Země se chvěla - And the Ground Shook

já bobbyho moc nechápu... tedy jestli je má rád?...no ale to by nebyla žádná zápletka

já myslím, že je má ráda - ale taky si uvědomuje to riziko, které může ohrozit více lidí, než jenom jednoho "chlapce"

asi jo...ale je to kruté...

tak tuto cast som asi nemala citat... Bobbyho postoj v tejto situacii ma vazne zaskocil ...ale vsak preco nie
P.S.Terrik som velmi rada, ze pokracujes ... si mi urobila vianoce

Terrik: Je to opravdu těžké rozhodování pro všechny. John i Bobby mají oba hochy rádi stejně, nechtějí přijít ani o jednoho. Tak jak z toho ven?? John je ochoten obětovat všechno pro záchranu synů. Bobby možná bude víc přemýšlet a třeba na něco přijde. Je to fakt napínavá povídka.
Mě se hrozně líbila pasáž, jak Dean přemýšlí nad sebou. Nebojí se smrti (jen by neměla být zdlouhavá a bolestivá), přesto nechce umřít (ještě se na to necítí), ale raději se obětuje pro záchranu Sama. Krásné vyznání.

Terrik: Tak jsem zpět a vidím pokračování Fakt super!!! I když trochu chápu Bobbyho, tak přece jen si myslím, že záchrana Deana je důležitější Přece ho nenecháme umřít Takže už se moc těším na pokračování

Tak jsem přidala další kousek. Doufám že se vám bude líbit. mě přišel trochu jako by ho psal někdo jiný.... a nebo jsem divná no nevadí...uvidíme....

Kapitola 18 - Search And Rescue (Part One)

John otevřel dveře a vstoupil do vozu. Po Bobbym se už ani neohlédl, ale skutečnost, že jeho nejstarší je stále venku nemohl ignorovat.
„Deane!“ Deanovi oči hypnotizovali zbraň v lovcově ruce, při zvuku svého jména se otočil na otce „Nastup si!“ Znělo to více netrpělivě, než si John přál. Ale byl nervózní naštvaný a unavený.
„Možná bychom neměli…“ řekl skoro neslyšně…“Bobby jen chce něco skrýt.“
„Řekl jsem nastup do auta.“ Vyštěkl John nevrle.
„Já jen říkam, možná bychom…“ John bouchl dveřmi
„Říkal jsem aby si nastoupil!“ John se podíval k domu. Bobby byl pryč. Dean opakoval stejným směrem. Najednou si přitiskl ruku na hruď a snažil se podvědomě zmírnit tlak.
Jeho syn stále pozoroval verandu „Deane!“
Vyštěkl John vztekle
„mě to prostě nepřijde správné…“ Snažil se vysvětlit „Teď je Bobby naštvaný“ pokračoval Dean a poškrábal se na čele. „Nikdy jsem nechtěl, aby jste se s Bobbym pohádali…“
Ale otec ho přerušil.
„no pokud si nechtěl aby jsme se hádali, tak si neměl být tak nafoukaný a myslet si, že můžeš lovit sám! Nic by se nestalo!“ Odsekl rozzlobeně „A pak bychom nebyli v téhle situaci“ štěkal jedovatá slova, ale hned jich litoval.
Dean vypadal jako by ho někdo kopl do břicha. Barva se z obličeje vytratila a do očí se hrnuli slzy. Ztěžka polkl, lehce přikývl a nastoupil do auta. John si prohrábl vlasy. Vzal papíry co sebral Bobbymu a strčil je Samovi do klína.
„Čti, a řekni kam mám jet!“ nařídil suše. Podíval se do zrcátka, viděl Deana opřeného o okýnko. John se otočil, zesílil rádio a rozjel se.


Za pár hodin dojeli k motelu. Po všech těch dnech strávených v autě jim přestávka prospěje.
Dean za dvě hodiny neřekl ani slovo a dokonce si ani nestěžoval na hudbu. John se cítil provinile.
Nebyla to Deanovo chyba. On byl ten kdo ho nechal jít. John doufal, že sprcha, jídlo a spánek to zlepší.
Sammy šel pro klíče a John mezitím kontroloval papíry co vzal Bobbymu. Amara byl silný démon. Bylo zde mnoho odkazů na proroctví. Odkaz na roli démona ve válce a plno dalších latinských textů.
Složil stránky do kapsy. Sam ukázal, že má klíče a popadl tašku. John vzal další. Oba vstoupili do pokoje a Sam volal po sprše. John se vrátil do auta. Viděl, že Dean stále sedí opřený o okýnko a kouká ven. Povzdechl si a otřel zadní dveře.
„Pojď kamaráde, sprcha a jídlo ti udělá dobře“ Dean se ani neotočil, jen mlčky vystoupil z vozu.
Došli do pokoje. Dean se uvelebil na jednu postel, hlavu si položil na ruce zatímco zíral do stropu.
„Cítíš se dobře?“ zeptal se a Dean pokrčil rameny. „Tak se jdi osprchovat, bude ti líp“ Navrhl John. Dean opět pokrčil rameny a zmizel v koupelně.

