Země se chvěla - And the Ground Shook

POTREBUJEM POKRACKO... to je sila, ja ani neviem co mam teraz povedat...
dufam, ze dalsia cast bude coskoroa ked nie ja si pockam, tato poviedka stoji za to

OMG tak to je mazec - je to perfektní - prosím prosím další část

a další kousek je na světě... tedy na tom českém... jsem ráda že se vám líbí já z té povídky byla úplně nadšená

Omluvte chyby.... nějak nestíhám kontrolovat... sotva to přeložím....
_________

Kapitola osmá - nový terén

John seděl u svého spícího syna na nemocničním lůžka. Sammy se díval na televizi vedle něj. John se na oba své kluky podíval velmi sporadicky, jen aby se ujistil, že jsou v pořádku.
Dean byl v bezvědomí, léky spolu s vyčerpáním si vybírají svoji daň. Ustaraně se projel rukou ve vlasech a načmáral něco do deníku. Ten symbol, ten stejný co se snažil nalézt, ten stejný co poslal Bobbymu faxem. Podivné zvíře uvnitř obráceného trojúhelníku. Okolo nějaký text, kterému nerozuměl. Něco si označkovalo jeho syna.

Za necelý týden byl Dean nakonec propuštěn domů. Johnovi se ulevilo, že jeho syn vstane z postele, pohybuje se, ale nic nevysvětlovalo jeho slabost a únavu. Modřiny začali mizet a vnitřní zhmožděniny hojit. Testy neukázali nic c by vysvětlilo slabost jeho syna.

Kupodivu Dean neměl nic proti tomu aby se k autu dopravil na invalidním vozíku, ale Sam měl problém se sestrou, která ho chtěla vézt. John přistavil auto jak nejblíže mohl. John vystoupil z auta a chtěl mu pomoc. Dean pomoc odmítal a při cestě do auta poslal mladé sestřiče milý úsměv. Dean se posadil na sedadlo spolujezdce a John si se Samem vyměnili nevrlé pohledy.
„Dozadu Deane“ Řekl John rychle
„Jsem v pohodě tati“
„Dozadu“ Řekl Sam naléhavě
„Ale já chci být tady“
„Jo a já říkám dozadu. To je rozkaz.“
Dean obrátil oči v sloup ale poslechl.
John se naposledy podíval na nemocnici a nakonec odjeli zpět do jejich pronajatého bytu. John viděl oba chlapce ve zpětném zrcátku.
John si pamatuje jak cestovali když byli menší. Hráli otravné hry, škádlili se. Při dnešním pohledu viděl strach v Samových očích a utrpení v Deanovích. Dean měl opřenou hlavu o okno a sledoval rychle se měnící krajinu. Klid na zadním sedadle bylo jako brnkání na Johnovi nervy. Ale věděl co zabere. John otočil knoflíkem u rádia
„Taaati…“
Ozval se dvojhlasný protest
„Znáte pravidla chlapci. Řidič určuje hudbu spolujezdci drží pusu“ Řekl. Sam se naštval a Dean měl vztek ale nic neřekli. John se trochu usmál, když se znovu podíval do zrcátka a viděl, že si něco šeptají,
O dvacet minut později viděl John ja Dean leží na zadním sedadle s hlavou opřenou o Samovi nohy. Obličej měl zkřivený bolestí.
„Deane, jsi v pořádku?“
“Jo jen se potřebuju vyspat“ Řekl a lehce se usmál
Úsměv ale rychle zmizel a John raději ztišil rádio aby své chlapce lépe slyšel
„Tati?“ Požádal Dean o patnáct minut déle…
„Ano chlapče?“
“Jak dlouho?“ John riskoval další pohled do zrcátka – Dean byl bledý.
„Chvilku“ Slíbil a sešlápl plyn
„Tati?“
„Co se děje Sammy“
„Myslíš že v knihovně najdeme víc“
“Doufám že ano“
„Proč Bobby ještě nevolal?“
“To nevím“
Myslíž že je to, to proč je on nemocný?“
„Přijdeme na to Sammy“
„Hele, on je právě tady“ Poznamenal Dean podrážděně…
„Musíme kontrolovat dům, všude sůl, možná i kouzlo…“
Povídal Sammy ale spíše jen pro sebe…

Za pár hodin dojeli k bytu. Dean usnul, ale jeho spánek byl neklidný. John obešel auto a jemně zatřásl Deanovím ramenem
„Hej kámo jsme doma“
Dean se za chvilku probral. Zamrkal
„opatrně“ varoval John
“Budeš potřebovat nějakou pomoc tygře?“
„Ne já..:“ Snažil se dostat ven z auta. „Je mi dobře“
Zamumlal. Dostat se ze dveří se ukázalo o něco složitější, ale stále odmítal pomoc. Po tom co se narovnal se mu zatočila hlava. Zavřel oči. Sam ho chytil a bojácně se podíval na otce
„Deane?“
Zeptal se John
„Hlava“ Řekl a sam ho stiskl pevněji….
„pomalinku“ Řekl Sam a Dean lehce přikývl.
„hele Sammy proč nejdeš otevřít dveře“
Řekl John a hodil klíče. Sammy přikývl a hnal se ke dveřím.
„Hej, moje zlato“ Vykřikl Dean když viděl impalu „Moc jsi mi chyběla lásko“ Položil hlavu na střechu hned jak se k ní dostal
„Jak si ji …“
„Říkal jsem Rickovi.. pamatuješ“ Řekl John
„Koho to zajmá, moje láska je zpátky“
„Opravdu by jsi měl jít dovnitř a do postele“
Pokračovali dál a u dveří se Dean zastavil. John ho přidržoval za loket
„Jsi v pořádku?“
„Co tam chcíplo“ Zeptal se Dean a zvedl obočí. Měl pravdu v domě to páchlo, dlouho ho nikdo nevětral.
„Same“
„Už se na tom pracuje tati? „
Křičel a otevíral okana
„Pojď odvedu tě do pokoje“
Otočil se zpět k synovi.
„Zvládnu to“
Řekl Dean a posadil se na postel. „Au, nepamatuji se že by byli postele tak nízké“
„Pomůžu ti sundat boty“ Dean zavrtěl hlavou. „Je třeba postarat se o něco jiného“ A pohlédl ke koupelně „Pomůžeš mi vstát?“ Joh si stoupl ze strany a pomohl mu na nohy. Dovedl ho až ke koupelně.
„Není třeba aby si šel se mnou“ Řekl Dean trochu rozpačitě než zavřel dveře
Dean si sedl a snažil se nasbírat síly na cestu zpět. Pohlédl na sprchoví kout. Tam bude třeba stát, to bude kurevská práce. Ale to teď je jedno. Nějak se zvedl a dopravil do postele. Boty zakopl ke zdi a vyškrábal se nahoru. Byl zcela vyčerpán.
„Potřebuješ ještě něco“ Zepal se John
„Ženskou, pivo a trochu soukromí“ Snažil se. Dean viděl otcův ůsměv když mu přejel skrz rozcuchané vlasy
„Jen si odpočiň, když budeš něco potřebovat zavolej“ řekl ale pak si uvědomil kdo že Dean je…paličák…“Zavolej mi když budeš potřebovat pomoc…jasný?“
„Ano pane“
Řekl a jeho oči už se dávno zavřeli.
„A Deane“
Snažil se podívat na svého otce
„Už nikdy nebudeš lovit sám…nikdy“
„Takže vy nejste připravený se mě zbavit?“
„Ne, ty jsi jediný kdo umí uvařit pořádný jídlo“
„Taky pravda“
Zamručel Dean upadajíc do spánku

„Otevřel jsem všechna okna. Asi jsme tu nechali zkazit nějaké jídlo“ „Asi jo“
John vytahoval peněženku
„Sammy skočíš nakoupit. Ale pořádný jídlo, žádné nezdravé, tvůj bratr teď nepotřebuje žádné hamburgery“
„Ale proč trestáš mě?“
„Fajn něco si kup, ale myslím to vážně, zdravé věci, ovoce, zelenina a tak podobně“
„Opravdu si myslíš že bude Dean jíst zeleninu?“
„To uvidíš..“ Lehce plácnu vysmátého Sama po hlavě
„nebuď škodolibý a už jdi, a dávej pozor“
John odešel do kuchyně, vzal mísu se solí… měl práci.

