Story of Samuel Colt

jéé děkujuuuuu sem ráda že se líbí budu se snažit co nejdřív..ale jakože pořádně to msím promyslet do všech detailů

JJ promýšlej, ty tvoje detajly se mi mooooc líbí

OMG! Jak si to představuješ skončit v nejlepším???!! To říká ta pravá, že?
No já nemám slov. Budu asi opakovat to, co napsaly holky, ale fakt je to tak krásně napsaný, že nemám slov. Prosím tě, můžeš mi říct, kam na ta slova chodíš?? Já asi budu muset od tebe něco okopčit do své povídky, protože podle tebe mám hrozně omezenou slovní zásobu a potřebuji ji rozšířit.
No vážně úžasný, jak jsi vystihla i ten nejmenší detail. Já jsem to jenom začala číst a už jsem visela na monitoru a úplně jsem trnula, co mě čeká. To ticho bylo fakt zlověstné. A teď teda asi umřu než dodáš další část, protože jsem hrozně zvedavá na ten rozhovor. Prosííííííííííííííííííím, rychle další část a hlavně ať není ještě poslední, jinak......

je ty si mě zase položila a horzně ti děkujuuuu
ehm no klidně použij jestli potřebuješ mě to nevadí copyright tam ještě nemám a tvoje slovní zásoba je dobrá to víš já jí nemám já si jen vymýšlím nový přirovnání
a že tam bylo zlověstné ticho.joho tím si mě potěšila hrozně totho sem chtěla docílit...
a rovnou se i omluvám protože zatím mě nechytla ta pravá můza abych vystřihla konečný part a já ho nechtěla zkazit tak sem ho nenapsala..a zítra nebude čas pač em celý den pryč ale od čtvrtká máme volno tak slibuji že přes to volno napíšu

tak konečně jsem to přečetla celé a SNlois smekám Hltala jsem to fakt od začátku až po tuhle poslední část a bylo jsem hrozně nešťastná,že to nepokračuje Teda to je fakt super. Perfektní nápad se Samuelem a tím coltem A to jak to popisuješ -fakt to úplně vidím před očima Jako vážně paráda, já prostě ani nedýchala a tady ta závěrečná část -no teda jak jsi skončila? To se dělá? jak mám ted vydržet do další části.
Už se moc těším na setkání Samuela s jeho "tatínkem" Tak prosíííím, ted chci co nejdřív pokráčko,jinka za sebe neručím prosíííím

další prej to se dělá? no to víš že se to dělá jak jinak nalákat publikum
a ty sis to ted četla celý od začátku??? výkon hodný obdivu
no ono to pokračuje ještě bude závěr..stejně vesměs by to bylo jen popisování jeho cest..nuda nud nuda a já tam vždy musím mít záživnou část
no vydržet..no musíš pač já už to mám v celku vymyšlený jen nevím jak to popsat aby to neznělo uplně dementně jakože čau synku zase otravuješ??

ale budu se snažt a moc děkuju za tvůj názorrrr

Já normálně smekám na to až se někdo pustí do tohodle tématu jsem čekal už dlouho, ale že to někdo zvládne takhle skvěle... já směkám (je zajímavý, že tu při tom množství smajlíků není i smeknutí klobouku - takhle to nějak nesedí )

naprosto geniálně promyšlený, s tím otcem a schopnostmy...

fakt super, už se těším na ten závěr


ps: a pokud bys chtěla další poklony, mohla bys skusit přihodit i něco o tom, jak objevoval svoje schopnosti
...a jaký to vlastně byly - z meziřádků jsem zatím vyčet akorát vědomosti, pokud jsem si to jenom nevsugeroval

umírám tak tenhle příspěvek mě totál položil děkuju moc no a další poklony bohužel asi nebudou protože nevím jak bych to napsasovala do příběhu že jako dát edit..obévování schopností to asi ne ale tak v těch posledních partech maybe partu se dozvíte něco takovýho o jeho minulosti..na tvůj popud zkusím zakomponovat i jak oběvoval v sobě své schopnosti...

no vědomosti má ano a on je vlastně má i proto že díky tomu co se stalo zasvětil celý život tomu ničít a zabíjet monstra takže obava jeho matky že se z něj stane jeho otec byla uplně opakem...a pak no já to ještě uplně nedomyslela ale má nějaké spešl..vždyt je to polodémon..no ne...tak ...no něco čekejte ještě

no a smeknutí klobouku..no hej to tady není..no noo Sarinka?? jak je to jen možné vidíš to už bych tu mohla mít smekající klobouk..