U snídaně to nebylo o moc lepší. Dean ignoroval jídelní lístek, servírku i všechno kolem. Ve chvíli, kdy před něj postavili jídlo se na něj podíval, ale hned se vrátil do svého světa ignorování.Sam s Johnem si vzdychli takřka ve stejnou dobu. John sledoval jeho chlapce. Cítil z něj, úzkost, strach, vinu a dokonce měl pocit, že je i naštvaný.
„proč nejíš Deane?“ řekl John tak aby jeho syn poznal že je to opravdu rozkaz. Uchopil vidličku
„Já nemám hlad“ řekl a odstrčil talíř. „Počkám venku“ zvedl se tak rychle, že John neměl šanci reagovat.
Sam se podíval na svého otce „ty ho prostě necháš jít?“ zeptal se. John se napil a zavolal na číšnici.

Dean seděl na zemi opřený o auta, ruce omotané kolem žaludku. Byl zelený. Zápach jasně dokazoval, že zvracel. Sam k němu spěchal a pak mu pomohl zpět do bistra na záchod. Kde Dean opět zvracel.
V motelu Dean ignoroval bratra i otce. Zalezl do postele se slovy “Jsem v pořádku!“ ale nebyl. Leech znovu zaútočil a tentokrát bolest nešla pryč. Spolkl několik léků na bolest, než si přetáhl přikrývku přes hlavu a usnul.
Sam hleděl na otce, který neodlepil oči od starých textů.
„potřebuješ něco Same?“
„Vzhledem k tomu, že tohle nepomáhá..“
“Bude až to uděláme“ uvedl John
„Bude mu lépe, Má to nějaké léčivé účinky.? Proč Bobby přišel s pistolí!“
John se na něj podíval.
„Sammy, tato věc, ten symbol Deana zabíjí.“
Sam obrátil oči sloup a john pokračoval…
„To žezlo, není tu jak ho používat. Musíme ho dát někomu kdo to sním umí.“
Sam přemýšlel.
„Takže mi tu věc musíme najít než bude pozdě?“ John polkl. Sam se podíval na bratra a zpět. Popadl jednu ze stránek a začal číst.


Kalifornie
Sam byl užitečnější než kdy jindy. Dělal poznámky z překladů, staral se o bratra, hlídal jeho léky, občás řídil. Co ale John považoval za nejlepší bylo to, že se s ním jeho syn nehádal. Bez otázek splnil jakýkoliv rozkaz. Poprvé a asi naposled v jeho životě.
Zato Dean…
John měl o něj stále více starostí. Připadalo mu jako by ustoupil do vlastního světa. Nejedl s otcem nemluvil. Byl stále unavený, ale každé dvě hodiny´vzhůru. Dean se to snažil skrýt , ale John věděl, že jeho syn měl bolesti. Zřejmou stoupou bylo zmizení léků proti bolesti z první pomoci.

Údolý smrti kalifornie…jak typické
Popravdě řečeno, údolí smrti Johna fascinovalo, pohyb skalnatého povrchu a ledu…to bylo něco když zjistil že jedou přesně tam. Sirné prameny, mizení lidí, pohybující se skály… Ve skutečnosti jediné proč to neprověřil dřív bylo, že celé údolí pokrývala sůl.
A ted se chystá na odhalení nadpřirozené síly….
Někde pod vyschlým jezerem byl soubor chodem a tunelů a jeskyní…
„Tati?“ vyhrkl Sam najednou
„Nechceš abych řídil?“
„Ne já jsem v pohodě…díky.“
„Nemohu většinu z toho pochopit., kéž bych mohl dostat další informace“
„Ale přišel si na to kde to je?“
„Ano to jo, musíme kopat, ale dostaneme se tam“
John přikývl. Podíval se do zpětného zrcátka. Dean stále hleděl do neznáma a držel si pevně své myšlenky u sebe.

Tati?“
“Ano Sammy?“
“Víš, je turistická sezóna, zřejmě tam bude plno…“
„Nedělej si starosti..“
Usmál se John. Měl ale chut někoho zmlátit. Pravděpodobně Bobbyho.