Johna probudil telefon. Natolik ho vylekal. Chvíoli netušil kde je ale nakonec se vzpamatoval. Oba jeho synové jsou v bezpečí a spí. Tedy ne na dlouho pokud nevezme ten zatracený telefon.
„John:..“
„Ahoj to jsem já, omlouvám se za tuto hodinu ale chtěl si ať zavolám co nejdřív“
John se podíval na budík… byli tři ráno…
„Winchestere si tam?“
„Ano Bobby jsem“
Podíval se na Sama který se objevil v pokoje
„Nezjistil jsem co to je podle všeho nic démonického“
„To je dobrá zpráva…“
„Asi jo ale sám víš co tu toho běhá…“
„Díky Bobby opravdu si toho vážím“
„Není zač… zase se ozvů!
Zavěsil telefon..
„Tati?“
„Jdi spát Sammy“ Sam se ale nepohnul, chtěl vědět co se děje..
„Sammy do postele hned…“

Dean se probudil. Slyšel hádku. Patrně se posadil na posteli. Žádná nevolnost, žádná ostrá bolest. Bylo to bezpečné a tak se pokusil zvednout.
Dean stál. Opatrně uvedl nohy do pohybu a překročil solný kruh. Najednou ucítil ostrou bolest v hrudi. Mačkal obvaz a doklopýtal se ke stěně. Snažil se přes bolest dýchat ale tohle bylo nové. Hruď bolí pořád, tedy alespoň ten symbol.
Dean váhal. Nebyl si jistý co udělat jako první. Jestli jít na záchod a nebo hrát svou roli rozhodčího a zastavit hádku jeho otce a Sama. Křik nakonec vyhrál, zvláště když pochopil o co se hádají. Donutil se k pohybu. Dostal se tak blízko, že slyšel o co jde a chvíli je poslouchal.
„Samme to není diskuze. Jdeš a tečka“
„Nejdu. Můžeš jít semnou odvést mě tam ale jestli se mnou nezůstaneš vrátim se zpět“
Křičel Sam
„Neodejdu“
„Ale ano ty jdeš do školy“
„Nejdu, byl jsem ryč celé týdny, co změní pár dní…“
Volal jsem do školy a řekl že dnes dorazíš…
„Ne já zůstanu s Deanem“
„Jdeš do školy Samueli a to je rozkaz?“
„Ne“
„Sammy“
Deanův hlůas byl slabí a mnohem tiší než ostatní dva. Bylo zvláštní vidět změnu v jejich obličeji z frustrace na strach…. „Měl by si poslouchat tátu a jít do školy“
„Cože? V žádném případě, Já s tebou zůstanu doma. Můžu tátovi pomoc s výzkumem. Tobě když budeš něco potřebovat a hlavně se nebudeš nudit“
„Sammy“
Pohladil ho po hlavě“ musíš jít do školy“
„Proč? Protože mi to nařizujete? „
„Ne ale ze tří důvodů. Za prvé jsi pozadu, byl jsi dlouho pryč, a navíc víš že bez knížek dlouho nevydržíš“
„Byl jsem pryč týdny, tak nějakej den je fuk“
„Tak tu je dvod dvě…“řekl Dean rychle a zvedl dva prsty aby nedal Johnovi šanci se hádat. „ Byl jsi skoro měsíc pryč a lidé se začínají ptát. Opravdu si myslíš že je teď čas aby se do toho všeho zapojila sociálka? Myslíš že by teď měl táta tohle řešit?“
Sam věděl jak těžké to pro ně bylo, jak se jejich otec snažil udržet vše v klidu ale on potřeboval být s Deanem…
„Ale…“
„Za třetí… a to je nejdůležitější….musiš do školy a pokusit se o Lindsey Senclair, nebo už se nikdy nedostaneš na další úroveŇ“ Koukal na svého bratra a ignoroval Johnův obličej
„člověk potřebuje priority víš…“ Dodal Dean s úšklebkem a Sam obrátil oči v sloup…
„Ale ty si nemocný… chápeš“
„Ano já vím, to je důvod proč budu doma a budu otravovat tátu a ty půjdeš do školy, získat tu tvojí žábu…. Ehm Lindsey“
„Dobře, ale budeš v posteli slyšíš, a když se něco stane přijedete pro mě…“
“Nic se nestane..“
„Dobře..“
„Neboj kdyby něco přijdu pro tebe“ Souhlasil John „Teď jdi nechci a by si přišel pozdě“

„Jak to děláš mladej…“ Zeptal se John a kroutil nevěřícně hlavou opřený vedle jeho syna.
„Mým hlad a opravdu musím na záchod
„Jdi do postele přinesu ti snídani“
„Budeš mi nosit snídaně do postele?“
“Problém…“ Dean se jen usmál
“Ne, jen škoda že nejsi kočka v bikinách“
„Jsem rád že je ti líp“
„Jo tati o tom ti musím něco říct….“

Terrik 2 pokracka v jeden den???

ježí voči to je super - jsem napnutá jak struna a Deana je mi líto .....

teda já jsem fakt zvědavá, co to bude - co se z toho vyklube....

Teda to je vážně naprosto super!!! Vsadím se, že Sam odejde a něco se stane!!! Ale vážně strašně se mi líbí v této povídce John Konečně se chová jako otec. Tak prosím rychle sem hoď další část

Jsem ráda že vás napínám... to vás chci vidět po téhle části... ta mi dala zabrat... jsem kolikrát zapoměla napětím psát a jenom jsem četla:D... ale chudáček Dean....

No a jinak... to teda nepatří k povídce... je tady dost prtvo za poslední tři dny... já mam volno a nemám co dělat a celý dny jsem tady sama a nemám co číst... lidi kde jste??
Se kouknu kdo je on line a on nikdo:(
__________________


Kapitola 9:Druhý otřes


John prudce zvedl hlavu od papíru s výzkumem. Slyšel přidušený výkřik a nadávky, tedy proud nadávek. Odložil papíry a spěchal do pokoje jeho syna. Viděl Deana jak klečí na zemi. Za normálních okolností by to působilo celkem komicky. Hlavu měl zabořenou do matrace a Johna si evidentně nevšiml. Přistoupil k němu, a poklekl po jeho boku.
„Deane, co je, co se stalo?“ Zeptal se starostlivě a snažil se najít nějaké známky čerstvého zranění. „Dean…“
Snažil se přimět syna mluvit.. Ten se zhluboka nadechl a frustrovaně se podíval na svého otce.
„Kliky, mizerný…“ Zasyčel a John se mračil „Já jsem mohl udělat sedmdesát čtyři kliků za minutu… a teď… sotva deset… a už nemůžu ani dýchat…“ Škubl sebou vztekle, ruce omotané kolem žaludku…

„Pojď do postele“řekl John „Pojď“ Zabručel, když ho zvedal. Potil se a byl trochu roztřesený ale vypadal líp. „Nemůžeš dýchat?“ Zeptal se John. Dean si otřel čelo hřbetem ruky a druhou rukou svýral bránici.
„Jsem v pohodě“
„Deane!“
„Jsem v pořádku, jen mě bolí ruka ale jinak dobrý…“
„Měl jsi obnovené zranění teprve nedávno, je brzy na takový tlak…“
“Od kdy?“ Dean trochu mimo zíral na svého otce…“Naposledy když jsem byl zraněný, zvedal jsem činky už ten den“
„Tohle je jiné…“
„Je to moc dlouho…“
„Deane, dej si se sportem pauzu“ řekl John „Byl jsi vážně zraněn skoro jsem o tebe přišel, tělo potřebuje čas…“
„Bylo to i ´horší, ale nikdy to netrvalo tak dlouho…“Odsekl Dean a chtěl vstát. „Sedni si Deane“
řekl John ale Dean si stejně zvedl „Deane sedni si hned, to je rozkaz“ Dean se zastavil, podíval se na něj ale nakonec poslechl.
„Já jsem v pořádku. Myslím teda kromě toho když překročím sůl. Ale jinak jeto dobrý. Udělal jsem oběd, dal si sprchu a já jen… jsem se chtěl dostat zpět do formy…“
Řekl Dean a jeho hlas se zlomil, a John přemýšlel co říct. Najednou si uvědomil, že cítí vůni z kuchyně…
„Udělal jsi oběd?“
„Jo, nebylo to snadný, kdo proboha nakupoval byla tam samá zelenina a ovoce…takže nic k jídlu“
Zabručel a John zadržoval úsměv
„Měl si zůstat v posteli…“
„Dost jsem se nudil a kromě toho v posteli jsem k ničemu“
„Né k ničemu Deane, máš se léčit…“ přerušil ho John rychle „Pokud vykrvácíš si k ničemu, rozumíš…potřebuji aby ti bilo lépe“
„Snažím se!“ Křičel Dean zoufale „Je to strašně dlouho“ John se na něj usmál a přitáhl si ho k sobě
„Co se to se mnou děje“ Ptal se roztřeseným hlasem
„Já nevím… ale pracuji na tom“
„Já chci pomoc“ Řekl Dean jednoduše
„Pomůžeš mi když zůstaneš v posteli“ řekl John a Dean obrátil oči v sloup „A budeš jíst zeleninu“
„Díky myslím že jsem trpěl dost“ řekl a schytal malý pohlavek.
„Myslím to vážně Deane, nechci tě vidět chodit kolem domu, nechci tě vidět dělat oběd a já sakra nechci aby si chodil mimo solné linky…Doktor říkal nemůžeš domů pokud zůstaneš v posteli. Pamatuješ?“
„Ne“ řekl Dean podrážděně. „Říkal abych to bral s nadhledem“
„Fajn, pak já chci aby si zůstal v posteli. Můžeš být na gauči, Koukat na televizi, jít na záchod, ale jinak tě nechci vidět na nohou. Jasné?“
„Ale tati“
„To byl rozkaz…“
„Ano pane“ řekl Dean neochotně. Svalil se na postel, tak že jeho nohy se stále dotýkali podlahy. „Ale pořád chci pomoc“
„Dobře, zapisuj všechno na co si vzpomeneš… ale všechno… i ti holku kterou si sbalil… i to kolik měla pih…“
„proč?“
„třeba to nebyla ženská“
Když to Dean pochopil jeho otec se culil. Vzal tužku a papír od jeho otce
„To by neměl být problém, když ona byla taková…“ jeho pohled se stočil k otci
„Diskrétně Deane…“ poradil a odešel…

