dean

Bude chvili trvat nez napisu ohlas to vis venku je zrovna par dni v roce krasne a jeste nam zacina FF takze jsem vecne v praci. Jinak se mi to libilo zacatek zacina dobre tesim se az tam zase bude Sam ale kdyby Dean vybijel tolik upiru tak by to urcite neuniklo Bobbyho pozornosti

Vypadá to, že jsou na správné stopě. Jestliže tam došlo k nějakému "hromadnému masakru, bude v tom mít prsty Dean.

Mason porusujes sva zabehla pravidla uz je to deset dni a zadny pokracovani... xD nejdelsi prodlevu u pisicich povidek jsi mel 14 dni tak ja jeste zkusim pockat

Tak to uz zacina vypadat velice ale velice slibne >

„Bobby a Ellen se přiblížili k nemocnici.
„Co budeme dělat?“ zeptala se tiše Ellen.
„Rozhodne jim neřekneme, že jsme Samovi přátelé.“
Ellen přikývla.
„Možná, že bychom tam ani nemuseli chodit.“
„Možná je tam něco, co nám řekne, kam by Sam mohl jít.
„Myslela jsem, že je ve stavu, kdy není něčeho takového schopen.
„Vypadalo to. Možná, že jsme si ho mely více všímat.“
„Navštívili jste ho několikrát, žádný reakce,“ Ellen vytáhla mobil.
„Co to děláš?“
„Chystám se zavolat své dceři
„Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad.
„Musím se přece ujistit, jestli je v pořádku.“
„To chápu, ale co když bude v nejaké chloustivé situaci.
Ellen se na Bobbyho podívala.
„Tak jsem to nemyslel, chci tím říct..“
„Vím, jak to myslíš a máš pravdu, Castiel jí bezpochyby ochrání.
Bobby se odvrátil, nechtěl, aby viděla jeho skeptický výraz.
„Někdo sem jde,“ zamumlala Ellen.
Přistoupil k nim mladý policista.
Tady není nic k vidění, odejdete prosím.
„Chceme se jen na něco zeptat.“
„Nemám vám co říct.
„Prosím. Je to důležité, jen by nás zajímalo, jestli někdo zemřel.
Mladý policista zaváhal, ale pak se k nim naklonil.
„Naštěstí ne, byla to ledabylá rána
Oba dva si oddechli a poté se ozvalo v mladíkově vysílačce.
„Homenstreet pokus o vraždu, opakuji homenstreet pokus o vraždu.
„Bobby a Ellen se na sebe podívali, nasedli do auta a vyjeli k domu, o kterém byla řeč.
Když tam přijeli, viděli několik policistu, ale nikde žádný pytel.
Chtěli popojet, obleknout na sebe vhodné oblečení, když z toho domu vyšla mladá dívka, očividně otřesená.
„To je Tammy!“ Bobby se k ní vydal, cestu mu zastoupil policista, ale dívka řekla.
„To je strýček Bobby,“ policista tedy ustoupil a Tammy se k Bobbymu přitiskla, ten viděl slzy na jejich tváří.
„Tammy? Co se stalo?“
„On ho napadl, přišel jsem a nožem ho bodl do krku.
„Cože? Je tvůj otec…?“
Tammy zavrtěla hlavou.
„Zvládne to, doktoři to tvrdí, musí, ale…“
„Ale co…,“
„Bobby. Nevidíš, že je rozrušená.“
„Sam Winchester přišel k nám do domu, táta byl překvapený, ale zdálo se, že ho vidí rád.
„Tvůj táta jim občas pomáhal, co bylo dál?“
Ten Sam se k němu přiblížil, táta se ho ptá, jestli je v pořádku, že mu přijde, že má Sam trochu divné očí…,“ Tammy se rozvzlykala, Bobby zaváhal, ale poté jí k sobe pevněji přitiskl a pohladil po vlasech.
Tammy přestala vzlykat.
„Když už byl téměř u táty, vytáhl nuž a bodl mého tátu do krku….
„Jsi si jistá, že to byl Sam, tys je slyšela mluvit?“
Tammy zavrtěla hlavou.
„Byla jsem tam, stála sem za ním, hleděla jsem na to, jak ten nuž zaráží do krku mého otce, chtěla jsem křičet, chtěla jsem ho srazit, udělat cokoliv, ale nemohla jsem, byla jsem ztuhlá, nedokázala se pohnout, nedokázala jsem tátovi pomoc.
Po několika vteřinách Sam ten nuž vytrhl, otočil se ke me a hleděl na me s prázdným pohledem, já jsem se rozeběhla k tátovi, položila prsty do rány a začala jsem křičet, Sam tam ještě asi deset minut stál a poté odešel s nožem, ze kterého kapala krev, proč to udelal, proč ublížil mému tátovi, co když to nezvládne, co když umře, vždyť to byl jeho přítel, proč něco takového udelal?!“ Tammy se roztřásla, Bobby si jí k sobe znovu přitiskl.
„To já nevím, ale tvůj táta bude v pořádku, svým rychlým činem si mu jistě zachránila život…,“ Bobbyho pohled se střetl s pohledem mladého záchranáře, který zavrtěl hlavou.
Tammy od Bobbyho odstoupila.
„Přísaháš strýčku Bobby, přisaháš?!“ otázala se chvějícím hlasem.
Bobbyho pohled se střetl s Elleniným a ta nepatrně přikývla
„Slibuji, že všechno bude v pořádku.
„Dekuji, dekuju,“ zamumlala Tammy a odešla.
„Musel si to říct, Bobby,“ozvala se Ellen.
„Musel, ale je to lež.
Po chvilce se k nim doneslo.
„Další pokus o vraždu na Holerstreet.
Oba dva okamžitě nasedli do auta, když tam po chvilce dojeli, zrovna kolem nich procházeli záchranáři, s mužem, který měl těsně nad srdcem bodnou ránu.
Mužovy prsty se zaryly do Bobbyho ruky.
„Byl to Sam, objevil se u me a beze slova me bodl, jen několik centimetru níž a mohl jsem být mrtvý, co se to deje Bobby, kde je Dean?“
„Bude to dobrý Bryane, dostaneš se z toho.
„Jeho pohled Bobby, jeho pohled prázdný, ale jako by…“
„Musíme ihned do nemocnice,“ muži ho vzali do sanitky a ta se rychle rozjela.
„Co se to deje Bobby, proč to Sam dělá?“
„To netušíš, ale musíme ho dostihnout dřív, než se pokusí zabít dalšího lovce či lovkyni.
„Co mi neříkáš Bobby?“
„Možná se pletu, ale možná taky ne.
Řekni mi, na co myslíš?“
„Myslím,na to, že i když je ten muž, co ho do toho stavu dostal mrtvý, zřejmě to neznamená, že se Sam zbavil jeho vlivu.
„Co tím chceš říct?“
Bobbyho tvář se zachmuřila.
„Chci tím říct, že ať už Sama v tuhle chvíli pohání cokoliv, zaměřuje se na bývalé lovce, na lovce, kteří se usadili a mají rodiny.
„Proč?“
„Jediné, co vím, že se k nemu musíme dostat co nejrychleji.
Ellen zazvonil telefon.
„To je Jo.
„Jo jste v pořádku, Jo špatně tě slyším Jo, Jo?!“
„Mami., jsme tu… zavaleni…, nemůžeme ven…, castiel je na tom…, nevím jak na dlouho…,“ spojení se přerušilo.
„Musím jít, moje dcera…“
„Jen jdi, já to tady zvládnu.
„Opravdu já bych…“
„Jed tvoje dcera tě potřebuje, no tak jed.
„Hodně štěstí…,“ zašeptala a poté Bobbyho auto vyjelo.
Bobby si promnul bradu.
„Bude ho potřeba, kam si šel teď Same, kam?!“
Same příteli, rád tě vidím,“ uvítal ho nejaký třicetiletý muž.
Sam k němu beze slova přistoupil a vzápětí mu zajel svým nožem do břicha.
Muž před ním vyvřeští oči.
„Same?!“ vyrazil ze sebe a poté klesl na kolena, Sam ten nuž zatlačil ještě hlouběji do mužova břicha.