Obloha byla směsí fialové, žluté červení,… když se obrátili na západ. John byl vděční za auto s pohonem všech čtyř kol. Údolí bylo na blízku. Podíval se na Deana. Mě sluchátka a zavřené oči. Nevěděl jestli spí nebo jen odpočívá. Poslední tři dny se střídaly Deanovi stavy jako na houpačce, podrážděnost, nevrlost smutek… John zavrtěl hlavou, nechtěl na to myslet, nechtěl myslet na to, že jeho syn má bolesti…
Odvrátil oči od syna a zaměřil se na silnici. Všiml si Samovi tváře. Nemohl potlačit úsměv nad naivním nadšením jeho mladšího. Jet touto cestou je jako jezdit v mixéru. Alternativou je chůze, ale oni neměli čas.
Trvalo přes hodinu, než našli místo, kde se měl konat rituál. Dean který spal, když se oba pustili do práce, vystoupil z vozu a přistoupil k nim. Byla zima, přitáhl si bundu k tělu.
„Co to děláte?“
Zeptal se a podal jim lahve s vodou
„Musím najít jeskyni, zřejmě nejsou součástí parku“ Řekl Sam a nadával na vítr.Dean se nadechl chladivého nočního vzduchu. Najednou se chytil za srdce.
„Je to tu.“ Řekl. Sam s Jonem se na něj podívali.
„Co je tu?“ zeptal se Sam
„Žezlo.“ Odpověděl Dean jednoduše.“Je to pod zemí, nejspíš.“
„proto jsme hledali jeskyni.“ Odpověděl John¨
„Každopádně je to tímhle směrem.“ Sam se narovnal..
„Jak to víš?“
Dean se podíval do tváře jeho bratra a o otce. Oba čekali vysvětlení, ale Dean jen pokrčil rameny.
„myslím, že to ví ta věc.“Dokončil Dean rychle a šel k autu pro tři lopaty. John sfoukl svíčku a vstal.
„Taky radši EMF a zbraně“ řekl

„Ať se propadnu, jak si to sakra udělal?“
Ptal se John. Dean je vedl skoro patnáct minut než jim řekl ať začnou kopat. Sesunul se na kámen a chytl se za hrudˇ. John se na něj díval dost skepticky ale na EMF byli hodnoty. Malé ale výraznější než u auta.
Sam nabídl Deanovi léky a vodu, ten je s radostí přijal. John rozkázal, by se vrátil do auta a šel spát. Dean ani nenamítal, že se právě probudil. Zvedl se a pomalu se vrátil k autu.
Zvuk otevírání dveří a slunce ho probudilo.
„Jsi v pořádku kámo?“ Zeptal se John a otřel si pot z čela.
Dean zabručel na souhlas
„tak pojď . Snídaně.“
„nemám hlad..“
„To nebyla nabídka“ Poznamenal John. Dean vylezl z auta, zavřel za sebou dveře.
„Díky“
odpověděl, když mu Sam podával koblihy a kafe.
„Myslím, že budeme muset jet do města. Sehnat pořádné jídlo a sprchu. Myslím, že právě teď bych démona nezabil.“ Řekl John s úsměvem.¨
„O pár hodin se prosíme, vypijeme lepší kafe a vrátíme se sem“ řekl a setřel si cukr z kalhot.
Podíval se na Deana
„tedy, máme-li čas.“
„pomohu ti kopat.“ Odpověděl Dean
„Není třeba“ Sam dojedl poslední koblihu a olizoval si prsty
“Jsme hotovi, našli jsme to.“ Zamumlal Sam
Dean zamrkal, podíval se na otce.
„takže můžu jít spát…“
John si vyměnil pohled se Samem
„Jistě že jo Deane… „

Terrik: Tak tě tu po delší době zase vítám Jsem začínala mít starosti Ale jenom kvůli tomu, že by nebylo pokračko, samozřejmě Byla to další úžasná část! Že by jsme se konečně dostávali k vyléčení Deana? Tedy samozřejmě za předpokladu, že ta bitch dodrží dohodu a nechá Deana jít, o čemž pochybuji Tak doufám, že brzy přihodíš další část!!!

já myslela že se bojíš o mě a ono nic...no počkej

I love You too, my sweetheart

tak holky - přestaňte si vyznávat lásku a dělejte užitečnější věci

teda aspoň při nejmenším by mohla Terrik překládat - protože já jsem napnutá jak blázen

pche...

Terrik: Asi tak... Nemix nám závidí náš vzájemně respektovaný vztah

a je to venku....

pokráčko kapitola 19...část dvě---ale není celá
___________________________

V podvečer se všichni vrátili na místo, které jim včera Dean ukázal. John zastavil auto v místě, kde kopali a nejprve zkontroloval okolí. Díra byla velká, v prašném terénu. Na jedné straně se svažovala a byl tam prostor ke vstupu, ale ne pro dospělého člověka. John věděl, že je čeká ještě dost kopání a tak se raději pustili do práce. John poručil klukům, aby přivázali lano k autu. Pak na něm opatrně spustil Sama průchodem až na dno jeskyně.
John Deana zastavil, když chěl následovat jeho bratra.
„Zůstaneš tady sportovče. Je to dost nestabilní….“
„Ale…“
„Deane..“
„Tati, já chci pomoc..“
„Pomůžeš mi tak, že se k nám spustíš, až to doděláme…“
„Tati…“
„Bez námitek…“
Zastavil syna. „Sleduj okolí, varuj nás pokud se tu někdo nebo něco objeví. Rozumíš?“
Zeptal se John a Dean se na něj s povzdechem podíval
„Cokoliv…“
Řekl, sedl si na kámen, ruce si opřel o kolena a hlavu o ruce…