Sam se vrátil ze školz a našel Deana jak spí. Uklouzl poperu které se válelo po zemi a tiše nadával. Hodil tašku do rohu pokoje a šel zkontrolovat bratra. Vypadal líp. V obličeji měl barvu a nespal schoulený do klubíčka. Sam se usmál, když viděl zmuchlaný bok. Snažil se dostat papír. Dean si ni nevšiml, jen se obrátil a spal dál. Bylo to divné, normálně má Dean lehký spánek.
Sam zvedl pero a odcházel do ložnice přes kuchyň
„Něco tady voní..:“
„oběd“ řekl John aniž by zvedl oči od své práce
„Můžu ti ho ohřát jestli chceš…“
„Já si to…“ najednou se otočil a zvedl obočí…“Ty jsi vařil..“ Zeptal se skepticky. John se na něj chvilku upřeně díval a pak se vrátil k práci.
„umím vařit, víš“
„Jo“ pokrčil rameny Sam „Děláš opravdu skvělí toasty, vločky a občas míchaná vajčka“
Sam se ušklíbl na rozzlobený pohled jeho otce
„Jak bylo ve škole“ zeptal se John a Sam jen pokrčil rameny mezitím co si ohříval jídlo
„Jako ve škole“
Řekl a ochutnával pokrm. Bylo to dobrý i za studena což byla známka Deana. John jen kývl. Sam vytáhl příbor a začal nandávat jídlo „Chceš taky?“ Zeptal se ale nedostal žádnou odpověď.
Dostal se ke stolu, odhrnul noviny a knihy a začal jíst. „Jak se má Dean“ Zeptal se „Znuděný, myslím že bude rád že jsi tu“
„Spí“
„Aha řekl John a Sam podával otci papír který vzal Deanovi.
„Myslím že je to pro tebe“ John se podíval na svého mladšího syna a sebral popsaný papír.
„Mohl to napsat ještě menší“ Mumlal John. „Jak mravenci, bych na to potřeboval brýle“ stěžoval si když napínal oči na rozluštění textu.
Sam rychle dojedl oběd a vrátil se do jejich pokoje. Zkontroloval sůl a pak vytáhl notebook a knižku angličtiny. Začal svůj domácí úkol. O necelou hodinu odhodil angličtinu stranou a vrhl se k batohu. Váhal mezi matematikou a přírodovědou. Dean mu obvykle s vědou pomáhal a matiku kontroloval, aby se ujistil, že je to v pořádku. Bylo to zvláštní vzhledem k tomu jakou pozornost Dean věnoval svému studiu.
Sam se podíval na jeho bratra a po chvíli si uvědomil co vidí. Jeho dýchání bylo rychlé a tvář bledá a zkřivená. Sam sklouzl z postele nadávajíc na křeč v noze a posadil se vedle bratra. Mohla to být jen noční můra a Sam ho nechtěl budit. Položil mu ruku na rameno a čekal. Za chvilku, zřejmě reakce na dotek, se tělo uvolnilo a dýchání opět zpomalilo. Sam se vrátil na postel a vytáhl matiku. Ohlodával konec tužky, když se zasekl na příkladu a pohlédl na bratra. Viděl bolestivou grimasu v jeho obličeji a slyšel sten unikající skrz jeho rty.
Položil notebook a vrátil se k bratrovi. Tentokrát to ale nezabralo. Dean sebou škubal a lapal po dechu.
„Deane, je to v pořádku, to jsem já“ Sammy tiše. Dean stiskl víčka a Sammy se zamračil. „Deane“ Dean tlačil ruce na hruď „Deane co se děje“ Zeptal se se strachem naléhavostí v hlase. Dean neodpověděl. Snažil se potlačit výkřiky bolesti. „Deane co je to mluv se mnou“ prosil sam s bušícím srdcem
„Bolí to, chceš abych přinesl léky?“ Zeptal se a viděl jak Dean ledne.
„Deane děsíš mě“
„Sammy“ Zašeptal Dean tiše, zabořujíc se hloubš do polštáře. Sam se dusil slzami. Nemohl myslet měl strach.
„Zvládneme to Deane, vydrž“
Otočil bratra a pak ztuhl. Na Deanově košili byla malikná skvrna krve, která se ale rychle rozšiřovala… „Tato!“ Vykřikl Sam hrůzou…

