Temné zákoutí

Konečne jsem se pustil do nové povídky, doufám, že se bude líbit:

Temná zákoutí

Dean se protáhl a hlasitě přitom zívl.
„Musíš to dělat?“
„Co máš na mysli?“ otázal se Dean nevinne a znovu zívnul.
„Tohle mám na mysli.“
„A co je na tom? Taky si zívni, já ti v tom bránit nebudu.“
„Možná, že bys měl, miň času trávit v baru a víc v posteli.
„Tak o tohle ti jde? Můžeš jít klidně se mnou, nějaká se tam pro tebe také jisté najde.
„Ne o tohle mi vskutku nejde, podívej se na tohle,“ Sam Deanovi přistrčil notebook.
„Hm. Banda polonahých roztleskávaček se na sebe zničehonic vrhla a všechny se snažily navzájem si vyškrabat oči.
„To není jediný případ, tady a tady.“
„Všechny případy se staly v okolí jediného místa, něco takového si nemůžeme nechat ujít,“ Dean znovu zívl a pak nastartoval auto.
Sam zaskřípal zuby a poté se posadil na svoje místo.
„Neměli bychom se pokusit zkontaktovat Castiela, jestli o tom náhodou něco neví?“
„Můžeme to zkusit, ale jestli snad do toho jsou andělé nějak zapleteni, pochybuji, že s námi o tom bude chtít mluvit.
„Tos řekl ty, že do toho můžou být zapleteni, nejprve obhlédneme teren a poté to třeba můžeme zkusit,“ Dean znovu zívl a vzápětí nastartoval auto.
Sam sevřel ruku v pest.
„Co je?“ otočil se k nemu nechápave Dean.
„Nic. Absolutně nic.
„Tak fajn,“ Dean se otočil dopředu a následně se auto rozjelo.
O něco později přijeli do města, kde se staly ty incidenty, kolem jejich auta prošlo několik lidí, kteří měli zamazané oči.
„To je jak z toho filmu day of trifids,“ utrousil Dean a následně vystoupil.
Sam chtěl učinit to samé, ale prsty na nohou a rukou ho zabrněly.
„Co je?“
„Nic,“ odvětil Sam a vystoupil, to brnění ustoupilo, ale přesto mel pocit, jako by mel tělo o něco těžší nežli obvykle.
„Cítíš to?“ obrátil se na Deana, ten nosem nasál vzduch.
„Jedině co cítím, je mírně spálené maso, zápach zkaženého ovoce, finanční úřad a nedaleký stryptíz klub.
„Myslím to vážně.
„Necítím nic neobvyklého, pojďme, čeká nás dost práce,“ Dean se vydal ke škole, Sam ho následoval, ale po několika krocích se zastavil, nemohl popadnout dech, začal lapat, něco zachrčel, ale Dean ho neslyšel a kráčel dál ke škole, Sam znovu zalapal po dechu, pak znovu a ještě jednou a poté to bylo pryč a on mohl zase volně dýchat.
Dean se zastavil u dveří a zavolal na něj.
„Tak jdeš?“
„Jo. Jasně, že jdu,“ Sam k nemu po chvilce dorazil.
„Co je? Vypadáš jako by si mi chtěl něco říct, snad další kázání?“
„Žádná kázání, zamumlal Sam a vešel do školy, Dean ho s pokrčením ramen následoval.
Jakmile Sam prošel dveřmi a ocitl se na chodbě, vzduch kolem něj se zavlnil a on mel pocit, jako by mu něco tlačilo na uši.
Přikryl si je dlaněmi.
„Co to děláš?“ dolehl k nemu tlumený Deanův hlas, dal ruce pryč, tlak vzduchu kolem něj byl zase normální.
„Jsi si jistý, že si se včera dost vyspal?“
Sam si vzpomněl na včerejší noc, jak si Dean do vedlejší místnosti dovedl nějakou mladou ženu a téměř celou noc se z jejich pokoje ozývaly nepřiměřeně hlasité zvuky.
„Jsem v naprostém pořádku.
„Ok. Tamhle přichází pan ředitel, připomíná mi ředitele, kterého jsem mel na škole, dohajzlu to je on.
Muž v obleku se před nimi zastavil a jeho rty se zvlnily v úsměv.
„To je neuvěřitelné, ten svět je opravdu malý, že pane Winchestere?“
„Spíše malinkatý,“ zavrčel v duchu Dean, ale nahlas řekl.
„To máte pravdu, vás bych tady tedy nečekal.“
„Vy musíte být jeho bratr Sam Winchester? Často o vás mluvil, tedy do doby, než se rozhodl opustit naší školu.
„Já jí neopustil, já jen přehodnotil kriteria.“
„Samozřejmě, a protože jste tady, předpokládám, že jste tu kvůli té nepříjemné situaci, která tu nedávno nastala.
„Hm. Dean se podíval na Sama, který byl také očividně zaskočený.
„Není třeba mi ukazovat falešné federální průkazy, už na vás čekáme.
„Jak o tom víte?“
