Náš vlastný príbeh/epizóda

no....... zatím ti vypadá, že než bude ta jejich "mise" u konce, tak bude Dean relativně zdráv...díky té mrše....takže zatím ať neumírá....kdo by nám v povídce trpěl ..... jé já mám zas temné myšlenky

ok ale tvá myšlenka se mi líbí ehm víte co sem ráda když trpí někdo jiný než Dean..no já jdu do tý povídky :shame: :shame: :shame: :shame: ehm bože to bude výtvor tak se těště hele ale můžu to klidně smazat jasné?? takže kritikou jen domě

EDIT: bože bože co sem to jen vysmolila..no jako původně sem to takhle přesně ani nechtěla ale nevim..doufám že to aspon trochu půjde..ale taká blbost může napadnout jen mě no tak enjoy..... předem se omlouvám za délu..přísahám přístě to bude kratší


S rozhodnutím vstoupil do pokoje.snažil se na Deana usmát, ale tak dobrý jako jeho bratr ještě zdaleka nebyl. Starší Winchester hned poznal že se něco děje a tak museli oželit i chvíli kdy by se jindy radovali s tím že se Deanovi trochu ulevilo. Dean byl vlastně rád, když se mu občas něco stalo. Sam se pak o něj staral jako nikdy a on miloval jejich společné rozhovory, byly to jediné chvíle kdy mluvili o rodině o svém životě a ani jednomu to nepřipadalo hloupé a dětinské…“Same, co se děje?“ mladší bratr na něj upřel své velké oči, ještě jednou se pořádně nadechl a spustil. „Deane, máme už jen 10 hodin a nejsme k nalezení klíče o nic blíž než předtím, ty už si byl zase zraněný a i když pořád nechápu jak si se tak rychle uzdravil jedno vím jistě. Konečně sem si uvědomil jak sem byl hloupý že sem ti to neřekl, jak byl hloupý táta i Bobby.“ Dean zíral na bratra s otevřenou pusou, jeho omluvný tón naháněl staršímu Winchesterovi strach, ale zároveň byl napnutý co mu chce Sammy sdělit. „Deane, já víš myslel sem že bys chtěl znát pravdu, myslel jsem že bych si mohl ulevit, omlouvám se že sem ti to neřekl, že se tak zaslepeně poslouchal Bobbyho a nic ti neřekl. Promiň, že jsem ti nevěřil, promiň že jsem ti nechtěl přidělávat starosti a promiň, že jsem nechtěl aby sis to vyčítal. Respektive že jsem vůbec nevěřil, že by sis to nevyčítal a všechno pochopil, koneckonců ani já nechápu proč tu knihu dal Bobby zrovna mě, vím že ty bys to unesl možná lépe než já.“
„Same, já nechápu..co se mi snažíš říct? Co je to?“
Omluvné oči mladšího bratra se zavrtávali do podlahy, věděl že když se koukne do zářivých oříškových očích jeho bratra asi mu to nikdy neřekne. On už ztratil iluze o jejich matce, ale Dean nesměl. Nic jiného však dělat nemohl. „Deane, ještě předtím než si se narodil se z tebe jeden mocný démon rozhodl udělat vůdce, přinutit tě přejít na stranu zla a být jedním z jeho nástrojů pomsty. Naše matka, ona o tom démonovi věděla, dozveděla se to a začala se zajímat o všechno co souvisí z magií. Věděla že tě musí ochránit, věděla že tomu musí zabránit. A Tak když přišel den kdy ti bylo 5 měsíců, démon přišel do našeho domu, jenže matka na něj byla připravená, nevím jak ostatně ani bobby to přesně neveděl, ale nějak se jí podařilo velkou část démonovi síly uzavřít do té knihy a tím ho oslabit natolik, že ho poslala zpátky do pekla. Jenže trochu se přepočítala, ten démon měl bratra, démona jménem Azazel… “ Sam se odmlčel, jeho bratr se při vyslovení jména žlutoočka zakuckal, jediný pohled na mladšího bratra však staršího lovce utvrdil v tom, že jestli to chce slyšet až do konce nesmí vyrušovat. „Po té noci všechno musela tátovi říct, ale oba byli tak štastní že se dalšího nebezpečí neobávali, jenže jak sem už říkal Marlockův bratr Azazel se strašně naštval a přísahal, že bratra pomstí a dokoná jeho mistrovský plán, že jeden Winchester je stejný jako druhý. A kak když sem přišel na svět já, rodiče tušili že historie by se mohla