Sam byl v mžiku v pokoji i s brokovnicí. Ujistil si že je to bezpečné a pak se podíval na sama. Viděl v jeho očích paniku a v Deanových strach
„Sammy“ Zeptal se John a spěchal k nim.
„Nevím co se stalo“ Řekl Sam „Měl zlá sen a já jsem seděl u něj a pak.. nevím… tati on krvácí…“
John viděl zkrvavenou košili jeho syna. Dean stále těžce dýchal a ruce držel na hrudi. John se je snažil opatrně odstranit, aby mohl vidět co se stalo, ale Dean to odmítal.
„Deane, musím to vidět“ Řekl John ale pokud ho Dean slyšel, ignoroval ho. John se podíval na jeho mladšího. Chytil pevně Deanovi ruce, on bojoval s bolestí ale John to musel udělat. „Same košile“ Nařídil John . Sam se snažil ale Dean nespolupracoval. „Same sakra nůžky“ Vybouchl John a Sam běžel do kuchyně. Za chvilku byl zpátky a snažil se košili rozstříhat. Obvaz na hrudi byl namočený v krvi. Oba se ušklíbli. Dean sténal a snažil se stočit do klubíčka, ale John ho držel pevně.
„Klid Deane, je to v pořádku to jsem já, jsem u tebe.“ Říkal John tak tiše a mělce až Sam zvedl obočí. Dlouho neslyšel takový starostliví tón jeho otce. „Sammy potřebuji aby si ho podržel, musím se na to podívat“ řekl autoritativně. Sam zaváhal jen n vteřinku a pak si vyměnil místo s jeho otcem. Držel bratrovo ruce, které se snažili stále bojovat a šeptal uklidňující slova. Pak se podíval na Deanovu hruď a vytřeštil oči.
„Tati!“
“Vídi,“ řekl John smutně
„Kam jdeš“
„potřebuji svěcenou vodu“
Obvaz byl nasáklý kvý ale to nebylo to nejhorší. Bandáž byla stále nestejném místě ale ten krvavý znak už ne. To znamenalo jediné…
„Tati“ Samovi se rozbušilo srdce. Sakra on musel zůstat v klidu. Táta ho potřebuje, bratr ho potřebuje.
„Dobře Sammy, musíš ho držet“ Řekl John hned jak se dostal do místnosti a v ruce největší láhev svěcené vody co našel. Samovi oči zalévali slzy ale přikývl. Seděl na posteli vedle bratra a svíral mu zápěstí.
„bude to v pořádku Deane“ snažil se ho uklidnit. Dean měl zavřené oči, zdálo se že se trochu uvolnil. A pak se symbol na hrudy dal znovu do pohybu. Sam ztuhl a s hrůzou sledoval jak se sune k jeho srdci. S každým pohybem za sebou zanechával krvavou stopu. Dean sebou trhala bylo slyšet přidušené výkřiky.
„Same, drž ho“ Nařídil John a přinášel obvazy. „Jsi připraven“ Zeptal se. Sam zaťal zuby a lehce kývl
„Deane?“ Zeptal se John ale nedostal odpověď. Přikrčil se nad jeho synem a začal lít svěcenou vodu na zranění jeho syna. Spolu se slabím pramínkem recitoval slova rituálu.
Účinek byl okamžitý, Dean křičel a snažil se dostat ze sevření. Nad jeho hrudý se vznášel syčící oblak. Sam zesílil tlak na Deanovi ruce a s hrůzou se koukal na jejich otce.
„Vydrž“ řekl John skrz zaťaté zuby. John naklonil lahev o něco víc. Dean křičel a plakal a žádal otce aby přestal. Svíjel se a po tváři mu sékali slzy, škubal sebou a se zavřenými oči prosil otce aby toho nechal.
Symbol na hrudi syčel a kroutil se ale nezmizel. John si přejel rukou po obličeji. Musel se toho zbavit, prostě musel. Ubližovalo to jeho synovi. John nalil více vody a Dean křičel jako by ho řezali za živa. A co on ví možná že ano…
John se natáhl, hladil promočené vlasy jeho syna a uslzený obličej. Viděl že sam byl vystrašený, sakra on taky. Nevěděl co to je, nevěděl kdo to tam dal, ale věděl že to musí pryč.
Dean se třásl bolestí, oči skelné a vyděšený dech. Pořád prosil aby toho nechal….
„Tati?“ slzy samovolně zmáčeli Samovu tvář. John se natáhl pro nějaké gázy a začal čistit krev. Hnědá byla v místě kde symbol byl… a červená tam kde je nyní… u Deanova srdce. John zavřel oči. Neměl energii. Políbil jeho čelo a polkl.
„Drž ho Sammy“ Sam polkl. Dean se začal třást, odporovat, prosit. John se podíval na sama aby se ujistil že je mladík připraven. John nalil vodu na kousek gázy a začal jí vymývat ránu. Deanovi křiky zamrzly na rtech a jeho tělo ochablo. John se zastavil. Jen pro jistotu zkontroloval puls. John polkl, nadechl se a polil symbol svěcenou vodou.
„Tati přestaň“ řekl Sam „Tati nech toho“ opakoval a očima těkal od jeho otce na bratra. „Nech toho tati, nedělej to znova“ opakoval.
„Jen trochu Sammy jsme skoro u konce. Prostě to musíme dostat pryč“
„Ne“ Volal Sam „Nech toho, teď hned“
„Tati ty si ho zabil, zabil si ho“ Johnovi se třásly ruce, potlačoval slzy. Odmítal se vzdát. Jen trochu, ono mu to ubližuje, jen trochu a bude to pryč….
„Tati, zastav to….“ Křičel Sam a táhl jeho otce pryč. Dean sotva dýchal a vypadal tak špatně jako poprvé v nemocnici.
Láhev vody byla prázdná, všechny rituály vyřčeny, ale nezabralo to… pořád to ubližovalo jeho chlapci a on nevěděl co má dělat.
John změřil puls „Sammy přines první pomoc“ Sammy se mračil a posunul se na posteli tak, že Deanova hlava byla na jeho hrudi.
„Ty ji“ řekl Sam vyčítavě a přitáhl si bratra blíž. John hleděl na své syny. Neměl čas a tak vyrazil do koupelny sám. Za chvíli byl zpátky. Zastavil se, když viděl jak se Sam snaží Deana probudit. Dena byl v bezvědomí a neodpovídal a Sam začínal panikařit.
John se s vrzáním posadil na postel. Odstranil i zbytky košile a hodil je na zem. Otřel krev a vodu. Viděl jak Sam kolíbá svého bratra a šeptá uklidňující slova a snaží se ho probudit. Dean ale nereagoval.
John pracoval rychle. Vyčistil znamení, a obvázal ho, snažil se ignorovat hněv. To nebyla porážka to byl jen konec prvního kola.
„Dean se stále neprobíral, ani když už měl suché oblečení. John začínal být nervózní. Lehce poklepal na Deaovi tváře a Sam mu tiskl ruku ale nic. Najednou začal Dean sténat bolestí a znovu se třást. John vytáhl deku přikryl ho a šel zpátky do koupelny. Položil lékárničku a vzal léky. Zarazil se. V takové situaci by mu dal tak tři čtyři pilulky, ale doktor ho varoval kvůli jeho ledvinám. Mohl by ho snadno předávkovat. John nehodlal riskovat. Rozdrtil jednu pilulku a smíchal si s vodou. Bude se to lépe polykat a rychleji působit.
Sam pomohl jeho bratrovi napít se. Dean se zakuckal ale nakonec zvládl všechno. Za pár vteřin byl opět v bezvědomí.
John uklidil nepořádek a pak si sedl ke svým synům. Nevěděl co má dělat. Symbol se změnil. Šelma uprostřed byla jiná a text okolo také. Třeba by teď Bobby věděl o co jde.
Za nějakou chvíli odešel John do kuchyně. Nemohl si pomoci ale připadalo mu, ž narušuje něco co bylo mezi jeho syny. Sam po něm hodil vražedný pohled a přitiskl se blíže k jeho bratrovi.
Seděl v kuchyni tak aby na Deana vidě. Mněl zvláštní pocit Přál si aby si mezi svými syny nepřipadal jako cizinec. Aby neměl pocit, že mu jeho rodina proklouzává mezi prsty. Přál si aby s nima mohl mluvit jako ostatní otcové, aby jim mohl říct že strašidla neexistují, aby je viděl opravdu vyrůstat.
Sam se změnil. Kdysi chtěl trávit všechen čas s tátou. Plakal když John odcházel. Teď to ale vypadalo tak, že byl rád když byl táta pryč. Bolelo o to ale opravdu. Nevěděl jestli by to mohl nějak napravit, jestli už není pozdě…
John vstal a udělal si kafe. Nemohl myslet na takové věci. Nemohl si dovolit city, to by znamenalo nebýt připravený. Znamenalo by to uvést chlapce do nebezpečí. . Musel se soustředit na to co mohl udělat. Maloval symbol na kus papíru. Nepamatoval si to přesně ale teď nebyl čas. Nechtěl byt v rozepři se syny ještě víc a tak nakreslil co si pamatoval. Dlouze se podíval na své syny a vydal se odfaxovat obrázek Bobbymu….

teda já nevím, jak lépe to okomentovat - to byla teda jízda - chudák Dean - ta povídka je naprosto dokonalá Terrik fakt díky za překlad - já z toho ani dýchat nemůžu

jo a třeba já tu nejsem, protože si užívám na festivalu fantazie

No tak to je masakr!!! Ten torturing je naprostá bomba Jsem fakt zvědavá, co za tím vším je...

A já tu taky nejsem díky Festivalu Fantazie, takže tak...

WTF!!! ja som sa zabudla aj nadýchnut ...toto bolo bombasticke zíram

festival fantazie... je vy se máte... tak doufám že sii ho pořádně užíváte... a děkuji že i tak si najdete čas na čtení

Terrik: To byla tedy část. Úplně mi jde mráz po zádech (přitom jaké je venku horko). A vidíš, už se vysvětlilo, proč je tady takové "mrtvo" - všichni jsou na festivalu fantazie.

No už aby byli zpátky abych zase měla co číst:D ... ale přiznám se že jim závidím

Další kousek..... a tady se předem omlouvám i zpětně omlouvu za ty chyby v textu... nějak nejsem schopná to opravit...čtu to a stejně.... no a mě to tak štve... tak pardon a je tu další kousek. pomalu se dovíme o co jde
...a jsem ráda že vás to dostalo tak jako mě... já se od toho nemohla odlepit....

