Temné zákoutí

Tak dobře. zítra bude ješte jedna čast:)

Mason: tak se zatím nepicnu huž se těšíííííím

To je fajn, ale at udelá Sam cokoliv, nekdo bude trpet

kdokoli, jen ne J2, please nebo jen trošinku, ale with happy ending:dash:

Mason: Tak já tu pár dní nejsem a co všechno tu nečtu To je mazec!!! Vůbec nic nechápu, je to úplně zamotané, ale super!!! Jen doufám, že se to na konci hezky rozmotá Že by na scénu nastoupil Cas??? Vůbec by mi to nevadilo Takže se zítra... vlastně už dnes... těším na pokračování

Tady je další čast, musel jsem ji napsat dvakrat tu první jsem si omylem vymazal:( tak at se libí:

Před deseti lety v jednom městečku.
„Jste si jistý, že je to tady?“ otázal se mladý muž dvou starších mužů.
„Jistě, že je to tady, kde jinde by to mělo být?!“
„Uklidni se Bobby.“
„Jak se mám uklidnit. Nesnáším, když někdo zpochybňuje moje slova.
„On je nezpochybňuje, chce se jen ujistit.
Bobby cosi zavrčel a pak se k tomu druhému muži přiklonil.
„Byl bych tedy raději, kdyby tady s námi byli tví synové.
„Dean s námi nechce mít nic společného a Sam musí mít školu.
Bobby se ušklíbl, ale nic neřekl.
„Nerad ruším vaší předdůchodovou rozmluvu, ale v tom křoví před námi něco je.
„Tak se o to postarej,“ zavrčel Bobby, ale připravil si zbraň stejně jako John.
Křoví se rozhrnulo a z neho se vyřítily tři spoře odděné ženy, mladý muž zaječel, odhodil zbraň a rozeběhl se pryč, ty ženy si ho nevšímaly a vrhly se na Johna a Bobbyho, povalily je na zem.
Ti se jich snažili zbavit, ale ty ženy byly velmi silné, jedna z nich škrábla Johna lehce do krku, ten jí na oplátku bodl nožíkem do oka, ta žena zavřískla.
Bobby soupeřil se dvěma, obě dvě na něho dorážely, jedna z nich ho udeřila do žeber, Bobby zaúpěl, druhá mu uštědřila několik tvrdých rán, tu poslední vykryl, ale to dalo příležitost té druhé zakousnout se mu do hrdla, Bobby vykřikl, John to slyšel, ale nemohl nic dělat, ta třetí žena se na něho sápala do Bobbyho se mezitím zakousla i druhá, jeho odpor ochabl, ženy se zasmály, odskočily a rozeběhly se pryč.
John by je mohl klidně střelit, ale neztrácel s nimi čas, okamžitě přiskočil k Bobbymu, kterému z krku ze dvou stran vytékal proužek krve.
„Neboj se Bobby, dostanu tě do nemocnice.
Bobbyho prsty se mu zaťaly do ruky.
„Na to je už příliš pozdě, cítím, jak se mi ten jejich jed pomalu rozlévá po tele, ty víš, co musíš udělat.
„Na to zapomeň!“
„Musíš to udělat, jinak se ze mé stane upír!“
„To nedopustím!“
„Není to nic, co bys mohl ovlivnit, takže vem tu zatracenou bouchačku a udělej to!“
„Nemůžu, jsi můj přítel!“
„Tak tě o to žádám jako svého přítele!“
John se postavil, vzal do ruky zbraň, ruce se mu chvěly, namířil na Bobbyho, ale nedokázal to udělat.
„Zmačkni to ty bastarde!“ zachrčel Bobby a kopl ho do nohy.
„Je mi to líto příteli,“ zašeptal John a zmáčkl spoušť, ozvala se rána, Bobby sebou škubl a vzápětí znehybněl.
Johnovi vypadla zbraň z ruky, poklekl k pohybu, sklopil mu víčka a poté ho zahrabal listím a následně se vydal do města, zakotvil v nejbližším baru, kde do sebe hodil několik panáku, přisedla k nemu nějaká žena, nic neřekla, jen ho vzala za ruku a odvedla ho do jednoho pokoje, John se nebránil, tam se pomilovali a následně John zmožen alkoholem usnul.
Ta žena mu otevřela ústa pak i svoje, ze kterých vyšel malý černý mrak, který vklouzl do jeho úst, John se zakuckal, ale spal dál, žena se svalila vedle něj.

