Reálný Strach

Tohle je tak trochu speciální povídka, ale i tak doufam, že si najde své přiznivce.

Reálný Strach

„Poběž Same! No tak sakra Poběž!“ křičel Dean na svého mladšího bratra.
„Já se snažím, ale něco mi popálilo nohu.“
„Sakra! Musíme se odtud dostat,“ Dean se chtěl k Samovi rozeběhnout, ale tomu se náhle cosi obalilo, kolem jeho nohy, smýklo s ním na zem a začalo ho tzo táhnout pryč.
„Deane!“ stačil ještě zakřičet než zmizel v tmavé uličce.
„Same!“ zařval Dean,“ hned po tom se ozval nějaký zvuk a k obema přistoupil nějaký muž.
„Bylo to výborně. Skvělé Jensene, Jarede.
„Už to děláme nějakou dobu. Opravdu musíme něco takového natáčet? Vždyt tohle je pomalu horší, než ta linie s těmi Anděly a tou potrefenou apokalypsou.
Muž ho poklepal po rameni.
„Vř Erikovi. Ten ví, co dělá.
„to doufám a teď jestli mě omluvíte, chci si jít do svého karavanu odpočinout.
„Jassne. Uvidíme se zítra, byli jste skvělý..
Brad tak se ten chlap jmenoval odcházel, když si všimnul, že se k Jensenovi a Jaredovi přiblížila nějaká mladá žena.
„Pane Acklesi, pane Paladiecký,“ oslovila je.
„Brade. Ty jí znáš?“
„Ne. Radeji ihned zavolám ochranku.
„Potřebuji s vámi mluvit.“
„Je mi líto, ale na novináře nemám čas.“
„Nejsem žádná novinářka. Potřebuji pomoc, naše malá městečko potřebuje pomoc. Už nějakou dobu jsme sužováni nestvůrami a jen vy nám můžete pomoc.
„Hezký námet slečinko, zkuste s tím zajít za produkční, možná, že vám to vezmou,“ Jensen odcházel, když ho chytla za ruku.
„Prosím pane Acklesi. To nnení žádný námet, to je skutečnost, naše městečko sužují a terorizují nestvůry a bytosti z vašeho seriálu.
„to by stačilo. Mela byste jít, nebo vás vyvedou,“ Jensen se jí vytrhl a odešel.
„Pane Paladiecký. Musíte mi věřit! Situace je velmi vážná!“
„Je to jenom seriál,“ zamumlal Jared a poté odešel.
„Prosím! Potřebuji vaší pomoc!“ mladou ženu obstoupili dva muži v černém.
„Myslíme , že byste měla jít s námi. Nebránila se.
„Už jsem fakt potkal pár trhlých fanoušků, ale tahle je všechny trumfla.
„Co když je to pravda, co když je skutečně něco takového.“
„Ale no tak. městečko, které je sužováno nestvůrami a bytostmi z našeho seriálu, dobrou noc Jarede,“ uvidíme se za několik hodin.
O několik hodin později se Jensen převaloval na své posteli, zdálo se mu, že je obklopen nestvůrami a je zcela bezbranný.
Ozvalo se křupnutí, někdo z něho sundal deku, ale on se jen převalil na druhou stranu, vzápětí ho někdo z té postele zvednul, ale ani toho neprobudilo, jen něco zamumlal a spal dál.
Ozvalo se několik kroku a on se otřásl.
„Je tu nějaká zima, mel bych zavřít okno,“ zamumlal, ale neprobudil se.
Ten co ho nesl s ním došel až k dodávce, kterou jiný muž otevřel a ten, co ho nesl, ho položil vedle spícího Jareda.
Poté dal znamení, zavřel dveře a dodávka se rozjela.
O několik hodin později,“ zaklepal Brad na dveře Jensenova Caravanu, nikdo se neozval.
„Pane Acklesi. Myslím, že je čas vstávat, je potřeba natáčet,“ nikdo se neozval, tak to zkusil znovu, opět žádná reakce.
„to je divné. Jdu dovnitř,“ zavolal a vstoupil dovnitř.
Jeho postel byla prázdná.
„Pane Acklesi? Prohledal celý Karavan, ale nikdo ho nenašel.
V tom na zemi spatřil ležet jeho knoflík pro štestí, stejně jako u pana Paladieckého.
„To mohlo znamenat jediné. Zbledl a rychle vyběhl z karavanu a vzápětí začal křičet.
„Někdo unesl pana Acklese! Někdo unesl pana Paladieckiho!"

No tak toto sa nám tu rozbehlo. Super začiatok len nech to je aj potom super.
Na tom Paladieckom som sa pobavil. To schválne píšeš tak? Inač super

co tím chceš říct? a tak trochu

Ja že je Jared Padalecky a nie Paladiecki. Alebo to je naschvál???

Já mel na mysli to tvoje. Doufam, že i další časti budou stejne dobré Jinak je to Padalecki, ale přiznam se, že jsem ho zřejme neumyslne zkomolil, holt Jensen má snažší přijmení:-)

No nemyslel som to v zlom bože chráň. Len, že či to bude napísané tak dobre ako tvoje ostatné poviedky. Ale o tom nepohybujem. Sorry, že to vyznelo tak ako som to nemyslel.