Uf jsem tak rada za dalsi pokracovani bala jsem se ze prazdninujes. Desiva predstava byt dva mesice bez pokracovani bylo to skvely precetla jsem to jednim dechem uz aby bylo dalsi xD (nenasytna)

Jo s Castiel vstoupili dovnitř té hospody.
Jo z toho neměla dobrý pocit a nejen kvůli kope mrtvých těl.
„Cítíš to?“ obrátil se na ní Castiel.
Zaplavila ji úleva, že ten pocit nemá sama, i když si uvědomovala, že může mít Castiel na mysli něco jiného.
„Něco cítím, ale nejsem si jistá, jestli myslíme oba dva to samé.
Castiel udelal dva kroky dopředu.
„Catieli? Udelal další dva kroky.
Chtěla se k němu přiblížit, ale on jí zastavil.
„Zůstaň stát na místě.
„proč, co se deje?“
Castiel však místo odpovědi udelal další krok až stanul před napohled bílou stěnou.
Natáhl k ní svojí ruku, Jo zamrazilo.
„Castieli nedělej to,“ vykřikla, ale příliš pozdě, Castiel se té stěny dotkl a vzápětí se na neho zřítil strop.
Jo jen těsně unikla, kdyby udělala jeden jediný krok, také by jí to zasáhlo
Castieli!“ zakřičela a chtěla k tomu zavalenému místu přiblížit, ale záře vycházející zpoza trosek jí to nedovolila, musela si zakrýt oči a ustoupit o krok dozadu, otočila se k východu, ale o vteřinu později se ozvala rána a před vhod dopadlo několik těžkých klad.
„Bože můj, bože můj…“
Hlavně klid, Hlavně klid,“ mumlala a vytáhla svůj telefon.
„Bud tu signál, bud tu signál,“ šeptala horečnatě a zatímco vyťukávala číslo rozhlédla se po hospodě, všechna okna byla zabedněná, dveře byly zavalené a Castiel, byl pod tou hromadou, opět se ní přiblížila, ale i tentokrát se musela stáhnout, neboť se tam opět objevila ta záře.
Přiložila si telefon k uchu.
„No tak vezmi, no tak vezmi to nakonec se ozval hlas její matky.
„Jo jsi to ty?“
„Mami., jsme tu… zavaleni…, nemůžeme ven…, castiel je na tom…, nevím jak na dlouho…,“Jo za sebou uslyšela zvuk, otočila se, telefon jí vypadl z ruky

Ellen jela rychle, tak rychle jako nikdy předtím, její dcera je v nebezpečí, něco se jí zřejmě stalo, doufala, že tam stihne dojet včas, musí tam dojet včas.
Vynořila se ze začátky a město, ve kterém jí a Castiela zanechali se objevilo před ní, už tam za chvilku budu, už se ke své dceři dostane.
Dupla ještě více na plyn, město bylo blíž a blíž a pak jí do cesty vběhly dvě malé děti, vynořily se odnikud, Ellen prudce strhla volant, snažila se to auto zastavit, ale jela příliš rychle, nedokázala to auto uřídit, to auto narazilo v plné rychlosti do stromu a Ellen se udeřila hlavou do volantu.
dvě malé děti po přeběhnutí silnice zmizely, minuly přitom ceduli, na které bylo napsáno.
„Místo častých tragických nehod, pozor na přebíhající děti, cedule byla otočená na druhou stranu.
Dean si oprášil ruce. Další doupě bylo vyčištěno.
Nikdy by nepomyslel na to, že pracovat sám, může být tak zajímavé, je svým pánem, dělá svá rozhodnutí, nikdo ho za nic nekritizuje, nikdo ho nepoučuje v ničem nebrání a práce mu jde hezky od ruky. Rozhlédl se kolem sebe, na několika stolech bylo poměrně dost prachu, prachu naneseno nad sebe.
Na rtech se mu objevil spokojený úsměv, ten úsměv nezmizel, ani když se za ním ozvalo zasyčení, poslední upír se odvážil ukázat, Dean se pomalu otočil a hleděl na mladou ženu, který v ruce svírala dlouhý nůž, a její rudé oči jí žhnuly.
„Co s tím nožem hodláš dělat?“
„Rozporcovat tě," zavrčela ta žena a vrhla se na nej.
Dean uskočil a žena máchla do prázdna a Dean jí zarazil kul do boku, žena zavřískla, Dean jí zarazil další kul do druhé strany.
„Je to docela švanda, co říkáš?“
„Za tohle tě zabiju!“
„Můžeš to zkusit, ale je to značně nepravděpodobné,“ žena na neho znovu zaútočila, ale Dean znovu uhnul a následně jí ten nuž vyrazil z ruky a vzápětí jí kousek nad srdce zabodl další kul, místem se rozlehl další řev, žena sebou několikrát škubla, ale její snaha byla marná.
„Tak na co čekáš, zabij me, tak jako si zabil ostatní!“
„Však tě zabiju, ale ještě ne.
„Co tím myslíš?!“
„Za chviličku pochopíš,“ Dean ze země sebral ten dlouhý nuž.
„Co s ním chceš dělat, není ze dřeva, neublíží mi.
„Ne? Tak se tom přesvědčíme," Dean jí ten nuž zarazil do krku, místem se rozlehl další řev.
„Tohle nemůžeš, jsi Winchester…, tohle je…
„Zábava? Neumíš si představit jaká,“ Dean jeden z těch kolíků vytrhl a vzápětí ho do té ženy znovu zabodl, tentokrát přímo do srdce, žena se rozpadla v práh a koliky popadaly na zem. Dean ty koliky ofouknul a poté si je zastrčil za pás.
„Vidím, že tě to stále baví, Deane,“ ozval se za ním mužský hlas.
Dean se pomalu otočil, setřel si špínu ze svých bot a poté se na toho může, podíval.
„Nemáš ponětí,“ a poté vyšel ven.
Muž se za ním díval, jeho bílý oblek se změnil v černý a zaleskly se mu oči a poté i on opustil to místo.
Zpoza stolu vylezla malá chvějící se dívenka, která se zahleděla na stůl, na kterém ležel práh, co zbyl z té ženy.
Maminko? Maminko, jsi tady, maminko jsi tady, maminko?!“