opakovat, začli se zbrojit, ale všechno v tajnosti Našli si prátelé kteří jim pomáhali, avšak nikdy ne tak, aby si něco zpozoroval, a když sem měl 5 měsíců…nic se nestalo nikdo nepřišel a oni si oddychli. Bobby říkal, že nikdy neměli být tak zaslepení radostí, že měli ještě počkat protože Azazel přišel o pouhý jeden měsíc déle. Matka nebyla připravená a když ho uviděla už bylo pozdě. Deane celou dobu se tě snažili chránit, chránit nás oba, nemohli ti říct, že tys měl být na mém místě, že tys měl být vyvolený, že to tys měl být vůdce…..Bobby mi to řekl před půl rokem, asi se tak nějak domníval, že po tom čím vším už jsme prošli tak to pochopím a budu připravený knihu opatrovat.To co se stalo ještě předtím, než se to Marlock rozhodl udělat mi Bobby nechtěl říct, celý ten začátek příběhu mi vlastně řekl v takovém spěchu, že ho i já nechápu. Zkoušel sem to, ale on pořád jen tvrdil, že jediné důležité je se pořádně starat o tu knihu, jedině my jsme dost silní ji ochránit a nikdo nám ji nemůže vzít….leda že bychom ji dali dobrovolně.“ Sam se proviněně kouknul na špičky svých bot.
Dean hltal každé bratrovo slovo, všechny pocity se v něm mísili a nevěděl co má cítit, vztek, bolest, radost…Same se podíval bratrovi do očí, Deane promiň že jsem vás opustil, promiň že jsem šel studovat na univerzitu a tys musel být s tátou a stát se lovcem, kdybych se nenarodil měl by si už normální život..A taky se omlouvám že jsem k tobě neměl důvěru, bál sem se že to něco změní, nemohl jsem dopustit aby sis to začal vyčítat, ne když za to nemůžeš..Samovi se po tvářích začali koulet slzy a bratrův obličej viděl rozmazaně. „Já, já nevím co říct“ Dean se cítil jako Alenka v říši divů, byl ztracený a nechápal proč mu to bratr tak dlouho tajil, proč mu tak dlouho nevěřil…teď už chápal proč měla jeho matka omluvu jen pro Sama. Tehdy v jejich domě se Samovi omlouvala za to co provedla, za to že nedokázala ochránit i své druhé dítě.
Sam viděl jak se v Deanovi melou emoce a tak využil šance aby celý příběh dopověděl „Barbara je Marlockova dcera, chce oživit jeho duši a přivést ho zpět a knihu mohla získat jedině tak, že bych jí to sám odevzdal a proto tě mučila, a proto se už zase omluvám, měl si to vědět už dřív…“ Sam se už zase koukal do země a slzy na jeho tvářích se valilii jedna za druhou.
„A klíč?“ Zeptal se bezduše Dean
„V tom jsem nelhal, netuším co je to, jen vím že je to poistka pro Matlocka něco co potřebuje aby se mohl oživit, nejspíš nějaké silné tělo, nevím možná pokrvení pouto, něco, opravdu nevím a už nemáme čas…“
***
Někde na vzáleném místě se právě probudil mladý, pohledný chlapík z velmi živé noční můry. Josh byl celý propocený a už zase se cítil jako by si ani chvilku neodpočinul. Posadil se na posteli a musel si několikrát promnout oči než konečně pochopil že se mu to stalo už zase. Měl by si na to začít už pomalu zvykat, pomyslel si, ale jak si na tohle vůbec někdo může zvyknout. Moc dobře si pamatoval na den jeho 21 narozenin kdy se mu změnil život. Josh byl jedním z vyvolených dětí a stejně jako všichni ostatní i on měl zvláštní schopnosti. Pohledný chlapík poslední dobou výdal výjevy, záblesky z toho co se dělo dvěma bratrům, záblesky toho co připravovala Barbara.Barbara…to jméno vyloudilo na Joshově tváři nenávistnou grimasu. Věděl že se musí rozhodnout. Věděl o všem co se stalo, každou podrobnost viděl v posledních dnech hned několikrát. Věděl že se to znova stát nesmí, že jedině on jim může pomoct, že Barbara nesmí dostat to co chce a věděl že nesmí už nikoho nechat zemřít jejíma rukama…. “Zabila jsi mi bratra, ale podruhé tě to už udělat nenechám“ v očích mladého muže se zračilo velké odhodlání „Znovu už tě to udělat nenechám!......“