V pohode. Jen pro ujasnení. Pokusím se, ale musím říct, že to byl nápad v okamžiku, takže uvidíme, co z toho vzejde, jinak díky.

nesmejem sa...
:D:D:D:D pekne predstava :D:D:D
len tak dalej mason :D:D:D

Ettie: Jsem rad, že pobavilo. Uvidíme jak další časti:)

A máme tady další čast tak at si jí užijete:-)

Jensen se pohnul. Kolem něho se ovanul studený vzduch.
Laskavě to okno zavři, Brade, ještě je dost brzo,“ nikdo se však neozval a po několika minutách, ho znovu ovanul studený vítr.
No tak. Řekl jsem, abys ten karavan zavřel, zamumlal v polospánku, stále mel ještě zavřené oči.
Ozvalo se zavrzání, ale rozhodne to neznělo, jako by se otvíral Karavan.
Prudce se posadil a nechápavě se kolem sebe rozhlížel.
Tohle jistojistě nebyl jeho karavan, on totiž nebyl vůbec v žádném karavanu.
Kde jsem se to k dasu ocitl?!“ zavrčel a postavil se.
Pohled mu padl na oblečení, bylo jiné, než jaké měl, když šel spát, byl jsi jistý, že se sam nepřevléknul.
Nedaleko od něj zazněl dětský smích a on za oknem zahlednul několik dětí, které se smály a ukazovaly na něj.
„Tohle není moc vtipné, nevím, kdo z vás to má na svědomí, ale jestli vám neušlo, chystáme se pokračovat v natáčení naší úžasné epizody.
„Já vím, pane Acklesi, ale my potřebujeme vaší pomoc,“ do místnosti vstoupila žena, která se ho snažila přesvědčit.
Jensen se na ní podezřívavě zahleděl.
Má tohle být pokus o vtípek? Navedl vás k tomu někdo ze štábu?“
„Kéž by. Jak jsem vám už řekla, máme tady problémy a jen vy a pan Padalecki nám můžete pomoct.“
„Nezačínejte s tím zase. Fakt oceňuji, že to tak prožíváte a že máte raději ty epizody, kdy jsme řešili monstra, upíry, víly, bludičky a tak dále, ale musíte pochopit, že je to jen seriál, Eric sice tvrdil, že čerpá náměty z mýtů a legend a že některé bájné bytosti mohou být skutečné, ale já tomu nevěřím, takže sežeňte Jareda, rád bych se dostal na plac, co nejrychleji.“
Zena se ohlédla dozadu a když se k němu zas otočila tváří, mohl v její tváři číst strach, strach, který tam ještě před chvíli nebyl.
„Jste vskutku dobrá herečka, když nás dovezete zpátky, slibuji, že vám v seriálu zařídím nějakou tu roli, dokonce bych mohl zapomenout i to, že jste nás takhle sprostě unesli.
„Za to se velmi omlouvám, ale vy nám musíte pomoct!“
„To už jsem slyšel, ale s čím bych vám asi tak mel pomoct, kde je vůbec Jared, vážně se musíme na natáčení, dovedete si představit, jak se šéfové podělají, až se dozvědí, že jsme zmizeli, tedy, že jsme byli unesení?!“
Nezdálo se však, že by ho ta žena vnímala.
„Halo?!“ zašermoval jí rukama před obličej.
„Omlouvám se, ale blíží se to, musíte jít rychle za panem Jaredem, zbraně máte připravené.“
„Brzděte. Laskavě si uberte páru. Jaké zbraně, kdo se blíží?“
„zbraně, se kterými ho zabijete…,“ její poslední slova nebyla téměř slyšet, díky křiku, co se nedaleko nich rozpoutal.
„Co to má…,“ Jensen za oknem zahleděl nějakou vysokou chlupatou postavu.
„No měli jste si koupit lepší kostýmy ten chlápek vypadá, jako vlkodlak z nějakého laciného hororu.
Ozvalo se výhrůžné zavrčení a ta žena se k němu přitiskla.
„Jste vážně talentovaná,“ uznale pokynul Jensen uznale hlavou, ale já nechci být součástí nějakého amatérského filmu, no však víte smlouva prachy, reklamy a zase prachy.
„tohle není žádný film, tohle je skutečnost,“ žena byla ve tváři bledá.
„Ale jdete. Kolikrát vám mám říkat, že je to jen fikce, že je to nějaký praštěny chlápek, co si, zbytek jeho slov, zanikl v tříštivém zvuku, okno se rozsypalo a do toho pokoje skočil velký hodne chlupatý muž, co mel velmi ostré drápy.
„To je fakt moc hezký, ale jestli dovolíte, rád bych odešel,“ jakmile se však Jensen pohnul, tomu „muži“ zasvítily rudé oči a vrhl se na něho.
„Proboha! Vlkodlak! Utíkejte! Utíkejte!“ Jensen proskočil oknem a běžel pryč.
Pane Acklesi! Pane Acklesi!“ volala za ním ta žena, ale Jensen se nezastavil.
„Nepřibližuj se ke mě. Nevím, co mu je, ale jistě tě dřív nebo později zabije, on a pan Padaleckí si s takovými, jako jsi ty, poradí bez problému…,“ vlkodlak zachrčel, přirazil jí ke zdi, druhou pracku přiblížil k jejímu krku, ale než mohl seknout, něco se zarazilo do jeho hlavy.
Zařval a otočil se kolem své osy, jeho krví podlité oči se střetly s Jaredovými, pak znovu cosi zachrčel, rozpřáhl proti němu obě dve pracky, ale na víc se nezmohl, skácel se k zemi a Jareda postříkala krev.
„Panebože,“ dostal ze sebe po chvilce.
„děkuju,“ zamumlala roztřeseně ta žena.
„Mám věřit, že jsou tady kolem vás doopravdické nestvůry?
„Ano. Je to tak, on je to nejmenší zlo.