HEJ DĚKUJU nabili jste mě a co nejdřív se jdu pustit do pokračování.
jen tak mimochodem už 2 dny mám vymyšlenou poslední větu ale jako dobrý no

Keď mi takéto smajla nájdeš, tak ho pridám... alebo počkaj, špeci pre treba hneď teraz vyrobím.. na pokračovanie sa teším, len si najskôr musíme prečítať niekoľko častí dozadu, akosi nestíham teraz vôbec nič čítať a ešte by som ju mala hodiť aj na web, však..juuj, shame on me..

Anooo to je pravda tenhle smajl ten je pro mě jak dělaný
Ale zase trochu vážněji...takže včera mě Jimmy a vlastně i vy všeci svýma krásnýma komentářema donutili sálodlouze přemýšlet o mý povídce a o tom jak a co tam bude..no a nečekaně mi vyšlo že se uplně bblbá což jako no možná jsem veděla už předtím ale prostě já takový blb sem zapoměla na historii oné pekelné brány a kolejí takže Sarinka Shame on MY
a takže v závěru takže už mám kompletně celou povídku vymyšlenou a nooo pěkně sem musela přetrhat svý plány ale to se zvládne a tak bych tedy chtěla oznámit že tahle povídka bude mít nakonec 3 party a ten třetí e bude jmenovat the LEGACY . a jak už ázev možná trochu napovídá bude to konečný part a půjde tam o onu naši pekelnou bránu a pentragram který Samuel nechal udělat...tak doufám že někomu udělám radost že to pokračuje pač tenhle part bude ještě taky na víc část...ehm já se vždy tak rozkecám tajže pardon ..
jo a abych nezapoměla udělala sem pro vás další část a je trochu delší tak sry..jjo a až se budete zase dámy a ted možná i páne rozčilovat že jste se nic nedozveděli ani nikam nehli tak stížnosti posílejte na jinou adresu..vškerou odpovědnost přebírá..hmm třeba prima ale Zásluhy teda ROZHODNE ne prima jasný? no takže další část