Trvalo to jen chvilku, vlastně to bylo jen pár kopů lopatou, než se prostor probořil. John tak tak uskočil a chytil i Sama.
„Tati?“
Křičel Dean…
„Ehmmm.“
Dean se opatrně naklonil a viděl otce i vstup…tedy spíše obrovskou díru…“
„Můžu k vám slézt…“
John přivázal dlouhý provazový žebřík k autu, vlastně to byli dva žebříky svazáné k sobe.
„Myslím, že to bude snazší“ řekl, „Navíc můžeš použít lano jako záchranu.
„Nepotřebuji záchranu, nejsem mrzák, můžu lézt normálně!“ rozčiloval se Dean
„To je dobré vědět…
Pokýval hlavou John..“
„Ale jistota je jistota..“
Hodili žebřík až dolů….

Sam seskočil z poslední příčky a s dopadem rozvířil obláček prachu. Dean se rozkašlal. „Promiň…“
Vzduch kolem byl zatuchlý a vlhký. Byla zima, mnohem větší než nahoře. John svítil baterkou, naskytlo se jim, velké prostorné místo.
„kluci, zůstaňte blízko. Jasné:“

Sam lomcoval s baterkou, snažil se ji rozsvítit. Nadával, když se mu to najednou povedlo a silný paprsek zasáhl jeho oči.

„Tak dobře, kluci tohle místo se mi nelíbí. Vezměte si zbraně. Same stříbrné a Dean železné náboje.“ Oba přikývli. John se najednou podíval směrem, kterým se Dean zastavil.Nelíbilo se mu na čem spočinulo světlo z lampy. Byly to kostry, několik zvířecích a jedna neboo dvě lidské…
„No…“ odkašlal si..“To není vůbec…. Hrozivé…“ Řekl a začal hledat,… někudy se sem ty zvířata museli dostat.
„Co se děje Same“ zeptal se John, když si všiml jak jeho syn studuje jeden z mnoha stalagmitů…
„Já nevím, něco v těch stalagmitech vypadá…“ Zavrtěl hlavou „Oni vypadají téměř lidsky…Myslím… zkroucené…ale podobné. Ne?“
Zeptal se naklápjejíc hlavu na stranu….
Dean se potácel okolo a John mu neustále opakoval, aby zůstal blízko.
Sam zalapal po dechu..“Přísahám že se jeden pohnul…“ John se na něj otočil…
Nic. Velký hladký kámen. John n a něj zaklepal…“Asi jen nějaký stín Sammy:“ odpověděl.
Sam pokrčil ramena a vysvětlení přijal. Ale dále se na něj koukal. Bylo na něm něco vyleptané, jako slovo ale neznal jazyk. Svítil na něj baterkou……doprdele…on se hýbe…
Sam zalapal po dechu. Svět se najednou rozhýbal. Začal vrčet jak něco těžkého leželo na něm.
„Tati pozor“ křičel Dean chránící bratra vlastním tělem.
„Ty vole zvedej se, jsi těžkej…“
Ječel Sam a Dean se rychle vysoukal na nohy…
„Není zač:“ odpověděl Dean. Zvedl pušku a vystřelil po té…skále…
„Střeli jsou k ničemu. Je to nějaká zatracená kamenná armáda….“ Řekl a táhl Sama za sebou….
John nadával a přeskakoval další pohybující se kameny aby se vrátil zpět k klukům.
„Co teď?“ zeptal se Sam.
„Vrátíme se nahoru…“
„Ne Deane..“ odporoval John..“musíme jít pro žezlo…“
“Tati, to nemá cenu dostat se tam, jestli se z nás stane…jídlo??“ Řekl Dean. Byl slabí ale byl to on….sarkastický Dean.
„Golem:“ řekl Sam „Je to golem, velký bojovník hlíny, nebo skal...“
“Velký?“ zamumlal Dean. „jak se ho zbavit?“
„Vím já“ zeptal se Sam
„Kluci…“ John je zastavil Vzal brokovnici a vystřeli po obrovy, který se blížil. Střeli prošli bez většího poškození..
„Možná svěcená voda…“ navrhl Dean
„máme nějakou?“
„Jo v tašce.“
John skřípal zubama…
„Zůstaňte tady..“
Odběhl k tašce a vracel se i s lahví…
„Je tu tma, potřebujeme víc světla“ řekl Sam když nabíjeli zbraně..
„Mám nějaké světlice, ale kouř z nich by nás mohl udusit…“ odpověděl John
„Deane, jdu na to, koukej jestli to zabírá…“
John otevřel lahev a začal ji lít na golema…
„Tak co zabralo to….“ Křičel Sam..
Dean se otočil pře s rameno.. „Jo…je mokrej…“ řekl a Sam obrátil oči v sloup.
„Kluci, zpátky k žebříku, na tohle nejsme připravený…“ nařídil…
„Můžeme zkusit sůl.“ Křikl Dena
„ty vole, ceká tohle je pokryté solí…“ odpověděl Sam..
„Není na škodu to zkusit..“ hájil svůj nápadDean.
Dean se hnal zpět k žebříku. Najednou ale klesl s výkřikem k zemi. Sam se mu pokusil pomoci po žebříku nahoru ale Dean kroutil hlavou…
Bylo slyšet ještě několik výstřelů, než k nim John doběhl. Najednou… Jeden z Golemů se k nim přiblížil, a pak…proměnil se v hromadu trosek.
„Sakra jak si to udělal?“ ptal se Sam
„Co já vím. Ale pokud se to povedlo jednou…“
Sam se podíval na Deana. Položil mu ruku na rameno, Dean se stále snažil chytit dech. Krčil se na zemi. Leech se opravdu vyznamenal. Bolest a tlak na hrudi byli nesnesitelné. Sam mu podal lahev. Dean se opatrně napil. Byl překvapen, že se mu neudělalo špatně… Dean se odvrátil od světla vycházejícího z baterky a snažil se nevnímat hluk. Hlava třeštila. Ale pak ho něco napadlo. Vypnul svoji baterku. Nařídil zhasnout Samovi světlo. Ten ho poslechl.
„Deane.“ Ptal se John
„tati vypni ji.“
„Co?“
„Tati.Jen jí prosím vypni“ řekl unaveně
„Cože?“
Prostě ho vypni“
Nařídil Dean bez možnosti odporu….John jen stál
„Vypni ji…prosím….děláš to jen horší….“
Křičel Dean a John ho nakonec poslechl.
Dean jen stěží slyšel něco okolo sebe. V hlavě mu hučelo a v uších slyšel průtokkrve…
Nic. Oni neslyšeli nic, kromě Deanova dechu.
A golemové jsou tak velcí, že jsou slyšet pořád…což znamenalo..
„Jak si to věděl?“
zeptal se John
Dean si otřel čelo a s pomocí bratra se dosal na nohy.
„Byli jn utebe. Moje strana byla otevřená, ale nikdo se tam neobjevil.“
„No vidítě něco?“
Zeptal se John a přejel chlapcům po tváři,
„Ne“ odpověděli sborem.
„No tak zůstaneme tady dokud si oči nezvyknou. A hrdinové, ať vás ani nenapadne se vzdálit.“
„Ano pane“

