Země se chvěla - And the Ground Shook

jéžiš...hlavně se neomlouvej nemáš za co já jsem ráda že ji čteš a že se líbí... no aon nebude tak úplně v pořádku

teda naprostá bomba

tak nám už zbývají jenom dvě kapitoly - no toto uteklo - jo když je něco zajímavého, tak čas nehraje roli......

super překlad díky Terrik

No to je fakt bomba!!! Jak jsi to myslela, že Deaneček nebude v pořádku??? Musí být!!! Tolik už toho vytrpěl!!! A taky jsem zvědavá, jak to bude s tím žezlem Beztak to nebude jen tak... Takže ještě jednou díky a prosím co nejdřív pokračko!!!

Tak Dean se zbavil té své přítěže, ale určitě to bude mít ještě nějakou nepěknou dohru.

Táák předposlední kapitola... vlastně poslední... pak už je jen epilog. Ale ten mi dokonale zamotal hlavu.. tak ale postupně... tady je 21. kapitola....

__________

Kapitola dvacátá první - Rebuild

Na půli cesty k autu se Dean začínal probírat. John ho opatrně položil a s láhev vody mu navlhčil rty. Dean se rozkašlal a otevřel oči.
Bolest byla všude ale slábla. Cítil, že mu něco chybí, nevěděl c,o ale ušité prázdno tu bylo. Otevřel pořádně oči a rozhlédl se. Nic nepoznával.
„Tati?“ Zeptal se váhavě. Rozkašlal se a bolestivě se ušklíbl na dloubnutí v hrudi.
„Jsi v pořádku? Jak se cítíš?“ Zeptal se John ustaraně. Dean si olízl rty.
„co se stalo?“
Ptal se slabím hlasem. Připadalo mu to tu povědomé, jako když šli tím tunelem, jenže teď necítil tu moc co předtím…
Cítil se divně, možná to bylo tím, že něco vypustili.
„Osvobodili jsme něco?“ zeptal se starostlivě „Byl to démon?“
Snažil se postavit ale John ho přitiskl zpět.
„Zůstaň ležet, musíš si odpočinout…“
„Ne jsem v pořádku…“ Protestoval Dean a pak se svět roztočil. „Co se stalo tati?“ Co Budeme dělat?“ Trval na svém. Něco bylo špatně, byl to ten divný pocit ve střevech co vás varuje… cítil to. John ho pohladil po tváři..
„Nic kamaráde, Bobby byl jen paranoidní…Je to stále chráněné…“ řekl John. „Ted musíš odpočívat“ Dodal. Dean během chvilinky zavřel oči. Rychle je ale otevřel. Nikde nebyla stopa po démonech nebo jejich moci.
„jsi si jistý?“ Tlačil Dean „určitě jsme to aktivovai, nebo..“
„Jsem si jistý,“ Zastavil ho John „Jsem si jistý, myslím, že Leech to nebral do slova, to že to máš někam donést, ty jsi ho měl získat… a tak to bylo splněnio…“
Dean zvedl hlavu aby nepodíval na hruď na kterou mu poklepával otec..
„Je to pryč?“ Zeptal se protože, když zvedl hlavu strašně se mu točil…John kývl a usmál se. Úsměv mu ale zmrzl na rtech jak se jeho syn zamračil.
„Co se děje?“
Zeptal se starší lovec. Dean zavřel oči a lehce potřásl hlavou.
„Deane…“ John zněl ustaraně.
Na okamžik Dean jen ležel na studené zemi… Proč? Proč by to udělal? Co by s tím dělala…
Byla to ďábelská cena. Všechny jeho lovecké schopnosti, instinkty, šestý smysl… všechno bylo najednou pryč. Zanechalo to jen prázdné místo.