no huste....ja nemam slov, toto je dost sok, ale uplne skvele pokracko a tne novy typek sa paci tak to snad prezije no ale ozaj dobry napad s tym, ze dean mal byt vyvoleny a vsetko, no ozaj skvele, som zvedava ako to teraz bude pokracovat, mna zatial nic extra nenapada

No tak to je bomba! všechna pokračování jsou úžasný. Já jenom hledím, kolik jste toho napsaly od doby, co jsem zde nebyla.
SNlois, to tvoje rozuzlení se mi hrozně líbí....všechno to do sebe začíná zapadat. Pořád jsem nevěděla, jak si vysvětlit to, že klíč může donést jen Sammy a tím vlastně získal od Barbary ty 3 dny k dobru, jinak by si vlastně mohla najít nějakého poskoka, který by ho našel, když už knihu měla. Ale takhle se to dá brát tak, že Sammy prostě věděl věděl o tom, že je k té knize nějaký klíč, který tím pádem taky musí vydat jen on, stejně jako tu knihu.
Jen nějak nevím, jak s tím zlatým klíčem.... ....když teda by to nakonec mělo být dítě.... Tohle je na mě už moc zapeklité, takže i kdybych chtěla, přidat se nemůžu.... Spoléhám na ty chytřejší z nás....

jééééééééééé vám se to fakt líbí? jéééééééé děkuju sem strašně ráda...já už si říkala achich doufám že sem nevyloudila blbost....
takže dekuju..
BTW: no Janni ted si právě můžeš vybrat co chceš však sam neví o nic víc než ty takže to ještě klíč klidně být může on může mít uplně blbou teorii o sám neví..a tak i kdybys to nějak chtěla udělat můžeš si dělat s joshem co chceš můžem mu vymyslet schopnost jakou chceš takže tu špinavou a nudnou práci ohledně klíče může klidně obstarat on já jen plkám no ale jako nezkoušej ani říkat že nejsi chytrá simtě

fíha, ty ses rozepsala....no ale jako dobrý..... moc hezký

SNlois, tak když to podáš takto, tak bych se do toho pokráčka i někdy pustila.
Ale víte co ještě jsem nepochopila, Jak jsem si celý ten příběh znovu pročítala, tak Sammy měl přece dvě ty vize za sebou....jedna byla v tom autě, jak nechtěl říct nic Deanovi a pak druhá, když viděl právě to dítě a žlutoočka (tu třetí, když šel zachraňovat Deana už nepočítám, ta vím jak byla myšlená). No a právě jak jste psaly, že tu první mu přivodila Barbara, tak to teda může i za to pokračování té vize??? To jak Sam/evil odnesl na rameni to dítě a byl tam ten žlutoočko??? Nebo jak to bylo myšleno? Teď si nejsem vědomá toho, jestli jste se shodly i na tom.

Já pochopila, že jediná pravdivá vize byla ta o tom Deanovi kdy mu pak šel pomoct. Ty první dvě má na svědomí Barbara - mrcha jedna Teda tak to chápu já

No já si to teď tak taky právě vyložila, ale nejsem si tím jistá. Tak se raději ptám. Bylo by to úplně nějlepší, aspoň by měl člověk volnou ruku v té záležitosti s "klíčem".

paraada....velmi pekne pokracovania ... ....paci sa mi,ze tam mame noveho typka,je to take ozivenie... a tiez ten rozhovor deana a sama v nemocnici.. joooj.. to bolo tiez velmi pekneeee.. diky moc baby,ste vazne sikovneee...