„Volal mi Bobby, který mě ujistil, že se brzo dorazíte.“
„To nás snad napíchl?“ blesklo Deanovi hlavou.
„Eh tedy dobrá, v tom případe nám řeknete, co se přesně stalo.
„Tudy panové, promluvíme si o tom v mé kanceláři.
Dean na Sama hodil prosebný pohled, ale ten nemel ponětí, jak se z toho vykroutit, už jen proto, že ten chlápek znal Bobbyho, pokrčil tedy omluvně rameny, dean neslyšně zaúpěl a vydal se za svým bývalým ředitelem, Sam je chtěl následovat, ale celé jeho tělo ho náhle začalo svědit.
„Sammy? Dolehl k nemu syčivý hlas, Sammy, Sammy,“ ozvalo se několikrát.
„Je tady někdo?!“ otázal se šeptem, nikdo se neozval, svědení zmizelo a on o pár minut později vstoupil do poměrně luxusně zařízené pracovny, posadil se vedle Deana, který byl evidentně nesvůj.
„Dáte si něco k pití třeba čas, kávu, vodu?“
„Kyanid prosím,“ zahuhlal Dean.
„Co prosím?“
„Voda bude stačit.
„Sam se na Deana tázavě zadíval, ale ten se otočil na druhou stranu.
„Takže pánové, seběhlo se to velmi rychle, dívky se sprchovaly, podle svědectví nic nenaznačovalo, že by mělo stať něco takového, ale o několik minut později se jedna z nich vyřítila na jinou, povalila jí na zem a nehty jí zajela do oči, stejně to bylo i u dalších, zničehonic, nestalo se nic neobvyklého, tedy podle nich.
„Vy snad víte, co by za tím mohlo být?“ otázal se Sam, když se Dean k ničemu nemel, Dean tam seděl celý ztuhlý, očima těkal po místnosti.
„Nejsem si úplně jistý, ale údržbář tvrdil, že ze sprch, pod kterými se myly dívky, které někoho napadly, prý chviličku tekla zvlaštne zbarvená voda.
Sam pohlédl na Deana, který tomu očividně nevěnoval moc pozornosti.
„Deane!“ sykl Sam a slabě do neho šťouchl.
„Snad se necítíte nepříjemně pane Winchestere, to bych nechtěl!“ obrátil se ředitel na Deana, ten si odkašlal.
„Jsem v pohodě v absolutní pohode, můžeme se do těch sprch podívat?“
„Za jiných okolností by to bylo pochopitelně nevhodné, ale v tomhle případě jistě můžete, chcete aby vás tam někdo doprovodil.
Dean zavrtěl hlavou.
„To nebude nutné, zvládneme to.
„To doufám. Věřím, že se na tebe budu moct spolehnout Deane.
Dean na to nic neřekl, zvedl se a vyšel ze dveří.
„Zvláštní. Mel jsem vždy za to, že pan Winchester je mnohem vetší mluvka.
„Dáme vám vedet,“ Sam se postavil a vydal se ke dveřím, když byl téměř u nich, začaly ho pálit oči a on uslyšel.
„Sammy! Sammy! Sammy!“
„Jste v pořádku.
„Jsem,“ zamumlal Sam a poté vyšel ven.
„Co ti to tak dlouho trvalo?“
„Co se děje? Ty se ho snad bojíš?“
„Bojím, co je to za blbost?“ Dean se zasmál, ale byl to nucený smích.
„Pojďme do těch sprch.
Oba tam dorazili o pár minut později.
„No. Taky bych byl tohohle místa frustrovaný,“ zabručel Dean poté co se rozhlédl po barevně laděné koupelně.
„Jim se to nejspíš líbilo, ty jdi tam a já půjdu na druhou stranu.
„Jak si přeješ můj lorde,“ zašišlal Dean a přešel na druhou stranu.
Sam mávl rukou a obrátil svoji pozornost ke stene.
Na první pohled na ní nebylo nic zvláštního, ale když se jí dotkl, dotkl se něčeho mazlavého.
Otočil se , ale než mohl cokoliv říct, ze zdi se vynořilo mohutná černá ruka, chytla ho za tričko a vtáhla ho dovnitř.
„Našel si něco?“ zeptal se Dean, když nedostal odpověď tak se otočil.
„Same? Same?!“ Sammy?!“
Sam dopadl na zem, na hnědou podlahu.
Postavil se, prohmatal si své tělo, nezdálo se, že by mel něco zlomené.
Rozhlédl se kolem sebe, tohle zaručené nebyla dívčí koupelna, nábytek vypadal staře, všude byly dřevené hračky a několik zrcadel.
„Jak se dnes cítíte?“ vyrušil ho z myšlenek mladý ženský hlas.
„Otočil se a hleděl na služebnou.
„Kdo jste?“
„Vaše služebná pane.
„Moje služebná?“ opakoval Sam.
„Ano pane. Sam popošel k jednomu zrcadlu, když do neho pohledl, tak vydechl.
„Proboha. Ze zrcadla na něj zírala jeho podoba s tím rozdílem, že mel na sebe Viktoriánské oblečení a nad svými ústy malý knírek.