Hill Valey bylo stále rozvířené od dosud dopadajícího písku, ale přesto tam byly kroky byť jen jedné osoby slyšet na míle daleko. Ten zvuk přešlapujících bot se dostal až k lovcovu uchu, připravenému a napnutému aby dokázalo zachytit i nejmenší pohyb. To však nebylo potřeba, někdo zřejmě chtěl být slyšen…
Samuel nebyl z těch, u kterých byste kdy mohl čekat strach nebo nervozitu, klidně stál zády k neznámé postavě a jen čekal až se všechen prach usadí. Ta chvíle nastala přesně za pár vteřin a Samuel se bleskurychle stále však s majestátností otočil, avšak jeho připravenost jakoby se tratila někde mezi otočkou a zastavením. Jakmile se jeho sytě jantarové oči střetli s těmi jasně žlutými Samuelova tvář se zkřivila zděšením. I když byl vytrénován nedat na sobě znát své pocity ty žluté oči ho ovládli a uhodili tak velkou silou jakou by nečekal. Byly to právě ty žluté oči , o kterých se mu zdálo skoro každou noc, ty oči které naposled viděl před necelými 26 lety. Tu noc kdy mu zabili rodiče.
„To si ty“ jeho hlas už zněl silněji a nyní i výhružněji, stával se z něj opět onen odhodlaný a nepřístupný lovec s tváří lva.
„Jep, živý a zdravý, teda jak se to vezme, vzhledem k faktu že jsem byl zrovna bez mého souhlasu vyvolán na takové místo…“
„To tys je zabil, a jak nyní se zdá si také můj….“ Ani po těch dlouhých letech to jméno nedokázal vyslovit, zpříčilo se mu v patře a on nebyl schopný pokračovat, už jen myšlenky na to se mu hnusily.
„Osudová chyba, kterou si budu vyčítat po staletí. Víš, ty si můj syn, a nedělej si naděje já tě nechtěl a vlastně sem o tobě zprvu vůbec nevěděl, proto jsem také přišel do domu tvých rodičů. Abych si tě označil a připravil tě na to, být jednou mým vojákem, možná i velitelem, jenže jak se ukázalo,…už dávno v tobě kolovala má démonská krev a tu noc, kdy jsem tě jí ještě nakrmil při onom rituálu, se z tebe stalo o trochu větší nebezpečí, než jsem čekal. Avšak…dnes jak koukám se jedna osudová chyba stane minulostí“
Jeho oči se statnému lovci doslova vysmívali do tváře, byly si tak jisté sami sebou a tím co dokážou, že si vůbec nepřipouštěli prohru,…jenže ne vše se zdá být takové jaké to je….
„Právě si to řekl, nic o mě nevíš. Ani o tom co dokážu, ani o tom jaký ve skutečnosti jsem. Jen jedna věc je pravdivá, dnes se opravdu jedna osudová chyba stane minulostí!“ v lovcových očích se zableskli jasné rudé jiskry a jeho ruce se zaťali v pěst. Avšak navenek na sobě nedal nic znát a stále svůj ostrý zrak upíral tvrdohlavě přímo do oněch žlutých nelítostných očí… dýchej, nesmí tě vyprovokovat, ty máš kolt, máš výhodu, své schopnosti a hlavně….svou pomstu… Samuel se v duchu snažil sám sebe přesvědčit ke klidu, jeho ruce však začali vibrovat a mysl neposlouchala. Odmítala si nechat ujít byť jen vteřinu příležitosti k dokonání své cesty. I celé Hill Valey jakoby cítilo onu energii vycházející z nitra lovcovi duše…veškerý vítr, ba i sebemenší pohyb ustal a zbylo jen tíživé ticho, pod kterým se i průzračná obloha prohýbala. Vzduch ztěžkl a oba muži stáli přesně naproti sobě v zaprášeném náměstí jako dva gladiátoři, čekající jen na jednu sebemenší záminku , jeden rozkaz, jedno mávnutí rukou….
Osamělý listy z uschlého stromu se pomalu snášel k zemi, těsně minul železnou konstrukci střechy starobylé studny a dopadl přesně doprostřed mezi osamělé postavy….

TBC

Už zase konec v tom nejzajímavějším! Já jsem pořád napjatě čekala, jak to teda Sam udělá, když vlastně ani jeden z nich by neměl umřít, ne?... A přitom oba mají v plánu stejnou věc - zabít toho druhého, ne? ... No nic, musím si fakt počakt na pokráčko, které jak doufám, bude brzyyyyyyyy!
Opět skvělá část, SNlois, moc chválím, píšeš fakt moc krásně!
A na tu historii kolem pekelné brány atd. se moc těším!

Krásné pokračování!! Už se nemůžu dočkat další part Moc krásně napsané! Úplně si vybavuju každý detail jako by se to odehrávalo přede mnou! Super povídka!!!

další moc povedené pokračování.....
jsem zvědavá na další.....usekla jsi to vážně v tom nejnapínavějším očekávaném okamžiku

další !!!!

ok tam další troška do mlýna.koukám že to natahuju..no jo no..co se dá dělat enjoy...



V ten okamžik se událo hned několik věci naráz. Samuelova mysl se konečně oprostila od všeho, co ho v tu chvíli tížilo, už ho nic nezajímalo a i přes všechno co mu bylo dosud skryté, přes všechny odpovědi na než stále neznal odpovědi se jeho ruka vymrštila nevídanou rychlostí pod hnědý zastaralý plášť a nahmatala onen vzácný a starobylý nástroj pomsty.
Vítr v celém náměstí se bez nejmenšího varování čí zmínky zvednul tak nenadále a s takovou vervou že nebylo vidět ani na krok a drobný písek vířící všude kolem nepříjemně štípal do očí.
A nakonec majestátní postava se žlutými mrazivými oči se přímo před zrakem lovce rozplynula ve vířícím prachu pouhým lusknutím prstů.

