Story of Samuel Colt

jasn že můžeš bookika..ejj holky strašně jste mě potěili vy jte moje palivo..
no takže bookika nakonec sem se rozhodla udělat i třetí pat...takže tohle byl druhý part a já nevím kolik přesně jednotlivých dílků mají jednotlivé party ale zalistuj a uvidíš že tak kolem..hmm nemám páru ale tolik toho nebude..prostě začnu psát poslední část teda part s názven THE LEGACY (odkaz) a bude to o devil's gate.. a finnal battle

Juhú, to sú jak druhé Vianoce plné prekvapení Už sa moc teším, ako bude robiť Mega Devil gate

oh tak to sa uz strasne tesim
dalsia otazocka? tie kostoly postavia vlastnorucne a sam?

ne to asi opravdu n já ještě přesně nevím ale předpokládám že nějaký kostely tam už jsou určitě postavený :D a kdyžtak má svý kamarády lovce no ne

Jéé skvělé pokračování!! Moc pěkně si popsala Samuelovi pocity a jeho obavy, aby se nestal tím, co loví! A Azazel v pekle... po pravdě jsem čekala, že se z toho nějak dostane... Úžásné pokračování! Jen tak dál už se těším na další díl!!

děkuji Madlenko..děkuju strašně mocccc...vážím si všech vašich postřehu a komentářů...

no a on do pekla jít musel....ted nevím ale bud to někde říkal a nebo sem to vymyslela kvůli tomu co se musí stát...ono by to šlo už ted možá, ale abych si byla jistá musela sem ho poslat do pekla...

No já opět nemám slov! Jak ty to děláš? Naprosto fantastická pokračování, vymyslela jsi to perfektně...úplně jsem čekala, že se vyhrabe z té studny.... Jenže Samuel je chytrý chlapík. Ty pocity jsi popsala opravdu skvěle a že šel ten haj*lík do pekla, mi vůbec nevadilo. I když mě teda štve, že se odtamtud zase dostane.
Jsem hrozně nedočkavá, už chci vědět jak to hodláš zakončit!!!!!!!!!!
Píšeš fakt krásně!

A jelikož to už jsou léta páně co jsem publikovala poslední díl tak mám pro vás jeden nový a tím i začátek konečné kapitoly mého příběhu.

Part 3:
The LEGACY

Back in 19th century built Samuel Colt private railway lines connecting church to church on place called Wyoming. It just happens to lay out like real and perfect pentagram.
It's a 100-Square-Mile devil's trap with an old cowboy cemetery right in the middle. The questions is what was so important
about this cemetery or what was Colt trying to protect?
Unless......What if Colt wasn't trying to keep the demons out? What if he was trying to keep something in?



Už dlouhý čas uplynul od posledního setkání v Hill Valey, ale rány minulosti se nezacelí nikdy, tak jako se nikdy nezacelí strach z nevědomosti významu posledních slov žlutookého démona. „Každé místo má i svůj východ“ Ta slova pronásledovala Samuela dnem i nocí každý den. Věděl, že za tím je víc než se ve skutečnosti zdá.
Poslední roky strávil veškerý svůj volný čas nad hledáním místa, byť jen naznačující možný východ z pekla. Pekelnou bránu, která by se mohla stát pohromou pro celé lidstvo…


„Nakonec přeci jen žádná kniha nepomohla, Same“
Statný lovec stál na vrcholku kopce a shlížel do dalekého údolí na tichý hřbitov halící se do tmy. Jemný jarní větřík si pohrával s jeho neopečovávanými a dlouhými vlasy, dokumentující tu úpornou práci, která zastrčila do pozadí veškeré počiny všedního dne. Hlas Rufuse mu dával pocítit, že na světě není sám. Vždy jsou tu pro něj přátelé, kteří za ním stojí v dobrém i zlé, ochotni položit vlastní životy za ten jeho.
„Pravda, starý příteli. Nakonec to nebyly knihy, které mi pomohli toto místo objevit. I nekonečné stránky nejsou všemocné“
„Za to ty ano“ odpověděl lovec klidným hlasem, a položil svou ruku na Samuelovo levé rameno.
„Já?“ oči obou lovců se protnuly v porozumění, když Samuel upřel svůj zrak na přítele stojícím mu po boku.
„Jsem jen odraz síly svého otce. Duše, která zde nemá co dělat. Odraz světa, který by měl být nadobro ukryt před zraky všech.“
„Ještě jednou něco takovýho řekni a já tě tou lopatou vlastnoručně přetáhnu, nehledě na tu nesnesitelnou bolest v zádech, kterou mám už dva dny.“
Muži stojící na vrcholku kopce se otočili na nově příchozího, který se k nim blížil s lopatou v ruce.
„Doriane, ty se vždy dokážeš tak neskutečně vcítit do ostatních, že si říkám zda mě nechceš někdy doučovat.“
„Jo, lekce jsou každej pátek od šesti , ale pro tebe Rufusi bude extra příplatek 2 dollary za to, že se na ten tvůj ksicht budu muset celou hodinu a půl dívat “
Všichni tři muži se začali srdečně smát a pomalu kráčeli v záři posledních paprsků slunce dolů pod kopec, kde již stál skoro hotový kostel v mramorově bílé barvě.