Castieli! Castieli!“ zakřičel Sam už po několikáté, přestože už sotva slyšel svůj hlas.
„Jsem tady Same, ale obávám se, že ti nebudu moct pomoct.
„Musíš mu pomoct, jsi přece Anděl!“
„Anděl nikoliv smrt.“
Něco se přece musí udělat, nemůžu přece nechat deana mrtvého.
„Deana nemůžu vrátit, ale můžu vrátit tebe.“
„Vrátit mě kam?“
„Do minulosti.
„Do minulosti?“ zopakoval Sam.
„Ano. Jen tam můžeš zachránit Deana.
Sam se postavil a podíval se na neho.
„Naznačuješ mi snad, že se mám vrátit do minulosti, nechat ty děti a jejich matku zemřít?“
„Nenaznačuji nic Same Winchestere, ale pokud by se to tak stalo, tvůj otec by byl sice mrtvý, ale Dean by byl zas sám sebou, lovcem tak jako ty?“
„A co se vlastně stalo mému otci, jakto, že je posedlý?“
„Stalo se to, když se tvůj otec a Bobby snažili zabít tři upírky, neměli proti nim šanci obzvlášť, když ten mladý muž, co ho měli sebou, utekl, jakmile je uvidel a ty upírky poté zabily Bobbyho
„Bobby je mrtvý?!“
Sam si vzpomněl, že za normálních okolností se na ty upírky vydali John, Bobby a Dean a to i přesto, že na tom nebyl Dean zrovna dobře, ale trval na tom, všichni tři se vrátili, ale tady s nimi nechtěl mít Dean nic společného a tak vzali jiného lovce, který je nechal tem upírkám napospas.
„Same?“
Sam si rukou prohrábl vlasy.
„Kdybych věděl, že svým rozhodnutím změním téměř celou budoucnost…“
„Nikdo ti to nevyčítá, nemohl si vedet, že jejich duše, se kterými jste se setkali, mely silný vliv na vaše rozhodnutí stát se Lovci, obzvlašt u Deana byla ta touha porazit zlo a osvobodit uvězněné duše velice silná.
Sam se otočil k oknu, vybavilo se mu jak se k nemu ty dvě děti tisknou, jak jsou šťastné, otočil se a zahleděl se na Deana, vybavil si jejich matku, připadala mu nervózní, ale šťastná.
„Same, musíš se rozhodnout,“ přerušil Castiel tok jeho myšlenek.
„Sam polkl znovu pohled na tělo svého bratra, nemohl se zbavit myšlenky na ty šťastné děti…,“ potřásl hlavou, sestřel si slzu z oka a poté se obrátil ke Castielovi, který ho bedlivě pozoroval.
„Vezmi mě do té minulosti,“požádal ho tiše, ale důrazně.
„Jsi si tím jistý, jestli to uděláš, tvé rozhodnutí bude nezvratné.
„Já vím. Jsem pevně rozhodnutý, dekuji Cassi, pošli mě tam.
Cass k nemu přistoupil, Sam cítil po tele jemné mrazení, ale byl pevne rozhodnutí, Castiel se ho zlehka dotknul Samovi se rozhučelo v uších, oči ho začaly mírně pálit, obraz okolo něj se roztočil a on se po chvilce objevil na chodbě onoho Viktoriánského domu.

Mason: Tak to je mazec Ta smrt Bobbyho byla fakt drsná. A jak teď najednou začíná do sebe vše zapadat. Vůbec Samovi nezávidím jeho rozhodnutí. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Už se nemůžu dočkat další části

Mason: no tys to vzal hopem, během jedný věty jsem zjistila půl příběhu ale zase to mělo spád, nic rozvleklýho já bych taky nenechala bráchu mrtvýho, kdybych měla šanci to změnit, tak to snad už bude lepší a nikdo z nich nezemře

astik: To si jen myslíš

Mason: damn! ty máš nějakou vraždící náladu co?! tak koho picneš tentokrát

Astik: no kandidátů je dost:) ale já reagoval na to, jak si napsala, že jsem to vzal hopem a já zjistila půl přibehu:-)

Mason: já myslela tenhle odstavec



Johnovi vypadla zbraň z ruky, poklekl k pohybu, sklopil mu víčka a poté ho zahrabal listím a následně se vydal do města, zakotvil v nejbližším baru, kde do sebe hodil několik panáku, přisedla k nemu nějaká žena, nic neřekla, jen ho vzala za ruku a odvedla ho do jednoho pokoje, John se nebránil, tam se pomilovali a následně John zmožen alkoholem usnul.
Ta žena mu otevřela ústa pak i svoje, ze kterých vyšel malý černý mrak, který vklouzl do jeho úst, John se zakuckal, ale spal dál, žena se svalila vedle něj.

To mi došlo. Chtel jsem to trochu objasnit, abych se mohl pohnout dal

Mason: Snad se Samovi povede všechno vrátit zpět do "starých kolejí". V téhle "realitě" mu už asi všichni umřeli. Piš rychle pokráčko a díky.