Bobby došel k rodinnému domu.
Byl by sem raději zajel, ale dal své auto Ellen, ta ho potřebovala víc.
Opřel se o zábradlí a několikrát se nadechl.
„Tohle už na něho začínalo být moc.
V tom dome před ním, bydlel jeho starý přítel, byl jeho učitelem, když začínal s lovením.
Přistoupil až ke dveřím a zaklepal na ne, nikdo se neozval, což nemuselo nic znamenat, Samuel byl trochu nedoslýchavý.
Zaklepal tedy znovu, opět se nikdo neozval, ale uslyšel škrabavý zvuk.
„Samueli jsi to ty? Tady Bobby.
opět se ozvalo zaškrabání
„Promiň mi to,“ zamumlal Bobby a poté do tech dveří kopnul, příliš pozdě si uvědomil, že to nebyl nejlepší nápad, dveře se sice otevřely, ale jeho noha s tím hlasité nesouhlasila.
Pomalu vstoupil dovnitř, uvítalo ho šero, to ho nepřekvapilo, Samuel byl jeden z těch, kteří nikdy nepřijali elektřinu, místnosti osvětloval svíčkami anebo zůstával potmě.
„Samueli slyšíš me?“ opět žádná odpověď, ale opět ten škrabavý zvuk.
Vytáhl z kapsy zapalovač a prostor kolem něho se mírně rozzářil.
Před sebou spatřil černou kočku, jak škrabe na dveře, zmocnil se ho nepříjemný pocit, zahnal jí a přistoupil k těm dveřím, kočka na nej zaprskala, nedbal toho.
Několikrát silně zabušil, žádná odpověď, kočka žalostně zamňoukala, zamrazilo ho, uchopil jedinou židli, která se v té místnosti nacházela a udeřil s ní do dveří a poté znovu a znovu, až ty dveře vypadly z pantu.
Kočka vběhla dovnitř, on jí následoval.
Naskytl se mu pohled na starého muže, jak visí na lustru a má podříznutí krk.
Chtěl se odvrátit, ale poté si povšimnul papíru, který měl ten muž připíchnutí na své zkrvavené kalhoty.
Polknul a k tomu muži se přiblížil a ten papírek si vzal, otevřel ho.
„Opět pozdě Bobby, opět pozdě, kdo asi tak bude další, Sammy.
„Bobby ten papírek zmuchlal, otočil se a spatřil postavu, jak běží pryč.
„Sakra!“ ulevil si, ale přesto se rozeběhl, postava před ním byl mladý muž, což bylo dost nerovné, ale Bobby se nevzdával, běžel, jak nejrychleji dokázal, ignoroval bodání, které přicházelo témeř z celého těla, ale ten mladík byl rychlejší a téměř jisté by mu upláchl, kdyby nezakopl o přistavené vědro, další věc, kterou Samuel používal místo kohoutku.
Mladík se s výkřikem zřítil k zemi, Bobby k němu přilehl a položil mu nohu na břicho.
„Nechte me!“ vykřikl ten mladík, Bobby však ještě více přitlačil svojí nohou na jeho břicho.
„Kdo jsi a co jsi tady dělal, viděl si toho, kdo mu to udelal?“
„Co když sem mu to udelal sám? Byl to bláznivý starý dedek.
Bobbyho noha se posunula o něco výše.
„Fajn, fajn, Chtěl jsem si od neho něco vzít.
„Myslíš ukrást?“
„Na tom nesejde, stejne je mrtvý.“
Bobby mu přitlačil svou nohou na hrudník.
„Byl to můj přítel.
„To je blbý, já ho nezabil.
„Tys ho chtěl jen okrást.
„Ne tak úplně, byl to můj děda, stejne se mi chystal všechno dát, mohl by si sundat svojí nohu z mého hrudníku?“
Bobby tak však neučinil.
„Samuel byl tvůj děda?“
„Jo. Neměli jsme spolu nejlepší vztahy, protože byl divnej, nenáviděl všechno moderní, ale zrovna jsme spolu mluvili, když se tam zničehonic objevil, fakt odnikud, odstrčil me, podíval se na mého dědu a poté mu švihnutím podřízl krk.
Chtěl jsem něco udělat přisahám, ale nemohl jsem, byl jsem úplně ztuhlý, ten chlápek se ke me otočil s tím nožem od krve, podíval se na me a poté odešel.
Najednou jsem se mohl hýbat a…“
„A co? Vidím, že záchranku jsi nezavolal!“
„Bylo stejne po něm, nikdo by pro nej nemohl nic udělat, proste jsem viděl příležitost…“
„Zmlkni a vstávej,“ Bobby od toho mladíka odstoupil, ten se pomalu zvedl.
„Hele mrzí me, co se mu stalo, ale nehodláš me zabít, že ne?“
„Kudy ten muž šel?“
„Tamhle na tamtu stranu, takže můžu jít, mám ještě něco…,“ další jeho slova přerušil, vystřel, mladík uskočil.
„Nechtěl si odejít?“
„Jo, ale myslím, že bys mel něco vedet.
„Co? Něco dalšího o tvé kriminální činnosti?“
Mladík zavrtěl hlavou.
„Máš na sobe krev.
„Kde?“
„Na hrudí…,“ Bobby sklonil hlavu a došlo mu, že se mu košile barví do ruda.
„To není.,“ začal, ale nedokončil, zhroutil se k zemi.
„Hej no tak, hej, co má dělat, co mám dělat,“ mumlal mladík a po chvilce prohledal Bobbyho kapsy, našel v nich peněženku a mobil.
Vytočil 911.
„Nejaký muž tady leží zraněný, přijdete, howerove louka, rychle,“ mladík ten telefon zahodil, vybral z peněženky všechny peníze.
„Je mi to líto, ale já je potřebuji, snad se k tobě dostanou včas, fakt se omlouvám,“ a po těchto slovech se rozeběhl pryč a zanechal tam Bobbyho těžce sípajícího, z dálky byly slyšet sirény.

Ellen otevřela oči.
Byla na chodbě nemocničního pokoje, ale to přece nebylo možné, poslední na co si pamatovala bylo, jak narazila do stromu.
Postavila se a zeptala se procházejícího muže.
„Můžete mi říct, kde to jsem,“ muž ji ignoroval.
„Prosím řeknete mi, kde to jsem?“ otázala se nějaké ženy, ta jí též nevnímala.
Zmocnilo se jí zlé tušení, postavila se doprostřed chodby, naproti ní šla mlada sestra, která nesla papíry.
Sestra se zastavila těsně před ní, Ellen si chtěla oddychnout, ale poté ta sestra prošla skrz ní.
„Můj bože…, jsem duch, já jsem duch….“ Ellen se zhroutila na lavičku, zatímco kolem ní procházeli nevšímavě další lidi.