Smrtelná zbraň mířila vpřed avšak její cíl se již nenacházel na svém místě. Lovcova tvář se zkřivila nepochopením. ..Nemohl jen tak zmizet, nemohl utéct z boje jako proradná krysa… jeho mysl nebyla schopná uvěřit výjevu před sebou. I přes štípající písek měl oči stále dokořán a snažil se svého protivníka najít, chtěl mu ublížit, zastřelit ho, udělat cokoliv aby ho připravil o život, ale čím déle tam statný lovec stál, tím více si uvědomoval, že svou unáhleností zmařil všechny své plány a vůbec ničeho nedosáhl.
„Ty zbabělče, vrať se a měj trochu důstojnosti se mi postavit tváří v tvář“ jeho hlas se rozezněl po celém náměstí jako zvon a právě s posední hláskou jeho slov všechen vítr znovu ustal. Nepředstavitelná síla doslova vyrvala Samuelovi kolt s obrovských rukou a před ním se začal rýsovat obrys jeho otce.
„Myslel sis snad, že ti nechám tvoji zbraň abys mě mohl jen tak zastřelit?“ Azazel naklonil hlavu do strany a zvedl obočí, které jakoby lovce vybízelo k odpovědi, avšak zároveň se mu jen vysmívalo do tváře. Jeho prsty se pomaličku ovíjeli kolem koltu, který stále držel ve zdvižené paži na důkaz svého vítězství.
„Ne, žádné výhody, synu.“ postava se usmála a odhalila své nažloutlé zuby.
Teď si konečně můžeme promluvit o otázkách, které tě posledních pár let tížili, nemám snad pravdu?“ svým zrakem se doslova vpíjel do jantarových očí svého syna, které již opět byly naprosto klidné a vyrovnané.

TBC (don't know when)

tak som zmakla dve supy jednou ranou a ozaj uzasne... je to napinave, skvele opisy, samuel sa mi paci YED je opat dokonaly bad ass no nadhera tak dufam, ze pokracko bude skoro, lebo poviedka je ozaj vynikajuca

Super pokračování, já napjatě očekávala co bude dál!! Moc se ti povedlo, je to skvěle napsané! Doufám, že brzo hodíš pokračování!! Moc se těším

moc díky holky sem ráda za vaše komenty..moc mě těší..až tenhle otesně nabitý týden skončí měla napíšu další část

konečně jsem si přečetla ten poslední kousek..no super... úplně .... náš oblíbený YED na scéně... juchů

no slíbila sem to a teda doufám že to ještě někdo čte a baví ho to pač tu máte další část o které si nejsem uplně jistá..snad se bude líbit a uvidíte to co já...

