Temné zákoutí

Abi: letité zkušenosti:) pokusím se další napsat brzo

Tak to potom jo Původně jsem si myslela, že když Dean našel v kapse telefon, že zavolá Samovi, kde je, aby ho nemusel hledat Napoprvé to tak vypadalo. Jsem zvědavá na Jo, ale ta mi tam trochu odvádí pozornost

Možná, ale má tam duvod

Bobby pozoroval ležící Deana, Sama a Jo.
„Je tu šance, že by si zjistil, co se děje?“ obrátil se na Castiela
Ten zavrtěl hlavou.
„Andělé mohou mnohé, ale ne proniknout lidem do podvědomí.
„Zkoušel jsi to už někdy?“ chtěla vedet Ellen.
Castiel zavrtěl hlavou.
„Tak jak si můžeš být tak jist?“
„Zkoušeli to jiný a neuspěli.
„Takže tady budeme jen stát či sedět a čekat?“
„Castiel neodpověděl, místo toho se podíval na nástěnné hodiny.
„Proč se na ne koukáš?“
Castiel chtěl odpovědět, ale překazil mu to Samův tichý nepříčetný smích.
Bobbyho tvář se ještě vice zachmuřilo.
„Co když to nepůjde zvrátit, co když takhle zůstane napořád.
Ellen mu povzbudivě stiskla ruku, ale poté si všimla, že sebou Jo škubla.
„Jo? Jo slyšíš me? Jo sebou znovu škubla, následně nepatrně pootevřela svá ústa a z tech začala vytekat krev, jen velmi slabý tok krve.
„Udelej něco, kde vůbec je, co jsi jí udelal?!“
„Nemohu jí pomoc, není to fyzické zranení a je s Deanem a Samem a...,“ další jeho slova zanikla v davivém kašli, Sam sebou trhl poté znovu a znovu, zuřive začal trhat provazy a pak náhle ztuhl a ze rfů mu stejne jako u Jo začala kapat krev.
„Co se to s nimi deje?!“ zamumlala Ellen a poklekla k ležící Jo a dotkla se jejího čela, bylo velmi horké.
Bobby se dotkl Samova čela, bylo též horké, Dean mel normální.
Castiel se znovu podíval na ty hodiny.
„Proč se na ne koukáš, máš snad někde být, na nějakém důležitějším místě?!“
„ne. Tady je mé místo.
„Tak se přestaň koukat na ty zatracené hodiny!“
„Opravdu to chceš?“
„Proč bych to neměl chtít, klukům to nepomůže!“
„To je pravda, ale určuje čas, za jak dlouho se Dean a ta dívka musí vrátit.
„Co tím přesně myslíš?!“
„Jak jsem řekl Deanovi, je to velmi nebezpečné, pokud tam budou příliš dlouho, jejich vědomí bude poškozeno.
Bobby zatnul pest, Castiel na neho hleděl, nakonec Bobby tu pest povolil.
„Kolik mají času?“
„Moc ne,“ jakmile to Castiel dořekl, Sam s Jo se znovu zachvěli.
Sakra! Sakra!“ ulevil si Bobby, ale to bylo vše, co mohl udělat.

Deanovi tváře se něco dotklo, bylo to teplé, otevřel své oči a spatřil nad sebou mladou nádhernou ženu.
„Kdo jsi?“ zeptal se jí zmateně.
Žena nad ním se pousmála.
„Tvoje žena, doktor říkal, že jsi mel nehodu a že můžeš být trochu zmatený, ale ujistil me, že budeš v pořádku.
„Nehodu, jakou nehodu, kde je Sam, kde to jsem?“
„Žena ho znovu políbila a vzápětí ho pohladila po vlasech.
„Jsi úžasný, víš to miláčku?“
„Kde je Sam?“ Dean se chtěl postavit, ale došlo mu, že je nahý.
„Takhle spíš po každé vášnivé noci.
Říkala si, že jsem mel nehodu.
„Ano, ale takhle spíš téměř pokaždé, neviděla jsem důvod, proč by to mělo být tentokrát jinak,“ žena si svlékla pyžamo a začala se oblékat.
Dean se cítil divně. Zena před nim byla přesně taková, jakou si představoval, ale přesto se cítil trochu zvláštně.
„Kde je Sam, musím s nim mluvit.“
Jeho žena se k nemu otočila a jemně ho vzala za ruku.
„Tvůj bratr je mrtvý.“
„Démoni?“
„Nic takového. Zabili ho v bance při přepadení, krátce po naší svatbě, copak si nevzpomínáš,“ Deanovi se vybavila vzpomínka, jak v televizi oznamuji, že při zásahu v bance zemřelo několik lidé, mezi nimi také Sam Winchester.
Žena ho políbila, líbala vskutku úžasně.
„Dveře se otevřely a dovnitř vběhly dvě malé děti chlapec a dívka.
„Tati, tati,“ vykřikli téměř naraz a vrhli se k Deanovi, který je k sobe trochu rozpačitě přitiskl.
„Mely byste nechat tatínka odpočívat.
„Uvidíme se tatínku, uvidíme se,“ obě děti odběhly.
„To jsou mé…?“
„To jsou naše dvě úžasné děti, už půjdu, pořádně si odpočin,“ žena ho ještě jednou políbila a následně opustila jejich pokoj.
Dean se oblekl a poté přistoupil k zrcadlu.
Vypadal vskutku dobře, oblečení měl čisté a padnoucí, užasnou ženu a dvě zdravé krásné děti, tak jak o tom ve svých nejhlubších snech , skutečnost, že je Sam mrtvý tuto představu trochu kazila, ale zemřel při přestřelce v bance nikoliv s démony
Venku bylo krásně, ptáci štěbetali, chtěl jít ke stolu a dat si něco k jídlu, ale v tu chvíli ho bodlo v u prsou, po chvilce znovu, následně ucítil bodnutí do žeber, po chvilce to naštěstí přešlo a on odešel do jídelny dát si něco dobrého, obě dvě děti tam seděly a jedly tiše a spořádaně, s úsměvem je pozoroval
Po několika vteřinách přišla ta bolest znovu, nejprve bodnutí u prsou, poté u žeber a nakonec u srdce.
„Jsi v pořádku tatínku?“ zeptal se ho chlapec.
Dean se křečovitě usmál.
„Je mi fajn,“ bolest zmizela a on se s chutí pustil do jídla.