Terrik: No tak to je masakr!!! Tak Golema jsme ve světě spn ještě fakt neměli Ale je to super!!! Zase něco nového. Doufám, že brzy hodíš pokračko, ať víme, zda ta kráčející skála hochy dostane, nebo ne Ale spíše asi ne Tak prosím rychle piiiiiiiiiiš!!!!!

jo tak armáda golemů - hmmmm zajímavé a nové - ale proč ne

teda to je fakt napínavé toto........

krášející skála

no co co ale ten film jsem neviděla

Tak nejprve se omlouvám že jsem to minule tak utnula, ale nebyl čas tak jsem přídala alespoň kousek. No a tady je daůší…

Trvalo jim docela dlouho, než si oči zvykly. Když konečně viděli, John se zamračil nad scénu , která se mu naskytla.
„Co to sakra děláš?“ utrhl se na Deana, který byl opřený o jednoho z golemů „zamrznutých“ v bojové pozici. „Co?“ John si přejel rukou po obličeji a díval se k nebi. „Bože pomoz mi…“ pomyslel si….
„Zvedej se a hned.“ Nařídil John. Dean se ušklíbl, ale sápal se na nohy.
Když se rozhlédli uviděli, že jeskyně je jako bludiště. Chodba vedle chodby….
„co budeme dělat?“ zeptal se Sam. John si povzdechl, pak nadával a ve stresu kopal nohou do země, čímž zvířil prach a rozkašlal staršího z chlapců. Sam mu nabídl kapesník.
„Nebudu si dávat tvůj kapesníka na můj obličej“ odsekl znechuceně Dean
Sam zakoulel očima..
„je to čisté. Přinesl jsem ho pro případ…“
Dean si ho vzal. Zavázal si ho kolem úst. Moc to nepomáhalo, ale alespoň měl Sammy radost.
„Budeme muset někde začít. Nevím jak to bude trvat dlouho.“ Připustil John, pak se zadíval na Deana. „Nechceš si odpočinout?“
Dean váhal ale nakonec přikývl. Sam se posadil vedle něj a nabízel mu pití. „Mám divný pocit.“ Zašeptal Sam. Dean se najednou otočil k Samovi. Ten přikývl, že to co vyrušilo Deana slyšel taky.
„Co je to? Mám pocit, že jsme v příběhu šílených arabských nocí…“ Poznamenal Sam. „Bez nahejch holek.“
Odsekl Dean.
„Deane, pozor na pusu!“ Usměrnil syna John.
„Jsme obklopeni šílenými chodícími kostlivci a ty se obáváš o moji řeč?“ John daroval synovi naštvaný pohled a vrhl se na další hordu kostlivců… Byli už za golemi. Takže si mohli dovolit rozsvítit. Dean je vedl dále do hlubiny tunelu a cestou odráželi kostlivce. Některé kostry byli ozbrojené jiné ne. Bylo to něco nového. Mrtvá, nebo spíše nemrtvá kostra, bylo monstrum, se kterým se ješte nesetkali.
„Co to sakra je…“
Reptal Dean, když se otáčel na útěk.
„Musíme pryč.“ Sam s Johnem chvíli čekali ale nakonec běželi za ním do jiného tunelu.
„Ty Sammy. Myslíš že najdeme Džina? Mám tři přání…“
„Jo, chtěl by si získat smysl pro humor…“
„To bolí…“ štouchl s úšklebkem do bratra…
„Au Deane!!“ Zasyčel Sam a John je okřikl. Šli několik minut v naprosté tichosti, ale Dean nemohl odolat.
„Ty Sammy, co myslíš, že najdeme v další místnosti…“