TBC

Jupí, pokráčko a story o výstavbe kostolov a pod. WOWOWOWOWOW
Snlois, krásne sa to začína, super to píšeš, už sa teším na ďalšie pokráčka

Jééé pokráčko!! Už jsem se na něj dlouho těšila!! Opět skvělé! Tak stavba začíná!! Jsem zvědavá na další část!!

Páni, ty sis pro nás připravila samé překvapení.... a Samuel je najednou takový smutný a zádumčivý.... jsem zvědavá, co na něj a jeho kumpány čeká.

děkuji všeem moc za pochvali...no a protože se blíží čas odpočinku a já budu mít konečně nějaký ten volný den tak odted budou pokračování přibývat rychleji..pokud to tedy někoho zajímá...

sem fakt ráda že se vám to líbí a čtete to

Ja tak oneskorene..., že nudiť . Poriadne záhadná poviedka . Nemám slov tak asi tieto smajlíky budú lepšie

jej moc ti děkuju za chválu..moc moc..

a tedy ehm se omluvám...sem tady psala že pokráčka ted budou rychleji ale nějak sem nechytla ještě slinu..ale já to napravím slibuju...

ok takže po uvažování na chvíli musím tuto povídku předčasně stopnou..neukončuuji....jen vůbec nevím kdy se dostanu k pokračování neboť jsem ve slepé uličce a nevím co mám se Samuelem dělat..ten chudák se chová jak malé dítě a já z něj chci mít lovce s tvrdým bezcitným srdcem a on si tam vylévá city jak puberták...ok vím že sem ho tak naspala ale on mě o to v duchu prosil.. ne fakt nevím a nepřicházím na způsob jak ted jeho charakter změnit abysem mohla dál pracovat...takže až dá bůh a já na to přijdu bude tu pokračování prozatím the shop is close :shame: :shame:

Již dlouhý čas uplynul od mé poslední práce a tak se ti co čekali nyní dočkali a je tu znovu malý kousek mé práce. No malý..tentokrát bude nepatrně delší a doufám že nikoho neurazí....


Hřbitov halící se do tmy. Sama brána pekelná, snažící se otevřít svá nenasytná ústa a pozřít celý svět. Uvrhnout ho do nejistoty, zkázy, útrap a bojů. Přivést ho až na samý okraj a strčit…
Jen jeden člověk mohl změnit tento běh událostí, jen on znal budoucnost a jen on měl odvahu dokončit to co jiní jen tušili. Samuel Colt. Malý chlapec z údolí Hill Valey. Nalezenec a vyvrhel města...

Jak se zdá osud hrdinů jakoby měl již od počátku stanovený výběr. Tíhu břemene, kterou musí člověk snést, události, které musí prožít, aby si svůj úděl zasloužil. A právě jedním takovým člověkem byl i Samuel. Poklidně spící, vedle svých nejvěrnějších bratrů: nové rodiny, kterou tak dlouho postrádal. Měl srdce lovce: silné, neoblomné, když bylo potřeba i bezcitné. Jenže, jak se ukazuje právě toto malé slovíčko bylo velmi důležité. Důležité pro někoho, kdo se usilovně snažil najít nějakou slabinu, nepatrnou škvírku citů, které by mohl ovládat a kontrolovat. Věděl, že z onoho místa to bude nesmírně těžké, ale byl si přeci tak jistý, sama jeho hrdost mu neodvolila o sobě pochybovat ani na chvilku. Jestli tu slabinu najde, zatlačí na ni všemi svými silami a dosáhne tíženého výsledku. Věděl to, tak jako věděl, že pouta, která ho drží, tu nebudou na věky a on se jednoho dne bude znovu procházet po zemi pokryté krví. Bolest, kterou cítil, jakoby ho ještě víc motivovala a on se jí nechal ovládat.
„Za to zaplatíš Samueli. Přísahám, že budeš můj. Budeš můj.!“ Postava roztáhla tvář do širokého úšklebku, který snad kdysi býval úsměvem, a jeho oči se i přes absenci světla zaleskly jasně žlutým odstínem.
Samuel se bleskurychle posadil na svou provizorní postel s očima otevřenýma dokořán. Seděl v dokonalém oněmění a prudce oddychoval jakoby měl za sebou několik kol v ringu. Věděl, že to byl jen sen, to ale nic neměnilo na tom, že to co viděl mohlo být skutečné. Ruce se mu nepatrně třásly, mnoho lidí by to připisovalo zimě, která tu panovala a tenká deka ji nemohla zastavit, ale Samuel věděl, že je to kvůli něčemu jinému. Ještě pořád měl v zornicích vypálený obraz těch pronikavě žlutých očí, a i když usilovně mrkal, nechtěli zmizet. Koukat do tmy bylo ještě horší, protože to vypadalo jakoby ta žlutá barva byla všude okolo. Rozhlížel se po celého údolí, kde spali a jeho pohled padl na bílý mramor, který aspoň na chvilku utišil tu žlutou vidinu. Jeho srdce se pomalu, ale jistě zpomalovalo a i dech ztrácel na své intenzitě. Bylo zvláštní ho pozorovat: celého zpoceného v takovém chladu, kde ostatním naskákala husí kůže. Samuel si pomalu otřel čelo a deku si přitáhl blíže k tělu. Naštěstí se nikdo z jeho přátel neprobudil a nemohl ho teď vidět. Sam sebe v duchu káral za své dětinské chování. „Je to jen sen..no tak, vzpamatuj se!“ pár pohlavky si snažil urovnat myšlenky v hlavě. Věděl, že usnout nebude, už kvůli panující zimě lehké, ale když si připomněl, že stačí jen zakopat díry vzniklé po jejich úmorné 2 roční práci, odklidit pár trámů a kamenného šťerku a všechno, kvůli čemu tak dřeli, bude připraveno, jeho víčka nakonec přeci jen klesla a on začal upadat do blaženého spánku.