Jo, která si vytáhla tu tyčku z břicha se k ležícímu Deanovi navzdory bolesti a krve, která prosakovala přes její oblečení doplazila a zatřásla s nim, žádná reakce, zatřásla s ním znovu, opět nic, jako by byl Dean někde úplně jinde, oči mel vytřesené, znovu tak jako už po několikáté ho udeřila pěsti do prsou, poté do žeber, ale nic nepomáhalo, před očima se jí začal rozmazávat obraz, potřásla hlavou a rozhodla se dostat k Samovi, dveře před ní se s tichým skřípením otevřely a ona se k nim po čtyřech vydala, ruka mela položenou na svém břiše.
Do nosu jí udeřil zápach, který téměř hraničil se zápachem mrtvolným, ale ona se nezastavila, se semknutými rty popošla na kolenou dopředu, vyhnula se několika mladým lidem, kteří leželi všude, klidně i na sobe, několik dalších musela jednou rukou odsunout a to jí způsobovalo další návaly bolesti, zrak se jí zhoršoval, ale ona věděla, že musí dal Sam tu někde je, nakonec na neho narazila.
Ležel tam u steny, vlasy rozcuchané, tváře poškrabané, oblečení rozervané, ramena do krve rozedřené, ale byl naživu, alespoň doufala, že si to tiché sípání nepředstavuje.
„Přiblížila se k nemu, oči jí začaly pálit, v ústech měla náhle neskutečně vysušeno, její košile byla nasáklejší, hlava se jí začala točit, mela pocit, že musí začít každou chvíli zvracet.
„Same, slyšíš me, Same?“ otázala se chraplavě, žádná reakce.
dotkla se zlehka je tváře, Sam ze sebe vydal zaúpění, to vykouzlilo úsměv na její tváři, ten úsměv se změnil v křečovitou grimasu.
„Same! Musíš se probrat! Same!“ znovu se ho dotkla, Sam otevřel oči.
„Jo, co tady děláš, kde je Sam, kde to jsme?“
„Tohle není skutečné místo, tohle není skutečné, je to jen…,“ jejími zády projelo něco ostrého, Jo sebou škubla a poté padla nehybně k zemi.
„Jo! Vykřikl Sam, ale nedokázal se pohnout.
„Snad ji nelituješ, byla to hlupačka,“ promluvil m,už před ním.
„Kdo jsi, co chceš, kde je Dean?!“
„Dean se má dobře, vlastně myslím, že výborně, konečně se mu splnil sen.
„Kde je?!“ Sam se znovu pokusil vstat, ale jeho pokusy byly marné.
„Muž před nim se shovívavě usmál.
„Urputný jako býk, ale tahle snaha nikam nevede, ale já ti nabízím cestu ven.
„Cestu ven?“
„ano. Šanci znovu získat kontrolu nad svým tělem, nechat tohle zmizet.
Samovi se nakonec za pomoci všech sil podařilo postavit, i když se celé jeho telo chvělo.
„Kde je Dean?“
Muž před nim se zatvářil otráveně.
„nabízím ti tady svobodu a ty se ptáš po svém bratrovi, který si na tebe ani nevzpomene.
„Lžeš!“
„Muž se ušklíbl.
„Po většinu času ano, ale tentokrát říkám pravdu, Dean žije v ideálním světě, kde má vše, co doopravdy chtěl, krásnou ženu, dvě zdravé děti, skvělou práci.
To proto, že o me neví.“
„Ví, že si umřel při bankovní přestřelce, to se stává, nebyli to démony, tak proč by opouštěl svojí rodinu, když je tak šťastný, zapomeň na neho, zapomeň na tu hloupou holku a bud zas sám sebou, přestaň se ohlížet na druhé, obzvlášť na svého sobeckého bratra, který dal přednost ideálnímu životu před tebou, který se spokojil s pouhým slovem.
„Zmlkni!“
Chápu. Není to snadné, ale on tě vytěsnil kvůli nemu trpět, té holce už nepomůžeš, tvému bratrovi záleží víc na ideální rodině, jestli tu šanci odmítneš, zůstaneš tu navždy a vážně chceš, aby se ta situace s těmi studenty opakovala znovu a znovu, to vážně chceš?“ Sam spatřil Deana jak sedí u stolu v obleku a vedle něho sedí krásná žena a naproti nemu jsou dvě smějící děti.
Dean pozvedl sklenici a tiše pronesl.
„Na tebe Samy, vím, že bys mi to dopřál.
„Vidíš? Sobecký Dean, proč by ses měl na někoho ohlížet, cesta odtud vede jen pro jednoho, moc dlouho neváhej, na zemi se objevily přesýpací hodiny a písek v horší časti se s každou uplynulou vteřinou zmenšoval a zmenšoval.
Nenech se ovládnout sentimentálními vzpomínkami, nedovol sobeckému Deanovi žít na tvůj úkor šťastný život, chop se své šance a bud zas sám sebou, bud svobodný, zapomeň a Deana, zapomeň na tu holku, tak jako Dean zapomněl na tebe,“ muž před nim zmizel a Sam klesl k zemi.
Mohla to být léčka, ale také skutečnost a Dean žije svůj vysněný život a kvůli tomu životu ho tady klidně nechá, zadíval se na ty hodiny a vzpomněl si na ty nepříčetné studenty, jak se na neho sápali, otřásl se, znovu to zažít nechtěl, znovu se na ty hodiny zadíval.
Ale co když je to léčka, co když je na tom Dean ještě hůř než on a on ho tady nechá?“
„Deane?“ zavolal jak nejsilněji dokázal.
„To je vtipné tatínku, to je vtipné, moc dekujeme, moc dekujeme, jsi ten nejlepší tatínek.
„Jsi opravdu skvělý otec Deane.
Sam se s námahou postavil, zamířil ke dveřím, ale když u nich byl, posunuly se o kus dál a poté znovu a znovu a písek se sypal a sypal, nakonec se vyčerpaným musel opřít o stenu, studenti všude kolem neho se začali probouzet a mátožně zvedat.
Jejich nepřítomně pohledy spočinuly na něm.
„Udělám to, chci odtud pryč, chci pryč!“ zakřičel a vzápětí kolem neho všechno zmizelo, ale on zůstával na místě.
„Proč tu stále jsem?!“
„Místo odpovědi mu byl pobavený smích a on spatřil na zemi ležícího Deana.
„Deane?!“ nehýbal se, z nosu mu tekla krev.
„Deane! Znovu s ním zatřásl.
„Castieli pomoc! Castieli! Castiel však nepřišel
Sam se kolem sebe rozhlédl, sám přesně nevěděl, proč, ale mel pocit, že odtud vede jediná cesta, chňapnul po ostrém hřebíku, rozepnul si košili, chytil tu ruku tou druhou, zaváhal, ale jestli to nevyjde, tak se snad odtud dostanou, jako mrtvý, zavřel oči a poté si ten hřebík vrazil do srdce. Vytryskly mu slzy, z hrdla se mu vydral řev a poté klesl k zemi, vedle Deana, jak on tak Dean i Jo zmizeli.

Skvělý! Jsem naprosto unešena, chtělo by to po sobě ještě jednou přečíst, použít maličko jiná spojení nebo slovíčka "převléknout se" z pyžama než "svlékla si pyžamo a oblékla se." Ani nevíš, jak dlouho jsem přemýšlela, co to má znamenat než jsem to pobrala Miluju tenhle příběh a nerýpu, aby sis nemyslel Jen podotýkám.
Mimochodem, tvé prodlevy jsou skvělé koukala jsem na předchozí a přispíváš jednu kapitolu v průběhu jednoho až dvou týdnů, což je neuvěřitelně fantastické Na to se dá vydržet čekat Předpokládala jsem, že další povídka bude přidána během následujících tří dní, takže jsem byla velice mile překvapena a teď jsem už zase zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál. Líbí se mi, že je nepředvídatelný

Abi. V pohode, to jsem nejak přehledl, která z tech časti se ti libila nejvíc?

Myslím, že jsou na tom dost špatně všichni, tak nevím jak se budou navzájem zachraňovat. Ale necháme se překvapit.