Ale bylo to v pořádku. Žije, byla to cena, kterou musel zaplatit aby byl jeho bratr v pořádku. Aby tu byl s ním a mohl na něj dávat pozor.
Jeho rodina byla v bezpečí, a to bylo to co snad vyplní tu prázdnotu.
„Deane, co je?“
„Nic“ obrátil se na bok. 3kubl sebou, v ústech měl sucho a krk stažený.
„Ná napí se…“
Dean si vzal láhev třesoucí se ruko. „Dobry…“ Pokusil se postavit.
„Hej počkejte chvíli mladý muži.“ Pokusil se ho John zastavit, ale Dean se opřel o stěnu
„V pohodě..“ řekl. Bolest pomalu mizela a Dean se snažil udržet oči otevřené.
Zvedl ruku, aby zastavil otcovi protesty. „Zvládnu to.“ John se zamračil a následoval vratkou chůzi jeho syna.
John mu ale nedovolil jít jen tak. Pevně ho uchopil kolem boku. První dvě minuty šel Dean bez opory, ale když došli k žebříku visel na otci plnou vahou. Hlavu svěšenou.
„Tait“ křičel Sam. „Jsi v pořádku?“
John byl zaneprázdněný na odpověď. Zavázal kolem Deana provaz a zkontroloval uzly. Sam mu sesypal několik zrnek písku do očí..
„Sammy. Nasedni do auta a začni nás vytahovat.“
Zavolal na syna. Chytil Deana pevně a jeho syn měl akorát sílu své ruce omotat kolem otce.

John šplhal po žebříku a přidržoval chlapce. Sam zastavil auto, když si všiml že jsou skoro nahoře. Nebylo by dobré tahat je přes ostrý okraj propadliny.
„tati?“
„To je dobré Sammy pojď nás vytáhnout.“
„A Dean..“
„Jsem tu neboj Sammy.“ Zašeptal slabě..
„Tati, jestli mě tu budeš ještě houpat, pozvracím se…“ Dodal s povzdechem.
Oba je opatrně vytáhl.
„Tati co se stalo.“
Ptal se Sammy
„Bylo tu silné zemětřesení, jen před chvilkou.“
Bál se…
„Pomoc mi dostat Deana do auta..“
řekl John a vyklepával si prach z vlasů.
„Je v pořádku co se děje?“ ptal se Sam “Máš žezlo, že jo.“
„Jo Sammy“ zašeptal Dean slabě „Máme ho… je konec…“
„Pomoc mi ho dostat do auta“ opakoval John

Deana odmítaly nohy nést. Držel se jich jako topící se záchranné bóje. Pomalu ho dostali na zadní sedačku Sam si k němu přisedl a položil jeho hlavu do klína.
„Hej Deane… zůstaň se mnou“ třepal s ním Sam. „Tati?“ Samův hlas byl plný obav. John chtěl jen zalézt do postele a spát celý týden, Jeho synové byli v bezpečí. Teď musí ale Deana dostat do nemocnice.
„Leech je pryč“ oznámil John „Ale je možné že ho napadl znovu než zmizel.“
„Vezmeme ho do nemocnice?“ Zeptal se Sam ignorující nezřetelný protest jeho bratra. John přikývl rozhlédl se. Svítalo.Park byl ještě bez návštěv a z jihu se blížili bouřkové mraky. Odjeli, jely pryč z národního parku. John se podíval do zrcátka. V tu dobu, kdy se ta země otřásla… něco vytrhli z jeho syna a ta zatracená země se třásla. Bylo to těžké pochopit a John se rozhodl prozatím to nechat.
Žezlo něco vysálo z jeho syna.

„Dean, Deane.. no tak…“
„John se podíval na jeho syna a šlápl na plyn.

Jízda do nemocnice byla extrémně dlouhá a Sam měl co dělat udržet jeho bratra při vědomí. Skoro zešílel, když Dean zavřel oči a už je neotevřel. Trochu ho uklidnilo, když zašeptal, že je na to moc unavený
„Fajn, můžeš mít zavřené oči, když mě budeš držet za ruku.“
„Ty… ty jsi jak holka“ hudroval se zavřenýma očima, a vyjekl, když mu Sam zmačkl zhmožděnou dlaň

Deana se bleskurychle ujali. Byly to nervy drásající dvě hodiny, než ho mohli zase vidět
Byl napojen na infuze a na kyslík. Byl vyčerpaný. Proběhla řada testů a k doktorovu překvapení dopadli lépe než čekal.. Vyčerpání, těžké dehydratace, hraniční anémie. Doktor řekl, že mohou nastat komplikace, ale má šanci být v pořádku, jakmile si opravdu odpočine.