Jhared na ní hleděl, pokoušel si srovnat myšlenky.
Zkoušeli jste to někomu říct?“
„Nikdo nám nevěří, musíte nám pomoct, musíte je zastavit!“
„Jsme jenom lidi, seriál je seriál, tam to není skutečné!“
„Já vím, ale tohle je, moc prosím,“ měla v očích zoufalství.
„Kde je Jensen?“
„Tamhle,“ ukázala na Jensena, který kličkoval mezi domy a křičel Vlkodlak, vlkodlak, vlkodlak…, náhle ztuhnul a zíral na bledou ženu, jejíž tělo bylo světle modré, vlasy měla bílé a on začínal tušit, kdo by to mohl být, ale přesto to ještě zkusil.
„Moc dobrý kostým,“ ta žena otevřela ústa a z nich vyšel takový příšerný jekot, že si musel zakrýt uši.
„Myslím, že by to stačilo, konec představení.
Banchi ovinula své ruce kolem jeho pasu, přitiskla je a Deana ovanul smrdutý dech.
„Cos měla? Banchi syrečky?“
Otevřela ústa, zhluboka se nadechla.
Hlavně mi tu nezačni ječet, hlavne mi tu nezačni ječet,“ Jensen se marně snažil osvobodit.
Rozječela se s takovou intenzitou, že mu to trhalo uši.
„Jarede pomoc!“ zakřičel Jensen, Jared se tam rozebehl, ale když už byl témeř u něho, obklopila ho bílá neprodyšná mlha.
„Jensene kde jsi?“
„Blízko tebe, dělej!“
„Nic nevidím, nic nevidím,“ udělal jeden krok, pak druhý, ale při třetím se mu cosi slizkého obalilo kolem nohy, strhlo ho to na zem a začalo ho to táhnout pryč.
„Jensene! Jarede! Jensene! Jarede!“ protínaly se skrz jejich výkřiky, ale ani jeden z nich, nemohl tomu druhému pomoct.
Náhle se Jared zastavil, ucítil, že to, co bylo obtočené kolem jeho nohy, zmizelo a i mlha se zvedla.
„Jensene?!“ zakřičel a postavil se na nohy.
„Tady jsem,“ dolehlo k němu a on před sebou spatřil modrou ženskou siluetu.
Prohledal se, ale nenašel nic jiného, než malý kapesní nůž.
„Bude to muset stačit,“ zamumlal a pak jí ho zabodl do ramene.
Banchi bolestí zaječela a Jensena pustila.
„Au. Copak se pomátla? To mě chtějí zmrzačit?!“
„Tohle je skutečné. Tohle je vážně skutečné.
„Ale no tak. Někdo si s tím dal práci.
„tak proč si utekl předtím vlkodlakem?“
„Potřeboval jsem nutně na záchod a nebyl to vlkodlak, nemohl to být, myslím, že bychom měli odtud vypadnout,“ jak se tak rozhlížel, nikde neviděl ani silnici, ani žádnou pěšinu, všude kolem byl jen neprostupný les.
„Kam zmizely cesty?“
„Pokaždé když padne mlha, cesty zmizí.“
„Cesty nemůžou jen tak zmizet.
„Ale ano můžou.“
„Ne. To teda nemůžou.
„Ano. Můžou.
„Ne to tedy nemůžou!“
„Mohli byste toho nechat.
„Napadá te snad něco lepšího, než se hádat?!“
„Myslím, že je to napadlo,“ Jared ukázal dopředu a Jensen a ta žena spatřili dva muže a dva ženy a jejich ostré zuby, bledou tvář.
„Kanibalové?
„Upíři…“
„To jako, že nám chtějí vysát krev?“
„Oni nesají krev….“
„Tak co? Mateřské mlíko?“
„Jestli se k nám dostanou, vysají nám mozek.“
„To je kec! Kdes to slyšela?!“ jakmile to Jensen dořekl, přitáhl si jeden z nich k sobe, nějakou mladou dívku, zaryl do její hlavy své zuby a začal z ní sát.
„To je hnus, oběma se zvedl žaludek.
„Teď půjdou po nás, co uděláme?“
„Pokud se nemýlím, tohle jsme v seriálu neměli.
„Možná, že ne, ale i tak jsem si jistá, že něco vymyslíte.“
Jensen pohledl na Jareda.
„Jeden z Nich vypadá jako Edward Cullen, ale to je asi nezastaví.“
„Takže, co navrhujete?“
„Utéct,“ řekli oba dva naráz.
„To nám nepomůže, to je nezabije.“
„Ne, ale dá nám to čas, takže až řeknu tři, tak vystartujeme, takže 3,“ jensen s Jaredem se rozeběhli.
„Kam zmizelo 1,2?“
„Co na tom zaleží, zdrhejte!“ běželi, jak nejrychleji dokázali, ale nebylo jim to nic platné, upíři se přesunuli neuvěřitelně rychle, všechny tři srazili k zemi a vycenili na ně své zuby.
„Tebe si vychutnám,“ zašeptala jedna z upírek a přiblížila své zuby k jeho krku, stejně tak učinili další dva upíři.
„Střih! Střih! No tak střih!“ zkusil to Jensen, ale nic se nestalo a jejich zuby se víc a víc blížili k jejich krkům, téměř se ho již dotýkaly, když se ozval pšoustavý zvuk. „Omlouvám se,“ zamumlal Jensen. Všichni čtyři upíři se s křikem rozeběhli pryč.
„A pak, že není česnek zdravý.
„Kolik je jich tady?!“ obrátil se Jared na tu ženu.
„Já nevím. Tohle místo je prokleté.“
„Prokleté? To nemyslíte vážně.“
„Smrtelně vážně pane Acklesi.
„Jak se tohle městečko vůbec jmenuje?“
„Delwerovo městečko.“
„Ou, ou, vypadlo z Jareda.
„Nemám rád, když to někdo dělá.
„Ou, ou,“ zopakoval Jared.
„Už mě s tím začínáš štvát, víš to?“
„Tobe to městečko nic neříká?“
„Ne. Fakt se moc stydím.“
„Delwerovo městečko, bylo před třemi lety vyvražděno.“
„To přece…“
„Mrzí mě to,“ zašeptala ta žena a pak se rozplynula.
„Do háje,“ zmohl se pouze Jensen a vzápětí je oba dva znovu obklopila mlha.