„Same, Same?“ někdo s ním několikrát zatřásl.
Sam zamrkal a následně otevřel oči, spatřil Bobbyho, jak na něho ustarané hledí.
„Bobby jsi to ty?“
„Já jsem já, otázkou je, jestli ty jsi ty?“
„Cože?“
„Bobby nech ho postavit,“ ozvala se Ellen, která k sobe tiskla Jo.
„Co se stalo, kde to jsme?“
„Jste u me doma a ohledne toho, co se stalo, nemel, bys nám to spíš říct ty?“
Sam se postavil, cítil se trochu unaveně.
„Nejsem si příliš jistý, všechno to bylo divné…,“ uvědomil si, že nikde nevidí Deana.
„Kde je? Všichni na sebe pohledli.
„Kde je, je v pořádku?“
„Jeho fyzická stránka ano,“ promluvil nakonec Castiel, který stál u okna.
Sam se k němu chtěl otočit, ale v tu chvíli ho rozbolely spánky, zavrávoral, Bobby ho podepřel.
„Prvé řade, by sis měl odpočinout, ať už jsi byl kdekoliv, pořádně tě to vyčerpalo.
„To je dobré, co je s Deanem, kde je?“
„Leží ve vedlejším pokoji, zkoušeli jsme ho probudit, ale bez úspěchu,“ ozvala se Jo, která měla na obličeji několik šrámu.
„Co se ti stalo? Tys tam taky byla, slyšel jsem tvůj hlas, ale jsi tu stejne jako já, tak proč se nevrátil i Dean?“
„Protože byl uvržen do svého vlastního nejtemnějšího zákoutí,“ ozval se znovu Castiel a odstoupil od toho okna.
„Co je jeho nejhlubší zákoutí, proč ho odtamtud nedostaneš?“
„Nemohu. Jak už jsem vysvětlil, Andělé tam nemohou a jeho nejhlubší zákoutí je o tom, že je šťastně ženatý, má skvělou práci a dvě děti.
„To zní skvěle, byť trochu sobecky, ale není to skutečné, musí přece existovat způsob, jak ho odtamtud dostat, probudit ho.
„Takový způsob existuje, Bobby se zamračil, ale je velmi nebezpečný.
„Jaký je to způsob? Dean se mě pokusil zachránit, teď jsem na řade já.
„Na to zapomeň, Same, vždyť se sotva držíš na nohou.
„Ellen má pravdu, dostal si se z toho jen tak tak, nemůžeš přece…“
Sam se otočil k Bobbymu a Ellen.
„Jestli je to jediný způsob, musím to podstoupit, přesvědčit Deana, že to není skutečné a dostat se zpět.
Bobby zavrtěl hlavou.
„Chci pochopitelně Deanovi pomoc, ale tohle je příliš nebezpečné.
„Sam má pravdu. Musí se o to pokusit,“ ozvala se Jo.
„Ellen otevřela ústa, ale nic z nich nevyšlo, jelikož Castiel zvedl ruku.
„Co se deje Castieli?“
„Jsou blízko,“ promluvil a poté se mu rozevřela křídla.
„Jak blízko, kolik jich?“ chtěl vedet zachmuřený Bobby.
„Dost blízko, je jich deset.
„Deset? To znamená dva jednoho.
„Castiel se podíval na a Sama.
„Můžu tam poslat jen jednoho z vás, je vice než jisté, že vám nebudu moct pomoct.
Jo se otočila k Samovi.
„Já jsem sice o chloupek pohlednější, ale tvoje přítomnost bude podstatnější.
„Nemělo by se s tím počkat, až se vypořádáme s nezvanými hosty,“ ozval se Bobby, který držel v ruce zbraň.
„Opravdu to chceš použít?“
„Pochybuju, že si s námi chtějí potřást rukou,“ zabručel Bobby k Ellen a následně jí podal zbraň.
„Sam nemůže čekat, protože s každou uplynulou minutou se bublána kolem Deana a jeho představy dokonalého života stává silnější a silnější a silnej…“
„Je mi to jasné,“ utnul ho Bobby a podal třetí brokovnici Jo, ta jí přijala s pokývnutím hlavy.
„Pro tebe už tu nic nemám Castieli, ale něco mi říká, že ty zbraň nepotřebuješ.
„To je pravda. Jsi, připravený Same?“
„O Dost méně, než bych chtěl, co bude potřeba?“
„Dotkni se Deanovi ruky, stačí jen zlehka a druhou rukou si toto vlož do svých úst…,“ ozvala se rána, oknem proletěl kamen velký jako dvě spojené lidské pěsti a jen těsně minul Jo, ta se bleskové sehnula, oknem proletěl další kámen, ten narazil do stěny.
„Možná bych měl počkat.
Castiel Samovi stiskl paži.
„Jestli chceš Deana přivést, musíš jít teď, ale pamatuj, Dean ve svém nejhlubším podvědomí, může být úplně jiný.
„Co tím myslíš úplně jiný?“
Castiel mu však místo odpovědi strčil ztuhlou slzu do jeho úst, Sam se rozkašlal, hlava se mu roztočila, před očima se mu zatemnělo a následně se složil k zemi, poslední co vnímal, byl křik, který se rozlehl, mladý ženský hlas, který křičel Mami! A následně, několik výstřelů, které doprovázely bolestné výkřiky, a poté všechno zčernalo.
„Jo odtáhni Sama na bezpečné místo,“ dolehl k ni Bobbyho hlas a vzápětí udeřil pažbou nejbližšího muže do žaludku ten se bolestně prohnul, jiná mladá žena mu zaryla své nehty do krku, Bobby zařval a uštědřil jí ránu do žaludku, žena se sunula k zemi, ale to už se na něho sápal jiný muž svalnaté postavy, oči černé jak nejčernější nos a udeřil Bobbyho do obličeje, Bobbymu se zatemnilo před očima, muž před ním mu uštědřil další a poté další rány, Bobbymu se podlomila kolena, dopadl na podlahu, ale než mu mohl ten muž uštědřit smrtelnou ránu, Castielovi ruce vjely tomu muži do hlavy a ten se s křikem zřítil k zemi
Jo táhla bezvládně ležícího Sama do druhé místnosti, již se jí to téměř podařilo, když k ní zezadu přiskočila dívka sotva 18 letá a chytla jí za vlasy, Jo bolestně vykřikla a pokusila se tu dívku uhodit, ale ta se od ní držela dál, znovu jí zatahala za vlasy, Jo vytryskly slzy, dívčiny rty se zkřivily v úšklebek a následně uštědřila Jo tvrdou ránu do zad, to Jo na chvíli vyrazilo dech, dívka za ní jí pustila vlasy, uštědřila kopanec do žeber, Jo dopadla na zem, marně se snažíc popadnout dech.
Dívka jí překročila a stanula kousek od ležícího Sama.
Castiel jí viděl, ale nemohl se k ní dostat, jelikož se na něho sápali dva muži a jedna žena zcela nepříčetný, když probodl jednoho z nich, další dva na nej doráželi s mnohem větší intenzitou, téměř na něho nalepeni.
Dívka s nožem se sklonila k ležícímu Samovi, ruka se jí zachvěla, ale pak přesto bodla.

Sam, který se objevil, na chodbě rodinného domu se zapotácel, uvědomil si, že mu skrz košili prosakuje krev.
Svlekl si tu košili a hleděl na několikacentimetrovou ránu ze, které prýštila krev, pokusil se jí zastavit, ale hlavu se mu zatočila, cítil se tak slabý, nedokázal pohnout ani rukama ani nohama, jako by je měl z kamene, pohledl ke dveřím, které se pomaličku otevíraly, otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo, protože se sesunul k zemi, kde ztratil vědomí.
Ve dveřích se objevila osmiletá dívenka, která zakřičela.
„Maminko, Tatínku! Před dveřmi leží nejaký pán.
Vedle ní se objevil Dean.
„Sam?! Dojdi okamžitě pro lékárničku, hned!“ holčička odběhla.
„Co se deje Deane?“
„To je Sam. Je zraněný, musíme ho dostat dovnitř.
„Ano to musíme,“ neochotně souhlasila jeho žena a poté ho společně odnesli do nejbližší postele, nedbali přitom , že se zašpiní krví, Chelsie jejich dcera přinesla lékárničku, Dean se ihned pustil do ošetřování, jeho žena stala opodál a s nelibostí na to hleděla, v jejich očích se zalesklo.