„A je v pořádku?“ John požadoval po několikáté. Lékař si povzdechl…
„Ano pane. Infuze ho rychle rehydratovala….“
„Kdy ho budeme moci vzít domů…“
„Vzhledem k opakování… minimálně 48 hodin bych ho rád sledoval.“
Ale řekl jste že je v pořádku.“ Vmísil se do rozhovoru Sam.
„Ještě ne“ opravil ho lékař „Ale bude“
„proč ho nechcete pustit, když jde o vyčerpání“
Lékař se usmál
„No myslím, že je to velmi tvrdohlavý mladý muž. Potřebuji , aby si dostatečně odpočinul. A vzhledem k tomu, že by to doma moc nedodržoval bude nejlepší dohlídnout na to aby se opravdu vyspal.“
John lehce přikývl…

Dean se snažil dostat z nemocnice. Chtěl připomenout otci, že už mu je osmnáct, a že by rád odešel.
„A něco jiného? Jeho ledviny?“ ptal se John o dva dny později.
„Ne to je v pořádku“ podíval se na Deana. „Stále je potřeba klid na lůžku, minimálně pár dní a pak to brát s nadhledem. Žádná posilovna minimálně další týden a pak opatrně…“
„Opravdu není třeba nic dalšího, několikrát omdlel…“ požadoval John
„Tati nech toho nic mi není, jsem v pořádku“ pak se ale zarazil. Nebyl v pořádku ale to nemohl říct.
Lékař se na otce podíval. „Pane Winchestere, naznačuje něco že by mohl být v nepořádku, všiml jste si něčeho?“
„Ne… jen si chci být jistý“ lékař přikývl a podíval se na Deana.
„Jak se cítíš?“
„Unavený… a mám strach?“
„Starch?“
„Jo no vy jste řekl, že musím být v posteli a to znamená dívat se na televizi.“ Deasn se ušklíbl.. Lékař obrátil oči v sloup. A odcházel..
„No tak.. doktore..“ volal za ním…
„Vážně potřebuji další léky, už jste se někdy díval přes den na televizi?“

Všem děkuji za čtení a poslední kousek dodám brzy:D

Dean predsa len vyzera v poriadku aj ked on o tom nieje presvedceny a to sa uz ani mne nepozdava , uz by mohol byt konecne v poriadku, no ucrite to bude mat vsetko este nejaky hacik a vsetko sa v epilogu vyjasny...
P.S. Terrik vdaka za dalsiu cast

Terrik: Také děkuji za další část Fúha!!! To byl teda nářez!!! A něco mi říká, že s Deanem to není zas tak o.k., jak by se mohlo zdát Snad to nakonec dopadne dobře... Takže se nemůžu dočkat epilogu

no to je super část - teda až je mi líto, že už to vážně bude končit
já si myslím, že Dean rozhodně není OK a doufám, že to nedopadne nějakým přeslazeným happyendem - nějak by mi to sem nešlo - ale ráda se nechám překvapit

Terrik: díky moc za překlad

Všem čtenářům děkuji za to že jste to vydrželi až do konce. bylo to opravdu dlouhé. Jsem ráda, že se vám líbila, že jste ji četli a tady vám dávám poslední kousek. Jsem z něj tak nějak nesvá.... tak snad se vám bude líbit a nezkazí vám dojem z celé povídky.
Uvědomila jsem si že jsem nenapsala autra a za to se moc omlouvám takže tady je:
Autorka: sams1ra
__________________________