Mason: tak tahle povídka vypadá slušně, Dean vyvedený z míry z exředitele:
„Dáte si něco k pití třeba čas, kávu, vodu?“
„Kyanid prosím,“ zahuhlal Dean. - to sedlo

„Ok. Tamhle přichází pan ředitel, připomíná mi ředitele, kterého jsem mel na škole, dohajzlu to je on.

a chudák Sam, zase je někde v "cizině", jednou v pohádkový říši a teď ve viktoriánský době, a co ten knírek?!!!! si ho radši ani nubudu představovat

tak na pokračování jsem fakt zvědavá

Mason: Tak zatím je to hodně slušně rozjeté. Těším se na pokračování! A jsem zvědavá, jak se Deanovi podaří zachránit brášku. Protože to rozhodně nebude mít lehké. Takže super a piš piš piš

astik: ve Viktorianské dobe meli snad všichni muži knírek:-)

Mason: to je možný, ale i tak mě to děsí, zaprvé: se mi vůůůůůbec nelíběj - v žádný době a za druhé: u Sammyho už vůůůůůbec ne
ale chápu, že je to povídka a ty mu tam dáš prostě knírek, brrrrr....
dokonce v jedné z epizod, kdy se vrátili do minulosti, tak se sami těch knírů děsili fakt děs! jen doufám, že tahle "móda" už nikdy nenajde uplatnění

tak a jak to bude dál? knírek, neknírek, pořád je to Sam

astik: mužu ti jen říct, že ta minulost je tam důležitá, ale nebude hrát hlavní roli

A je tu další čast:)