no janni ono to je že tak teda nakonec ty obě vize aneb avil Sam byly od Barbary takže ano máš volnou ruku...
jéé Lenka sem ráda že se to líbí děkuju i samabel prostě všem...doufám že to nenudilo já nevím proč se vždycky tak rozepíšu..příště už ne..to stejně bude až za dlouho

Tak jsem přemýšlela, jak by se dalo pokračovat a vůůůůůbec ale vůůůůbec nic mě nenapadá. Hoďte někdo nějaké "záchrané lano", třeba se chytím...ale v této fázi si fakt netroufám pokračovat. A chtěla bych, aby se to zase pohlo....
Hele, přece tady musíme pro Samabel a Madlen něco přichystat, než se vrátí, ne? No jo, ale kdybych tak na to psaní měla buňky.

holky to mi nedělejte přece se tu někdo musí najít...to sem tomu zase dala když nevíte jak navázat..asi se budu zabarat ale jako fakt to to fakticky nejde?? žádný nápad???? ani mysšlenka???? kurna jak to??
musíme tu něco přece Madlen a Samabel přichystat

Píšu pokráčko, za chvilku vám ho sem hodím.

skvelee janni uz sa tesiim na dalsie

Nečekejte žádný infarktový děj, nic zvláštního. Prostě jsem jen potřebovala trochu popostrčit děj dopředu. Kdyby měl někdo lepší nápad, sem s ním. Pokud nebude lepší nápad, tak doufám, že se aspoň někdo pustí do dalšího pokračování.