Super pokračovanie. To, že to mestečko bolo vyvraždené ma dorazilo. Skvelá práca. A to ako Jen utekal pred vlkodlakom super. Len tak Ďalej.

suhlasim supa...
myslim, ze sa tu uz ojavila raz verzia "zivy" dean a sam..akurat tu vystupoval i jared i jensen i dean a sam :D:D:D:D:D:D:D no dore spaaaatky k tebe
myslis, ze su vazne "taki?"

Ettie: Jací? Ze jsou si podobní svým nejslavnejším rolím?

Tak a je tu další čast:)

O několik minut později se mlha rozplynula a oba dva zjistili, že už nejsou na nějaké pěšině, ale stojí před nějakým karavanem.
„Tohle nemyslí vážně,“ zavrčel Jensen.
„Co máš na mysli kamaráda?“ vedle nich se objevil Misha, který kouřil nějakou značkovou cigaretu.
„Mohl bys to tipnout? Myslel jsem, že nekouříš.“
„Taky že ne, jenom mě to uklidňuje.
„Najdi si něco jiného na uklidnění,“ zavrčel Jensen a poté poodešel stranou.
„Co to s ním je? Měli byste zajít za Erikem a vysvětlit mu, kam jste zmizeli, někteří si myslí, že jste se zdechli, protože se vám zalíbilo být o samote, takže…“
„Neříkej to.!“ Utnul ho Jared.
Misha pokrčil rameny.
„Jak je libo, ale měli byste si připravit nějakou zajimavou historku.“
„Jak dlouho jsme byli pryč?“ zeptal se Jared a mel přitom stažené hrdlo, sám ani neseděl proč.
„Mám dojem, že to bude pár hodin, tak kde jste byli, jestliže jste nebyli spolu?“
Jared si vzpomněl na tu ženu, na to mestečko, na vlkodlaka, ty upíry, takže to nebyl sen, ale jestli to nebyl sen, co dělají tady, jestli bylo to městečko vyvražděno, jakto, že je unesli, dokážou se snad duchové zhmotnit natolik, aby něco takového dokázali?
Misha mu zamával rukama před očima.
„Vrat se zpátky na zem Jarede, Erik je naštvaný a to ani nemluvím o producentech, nemůžete si jen tak zmizet, aniž byste nám nedali vedet, tedy pokud jste tedy přece jen někde neskončili spolu, však víš v poslední době se vyrojilo dost fanfiků o tom, že jste spolu jako milenci, takže…“
„Mohl bys zmlknout,“ vyjel na něho Jared.
„Jo. Sorry. Jenom se vám snažím pomoc,“ Misha mu do obličeje vyfoukl cigaretový kouř a poté odkráčel.
Jared zamával rukama. Byl to dobrý chlap, povětšinou s ním byla sranda, ale občas ho štval.
„Díky bohu,, že jste tady! Víte jaký jsem o vás strach, jsem tak rád, že jste zpátky,“ Brad mu začal třást pravicí.
„To stačí. Jsme v pohode. Jen jsme si museli provětrat hlavu.“
„Takže je to pravda? Brad se kolem sebe rozhlédl a pak se k Jaredovi malinko přiblížil.
„Co je pravda?“
„Však víš…, ta věc, to, že jste spolu jako, znovu se kolem sebe rozhlédl.
„To teda nejsme, co to s vámi je?“