Pár mil od něj se rozpínal malý kovbojský hřbitov, který se dnes zdál nezvykle klidný. Celou noc, až na pár hrabošů a malých ptáčků, se na tom místě nic nepohnulo. Jediný zvuk vydávali chvějící se lístky stromů, když se do nich opíral neodbytný vítr. Pro mnoho lidí ve Wyomingu to bylo místo posledního spočinu. Avšak pro stovky dalších duší, to byl začátek cesty.
Jakoby sám vzduch mohl cítil to, co mělo přijít. Byl prosycen zvláštní vůní. Naděje, napětí, strach, vášeň, netrpělivost, očekávání – všechny se tu mísily jedna do druhé. Sám čas se zastavil, a ptáci utichli. Každý živočich, rostlina i kámen cítil nadcházející boj. Událost, do jejíhož začátku to nepotrvá příliš dlouho. Vše se mělo rozhodnout v příštích hodinách….

O páté ráno se mladý lovec znovu probudil. Instinktivně zašátral pod polštář kde jeho ruce nahmatali studený kov mocné zbraně. V hlavě měl jasnou myšlenku toho, co musí udělat. Na hlavu si posadil svůj starý kovbojský klobouk a vyšel vstříc šeré obloze pomalu se probouzejícího světa.. Vyšel na kopec, kde strávil minulý večer a na kusu rovné zeleně rozdělal nízký oheň. Zbraň si položil vedle sebe a z vaku připevněného kolem pasu vytáhl nezbytné kovářské náčiní. Rozložil ho na ušmudlaný kus plátna a v duchu si znovu procházel zda nic nevynechal. Vše bylo v absolutním pořádku a plamen už vesele poskakoval v ohništi. Samuel vzal do ruky úzký kus pevného kovu a strčil ho do ohně. Sám se zatím koncentroval na sílu skrytou uvnitř něj, plamínek čekající na zažehnutí. Věděl, že to dokáže. Cítil to jako tenkrát. Jen trochu věřit.
Jakmile našel svou rovnováhu a otevřel oči, kus kovu byl již rozžhavený do běla. Byl čas. Samuel vytáhl nástroj z plamenů, naposledy se zadíval do míst, kde měl být hřbitov, a přiložil rozžhavený kov na hlaveň zbraně.

Po půl hodině úmorné bleší práce se hrdě podíval na svůj výtvor. Hlaveň nyní zdobil latinský nápis ‚non timebo mala‘, který se leskl proti jemným plamínkům skomírajícího ohně. Samuelova ústa se zkřivila do spokojeného úsměvu, a hlasem plným odhodlání zašeptal do přetrvávajícího šera pravý význam slov „I will fear no evil“


TBC

juuuuuuuuuuuuuuuuj pekne pokračko ete,ete:)

Po dlouhé pauze jsem se konečně dočkala dalšího skvělého pokračování Moc se ti povedlo Líbí se mi, jak krásně dokážeš zachytit atmosféru, která tam panuje Těším se na další pokračování, jsem zvědavá, co vymyslíš dál

děkuji moc budu se snažit Aby sem vás nezklamala