Děkuju, děkuju moc! Tahle část je naprosto dokonalá Naprosto mě to dostalo, byla dosahovala jsem vrcholu eufórie, co se týče takových děl Čekala jsem na pokračování tak dlouuuho, málem jsem to nezvládla Ale dočkala jsem se a rozhodně jsem nebyla zklamaná, opět jsi mě překvapil a moc potěšil, když byl Sam bodnut a ztratil vědomí... UÁ! Potřebuju další, další díl. Děkuju moc

tady je další díl:

Sam otevřel oči. Už se cítil mnohem lépe. Chviličku mu trvalo, než se zorientoval.
Do pokoje, kde byl, vběhla Chelsie.
„Tatínku, tatínku strýček je vzhůru.
„Vždyť už jdu, přestaň křičet,“ Dean svojí dceru pohladil po vlasech a ta ho vzápětí objala.
„Byl to roztomilý pohled, ale Samovi bylo jasné, že to není skutečné.
Chtěl se postavit, ale Dean ho zadržel.
„Měl by si ještě odpočívat, co se vlastně stalo, někdo te napadl.
Sam zavrtěl hlavou.
„Nejsem si tedy jist.“
„Co myslíš tím, že si nejsi jist, samo se ti to nejspíš neudělalo,“ Chelsie se zasmála a Sam si povšimnul malého chlapce, který stal u dveří a bázlivě na neho hleděl.
„Chelsie vezmi svého bratra a jdete si hrát.
„Já bych chtěla zůstat tady.“
„Žádné ale, jdete si hrát,“ Deanův hlas zněl sice přísně, ale nikoliv zlověstně.
Chelsie pohladila Sama po tváři a poté vzala svého bratra za ruku a vzápětí obě dvě děti odběhly pryč.
„S dětmi jsou starosti, ale zároveň jsou něco úžasného, nikdy bych si nepomyslel, že se mi muže něco takového podařit.
„Deane. Myslím, že si musíme …,“ dovnitř vstoupila Deanova žena, Sam si nemohl v jejich očích nepovšimnout pohrdavého pohledu.
„Miláčku. Jsem rad, že ses tu objevila, měli bychom nechat Sama odpočívat.
„To je úžasný nápad lásko, chci ti něco ukázat,“ žena vzala Deana za ruku.
„Uvidíme se později brácho,“ po těchto slovech opustil pokoj.
Žena se k ležícímu Samovi přiblížila, naklonila se k nemu, nic neřekla, místo toho jí zasvítily oči, Samovi se zatnuly ruce v pěst, ale nedokázal se posadit.
„Dean je můj, pokus se mi ho sebrat,“ zašeptala ta žena a poté ho lehce kousla do rtu.
Když se narovnala, olízla se.
„Nechutnáš vůbec špatně, ale tvůj bratr je lepší.
„Co jsi zač, co po něm chceš?!“ Sam se pokusil postavit, ale najednou se cítil neskutečně slabý.
„Někdo kdo má pro něho slabost,“ žena se tiše zasmála a poté opustila pokoj.
O několik hodin později se už Sam cítil mnohem silněji, uzvedl se z postele, opláchl se a poté opustil pokoj, nebyl si úplně jistý, co přesně Deanovi řekne ani jaká bude Deanova reakce, ta žena nebyla obyčejnou ženou, což ho moc nepřekvapilo, ať už tuhle iluzi vytvořil kdokoliv, chtěl se ujistit, že v ní Dean zůstane.
„Cestou narazil na Chelsie, která mu zamávala, ty děti byly roztomilé a dokonce se i Deanovi podobaly, ale Dean tu nemůže zůstat, je to jen přelud.
Náhle ho bodlo v žebrech a tak se opřel o zeď, ruka mu prošla skrz.
Zhluboka se nadechl, tělem mu projela bolest, to místo, kde mel bodnou ránu ho bolelo, kdyby měl pár dní, tak by počkal, až se to více zhojí, ale on těch pár dní neměl, především Dean je neměl, jestliže měl Castiel pravdu o tom, že se bublina kolem Deana stává čím dál tím pevnější.
Ušel několik metru, ale poté se musel znovu zastavit, ať už se u Bobbyho stalo cokoliv, značně mu to zkomplikovalo situaci a to, že je ta žena démonka to jenom zhoršilo.
Dolehl k nemu dětský smích, přicházející z kuchyně, jakmile tam nahlédl, bylo mu jasné, že hledí na dokonalou americkou rodinku, díval se na Deana, jak se směje, jak lechtá svého syna, žena vedle něho se též usmívá, ale její úsměv pohasíná, když spatří Sama.
Oči jí potemní, ale zůstávala na svém místě, možná si uvědomovala skutečnost, že Sam není příliš velká hrozba.
„Deane, můžu s tebou mluvit?“ zavolal na svého bratra, ten přestal lechtat svého syna.
„O co jde, Same?“
„ Rád bych s tebou mluvil o samotě.
„Nemyslím si, že bys mu řekl něco, co by musel skrývat před svou rodinou, že ne Same?“ žena se na neho vyzývavě podívala.
„Potřebuji s tebou mluvit, prosím.
„Za chvilku jsem zpátky,“ políbil svou ženu a chtěl se zvednout, ale ta ho zadržela, do levé ruky mu vložila nuž.
„Pokud nebude zbytí, použij to.
„Je to můj bratr.
„Vypadá jako tvůj bratr a i kdyby to byl tvůj bratr, mám obavy, že blouzní.
„Nikdy by mé rodině neublížil.
„Deane miláčku. Máš vůbec představu, čeho jsou takový lidé schopní, včera když si odešel, tak mi vyhrožoval, že jestli tě nenechám jít, tak mi ublíží, nejspíš nejenom me, ale také naším dětem.
„To by nikdy neudělal, ne když nějakým způsobem přežil tu střelbu v bance.
„No pravě, obávám se, že se na něm ten zážitek podepsal, jestli se o něco pokusí, musíš ho zabít, jsi přece ochoten pro svojí rodinu udělat cokoliv, že ano miláčku?“
„Samozřejmě, že ano…“
„Nesmíš zaváhat, nesmíš mu dovolit, aby někomu z nás ublížit, zabij ho a potom budeme zas jen čtyři, zabij ho miláčku,“ a po tech tichých slovech ho pustila.
Sam, který se musel na několik vteřin odvrátit, si nevšiml nože, který Dean sebral ze stolu, dal si ruku za záda a pomalu se k Samovi přiblížil.
„Deane vím, že to…“
„Je to pravda, jsi tu proto, abys mi zabil mojí rodinu, žárlíš na me?!“ přerušil ho Dean ostře.
„Ne! To ti řekla ona? Není skutečná, nic z toho co kolem sebe vidíš není skutečně.“
„Dean se ušklíbl.
„Takže ani ty nejsi skutečný!“