„Nic. Nic, jen se snažíme přijít na to, proč jste tak náhle zmizeli, málem jsem z toho dostal infarkt. Na druhou stranu vás plně chápu, jestli jste chtěli mít chvilku pro sebe, víte já proti nim nic nemám, vždyť můj bratránek je taky Homosexuál, ale jestli zas budete mít potřebu, si na chvilku udělat soukromí, řeknete mi to, však víte, já jsem neuvěřitelně diskrétní, nikomu neřeknu, že spolu máte poměr, že se ve vás probudila homosexualit…,“ Jared mu rukou zacpal ústa, přistoupila k nim Genevieve
„Jarede. Jsem tak ráda, že jsi zpátky. Tak trošku jsem se o tebe bála,“ políbila ho.
„Byl jsem se jen projít.“
Brad cosi zahuhlal.
„Proč držíš svojí ruku na Bradových ústech?“
„To, že dělám? Jenom se snažím Bradovi pomoc, má škytavku,“ Brad znovu cosi zahuhlal.
„No. Nejsem si jistá, jestli mu něco takového pomůže, ale jsem si jistá, že víte, co děláte,“ znovu ho políbila a chtěla odejit, ale on si povšimnul medailonku, na jejím krku.“
„Kde jsi k tomu přišla?
„To má být nějaká zkouška?
„Kde si k tomu přišla?“
„Dal si mi ho přece ty, vzpomínáš? Na naše výročí, jsi v pořádku?“
„Jo jsem. Půjčíš mi ho.“
„Dobře. Sice nevím proč, ale tady ho máš, ale mel bys pustit Brada, tedy pokud ho nechceš udusit,“ Brad souhlasne zahuhlal.
Jared mu tedy uvolnil ústa a on se nadechl, ale než mohl cokoliv říct, Jensen ho uchopil za ruku a odtáhnul ho pryč.
„to bylo trochu divné,“ poznamenala Genevieve.
Jared pokrčil rameny.
„Znáš Jensena,“ a poté otevřel ten medailon a na jedné straně bylo napsané.
„Vratte se. Potřebujeme vás!“
„Vidíš to?“ podal jí medailon.
„Nic tam není. Taky si mi tam mohl něco napsat,“ její hlas zněl vyčítavě.
„Jo. To mohl,“ zamumlal nepřítomně a znovu se na něj zadíval.
„Musíte nám pomoci, jen vy nás můžete z té kletby dostat.“
„Teď to vidíš?!“
„Nic tam nevidím. Možná, že by sis mel odpočinout,“ Genevieve odešla.
„Počkej,“ chtěl jít za ním, ale v tom jeho pohled padl na místo mezi dvěma karavany, stála tam ta žena a prosebně na něho hleděla.
Promnul si oči, už tam nebyla.
„Měli bychom jít k Erikovi,“ vedle něho se objevil Jensen.
„Co Brad?“
„V pohodě. Bude mlčet. Co je? Vypadáš jako bys právě viděl ducha.“
„Jared se k němu pomalu otočil.
„Já jsem ho viděl, tedy respektive ji.“
„O čem to mluvíš?“
„Nebyl to sen. Nedokážu to vysvětlit, ale myslím si, že to bylo skutečné.“
„Vyvražděné městečko, upíři, vlkodlaci, ale no tak.
„Je to tak. Musíme se tam vrátit, musíme jim pomoct.
„Ty si se zbláznil.“
„Ne. Oni nás potřebují.“
„Jak to asi tak chceš udělat, teda jestli to bylo fakt skutečné.“
„Nevím, ale přijdeme na to.“
Jensen potřásl hlavou a poté oba dva odešli k Erikovi.

To bude opravdu zajímavé, jak se zhostí své úlohy Jensen a Jared, tak jako jejich postavy Dean a Sam? A Misha s tou cigaretou!!

Janča. Proč by si nemohl dát šluka?

A máme tu další část, užijte si jí:-)