I když se navenek tvářil vyrovnaně, v Samuelově nitru se odehrávala bouře. Něco jakoby mu vybuchlo ve středu jeho samotné duše. Dnešek možná bude tím dnem, kdy opravdu na otázky tížící jeho mysl po dlouhou dobu, dostane konečně odpověď.
„Jen jedna věc by mě zajímala než přejdeme k tomu zajímavějšímu… Jak si věděl jak ho vyrobit?“ Azazelovi oči ulpěli na mocné zbraň stále vězící v jeho pravé paži.
„Co sis myslel, že se stane, když se krev ve které již koluje síla mocného démona smíchá s její čistou příměsí za odříkávání rituálu osudu?“ Samuelovi oči zajiskřili a na jeho tváři se objevil jemný usměv, který zvýraznil jeho mužné rysy. Démonovi se nepodařilo dostatečně skrýt mocné cuknutí hlavy, kdy své oči odlepil od vzácného koltu a podíval se na syna výrazem plným zuřivosti a překvapení. Věděl, že udělal chybu, a nyní, víc než kdy dřív si začal uvědomovat, že byla možná osudová.. „Jak o tomhle víš?“ obočí se mu shrnulo a jeho tvář se zformovala v podezřívavou grimasu. Ani zdaleka už nepřipomínal onoho mocného démona, který jako neviditelný stín ničí lidské životy a bere si co chce. Zde nebyl nikdo komu by naháněl strach, nebo se před ním krčil. Stáli tu jen oni dva, hledící si tváří v tvář do očí, bez známky strachu. Vítr plápolal do chladné noci a jejich pláště se vlnili v jeho rytmu. Samuel si tu chvíli plně vychutnával. Věděl, že bude dnes možná jediná, kdy bude mít navrch on a né jeho otec. Sám netušil jak může tolik věcí znát, aniž by je kdy slyšel, ale rozhodně nemínil svoji nevědomost přiznat jediné osobě, kterou na smrt nenáviděl, a která se tak urputně snaží právě na tuto otázku nalézt odpověď.
„Knihy a přátelé, dvě slova, které neznáš“ řekl pevným hlasem, který dával jasně najevo, že toto je jeho konečné slovo. Otec si ho ještě jednou přeměřil pohledem, ale nakonec přeci jen ucukl a znovu nasadil neprostupnou masku, kterou tak rád používal právě Samuel.
„Víš, asi sem se spletl, přeji jen tu bude ještě jedna věc….nikdy sem nepochopil jak se může půlroční dítě dostat z hořícího domu živé a zdravé, bez jediné známky škrábnutí“
Samuel se díval na postavu před sebou, hledajíc odpovědi, které by ho umlčeli. Jeho mysl však nebyla schopna pracovat, věděl že říká pravdu. Sám si vybavoval jen pár vzpomínek na tu noc, ale ty roky kdy mu každý v Hill Valey neřekl jinak než syn ďábla si pamatoval až moc dobře. Jedině otec Henry v tom viděl zázrak, vždy říkal že toto dítě je výjimečné a malého Samuela bránil. Nikdy mu však nikdo nebyl schopen vysvětlit jak se mohl objevit bez jediného škrábance vedle domu, který po oné osudné noci, jako dům v pravém slova smyslu, vypadal jen velmi vzdáleně. Vše kolem bylo černé a jen pár metrů dál leželo v trávě dítě. Byl to on, malý Samuel.


TBC

To víš že se nová část líbí a baví mě to číst a moc:D Moc pěkná část. Ale už jsem zvědavá, jak to s nimi dopadne! Strašně se mi líbí, jak to pěkně vše popisuješ...

díky madlenko ty si můj věrný čtenář... moc děkuju

holy crap, zase to tak strasne napinas.... ale inak skladam poklonu ozaj si sa pustila do velmi zaujimavej temy a podavas nam ju velmi zaujimavou cestou je to uzasna poviedka a ja sa velmi tesim na pokracko

Tý jo, to je paráda! Ta předchozí část mě dostala s tím, jak Azazel zmizel. Parchant jeden!
No a teď s tím hořícím domem..... To jsem tedy zvědavá na to vysvětlení, ja se dostal z toho domu. Kruci to je tak napínavý. Já už chci další část. A rychle! Jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne!!!!
Píšeš to fakt skvěle, moc se mi to líbí, takže jen tak dál. A neboj, čtu pořád a hltám každé slovo. Jen nestíhám včas komentovat.

jé to sem ráda moc moc děkuju za krásné slova ono to člověka nakopne strašně oc si vašich názorů vážím protože mi pomáhají se zdokonalovat či psát rychleji a s větším nasazením...

Janni: no víš vysvětlení tohle už podle mě bylo vysvětlení.. ale tak uvidíš jako to bude dál

No tak je tu další týden a já opět přidávám další dnes trochu delší část..doufám že se bude líbit. Bude to předposlední či jedna z posledních tohoto partu. Zůstantě Samuelovi stále nakloněni a pozorujte jeho vývoj



