Reálný Strach

Misha a Genevi stáli u Jaredovi postele.
Misha se nervózně díval na hodinky.
„Mohl bys toho nechat?“ ozvala se Genevi, která ustaraně hladila Jareda po tváři.
„Nemohu si pomoc. Jensen už tady mel být.“
„Možná bychom na to měli zapomenout, vždyť to zní tak nesmyslně.“
„Já vím jak to zní a nevím, co se stalo, že my jsme zase my, ale jak vidíš, Jared stále není sam sebou a něco mí říká, že se to samo nespraví.
„Já vím, jen nechápu, jak je to možné, vždyt je to tak realné.“
Misha položil svojí ruku na její, ona ucukla.
„Promiň nic jsem tím nemyslel.“
„Já vím, jen jsem, proste vystresovaná.“
„Co vy tady děláte?“ ozval se ode dveří Jensenův tázavý hlas.
„Čekáme tu na tebe, kdes sakra byl?“
„V klidu. Sháněl jsem pár vecí, nebylo to tak lehké, jak jsem si myslel, ve filmech je to definitivně snazší.
„Bojím se zeptat, jaký je tvůj plán.“
„Důvěřuj mi trochu,“ řekl Jensen a poté mu hodil bílý plášť a Genevi zas sesterskou uniformu.
„Neříkej, že hodláš udělat to, na co ted práve myslím?“
„Tak raději nemysli a převlečte se, máme málo času, jak je na tom?“
„Napůl při vědomí, každou chvíli cosi blábolí, ale nemám ten pocit, že by me vnímal, co když je v tom něco jiného, co když mu tím, že ho uneseme z nemocnice ješte víc ublížíme, jestli by se mu něco stalo, nikdy bych si to neodpustila.“
„Genevi! Genevi! Poslouchej me. Stejně jako ty to nedokážu vysvětlit, ale Stejně jako ty, i já vím, že to reálné, že se s námi cosi dělo, že jsme se na jistý čas stali svými postavami, ale ted jsme v pohodě a musíme pomoct Jaredovi, copak by tohle mohlo znamenat něco jiného, jen si ho poslechni.
Genevi se naklonila k ležícímu Jaredovi a slyšela, jak tiše mumlá.
„Vyvražděné mestečko, půlnoc, musím je tam dostat, musím je tam všechny dostat.“
Sáhla mu na čelo, bylo poměrně horké.
„Nemůžeme ho odtud vzít, může mít horečku, já skutečně nechci, aby se mu přitížilo.“
„To nikdo z nás, ale musíme to udělat, prosím Genevi.“
„Jestli to máme udělat, musíme si pospíšit, každou chvíli se tady můžou objevit skuteční doktoři a pak už ho nikam nedostaneme,“ ozval se Misha, který se už převlékl a pozorně sledoval chodbu.
„Tak dobrá, ale mohli byste se otočit.“
„Ale no tak Geneví. Jsme přece přátelé.“
„Myslím to vážne.“
„Fajn, ale pospěš si,“ oba dva se otočili a ona se převlékla, byla překvapená, že jí to sedí perfektně.
Políbila Jareda na levou tvář a pak je vyzvala, aby se otočili nazpět.
„Sekne ti to,“ okomentoval její úbor Jensen a pak pohlédl na hodinky.
„Do půlnoci nám zbývají 3 hodiny, to není moc, na to, že nemáme ponetí, kde to mestečko vlastne je.
„Děláš si doufám legraci?“
„Kéž by. Jdeme na to. Musíme ho dostat do vátahu, pak už bude všechno v pohode.
„Děláš jako bys mel na parkovišti připravené auto.“
„taky ho mám, neptejte se.“
Misha jen zvedl ruku na znamení, že se vskutku nehodlá ptát.
Výtah je od nás tak 20 metrů, což by nemusel být takový problém, ale sakra.
„Jaký sakra? Sakra je to poslední, co právě ted potřebujeme.“
„Jdou sem dve sestry a májí nejspíš namířeno k Jaredovi.
„Sakra. Pojedme, nechte mluvit me.“
Jensen s Mishou položili Jareda opatrně na pojízdné lehátko.
„Budte opatrní.“
„Jsme opatrní jak to nejvíc jde.“
„Takže já jsem doktor Steven a ty doktor Mrok.“
„Ted není čas na vtipy.“
„Já nežertuji. Myslím to vážne .Ten chlap se jmenuje Dimitri Mrok.
„Tys proste, nemohl sehnat plášt doktora s lepším jménem, že ne?“
„Pojďme at už to máme za sebou, doufám, že to pomůže, protože jestli ne…“
„Pomůže to,“ Jensen jí nenechal domluvit a potom s Jaredem vyjeli na chodbu.
„Doktore Stevene, doktore Mroku, kam to vezete, pana Padaleckiho?“
Jensen si odkašlal.
„Není vám snad dobře?“
„Jsem v pořádku. Vezeme tady pana Padaleckiho na nějaké to vyšetření, že ano kolego?“
„Jistě kolego. Za chvíli bude zpátky, můžete pokračovat,“ Misha mluvil s přízvukem.
Jedna sestra pohlédla na druhou a potom jedna z nich řekla.
Tak dobře, dobrou noc.
„Dobrou noc,“ počkali, až sestry zahnuli za roh a pak vyrazili k výtahu.
Byli už téměř u něho, když v tom zhasla všechna světla a oni se museli zastavit.
„Co se stalo?“
„Já nevím, ale nelíbí se mi to.
„tamhle něco je,“ ukázal Misha před sebe.
„To je ten stín, který zabil Jaredovu tetu,“ zašeptal Jensen a začal s Jaredem couvat dozadu, ale stín se objevil i za ním a přiblížil se.
Misha instinktivně nahmatal tlačítko a dveře se rozevřely.
Rychle,“ sykl,“ jensen a Gevine i s Jaredem vběhli do výtahu, hned jak se dveře zavřely, do nich něco narazilo a výtah se otřásl.
„Mačkej rychle, no tak mačkej!“ Misha stisknul tlačítko a výtah se rozjel dolu.