Takže pánové. V téhle scéně půjdete po ulici. Snažíte se přijít na to, co se v tomhle městě děje a najednou se proti vám vyřítí stařenka a bude se vás snažit zasáhnout holí.
„Tohle nemůžeš myslet vážně?“
„Proč ne? Fanoušci určitě ocení, že Sam a Dean nejen pomáhají, ale také jsou galantní.
„Jak s tím souvisí galantnost?“
„No jakmile to z ní vyženete, bude potřebovat pomoc přejít přes ulici.“
„Tohle fakt nemůžeš myslet vážně.“
„Myslím to vážně,“ potvrdil Erik, ale Jared si všimnul, že mu cukají koutky.
„Dělá si z nás srandu.“
„Vážně moc vtipné.“
„Ne tolik, jako když jste se vypařili.“
Byli jsme se jen projít, každý někam jinam, je to jasný Brade?“
„V pohodě,“ mrkl na ně.
„Ok. Takže na vás střenka zaútočí, povalí Deana na zem a bude mu chtít něco vdechnout do úst.
„Odkdy se takhle démoni přemísťují.
„Já jsem neříkal nic o démonech.“
Po tomhle totiž zjistíte, že to mestečko bylo před třemi lety vyvražděno a na tohle místo, byla uvalena kletba, kterou budou muset Dean se Samem zlomit dřív, než se stanou součástí mrtvého města.“
Jared si s Jensenem vyměnil nepostřehnutelný pohled.
„Jste v pořádku? Přijdete mi nějak bledý.
„Ne. Jsme v pořádku, ale tak trochu se bojím o tu stařenku.“
„No tak to já se zas spíš bojím o tebe, greta je přebornice a nic na tom nemení, ani to, že je jí 75.
Greta se na ně zazubila, Jensen jí to křečovitě oplatil.
„Ok lidi. Všechno je připravené. Na místa a akce!“
Jared s Jensenem kráčeli ulicí, zbrane připravené, ale Jaredovi přišlo, že je Jensen nějak nesoustředěný, nepatrně otáčel hlavu sem a tam.
„Stop. Jensene, co si myslíš, že děláš?“
„Myslím, že kolem mě litá nějaká moucha či co.
„Asistenti. Postarejte se o to,“ jared nazdvihl obočí, on sám nic neslyšel, ale o chvilku později, uslyšel tiché bzučení, které po chvilce zmizelo.
„Co to bylo?“
„To nemám tucha, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nás někdo sleduje uz uliček.
„Nikdo nikde není, ulice jsou kvůli nám vyklizené.
„Já vím, ale stejně se nemůžu zbavit toho pocitu, myslíš, že ta ženská, co k nám onehdy přišla?“
„To já nevím, ale musíme se soustředit.“
„Už jste si to vysvětlili pánové? Otázal se jich Erik trochu netrpělivě.
„V pohode. Můžeme pokračovat.
„Nikdo tady není tak to nekaž nebo vyletí šéfové z kůže.“
„Komu by to vadilo,“ sykl tiše Jensen.
„Mestečko prokletých podruhé.“
„Same. Jste tady už pár hodin a ještě stále nemáme ponětí, o co tady jde.
„Já vím, ale všechno nasvědčuje tomu, že máme co dělat s nadpřirozenem.
„Kde? Já nic nevidím,“ ozval se křik a proti nim se z uličky vyřítila stará žena, vlasy měla zježené, z úst jí něco teklo, mávala rukama.
„Co to sakra je?“ vykřikl Dean a chtěl se nechat povalit na zem, ale v tom se mu před obličejem zjevil vlčí muž a on s výkřikem uskočil a Greta se rozplácla na zemi.
„Jensene! Co to mělo sakra být? Jsi v pořádku?“
Přikývla a nandala si umělé zuby.
„Moc se omlouvám.“
„Co je to s vámi? Potřebujete krátký odpočinek?
„Ne to je dobrý. Můžeme pokračovat.“
„Jestli je tu nějaký problém, měli byste mi to říct.“
„Všechno je v pořádku. Jsme připravení.“
„Fajn. Zkuste to tentokrát nezkazit, nebo se ti nahoře podělají.“
„Bez problému. Jsme Připravení.
„Prokleté městečko potřetí.
„takže muset někoho najít, jestli to bude vůbec možné v tomhle mrtvém městě,“ jakmile to Dean dořekl, zpoza uličky se na ně vyřítila Greta, mířila přímo na Deana a Dean tentokrát zůstal stát, ale Greta ho nemohla povalit, protože se u Sama objevil nějaký smrtelně bledý muž s vyholenou hlavou s vysunutými špičáky, které byly zcela od krve a chystal se do Sama zakousnout, ten reflexivně uhnul a uhodil přitom nechtěně Gretu do tváře, ta se zhroutila k zemi.
„Stop! Stop! Pro dnešek to raději zabalíme, než přijde někdo u úrazu.
„Jsem v pořádku, jsem v pořádku,“ mumlala Greta, když jí asistentka odváděla pryč.
„Tohle se nedá, Jarede. Vypadá to, že dokud to nevyřešíme, nenechají nás pracovat.“
„tohle není jentak nějaký kriminální případ, tohle jsou duchové, skuteční duchové, přízraky vlkodlaků, upírů a buhví čeho ještě.“
„Já vím, já vím, ale takhle to dál nejde.“
„tak co chceš dělat? Chceš nějak zlomit tu kletbu? Jensene, to by nás mohlo stát život.
„Věř mi, že o tom vím, ale je to skutečné, fakt skutečné!“
„Musíme o tom městečku zjistit co nejvíce a pak zajít k nějaké spiritualistce.“
„Chceš cpát peníze, nějaké vychytralé podvodnici.
„Myslím, že o někom vím, ale musíme si pospíšit.
Jensen přikývl a oba spěšně odešli.
Brad se přiblížil ke svému karavanu. Ani mu nevadilo, že se dnes už nebude natáčet, otevřel dveře a chtěl vstoupit dovnitř, ale v tom se kolem něho ochladilo a on mel dojem, jako by za sebou slyšel nějaké šeptání.
Otočil a s očima rozevřenýma dokořán hleděl, na vznášející se přízrak jakési ženy.
Otevřel ústa, ale žádná slova mu z hrdla nevyšla, přízrak proklouzl dovnitř a on sebou škubnul a pak ještě jednou a vzápětí už v naprostém klidu, vešel do svého karavanu. Tráva kolem jeho karavanu zčerněla.