___________

Kapitola 10: odkrývání pravdy (část první)

John se vrátil o hodinu déle. Položil tašky na kuchyňský stůl a odešel za chlapci dopíjeje. Vypadali že oba spí, ale jak se přiblížil Sam otevřel oči.
„Hej kámo, přines jsem něco k jídlu.“ Řekl John a slyšel jak Samovi kručelo v žaludku. Posadil se k jeho synovi na postel. Dotkl se čela pro kontrolu horečky. Deanovi vička se třepotali. Rychle se stáhl. Nechtěl ho probudit, ještě ne.
„tati, co se to děje“ Požadoval Sam tiše
„To se snažím zjistit“
řekl
„Najíst, zůstanu s ním“

„nebudeš mu ubližovat, že ne.“
John na něj civěl, nemohl uvěřit tomu na co se ho Sam zeptal. Nakonec ale pustil bratrovo ramena ze své náruče a odešel do kuchyně.
John si ani nemohl vzpomenout kdy naposledy pozoroval jak jeho synové spí. Deanova opálená pokožka byla nyní bledá a krátké vlasy nebyli poznat, že jsou blond. Dean se nechal ostříhat, vypadal mnohem starší. John se podíval do kuchyně aby se ujistil že tam Sam pořád je. John rozepl knoflíčky u košile a odkryl čerstvý obvaz. Podíval se na Deana a vytáhl deku zpět. Odešel do koupelny pro lékárničku. Když se vrátil prohlédl ránu. Byl rád, téměř žádná krev. Přemýšlel nad dezinfekcí, ale udělá to později, aby měl Dean dost síly na sesbírání sil. John se posadil do křesla a vytáhl blok. Vyděl jak se jeho syn třese ale on teď musel symbol překreslit.. Sam se vrátil chvilku po tom. Evidentně nepotěšený ale viděl, že jeho bratrovi se neubližuje a tak se pustil do domácího úkolu. Nemohl se ale soustředit. Strčil knihy zpátky do tašky a vlezl k Deanovi pod deku.
„Nebylo to dříve červené?“ Zeptal se a John vzhlédl od bloku
„Hmmm“ řekl John a stále kreslil
„Ale je to černé“ Poznamenal Sam „co myslíš, že to znamená?“
nevím, ale doufám že mi to poví Bobby. Potřebuje přesnou kresbu“ řekl, zakryl ránu a chystal se odejít znovu k faxu.
Jonh přinesl Samovi vlastní deku a polštář
„tati?“
„Ano“
„ Musím jít zítra do školy?“
„Ano Sammy, musíš“
!Já nechci“
„Já vím“ Pohladil svého mladšího chlapce po hlavě „ale potřebuji tvoji pomoc, není dobré aby se těď lidé začali vyptávat“
„Dobře pane“
John se usmál a šel odeslat skicu

John nadával jak si vařící vodou na kafe polil ruku. Klepal rukou jak se jí snažil ochladit a šel ke zvonícímu telefonu.
Sam byl ve škole a když naposledy kontroloval Deana tak spal. Bylo to dobře ale poslední den nic nejedl a tak bylo na čase ho vzbudit.
Zvedl telefon a přešel k chlapci znovu se na něj podívat. „Winchester“ řekl tiše, ujistil se že spí a podíval se na hodiny. Dá mu ještě půl hoďky a pak ho vzbudí.
Johne to jsem já“
„Ahoj Bobby, něco nového“
„…no.. ano. Věděl jsem že už jsem to někde viděl. Je to dost temné a silné…“
„To už vím taky co je to?“
„Je to Leech“ řekl a dodal „Jsou to starověké runy, odvádějí život a energii z obětí. Z toho co jsem četl to zatraceně bolí“
John polkl a mnul si čelo
„jak to dostat pryč“
„Vysává to z něj život?“ zeptal se Bobby
„Proč? Je to důležité?“
„Tady se píše že to má co dělat s démonama nižší kategorie“
„Takže démoni“ povídal pro sebe vztekle a začal chodit po místnosti
„Nebo se silnou hodně naštvanou čarodejnicí. Pokud jde o to proč, je to jako pojistka“
„pojistka?“
„Pojistka, kterou má démon nebo čarodějnice či co, má symbol jako pojistku, aby oběti splnili úkol“
„jak se toho zbavit
“ty se toho nezbavíš, Musí dokončit úkol, nebo zemře“
John chvilku mlčel…
„Co když oběť neví, že má úkol, co když si to nepamatuje“
!No osobně je mi jasné, že démoni nepotřebují důvod k mučení, ale jestliže oběť říká že si nic nepamatuje většinou lže…“
Bylo ticho a pak Bobby dodal
„Být tebou ujistím se že oběť opravdu nic neví, než umře bolestivou smrtí“
Pak pokračoval
„Je tu ještě něco…““
„Co je to?“
“Je to časově omezené Johne“
John se opřel o zeď a sklopil hlavu
„O co jde“
„Je to časově omezené, po limitu úkol vyprší a oběť zemře“
John se zhluboka nadechl
„díky Bobby“
John se snažil uklidnit…zkurvysyn…
Démon nebo čarodějnice. Dean řekl že to byli muži. A pak tu byla žena o které mluvil a které se bál.
Mohla to být čarodějnice „Sakra“
Ta čarodějnice nebo ten Leech musí být blízko. Proto se symbol mění, připomíná mu, že se čas krátí. Dean ale neřekl nic o žádném úkolu, o limitu… řek že si nic nepamatuje…
„Děvka“ uhodil do zdi tak silně až spadli hodiny…

Dean se probudil za zvuku padajících hodin. Zapomněl na zranění a zvedl se z postele. Náhle se potýkal ze závratí…
„Tati“ jeho srdce bušilo. Něco bylo špatně. Jeho otec křičel a pak přišla rána. Hrnuů se zběsile do pokoje svého otce.

„Tati?!“
John se podíval na svého syna. Potlačoval vztek, zlobu a zklamání, jeho syn mu lhal..
Dean lhal.
V Johnovi se začínala vařila krev
Ptal se Deana znovu a znovu co se stalo. A on pořád říkal, že si nepamatuje. Vzpomínal na maličkosti. Deatily…
John sevřel pěst, v zápětí ji ale uvolnil. Musel mluvit se svým synem.
Odešli do pokoje. Tam sebou ale Dean praštil o zem. Ležel uprostřed kruhu stočený do klubíčka. Zuby skousnuté jak se snažil potlačit křik. Kolíbal se na kolenou dopředu a dozadu..
„Deane…“ John padl na kolena vedle něj…
Dean nedýchal. John věděl že bolest musela být neúnosná když se rozhodl nedýchat. Zvedl mu hlavu.
„Dýchej Deane, dýchej“Nabádal John a viděl jak po stranách tečou Deanovi slzy. Dean ho poslechl, ale s každým nádechem kňučel bolestí….
„Deane, co je to, co se děje…“ Dean ale jen zakroutil hlavou a stočil se zpět do klubíčka. John hledal po místnosti skrytou hrozbu. Nakonec dostal Deana zpět do kleku a a ujistil se že dýchá. Byl mimo, nevěděl jak mu pomoci ani co se děje…
„Pojď, vrátíš se do postele…“
Povídal a zvedal ho na nohy
„Ne!“Dean křičel „Ne počkej, „ Deanovi oči byli hrůzou otevřeny doširoka…“
„Deane?“
„Nemohu…“Zalapal po dechu a slzy se řinuly z očí…
„tati já nemůžu..“ Křičel, doslova volal o pomoc „Ono mě to zabije…“ lapal po dechu a jeho kůže byla bledá.
„Deane dívej se na mě…“ John se snažil, aby jeho hlas zněl co nejklidněji „musíš dýchat, jen dýchat..ano:“
Dean opět zavrtěl hlavou a klesal k zemi…
„to nejde“ supěl „Bože…nemohu dýchat…“ schoulil se do Johnovi náruče. Malý chlapec hledal ochranu u svého otce, hledal bezpečí v náručí svého rodiče…
„tati, prosím tě zastav to…“ Prosil Dean, plakal, jeho tělo pokrýval studený pot…
John nevěděl co dělat. Alespoň si syna přitáhl blíž, aby mu poskytl nějakou útěchu. Opřel bradu na Deanově hlavě a lehce jím kolíbal. Očiama těkal po pokoji a hledal něco co by jeho synovi ulevilo.
Pak spočinuli oči na kruhu soli. Bobbyho slova mu zněla v hlavě. Démon nebo čarodějnice, Runy… ujma na energii…. Tak Dean reagoval v noci na svěcenou vodu. Teď to dávalo smysl…. Svěcená voda, sůl… to bylo to co Lechovi pomáhalo ničit jeho syna… sakra to ho mohlo zabít…
John vyvalil oči když pochopil. Natáhl ruku a rozmetal solný kruh. Dean stále plakal ale pak klesl k zemi. Ležel stočený na podlaze, lapal po dechu, byl úplně vyčerpán. John věděl, že je na tom lépe. Opatrně se dotkl jeho syna
„Deane?“
„Nemůžu… už nemůžu… už ne tati…“ zavrtěl hlavou „Zastav t prosím…“Dean vydechl jak ho John tahal do náruče
„Nepřestalo to, je to stále tak špatné?“
Ptal se John ale Dean neměl sílu odpovědět. Jen položil hlavu na hruď svého otce…
Tlak a bolest se zmírnila když jeho otec narušil kruh…
„tati, jen to prosím zastav…“
„Snažím se synu….“šeptal John do jeho vlasů…“Snažím..“ Držel ho jemně, jako křehkou věc. Jako by se bál že se rozbije stiskne-li ho silněji. Rvalo mu to srdce na kusy. Vidět jeho hrdého syna plakat, trpět bolestí, prosit.
„pojď“ zašeptal John a snažil se ho zvednout, Dean se třásl a prakticky se sám ani nepohyboval. John ho dovlekl k posteli a opatrně ho uložil
Dean neprotestoval, dovolil jeho otci aby mu otřel slzy z tváře, neměl sílu skoro ani dýchat…
John odešel do koupelny pro nějaké léky a nechal je rozpustit ve vodě. Deanovi se otevřeli oči hrůzou když se John vracel se sklenicí. Odtáhl se co nejdále mohl…
„Klid Deane je to jen voda slibuji…“ říkal John a posadil se vedle Deana na postel.
„Jsou v ní jen rozpuštěné léky“Pij bude to lepší…“ Přiložil sklenici k Deanovým ústům, načež on zavrtěl hlavou a v očích měl strach
„Neboj se, je to jen voda, pí…“ přikázal John…“není to svěcená voda, slibuju“ dodal když viděl že syna nepřesvědčil „Dlouhou dobu si nepil, potřebuješ to“ John přitiskl sklenici pevněji. Dean chvíli sledoval svého otce a nakonec se strachem přikývl. Dean se vodu zakuckal. John ho pohladil po zádech a snažil se ho posadit výš
„tati… já nechci,.. jsem hrozně unavený, chci jen spát…prosím nech mě spí¨áát“
John ho položil zpět. Nemohl vidět bolest v obličeji a slzy kanoucí z jeho očí. Postavil sklenici na stůl a odešel do pokoje. Našel injekční stříkačku a vrátil se k synovy.
„to je v pořádku…“mumlal když mu vyhrnoval rukáv „udělá ti to dobře, slibuju“ Zašeptal a mrkl na syna, když mu vstříkl dávku morfia..“Spi, budu tady…“ Slíbil a vyprázdnil obsah stříkačky. Bylo to zlé. Dean byl vyčerpaný, nejedl, nespal a téměř nepil. Bylo to to co Leech chtěl.
John seděl opřeny na posteli a v náručí mu usínal Dean. Čekal až morfium zabere. John slíbil, že když mu bude zle přivede ho zpět do nemocnice…pokud se to nezlepší velmi brzy odvede ho….