Docela si to umím představit, jak Jensen a Misha hráli doktory.

bojim si představit, co si asi představuješ

Konečne se mi to podařilo dopsat. Užijte si to, komentáře uvitám

Po několika vteřinách dojel výtah na konec.
Nikdo nic neříkal, nikdo z nich se nepohnul, všichni až Jareda, který na tom lehátku ležel bez pohnutí a výraz v jeho očích byl prázdný.
„Co když jsme ho neměli nikdy brát, co když to tím jen zhoršíme,“ ozvala se Genevi a a v jejím hlase se přímo odrážela obava o Jareda.
„Pst. Chceš snad, aby o nás věděli?“
„A kdo? Nějaký stín anebo snad démoni? Uvědomuješ si, jak moc šíleně to zní?“
„Pst. Snažím se soustředit.“
„Měli bychom ho vzít zpátky nahoru, jistě se z toho časem dostane.
Jensen zakoulel očima, ale než mohl cokoliv říct, zeshora k nim proniknul ženský jekot.
„Řekl bych, že nahoru se vrátit nemůžeme, jediná cesta je dopředu, musíme si pospíšit.“
„Pospíšit? Tam nahoře někdo nebo něco vraždí nevinné lidi a ty mi tady říkáš, že bychom si měli pospíšit.“
„Možná, že jsem teď za bezcitného chlapa, ale je jasné, že tem nahoře už nemůžeme pomoct, zatímco Jaredovi ano, ale je to na tobě, Genevi.“
Geneví pohlédla na Mishu, který se však odvrátil jinam, všichni znovu uslyšeli strašný jekot a výtah se otřásl.
„Tak či onak odtud musíme vypadnout, já nehodlám čekat až si pro me ten démon či co to vlastně je přijde, jsme tady jak jednohubky, co čekají, až je někdo napíchne, ted a nebo nikdy.“
Genevi se snažila nevnímat křik, jekot, řev přicházející seshora.
„Pojďme ho dostat do té vesnice, doufám, že ještě není pozdě.
„To já doufám také, no tak pohneme s tím.“
„S tím vozíkem nemůžeme kličkovat po ulici, mohl by nás zpomalit.“
„Dobrý postřeh „Cassi“, co navrhuješ?“
„Jeden z nás by si ho mel vzít přes rameno a donést ho k autu.“
„Jsem rád, že si se přihlásil, no tak rychle, může se to kdykoliv vrátit,“ Jensen vystoupil z výtahu. V rozlehlém parkovišti nikoho neviděl, ale přesto se nemohl zbavit pocitu, že je sledován.
„Rychle! No tak vždyť zas tak těžký určitě není.
„Já ho zaškrtím, jestli tohle přežijeme,“ funěl Misha,, když si přehazoval pomalu se probouzejícího se Jareda přes rameno.
„Hlavně opatrně, dávej na něho pozor.“
„Neboj se Geneví, dostanu ho bezpečně k autu a teď už Pojďme, nebo nám snad Jensen vyletí z kůže,“ oba dva ten výtah opustili a ani jeden z nich si nevšimnul, jak ze všech sten stéká krev.
„Rychle za chvíli nastane půlnoc,“ popoháněl je Jensen, který zamířil k jedné zaparkované impale.
„Sakra do hajzlu, to snad není možné!“
„Uklidni se Jensene, co se děje?!“
„Všechna auta mají píchlé gumy, to přece není samo sebou.“
„Chceš tím říct, že žádné, opakuji žádné auto není schopné jízdy?!“
„Přesně tak Misho! To chci Přesně říct!“
„Tak co budeme delat? Nemůžeme přece celou dobu Jareda nést, vždyt ani nevíme, jak to mestečko je daleko a hlavne je poměrně těžký.“
„Já vím, ale ani jedno pitomý auto není schopné jízdy, z proschlými gumy bychom daleko nedojeli.
„Kluci. Tam v okne něco je,“ Geneví ukázala na jedno z oken a oba dva v nem videli mihnout se stín.
„to je fakt skvělý! Jensenův pohled padl na zrezavělou dodávku.
„To snad nemyslíš vážně.“
„Máš snad lepší nápad?“
„To ne, ale ta dodávka je vážne stará a velmi nepohodlná!“