„Já jediný ano, ale všechno ostatní je pouhá iluze.
„Myslím, že bys měl jít,“ doporučil mu Dean po krátké úvaze.
„Deane prosím! Vím, že je to těžké, ale ty děti nejsou skutečné, ta žena je ovládána démonem!“
Dean se na Sama díval a poté se rozesmál, byl to řezavý smích.
„Deane! Musíš me vyslechnout. Tohle není skutečné.
„Odejdi ihned z mého domu!“
„Deane! Musíš me poslouchat, tohle je pouhá iluze!‘
„Řekl jsem, ať odtud okamžitě odejdeš!“
„Deane poslouchej me…,“ Dean na neho namířil nuž.
„Nebudu to opakovat.
„Co se to tam deje maminko?“
„Nic. Strýček s tatínkem si jenom povídají.
„Odlož ten nuž Deane.
„Varoval jsem té Same,“ Deanova ruka s tím nožem vyletěla vpřed, Sam jen těsně uhnul, Dean zaútočil znovu.
„Deane! To jsem já Sam, jsem tvůj bratr.
„Jsi démon, který mě chce připravit o mojí rodinu!“ Dean znovu bodl a tentokrát nůž minul Samovo břicho jen o několik centimetru, Sam ustoupil ke zdi, netušil, co má dělat, Dean ho vůbec neposlouchal.
„Nedotkneš se mé rodiny démone!“ zavrčel Dean a znovu bodl,“ špička nože projela Samovi po kůži, ten sebral všechnu sílu a Deanovi ten nuž vyrazil.
Ten na nic nečekal a vrhl se na zem, Sam stejne tak i když s bolestnou grimasou, cítil, jak mu stehy na té bodné ráně povolují.
Dean potom noži chňapnul, ale Sam mu ho vyrazil a poté Deanovi uštědřil pěstí, Dean se během vteřiny vzpamatoval a Samovi se před očima zajiskřilo, Dean chňapnul po noži.
„Deane! Ta tvá žena je démon, ona je posedlá, tohle není skutečné, tohle není skutečné!“
„Lháři!“ zařval Dean a poté bodl, nůž však nezajel do Samova břicha, ale břicha Chelsie, která se tam objevila, ta vytřeštila oči, otevřela ústa a vzápětí se složila k zemi.
„Chelsie! Chelsie!“ třesoucí Dean jí chtěl vzít do náruče, ale Chelsie zmizela.
„Kde je, kde je má dcera?!“
Sam, kterému tekla krev jak ze rtu tak i z té bodné rány se ho dotkl.
„Žádná nebyla, ty nemáš žádnou ženu, žádného syna a ani žádnou dceru,“ Samovi sklouzla z Deanova ramene ruka a poté se zapotácel, obraz před očima se mu začal rozplývat.
„Tohle není skutečné? Tohle není skutečné?!“ zopakoval Dean několikrát a poté se postavil.
„Tvůj bratr má pravdu, nic z toho není skutečné, všechno zkazil, ale ve skutečnosti na tom nesejde, on každou chvíli zemře a ty se odtud nikdy nedostaneš,“ žena se zasmála, Dean chňapnul po noži, ale ona byla rychlejší a pohybem ruky ho narazila na zed, Dean se s bolestným heknutím svalil k zemi, pohledem zavadil o ležícího Sama, který mel své triko zbarvené do ruda.
Žena se znovu zasmála a poté do ležícího Deana kopla
„Jaké je to mít dokonalou rodinu a poté o ní díky svému bratrovi přijít.
„O nic jsem nepřišel, protože nic z toho nebylo skutečné, ty démonská čubko!“ z ženina hrdla se vydral vřískot a poté uštědřila Deanovi tvrdou ránu do boku.
„To je vše na co se zmůžeš, co jsi to za ubohou démonku, to i Meg toho zvládla víc,“ Dean si všimnul, že se Sam postavil a vrávoravým krokem se blíží k té žene.
„Ty ubožáku!“ znovu mu uštědřila jednu, druhou, třetí tvrdou ránu.
„Tomuhle já říkám solidní masáž, ale stejně bych potřeboval, aby si na některých místech přitlačila, no tak pusť se do toho, ty to bezpochyby zvládneš, Sam byl již téměř u ní, držel ve chvějící ruce ten nůž, ale než mohl bodnout, ta žena se otočila a se zlověstným úsměvem, uštědřila Samovi slabou ránu do míst, ze kterému mu tekla krev, Sama se zmocnila nepředstavitelná bolest, měl pocit, jakoby se mu trhaly organy, žena ho ranou poslala k zemi a shýbla se pro nůž, toho využil Dean, který si uvědomil, že drží v levé ruce sponku, zvedl se, přiskočil k ní a bodl jí do krku dříve než ona bodla Sama, žena zavřeštěla, zapotácela se a vzápětí se složila k zemi a z pootevřených úst se vyhrnul kouř, který se rozplynul ve vzduchu.
Dean poklekl k ležícímu Samovi k Samovi s krvavým obličejem a ještě více zakrvácenou košili.
„Same, slyšíš me? Já jsem nechtěl, opravdu jsem věřil, že je to skutečné, já… já…“
Sam mu slabě stiskl ruku.
„Není to tvá vina Deane, podstatné je, že sis to uvědomil…,“
„A co to znamená, že tohle není skutečné?“
„Pro tebe, ale já umírám i tam, Castiel mi zřejmě nemůže pomoc, jestli to nezvládnu, tak… tak…
„Tohle neříkej, vůbec to nevyslovuj, ty budeš v pořádku, ty musíš být v pořádku, zase to bude dobré, podruhé mi nemůžeš zemřít, no tak brácho Sammy, slyšíš me, podruhé se neopovažuj, podruhé se neopovažuj.
„Jednou to muselo přijít, snad sis nemyslel, že umřeme jako staří Dědci.
„Ale tohle není skutečné, sám si to řekl, Castieli! Castieli, co se děje?!“
V Bobbyho dome, leželi Bobby, Ellena a Jo na zemi, Castiel byl kopím přibodnut ke stěně.
„Same ty to zvládneš, ty to zvládneš, proč jsme ještě tady, když je tohle iluze, proč jsme ještě tady?!“
„Deane, jsi skvělý bracha, máš své vady, ale to k tomu patří, díky za všechno, díky za…
„Dost! Už ani slovo, to stačí, nic takového neříkej, budeš v pořádku, vždycky to nějak zvládneme!“
„Ty to zvládneš, tak jako vždy, pokud je tohle vše, tak chci, abys věděl, že…,“ Samovi klesla hlava a jeho stisk polevil.
„Same?! Dean s ním zatřásl, Same! Same no tak, no tak, tohle přece není skutečné, tohle přece není skutečné…,“ Dean dopadl na záda, kde prudce oddechoval a po několika vteřinách se on i Sam rozplynuli.