Já prostě musela....zítra asi nespáchám nic...tak alespoň dneska jsem se snažila Zajímalo by mě po kom je Dean taková palice dubová...že by otec?

____________________

Kapitola 11: odkrývání pravdy (část druhá)
John seděl posteli svého syna. Opřený o zadní čelo postele a přemýšlel. Kontroloval deanovo srdc a dech. Dean byl silný ale tohle bylo moc
Měl v hlavě tolik myšlenek. Myšlenky na to co se stane. Zda bude vidět svého syna umírat v bolestech, zdaho bude Leech mučit…a na to že je to jeho vina. Na to že on si ybral tenhle život. Za to že on dostal své syny do tohohle maléru.Byl to on kdo dovolil lovit Deanovi samému… ne to už nikdy

A pak tu byl hněv. Hněv který rozčiloval Johna do běla. Hněv za to, že mu jeho syn lhal. Proč nepřišel a neřekl „tati já jsem v průšvihu“ Měl mu to říct, mohly na to přijít už dávno. Mohl zavolat Calebovi, Bobbymu, Jima… sakra neměl lhát…John znovu zkontroloval dech. Byl rychlý ale alespoň se zdálo, že teď dýchá snáz. John mu podepřel záda několika polštáři aby do něj vpravil alespoň skelnici vody. Pak se pokusil o totéž i polévkou ale nakonec ho nechal odpočívat a jen ho jídal.
Bylo to asi o 4 hodiny později, když se Dean začal probouzet. Při zvuku sténání se John odtrhl od papírů a pohlédl na svého syna. Zrovna četl poznámky od Deana…dnes již po páté.
Den pomalu otevřel oči a několikrát zamrkal. „Tati?“
John vstal a sedl si vedle něj na postel.
„jsem tady chlapče“ujistil ho „jak se cítíš?“
„nechci zpátky do nemocnice“
„A myslíš že by si mohl víc pít?“
„Nevím“ řekl „jsem tak unavený“
„Já vím“ řekl John a natáhl se pro sklenici, Dean se trochu napil ale a konec odvrátil hlavu.
„Jak se cítíš“ Zeptal se John a dotkl se rukou jeho čela
„Unavený…vyčerpaný…jako by ze mě někdo vysál všechnu energii“
„Já vím“ řekl John „Hrudník stále bolí?“
„Ani ne, jde to“ Johnovi se ulevilo
„Dobře, to je dobře….“ Vydechl „takže teď na vás můžu řvát“ Deyn otevřel oči a díval se tázavě na svého otce. „Ano…budu křičet“ Řekl John a hněv se tlačil na povrch. „Jsem opravdu naštvaný, Deane a zklamaný…“
„Tati?“
„Lhal jsi mi Deane“
John zvýšil hlas ale Dean jen zamrkal.
„Co to sakra… co?“ Dean se zamračil a vypadal trochu nejistě…
„Slyšel jsem tě křičet a pak nějaká rána…“ začal opatrně vysvětlovat
„Proč si mi to neřekl“ Ptal se John „Věděl jsi že na to nakonec přijdu, tak proč si mi to neřekl.“
John řval. Dean zavrtěl hlavou a těžce polkl
„Vím o úkolu Deane i o tej pijavici.Deane já to vím!“zavrčel John vztekle. Dean ještě více zbledl.
„Aha“ odpověděl. John užasle zamrkal
„To je vše co mi na to povíš?“
„Dobrý…no“
„DOBRÝ?!“
„Jo“ pokrčil Dean rameny. „Víš jak se toho zbavit. Jak to zničit.“ Ptal se ustrašeně Dean. John si promnul obličej.
„Byla to žena?“ Ptal se John. „Byla to čarodějnice?“ Dean se zamyslel a nakonec lehce kývla.
„Možná, myslím že ano“ John pokýval.
„Co po tobě chce,“
„Nepamatuji se už jsem ti to řekl“
„Ano a lhal jsi mi.!“ Vyletěl John vztekle. Dean polkl a olízl si rozpraskané rty. Stále bylo těžké udržet oči otevřené. Otec si toho všinml a přitiskl sklenici s vodou k Deanovým ústům.
„Musíš mi říct pravdu“ Trval na svém John
„Je to časově omezené, měl jsi mi to říct hned.“
Dean cítil jak upadá do bezvědomí, ale vzhledem ke stavu otce, který se nehodlal vzdát odpovědí, mu bylo jasné, že se ho bude snažit udržet vzhůru. Tušil, že by to nebylo příjemné a tak neochotně otevřel oči.
„já jsem si vzpomenul hned“ připustil a zavřel oči. Byl vyčerpaný. Uslyšel vrzání postele a odchod otce do kuchyně a zpět. Cítil jak mu tlačí sklenici s vodou k ústům. Kuckal a dusil se a snažil se odvrátit sklenici…
„Co to sakra..?“
„Cukr!“ řekl „vypij to a hned. Budeš to potřebovat“ byl to tón, který ne nebral jako odpověď. Dean zavrtěl hlavou ale stejně polkl několik doušků.
kdy k čertu si mi to chtěl říct“ požadoval John neúprosně. Dean vytáhl pokrývku až ke krku ale neřekl nic.
„Odpověz Deane!“
Požadoval John s křikem . Dean skousl spodní ret
„nikdy“
„Cože!“ zasyčel John „Co to sakra znamená!“Zvolal nevěřícně. Dean zavřel oči. Zodpověděl vše co otec chtěl. „Deane“ vykřikl John. „ta žena byla čarodějnice?“
„Myslím že ano“
„Co chce“ Požadoval John
„Co po tobě chce. Vím že ti něco udělala co chce“
Dean sebou trhl ale neodpověděl. Jeho hlava začínala bolet. Položil si ruku na obličej. Cítil bušící srdce až v krku. „Co Deane. Odpověz to je rozkaz!“
Křičel John stojící nad jeho synem
„Sammyho“
„Cože?“ zeptal se John neschopen potlačit zlomený hlas
„Chtěla abych přivedl Sammyho k ní“ Opakoval Dean. „Neudělám to“ řekl důrazně. John byl šokovaný a chvíli bylo ticho.
John změkl. Přejel si rukou po vlasech
„Deane pokud to neuděláš….“
John zamrkal, nedokázal to říct
„já vím“ řekl Dean s ledovým klidem
John uhnul pohledem. Nedokázal se dívat na to jak jeho prvorozený přiznává, že ví že zemře. Ale horší bylo, když přiznal, že se nebude dělat nic. John zaťal pěst, když se znova podíval na svého syna.
„Jak si ji našel“
„Tati…ne!!!“
„Ptal jsem se tě? Ptal!“ řekl John nekompromisně
„“NE!“ řekl Dean „Když mě chytne….“Polkl“Sam bude potřebovat, někoho kdo se o něj postará. Nemůžeš jít!“ starší lovec jen zíral „ne…prostě ne!“
Říkal Dean téměř prosebně
„Neboj se o mě a řekni mi to“
Řekl pevným tónem. Bobby volal že jediná možnost je odstranit Leech. Najít čarodejnici a odstranit Leech.
Mladší lovec opět zavrtěl hlavou.
„Deane sakra, čas je důležitý. Copak to nechápeš! Slyšíš mě. To je rozkaz!“
„Ne pane!“ křičel Dean. Zabořil se zpátky do polštáře…“Nemohu“
„Můžeš slyšíš…je to rozkaz…řekni mi to…“ Ječel John
„řekni co?“
Ptal se Sam, který akorát přišel do pokoje.
„To co dávám do lasagní…“usmál se Dean „promiň tati…ani přes mojí mrtvolu“
„No kluci nevadí…jdu na chvíli ven jo?“
„vypadáš příšerně“ Konstatoval Sam směrem k bratrovi
„Jen se trochu vyspím“
„tati už něco víš..“
„Jo Bobby volal..“
„A?“ ptal se Sam
„Tvůj bratr má problém…a pořádnej, ale pracuju na tom