„To te skutečně v tomhle okamžiku zajímá otázka pohodlí?! Ta dodávka má aspoň nafoukle pneo, opakuji nafouklé…“
„Ok, ok myslím, že to chápu.
„Kluci rychle! Blíží se to sem, musíme okamžitě do toho auta!“ zakřičela, Genevi, která pozorovala z okna se pomalu vynořující černý stín, který se k nim snášel.
„Shit! Shit! Rychle, dokážeš tam do ní vtěsnat Jareda?“
„Jo, ale my čtyři se do ní nevtěsnáme.“
Jensen se zastavil.
„Co tím chceš jako říct?“
„Misha se ohlédl na blížící se černý stín.
„To co tím myslím. Do té dodávky se vejdou jen tři a i tak to bude řádně natěsno.
„Tak na to tedy ani nemysli, nenecháme te tady.“
„Není jiná možnost. Musíte tam dojet ty a Genevi, ty protože si v té vesnici byl a ona protože je to jeho soulmate.“
„Ty jsi se pomátnul! Nechat te tady, znamená, nechat te umřít!“
„Jestli to muže Jared zastavit, tak je to přednější než cokoliv jiného…,“ Mishovi se zlomil hlas a Jensen s Genevi videli v jeho očích strach.
„Vymyslíme něco jiného…“
Řekl jsem, abyste šli, tady je Jared, Misha ho nacpal dovnitř, rychle pospěšte si, každou chvíli to tady bude, no tak rychle!“
„Díky brácho!“ Jensen nastoupil.“
„Budeš mi chybět,“ zašeptala Genevi a poté ho políbila na tvář a následně se též vsoukala do dodávky, Jensen jí zavřel a po chvilce se mu jí podařilo nastartovat.
„Vy me taky,“ šeptl Misha se slzou na pravé tváři a poté uchopil na zemi ležíci nárazník.
„Tak pojď ty zatracený démone!“
Dodávka ujížděla pryč, Jensen mel jen minimum místa na řízení, ale zvládal to, po nějaké chvíli k nim dolehl lidský jekot, Genevi si zakryla uši.
„Co se to deje, kde to jsem, Dean, Ruby?!“
„To je dobrý brácho, to je dobrý, za chvíli tam budem.“
„Kde budem, o čem to mluvíš, proč je tady s námi Ruby?!“
„Ted ne Same, ted ne!“
„Proč jedeme v tomhle, kde máš Impalu?“ dodávka se otřásla a poté znovu a ještě jednou, Jensen mel co dělat, aby jí udržel na silnici.
„Může mi to někdo vysvětlit?“
„Zabav ho! Já se musím soustředit.“
„Zabav ho? Co myslíš tím zabav ho?!“
„Co se to tady děje Deane, kam to jedeme, ty se bavíš s Ruby?!“
„Jsi jeho, však víš…,“ kurva,“ zařval Jensen, když do dodávky znovu něco udeřila a dodávka se celá otřásla.
Co se tu zatraceně…?!“ na víc se Jared nezmohl, neboť ho Genevi začala líbat.
Jared mumlal a snažil se jí zbavit, ale ona se nedala a Jensen mezitím sledoval jak jejich dodávku pomalu, ale jistě obklopuje černý stín, jak proniká skrz zrezavělou střechu, jak je vetší a vetší, nejprve prudce zabočil a vzápětí zastavil, jared s Genevi měli co dělat, aby si nerozbili hlavy o sklo, stín se rozplynul.
„Tamhle je to městečko, no tak to by stačilo,“ Jensen je od sebe odtrhl.
„Uniklo mi snad něco?“
„Ne ani ne, teď všichni z auta pohnete sebou, nemáme moc času, půlnoc je téměř tady, no tak rychle se ten démon nebo co to je zase vrátí!“
„Kdo se vrátí? Já vůbec nic nechápu!“
„To máš jedno, proste sebou pohni, no tak, no tak!“ Jensen do něj strkal.
„Genevi je chtěla následovat, ale v tom se jí cosi omotalo kolem jejich nohou.
„Jensene!“ Utíkejte, stačila ješte vykřiknout!“ a poté jí to začalo táhnout pryč.
„Genevi!“ zaječel Jensen.
„Jaká Geneví, to je přece Ruby, vysvětlíš mi, co se tu děje?“
„Na to teď není čas, tamhle je to městečko, městečko, které te zas udělá normálním.“