Rado se stalo. pokusím se, zaleží na muze:)

tady je další čast:

„Strýčku! Strýčku!“ Sam viděl, jak k němu běží obě dvě děti, jak ho objímají, cítil jejich blízkost, jejich lásku, ale příliš to nevnímal, na mysli se mu každou chvilku ležící Dean.
Strýčku? Strýčku? Jsi v pořádku?“ obě dvě děti ho zatahaly za ruce každé z jedné strany.
„Ano. Jsem v pořádku, pojďme do jídelny,“ Sam se pousmál, sám sebe nenáviděl, ale Castiel měl pravdu, jen takhle muže všechno napravit.
Když vstoupili do rozhlehlé místnosti, matka dětí se postavila a pomalým krokem se k nemu přiblížila.
„Užasne, voněla, divil se, že si té vůně nevšiml dřív, voněla a byla poměrně krásná,“ Sam zahnal tyhle myšlenky, v tuhle chvíli je vůbec nepotřeboval, nemohl, nesměl se podvolit, nechat své city rozkvést.
Žena naproti nemu se nesměle pousmála.
„Děti nechte už strýčka na pokoji, je čas večeře.
„Ano maminko,“ odpověděly obě dvě děti najednou a naraz se pustily Samových rukou, ten najednou cítil zvláštní prázdno.
„Pojďme,“ šeptla ta žena a její ruka se dotkla té jeho, Samovým tělem projel lehký záchvěv.
Všichni čtyři se usadili, jídelny stůl byl značně velký, ale dětem to očividně nevadilo, stejně jako té žene, která ho po očku sledovala.
Sloužící začali na stul nosit vybrané lahůdky, byly tam jídla, které Sam nikdy neviděl.
Ucítil jak se její noha dotýká té jeho, jak ho jemně hladí po kůži.
Zaváhal, ale poté svojí nohu stáhl k sobe.
Žena na sobe nedala nic znát a pustila se do jídla.
Když dojedla, podívala se na sama a poté se ho zeptala.
„Nechtěl by sis udělat malý piknik, nedaleko odtud je místo, které je proto jako stvořené, můj manžel by se mel vrátit až zítra a…,“ další slova zadusila v sobe, protože se dveře otevřely a dovnitř vešel nejaký muž, tak o deset let starší nežli Sam, na čele mel malou jizvu, jeho oči byly podlité krví.
„Co tady dělá?“ vyštěkl na svojí ženu, nejbližší sluha couvl dozadu.
„Je to tvůj bratr, je mojí povinností ho pozvat.
„Tak pozvat?“ muž si Sama změřil pohrdavým pohledem.
„ano. Je to můj švagr manželi, posad se prosím ke stolu.
„Muž po ní šlehl zlostným pohledem a poté se obrátil ke svým dětem, které tam seděly celé ztuhlé.
„To ani neobejmete svého otce?!“ obořil se na ne.
Obe dvě děti vstaly, přistoupily a následně objaly, rozhodne to nebylo tak hřejivé jako v případě Sama.
Muž je od sebe odstrčil.
„Vraťte se na své místo!“ přikázal jim, děti se podívaly na matku, ta neznatelně přikývla. Muž se posadil na jednu ze židli a poté zakřičel na mladou služebnou.
„Přines mi okamžitě džbán piva!“ Ta tak učinila, když se při nalívaní naklonila, plácnul jí přes zadek, služebná na to nereagovala, ale když dolila, rychle se vrátila na své místo.
„Tak co tě k nám přivádí bratře?!“ otázal se posměšně Sama.
„jen projíždím kolem.
Muž se zachechtal.
„Ano. To jsi celý ty, jen projíždíš kolem, ale nikdy se přitom nezapomeneš nasytit mého jídla a pití.
„Drahý prosím…“
„Zmlkni!“ okřikl ji opilecky, Samovi došlo, že tenhle džbánek piva nebude jeho první.
„Jak si přeješ manželi,“ zamumlala ta žena pokorně.
„Ano. Přesně to si přeju,“ ušklíbl se její muž a poté jí svým chlupatým kolenem přejel po její hebké kůži, žena zatnula zuby.
„Můžeme odejít papá?“ otázala se dívka.
„Ne. Dokud já neřeknu.
„Ale papa…“
„Ticho! Já jsem pán domu, já rozhoduji!“