Dean seděl na místě spolujezdce a mlčky se díval z okna. Sam ho po očku pozoroval a měl o něho vážně starost. Nejen že netuší, co nebo kdo stál za jeho náhlým uzdravením, ale ani se se Samem nehádal o místo řidiče a od doby kdy vyjeli, neřekl jediné slovo. Samovi bylo jasné, co se mu asi honí hlavou a měl kvůli tomu hrozné výčitky.
„Deane, jsi v pořádku?“
Dean se násilím probral ze zamyšlení.
„Jo, proč bych nebyl? Neřekl ti to snad doktor?“
“Ty víš jak to myslím. Co jsme odešli z nemocnice, nepromluvil jsi se mnou ani slovo.“ Sam se odmlčel a hledal vhodná slova. „Vím že se na mě zlobíš, protože jsme ti tajil…“
„Nech toho Same, neobviňuj se.“ skočil mu do řeči Dean. „Vím, že jsi to myslel dobře. Nemá smysl to dál rozebírat. Musíme se soustředit na to, jak zlikvidovat Barabaru. Zbývá nám už jen pár hodin“. Dean se snažil mluvit co nejpřesvědčivěji, ale ve skutečnosti vůbec nebyl v pohodě. Všechno to, co mu Sam prozradil, ho tížilo na srdci a hlavou se mu vířilo tolik myšlenek, až měl pocit, že se z toho musí každou chvíli zbláznit. Proč mi nic neřekli? Jak mi mohli něco takového zatajit? Vždyť to já se staral o rodinu, o Sammyho. Měl jsem ho chránit a místo toho on chránil mě. Copak mi opravdu tak málo věří? Neměli právo, zatajit přede mnou něco takového….“ Nedokázal zastavit příval mučivých myšlenek.
„Deane ne. Nezamlouvej to. Měli bysme si o tom promluvit, už jen proto, abysme byli schopní tuhle záležitost s Barbarou dokončit.“ Přerušil Sam tok bratrových myšlenek a rozčileně se po něm podíval.
„Nevím o čem bys chtěl mluvit?“ Dean už začínal být nevrlý, neměl vůbec chuť se o tom teď bavit, chtěl se jen sám utápět ve svých černých myšlenkách, tak jako tomu byl zvyklý celý život. „Řekl jsi mi pravdu a to je hlavní. Teď půjdeme a skoncujeme s tou mrchou Barbarou. Konec příběhu.“ Sam strhnul volant a zastavil u krajnice.
„Jsi na mě naštvaný, já to vidím. I když se to snažíš dusit v sobě.“ Vyhrknul Sam. „A dokud budeš naštvaný, nikdy Barabaru nedostaneme. To spíš dřív ona dostane nás.“
“Nejsem naštvaný, ok?“ zařval Dean.
“Ne? Podívej se na sebe, jsi jako sud s prachem.“ oponoval mu Sam. „Dokud se neuklidníš, nemůžeme pokračovat dál. Musíme si o tom v klidu promluvit. To co jsem ti řekl, nebyla žádná maličkost, na kterou se dá jen tak zapomenout. Pokud půjdeme po Barbaře a ty budeš takhle nastartovaný, dobře víš, jak to může celé dopadnout.“ Dean se na něj nevěřícně podíval, hrozně ho vytáčelo, jak do něj Sam vidí a že to ještě navíc chce pořád rozebírat. Neměl vůbec chuť si povídat, měl chuť leda tak něco rozmlátit. Už se nadechoval k další odpovědi, ale v tom si oba všimli, že u nich prudce zabrzdilo auto a z něj vyskočil mladý muž.
Oba bratři byli okamžitě ve střehu a sahali po svých zbraních. Mladík se přihnal ke dveřím řidiče a prudce zaťukal na okénko.
“Same?“ Podíval se dovnitř a doufal, že mu bratři uvěří vše, co se jim chystal říct. „Musím s vámi mluvit, je to životně důležité!“
Sam opatrně otevřel dveře a šokovaně hleděl na neznámého mladíka, který ho oslovil jménem. "Odkud zná moje jméno? V životě jsem ho neviděl", pomyslel si Sam. Dean okamžitě taky otevřel a vystoupil z auta. Ještě než stačil promluvit, mladík pokračoval.
“Vím, že si budete myslet, že jsem blázen, ale musíte mi věřit. Nebojte se, nechci vám ublížit, jsem na vaší straně, chci vám pomoct.“ Chrlil ze sebe jednu větu za druhou a Dean se Samem jen nechápavě zírali a v očích se jim zračila nedůvěra. „Chtěl bych vám všechno vysvětlit, ale na to teď není čas. Musíte udělat, co vám řeknu, jinak jeden z vás zemře.“
Dean se Samem na něj vytřeštili oči a Deanovi pomalu došla trpělivost. Namířil na neznámého zbraň, kterou celou dobu držel nenápadně v ruce a popošel k němu blíž.
“Tak dost. Okamžitě vyklop kdo tě posílá a co si vlastně zač. Dneska nemám zrovna dobrej den a nemám náladu na nějaký pohádky.“ Mladík dal okamžitě ruce na horu a rychle přemýšlel, jak je přesvědčit o pravdě, když sám měl problém tomu všemu uvěřit.
„Přísahám, že mě nikdo neposílá! Přijel jsem sám, z vlastní vůle. Jmenuji se Josh a mívám vize, jako Sam. Viděl jsem většinu z toho, co se vám v posledních dnech stalo. Znám celý příběh o Barbaře. Viděl jsem jednoho z vás zemřít….proto jsem přijel….abych se pokusil tomu zabránit!“
Dean se podíval na Sama a ten zase na Deana. Oběma se sevřela hruď úzkostí, protože tušili, že mladík může mít pravdu. Ani jeden z nich nechtěl pomyslet na to, kterého z nich možná viděl Josh ve své vizi zemřít.
„Nevím, jestli tomu dokážu zabránit, ale zkusit jsem to prostě musel. Už nemůžu nechat tu děvku Barbaru, aby zabila dalšího nevinného.“ Pokračoval rychle Josh ve vysvětlování. „Řeknu vám všechno, co jsem viděl ve svých vizích. A začnu tím, že vám prozradím, kde je ten klíč…..“

waaaaaw...tak mne sa to strasne paaaci.. velmi dobra praca janni.. ... teeda ten rozhovor v aute,booozinku,to je parada...a ten Josh a kluc ..no paani .. velmi dobreee vazne.. si sikulka