WHAT WAS THAT?! Bylo to skvělé, dokonalé, ale takhle to snad nedopadne Cítím, cítím pokráčko Moc jsi mě potěšil, jak rychle jsi přidal další část, která je mimochodem vážně skvělá, ale děsí mě představa, že by se kluci naši ušatí měli probudit a najít tam takový pohřebiště... hlavně kvůli tomu, že kdyby zvítězili démoni tak by je určitě nenechali žít. Uá, mám tolik představ, jak by děj mohl pokračovat a moc se těším! Doufám, že si odnesou nějaké šrámy, když byli ve svých temných zákoutí. Sam tam byl opravdu dlouho.
Děkuju

Doufam, že te další čast nezklamu a vskutku se to na nich podepiše:

Dean otevřel oči, nejspíš i díky chladu, který jim prostupoval.
Byl v Bobbyho dome, o tom nebylo pochyb, ale všechno kolem bylo zničené či nějak poškozené a především nikoho nikde neviděl.
„Bobby, Ellen, Jo, Castieli?“
„Tady jsem, Deane,“ ozval se Castielův hlas z vedlejšího pokoje.
Dean se postavil, tváře ho bolely, možná od té rany, kterou mu uštědřil Sam. Sam!
Rozhlédl se kolem sebe, spatřil ho ležet u stěny, nehýbal se.
„Casstieli musíš mu pomoc!“
„Rád bych, ale nemohu.
„Proč nemůžeš…?“ jakmile vešel do druhé místnosti, pochopil.
Bobby, Jo i Ellena leželi bez hnutí na zemi a Castiel byl přibodnut kopím ke steně.
„Jsou…?“
Castiel zavrtěl hlavou.
„Jsou jen v bezvědomí, ale tvůj bratr umírá, musíš me odtud dostat.
„To jako mám vytáhnout to kopí?“
„Na to jak vypadáš, jsi poměrně bystrý.
„To měla být…,“ Dean mávl rukou a poté k nemu přistoupil.
„Očividně jich na vás bylo moc, proč vás nezabili?“
„To není to, co ten démon chce.
„Ty víš, co ten démon chce?“
„Chce způsobit co nejvíc bolesti, navodit pocit selhání, méněcennosti, úplného zoufalství a…“
„Pochopil jsem,“ Dean uchopil to kopí.
„Jsi si jistý, že nevykrvácíš?“
„Musíš v to doufat, škubni rychle a přesvědčíme se.
„Jsi Samova poslední naděje.“
„Mohl by si prosím tím kopím škubnout?“
„Jasně jdeme na to,“ Dean uchopil to kopí co nejpevněji a vzápětí s ním škubl, domem se nesl Castielův bolestný výkřik, ale kopí bylo venku.
Castiel se nejprve oprášil a to i přesto, že mel v břiše díru a teprve potom přiložil ruce na své břicho a jeho rána se během několika málo vteřin zahojila.
Poté se podíval na Deana, otevřel ústa, ale místo slov se zapotácel, Dean ho na poslední chvíli zachytil.
„Jsi si jistý, že to zvládneš?“
„Pokud před dveřmi nestojí žádny jiný Anděl, poté to zvládnu.
„To mel být pokus o vtip?“
„Nikoliv. Tohle se občas stane, pomož mi do druhého pokoje, mé síly nejsou takové, jaké bych si v tuhle chvíli přál mít.“
Dean ho tedy podepřel a společně přešli do místnosti, kde ležel Sam, ve tváři bledl, triko nasáklé krví.
„Nesmí být pozdě!“
„Postav se o kousek dál,“ vyzval ho Castiel a poté k Samovi poklekl, nedbal skutečnosti, že se mu zatočila hlava.
„Bud s námi otče,“ zamumlal a poté přiložil své ruce na bodnou ránu, zprvu se nic nedělo, Deana začal svírat pocit, že je příliš pozdě, ale záře kolem Sama se přece jen nakonec objevila.
Castiel nepřestával navzdory tomu, že se mu znovu zatočila hlava, na čele mu vyrazily krůpěje potu, obě dvě oči začaly slzet, pokračoval, dokud se ta rána nezačala uzavírat, když po ní nezůstala žádná stopa, záře zmizela a on se zvrátil dozadu.
„Castieli! Dean k nemu přiskočil.
„Budu v pořádku, postarej se o Sama,“ zamumlal Castiel.
„Dekuju, dekuju…,“ Dean přešel k Samovi, který ztěžka otevřel své oči a několikrát zmateně zamrkal.
„Kde to jsem, co se stalo?“
„Nejsem si úplně jist. Jsme v Bobbyho dome, Castiel tě dokázal přivést zpátky.
„Castiel? Sam se zvedl, vždyť ten úplně hoří.
„Cože? Je to vůbec možné, můžou Andělé dostat horečku?“
„To já nevím, ale vypadá to tak.
„Castieli, co se deje, jsi ok?“
„Bude to dobré,“ zamumlal Castiel, ale poté se obrátil na břicho a oba dva uslyšeli dávivé zvuky.
Sam se na Deana podíval, ten nevěděl, co má říct.
„Deane, Same, jste to vy?“ ve dveřích se objevila Jo, pohled jí padl na ležícího Castiela.
„Co se stalo, on se poz…?“
„Vyléčil Sama, určité bude v pořádku,“ jakmile to Dean dořekl, ozvaly se další zvuky.
„Co se tu deje, Deane, Same?“ Bobby se k nim vydal.
„Castieli ty mi zvracíš na mou podlahu?!“
„Bude to dobré,“ Castiel si utřel ústa, mávl rukou a podlaha byla opět čistá.
„Nechci vedet, kam to šlo,“ poznamenala Jol a poté bratry objala.
„Hej hej jsme ok, bylo to těsné, ale jsme ok.
„Však proto to dělám,“ Jo od nich ustoupila.
„Mám se ptát, co to máte obličeji?“
„Jen takové malé nedorozumění, že ano Same?“ obrátil se k Samovi, ale ten se držel za uši, slyšel totiž ženský hlas, jak říká.
„Přišel čas, aby si zaplatil, Same, neměl si nás nechat zemřít, nemel si nechat mého muže naživu, on me připravil o mé děti, o můj život a já tě také připravím o něco cenného!“
„Same, jsi v pořádku, Same?!“ Dean s ním zatřásl, bolest spánku zmizela.
„Duch té ženy, té, kterou zavraždil její manžel před více jak sto lety, se chce pomstít.
„Zavraždil, o čem to mluvíš?“ nechápala Jo.
„Ocitl jsem se na konci 19 století, manžel té ženy je týral a já ho nechal žít a on ji a jejich dvě děti zabil a duch té ženy se teď chce pomstít, myslím, že to souvisí s tou školou, do které jsme šli a ve které zmizeli studenti, a když…“
„Same možná by sis měl odpočinout.
„Jsem v pořádku. Vím, jak to zní, ale ta škola s tím vším souvisí, v té škole bude nejspíš i muž, který me přinutil, abych se vás pokusil zabít, měli bychom se tam…“
„Fajn, fajn, my ti věříme, jestli je tam ten chlap, pošleme ho tam, kam patří a s tím duchem si poradíme, že ano?“ obrátil se na ostatní, ti se sice tvářili pochybovačně, ale přikývli.
„Budeme vás informovat.“
„Na to zapomeň, Deane, jdeme s vámi,“ ozval se Bobby.
„Přesně tak,“ potvrdila Jo.
„Moje dcera má pravdu. Jestli jsou v té škole démoni, bude nás potřeba všech,“ Jo své matce vděčně stiskla ruku.
„Není to obyčejný démon,“ ozval se Castiel.
„Tak nějak jsem si to myslel, ale to nic nemění.
„překvapilo by me, kdyby ano.
„Nechceš doufám říct, že jdeš s námi?“
„Pochopitelně, že jdu.
„Bez urážky Cassi, ale vypadáš no tak jak vypadáš…
„Vy víte jak jednomu zalichotit.
Bobby s Jo posbírali ze země zbraně a rozdali je.
„Našla by se pro me taky nějaká?“ chtěl vedet Castiel
„Kapesní nuž?“
„Ten postačí,“ Castiel si ho zastrčil za kalhoty.
„Ještě maskáče, podmalovat obličej a bude s tebe hotový rambo?“
„Rambo kdo?“
„zapomeň na to. Ok. Myslím, že máme vše, řekl bych, že je čas na menší démonský guláš.
„Všichni se na Deana podívali.
„Co je? Cokoliv co bych já uvařil, by bylo chutnější, než to co nám tam vařili oni.
„Nezdrážděme žaludky více než je nutné,“ popíchla ho Jo a poté opustila dům, ostatní jí následovali, jako poslední odešel Dean, který zavrčel.
„Dráždit, byl bych bezpochyby skvělým kuchařem.
Tři z nich odjeli Impalou, dva přenesl Castiel, nikdo z nich si nepovšiml bledého přízraku, který je zdálky sledoval.

Zklamal? Vůbec ne! Pobavila jsem se Castiel je nad hrobem vtipnej xD Těším se na pokračování Jsem ráda, že přidáváš takhle průběžně... teda až moc brzy na to by si jeden zvyknul Baví mě představa trpícího Sama, který se snaží ze sebe rychle vysypat všechny informace, které má.
Děkuji, děkuji a ROZHODNĚ JSI NEZKLAMAL!

abi: To me teší. Další bude až přiští týden, takže jsem takže jsem napsal další., aby nebyla taková pauza a co se týče Sama, jeho utrpení teprve začíná:-)

No, to mně ani neříkej, že máš v plánu trápit Sama ještě víc.

