„Musíš, být jemnější,“ podotkl, mírně. A nemluví jen o telefonu. Protože, ač ho to Casovo kousání vzrušilo, Dean nemá páru, jak původ otisku zubů na svém krku vysvětlí Samymu.

Cas zbystřil. „Vynasnažím se.“

Má zkřehlé prsty. Cas, hodnou chvíli zápolí s knoflíky u límce, a pak Dean jeho prsty jemně odstrčí, a zapne mu, košili sám. Sáhl i pro kravatu, ale zatím, jí neutáhl.

Dean, nechal horké dlaně položené na Casově hrudi. Vázanka, volně visí na Casově krku.

„Deane?“

„Chci tě milovat,“ šeptl. A, vážně se musel při sexu uhodit do hlavy, protože Dean neví, jak z něj ta věta vypadla. Ale, zní to správně.

Castiel pootočil hlavu ke straně. „Právě jsme to udělali.“

„Co – jo, jasně. Ale, já myslel… myslel jsem tím-„

Dean, zmlkl. Cas, trpělivě čeká, a tváří se pořád zmateně. „Myslel jsem,“ zkusil to Dean znovu. Pak, toho nechal. Přistoupil blíž, a jemně, Case políbil, na rty. Je to jiné, než předešlé polibky, a osobnější, než sex. Intimní. Dean, si myslí, že je to poděkování, omluva, i rozloučení, a taky vyznání. A, Cas to zdá se chápe, protože když se jejich rty oddělí, anděl, na Deana hledí, vděčně, tváře mírně zrůžovělé.

„Mimochodem. Byl, jsi," polkl, a rukama, ve vzduchu, opsal šioké gesto "- však víš, Casi.“

Cas se, usmál. A, v očích mu zajiskřilo. „Děkuju,“ odvětil, hřejivě.

Dean si rozpačitě, dkašlal, a rychle si zapnul košili. „Takže se uvidíme pozítří.“

Castiel přikývl. „Chceš, abych ti popřál hodně štěstí?“ Sáhl pro Deanovu zbraň odloženou na kapotě, a podal jí lovci. Dean jí zastrčil za opasek.

„Jen, buď tady, až se vrátím.“

Castiel, uchopil vlastní zbraň, kterou pro něj vybral Dean. Prohlídl si jí, a zajistil. To kovové cvaknutí upoutalo Deanovu pozornost.

„Samozřejmě, že budu tady, Deane,“ řekl. Zvedl ze země baloňák a oblékl se. "Kde jinde, bych byl."

Anděl kopírujíc to, co udělal lovec, schoval pistoli za pasem. „Nepočítám s tím, že mě nebe, po tom VŠEM, přijme zpět.“

Maky: No wow!!! Holka, ty jsi se rozjela Málokdy píšeš tak otevřeně o sexu, ale mě se to líbí... a moc Ta Deanova myšlenka, že už nemá co ztratit, tak "čert to vem"... jdu do toho... to je super!!! Akorát jsem si při té představě těch dvou v Impale znova vybavila Annu Tvá představa je mi o dost příjemnější. Fakt bomba!!! Těším se na další Tvé výtvory

Děkuju bohdy

Nebylo to ještě tak otevřené... říkám si, že jednou napíšu něco vážně detailného. Možná v létě, to na mě jdou hříšné myšlenky

Každopádně jsem ráda, že ty jsi ráda, a spokojená. Chtěla jsem v té povídce vystihnout jistou atmosféru (tu atmosféru páté série, ale taky jistou "syrovost"), a když to ted po sobě čtu, jsme spokojená.

Podle mě by to tak mohlo být. Tedy, je. Ten vztha Case a Deana (ted nemyslím sex). Občas v povídkách Case vykresluji jako toho, o nějž se Dean stará, ale to proto že je to FF. Tady naproti tomu, jsmem se snažila přiblížit té představě skutečného Case. Case, ochránce, Case bojovníka, Case, silné osobnosti. Ale, to zaváhání, ten počáteční oád, a zranitelnost tam taky je. A, to je podle mě Cas.

Občas, se rozsypávající v Deanově přítomnosti, ale většinou dost silný na to, aby přešel cokoli...

Maky: já si myslím, že jsi to napsala hezky - mile - a tak zvláštním způsobem hrozně romanticky (to asi dělá ta zmínka o posledním dni)
představa spoceného Deana - wow - to se mi líbí a prostě Cas a Dean patří k sobě a já jsem ráda, že jsem si mohla o tom zase jednou počíst

i když nedějová povídka - tak se mi dobře četla a rozhodně jsem se nenudila - Maky, opět jsi šikulka

Holka, teď si mě naprdla... Kvůli tobě asi nebudu moct přidat svojí povídku, protože je týhle dost podobná:D:D Písničku znám asi čtyři dny a hned mě napadlo to samý, ale asi prd, mám smůlu:D
Jinak k povídce - jedním slovem - skvělé. Nečekala bych, že se tak rozjedeš... Na tebe to bylo docela detailní, ale můžeš být příště detailnější o trochu víc;)

Angela: No, jsem ráda, že tu ísničku zná ještě někdo, a taky si myslí, že se skvěle hodí k Casovi. Ona musela být napsána pro něj Každopádně si nemyslím, že tahle povídka Ti brání v přidání tvojí. Právě naopak. Bylo by zajímavé přečíst si, jak sis tu píšničku vyložila ty. Go ahead, já si tu povídku moc ráda přečtu! Jinak, děkuji za komentář. A. až budu mít tu správnou náladu, napíšu něco detailnějšího

Nemix: Děkuju Jedná se o jakousi směsici romance a drsné reality, a právě to m na té myšlence tak ucvacuje. Divoký západ, řekla bych. Zbraně a smrt, a statečnost, a zapadající slunce, a písek, a zam ilovanost. Taová kovbojka. Nikdy jsem žádnou nečetla

Líbí se mi představa toho horka, a vychládající země, a zapadajícího slunce, a špíny a smrti a potu, coby kontrats. Je to drsné a přitom jemné... a Cas je pořád Cas, ale i člověk. Tohle v serilu neprozkoumané období mám moc ráda!