Samovi zaškubaly prsty, popadla ho touha ho něčím udeřit, ublížit mu, ale ovládl se, nemel na výběr, on není ten, kdo musí dnes v noci zemřít.
O několik minut později se ten muž zvedl, sotva se držel na nohou, přivolal k sobe sluhu a služebnou, přičemž mladé dívce přejel rukou po zadku, přímo před očima jeho ženy, ta sklopila oči-. Za pár minut jim zmizel z očí.
Zena pohledla na Sama a v jejich očích se zračilo.
„Je mi to líto.
Sam se k ní natáhl a jemně se dotkl jeho ruky.
„Ty za nic nemůžeš,“ zašeptal a cítil přitom po celém tělem jemné vibrace.
Žena se děkovně pousmála, vymanila svojí ruku zpoza jeho, vzala děti, ty mu zamávaly a odvedla je do jejich pokojů.
Sam by nejraději do něčeho praštil, ale Nechtěl na sebe budit pozornost a proto také vstal a přešel k pokoji pro hosty a téměř okamžitě usnul.
Probudil se o několik hodin později, slyšel tiché hlasy, které postupně zesilovaly.
Vstal a vyšel na chodbu.
Několik metrů před sebou spatřil tu ženu a toho muže, jak se spolu hádají, povšimnul si také té ostré věci, bylo by tak snadné, že znovu zabít a ukončit tak trápení všem, ale i přesto, že ten pocit byl velmi silný, nehnul se z místa a se sevřenými rty sledoval, jak muž bere do rukou tu věc, jak s ní švihne svojí ženu do krku, ta padá k zemi, její oči se obracejí k Samovi, Samovi, kterého zamrazilo, měl sucho v ústech, k Samovi, který zůstával na místě i přesto, že viděl, jak ten muž s tím předmětem míří do ložnicích svých dětí, nehnul se ani tehdy, když se ozval nejprve dívčí výkřik a pak chlapecký výkřik, ruce se mu zachvěly, vzduch kolem neho se náhle ochladil.
„Moc mě to mrzí,“ zašeptal a v okamžiku kdy viděl vycházet toho muže z chlapcova pokoje se zakrvácenou věcí a viděl jeho žluté oči, se vše kolem něj roztočilo, během chvilky rozmazalo a on slyšel.
„I kvůli vám se stanu lovcem duchu i kvůli vám…,“ Sam sebou škubl a otevřel oči.
„No to je dost, můžeš mi sakra vysvětlit, co se stalo, kam si zmizel? Hledal jsem tě všude.
Sam vyskočil na nohy a objal svého bratra.
„Co to děláš?“
„Tak rád tě vidím!“
„No to já tebe taky, ale tohle není nutné.
„Jsem tak rád, že jsi zas normální!“
Dean ho od sebe odstrčil.
„Ty jsi snad kompletně zmagořil, kdes vůbec byl?“
„Udělalo se mi špatně, musel jsem se vrátit do motelu, omlouvám se, že jsem ti nedal vedet.
„To už je jedno, hlavně, že jsi v pořádku, teda tak nějak.
„Nemám ponětí.“
Dean potřásl hlavou.
„Jdeš se mnou cvoku?“
„Kam chceš jít?“
„Za svým milým ředitelem.
„Jsi si tím jistý?“
„Ne, ale ukázalo se, že spolu budeme muset hodit řeč, ale jedno je jisté.
„A to?“
„Rozhodne mě nebude objímat.“
„Promiň. Jsem jen rad, že jsme v oba v pohodě.
„Co jiného bychom asi byli, takže jdeš se mnou, je ti už lépe?“
„Jo. Myslím, že o dost lépe.“
Dean se na neho pátravě zahleděl.
„Takže mě tam nezačneš bezhlavé pusinkovat?“
Sam potřásl hlavou.
„Nemáš tušení, jak jsem rad, že jsi to zas ty.
„Jo já jsem sice já, ale ty se chováš jako magor, za chvíli v aute,“ zabručel Dean a opustil pokoj, Sam ho s úsměvem následoval, těsně předtím než vyšel ven, se ho zmocnil takový zvláštní pocit, zastavil se a otočil, ale nic neviděl, pokračoval tedy k Deanovu autu, které Dean nastartoval a v okamžiku, kdy zahnulo, se mezi dveřmi objevila bledě průsvitná mladá žena, co vypadala jako Mandy.