Jo ustoupila o další krok pak ještě o jeden, nevěřícně hleděla na muže před sebou.
Byl to Castiel, ale jak jeho oči, tak i křídla byla černá.
„Castieli to jsem já, Jo,“ zkusila to, ale Castiel k ní pomalu kráčel, s tváří potemnělou.
Udělala ještě další krok, až se ocitla na konci.
„Castieli nevím, co se stalo, ale spolu to zvládneme, slyšíš me, Castieli prosím to jsem já Jo,“ Castiel se k ní však neúprosně přibližoval.
Ohledla se, ale ven z toho domu nemohla, několik metrů od ní na ní čekali tři muži a dvě ženy s vyceněnými tesáky.
Když se však vrátila pohledem ke Castielovi, došlo jí, že pokud tu zůstane, ublíží jí anebo rovnou zabije.
Vnímala své bušící srdce, snažila se něco vymyslet, ale nic jí nenapadalo.
Šance čelit upírům tam venku vypršela ve chvíli, kdy se Castielovi prsty obtočili kolem jejího krku a on jí přitiskl ke zdi.
„Nedělej to Castieli,“ zasípala, on jí ještě více přitlačil na tu stenu, upíři venku zachrčeli, přiblížili se, ale jakmile se jeden z nich přiblížil příliš, Castiel ho udeřil svým černým křídlem, muž okamžitě vzplál, ostatní od něho odskočili.
Poté se Castiel zahleděl na Jo, ta v jeho očích viděla chlad, ale nikoliv krutost, ale tak nějak měla pocit, že to nedělá rozdíl, protože by jí potom mělo být lépe.
Ostatní čtyři upíři syčeli, ale nikdo z nich se neodvážil přiblížit.
„Castieli pust me, to bolí, Castieli prosím!“
„Však já te pustím,“ pronesl Castiel hlubokým hlasem.
„Mohlo by to být teď hned?
„Pustím tě teprve tehdy, až do tebe zaseju své andělské séme.
„Cože? Jo vytřeštila oči a několikrát sebou škubla, pokusila se ho kopnout mezi nohy, ale nepodařilo se jí to, Castielova ústa se přiblížila k těm jejím, Jo neviděla jiné východisko.
Ať už se s nim dělo cokoliv, nehodlala se stát jakýmkoliv nositelem, co nejsilněji ho kousla do jazyka.
V jeho očích se objevil záblesk hněvu, jeho stisk se zvýšil, Jo se začalo nedostávat kyslíku, ale přesto sebrala všechny své síly, využila toho, že se k ní ještě více přiblížil a kopla ho svou nohou mezi nohy, Castielovi se zkřivila tvář, pustil jí, ona se svezla k zemi, ale rychle se postavila, moc času mu to nejspíš nezabere.
„Omlouvám se, fakt se omlouvám, ale nedal si mi na výber,“ zamumlala, chňapla po malé železné tyči a vyběhla ven.
Rychle zhodnotila situaci, nevypadala pro ní vůbec dobře, ti upíři byli rozeseti po celé louce, ale jeden byl pořád lepší nežli čtyři.
Nejdříve se chtěla rozeběhnout k mladé žene, která se zdála být nejslabší, ta to také očividně čekala, ale nakonec se rozeběhla ke svalnatému muži, ten tím byl očividně zaskočen, vycenil na ní tesáky, ale to bylo vše, Jo se totiž rozpřáhla a tou tyčí ho udeřila do hlavy, muž se složil k zemi.
Ostatní tři se k ní okamžitě rozeběhli, napadlo jí, že by se jich mohla zbavit pomocí kamenů, které leželi všude kolem ní, ale neudělala to, místo toho po nejbližší žene mrštila tu tyč, trefila jí do obličeje, ta žena zavřískla a poté se dala do běhu.
Jako malá hodně běhala, byla poměrně rychlá, ale netušila, jestli jí to bude stačit, vzhledem k tomu, že ti tři byli také dobří běžci
Už jí téměř dohnali, a sápali se po ní, jedna z tech žen jí chytla za vlasy, Jo vykřikla, ale před tím než jí mohli povalit na zem, je zezadu chytil Castiel a mrštil s nimi do dálky, jako by téměř nic nevážili.
Jo chtěla zastavit, odpočinout, utišit své bušící srdce, ale za včas si uvědomila, že má castiel stále černá křídla, před ní se objevil sraz, před tím srazem se objevil Castiel, ve tváři nečitelný vyraz, zpátky nemohla, nemá smysl se pokoušet utíkat Andělovi, zbývala jedna jediná věc, zatnula ruce v pest, sevřela své rty a rozeběhnutá narazila do Castiela, ten se pokusil udržet rovnováhu, ale nepodařilo se mu to a oba dva se tedy řítili k zemi.
Jo zavřela oči, pokud to měl být její konec, tak ať ho nevidí.
Letěli několik vteřin, i když jí to připadalo jako věčnost, ale k pádu nedošlo, uvědomila si, že stojí na pevné zemi.
Pomalu otevřela oči a couvla, neboť před ní stál Castiel.
„Nehodlám ti ublížit," promluvil a Jo došlo, že má opět bílá křídla.
„Castieli?“ zeptala se tiše.
„Jsem to já.“
„Co se stalo, proč si se choval jako…,“
„Byl to dar od druhého Anděla.
„Dar jaký dar?“
„Vdechl jsem část jeho temné existence, ale díky tobě jsem v pořádku.“
„Díky me?“ opakovala nechápave Jo.
„Tvé kopnutí do mých citlivých míst, mi umožnilo nad sebou opět získat kontrolu.
„Ehm., no… nemáš za co, takže je to pryč?“
Castiel zavrtěl hlavou.
„Musím to navrátit tomu, komu to patří.“
„Takže se zas můžeš stát tím….“
„Mohu, ale jistě nestanu.
„Jak to můžeš vedet vědět?“
„Pokud se mi změní křídla, stanu se někým jiným.“
„Skvělý vážně skvělý, kam teď?“
„Musíme pomoct Bobbymu.
„Proč, co se stalo, kde je, je v pořádku?“
„V Nemocnici, byl postřelen.“
„Proboha. Musíš mu hned pomoc.
„Odnesu tě na bezpečné místo a poté mu pomohu.
„Ne. Čím dříve, tím lépe, já to zvládnu, pokusím se najít Deana.
„To je příliš nebezpečné.“
„Nejspíš jo, ale Dean odtud nebude daleko.
„Ten Anděl se ničeho neštítí.“
Jo na Castiela upřela tvrdý pohled.
„To já taky ne, pomoz Bobbymu, a pokud budeš moct, najdi mojí mámu.
Castiel si byl vědom, co se jí stalo, ale místo slov, jen přikývl.
„Bud opatrná, pronesl a poté zmizel.
„Jasně Jo, toho Anděla vyřídíš levou zadní,“ zamumlala sarkasticky, poté si došla pro tyč, která ležela opodál, jinak jí nevadilo, že je od krve.
Zhluboka se nadechla a stejne zhluboka vydechla a následně se zahleděla před sebe.
„Doufám, že pro vás kluci ještě není pozdě.
Dean usekl útočícímu muži hlavu a Sam zajel svým nožem do břicha dalšího postaršího muže a s potěšením sledoval, jak ten muž pomalu umírá

Co se to z bratrů stalo?? Nějaká vraždící monstra?? Ale ono se to nějak vysvětlí (snad). 