Díky Leni, jsem ráda, že se ti to líbí. Fakt mě nic lepšího nenapadlo. Problém totiž je, že mě napadlo naprosto infarktové rozuzlení ohledně toho klíče, ale bohužel jsem nemohla přeskočit rovnou na to. Ještě to nemám promyšlené do detailů, ale v hlavě už mi šrotuje takový námět, že mám obavy, že pokud bych to sem hodila, ani jedna z vás to asi nepřežije. Tak je možná lepší, že teď nejsem na řadě.

fuuuu janni nestras.... tak ked hovoris,ze to je takee strasnee tak ja radsej teda pockam

nemusis dakovat,vazne sa mi to paci

tak ze by som ti napisala par riadkov takych od veci a tebe by som prenechala to rozuzlenie kluca? ja by som teraz vedela nadviazat na barbaru napr a ty by si nam mohla hodit to infarktove pokracko co povies?

Teda Janni super pokráčko d-f klidně napiš dál,ale já se bojím nechat Jannce pokračování-jak jsem si přečetla ten její komentář,tak mám teda velké obavy co má v hlavě vymyšlené

no ale aspon ma nieco vymyslene a podla mna by to mohlo stat za risk, takze ja sa teda dam do toho kratkho odbocenia ad temy, no a ak sa janna aj tak nerozhodne nic napisat, tak co uz, ale aspon dostane sancu

Vy mi to opravdu svěříte? To bych neriskovala....
Ne, vážně. Mně napadla šílená taková věc, ale zatím nevím, jak to tam vrazit, aby to vyznělo míň blbě, než mi to zní teď. Ale tak pokud tedy nikdo jiný momentálně nemáte nápad na další pokračování a nechcete počkat na Samabel nebo Madlen, tak to můžu zkusit promyslet trochu víc do detailů. A když nebudu vědět jak dál, tak to prostě nechám na vás a bude. A chci vidět, jak se z toho dostanete.

tak fajn tu je moje pokracko, dufam, ze ti prilis nenarusilo tvoj napad, ak ano tak to pozmenim

Medzitym sa Barbara uz pomaly tesila na jej vitazstvo. Teraz jej uz nic nezabrani v uspechu. V rukach drzi vsetky tromfy. V tom jej vsak hlavou presla nahla a prudka bolest, vdaka ktorej sa jej zjavil obraz Josha. Potichu zakliala.

Barbara sa totiz uz na zaciatku poistila, ze ju chalani nezradia a pomocou zaklinadla prepojila svoju mysel so samovou. Nemohla mu citat myslienky, ako si povodne myslela, ale ak sa stalo nieco, co sama prilis rozrusilo Barbara mohla vidiet to, co v tej chvily videl Sam. Sposobovalo jej to bolest, ale na tu bola Barbara zvyknuta. Za svoj zivot si toho vytrpela dost vela a nejaka bolest hlavy je oproti tomu nic.

Posledny obraz ju vsak znepokojil. Ako sa o tomto dozvedel Josh? Naposledy, ked sa stretli Barbara mu ozaj ublizila, ale Josh jej dokazal odolat. Uz dlho o nom nepocula a mala pocit, ze sa vdal tuzby ju zabit. Ocividne sa mylila. Stale vsak o Joshovi vedela len velmi malo a to ako sa tak rychlo objavil pri bratoch jej bolo zahadou. Vtom si vsak uvedomila, ze Josh ma istu moc. Mohla ju citit, ked sa stretli, len nevedela aku moc. Mozno ma aj on vizie? Zacala uvazovat o tom ake velke nebezpecenstvo by tento muz mohol pre nu vlastne znamenat. Vobec sa jej nepacili zavery, ku ktorym dochadzala. Bolo toho prilis vela, co o nom nevedela a na to, aby si vyhral vojnu, potrebujes poznat svojho nepriatela.


no nic moc, ale aspon moze niekto pekne nadviazat na to predtym

Díky df, na to se mi bude skvěle navazovat. Jen se předem omlouvám, asi to bude ještě delší, než to moje pokračování před tím. Protože to nechci zbytečně přitáhnout za vlasy a uspěchat to a přesto se chci dopracovat k tomu hlavnímu. No uvidíme, co z toho bude a jestli se vám to nebude zdát opravdu priveľa.
Tak já jdu "vypilovat" poslední detaily...