„Normálním? Ty si se snad musel pomátnout!“
Jensen se zastavil a zatřásl s Jaredem.
„Deane! Co to děláš?“
Já nejsem žádný Dean a ty nejsi žádný Sam.“
„Přestaň s tím.
„Poslouchej me! Jmenuji se Jensen Ackles a v seriálu hraju, správně hraju Deana Winchestera a ty se jmenuješ Jared Padalecki a hraješ Sama Winchestera! Už si vzpomínáš?!“ Musíš si vzpomenout! No tak!“
„Já jsem Sam Winchester a ty si se úplně pomátl!“ Jared ho od od sebe odstrčil.
„Jsi Jared, Jared Padalecki! Musíš si vzpomenout, pojď do toho městečka, to ti pomůže.“
„Já nikam nepůjdu, dnes budu raději spát někde jinde, co to bereš za svinstvo?!“
Jensen zoufale potřásl hlavou, postřehl, že se k nim ten stín blíží.
„Já přece nic neberu, no tak musíš mi věřit, musíme do toho městečka!“
„Nikam nepůjdu.“
„Prosím! Sakra musíš tam jít! Prosím! Prosím!!!“
„Tak fajn, ale budu si muset promluvit s Bobbym, začínáš mi delat starosti.“
„Promluv si třeba s Ježíšem hlavně už pojď!“
„Ok! Ok. Oba dva se k tomu městu rozeběhli, už se tam témeř dostali, když Jensena obalil černý stín a srazil ho k zemi.
„Utíkej Jarede! Utíkej!“
„Já jem… já jsem…,“ Jared bežel dával do toho maximum, už už tam témeř byl, už už se dotýkal jednou nohou, ale v tom se v dálce ozvalo odbíjení a on se zastavil.
„Jdi! No tak jdi!“ křičel na něho Jensen a marně se přitom snažil dostat ze sevření.
Jared tam však stál bez hnutí a naslouchal odbíjení.
„Jarede! Jarede! No tak jdi! No tak stačí ještě jeden jediný krok, jeden jediný krok Jarede! Jarede!“
Jared se na na něho pomalu zadíval a Jensen videl v jeho očích prázdno.
„Ne! To ne! Přece to nemohlo nevyjít, přece to nemohlo nevyjít…!“ ale Jaredův prázdný pohled nezmizel.
„Kdo jsi a kdo jsem já, kde to jsme?“
„Jsi Jared Palaedický, Sam Winchester říká ti to něco?“
„Ne. Nikdy jsem ta jména neslyšel,“ odvětil Jared a poté kolem Jensena prošel.
„Jarede!“ zaječel Jensen a poté všechno kolem něho ztemnělo.
„Jensene! Prober se! No tak se prober!“ někdo z nich s ním třásl.
Jensen se prudce posadil, oddychoval.
„Už je to dobrý, už je to pryč, byl to jen sen.
„Genevi? Co tady děláš? To už te pustil?“
„Kdo mě pustil?“
„Tohle je přece můj karavan, kde je Jared?“
„Mluví s Erikem ohledne aktuální epizody?“
Bože můj, to všechno byl jen sen?“
„Obleč se. Za chvíli začínáte natáčet,“ Genevi chtěla odejít, ale on jí zadržel.
„Nevšimla sis něčeho divného?“
„Zavrtěla hlavou. Počkej tvůj karavan byl otevřený, což je trochu zvláštní, vzhledem k tomu, že ještě nejsou noci tak teplé.“
„Za deset minut Jensene.“
„ještě něco? Jak se bude jmenovat tahle epizoda?“
„Na vtipy nemám čas.“
„Myslím to vážně.“
„Tajemství prokletého městečka,“ řekla a poté odešla pryč.
Jensena zamrazilo.
„Byl to jen sen, sice víc než šílený, ale byl to jen sen,“ zamumlal tiše a poté se chtěl zvednout, ale pohled mu padl na obálku. Uchopil jí du rukou a pomalu jí rozbalil, srdce mu bušilo rychleji, než bylo obvyklé.
Byl v ní papír, na kterém bylo napsáno.
„Dekuji vám pane Acklesi za záchranu našeho městečka.“
Papír mu vypadl z rukou.
Zhluboka se nadechl a poté ještě jednou a poté vyšel ven a připojil se k Jaredovi a a Erikovi.
„Jsi v poho Jensene?“
„Jo v maximální pohode.“
„V tom případe všichni na místa.“
„městečko Prokletých. Scéna první a akce!“