Dean vtrhl do ředitelovy kanceláře.
„Co jste mu udělali, kde je?!“ vyjel na muže.
Ten pomalým pohybem položil šálek čaje na stůl a poté se zeptal.
„O čem to mluvíte pane Winchestere?“
„Kde je můj bratr?!“ zopakoval Dean znovu svojí otázku.
„Váš bratr? Ten byl přece v dívčí koupelně s vámi, uklizečka mi to potvrdila.“
„Nelžete mi! Ihned mi řeknete, kde je Sam anebo…“
„Nebo co pane Winchestere?“ ředitel se postavil, byl sice o pár let starší, ale ani to nic nezměnilo na jeho impozantním vzhledu.
Dean o krok couvl, vybavila se mu vzpomínka na dobu, kdy mu bylo jedenáct, byl poslán do ředitelny, protože údajně pomaloval stoly křídou.
Jakmile vstoupil dovnitř, ovinul ho závan studeného vzduchu.
„Už zase pane Winchestere?“ přistoupil k nemu muž kolem 35 let v ruce mel ukazovátko.
„Nic jsem neudělal, byl to někdo jiný!“ vyhrkl Dean a očima sledoval to ukazovátko, které se lehce pohybovalo ze strany na stranu.
„Opravdu? Ostatní říkali, že vás přitom viděli.
„Tak lžou!“ vyhrkl Dean, muž švihl pravítkem do vzduchu, pak znovu a znovu, pokaždé jen kousek od Deanova obličeje.
Muž se k Deanovi přiblížil a následně zašeptal.
„Víte přece, že se v mé škole nelže, že je to tak pane Winchestere?“
Dean mlčel, nejraději by se otočil a utekl, ale u dveří stál mohutný muž v černém obleku.
Že je to tak pane Winchestere?!“ otázal se ho ředitel znovu a následně tím ukazovátkem švihl naprázdno, tentokrát jen několik centimetru od Deanovy lebky.
Ten sebou škubl a poté téměř neslyšně zamumlal.
„Ve vaší škole se nikdy nelže.“
„Hodný chlapec,“ ředitel ho pohladil po vlasech, Deanovi po tele přejelo zamrazení.
„Jistě také víš, co to znamená?“ ředitel se otočil.
„Ano pane.“
„Neslyším tě!“
„Ano pane!“ zvýšil Dean hlas.
„Stále tě neslyším!“
„Ano pane!“ zakřičel Dean ta slova.
Ředitel se k nemu otočil.
„Můžeš jít Deane a jestliže provedeš něco takového ještě jednou, nebudu k tobě tak shovívavý.“
„Ano pane!“ šeptl Dean.
„Co si říkal?“
„Ano pane!“
„Pane Winchestere, jste v pořádku?“ vyrušil Deana ze vzpomínek ředitelův hlas.
„Chci vědět kde je Sam.“
„Podívejte se na kamery, ale je možné, že je pan Winchester na toaletě anebo si zašel do nedalekého bufetu.“
„Sam by neodešel, aniž by mi o tom řekl.“
„Protože máte rád o všem přehled, že ano pane Winchestere, cítíte se velmi dobře, když víte, že vše jde podle vašeho přání.
Dean se na toho muže zahleděl.
„Nezkoušejte to na mě, už nejsem dítě!“
„Možná už nejste dítě, ale pořád máte bujnou fantazii, co si asi myslíte, že jsme udělali vašemu bratrovi, zkoušel jste mu volat?“
„Nedělejte ze mě hlupáka.“
„To bych si nikdy nedovolil, jak vidíte, nemám vašeho bratra ani v šuplících ani ve skříni, takže kdybyste mě omluvil, musím na důležitou schůzku ohledne rozpočtu, na takové věci si přece pamatujete, že?!“ po těchto slovech prošel kolem neho a Dean si povšimnul na jeho krku malé jizvy, jizvy, kterou mu způsobil on jako chlapec.
Potřásl hlavou, počkal, až ředitel zmizí v jiných dveří a poté vyšel ven.
Prošel celou školu, zeptal se pár dětí i učitelů, ale nikdo nemel ponětí, kde by Sam mohl být. Některé místnosti v něm vyvolávaly vzpomínky, pár z nich byly příjemné, jako když míjel kamrlík, kde se muchloval s jednou blondýnou, ale z většiny ho mrazilo a pokaždé se mu vybavil ředitel s rákoskou či ten vysoký muž v obleku.
Vyšel ven před budovu, zamířil ke kiosku, ale tam o Samovi nikdo nevěděl, nebyl ani v blízkém parku, ale nejdivnější bylo, že byl jeho telefon hluchý.
„Kde zatraceně jsi, Same?!“ zavrčel a poté si sedl na lavičku.

Sam odstoupil od toho zrcadla, rukou se dotkl svého knírku, vůbec se mu nezamlouvala představa, že má na obličeji něco takového.
„Večeře se bude podávat každou chvíli pane,“ oznámila mu nejistě služebná, která byla zaskočena jeho zvláštním chováním.
„Cože, večeře? Jistě.
Služebná se vzdálila a Sam se znovu podíval do toho zrcadla, byl sice sám sebou, ale bezpochyby musel být v jiné době.
Vytahl z kapsy telefon, trochu ho překvapilo, že tam je, ale beztak na tom nezáleželo, jelikož podle očekávání nemel žádný signál, zastrčil ten telefon zpátky, pravě včas, neboť se u neho objevil komorník, který mu oznámil, že je večeře připravená.
Sestoupil po schodech, která mu přišla povědomá a zamířil k dlouhému bohate obloženému stolu.
Naproti nemu seděla žena, která mu přišla povědomá, ta se na něj usmála a vzápětí k němu přiběhly dvě děti chlapec a dívky stejně staří, Sam na vteřinu ztuhl, jak se tak díval, na jejich tváře, uvědomoval si, že je zná, že je už potkal, vybavila se mu vzpomínka na dobu, kdy byl malý chlapec, Dean ho vtáhl do nějakého starého viktoriánského domu, domu, ve kterém se setkali s duchy těchto dvou dětí a jejich matky.
„Tak rádi tě vidíme strýčku,“ vykřikly obě děti naráz a vzápětí ho objaly

Mason: tak to je ta povídka, co navazuje na "Zrcadlový sál" ne? Děti, viktoriánský dům,...

Vidíš, ani Samovi se ten knírek nelíbí
Dean má nervy z řídi, ani se mu nedivím, jsou to většinou pošuci jakpak říďa přišel k jizvičce, co?
Doufám, že Dean Sammyho brzy najde

astik: Jo to je ona. No speciálne tohohle

Mason: Z této povídky jsem fakt nadšená!!! Ještě když vím, že navazuje na Zrcadlový sál. Zatím je to perfektně hororové, což mám ráda. A také mystické, takže se již nemohu dočkat další části!!!