„Vsadím se že je to ta velká Kamená koule co se vyvalila z tunelu jako bowlingová koule…“
„Deane. Přečti si tu knihu někdy pořádně. Ta věc je z Indiana Johnse….“ Zasyčel Sam a Dean se podrbal na hlavě..jo to byl dobrý film
Nedlouho po tom přišli na rozcestí. Dean váhal ale nakonec vybral to zcela vlevo
„Počkej! Zastavil ho John.
„Je to tak!“
„Co?“
„Vím, kde je žezlo.“
„Jak?“
„Vím to…“

jééééé sice kousek - ale i ten potěší jsem zvědavá, co bude následnovat, jestli to žezlo opravdu najdou a když ho najdou, tak jestli to k něčemu bude a tak...takže šup šup do překladu

Ano, také jsem napjatá, zda žezlo získají a bude jim co platné.

Holky napsaly vše za mě, tak šup šup do psaní

Věrn í a milý je tu další kapitola, tentokrát celá.... Už se dozvíme jestli se Dean zbaví té piavice, ale ještě pořád nás čekají dvě kapitolky:D
tady to je a přeji hezké čtení

______________
kapitola 20: a zěmě se otřásla

Je to silné. Už kdysi si Dean všiml, že při lovu cítil nadpřirozené věci. Myslel si, že je to normální, ale po několika lovech si uvědomil, že Sammy ani John nic podobného necítí.
Byla tam okolo taková rezonující zvláštní síla, ale všiml si jí jen Dean.Tunely byly chladné a porostlé lišejníkem. Byla cítit hniloba a vlhkost, ale Dean cítil nebezpečí.
„jsi si jistý, že jdeme správně?“ řekl Sam
“Jsem si jistý..“
„Jak to?“ pokračoval Sam v otázkách.
„Nevím, prostě mám takový pocít.“
Sam obrátil či v sloup.
„Tohle místo je opravdu pekelné..“ řekl Sam a olízl si rty. „Možná bychom to měli promyslet.“ Podíval se na otce…
John si přejel rukou po obličeji a podíval se na Dean. V jeho obličeji viděl něco, co už tam nebylo pěkně dlouho. Pociťoval nad tím strach, bolest, lítost, bezmocnost…
Byla to poslední Deanova šance…
John si uvědomoval, že Sam… že pro Sama to neznamenalo smrt. Viděl u Deana touhu dostat se tam, víru v uzdravení…
„Dobře Sammy“ začal John „Chci aby si na nás počkal venku“ Dean si s bratrem vyměnili pohledy. „Cože?“
„Slyšel si. Chci aby si odešel.“
„Nepůjdu!“
„Když to řeknu, tak to uděláš“ rozkřikl Se John.
„Já chci pomoc“
„Sammy“ řekl Dean jemně…“pomůžeš, když tam na nás počkáš, opravdu…“
Sam se nehnul „Sammy, myslím to vážně, pokud nepůjdeš, nepůjdeme dál..“
Sam se pokusil znovu protestovat „Nedělám si legraci. Same vypadni…“
„Jo přesně tak, vždycky když jsme se rozdělili skončili jsme v problému…“
Dean zavrtěl hlavou a John skousl ret. Sam měl bod. Oni museli držet spolu.
„Musíš jít Sammy…“ prosebně pronesl Dean
„Jo. Kdo umřel a udělal tě šéfem?“
John ho nechtěl tahat sebou a ohrozit ho ale samotného ho poslat zpět nebylo také to nejlepší. Sam tvrdohlavě trval na svém. Když se Dean unaveně opřel o zeď zavřel oči a hlavu svěsil do dlaní. Sam povolil a vrátil se…