Musím pochválit. Jensen měl tedy opravdu zvláštní sen - nebo skutečnost?? Takové sny jsou fakt na zbláznění.

To tedy jo, ale dobře to dopadlo ne?

No pááááni, to fakt začalo dobře, i v seriálu se mi to moc líbilo - ty jejich překvápka, hl. co se týkalo jejich jmen Tobě to taky dalo zabrat, jako Jensenovi


„Jste vážně talentovaná,“ uznale pokynul Jensen uznale hlavou, ale já nechci být součástí nějakého amatérského filmu, no však víte smlouva prachy, reklamy a zase prachy.

To jsem zvědavá, jak si s tím v té "realitě" poradí Bylo parádní, jak je nic a nikdo neprobudilo

Jdu číst dál - doufám, že to bude pořád tak super

Snad ano. Nekteré sklonování je desivé

Kde je Jensen?“
„Tamhle,“ ukázala na Jensena, který kličkoval mezi domy a křičel Vlkodlak, vlkodlak, vlkodlak…,

"Takže, co navrhujete?“
„Utéct,“ řekli oba dva naráz.
„To nám nepomůže, to je nezabije.“
„Ne, ale dá nám to čas, takže až řeknu tři, tak vystartujeme, takže 3,“ jensen s Jaredem se rozeběhli.
„Kam zmizelo 1,2?“
„Co na tom zaleží, zdrhejte!“ běželi, jak nejrychleji dokázali, ale nebylo jim to nic platné, upíři se přesunuli neuvěřitelně rychle, všechny tři srazili k zemi a vycenili na ně své zuby.
„Tebe si vychutnám,“ zašeptala jedna z upírek a přiblížila své zuby k jeho krku, stejně tak učinili další dva upíři.
„Střih! Střih! No tak střih!“ zkusil to Jensen, ale nic se nestalo a jejich zuby se víc a víc blížili k jejich krkům,...

...ta kočka se o něho otřela před týdnem a za dva dny zemřel, velmi nepříjemnou smrtí.
Jensenovi se zvedl žaludek, tvář dostala zelený nádech.
„Děkuji. To nebude třeba,“ uviděl, jak se k němu ta černá kočka zase blíží.
„kša! Kša! Jsem na to ještě příliš mladý, no tak kša, kša, běž do domova důchodců.

Dean/Jensen - Banchi - ponožky :

Tak jsem to právě dočetla : paráda a ten konec, málem jsem chtěla ten krok udělat za Jareda sama... UfUf, hlavně že to dopadlo dobře . Zítra si dám další příběh