Jared s Jensenem zastavili u nějakého černe natřeného domu.
Tady má být ta tvoje spirituál kamarádka?“
„Laskave si odpust tenhle tón. Jsem zasnoubený a ona je jen kamarádka, je to jasné?“
Jensen zvedl ruce v obranu.
„Zcela jasné padre.“
„Občas nevím, jestli mluvím s Jensenem nebo s Deanem.
„Máš pravdu. Možná, že mi to už leze na mozek, ale co se divíš, šest let je šest let.
„Pojďme raději dovnitř. Jsem si jistý, že už nás očekává.“
Jensen vystoupil z okna.
„Jak by o nás mohla vedet? Ona má telefon?“
„Vážně ti radím odpust si těmhle tón a nemá telefon, nepotřebuje ho.“
„Tohle myslíš jak?“ jakmile Jensen domluvil, černé dveře se otevřely.
„To je trochu divné,“ zamumlal Jensen, ale Jared dovnitř vstoupil naprosto klidné, jako by to pro něj nebylo nic nového.
„Myslím, žes mi něco zamlčel,“ ozval se Jensen, ale Jared ho, jak to vypadalo, ani nevnímal.
Zaklepal na jednu černou schránku, o několik vteřin později se ta schránka otevřela a on z ní vyndal černý klíč.
„Tohle mi přijde trochu děsivé,“ poznamenal Jensen, jakmile překročil práh.
Kamkoliv pohlédl, všude byla černá, strop, zeď, kachličky, jen slabé zářící zářivka, nebyla černá.
„Myslím, že bych mel něco vědět.“
„Jen se drž u mě,“ odvětil Jared a poté vsunul ten klíč do úzké klíčové dírky a dvakrát s ním zatočil.
Dveře se otevřely a na oba dva se vyvalila pestrá směsice několika vůní.
Jareda to nechalo klidně, ale Jensen se rozkašlal.
„Co to sakra je?!“
„Drž se za mnou a ničeho se nedotýkej.
„Čeho bych se asi tak tady mohl dotýkat,“ zavrčel Jensen a pak si uvědomil, že se loktem otírá o zeď.
Odtrhl ho od ní, ale nešlo to tak lehce, jako by byl k té zdi přilepený.
Říkal jsem ti to,“ ozval se Jared a poté zavolal, Madame Rasko, jste tady?“
„Jsem si jistý, že to bude nějaké stará, bezzubá stařena.
„Skutečně si to myslíte, pane Acklesi,“ ozval se za ním mladý ženský hlas.
Jensen překvapeně vyjekl a otočil se.
Před ním stála tak 40 letá žena oblečená celá v černém, černé měla i víčka očí, rty, jen uši mela normální, stejně jako nos.
„Ehm…, no…, ehm…,“ nedokázal ze sebe Dean nic dostat.
„Roztomilý chlapec,“ poznamenala a pomalým krokem přešla k Jaredovi, který na to hleděl se špatně skrývaným úsměvem.
„Je to už dlouhá doba Jarede, jak se vede tvým rodičům, tvé snoubence?“
„Daří se jím dobře, byt bude na mě má snoubenka asi trochu naštvaná, teto.“
Jensen vykulil oči.
„Jsem si jistá, že to pochopí, teď mě prosím následujte a snažte se přitom na nic nešlápnout.“
„No nejprve bych ti mel asi říct, proč jsme sem přišli.“
Přiložila si svůj na černo obarvený prst k ústům.
„To nebude třeba, vím naprosto vše.“
„ty o tom víš?“
Otevřela ústa, ale ihned je zase zavřela, ohlédla se za sebe a pak se zas obrátila nazpět k Jaredovi.
Jensen na to nechápavě hleděl.
„Musíme si pospíšit, pojďte rychle ty i tvůj přítel.
„No jsme jenom přátelé.
„Já vím,“ přikývla a odhalila tak řadu černých zubu.
Jensen z toho neměl dobrý pocit, ale věřil Jaredovi, doufal, že ten ví, co dělá.“
„Pojď Jensene,“ zavolal na Jensena, který se k nim připojil, ta ženská byla divná, ale ještě divnější, bylo držet se od nich dál.
Cekal, že ten výtah bude také v černém, ale překvapilo ho, když zjistil, že je úplně bílý.
Dveře se za nimi zavřely a všichni tři vyjeli nahoru.
Kolem výtahu se protáhl nějaký stín a namířil si to ke schodům

sranda
inak uz nie snubenka,ale manzelka

Hele. Já se tak neaktualizuji:-)

To byl asi Jensen pěkně překvapený, žádná stará baba, ale docela pohledná mladá žena.

Janča: To bezpochyby:-)

Tak a tady je další čast. Doufám, že si jí užijete, ale musím upozornit, že obsahuje znaky násilí