John se podíval na Deana jak se opřel o zeď „Si v pořádku?“
„Jo jen chci aby to už bylo za námy…“
„Já taky chlapče, já taky…“
Jak postupovali dál. Hlodala Johna myšlenka, zda to byl dobrý nápad nechat ho jít…
John se podíval přes rameno a všiml si, že se Dean drží až moc blízko u něj. Blíž než kdy jindy. Došlo mu to. On se o Samma bál.
„John odkašlal a otočil se na něj. „Víš, já myslím, že by si se měl vrátit za Samem“
„Ne tati, já nemůžu.“ „Jasně že můžeš, počkáš na mně s ním u auta. Rozumíš?“
„Nemůžu…“
“Jen jdi…“
„Ne já… chtěl jsem se vrátit, ale ono to nejde…“
„Jak…vysvětli mi to“ Požadoval John a Dean si stiskl symbol na hrudi.
„Paždí když jsem udělal krok zpět začalo mě to dusit. Musím jít dál, jinak…“ Dean nedokončil větu, byl unavený, vyčerpaný… měl dost bolesti, únavy, toho všeho…
„John si ho dlouhou chvíli prohlížel
„Tak neztrácejme čas..“


„No to se rozhodně nevidí každý den“ poznamenal John k obrovským dírám ve skále. Dean se opřel o jeden výběžek. Byl unavený. Přál si jen spát a probudit se a zjistit, že je to jen noční můra…
Šli z kopce a opak zase nahoru. John naléhal na Deana, aby více pil, ale ten odmítal.
Vzduch tu byl jiný. Lepší bez prachu. Na zemi byl štěrk a oblé kamínky. Kolem byli stalagmity. Některé pokryté mechem. Kolem lezlo plno brouků a mravenců, hledajících potravu…

Bylo zde chladněji, ale když se dostali k onomu místo, přituhlo ještě víc. Nebylo to přesně to co čekali. Bylo to tak zjevné, že tu moc cítil i John. Byl tu kruh s vybledlými symboly. Začínalo to být zajímavé.

Ani jeden z nich neměl tušení, jak se tam dostalo světlo, ale místo bylo pohlcené modří. Byla tam kaluž a uprostřed vyvýšení místo s plochým kamenem. A žezlo.. sakra to vypadalo tak obyčejně, že byli až zklamáni…
John se obrátil k synovi.
„Jsi připraven mít tuto věc za sebou?“
Dean lehce přikývl a podíval se zpátky na žezlo. Dean viděl jak symboly září ,ale tušil že John to vidčt nemohl. Najednou měl špatný pocit
„Deane?“
Oslovil ho John, když si všiml, že se nehodlá pohybovat.
„Co když měl Bobby pravdu tati?“
„Cože??“
“Možná bychom to neměli dělat. Někdo se obtěžoval s takovou ochranou, protože…“
„Deane…“
John chytil svého syna..“bude to v pořádku, uvidíš…“
Snažil se aby to znělo pravdivěji…
„Ale co když ne, co když lidé zemřou? Co když to třeba uvolní démona…“
„Nedělej si starosti“ utěšoval ho John
„Jak nedělej?“
„John zvedl chlapcovu hlavu a podíval se mu do očí
„Ty se jen starej o Leech, já zařídím zbytek…“
„nemůžu…“
Řekl tiše
Ale ano, Můžeš…“řekl pevně…“Dostali jsme se až sem, tak se vsaď, že to možné je.“
Byla to poslední šance, a John ji hodla využít, kdyby ho k tomu měl dokopat….“
Dean si mnul oči
„tati?“
“Nemysli na to že to neuděláš“ Požadoval John „Slibuji že se postarám o zbytek, uklidím nepořádek a ty si pamatuj, že v tom budeš se mnou, likvidovat to co to napáchá…Jasný?“
„Ale co když má Bobby pravdu, co kd\ž to za to nestojí…“
„Podíval se na svého otce a zároveň sledoval blíkání symbolů, které jeho otec neviděl.
„Nemusiš poslouchat Bobbyho. Jenom mě! Jasný?“
Dean zavrtěl hlavou a podíval se zase na blikající světla…
„Ty to opravdu nevidíš“ ukázal Dean směrem, kterým blikalo světlo
„Co?
Dean si prohrábl vlasy „Co mám vidět Deane….
Dean se na něj zašklebil a přistoupil ke břehu. John ho chytil za loket.
„co se děje Deane.“

Zeptal se John ustaraně, protože viděl něco děsivého na svém prvorozeném…“
„To je pořádku tati, je to pro Sammyho, nic se neděje…je to pro něj….“
Řekl Dean a Johnovo srdce poskočilo. Něco bylo špatně…
„Deane?“
„Máš pravdu, uklidíme to potom. Je to pro Sammyho…“
John nechtěl pustit syna. Už si ani neuvědomil, že Dean se přiblížil k vodě … Jeho srdce bušilo tak rychle, až to bolelo. Dean se ohlédl přes rameno a poslal otci uklidňující úsměv, který udělal pravý opak.