teda to je pokračování normálně z toho mám husí kůži na zádech je to naprostá paráda

Terrik fakt díky za překlad - i mě to naprosto dostalo!!!!!!!!!!

a nebuď líná a koukej dále na tom pracovat to je rozkaz

Tak Nemix už dává rozkazy Ale vyjímečně s ní souhlasím Takže rychle piš dál, nebo... Ale nebudu se snižovat k násilí

rozkaz pane...pánové? dámy? ... nevím... ale budu pokračovat slibujiuž jenom 11 kapitol

jo a víte co je nejhorší? že je tam strašně povídek co stojí za to aby se dostali i sem k nám do středu evropy... některé kousky...slast

Terrik: Paráda, že překládáš tuto povídku. Je fakt napínavější každým okamžikem To je tedy situace!! Nezáviděníhodná. Dean má obětovat Sama nebo zemře. Tak raději obětuje sám sebe. Typické pro něj. A myslím si, že kdyby Sama přesto vydali čarodějnici, přišel by stejně John o oba syny. Ta by Deana ze svých spárů nepustila. Takže musí společně něco vymyslet. A urychleně.
A prej už jen 11 kapitol!! To jsme vlastně teprve v půlce.

Přelamujeme polovinu no a abych nepoznala másilí přidávám 12:D

_________________________

Kapitola 12 - Epicentrum

Sam se probudil a Dean několik hodin po něm. Povedlo se jim mu dít nějaké léky a dokonce snědl i toast. Byl to skvělý nápad, protože hned po prvním soustu se mu žaludek připomněl a tak nakonec snědl dva. John chtěl aby si šel Sam dodělat věci do školy ale ten odmítal. Myslel že ho roztrhne, ale nakonec ho jeho psí oči přesvědčili. Slíbil že to bude chvilka a pak nechá Deana spát.
John věděl že udělal dobře, protože z pokoje chlapců se ozýval smích…

Sam si otřel slzy smíchu „Vážně vole… byl jsem tam.“ Skončil a Dean se zasmál.
„Jo dobře, až bude táta příště na lovu vezmeme to za správná konec….“
Sam zvedl obočí
„Myslíš tequilu a všechno okolo“ zeptal se Sam a Dean jen nadzvedl obočí.
„Bude to ještě lepší… vezmu tě někam kde jsou ty nejlepší holky..jednou jsem…“
„Eeeee….nemusim vědět všechno“ syčel Sam a Dean se rozesmál
„člověče, Sammy musíš mě přestat rozesmávat, bolí to…“ řekl s úsměvem
„Deane, je mi to líto. Jsi v pořádku?“
zeptal se ustaraně a rychle se stěhuje k Deanovi., ten jen pobaveně nadzvedl obočí.
„Co je“ Ptal se ustaraně Sam. Dean se jen usmál. „Tak co je…“
„Ještě jsem neviděl aby někdo tahle změnil náladu. Jste vážně citlivá Samanto“
„Drž hubu“ řekl Sam
„Ok, ok,..“ ušklíbl se Dean a jeho oči začali ztrácet bdělost.
„Deane?“Dean zavřel oči a začal zhluboka dýchat. „Deane?“ opakoval Sam.
„Jsem…v pořádku Sammy“ znovu se zhluboka nadechl a olízl si rty
„Chceš napít“
Dean přikývl, trochu se napil. Sakra co to bylo ztratil všechnu sílu jako lusknutím prstu.
„Deane?“
„Myslím, že si dnes budeme muset dát pauzu. Musíš si udělat ještě úkoly.“ Řekl Dean a dokonce se i usmál.
„Mám zavolat tátu?“ Zeptal se Sam a Dean jen zavrtěl hlavou. Než Sammmy zavřel dveře spal.