Všichni tři vystoupili z výtahu.
„Než vejdete dovnitř, nezapomeňte si sundat boty.
Jensen pohlédl na Jareda a ten přikývl.
Jensen si sundával boty, když se blízko něho ozvalo zamňoukání a vzápětí se mu o nohu otřela černá kočka.
„Brzo tě potká smrt,“ poznamenala s vážnou tváři Jaredova teta.
„Ha. Ha. Moc vtipný.“
„Opravdu? Neznáš ty povídačky o tom, že když se o tebe otře černá kočka, brzo zemřeš?“
„Jistě, že znám, ale to jsou jenom povídačky.“
„Skutečně? Ustupte trochu.“
Jakmile tak učinili, otevřela malá dvířka a oba dva hleděli na hromadu kostí.
„To může být od čehokoliv?“ nechtěl se nechat Jensen zviklat, ale nemohl zabránit, aby se mu hlas trochu nechvěl.
Jared se tvářil mírně nesouhlasně, ale nic neříkal.
„opravdu? Tak si na ne šáhni, sám zjistíš, že jsou to lidské a zvířecí kostí, ta kočka se o něho otřela před týdnem a za dva dny zemřel, velmi nepříjemnou smrtí.
Jensenovi se zvedl žaludek, tvář dostala zelený nádech.
„Děkuji. To nebude třeba,“ uviděl, jak se k němu ta černá kočka zase blíží.
„kša! Kša! Jsem na to ještě příliš mladý, no tak kša, kša, běž do domova důchodců.
„Jensene,“ napomenul ho nejprve Jared a pak se rozesmál.
„Co je tady k smíchu?“
„Žádný člověk tam není, ty kosti jsou maximálně psí, hodně staré psí kosti a ta kočka není ani černá,“ Jared se dotknul té kočky a Jensen viděl, že mu na prstu, zůstala černá barva.
„Ha, ha, moc vtipný,“ zamračil se a doufal, že se jeho splašené srdce brzo uklidní.
„Neměl jsi mu to prozrazovat takhle brzo, jsi jako tvůj otec Jarede.
„Omlouvám se této, ale nerad děsím přátelé.
„No tak sem přived nepřátelé…,“ její úsměv zamrzl a ve tváři se jí mihla obava.
„Jestli je to nějaký další trik…“
„Žádný trik, rychle dovnitř,“ žena se za sebe ohlédla.
„Co se děje této?“
„Rychle dovnitř,“ zopakovala a pak je začala strkat vpřed.
„Ještě jsem si nevyzul boty,“ zaprotestoval Jensen.
„Na tom nezaleží, rychle, rychle dovnitř,“ v jejím hlase zaznívala naléhavost, míšená se strachem.
„Co se to děje, teto?!“ nechápal nic Jared.
„Něco je tady,“ vydechla, když za nimi zabouchla dveře.
„Co myslíte tím, něco je tady?“ chtěl vědět Jemnsen.
Otevřela ústa, ale v tom se ozvala rana, jako by do těch dveří někdo narazil.
„Neměli bychom zavolat policii?!“
„Tady policie nepomůže, rychle do kuchyně!“
„Ale teto….“
„Rychle!“ začala je prudce strkat, o několik vteřin později se znovu ozvala ta samá rána, znělo to ještě silněji, pak následovala další, dveře se chvěly a při další ráně, vypadly z pantů a zřítily se na zem.
„Panebože! Musíme někoho zavolat!“
„Tady nám nikdo nepomůže! Musíte se odtud okamžitě dostat!“
„Ježíši, co to je?!“ vykřikl Jensen, který uviděl ve dveřích velký zlověstný černý stín, který k nim pomalu mířil.
„Tohle přece nemůže být skutečne.
„Mám te ráda Jarede, vyřiď mé sestře, že jsem na ně hrdá a teď jdete.
„Ale této…!“
„Jdete! Jdete a najdete toho, kdo má na svědomí, to městečko, jen tak to můžete zlomit, jdete tamtěmi dveřmi!“
„Ale této, přece…“
„Jdete!“ zaječela a strčila je dopředu, stín se k nim začal pomalu přibližovat, každý jeho pohyb vyvolával chvění podlahy.
„Tohle., tohle., nemůže být skutečné..,“ Jensen byl očividně otřesený.
„rychle…, rychle musíme pryč…,“ Jared, který byl též vyděšený do morku kostí, chytil Jensena za ruku a začal ho táhnout pryč.
„Najdete toho muže, najdete ho a zastavte!“ dolehl k nim ženský hlas, poté už jen rachot a řinkot nádobí, který byl přerušen výkřikem a oba dva, přimrzlý na místě sledovali, jak se zeď pokrývá čerstvou krví.
Zírali na to, naprosto neschopni jakéhokoliv pohybu, oči vytřesené.
Další krev se ocitla na druhé stěně a vzápětí se ozval zvuk, který připomínal drcení kostí.
Oba dva začali zvracet, chtěli se tam rozeběhnout, ale nedokázali se odlepit.
Když to přestalo, s prudkým oddychováním, třesoucíma rukama, popošli malinko vpřed, nikde žádný stín neviděly, ale to ani Jaredovu tetu.
Chtěli se odvrátit, Jensen už vytahoval mobil, ale zavadil přitom o malou skříni, která se otevřela a na něho se vyřinula čerstvá krev, následována čerstvě přelámanými údy.
Oba dva se rozječeli a vyběhli z domu.
Běželi a Běželi a neustále přitom křičeli.
Nakonec narazili do nějakých dvou mužů, uniformovaných policistů.
„Přestaňte ječet, co se stalo, proč jste od krve?!“
„Moje…, moje…, moje teta, moje teta, moje teta…,“ Jared nebyl schopný dát dohromady smysluplnou větu, Jensenovi se nevedlo o nic lépe.
„Řekne mi někdo, co se tam stalo, kdokoliv z vás?“
„Bylo to.., bylo to.., moje teta, moje teta, stín…!“
„To nemá cenu. Musíme je dostat do nemocnice a někoho tam pošleme, ale musí to být někdo, kdo to zvládne.
„Je to tady někde, je to někde kolem nás,“ mumlal nepřítomně Jensen a celý se třásl.
„Možná, že to bude chtít jinou nemocnici,“ zamumlal jeden policista k tomu druhému a pak přivolali záchranu a dostali Jensena a Jareda dovnitř

juuuu chudata

To jako blázinec? No oni podle toho jak se chovají, jsou na něj zralí.