Uz by to chtelo pohnout se dal. Vime ze braskum preskocilo tak by to chtelo zacit nejak resit. Neboj Masone ja ctu jen uz neodepisujes na komenty coz je smutny a demotivujici pro pisatele komentaru protoze to vypada jako kdyz si jich nevazis.

Abi: odepisuji, jen me na tvé kratké komenty nic nenapadlo:) a další čast bude

Super tak se budu tesit. Popravde doufam ze uz se nekde setkaji. Jiste rozvrhujes si nekolik dejovych linek ale jednoho to uz prestava bavit

Abi: neboj. v další časti nastane jistý zvrat:twisted: 

Ellen zamrkala, do očí jí udeřili sluneční paprsky, zamrkala znovu.
„Jak se cítíte?“ uslyšela ženský hlas.
Otevřela oči a hleděla na mladou černošku.
„To mluvíte na me?“ zeptala se chraplavé.
„Na koho jiného, váš kolega stále ještě spí.“
„Můj kolega?“ Ellen pootočila hlavou a na druhé straně spatřila ležet Bobbyho, který byl v obličeji bledý.
„Bobby? Je pořádku?“
„Vy toho muže znáte?“
„Je to můj dobrý přítel, co se stalo?“
„Někdo ho postřelil, přivezli ho chvíli po vás.
„Chvíli po me?“ opakovala nechápave Ellen.
„Ano. Nejaký muž vás přivezl, říkal, že jste dostala smyk na nechvalné známé silnici.
„Viděla jsem děti…“
„To se prý stává často, ale možná to bylo způsobeno úderem do hlavy a co se týče vašeho přítele, byl postřelen.
„Postřelen, je to vážné?“
„Naštěstí ne tak, jak se na první pohled zdálo, ten kdo zavolal záchranku mu nejspíš zachránil život, ale ztratil dost krve.
Ellen se zatočila hlava, sestra si toho všimla.
„Nechám vás teď odpočívat,“ byla na odchodu, když se rozezvonil telefon, byl to Ellenin telefon, sestra ho chtěla vypnout, ale Ellen jí zarazila.
„Mohlo by to být od mé dcery.“
„Tak dobrá, ale jenom chvíli, vložila jí ten telefon do ruky.
„Halo? Jo jsi to ty, jsi v pořádku, kde jste? Já jsem taky v pořádku, jo je to dobré, pracujeme na tom, musím jít,“ Ellen ucítila, že se jí chvěje ruka, ve které držela ten telefon.
„Miluju tě, opatrujte se,“ zašeptala a poté ten telefon upustila na peřinu.
„Několik dní se budete cítit unavená, slabá, tohle už se nebude opakovat.“
„Ano rozumím, mohla byste mi prosím toho muže popsat?“
„Byl tak trochu divný, zachránil vás, ale proste…, sestra ho popsala, popis seděl na Castiela.
„Dekuji,“ zamumlala Ellen a poté usnula
Jo zaklapla telefon.
„Něco se deje. Máma tvrdí, že je v pořádku, ale já vím, že se něco stalo.“
„Tvá matka je jisté v pořádku.“
„Ty o tom něco víš?“
„Nikoliv.
„Tak jak to můžeš vedet?“
„Jsem Anděl, věděl bych, kdyby se jí stalo něco špatného.
„opravdu?“
„Opravdu.
„A řekl by si mi to, že ano?“
„To vskutku ano.“
„Tak proč mám ten stejný poct pocit.
„To opravdu netuším.“
„A tušíš alespoň, jak daleko jsme od Deana?“
„Příliš daleko na to, abychom mu mohli fyzicky zabránit v dalším ubližování.
„Takže jsme v pytli.“
„Ne tam vskutku nejsme,“ Jo se musela pousmát.
„Podle tebe je nejaký způsob, jak mu zabránit v zabíjení?“
„Ano. Jeden by tu byl.“
„A jaký?“
„Vem tento nuž a zabodni mi ho do křídla.“
„Cože? To nemůžeš myslet vážně!“
„Pokud to uděláš, nebude Dean poháněn touhou zabíjet.“
„Jak to můžeš vedet?“
„Protože když to uděláš, ta bolest zasáhne i toho Anděla, co ho k tomu nutí.
„Tohle nemůžeš myslet vážně.
„Pokud to neuděláš, bude dál zabíjet a až bychom se k nemu dostali, mohlo by být pozdě.
„Proč nás tam nemůžeš přenést.
„Ten Anděl by mel zabil dřív, než bych se o něco pokusil.
„Tohle bude bolet.
„Já vím, ale zastaví to Deanovo řádění.
„Jak moc si si tím jist?“
„Tak jako, že je nad námi nebe.
„A co když ne, co když tě jenom zmrzačím?“
„Nemůžeme si dovolit váhat, lovkyně.
„mluvíme tady o tvém křídlu.
„Toho jsem si vědom."
„O křídlu, které je součástí tvého těla.
„Toho jsem si více než vědom.
„A přece to po me chceš?“
Castiel přikývl a poté roztáhl křídla.
Jo vzala do rukou nuž.
„Předpokládám, že stačí slabá rána?“
Castiel zavrtěl hlavou.
„Musíš bodnout co nejsilněji.
„To nedokážu.“
„Ano dokážeš.“
Jo k němu přistoupila, sevřela ten nuž ještě pevněji, rozmáchla se, ale nebodla.
„To nejde.
„Ty to dokážeš, udelej to,“ povzbuzoval jí Cass.
Jo se zhluboka nadechla a poté bodla, jak nejsilněji dokázala, vzduchem se nesl řev, křidlo se zbarvilo do ruda, Jo odskočila, nuž jí vypadl z ruky.
„Omlouvám se…, omlouvám se…“
„Udělala si to dobře,"zachraptěl Castiel.
Dean se chystal bodnout do nějakého ošuntelého muže, už mu ani nezáleželo na tom, jestli je to člověk, proste se mu to líbilo, rozpřáhl se, ale nebodl, dolehl k němu bolestný výkřik, pohledl před sebe a místo muže v obleku spatřil Anděla se zakrváceným křídlem.
„Co to sakra…,“ upustil ten nuž a hleděl na otrhaného muže, který se chvěl, byl to evidentní člověk.
„Sakra! Sakra! Sakra!“ a v\křikl několikrát a poté ten nuž namířil na toho Anděla.
„Netvrď mi, že to nebyla švanda Deane?“
„Kdo sakra si a proč si me k tomu nutil.
Muž před ním se zasmál.
„Nutil, nutil? Ty sis to užíval.“
„Nebyl si sám sebou.“
„Výmluvy, snaha ulehčit svému svědomí, ale už neodpářeš smrt tech mladých, nebo té matky či jiných chudáku.“
„Byli to upíři!“
„Opravdu všichni do jednoho?“
„ O co ti jde?!“
„Není to jasné, udělat z tebe vraždící stvůru, lovce co zabijí bez rozdílu.
„Ty parchante!“ Dean po něm mrštil nuž, muž se smíchem zmizel.
Sam na druhé straně města přirazil ke zdi mladého muže, ten byl k smrti vyděšený.
„Proč tohle děláš, jsem lovec jako ty?“
„Právě proto mi to činí takové potěšení,“ zašeptal Sam a chtěl mu svůj nuž vrazit do oka, když ho někdo chytil za triko a od toho mladíka odstrčil.
„To už by stačilo,“ ozval se mladý mužský hlas.
„Kdo jsi? Na tom vlastně nesejde, neplet se mi do cesty,“ mladý muž však nehodlal uhnout
„Toho budeš litovat,“ zavrčel Sam a vrhl se na něj s nožem, mladík uskočil na stranu.
„Vím, že to nemáš lehké, ale ty to dokážeš.“
„Nevím, o čem to mluvíš!“ Sam se po něm znovu ohnal mečem a mladý muž opět uskočil.
„Musíš si vzpomenout, vzpomenout si, že jsi Sam Winchester.“
„Já musím jen jednu věc a to zabit všechny lovce,“ zachrčel Sam vztekle a poté bodl, opět minul, muž mu ten nuž vyrazil z ruku.
„Nechci ti ublížit Same.
„O to víc chci já ublížit tobě,“ Samova pest vzlétla vpřed, narazila do sevřené pěsti, ozvalo se křupnutí.
„Omlouvám se Same,“ zamumlal muž a poté Sama udeřil do obličeje, poté znovu, Sam se snažil bránit, ale muž věděl přesne jak má udeřit a tak mu uštědřil další a další, Samovi oči zčernaly, ale než mohl toho muže odhodit, ten ho další ranou poslal na zem a Sam ztratil vědomí.
„Kdo jsi?“ otázal se ho mladík, kterému zachránil život.
„Někdo kdo se snaží pomoc.“
„Ten Winchester je šílený!“
Muž na nej upřel svůj pohled, mladík couvl.
„Ne. Jen potřebuje naší pomoc, pojď, pomoz mi ho přenést.
„Co hodláš dělat?“
„Co chceš dělat?“
„Co bude potřeba.“
„Co to znamená?“
„Hodlám provést vymýtání.
Že jsem se ptal.“
„A ty mi v tom pomůžeš.“
Mladík polkl a poté tomu muži pomohl přenést Sama do blízkého domu.