A je tu další čast:

„Hledáš něco nebo někoho?“ uslyšel za sebou Dean mladý ženský hlas, hlas, který mu byl povědomý.
Postavil se a otočil se. Hleděl tak na 35 letou blonďatou ženu.
„Jsi to ty?“ otázala se ho nevěřícně ta žena
„Nejsem si jist, koho máš na mysli.“
„Jsi to ty Dean winchester.
„odkud znáš mé jméno?“ otázal se jí obezřetně.
To jsem já Mandy, mandy Butcher.“
„Mandy Butcher? Ta Mandy Butcher, se kterou jsem se…“
„Muchloval v kamrlíku, ta které jsi dal úžasný polibek.
„To je neuvěřitelné, co tady děláš?“
„Mandy se ohledla na budovu.
„Učím tady, vlastně jsem tuhle školu nikdy v podstatě neopustila, tedy až na tu skutečnost, že ta první vyhořela.
„Chceš tím snad říct, že je tahle škola postavená přesně tak jako by ta naše?“
Přikývla. Ředitel nechal tuhle postavit krátce po požáru, bylo to od něj úžasné gesto.
„To bezpochyby. Rad bych si s tebou zavzpomínal na ty úžasné časy, ale musím najít svého bratra Sama.
Dean chtěl odejít, ale Mandy ho chytla za ruku.
„Vím, že si to na té škole nemel lehké, obzvlášť když si na tebe někteří učitelé zasedli, ale to co jsi udělal nebylo hezké, mohl si někomu ublížit anebo dokonce zabít.
„Neudělal jsem to, protože by se mi to líbilo.
„Tak z jakého důvodu si naší školu zapálil?“
„Na tom už nezaleží,“ zamumlal Dean a chtěl se vydat k té budově, ale Mandy ho znovu zadržela.
„Nevím, jestli to s tím nějak souvisí, já tomu moc nevěřím, ale jelikož ty si o tom dost často mluvil, dokonce i když jsme se líbali.
„O co jde?“ otázal se jí Dean mírně podrážděně.
„Mandy se kolem sebe rozhlédla a když nikoho neviděla, tak se k nemu naklonila a zašeptala.
„Ta událost s těmi dívkami není první, nejsem si jistá, ale myslím, že několik dětí zmizelo.
„Jak to myslíš, zmizelo?“ otázal se Dean též šeptem.
„Nevím. Náš ředitel tvrdí, že si pro ne přijeli rodiče, ale něco je na tom divného.
„Co je na tom divného?“
Mandy koutkem oka zahledla nedaleko stojícího muže v černém obleku.
„Už musím jít, ale musí to nějak souviset s těmi koupelnami
„Dívčími koupelnami?“
„Opatruj se Deane,“ Mandy ho zlehka políbila na tvář a poté odběhla pryč.
Muž v obleku přistoupil k Deanovi.
„můžu vám s něčím pomoct?“
Deana zamrazilo, jak se tak na toho chlapa díval, vybavilo se mu, jak před jedním takovým utíkal, snažil se před ním schovat, ale ten muž ho pokaždé našel a nekompromisně ho dovedl k řediteli, který ho názorně potrestal.
„Jste v pořádku?“
„Jo jsem. Zvládnu to sám,“ když kolem toho muže procházel, pohled mu padl na malíček, tahle se po něm několikacentimetrová jizva, přesně dlouhá a široká, jakou tomu muži v obleku způsobil Dean jako chlapec.
Zachvěl se a raději zrychlil krok, muž se za ním díval a na rtech mu pohrával úšklebek.


„Děti nechte svého strýce najíst a běžte se samy najíst,“ pobídla žena obě dvě děti, ty políbila Sama na tvář a pak se posadily na vysoké dřevené židle, následně začali služebné na stůl pokládat další jídlo, Sam snad v životě tolik jídla neviděl a dokonce měl i hlad, ale nemohl se zbavit myšlenky, že tady není bezdůvodně.
Dívka se na něj usmála a poté se pustila do vypečeného kuřátka, stejně tak i její bratr, oba dva jedli velmi způsobně.
„To je tvoje práce, to díky tobě jsou tak způsobné,“ promluvila ta žena a usmála se na Sama, její úsměv byl zvláštní, skoro zamilovaný.
Rozhlédl se kolem sebe, ale nezdálo se, že by to sluhům vadilo, či jestli ano, nikterak na to nereagovali.
Sam ucítil její hebké koleno na svém.
„Thomas by mel přijet až zítra, co kdybychom si mi dva udělali piknik, děti se budou učit jezdit na koni,“ Sam cítil jak mu svojí nohou vyhrnuje nohavici.
„Eh… no…“
„Hej to bylo moje,“ vykřikla dívka.
„To není pravda, to bylo moje,“ oponoval chlapec.
„Co se děje?“ otázal se jich Sam.
„On mi ukradl kuře.“
„To není pravda, to kuře bylo moje!“
„děti! To co děláte je velmi neslušné, okamžitě toho nechte, jídla je tu dost pro všechny.“
„Ano maminko,“ obě dvě děti zahanbeně sklonily obličej.
Do rozhlehlé místnosti vstoupil nejaký muž, Sam poznal, že je to ten chlápek, kterého viděl na fotografii, chlápek, který zabil svojí ženu a děti.
„Vysvětlí mi někdo, proč obědváte beze mě?!“
Žena se pomalu postavila, bylo na ní vidět, že jí jeho přítomnost zaskočila.
„Co tady děláš můj drahý, mel jsi přijet až zítra.
„Thomas k ní přistoupil.
„Je v tom snad nejaký rozdíl?“
„Ne můj milovaný, samozřejmě, že ne.
„Muž jí stiskl ruku, žena zaúpěla.
„Chystala si se snad l něčemu nepatřičnému?“
„Ne. Samozřejmě, že ne, jsem velmi ráda, že jsi zpět, stejně tak i děti, že ano?“
Obe dvě děti se postavily, přistoupily ke svému otci a následně ho políbily na tvář, nebylo to ani zdaleka tak vřelé, jako v případě Sama.
Muž je od sebe odstrčil.
„Co tady dělá on?“ otázal se a Samovi bylo jasné, že má něco napito.
„Je to tvůj bratr, můj švagr, pozvala jsem ho.
„I přesto, že jsem si to nepřál? Já se tady snažím vydělat peníze, zatímco ty cukruješ s mým bratrem?!“
„Tak to není…, já bych nikdy…,“ muž jí chtěl uhodit, ale naposlední chvíli si to rozmyslel, vrhl výhružný pohled na Sama , ten mel pocit, jako by zahledl v jeho očích záblesk.
Velké věžní hodiny odbily devátou hodinu.
„Jdete okamžitě do svých postelí!“ přikázal muž hrubě svým dětem.
Ty okamžitě odběhly pryč, Sam kolem sebe cítil atmosféru strachu, strachu, který vycházel nejenom od té ženy, ale také z téměř každého sloužícího.
„Zmizte!“ přikázal jim muž a oni tak okamžitě učinili.
„To platí i pro tebe bratře,“ zachechtal se opilecky.
Nevyháněj ho ven, zuří tam bouře.
„Proč by mě to mělo zajímat, ale dobrá, může spát v pokoji pro hosty či pro služebnictvo, přesně tam patří,“ muž se znovu zachechtal a poté se otočil a začal svojí ženu postrkovat dopředu.
Ta otočila hlavou a Sam viděl v jejich očích zoufalou prosbu, vzápětí mu ona i její manžel zmizeli z očí.
Zahřmelo se, okna se zatřásla, oblohu vzápětí pročísl blesk
„Rád by se myslil, ale vypadalo to, že se tu objevil noc před tím, než ta žena a ty děti zemřely, ale proč, aby je snad zachránil?!“
Ozvalo se další zahřmení následované dalším bleskem.
O několik hodin později se Sam probudil, mohly za to hlasy, které k nemu doléhaly, vstal z postele, hodil na sebe oblečení a vyšel na chodbu.
Nedaleko od sebe viděl toho muže a ženu, jak se hádají, respektive muž na tu ženu chrlil slova a ona tam jen stála, ve tváři se jí odrážel strach, snad dokonce i des, Samuv pohled padl na ostrý předmět, který ležel na okně.
Okamžitě se k nim rozeběhl, nemohl tam prostě jen stát, musel tomu zabránit.
Doběhl k nim pravě včas, muž tu věc uchopil a chtěl, žene podříznout hrdlo, Sam nezaváhal, uchopil velkou čínskou vázu a udeřil s ní toho muže po hlavě, ten se zapotácel a následně zřítil k zemi, kde zůstal nehybně ležet.
Zena se k nemu otočila a začala cosi říkat, ale on jí nerozuměl, protože se s ním začalo všechno točit, dolehl k nemu dětský hlas.
„Duchové neexistují, v tomhle domě nic není, táta nám lže, táta nám lže a pak se probral na zemi.
Ležel na zemi v nějakém motelovém pokoji, rukou se dotkl svého obličeje, knírek byl pryč
„Díky bohu zamumlal a následně se postavil.
„Deane, jsi tady?“ zavolal, žádná odpověď.
„Deane, jsi tady?“ zavolal znovu, opět žádná odpověď.
Vytáhl z kapsy telefon a vyťukal jeho číslo.
„Po chvilce se ozval mladý ženský hlas.
„Ahoj Same, co potřebuješ?“
„Kdo je to, kde je Dean?“
„Moc vtipné.“
„Myslím to vážně.
„Fajn. To jsem já Mandy a Dean je na univerzitě.
„Na univerzitě, co tam dělá?“
„Jsi v pohodě?“
„Co dělá na té univerzitě?“
„No přece učí.“
„Samovi vypadl telefon z ruky.
„Same, jsi tam, Same?!“
Sam si prohrábl vlasy.
„Co jsem to udělal?!“ vydechl Sam a vyběhl ze svého pokoje