Mnohem později v noci se John rozhodl že nebude čekat. Sam usnul u televize. John vstoupil k chlapcům do pokoje s několika sendviči. Rozsvítil všechna světla aby se chlapec probral rychleji. John nabídl Deanovi jídlo a ten s radostí přijal. Když vzal sendvič John si všiml divného pohledu.
„Co je?“ zeptal se otec
„Co je se slaninou a tak?“ zeptal se a pokračoval „Tohle jsou nějaké klíčky“
„Sklapni a jez, je to zdraví“ Vyletěl John a Dean prohrabal toust ještě víc.
„Jsi si jistý že mi z té zeleniny nebude špatně, víš aby muj imunitní systém nedostal šok…“
„Deane“ vzdych John. Mladík se pokusil zakousnout do jednoho sendviče.
„Synu musíme si promluvit.“ ŘEKL John. Pozoroval při tom Deana jestli žvejká. Ten se tlačil v posteli blíže k čelu. John mu naskládal za záda polštáře , aby se mu lépe leželo….
„Diskuze o čem“ Zašklebil se Dean s plnou pusou.
„Chci aby si mi řekl, kde je ta čarodějnice,,,“ řekl John důrazně. Dean se zakuckal. John mu podal vodu a dál čekla na odpověď. „Tati ne!“ řekl „Nemůžeš jít, nikdy jsem nezjistil jak se ke mně dostali… tati musí být jiný způsob. Tati nemůžeš… slib mi to“
„Deane…“ přejel mu po rukou po hlavě „Máš dvě možnosti….řekni mi ti povídal, nebo kde je… to jsou dvě možnosti, kterou si vybereš“
Požadoval John
„Nechci tě ztratit… řekni mi kde je ta čarodějnice a to hned…“
Syčel John. Dean si založil ruce na hrudi. „Dobře, tak to oznam Sammymu“
„Cože“ vyděsil se Dean
„Ano, řekni svému bratrovi proč si se rozhodl umřít, řekni mu proč jeho bratr, kterého miluje, nechce bojovat o vlastní život“
„Tati“ vydechl Dean zoufale
„Ne… chceš se vzdá? Tak mu to pověz. Zodpověz všechny jeho otázky“
Lovec tlačil a Dean prosebně kroutil hlavou…
„Tati, prosím…“
„To co chceš je vlastní rozhodnutí, tak bu%d chlap a nes následky“
“Ale tati, já jsem bojoval, možná kdybych vydržel dost dlouho, mohl bych…“
„Cože? Možná bys mohl co?“ Požadoval John „Čas na ještě jeden den, na bolesti, kdy mě budeš prosit abych tě zabil?“ Ječel John, teď nebyl čas na rozmazlování. Pokud byla nějaká šance musí se to udělat teď… na city bude čas potom….
Frans e rozklepal, oči mu těkali po místnosti a srdce bušilo
„Půjdu“ řekl slabě
„Cože“John si nebyl jistý tím co slyšel
„Půjdu“
Opakoval Dean. „půjdu za čarodejnicí. Pokusim se aby změnila názor… já nevím… cokoliv zkusim…“
„Deane, stěží dojdeš do auta“ Připomenul John.
„Můžu to udělat“ vzdoroval Dean
„Ne. Ty mi řekni kde je a pljdu já…“
„Tati ne…“
Dean vrtěl hlavou. John se zvedl a popošel ke dveřím…
„Dobře neříkej mi to…“
Mladík byl překvapen, „Vím kde si měl lovit, vím kde tě našli a kde bylo tvé auto. Věř mi že už jsem lovil s méně informacemi“
„Tati… ne“
„Jen mi dej minutku“ a začal nahlas přemýšlet…“ Jel si…“
„Ne tati ne… prosím, slib mi to…“
„Tak mi řekni kde je….nemáme čas“ Řekl s očima upřenýma na jeho zoufalého syna.
„Tati prosím tě nedělej to“ řekl „Někdo se musí postarat o Sammyho.“ Prosil Dean.
„Dobře… jak chceš…. Nechám vám tu peníze a slib mi že nesníš všechno nezdravé jídlo“ Odcházel a Dean se za ním zoufale díval…
„tati… co když to nevyjde, co když ti udělá to samý… co pak bude se Sammym.“ John na chvíli zaváhal a pak si povzdychl.
„Jen mi řekni co potřebuju vědět, čím víc tím líp.“ Dean opět zavrtěl hlavou a John přemýšlel jestli není moc tvrdý… ale jeho čas byl omezen
„když budu vědět dost můžu se líp připravit“
Sedl si zpět k jeho synovi „Stejně půjdu.“ řekl „I když si mi nic nepověděl“
„Nesmí se ti nic stát“
Zašeptal Dean zoufale…
„To je jedno, jsi můj syna a já tě nedám bez boje“
„Ale já nechci, je to můj boj… měl bych jít já“ Trval na svém Dean zamrkal jak mu do očí vyhrkli slzy.
„Není to na tobě. Jediné co je tvým rozhodnutím je říct mi to“
„Pošleš někoho jiného, nějakého jiného lovce když ti to povím… prosím slib mi to…“
ozářil se Dean nad tím nápadem…
„Jen mi to řekni…
„Slib mi to….“
John se podíval na jeho syna… tohle mu slíbit nechtěl
„Nevěřím jim, oni neví co je vsázce Deane..“
„Tak já ti to neřeknu, nemůžu… nejde to…“
Dean najdenou začal zvracet. Johnovi rychlé reflexy nalezli koš vedle postele. Dean se začínal třást a blednout. Johnův strach stoupal…


Sam se probudil. Vešel do pokoje a uviděl světlo z koupelny. Podíval se právě ve chvíli kdy se na něj otočil jeho otec.
„Vrať se do obýváků, už je to dobré…“ Sam byl rozespalý a tak se ptal dál…
„Je Dean v pořádku…“
„Same jdi spát“
Bylo to divné otec chtěl aby odešel z pokoje a šel spát, aůe jeho postel byla tady…
„Same teď“ Otočil se a vracel se k pohovce…
Deanovi nebylo dobře, ale proč ho otec poslal pryč, proč ho prostě nenechal v jeho posteli. Vrátil se ke dveřím ale John kde před ním zabouchl. Sam se vztekle vrátil do postele.

Poslední dávivý záchvat a Dean se opřel o jeho otce. Stále si držel ruku na břiše. Bylo to bolestivé připomenutí toho, že Leech není jediný problém.
John podal Deanovi sklenici s vodou a nakonec mu pomohl zpátky do postele.
Rukou nahmatal a zkontroloval puls a zamračil se. Deanovo srdce bušilo, byl bledý a zvracel vše co snědl…už to nemohl ignorovat…
„Musíš do nemocnice..
„Ne“ Dean dýchal a ležel na boku schoulený do klubíčka
„Břicho bolí?“
Zeptal se John a Dean chvíli váhal s odpovědí.. „Jo a myslí,m že další co budu zvracet budou moje ledviny…. Nebo co je to tam dole…“ John prohrábl chlapcovi potem nasáklé vlasy….
„Já vím chlapče…“ a pak dodal „Myslíš že můžeš víc pít…“
Dean nakonec lehce přikývl…
„tati?“
„JO“
„Nechci umřít v nemocnici…“
John sotva udržel slzy. Koukal na svého chlapce a lapal po dechu…
„Musím vědět kde to je“
Dean prudce otevřel oči…“Tati..ne“
„Takhle ti nemohu pomoc…“
“Dean zoufale chytil otce za kořili
slib mi že nepůjdeš…“
John už na to neměl srdce
„Dobře…“ špitl…“Dobře. Zůstanu, pošlu někoho jiného“ John viděl že mu uvěřil, padl do polštářů a uvolnil se..
„Chlapče…ale musím vědět co mám klukům říct… kam mají jít..“
“Ale zůstaneš…“
„Jo ale nechci ztrácet čas hledáním…“
„Možná už tam ani není“ řekl a položil hlavu na otcovo rameno
„Já vím, ale i tak musí vědět kde začít…“
“Ale nepůjdeš… zůstaneš se Sammym?!
Zoufalství v jeho hlase rostlo
„Už jsem ti top slíbil Deane.“ John se nenáviděl, musel lhát synovi. Ale nenávist syna je menší zlo než jeho smrt Zadržoval slzy. Samovu důvěru ztratil už dávno ale Dean? Ten mu věřil pořád….
„Dobře“
čekal Dean slabě a následovala řada informací po kterých John prahl…

John byl poněkud překvapen, že je Sam vzhůru. Uvědomil si že ziřil… no to už tak překvapující nebylo.
„Jak je Deanovi“ požadoval strize
„Spí“ řekl a posadil se na gauč „Není mu dobře“
„Co“ odkašlal si „ Co je sním, měli bychom ho vzít do nemocnice?“
„Nevím Sammy, nechce..“
„A co budeme dělat“
„Mám nějaké informace o té věci..“
„Půjdeš to lovit“ Zeptal se a John přikývl. Šel do pokoje aby si sbail věci…Sama měl v patách
„ Ty víš kde to je?“ Ptal se Sam a John vytahoval věci z pod postele…
„Najdu ho..“ řekl John a bral si trička džíny..
„Jak dlouho budeš pryč“ ptal se Sam když nesl otci oblíbenou devítku…
„Nevím“ řekl a pak se obrátil k synovi. Budu potřebovat aby si to tu hlídal. Musíš dát na bratra pozor….
„A škola?“
„Potřebuji aby si zůstal tady… musí zůstat v posteli a musí něco jíst a hlavně dej pozor at pije… jo a žádné prášky dokud něco nesní ano:…“
„já vím…“ přikývl Sam
¨“Snaž se ho udržet v klidu nechci aby se rozčiloval.“ Pak pokračoval „Nechám ti tu peníze a kdyby něco víš jak kontaktovat Jima.“ John na chvíli mlčel a čekal na kývnutí. „Klíče od auta jsou na stole. Nemysli na to co se stane, ale bude-li třeba dostaň svého bratra do nemocnice..:“
„Ano pane“ Sam přikývl znovu…
„Nestarej se pojišťovny, dej jim pravé jméno aby mohli dostat spis z bowle..“
„Ano pane“
„A měl by si se taky prospat… už je pozdě…“
„Tati?“
John se otočil
„Jen se ujisti že je ten parchant mrtvej a že se už nevrátí..“ řekl Sam chladn. John se podíval na svého chlapce. Byl vysoký a urostlý… už to nebylo to malé dítě….Jen lehce kývl a vydal se na lov….

ježiši to je naprostá bomba
vůbec nechci vidět výraz Deana až zjistí, že to jeho otec šel lovit

Terrik - prosím prosím rychle další část - umírám zvědavostí

Tak John jde na věc... umírám zvědavostí, takže prosím rychle piš

Terrik: Také jsem hrozně zvědavá, zda se Johnovi podaří tu zrůdu odpravit?

Cim dalej tým je to napinavejsie a ja mam cim dalej tým viac zvacsujuci sa abstak!!! navyse ten koniec, to johnovi len tak neprejde som zvedava na deanovu reakciu ... zasa len skonstatujem ze super preklad