Tak dlouho nic a najednou tolk zvratu! Jsem v sedmem nebi ^^ dekuji uz se tesim na dalsi pokracovani doufam ze to nebude za tak dlouho jako bylo tohle Sammy by mohl trpet

Ten muž není žadný jemnáček, snad ano

Omlouvám se za připadné chyby a upozornuji na mírn drastickou čast:-)

„No tak Same zvedej to, no tak!“ Dean vložil svůj telefon do kapsy. Několikrát se marně pokoušel dovolat Samovi, Bobbymu a Ellen.
Zavolal by Jo, ale nemohl si vzpomenout na její číslo.
Rozhlížel se kolem sebe, ale nedokázal si vzpomenout, kde je a proč sem vlastně přišel.
„Nejspíš to byla práce toho Anděla.
„Castieli slyšíš me? Castieli slyšíš me?!“ Castiel se však neobjevil.
„Sakra!“ Otočil se a udelal krok dopředu, zmocnil se ho divný pocit, chtěl udělat další krok, ale po celém tele ho zamrazilo, cítil se najednou tak slabý a tak se raději stáhl, slabost zmizela.
Otočil se, ale na druhé straně to bylo stejne, jakmile udelal krok, zmocnily se ho závratě a on musel ustoupit.
Udeřil rukou do vzduchu, měl pocit jako by do něčeho narazil.
„Castieli!“ zakřičel, jak nejsilněji dokázal.
Castiel sebou škubl, zraněné křídlo ho pálilo, chtěl by Deanovi pomoct, ale nedokázal se tam přenést.
„Castieli co se deje?“ zeptala se ho Jo.
„Dean je uvězněn v bublině, kterou kolem neho utvořil Anděl.
„To dokážete?“
„Věnoval jí nechápavý pohled.
„Promiň, že jsem se ptala, můžeme mu pomoct?“
„Ano. Já se tam k němu teď nemohu dostat.“
„Nechtěla jsem bodnout…“
„“Ty mu můžeš pomoct.
„Jak? Nemám ponětí, kde je.
„Já ano. Je odtud nedaleko, jediné, co musíš udělat, je se postavit naproti nemu a bodnout, co nejsilněji.
„Předpokládám, že budu od nej min metr.
Castiel zavrtěl hlavou.
„Aby to fungovala, musíš být od Deana nejvíce dvacet centimetru.
„To je šílené, co když ho zasáhnu?“
„Nezasáhneš.“
„Jak moc si si tím jistý?“
„Ještě nikdy se to nedělalo.“
„To me vskutku uklidnilo.“
„Dean bude v pořádku, pamatuj, musíš od nej stát max 20 cm jinak se to nepovede.
Jo si povzdechla.
„Budeš v pořádku?“
„Ano. Řekl bych, že ano a Ještě jednu věc bys měla vědet.
„Jakou?“
„Musí se ti to povést na poprvé, jinak tam zůstane Dean uvězněný.
Žertuješ, že ano?“
Castiel se na ní znovu podíval.
„Ok. Takže ne,“ Jo uchopila dýku do ruky, pohledla na něho a poté se rychlým krokem vydala na západ.
Castiel jí sledoval, když ucítil přítomnost jiného Anděla, mohl by jí zavolat, s její pomoci by toho Anděla mohl porazit, ale pokud by jí ublížil a nebo zabil, Deanovi by nemel kdo pomoc.
Otočil se tedy a hleděl do tváře muže, kterému se na rtech vlnil úsměv.
„Nečekal jsem, že naše další setkání bude v tak brzké době.
„Nech Deana jít.“
„Nemám o toho lovce zájem, svému účelu posloužil a navíc mi jen poskytl možnost.
„Možnost k čemu?“ zeptal se Castiel tiše, přesto, že mel tušení.
„Jsem rád, že ses zeptal,“, pronesl ten muž a poté vrazil do Castielova břicha cosi ostrého.
Ten vytřeštil oči, oblečení se mu zbarvilo do ruda.
„Po tomhle jsem vždy toužil,“ pošeptal mu ten muž do ucha a poté tu věc vytrhl z jeho břicha, byla to stříbrná jehlice.
„Ať už chystáš cokoliv, nevyjde ti to,“ zasípal Castiel a poté klesl na kolena
„Ať už je to cokoliv, ty to už nejspíš nezjistíš, kamaráde,“ Anděl do nej kopnul, poté znovu a Ještě jednou a následně zmizel.
Castiel pozvedl svojí ruku, kolem ní se rozzářilo svetlo, na vteřinu se mu zatemnělo před očima, přiblížil to zářící světlo ke svému břichu, hlava se mu točila, zrak začal mít rozmazaný, přiblížil svou ruku Ještě více, ale než mohl začít s léčením, zhroutil se dozadu a světlo pohaslo.