Do Samuelovi hlavy jakoby se pomalu nasoukalo o jednu vědomost více, čím více se vpíjel do vlastních vzpomínek, až již jen matně rozpoznával tvář postavy pře ním, tím více mu bylo jasné proč. Pozvedl hlavu a s překvapením vydechl. Bylo to tu zase. Už zase se mu v hlavě vyrojila odpověď a jako mnohokrát předtím věděl, že je pravdivá. Proč mě to jen nenapadlo dříve. Jsem možná více než jen z poloviny démon. Jsem, i když nechci. Jak jsem si to jen mohl nespojit dohromady. On, ta noc, jeho krev a ty věci co nedokážu vysvětlit. Vždy když sem byl na pokraji něčeho opravdu nebezpečného jako tu noc, kdy náš dům vyhořel, vždy tu pro mě byly mé schopnosti. Stačilo jen věřit, soustředit se tak jako nikdy a mohl jsem dokázat to co každý démon. Byl zrozen ze síly krve, a v tu sílu se také obrátí. Koutky jeho úst nepatrně cukali. Až teď si skutečně uvědomil, že vždy měl schopnosti více čí méně podobné démonovým. Ten den kdy narazil na první příšeru a ta ho zavlekla doprostřed lesa. Ležící na zemi a utápějící se ve vlastí krvi. Zůstala tam jen tak stát a nechala mě se odplazit. Nebo když sem vytáhl Rufuse z té kluzké jámy, těsně předtím, než by se na něj sesypala všechny ta hlína. Jak sem mohl jednou rukou vytáhnout stokilového člověka. Další odpovědi se jen rojili, zatímco Azazel pozoroval synovo počínání s neklidem v srdci. „Pouč mě co je tak vtipné?, za chvíli budeš mrtvý, nemáš důvod se smát, není tu žádný důvod pro ten tvůj utopický úsměv.“ Žlutooký démon nebyl zvyklý čekat, a rozhodně nebyl ani zvyklý na to, aby se před ním nikdo neklaněl, či se mu dokonce smál. Tváří v tvář JEMU. On byl jeden z těch vyšších a ten malý, nicotný člověk se před ním měl plazit po kolenou a prosit o vlastní život. „Tvoje matka měla přesně tenhle úsměv když mě pozvala k sobě a rozdala si to se mnou jako nějaká štětka, která…“ „Dost!“ démonova slova byla přeťata hlubokým tónem lovcova hlasu. Jeho ruka se tyčila vpřed klidná, téměř bez pohybu. V zápěstí ohnutá vzhůru k nebesům, nastolující ticho a klid. Ani v jeho hlasu nebylo slyšet známku hněvu, byl vyrovnaný, avšak sytý a velmi hlasitý. Tak hlasitý, že přehlušil i odbíjení radničních hodin a rezonoval v Azazelových uších jako zvon. Samuel měl hlavu skloněnou, bradou se dotýkal svého pláště a oči měl pevně sevřené. „Už nikdy ze svých úst nevypustíš byť jen jediné lživé slovo“ jeho hlava se mírně a pomalu pozvedla do výše, oči však otevřel až v nejvyšším bodu, kdy mohl vidět přímo do těch protější a jasně žlutých. Bylo mu špatně z toho kolikrát již do nich musel dnes pohlédnout, ale toto bylo přeci jen naposled. Nyní věděl že to dokáže. Stačí se jen soustředit. Věřit svému osudu a svým schopnostem, on věděl že je silnější, prostě musí být, na ničem jiném nezáleží, on prostě musí být. Za všechny ty roky utrpení, za všechny ty nevinné lidi, ..za svou matku. „Zaplav si„ ty šeptající slova odhodila démona mocnou silou vzad, jeho tělo narazilo do obrubně mohutné studny a obloukem padalo přímo do temnoty pod ním. Poslední věc, kterou z něj Samuel zahlédl, byl nevěřícný výraz děsu a překvapení, zračící se mu na tváři. Ozvalo se hlasité šplouchnutí vody a lovec věděl, že tělo dopadlo na své místo. Naprázdno polkl, aby zahnal sucho, které mu po jeho posledním slovu zůstalo v krku. Lesklý kov, sjížděl po okraji železné konstrukce dolů a dopadl do vířícího písku. Samuel pozvedl svou levou paži, a starobylý kolt mu vletěl přímo do dlaně.

TBC