Mason: Mučeného Sama není nikdy dost! Děkuji, děkuji Budu se těšit Stejně budu asi celý týden v práci tak alespoň na nějaký oddych se budu těšit

Janči, Sam umí krásně trpět

konečne je tu další čast, ješte dve zbyvají

Sam během jízdy hleděl před sebe. Dean si byl jeho zamyšleného výrazu vědom, ale soustředil se na řízení, trochu ho uklidňoval fakt, že Jo seděla vedle Sama.
Tomu o vteřinu později spadlo něco do oka, když si to oko vytřel, spatřil na silnici ženu se dvěma dětmi.
„Deane bacha!“ Dean, který nic neviděl, prudce zabrzdil, Jo mela co dělat, aby se udržela na sedadle.
Dean se otočil.
„Vždyť před námi nikdo není, tímhle si zničím auto.
„Promiň. Myslel jsem, že někoho vidím,“ zamumlal Sam a pootočil hlavou, ihned sebou cukl, na pravé straně stala žena se dvěma dětmi, všichni tři měli pořezané tváře.
Ani na druhé straně to však nebylo lepší, hleděl na skupinku mladých lidí, kteří měli bledé tváře, vpadlé oči.
Sam zavřel oči, a když je otevřel, všichni byli pryč, Dean s Jo se na nej koukali.
„O co tady jde, Same?“
„O nic, jsem v pořádku, nic to není.
Dean se zatvářil pochybovačně, ale otočil se zpět k volantu.
Jo chtěla položit svojí ruku na Samovu, ale ten ucukl.
„Jsem v pořádku,“ Jo se tedy malinko odtáhla.
„To doufám. Cass, Bobby a Ellen tam na nás čekají,“ zabručel Dean a vzápětí se auto rozjelo.
Ujeli asi 300 metrů, když se kolem nich rozlehl křik, alespoň si to Sam myslel, ten křik byl nesnesitelný, zacpal si uši, ale nebylo to nic platné, ten křik byl příliš silný.
„Dean znovu zastavil a zlehka se svého bratra dotknul, ten sebou škubl a ten křik zmizel.
„Možná, že by bylo lepší, kdyby sis někde odpočinul, zvládneme to i bez tebe.
Sam prudce zavrtěl hlavou.
„Nepotřebuji odpočívat, jsem v pořádku.
„Je mi jasné, že si to myslíš, ale podle me toho na tebe bylo v poslední…“
„Jsem v pohodě!“ zařval Sam a udeřil Jo.
„Promiň! Promiň! Promiň!“ Já jsem to…“
„To je dobré. Jsem lovkyně, musím něco vydržet, ale Dean má pravdu, možná by sis mel odpočinout.
„Nepotřebuji odpočívat, a jestli to ještě jednou zmíníte, dojdu tam sám.
Jo pohledla na Deana, ten bezradné pokrčil rameny.
Impala se tedy znovu rozjela, Sam se od Jo odtáhl na druhý konec, ta se k nemu nesnažila přiblížit.
O několik vteřin později, se vedle neho objevila mladá žena v bílých krví pokrytých šatech.
„Co po me chceš?“
Žena k němu otočila svojí znetvořenou tvář a na rtech se jí zjevil úsměv.
„Myslíš, že víš, co po tobě chci Same Winchestere.
„Nemůžu to změnit, ani kdybych chtěl.
„Myslíš, že ne, ale můžeš udělat jinou věc.
„Jakou, jak to mohu odčinit?“
„Uškrť me, zardou me, ano, ano, udelej to, zardus jí, zardus jí,“ vedle té ženy se objevil mladík a stejne stará dívka.
„Zardousit, proč bys něco takového chtěla?“
„Na tom nezaleží, udelej to a já a mé děti odejdeme, umožníš nám přejít na druhou stranu, to je přece to co chceš, že ano Same?“
„Je to to co on chce, je to ono,“ přizvukovali mladík s dívkou.
„To neudělám, to není správné.
„Musíš to udělat, jen tak odčiníš svojí chybu, udelej to a my budeme svobodní, budeme svobodní!“ Jo, která sledovala krajinu ze strany, si nevšimla, že se k ní Sam přesunul, uvědomila si to teprve ve chvíli, kdy se jeho ruce obtočily kolem jejího krku.
„Tak je to správné a ten zmáčkni, udus me, udus jí,“ opakovali ti dva.
Same, co to děláš, copak si se zbláznil?!“ vykřikla Jo, ale jeho ruce zesílily svůj stisk.
„Jen tak je nechám jít, jen tak je nechám jít,“ mumlal Sam nepříčetně.
„Deane! Deane!“ Deane se ohledl a poté prudce šlápl na brzdu.
„Pust me, Same pust me, nevím, co si představuješ, ale pust me, Samovi prsty se však i nadále svíraly kolem jejího krku.
Dean vyskočil z auta a odtrhl Sama od Jo, která se několikrát zhluboka nadechla.
„Nech me! Musím to udělat nech me!“ vzpouzel se Sam, ale Dean ho držel pevne.
„Copak už se úplně pomátl, Castieli! Potřebujeme tě tady, Castieli!“ ten se však neobjevil, jelikož se společně s Ellen a Bobbym ocitli v obklíčení studentu a učitelů z nichž měli všichni černé oči a bledé tváře.
„Takhle jsem si to teda nepředstavoval, kde jsou sakra ti tři, co je tak zdrželo, co uděláme, nemůžeme je přece zabít.
„Ale ani se nemůžeme nechat zabít," podotkla Ellen, která v rukou studentu a učitelů viděla poměrně velké kameny.
„Ten démon musel o nás vedet, nejspíš přes Sama, očividně ho má stále v moci,“ zavrčel Bobby, který o něco zakopl, zavrávoral, ale podařilo se mu udržet na nohou.
„Dean me volá,“ oznámil jim Castiel, který rozevřel svá křídla a tak je chránil před případnými útoky.
„Musí to být něco vážného, jdi to zjistit.
„Jestli to udělám, nechám vás tu bez ochrany.“
„Když to neuděláš, můžu o ty dva přijít a Ellen muže ztratit dceru.
„Bobby má pravdu, jdi za nimi.
Castiel přikývl a poté se přemístil k tem třem.
Objevil se tam ve chvíli, kdy zcela nepříčetný Sam rozdával jednu ránu za druhou, jak Dean tak Jo se ho marně snažili dostat na zem.
„Cassi. Je úplně nepříčetný, co se to s ním deje?!“
„Kde je Bobby a máma?“
„Musí to zvládnout.
„Tys je tam nechal samotné?“
„Nejsem si vědom, že bych měl dvojče, které by mohlo být u nich.
„Ale teď jsou úplně bez ochrany!“ Jo se k nim rozeběhla.
„Jo!“ Dean se chtěl rozeběhnout za ní, ale Castiel ho zadržel.
„Budu tě potřebovat tady.
„Ona me potřebuje!“
„Tvůj bratr tě potřebuje víc.
Dean sledoval jak Jo dobíhá ke své matce, ta jí objímá a jak se na následně vrhá skupina studentu a učitelů a všichni tři se mu ztrácí.
„Deane! Jestli chceš pomoct svému bratrovi, musíš se soustředit, ten démon je nezabije, ne hned.
„Dobře! Dobře! Co mám udělat?“
„Převezmu dočasně jeho nejtemnější zákoutí.
„A zvládneš to? Vždyť nemáme ponětí, co mu tam ten prokletý démon nasadil!“
Castiel se na Deana zadíval.
„Nejspíš ne, jsem stále slabý.
„Co to znamená?“
„To není podstatné.“
„Jak to myslíš? V tom případě musí být ještě jiný způsob jak Samovi pomoct!“
„Žádný jiný není, nesmíme ztrácet čas, jakmile to udělám, musíš mi tohle vrazit do břicha a poté jít zachránit své přátele.
„Co je to?!“ Dean hleděl na stříbrnou tyčku.
„Opravdu chceš ztrácet čas takovými otázkami?“
„Castieli, co se stane?!“
„Nic dobrého, tahle věc mi má zabránit v učinění něčeho mnohem horšího a teď ho chyt za ruce a za žádnou cenu ho nepouštěj.
„Co chceš dělat?“
„Přestaň se vyptávat a udelej to!“
Dean tedy přiskočil k Samovi, obešel ho a následně mu chytil obě dvě ruce.
Sam sebou začal škubat, jeho rty se zkřivily do děsivé grimasy, levou nohou kopl Dean do holené, ale Dean ho i přes bolest nepustil a Sam sebou znovu několikrát zaškubal, pokusil se svojí hlavou udeřit do Deanovi hlavy, ale ten včas uhnul.
„Dělej Cassi už ho dlouho neudržím,“ Sam Deana znovu kopnul, tentokrát do stehna, Dean ze sebe vyrazil bolestný výkřik, Castiel ke
Zmítajícímu Samovi přiskočil, nohou přihrál zářící tyčku k Deanovým nohám a poté vnořil obě dvě své ruce do Samových spánků, ze Samova hrdla se vydral nelidský řev, škubal sebou ješte s vetší intenzitou, uštědřil Deanovi další tvrdou ránu, tak tvrdou, že Dean na několik vteřin ztratil dech, ale ani tak svého bratra nepustil a Castiel měl své ruce stále vnořené i přesto, že mel obličej celý orosený, nohy měl najednou neskutečně těžké, začal ztěžka dýchat, ale své ruce měl v Samově hlavě stále vsunuté, Sam ze sebe vydal další řev a poté jeho telo náhle povolilo, Dean ho pustil, Cass vytahl své ruce, zavrávoral v očích se mu objevilo zablesknutí.
„Udelej to!“ vyrazil ze sebe a poté klesl na kolena.
Dean toužil zjistit, jak je na tom Sam, ale věděl, že musí udělat to, co mu řekl Castiel, uchopil tu zářící tyčku, byla poměrně studená, přiblížil se ke klečícímu Castielovi, kterému na rtech pohrával pohrdavý úsměv
„Na tohle nemáš, Deane, jsi příliš velký slaboch, dej mi to!“ Castiel chňapnul po jeho ruce, ale Dean uskočil a vzápětí mu tou zářící tyčkou zajel do břicha.
Castiel vytřeštil oči, otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo a vzápětí se složil k zemi.
„Doufám, že víš, cos po mě chtěl,“ zamumlal Dean a poté přiskočil k Samovi, který se pomalu probíral.
„Same, jsi to ty, jsi v pořádku?“
„Deane, co se stalo, kde to jsme?“
„Jsi sám sebou?!“
„Myslím, že ano, ta žena i ty děti a ti ostatní jsou pryč, co se stalo?“
„Povím ti to později, teď musíme zachránit ostatní.
„Kde jsou?“
„Ti studenti a učitelé je odvlekli dovnitř.
„Co se stalo Castielovi?“
„Ten bude jistě v pořádku, musíme jít.
Oba dva tedy proběhli kolem Castiela, který se svíjel na zemi, obklopen tou ženou, dětmi a několika mladými lidmi.
Doběhli ke dveřím a zalomcovali s nimi.
Všude kolem nich bylo až mrtvolné ticho, v okamžiku, kdy si začínali myslet, že je snad odvlekli někam jiným, k nim dolehl mužský, pak ženský, pak zase mužský, pak jiný ženský řev.
Dean znovu zalomcoval těmi dveřmi, ale bylo to marné, nepomohlo ani, když se k němu připojil Sam.
„Bobby! Bobby! Dostaneme vás odtamtud! Slyšíš me Bobby!“ odpovědí mu byl nový řev plný bolesti.