Sama probrala bodová bolest, otevřel své oči a uvědomil si, že je přivázaný k posteli.
Blízko sebe zahledl dva muže, mladíka, kterého se chystal zabit a muže, co mu to překazil.
Rty se mu zkřivily v opovržlivý úšklebek.
„Vidím, že jsi vzhůru,“ promluvil ten muž.
„Co hodláš dělat lovče, polévat me svěcenou vodou, mávat mi před obličeje, křížem, odříkávat text?“
„Možná, ale to až později,“ muž vzal do rukou čtyři poměrně velké hřebíky.
„Co s nimi chceš dělat?“ chtěl vedet mladík.
„Není to snad jasné, hodlám je přibít na Sama.
Ten se rozchechtal hlubokým hrdleným smíchem.
„Toho se neodvážíš.“
„Proč ne? Protože tohle je Sam Winchester, syn Johna Winchestera.
„No a? Mužův hlas zněl lhostejně.
„Tohle nemůžete dělat, bylo by to barbarské,“ ozval se ten mladík.
„Činné, znemožní mu to sebou škubat.
„Rozedře si tak tělo do krve.
„Ne pokud budu, dostačme rychlý.
Mladík prudce zavrtěl hlavou.
„Tohle to vám nedovolím.
„Chceš se mě pokusit zastavit?“ ozval se pobavený smích, muž nechal dopadnout několik kapek svedené vody na Samovu tvář, ten sebou škubl.
„Vím, co dělám, buďto mi pomož a nebo jdi.
„Pomohu, pokud vynecháte ty hřebíky.“
„Používám je pokaždé a pokaždé s úspěchem.
„N e pokud sem tu já.“
„Jdi. Můžeš jít,“ vyzval ho muž a přitiskl mály kříž na Samovo čelo, tomu se tam vytvořil otisk, Sam sebou znovu škubl, trhl těmi provazy.
„Je to tvoje rozhodnutí chlapče, jdi a zapomeň co jsi tady viděl.“
„Vy me necháte jít,“ mladíkovi se samozřejmě nechtělo odejít, ale nechtěl tu ani zůstat, Sam se ho pokusil zabít, sice ne o své vůli, ale přesto bude lepší, když odtud odejde.
Pohledl na Sama, kterému se ve tváři zračilo pohrdání, sledoval, jak mu muž vyhrnuje triko a holé břicho mu pokládá několik kousku ledu, Samův výraz se z pohrdání změnil na křečovitý.
„Pomož mi, nenechávej me tu s ním,“ zaúpěl k tomu mladíkovi, ten zaváhal, ale nakonec se otočil a odcházel, v okamžiku, kdy se ocitl ve dveřích, vytáhl ten muž zbraň a střelil ho do hlavy, mladík se sesul k zemi.
„Vypadá to, že jako obvykle si budu muset všechno udělat sám,“ zamumlal muž nezúčastněným tonem a poté mna ten led přitlačil na břicho, Sama zaplavil chlad, cítil, jak mu ten chlad proniká do každého kousíčku jeho těla.
„Obvykle to trvá déle, ale když si syn Johna Winchestera, trochu to urychlíme,“ po těchto slovech mu obtočil ruku v dlaň, do druhé uchopil hřebík.
„Počkej! Nechám ho, odejdu, zas tak důležitý pro me není,“ promluvil Sam dutým hlasem.
„Opravdu? To tě šlechtí,“ muž mu na prsty položil kamen, jednou rukou podržel ten hřebík a do druhé vzal malé kladívko.
„Nedelej to, udělám to,“ Sam se chystal otevřít ústa, ale ten muž je zalepil paskou.
„Kdo říká, že o něco takového stojím,“ zašeptal a poté vzal znovu to kladívko a následně s ním švihl, hřebík projel Samovou dlaní, ozval se tlumený výkřik, ale ten muž toho nedbal a to samé udelal u jeho druhé ruky, Samovi z očí vytryskly slzy, místa, kde mel položené ruce se zbarvily do ruda.
Muž si oprášil ruce, uchopil do jedné ruky malou knížečku a druhé nádobu se svěcenou vodou a začal z ni číst
Sam sebou začal škubat, oči se mu zalily krví, tělem mu procházela neskutečná bolest, ale muž pokračoval, nehleděl na to, jakou strašlivou bolestí musí Sam procházet, nezajímalo ho, že si tím škubáním rozdírá své lokty do krve.
Nakonec přestal číst, zatlačil na zbytky ledu, Sam sebou zaškubal v bolestné agonii, muž mu vydal šatek z úst, s potěšením sledoval jak mu z tech rtů vytéká krev, jak jsou jeho oči zbarvení krví, natáhl se pro malou stříbrnou dýku, namířil jí na Samovo srdce, ale těsně před tím, než mohl bodnout se ozval vystřel, muž zapotácel, dýka mu vypadla z ruky a on se sesul k zemi.
Ve dveřích stal Bobby, v jedné ruce držel zbraň a v druhou se dotýkal zalepeného místa na břiše.
Potácivým krokem se dostal k Samovi, vytrhl ty hřebíky.
„Same, slyšíš me, Same? Same, slyšíš me? Same?!“
Sam otevřel oči, byly opět normální, mírně nadzvedl svojí hlavu a zachraptěl
„Bobby…,“ poté mu hlava klesla zpět na postel a on ztratil vědomí.

Ok tak tahle cast me odbourala xD prehltla jsem ji jeste pred nastupem do prace a pak se skoro hodinu usmivala jak idiot. Hrebiky bych nahradila poradnymi hreby z Jezisova krize at to ma ucinek a jeste vetsi naboj je skoda zes takovyho slibnyho zaporaka odklidil z cesty tak brzy a Cass? No snad ho opet zachrani nejaka vyssi sila moc se mi to libilo

Nechtel jsem Sama zabít a co se týče toho "lovce" nebyl bych si tím tak jist:twisted: 

Jezise zabilo bodnuti kopim a ne hreby v rukach...uznavam trosicku morbidni zabit Sama? To by byla skoda teprve se rozjizdime xD uz se tesim a dekuji za spoiler, mam se na co tesit. Teda ne ze by nebylo xD

Mason: Pěkně drsná a krvavá část.  Sam měl namále, ještě, že přišla na poslední chvíli záchrana v podobě Bobbyho.  Těším se na pokráčko. 