Mason: super, to byla moc hezká část, hlavně ten konec se ti povedl - Dean byl jako vždy okouzlující
a s tou Mandy to bude mít ještě pořádnou dohru - se mu bude chtít určitě pomstít na jednu stranu se jí nedivím a na druhou se zase nedivím Samovi - pro něj to muselo být hodně těžký jí nepomoct
tak další část prosíííím

Mason: Souhlasím s astíkem. Pro Sama to muselo být strašné, stát tam a dívat se, jak ten chlap vyvraždil celou rodinu. A také se obávám, aby teď z Mandy nebyl poltergeist Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

A je tu další čast, ke konci trochu drsná


„Bratři Winchesterové jaké to potěšení,“ přivítal bratry ředitel.
Sam se Deana pro jistotu dotkl, ale ten na sobe nedal znát, že by ho ředitelův tón nějak provokoval.
„Rádi bychom si s vámi promluvili, pane Nelsone,“ promluvil, chladne Dean.
„Můžete mi říkat Tommy, tak jako dřív pane Winchestere, vidím, že jste našel svého bratra, to je úleva.“
„Nenašel jsem ho díky vám.“
Ředitel se pousmál, nedal na sobe znát, zdali ho Deanův chladný tón vyvedl z míry.
„Posaďte se, dáte si něco k pití anebo snad jídlu? Mám tu výborné sušenky.“
Ne. Dekujeme,“ odmítl Dean odměřeně, Sam z toho neměl moc dobrý pocit, bylo mu sice jasné, že se Dean snaží vyrovnat se ředitelovou přítomností po svém, ale tohle nebyl on.
„Deane. Já vím, že si to s ním nemel lehké, ale…“
„Na tyhle řeči teď není čas!“
„Takže co pro vás mohu udělat panové? Musím říct, že jste nás a především naše studenty řádně vylekal pane Winchestere,“ ředitel se pohledem obrátil k Samovi.
„Nemyslím si, že by to byla jeho vina, jak jsem se dozvěděl, na téhle škole se udalo několik podivných zmizení, všichni se prý vrátili, ale byli jiní.
Ředitel se pousmál.
„Vždy jste měl bujnou fantasii, pane Winchestere, ale musím vás zklamat, na této škole se neděje nic neobvyklého. Jak vám váš bratr jistě řekl, udělalo se mu špatně, a proto se musel vrátit domu.
Deanovi rty se zvlnily do zvláštního úsměvu, Sama zamrazilo, ale na ředitele to neudělalo žádný dojem.
„Opravdu Deane,“ přisvědčil otcovským tonem.
„Tohle si odpuste, vy nejste můj otec.
„jistě, že ne, ale během vašich studii jsem jim byl, což si jistě vzpomínáte.
Sam viděl, jak se Deanovo tělo napnulo, položil mu ruku na koleno, ale on jí setřásl.
„Jsem v pohodě, „ zavrčel.
„Nejsem si tím jistý.
„Říkám, že jsem v pohodě!“
„Dobře dobře hlavně klid.
„Jestli vám není dobře, můžeme si o tom promluvit později.
„není třeba. Je nám výborně, takže vy tvrdíte, že je lež skutečnost, že když se ti ztracení žáci znovu objevili, všem bylo špatně a museli domu?!“
„Zajímalo by mé, kdo vám to řekl, Deane, je pochopitelné, že se dětem někdy udělá zle a musejí domu, ale rozhodne to nesouvisí s tím, že by snad zmizeli.
„Takže to popíráte?!“
„Nemám co popírat Deane.“
„Neříkejte mi Deane, pro vás jsem Dean Winchester.
„Deane! To by stačilo, sykl Sam, ale Dean ho ignoroval a upřel na ředitele chladný pohled.
„Je to vše pane Winchestere? Opravdu rád trávím určitý čas se svými studenty, ale jakožto ředitel mám jisté povinnosti, takže jestli mě omluvíte,“ ředitel se postavil a když procházel kolem nich, Dean zamumlal.
Vím o tom sklepení, co tady máte,“ řekl to tak tiše, aby to mohl slyšet jen ředitel.
Ten pokračoval, dal, ale Sam viděl v jeho tváři zachvev nejistoty, ředitel opustil místnost.
„Co to do tebe vjelo?!“
„Nic. Vše je v naprostém pořádku.
„Tomuhle ty říkáš v naprostém pořádku?“
„Dej mi pokoj!“ zavrčel Dean a poté se postavil a prošel dveřmi, Sam ho nechápavě sledoval.
Chtěl se také zvednout, opustit místnost, ale v tom zářivky zablikala.
Je tady někdo?“ otázal se tiše, žádná reakce.
Potřásl hlavou a přistoupil ke dveřím, v okamžiku kdy chtěl vzít za kliku sebou dveře práskly, stačil jen tak tak uskočit.
Dlouze vydechl. Tohle zcela určitě nebyl průvan.
Za sebou uslyšel skřípavý zvuk, následoval ho další a pak další, poté jeden z blízka, další z druhé strany, zakryl si uši, zvuky ustaly.
„Na téhle škole se něco děje,“ blesklo mu hlavou a poté proběhl dveřmi.
Zastavil se několik metrů od té kanceláře, chtěl vytáhnout mobil, ale v tom k nemu dolehl dívčí jekot.
Přicházel z dívčí koupelny, zaváhal, ale pak se tam rozeběhl, zářivky nad ním blikaly, některá okna se sama otevírala a zavírala, koberec, po kterém běžel se vlnil, ale Sam se nezastavil, vběhl dovnitř a doufal, že tam neuvidí žádnou nahou studentku, ale to co tam viděl, bylo tisíckrát horší, naproti němu byla ke stěně přibitá mladá dívka ve spodním prádle a na jejím tele bylo svisle krví vyryto.
„Neměl si je nechat zemřít Same Winchestere!“
Žaludek se mu zvedl, otočil se, zakryl si ústa, ale nedokázal to v sobe udržet a tak začal zvracet do jednoho sprchového koutu a po celou dobu měl před očima tu přibitou dívku.

Mason: no fůůůůůůj , to je saďouřina se Samovi vůbec nedivím, proboha co se to tam děje? Řediteli nevěřím ani za mák a Deana chápu
Jsem fakt zvědavá, co za tím je....