bohdy: díky moc, snad te další časti nezklamou

Mason: Zatím mě to nezklamalo v žádném případě!!! Po přečtení další části koukám asi takto No jo, když změníš minulost, změníš tím i budoucnost. Tím, že zabránil vraždě té ženy, tak je teď vše jinak. Tak z Deana je učitel Fakt se nemůžu dočkat další části

Mason: jj, díky bohu no ty nám dáváš kapky, tak z Deana je učitel...? to je silný kafe už ho vidím v kravatě, ve vestičce, v rukách učebnice jak kráčí univerzitou - cute

jsem opravdu moc zvědavá, kam tohle povede, dík za tak rychlý pokračování

Mason: Také jsi mě dostal tím, že se z Deana stal univerzitní profesor. Ne, že by to nebylo úžasné. Ale Deanův pravý život je trochu jiný, tak bude Sam mít plné ruce práce vrátit vše zpět do "starých kolejí".

Janča: To v plánu, otazkou je za jakou cenu

konečne je tu další čast, brzo snad bude další:

Sam vstoupil do univerzitní budovy.
Měl z toho takový divný pocit.
„Hledáte někoho?“ oslovila ho mladá dívka.
„Deana Winchestera.
„Profesor Winchester pravě učí.
„A co učí?“
„Kdo jste?“ otázala se ta dívka podezíravě.
„Jsem Sam Winchester jeho bratr.
„Pan Winchester si s vámi nepřeje mluvit, mel byste ihned odejít.“
Dívka chtěla odejít, ale Sam jí jemně chytil za paži.
„Musím si s ním promluvit, řeknete mi prosím kde je.“
„Pusťte mi ruku, nebo začnu křičet, pane Winchestere.
Sam jí tu ruku pustil a dívka se rozeběhla pryč.
„Sam potřásl hlavou. Bude si ho tedy muset najít sám.
Prošel první patro, potom druhé a nakonec vyšel po schodech do třetího.
Bylo klidně možné, že je na obědě nebo kdekoliv jinde.
Přišel k nějakým dveřím, na kterých bylo napsáno.
Přednáškový sál historie, přednášející profesor Dean Winchester.
Sam si odkašlal a přečetl si to znovu, opravdu to tam bylo napsáno
Nadechl se a vydechl a poté Chtěl zaklepat, ale z protějších dveří vyšla nějaká mladá žena.
Sam se otočil a ústa se mu malinko pootevřela.
Před ním stala Jo v hnědém kostýmku, který jí perfektně padl.
„Hledáte někoho, můžu vám nějak pomoct?“ zeptala se ho.
Sam okamžitě zavřel ústa.
„Jo. Jsem rád, že jsem te potkal, musíš mi pomoct.
„My se známe, pane?“
„To jsem já, Sam Winchester?“
„Ach ano. Myslím, že o vás mluvil, omluvte me, Jo kolem něho prošla, Sam se na nic nezmohl.
Chtěl jít za ní, ale rozmyslel si to a po kratkém váhání, zaklepal na dveře.
Několik vteřin bylo ticho a poté se ozval Deanuv hlas.
„Vstupte,“ byl to jeho hlas, ale zněl jinak uhlazeně, Sam tedy vstoupil dovnitř.
Dean, který dveřím nevěnoval pozornost, pravě říkal.
„Jak jistě víte, vikinské nájezdy v 8,9 a na začátku 10 století byly velmi časné, rychlé, tvrdé, nekompromisní, jejich útoky se podařilo zastavit až Alfredu Velikému, který porazil…,“ Dean přestal mluvit, jelikož si několik studentu začalo mezi sebou šeptat a ukazovat ke dveřím.
Dean se tedy k těm dveřím otočil, a když uvidel Sama, jeho rysy ztvrdly a on řekl.
„Omluvte mě na chvíli,“ řekl a poté přešel k Samovi, chytil ho za ruku a vyšel s ním na chodbu, několik studentu se zasmálo.
„Co tady děláš? Myslel jsem, že jsme se na něčem dohodli!“
„Nevím o čem to mluvíš,“ ohradil se Sam, který si nemohl zvyknout, že vidí Deana v uhlazeném oblečení v bílé košili s brýlemi na očích s kravatou.
„Tohle na mě nezkoušej, co chceš?“
„Co tím myslíš? Chci si jenom promluvit o…“
„Na ty tvoje bachorky nemám čas, musím se vrátit na přednášku, takže rád jsem tě viděl bratře,“ Sam v jeho hlase pohrdání.-
„Deane, musíš mě vyslechnout.
„Já nemusím nic, jestli chceš peníze pro ty své fantazijní vypravy, tak dobrá, ale pak zmizneš.
„já nechci žádné peníze, jaké fantazijní výpravy?!“ nechápal Sam.
„Tohle má být tvůj nový trik, jak ze mě vymámit peníze? Vždycky jsem věděl, že jsi na tom blbe, ale tohle je ubohé, jestli potřebuješ prachy tak to řekni a přestaň mi povídat o těch nesmyslech, jako jsou duchové, vlkodlaci, upíři a další fantazijní tvorové.
„To není fantazie Deane, to je skutečnost, Sam se dotknul jeho ruku, táta by ti to dosvědčil.
Dean mu svojí ruku vytrhl.
„Říkal jsem ti, abys předemnou o tom parchantovi nemluvil, takže už spolu zase lovíte?“
„Lovíme? Táta není mrtvý?“
„Přestaň s tím Same, přestaň ze sebe dělat idiota, jasně, že ten bastard žije.
„Bastard? Deane jak to můžeš říct? Je to nás otec.
„Byl to náš otec! Mým přestal být, když jsem zjistil pravdu!“
„Jakou pravdu? O čem to mluvíš? Démoni existuju!“
Dean od něj podstoupil.
„Jsi stejný blázen jako John Winchester, jen doufám, že nejsi ve všem jako on.
„Já netuším, o čem to mluvíš, co se stalo, co podle tebe udělal?!“
Dean potřásl hlavou, Sam v jeho očích zahledl soucit.
Je mi jasné, že k nemu vzhlížíš, že je to pro tebe hrdina, ale doufal jsem, že nebudeš tak zaslepený.
„Tak mi řekni, co podle tebe provedl, co udělal John Winchester?!“
„Dean se k nemu otočil, soucit v jeho očích vystřídala lítost, Sama zamrazilo.
„Opravdu chceš vedet, co John Winchester udělal?“ otázal se Sama tiše.
„Ano. Chci to vedet,“ potvrdil Sam také šeptem.
„Ten chlap, chlap, kterému ty říkáš otče, zabil Mary Winchesterovou, svojí ženu, naší matku!“

No teda! To je víc a víc zamotanější a já jsem stejně zmatená, jako Sam. Takže jsem fakt zvědavá, jak to bude dál. Dean byl vždy ten, co otce obhajoval a chtěl lovit a nyní se jak se zdá karty obrátily. Takže díky za další část

Mason: no chudák Sam, jak tohle vyřeší...
jj, Deana si ve vestičce, kravatě i brýlích umím představit - což už se nám i takhle Jensen představil ale není nad koženou bundičku

Mason: Tak to je opravdu situace. Dean cosi mele, Sam mu vůbec nerozumí, kouká jak "z jara". Jak jen tohle dopadne?

Janča: třeba další čast napoví:

Cože o čem to mluvíš?“
„Na tohle nemám vážně čas!“
„Deane. Naší matku přece zabil démon, stejně jako Jess…,“ Dean mu uštedřil pěstí, Sam se zapotácel.
„Je mi jasné, že ten váš rozchod byl bolestný, ale nikdy bych si nepomyslel, že by sis přál její smrt.
„Jessica je naživu?“
„Měj se Same a už se tu neukazuj!“ Dean se otočil a následně vstoupil do třídy, Sam stál před dveřmi a snažil se urovnat si myšlenky.
„Znamená to snad…?! Potřásl hlavou. Odmítal uvěřit, že by byl jejich otec schopný vraždy a ještě k tomu jejich matky, ale pokud Žlutoočko zabil jejich matku, proč nezabil i Jess?
Znovu potřásl hlavou, bylo mu jasné, že nemá smysl tady být, podíval se na hodinky.
Za necelé dvě hodiny se setmí, musí se pokusit najít jejich otce, otce, který žije.
Zazvonil mu telefon, zvedl ho a uslyšel Johnův hlas.
„Kde jsi, Same? Už jsem tady ve městě, jestli si připraven, můžeme vyrazit.
„Tati?“ hlesl dřív, než tomu stačil zabránit.
„Ano Same, jsi v pořádku? Zníš nějak divně.“
„Mluvil jsem s Deanem…“
Ozvalo se povzdechnutí.
„Zase jsi ho zkoušel přesvědčit, že nejsem vrah, že vaší matku zabil démon.
„Ano. Nevěřil mi, je zarputile přesvědčen, že to ty si jí zabil.
„Nebyl jsem vám moc dobrým otcem, ale možná to nebude až tak jeho vina.
„Co tím myslíš?“
„Nechci o tom mluvit po telefonu.
„Sejdeme se před místní hospodou, tak za patnáct minut, mám tě rád Same,“ zašeptal John a poté zavesil.
Sam vrátil ten telefon do kapsy, naposledy se podíval na dveře, za kterými Dean vyučoval a poté se otočil.
Když se přiblížil ke schodům, prošla kolem neho mladá žena, která nesla několik knih.
Sama zamrazilo, prsty ho zabrněly, otočil se a hleděl na ní, nebylo na ní nic zvláštního, ale ten mrazivý pocit zmizel teprve tehdy, až když vstoupila do nějaké místnosti, zářivky zablikaly, Sam se instinktivně dotkl kapsy.
Otočil se a začal pomalu sestupovat po schodech, když došel na poslední, objevil se před ním postarší muž, který se na neho usmál, byl to divný usměv, Sama zamrazilo, to nebylo normální.
„Rád jsem vás poznal pane Winchestere,“ promluvil ten muž a podal mu ruku, Sam jí stiskl a do mel pocit, jako by se mu do ruky zabodla jehla.
„Jste v pořádku pane Winchestere?“ otázal se ho ten muž, který stále držel jeho ruku stisknutou.
„Ano jsem. Pustíte mi prosím ruku?“
„Ano samozřejmě, moc se omlouvám, muž stáhl svojí ruku k tělu a vzápětí kolem neho prošel, Sama opět zamrazilo.
Otočil se a přitom si uvědomil, že ruku, kterou mu ten muž tiskl, je nezvykle teplá, zamířil tedy k záchodu a dal jí pod proud studené vody, ten teplý pocit zmizel, stejně jako to mrazení, bylo to velmi zvláštní, půlku těla mrazilo, druhá půlka byla pod návalem horka.
Vyšel ze záchodu a málem se srazil s Jo, která vcházela předním vchodem.
„Vy už odcházíte?!“ její hlas byl odměřený.
„Nejsem si jist, ale mám pocit, jako by jste ke mne cítila jakési nepřátelství.
Jo se zasmála, ale byl to nucený smích.
„Nepřátelství? Proč bych k vám mela cítit nepřátelství?“ otázala a poté rychlým krokem vystoupala po schodech.
Sam si setřel nepatrný pot z čela a vyšel ven, neměl ponětí, že ho seshora sledují tři ženy a dva muži.
O několik minut později dorazil k té hospodě, John už tam na něho čekal, vypadal téměř tak, jak si ho pamatoval.
Přistoupil k němu a lehce ho objal.„Same. Taky tě rád vidím, ale není to tak dlouho, co jsme se viděli.
„Já vím, jen jsem…“
„S Deanem to není lehké co, ale je to z velké časti i má vina.
„Jak to myslíš?“
„Mel jsem se o vás víc starat, pokusit se mu vyvrátit skutečnost, že jsem zabil vaší matku, ale nedal si říct, jako by se s ním něco stalo, poté co jste se vrátili z toho starého Viktoriánského domu.
Sam chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel
„Jaký jsi mel pocit z toho místa a těch lidí?“
„Jak to myslíš?“
„Nejsem si jistý Same, ale nemám z toho dobrý pocit.“
Sam si vzpomněl na to mrazení, když kolem neho prošla ta žena a mluvil s tím mužem.
„Myslíš, že Deanovi hrozí nějaké nebezpečí?“
„Já nevím. Možné to je, obzvlašt potom co jsem zjistil.“
Sam ho však neposlouchal, měl pocit, jako by mu někdo hleděl na záda, když se však otočil, nikde nikdo nebyl.
Same?“ John se ho zlehka dotknul, Sam sebou škubl.
„Promiň. Měl jsem pocit, jako by mě někdo sledoval.
„To není jen tvůj pocit, myslím, že je Dean takový, protože ho někdo ovlivňuje.“
„Myslíš, že ho někdo posedl?“
John potřásl hlavou.
„Myslím, že ne, spíš je někdo v jeho blízkosti a našeptává mu věci, které nejsou pravda.“
„Myslíš, že nejaký démon posedl někoho z jeho kolegů?“
John se k nemu naklonil, Sam mel znovu nepříjemný pocit, jakoby ho někdo sledoval, ale tentokrát to ignoroval.
„Musí to být někdo, kdo je mu nablízku, když je doma.
Sam si vybavil ženský hlas, který zvedl Deanův telefon.
„Chceš říct, že by ta jeho přítelkyně mohla být posednutá?“
„Má k nemu nebliž a pravdou je, že to začalo, když se u neho objevila.
„Takže co navrhuješ, unést jí, podrobit jí vymýtání?“
„Same. Tohle bych od tebe nečekal, ale jestli budeme muset.
„A co když není anebo je, ale ten démon bude příliš silný a zabije ji, to nám Dean nikdy neodpustí.
John se na Sama podíval.
„Já vím, ale jestli něco neudělám, riskuji, že můžu přijít o syna, že ho můžu navždy ztratit a něco takového nehodlám připustit.“
Sam asi dvě minuty mlčel, snažil se přijít na něco jiného, ale nic ho nenapadlo, jestli má Deanovi pomoc, musí zjistit, jestli ta jeho přítelkyně není démonkou, jestli neovlivnuje jeho myšlení.
„Same? Vyrušil ho John z přemýšlení.
Sam se na svého otce podíval a v očích se mu odráželo odhodlání.
„Díky synu.
„Jak se k ní dostaneme?“ otázal se Sam, kterého Johnova slova potěšila.
„Vím, kde jí najdeme, ale můžeme to udělat jen tehdy, když bude doma s…“
„Když bude doma s Deanem,“ dokončil Sam.
„Přesně tak, jen tam máme šanci.“
Sam se otočil k budově, zahleděl se do okna, u kterého stal Dean, ten je zamračeně pozoroval.
Sam se obrátil zpátky ke svému otci.
„Jestli je posedlá, dostaneme ho či ji z jejího těla, pokud to jakkoliv pomůže Deanovi, musíme to zkusit.
John mu lehce stisknul rameno.
„My to dokážeme, společně,“ a poté oba dva nasedli do auta a odjeli směr Deanův byt.