EPILOG
John stál ve dveřích a pozoroval jeho staršího syna sprintujícího po parkovišti. Bylo to kolem druhé hodiny v noci a Dean stále trénoval. Poslední dobou cvičil opravdu hodně od rána do… no… dokud ho John nezatáhl do domu.
Byli to dva měsíce od údolí, kde se Leech rozplynul. Po týdnu povalování se Dean rozhodl začít zase trénovat. Tehdy to začalo. John ho sledoval, viděl ho běhat sem a tam. Byl rychlý, ale ani zdaleka ne tak rychlí jako kdysi.
John ještě přesně nevěděl co se tenkrát stalo, co vzali jeho synovi, ale byl jiný. Snažil se to skrývat ale byl jiný.
Pracoval desetkrát tvrději, aby dosáhl výsledků, které předtím splnil bez větší námahy. Nebyl tak silný, nebyl tak rychlý a hlavně, byl dvakrát tak tvrdohlavý. Dean prostě odmítl připustit, že je jiný….
John nejdříve doufal, že špatné výsledky jsou vlivem dlouhodobého nicnedělání…. Trvalo mu dlouho přijmout skutečnost.
John s ním před týdnem mluvil, řekl mu, že se musí šetřit, že by to chtělo o stupeň snížit, pokud nechce skončit v nemocnici. Ale Dean odmítl. John se mu snažil vysvětlit, že se bude muset jenom přizpůsobit.
Z nějakého důvodu si myslí, že musí být co nejrychleji zase nejlepší. Hlavou mu hlodala myšlenka, že je jen břemeno, zbytečnost.
John si povzdechl. Byl unavený a to ani neběhal po setmělém parkovišti.
„Deane.“
Zavolal na mladšího muže. Dean doběhl sprint a zastavil se. Lapal po dechu, byl zpocený. To nebylo pro něj dobré pomyslel si John. Noci byly studené a takhle akorát skončí v nemocnici.
„No tak tygře, už je pozdě. Zhasínám za třicet minut.“
Starší lovec zavolal a Dean si otřel pot z čela.
„To je v pořádku“ lapal po dechu „Jdi spát. Já pak zamknu a nezapomenu na sůl“
„Deane, musíš zastavit.“ Řekl John jemně „takhle se akorát zabiješ sám. Chci tě vidět osprchovaného a v posteli za půl hodiny… a samozřejmě najezeného. To je rozkaz.“ Dean si povzdechl a obrátil oči v sloup a John pokračoval. „A né méně než šest hodin spánku.“ A dodal „Jestli budu muset tak tě k tej posteli přivážu.“ Vyhrožoval, když se vracel zpátky do domu.

Život se vrátil k normálu. Což znamená, že John A Sam ukončili příměří a začal opět boj. A znovu a znovu… Společně se snažili akorát o to, aby Dean přijmul co se stalo, naučit ho s tím žít. Johna bolelo sledovat jeho syna překračujícího vlastní limity. Štvalo ho co se čarodejnici povedlo.

Otec obeznámil chlapce, že jde na lov do Jersey, rozdal pokyny a odjel. Ale Jersey to nebyla.

John nadával jak se ocitl v té místnosti s tou bolestí hlav. On si ani nepamatoval jak vystoupil z auta. Jednu chvíli usrkával kávu v autě a v druhou…. Zasraná čarodějnice…. Měl dost munice na zásobení armády, ale bohužel ten co ho sem donesl neměl tu čest setkat se tváří v tvář.

John se podíval na čarodějnici.

Byl ve stejné místnosti. Tentokrát ale na židli a dveře byly otevřené.
„Johne, Johne, Johne..“ povídala pobaveně čarodějnice. „Nečekala jsem tě…“ Řekla a překřížila ruce na prsou. „Čemu vděčím za tu návštěvu.“ Zeptala se a zvedla tenké obočí….
„Chci aby si moje děti nechala na pokoji. Ať je to cokoliv, zastav to.“
Probodával ji pohledem. Čarodějnice vypadala překvapeně , ale bavila se.
„Zastavit co?“ zeptala se „Naše dohoda byla uzavřena. Můj obchod s Deanem je za námi, já mu nic nedělám.“
„Udělal co si chtěla tak ho přestaň trápit!“ Požadoval John a postavil se. Špatný nápad. Svět se točil. Přidržoval se židle, ale stál.
„Nic mu nedělám“ řekla suše. „Dohoda byla splněna, proč bych měla ztrácet čas.“
„Jen se od něj drž dál, taková byla dohoda. On dokončí tvůj hloupí úkol a ty ho necháš být.“ Zeptal se
„teď jsi mě urazil. Ty mi nevěříš?“ John se na ni podíval „Leech je pryč ne?“ zeptala se. John si založil ruce na hrudi a narovnal se do své výšky ignorující tři muže stojící za ní. „ Ujišťuji tě, že mu neškodím. Pro mě to nic neznamená, neobtěžovala bych se tím…“
ušklíbla se. „ve skutečnosti jsem slyšela, že se mu daří docela dobře. Máš silného syna Johne. Měl by si být na něj hrdý. Nikdo nepřežil Leech tak dlouho.“ Řekla vážně a Johnova krev se vzteky vařila.
Jak se o něm opovažuje takhle mluvit.
„My jsme skončili Johne?“ zeptala se „protože já mám něco na práci….“
„To žezlo, co s ním chceš?“čarodějnice neodpověděla. „Jestli mému chlapci ještě někdy ublížíš. Přísahám, že tě budu lovit, ochrana démonů nebo ne. Raději by si měla na naši rodinu zapomenout.“
Vyhrožoval John. Čarodějnice se zastavila a otočila se k němu. „Budu se řídit svou částí dohody…“ pokračovala. „A ted ti doporučuji odejít, dokud ještě můžeš. Zapomeň na mě na tohle místo, nebo budeš litovat.“ Slíbila „Nemám zájem o tvého syna“ Dodala po pauze.
John váhal, než se vydal k východu. Nebylo nic co by mohl udělat, ne beze zbraní a bez svého deníku. Její dny sou sečteny. Pomyslel si, když se dostal na ulici ke svému vozu.