Mason: I like it Tuším, že z toho Sam jen tak nevyvázne, když nechal tu rodinku povraždit. Ale Dean mi taky připadá nějáký divný. Sice se nedivím, že byl tak napružený, ale na druhou stranu se on dokáže ovládat a tohle mi nepřišel on. Takže jsem zvědavá na pokračování

Tady je další čast, snad leccos napoví

O tři hodiny dříve.
Dean vešel do budovy, zastavil se n a konci chodby, rukou se opřel o zeď.
Vybavil se mu ten chlap, ta jeho jizva, byla úplně stejná jako ta, kterou mu způsobil jako chlapec, ale to přece nemůže být ten samý chlap, ledaže by…,“ zachvěl se, vůbec se mu nelíbila představa, že ředitel a jeho pravá ruka by nemuseli být lidé, ale na to teď nemel čas myslet, musí se pokusit najit Sama, ale kde, kde ho má hledat?“
Kolem neho prošla nějaká mladá dívka, na její chůzi bylo něco divného.
„Jsi v pořádku?“ oslovil ji.
„Nech mě na pokoji!“
„Chci ti jen pomoct, nevypadáš moc dobře, možná bych mel někoho zavolat.
Jsem v pohodě, nech mě na pokoji!“
„Tak fajn, fajn,“ Dean od ní odstoupil, pohled mu přitom padl na její nehty, všechny nehty byly černě obarvené.
„Možná, že bych mel přece jen…,“ dívka do něj strčila, Dean se zapotácel, jen tak tak se udržel na nohou.
Řekla jsem, že jsem v pohodě!“ zavrčela ta dívka a poté mu rychlým krokem zmizela z očí.
„Ta dnešní mládež je pěkně zdivočelá,“ zabručel Dean a vydal se směrem k toaletě, ale kousek před ní spatřil dvě dívky, jak se válí po zemi, navzájem se drží za vlasy a obě dvě něco křičí.
„Whoo Whoo! Klídek! No tak klídek!“ odtrhl je od sebe.
„Jsme v pohodě!“ vyštěkly na něho obě dvě naráz a poté kolem neho prošly, Dean si všimnul jejich nehtů, byly černé stejné jako u té první.
„Co to znamená?“ blesklo mu hlavou a poté vstoupil do místnosti, kde měli být toalety.
Do nosu ho udeřil silný zápach, bylo to cítit chemikálii, ale ne takovou, kterou se dezinfikuje, okamžitě vycouval ven, kde se málem srazil s mladou ženou.
„Jo, Co ty tady děláš?“
„Momentálně tu jsem jako suplující učitelka, lepší otázkou by bylo, co tady děláš a kde je Sam?“
„Nemám tušení. Byli jsme se kouknout v dívčích sprchách, prý se tam několik holek porvalo a tam se mi ztratil a navíc jsem si všimnul, že několik zdejších studentek jsou nejen protivné, ale navíc mají černé nalakované nehty, ne nehtové lužko.
„Takže ty si toho taky všiml?“
Ty o tom něco víš?“
Jo se zatvářila uraženě.
„Jestli si nezapomněl, tak jsem taky nejaký čas lovila, než jste se vy dva spolčili s mojí matkou.
„Bylo to pro…“
„Pro mé dobro, hm já vím, ale řekla bych, že se ty jejich nehty zabarvily po té události v té dívčí koupelně.
Řeklas to panu „řediteli“?“
„Já vím, že je trochu divný, jako by pocházel z trochu jiné doby, ale zas tak strašný není a ne neřekla, uvědomuješ si, jak šíleně by to znělo?
A navíc nemám důkaz, jsou to pubertačky, tem se mění nálada každou chvíli.
„Zažito na vlastní kůži?“ popíchl jí Dean.
Cvrkla ho prstem do nosu.
„Au. To nebylo nutné.“
„To víš, že bylo, chtěla bych se do té koupelny podívat, ale musím na hodinu, takže se toho bude muset ujmout někdo jiný.
„Nenaznačuješ tím snad náhodou, že já?“
„Ne školník Willy, jasně, že ty, něco se tam děje, ty holky byly před pár hodinami v pohodě, vlastně docela milé a teď jsou nepřátelské až agresivní.
„Tady by mě to ani moct nepřekvapilo, porozhlédnu se tam, kdybys náhodou narazila na Sama, tak mu vyřiď, že na něho budu čekat v kantýně.
„Vyřídím, když na něho narazím, opatruj se Deane,“ Jo odešla, Dean jí sledoval, jak míří do jedné třídy.
Oprášil si ruce a poté se vydal k dívčí koupelně, vstoupil dovnitř a ovinul ho zvláštní pocit, měl pocit, jako by vzduch náhle zhoustl, pocit se však během několika vteřin vytratil, tak nad tím mávl rukou, prošel celou koupelnu, ale nenašel nic neobvyklého.
Dotýkal se zdí, zaťukal na ní, hned na několika místech, ale neslyšel nic podezřelého.
„Tohle je ztráta času,“ zavrčel a poté se přesunul ke sprše, možná něco zjisti, když tu vodu pustí.
Otočil kohoutek, nic se nedělo, ušklíbl se a chtěl se otočit, ale v tom mu na hlavu dopadlo několik kapek černé vody.
„Co to sakra…?“ rukou si ty vlasy utřel.
Otočil se a došel k zrcadlu, ve vlasech nic neviděl, no ani nemohl vzhledem k tomu, že je měl černé, ale na dotyk je mel suché.
„Myslím, že má „ředitel“ mizerného dodavatele vody, ale to nevysvětluje, kam se poděl Sam ani chování těch holek,“ Dean tu koupelnu opustil.
O pár minut později se usadil v místní kavárně k jednomu stolu a objednal si kávu a zákusek, když mu ho přinesli, chtěl se do něj pustit, ale v tom ho rozbolela hlava, obraz před očima měl trochu rozmazaný.
„Jste v pořádku?“ uslyšel jako by zdálky ženský hlas.
„Jsem v pořádku, potřebuji jen na čerstvý vzduch.“