Stál na okraji vody, chtěl si sundat boty ale nevěděl co je na dně a nechtěl to zjišťovat. Znovu se podíval na otce.
John popošel aby na něj viděl. Dean se nadechl a vstoupil do jezírka. Zasyčel jak ledová voda přilnula na jeho těle.

Zuby drkotali zimou. Svaly protestovali proti ledové vodě. Dean se obrátil na svého otce, ruce omotané kolem těla,aby se zahřál. John popošel blíž a povzbudivě se na něj usmál…

Kdyby byl Dean upřímný, přiznal by se, že měl strach. Ale nemohl se vrátit, už ne. Jeho srdce tlouklo jako o závod. Musel si stále připomínat…je to pro Sammyho…

Došel až k podstavci se žezlem. Vody bylo popás a byla zatraceně ledová… vylezl na horu a teď… teď se stačilo natahnout ruku a vzít ho. Ale proč to bylo tak těžké. Pomalu se pro něj natahl.
Okamžik opravdy
Dean omotal prsty Kolem žezla Amara
Nestalo se nic….
Otevřel oči a podíval se na otce. Neviděl ho ve tmě, oslepovalo ho světlo žezla. Prohlédl si ho. Nebylo to nic, jen kus dřeva. Cítil teplo v ruce a křehkost. Bylo trochu prašní a lepkavé. Ukázal na otce a usmál se na ně ač ho neviděl.

Stalo se to tak rychle, že si ani neuvědomil jak to začalo. Ta bolest byla náhlá a intenzivní…
Trýznivý křik rezonoval kolem a chvíli trvalo, než si Dean uvědomil, že křičí on.
Svalil se na zem a svíjel se v bolestech.

John vykřikl, jeho žaludek se svíral, když vyrazil směrem k synovi. Narazil do neviditelných barier. Byla to nějaká síla, která mu bránila pomoci jeho synovi.
Dean křičel bolestí. A bylo to mnohem horší než cokoliv, co kdy leech provedl. Mnohem horší něž cokoliv co se kdy stalo. Přišlo mu, že z něj vysává život tím nejhorším způsobem.

John křičel a snažil se prorazit „vzduch“ který mu bránil v cestě…ale pak ztuhl….
Jen ztuhl a hleděl hrůzou.
Bylo tam modré světlo vycházející z Deana. Měkké modré světlo prozařující hrudník, oči. Vytryskávající z lebky a úst jak Dean lapal po dechu.

John nikdy nebojoval tak urputně jako teď proti barierám bránících mu pomoci jeho synovi.
Chomáče modrého světa najednou opustili jeho tělo a vznášeli se nad ním. Bylo by i krásné, kdyby nepůsobilo tak děsivě. Chvíli se vznášelo a pak se vytratilo vzhůru.
A pak se země otřásla
Světlo zanechalo Deanovo tělo a země se otřásla..
Doslova
Třes vycházel jakoby zvody. Dean omdlel a žezlo se kutálelo z jeho prstů dokud se nezastavilo o oblázek.
Zeď držící Johna najednou zmizela. Jakmile byla pryč nic otce nezastavilo v cestě k jeho synovi.John se rozběhl. Voda kolem cákala a John nadával, když ho zbrzdila
Padl na kolena vedle Deana, třesoucí se ruce hledaly puls. Nemohl ho najít. Bojoval se slzami a panikou, najednou se mu chtělo plakat úlevou, když cítil synovo slábé srdce. Bylo to namáhavé, ale Dean dýchla A byl to nejhezčí zvuk na světě.
John ho vytáhl k sobě a držel ho v náručí. Byl chladný ale vzhledem k teplotě vzduchu a ledové vodě to nebylo nic divného.
„Deane? Jsi se mnou prcku?“Zeptal se John naléhavě. Vzlyk byl jeho jediná odpověď, ale pro tuto chvíli to stačilo….
John sáhl Deanovi pod košili a cítil jak mu slza stekla po tváři…
Leech byl pryč…
John váhal ale pak se rychle dotkl žezla a zase odtáhl ruku. Nic se nestalo. Dotkl se ho znovu. Nic. Vzal ho do rukou, prohlížel si ho…nic… leech byl pryč nebyl důvod brát žezlo sebou. Vrátil ho zpátky…
Vsunul jednu ruku pod kolena Deana a druhou pod hlavu. Nadával, protože ač ztratil na váze, byl pořád dost těžký. Bylo to jedno. John potřeboval svého syna dostat do bezpeří a nebylo nic co by ho zastavilo…

To znamena, ze Dean bude v poriadku??? Tisko dufam .... proste toto je len sposob ako chcem povedat, ze sa neviem dockat dufam, ze skoreho pokracka

... Terrik som rada, ze pokracujes v prekladaní, ocenila by som to aj skorej ale nejako som sa k tento poviedke dostala az teraz, takze sorry