V tehle si trochu oddechnou:)

Sam otevřel oči. Všechno ho bolelo.
„Už jsem se lekl, že se neprobereš,“ Bobby mu podal šálek čaje, Sam se ztěžka posadil.
„Co se stalo, zakopal jsi toho muže, víš něco o Deanovi, Jo či Ellen?“
„Pomalu Same. Nejprve to vypij.“
Sam si povšimnul, že Bobbymu přes tu náplast prosakuje krev.
„Co se stalo, proč nejsi v nemocnici?“
„Kdybych byl v nemocnici, ten chlap by te umučil.“
„To je pravda, ale už jsem v pořádku, mel by ses tam vrátit.“
„Kvůli tomuhle, to nic není,ů Bobby bolestné usykl.
„Já to zvládnu.“
Bobby razantně zavrtěl hlavou.
„Tím si nejsem moc jist, navíc ten chlap zmizel.
„Někdo ho odnesl?“
„Spíše odešel po svých tak jako již několikrát.“
„Jako již několikrát?“
„Víš, Same. Byl to lovec, moc dobrý lovec, ale jednoho dne se něco nepovedlo a on umíral.
„Umíral, chceš říct, že…,“
„Že uzavřel dohodu s démonem, proto tě tady nemohu nechat samotného
„Za to jsem rad, ale ty jsi na tom pomalu huř než já.
„Nesmysl, jsem v pohodě,“ Bobby se postavil, ale vzápětí se zase posadil.
„Možná, že ne až tak v pohodě, ale to nic nemění na tom, že nikam nejdu.
Sam si povzdechl.
„Moc dobře věděl, že nemá smysl Bobbyho přesvědčovat, on sám být na jeho místě nikam nešel
„O Deanovi a Jo nemám žádné zprávy,"promluvil Bobby, jako by mu četl myšlenky.
„Jak si zjistil, kde jsem.
„Slyšel jsem šepot, který mi říkal, ať jdu sem, že je me potřeba.
„Myslíš, že to byl Castiel?“
„Možné to je, Sam se nadechl, ale nevolej ho, už jsem to zkoušel.
„Nějak přece musíme zjistit, jak jsou na tom Dean a Jo.
„Určité se ozvou, já teď dojdu…,“ Bobby udelal krok, ale poté se zapotácel, obvaz se mu ještě více zbarvil do červena.
Sam se chtěl opřít o dlaně, ale zavčas si uvědomil, že by to nebyl nejlepší nápad.
„Mel bys jít do té nemocnice.
„Není třeba, je to jen škrábnutí.
„Pochybuji, že je to škrábnutí, no tak Bobby!“
„Už jsem řekl, počkám tu u tebe, dokud nebudeš moct chodit.
„Potom může být už pozdě.
„Přestaň sýčkovat Same, jsem lovec jen tak me něco nepoloží.
„Víš, že jsi neskutečně tvrdohlavý.“
„To sedí od Winchestera,“ ušklíbl se Bobby a pokusil se vstát, ale nešlo to, točila se mu hlava, píchalo ho v boku.
Když už nikam nepůjdeš, zkus zůstat v klidu.
„Nepoučuj někoho, kdo je skoro o polovinu starší,“ zabručel Bobby, ale už se nepokoušel vstát
Sam nasál vzduch.
„Cítíš to?“
„Jo a vůbec se mi to nelibí,“ oba dva zahledli mohutný stín.
„Přál bych si, aby to byl zavalitý plynař, ale tento asi nebude.
„Myslím, že ne,“ Sam stiskl rty a vzápětí položil své dlaně na postel, do těla mu vjela ostrá bolest, ale on se o ty dlaně přesto opřel, bolest zesílila z očí mu začaly téct slzy, ale on toho nedbal, mátožive se postavil, nebylo to nic lehkého.
„Co to děláš?“ dolehl k němu zpovzdálí Bobbyho hlas.
„Pokouším se stát na nohou, mohutný stín se k nim přiblížil. -
Bodavá bolest v žebrech zesílila, přes semknuté rty se mu vydral osten ztupení, ale Sam přesto udelal další krok a pak další až se nakonec postavil vedle Bobbyho, ve stejnou chvíli dovnitř vstoupil mohutný černý pes, kterému z huby odkapávala krev.

„Co tady děláš?“ otázal Dean Jo, která se k němu pomalu přibližovala.
„Snažím se ti pomoct, pokud si to ty.
„Ne sdílím telo se smradochem, hubenourem a tlustochem.
„Jsem ráda, že hýříš vtipem.“
„Bylo by lepší, kdybych se mohl volně pohybovat, kde je Castiel, víš něco o Samovi, Bobbym, tvojí máme?“
Bobby a máma jsou prý v pořádku a Castiel nemůže přijít.
„Proč ne?“
„Než jsem odešla, viděla jsem mu na očích že přichází někdo kdo mu ublíží.“
„A tys ho nechala samotného?“
„Snažím se tu zachránit tvůj zadek.
„Fajn, fajn, máš ponětí jak?“
„Myslím, že ano.“
„Ty myslíš?“
„Nejsem si tak úplně jistá, jak to má být.
„Jak má být co?“
„Dal mi tohle a řekl mi, že mám bodnout do bubliny kolem tebe.
„Tak na co čekáš?“
„Nevím, jestli říkal, že mám od tebe stát dvacet či třicet centimetrů.
„To je skvělý. Pokud to spleteš, co se stane?“
„Nevím. Řekl jen, že mám stát max, jak to bylo 20 centimetru.
„Víš to jisté, nemám chuť stát se opečeným toustem.
„To ani já, ale budeme to muset risknout.
„Tak se do toho dej, ale nemělo to být 30 centimetrů?“
„Ne, myslím, že ne.
„Ty myslíš.
„Hele já se tu snažím, celou dobu jsem musela myslet na to, co se mohlo Castielovi stát a Nějak mi to vypadlo.“
„Paráda. Pak teda 20 centimetrů, ať už to máme za sebou
Jo se zhluboka nadechla a přiblížila se k němu, ruka se jí mírně chvěla.
„Soustřeď se, ty to dokážeš, potřebuješ mít pevnou ruku.
„Tobě se to řekne,“ zachrčela, ale soustředila se, ruka se jí přestala chvět.
„Jedna,. Dva, 3, 4, 5, 18, 19,20…“
„Tak bodni!“
Jo vydechla a bodla, jejich těly prošlo zachvění, ale Dean byl volný.
„Dík teď pojďme za Castielem.
Jo přikývla a oba dva se rozeběhli k místu, kde ho zanechala, spatřili na zemi ležet Castiela se strnulým výrazem.
„To není dobrý, to není dobrý,“ zamumlal Dean.
„Castieli! Castieli!“ Jo k němu poklekla, Castieli!“ nereagoval.
„Nerad to říkám…“
„Ne. Je to Castiel, ten by se nevzdal tak snadno.
„Co chceš dělat, tady nic nezmůžeme.
„To uvidíme,“ zašeptala Jo a poté se její rty spojily s Castielovými.
Dean na to zíral, netušil, co by měl udělat, zprvu se nic nedělo, ale poté se kolem Jo a Castiela objevila záře, která postupně zesilovala.
„To už by stačilo,“ Dean odtrhl Jo od Castiela, ta se k němu otočila, její oči měly zvláštní barvu.
„Co jsi to udělala, zblažila ses?!“ vyjel na ní.
„Udělala jsem, co jsem musela, Nějak jsem věděla, že…, necítím se, příliš dobře, točí se mi hlava, je mi divně…,“ Jo se zhroutila k zemi, ve stejnou chvíli otevřel Castiel oči.