Sam se vrátil z koupelny, spatřil Deana, jak sedí na posteli.
Přistoupil k nemu a zlehka se ho dotknul.
„Nešahej na mě!“
„Vždyť jsem se tě skoro nedotkl, chtěl by sis o tom promluvit, jestli je ti v přitomnosti toho ředitele nepřijemno, tak já se o to postarám.
Dean se k nemu otočil a Sam spatřil jeho tváři úšklebek.
„Jsem v pohodě, přestaň se o mě starat.“
„Já se o tebe přece…“
„Nech mě na pokoji, poradím si sám,“ Dean se postavil a Sam si povšiml, že jsou jeho nehty na rukou i na nohou černé.
„Co se ti stalo? Možná bys měl jít k doktorovi, to nevypadá…“
Dean se k nemu otočil, chytil Sama pod krkem a přitiskl ho ke zdi.
„řekl jsem ti, aby ses o mě nestaral, jsi snad až tak blbý?!
„Ne, ale…“
„Sklapni!“ Dean ho pustil, vzal rychlým pohybem peněženku ze stolu a poté opustil pokoj, Sama do nosu udeřil zápach, byl cítit dezinfekcí, ale jinak, než obvykle.
Uvědomil si, že ten samý zápach cítil také potom, co se vyzvracel, jen nebyl tak silný a on mu nevěnoval příliš pozornosti, musel se z té koupelny co nejrychleji dostat, byl rád, že se ho někdo nepokusil zastavit.
„tak jdeš už? Nemám na tebe celý den, policajti už na tebe čekají, chtějí si s tebou popovídat o vraždě té dívky.
„S tím já nemám nic společného, byla mrtvá, už když jsem tam přišel.
„Dean se uchechtl.
„No jistě. Náš Svatý Sammy by nikdy něco takového nedokázal.
„Deane ty přece…,“ začal Sam, ale to už se Dean vrátil k impalě a několikrát netrpělivě zatroubil.
„Co se to s ním stalo, že by to souviselo s těmi černými nehty a kdo mohl zavraždit tu dívku tak odporným způsobem?!“
Vybavily se mu slova, která měla ta dívka vyrytá na svém těle.
„Neměl jsi je nechat zemřít Same Winchestere!“
„Zamrazilo ho a on si vybavil, jak na něho ta žena hleděla se zoufalou prosbou, ale on neudělal nic, jen tam stál a sledoval, jak umírá, on byl tím posledním, koho před svou smrtí viděla, on a jeho krutá lhostejnost.
„Bože můj,“ vyklouzlo mu a poté opustil pokoj, na prahu se opět objevila ona žena a na jejích rtech pohrával krutý úsměv, vzápětí zmizela.
„Konečně. Nechápu, proč ti to tak dlouho trvalo.
„Jen jsem chtěl…“
„Mě nezajímá, co si chtěl, mě zajímá mě jen to, že nás pořad zdržuješ.
„Deane! Tohle nejsi ty!“
„Drž hubu!“ přikázal mu Dean a poté se auto rozjelo.

Mason: tak, a teď je v háji i Dean, chudák Sammy, tohle mu dá zabrat, vůbec mu nezávidím a držím mu palce