Žena sledovala jak John odešel z jejího domu. Chtěla ho roztrhat na kusy. Ale nechala ho. Usmála se a oči se jí žlutě zaleskly.
„nemám zájem o tvého syna, Winchestere, alespoň né o toho syna.“ Usmála se.
„Máme jít chytit jeho kluka?“ zeptal se jeden z mužů. Díval se jak John odjel. Škoda, že nebojovali. Démon v ní opravdu moc Johna nesnášel a navíc nesnášel tohle tělo. Ale schránka pracovala dobře. Démoni nemají vlastní tělo, ale většinou si vyberou muže.
„Ne“ řekl Démon „Mám všechno co potřebuji, prozatím.“
„Ale já myslel, že je třeba ten kluk, měli jsme pro něj plány.“
Muž se zastavil když chtěl démona oslovit otče, bylo to divné, měl ženské tělo.
„Je to důvod, proč jsme sem přišli ne? Celý důvod proč jsme staršího nalákali sem? Protože Sam je jeden z těch zvláštních dětí ne?“ Démon se usmál a podíval se na muže, který promluvil.
„Ano a přijde ke mně. Včas. A povede armádu“ Řekl a odcházel z místnosti. U dveří se ještě otočil.
„Nikdo nemůže přežít Leech tak dlouho. Ne člověk. Dean byl víc než obyčejný kluk.“
„Myslíš, že je strážce?“
„Už ne.“ Řekl šťastně. „Amara si vybere vždycky ty nejlepší hračky na hraní.“ Ušklíbl se a otevřel zamčené dveře. Byl čas na nový subjekt. Konečně mužské tělo. Byl slyšet zděšený výkřik. Pak se dveře zabouchly, uzamčené…

KONEC

Tak tohle je mazec!!! Tohle jsem fakt nečekala!!! A Nemix bude určitě ráda, že to neskončilo happy-endem... ale tohle!!! Já asi nemám, co k tomu dodat... Jako dojem z povídky mi to rozhodně nezkazilo, ale z toho konce jsem spíš taková nesvá Každopádně Terrik díky za překlad Povídka to byla fakt suprová!!! Torturing Deana stál za to A vo tom to je

OMG! To uz sme na konci? Musim priznat, ze aj ja som z neho trochu zmätená, ale poviedka sa mi aj tak velmi pacila, som rada, ze si ju Terrik prelozila, pretoze niektore casti boli upne awesome

bohdy máš pravdu - Nemix je spokojená - takto nějak jsem si ten konec představovala......já jsem s koncem spokojená....

Terrik: tobě patří obrovské díky za to, že jsi si našla čas na překlad povídky - byla opravdu moc pěkná a mě tvůj překlad bavil číst.....díky moc za vše

jsem ráda že jsme to dotáhli do konce a če jste vydrželi, poslední část byla opravdu uf... no četla jsem ji až když jsem ji překládala a dost se divila. Jsem ráda že se vám povídka líbila...a zase u nějaké na viděnou

Terrik: Ten konec mě také dorazil, naprosto nečekaný. Stejně jako ostatní čtenáři ti děkuji za trpělivost s překladem. A těším se na tvoje další dílko.