Mason: tak tohle vypadá zajímavě, nemáš napsaný už pokračování? jsem stráááášně zvědavá, co je s Deanem a vůbec se všema, že se chovaj jak praštěný....
a John se chová jako OTEC! waw!!! to je příjemná změna
prosím rychle další část

Nemám. snad zítra, pokud nebude teplo v tom se nedá psat:(

Tak je tady další čast, užijte si ji, další bude asi až příští týden

O několik minut později přijeli k nějakému domu.
„Jsi si jistý, že tady Dean bydlí?“ obrátil se Sam na svého otce
Ten přisvědčil a vystoupil z auta, Sam také vystoupil, jakmile se jeho nohy dotkly země, ozval se poblíž neho téměř nezřetelný šepot.
Trhl sebou.
„Co se děje Same?“
„Nic. Jen mám z toho divný pocit.“
„Stejně jako já, ani mě se nelíbí myšlenka, že se vloupeme do jeho bytu, ale muže to být jediný způsob, jak mu pomoct.
„Já vím,“ přikývl Sam nejistě a poté se chtěl vydat k tomu domu, když ho John lehce zadržel.
„Co je?“ zeptal se Sam a otočil se ke svému otci.
„Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“
„Jsem. Proč se mě na to ptáš?“
„Jen, že mi přijdeš trochu jiný, od naší poslední společné akce.
Sam si v duchu představil, jak mohla ta jejich společná akce vypadat. Bylo mu jasné, že se k tomu za života jejich otce stavěl poměrně odmítavě, chtěl dokončit školu, byt s Jess, ale teď by mohlo být vše jinak…
Same? Same, slyšíš mě?“
„Ano. Omlouvám se.
„To je v pořádku, ale měli bychom si pospíšit a všechno připravit, Dean tady bude s tou svou přítelkyní každou chvíli.
Sam udělal dva kroky, ale pak se zarazil, tón jeho otce byl takový divný téměř až nenávistní, jistě může to být démonka, co chce ohrozit Deana, ale přesto takový nádech nenávisti,“ zamrazilo ho na týle a on se dal raději rychle do pohybu a za minutu dorazil ke dveřím, k jeho překvapení byl v zámku klíč, otočil se tedy na svého otce a ten mu naznačil, že má pokračovat, Sam tedy po krátkém zaváhání vstoupil dovnitř.
John, který v dálce viděl přijíždět Deanovu Impalu, ho následoval, jakmile se ocitl venku, zavřel za sebou dveře.
„Musíme všechno rychle připravit,“ zašeptal k Samovi, který vstoupil do kuchyně, ve které toho moc nebylo.
„Dean ani ta jeho přítelkyně nejsou zřejmě moc nároční,“ blesklo mu hlavou a popošel kousek dopředu, pohled mu padl na sáčky z nich každý obsahoval zeleninu, zachvěl se, otevřel lednici, opět samá zelenina.
Dean vegetariánem?!“ zamumlal nevěřícně a poté tu ledničku zavřel, přešel ke stolu a n a jedné židli spatřil dlouhý stočený provaz.
Ohledl se na Johna, který mu naznačil, že mu má ten provaz hodit, když to Sam udělal, vytáhl z brašny poměrně tlustou knihu.
„Sam vyhlédl z okna, viděl Deana, jak se k tomu domu blíží s mandy, jak se drží za ruce a čas od času se políbí, zničehonic se mu zhoupl žaludek a on se musel od toho okna odvrátit, na rameno mu dopadla mužská ruka, škubl sebou.
„Klid. To jsem já,“ uslyšel Johnův hlas.
„Možná bychom měli počkat, až usnou a poté to provést.“
John potřásl hlavou.
„Na to není místo, zákonitě by nás mohli najít a navíc, jí nemůžeme dovolit, aby mu dále trávila jeho mysl, musíme to udělat, jakmile vstoupí dovnitř.
„Máš pravdu. Čím dřív zjistíme, jestli je posednutá, tím dřív budeme moct dostat Deana z jejich spárů.
„Věděl jsem, že je na tebe spolehnutí,“ John mu položil svou ruku na hlavu a Sam cítil, jak se mu ježí chloupky na tele.
Jsi v pořádku?“ John od neho trochu odstoupil.
„Ano jsem,“ zalhal Sam.
„Tak dobrá, už tady budou, jakmile vejdou dovnitř, ty povalíš tu ženskou a já se postarám o Deana.“
„A co s ní mám dělat?“
„No přece omráčit, čím tvrději tím líp!“
„To obvykle neděláme.“
„To obvykle děláme, nedohaduj se se mnou Same, jsem tvůj otec a jsem starší, vím, co dělám, nebudu vymýtat poprvé.
„Ale já si myslím…“
„Na to není čas Same,“ utnul John jeho další slova.
Chloupky na tele se mu stále ježily, ale teď nebyl nejlepší čas na hádky, oba dva se schovali za závěs a o chvilku později vstoupili Dean a Mandy dovnitř.
Oba se smáli, drželi se za ruce, jejich polibky byly skutečné, Sam přímo cítil pouto mezi nimi, ohledl se na svého otce, který byl nakrčený.
„Myslím, že bychom měli…," začal, ale v tom se John vyřítil vpřed, srazil Deana k zemi, pak se přesunul ke křičící Mandy a zajel jí svým nožem do srdce.
Dean zařval, Sam to vše nechápave sledoval, viděl Deana, jak běží k Johnovi, zahleděl Johnovy oči, byly žluté.
„Deane pozor!“ zařval, ale Dean se nezastavil, vběhl přímo na nuž, ten mu zajel přes košili přímo do srdce, jeho košile se začala zbarvovat do ruda.
„Deane!“ zakřičel Sam a vyběhl zpoza závěsu, ale John ho tvrdou ranou srazil k zemi, vytáhl z Deana svůj nuž, kopl do ležící Mandy a poté opustil dům, šokovaný Sam ležel na zemi, žebra po Johnovu úderu silně bolela, doléhalo k němu Deanovo sípání.
Vrávoravě se postavil, pohled mu padl na ležící Mandy, na její ztuhlé oči a poté poklekl k Deanovi, který ztěžka sípal.
„To bude dobré Deane, zavolám záchranku, to bude dobré, Deanovi prsty se chabě obtočily kolem jeho krku a Dean zasípal.
„Za tohle oba dva shnijete v pekle!“ Poté mu hlava klesla, tělo sebou několikrát škublo, on se ještě pokusil něco říct, ale pootevřel jen ústa, vzápětí smrtelně ztuhl.
„Deane! Deane! Deane! Já to nevěděl, já to netušil, Deane! Deane! Deane!“ prudce oddechující Sam se s bolestným zaúpěním postavil, obraz před očima mel rozmazaný v uších mu hučelo, vzhledl vzhůru a ze všech sil zakřičel.
Castieli! Castieli!“

Mason: no to si snad děláš srandu?! za týden?! ty to takhle ukončíš a pak si kliďánko písneš za týden?!!! waw! se picnu

škoda, že ty Samovy instinkty nefungujou rychleji, chudák Sammy , doufám, že mu Cas pomůže