Jak to myslíte, že tady není?“
„Pan ředitel je dnes mimo město, odvětila sekretářka ustrašeně.
„Vážně? To mě vůbec nezajímá, kde je?“
„To vám nemohu říct.“
Dean udeřil rukou do stolu.
„Neštvete mě! Chci okamžitě vedet, kde ten chlap je!“
„Deane! Tohle by stačilo!“
Dean však Sama odstrčil.
„Fajn. Až se vrátí, vyřiďte mu, že s ním chci o něčem mluvit.
„Zítra bude mít hodně práce, obávám se…“
Dean znovu bouchl rukou do stolu, ta žena sebou trhla.
„To mě nezajímá, ať si udělá čas!“ a po té se Dean otočil a vyšel z kanceláře, vyděšená žena pohledla na Sama, ten omluvně pokrčil rameny, musí něco udělat.
„Co to s tebou je?“
Dean ho ignoroval.
„Deane, mluvím s tebou!“
„Počkej tady, musím si s někým promluvit,“ Dean přešel ke skupince čtyř lidí, třem mužům a jedné ženy, Samovi přišli podvědomí, ale nedokázal si je vybavit a tak jen sledoval, jak s nimi Dean mluví a oni ho napjatě poslouchají, všichni čtyři měli černé nehty. Všech pět vybuchlo ve smích a poté se Dean vrátil k Samovi.
Ten otevřel ústa, ale Dean mu naznačil, ať mlčí, Samovi zacukaly koutky, ale raději mlčel, nějak mu bylo jasné, že pokud by mezi nimi došlo ke rvačce, Dean by jí nejspíš vyhrál, už jen proto, že když byl mladší, tak se často rval, alespoň to tak slyšel.
„Co budeme dělat teď?“ otázal se místo toho Deana.
„Ty si dělej, co chceš, já se vracím do hotelu, chci se trochu prospat.
„Vždyť si vstával sotva před třemi hodinami.
„Hodláš mi snad diktovat můj život?!“
„Jistě, že ne…“Dean nečekal, až Sam domluví, mávl znuděně rukou a odešel k autu. Sam koutkem oka zahledl Jo, která se otočila a vešla do jedněch dveří
Povzdechl si a též opustil budovu.
Po několika minutách dojeli k hotelu, Dean se na posteli uvelebil v oblečení a během chvilky usnul.
Sam odešel do malé kuchyňky a po několika vteřinách tiše zavolal.
„Castieli slyšíš mě?“
„Co potřebuješ tentokrát Same?“
„Něco se na té škole děje a já potřebují zjistit, co, pomůžeš mi?“
Castiel několik minut mlčel, Sam z toho nemel moc dobrý pocit, ale nepromluvil, nakonec Castiel řekl.
„Uvidím, co budu moct udělat.
„Dekuju. Potřebuji, aby se Dean prospal o něco déle, nemůžu riskovat, že se probudí a udělá něco špatného, téměř se neovládá.
To co mi tady navrhuješ, není správné.
„Prosím Castieli.“
Castiel přešel k Deanovi, který spokojeně oddychoval, položil na čelo svojí ruku a zamumlal několik slov, Sam sledoval, jak Deana obklopila slabá záře, Castiel se obrátil k Samovi, který si uvědomil, že má Cass na sobe něco jiného.
„Myslím, že toto bude lépe zapadat do prostředí univerzity.
Sam hleděl na jeho přiléhavé tričko a krátké šortky.
„To bezpochyby bude, jenom by se ti pod tím trikem nemuseli tolik rýsovat tvé svaly.
„Je snad na nich něco spatného?“
„Ne tedy kromě toho, že by mohly budit pozornost.
Castiel si přejel rukou po hrudi a svaly se mu již tak nerýsovaly.
„Je to tak lepší?“
„Mnohem lepší,“ přisvědčil Sam a poté chtěl vzít Deanovi kličky, ale Cass ho zarazil.
„Mám na to rychlejší způsob, dotkni se mé ruky.
„Rychlejší možná, ale za to.,“ Cass se dotkl jeho ruky, Sam zakřičel a poté se oba dva objevili v dívčí koupelně, Castiel pustil Samovi ruky, ten se zapotácel, ale během chviličky se vzpamatoval.
Castiel beze slova přistoupil k jedné sprše, prstem se dotkl sprchové trubice a poté si ten prst olízl.
Sam se zašklebil.
„Bylo to nutné?“
„Ano. Jen tak jsem mohl určit, co to je.
„A co je to?“
„Ztvrdlá síra.
„ Ztvrdlá síra?“ Opakoval Sam.
„Ano. Ztvrdlá síra, tohle nemá na svědomí démon.
„Takže ty říkáš, že se sem Luciferovi nějak podařilo proniknout, namazal ty sprchy sírou a ta síra podle tebe mění lidi v agresivní jedince.
„Je to více než možné, jsi poměrně bystrý Same Winchestere
„A jsi si jistý, že tebe to neovlivní?“
„Ne. Jsem Anděl.“
„Kdyby tady byl Dean, řádně by si tě vychutnal.“
„Tak si mě „vychutnej“ Same.
„Na tohle já nejsem, co s tím můžu udělat, jak to můžu zlomit?“
„Musíte najít toho, kdo to způsobil.
„Musíme? Dean toho teď není schopný.
„Já mel na mysli vaší kamarádku Jo.
„Jo. To nejde. Kdyby se o tom dozvěděla Ellen, roztrhala by mě.
„Co je pro tebe důležitější? Život tvého bratra anebo hněv její matky?“
„Samozřejmě můj bratr, jen…“
„Ano?“
„To je jedno. Můžeš mi nějak pomoc s duchem té ženy?
„S tím si musíš poradit sám a co se týče Deana a ostatních, měli byste si pospíšit.
„Proč? Hrozí jim snad něco?“
Cass na neho upřel svůj pohled, Samovi se zježily chloupky po celém těle.
„Zemřou,“ pronesl tiše a poté zmizel.
Zemřou? Zopakoval nevěřícně Sam, zachvěl se, opustil dívčí koupelnu a šel hledat Jo, ve dveří se opět objevil duch té ženy, celý prostor kolem ní se ochladil a po zdi začala stékat krev, žena zmizela.

svalnatý Cas v šortkách rambocas dobrý jinak je to neuvěřitelnej suchar
nechápu, proč Samovi víc nepomůže