Jsem tu, po dlouhý době, nemohla jsem se dostat k počítači. Těším se na další části, popravdě jsem doufala v trošku propracovanější mučeníčko, toho není nikdy dost, nebo bych ho nechala trpět ještě chvíli Připomnělo mi to díl, kdy Castiel v sedmé řadě přebere od Sama Lucifera po roztříštění zdi. Ale jinak to bylo moc milé

A je tu další čast:

Jeden z mužů uchopil Jo za vlasy.
„Udělejte to me!“ ozvala se Ellen, ale další muž jí loktem udeřil do obličeje, Ellen se před očima zatemnělo.
Bobby sebou škubl, ale víc toho nemohl udělat.
Muž co držel Jo za vlasy zatahal, Jo navzdory své snaze mlčet vykřikla.
Muž jí znovu za ty vlasy zatahal, jako by v tom nacházel potěšení, Jo se ohnala rukou, druhý muž jí tu ruku chytil a s úšklebkem jí zlomil malíček, místností se nesl bolestný křik, slzy se jí vyhrnuly z oči.
Vzápětí jí ten, co jí držel za vlasy uhodil do zad, poté znovu.
„Nechte jí vy zbabělci, pojďte to zkusit na me!“ vykřikl Bobby, ale muži ho ignorovali, jeden z nich kopl Ellen do žeber a po chvilce se chystal udeřit znovu, když ho zastavil zvučný mužský hlas.
„To by pro tuhle chvíli stačilo.
Muži uštědřili Jo a Ellen dvě poslední rány a poté od nich odstoupili.
„Jsi v pořádku mami?“
„Zvládnu to…,“ zachraptěla Ellen.
„No není to úžasné?“ muž přistoupil k Bobbymu, který na něho pohrdavě hleděl.
„Proč ten výraz? Kdyby Sam udělal co mel, tohle jsme si mohli ušetřit.
„To, že to neudělal, vás muselo naštvat.
Muž se tiše zasmál.
„Jen hlupák by si myslel, že vás muže všechny zabít, vlastně je dobře, že nezabil nikoho z vás.
„Co po nás chcete?!“ otázal se Bobby nejpevnějším hlasem, jakého byl v tu chvíli schopný.
Muž se nejdříve rozhlédl po místnosti a poté se otočil zpět k Bobbymu.
„Ono to není jasné? Pokud se nemýlím, tak jste tu jen vy a vaše dvě přítelkyně.
„Jestli jim ublížíte…!“
„Ublížíme? Máte me snad za podřadného démona?“
„Přesně to mám.“
V mužově tváři škublo, ale ihned se ovládl.
„Je mi jasné, jaký jste měl vliv na ty dva-.
„Když už o nich mluvíte, Sam s Deanem vám nakopou zadky.
„Opravdu?“ muž před Bobbym si pomalu urovnal své vlasy.
„A jak to hodlají udělat, ty dveře jsou velmi silné, pane Singere, vy na druhou stranu…,“ muž ustoupil a následně dal pokyn, k Bobbymu přistoupili dva muži a uštědřili mu několik slabších, ale přesne mířených ran.
Muž se před Bobbyho znovu postavil.
Být na me, kochal bych se tímto snad celé hodiny, ale bohužel mám plno práce, přivažte je,“ hned jak to řekl, čtyři muži dotáhli Ellen a Jo k židlím, ke kterým je řádně přivázali.
Muž před Bobbym si nejprve z prstu sfoukl smítko a poté řekl.
„Mám v oblibě, jednu takovou hru pane Singere, jmenuje se podřezávání ženských krků.
„Nikdy me k něčemu takovému nedonutíte!“
„To samé říkal i Sam a málem se mu vás podařilo zabít, tak proč si ten marný odpor neušetříme?“
Bobby sebou škubl a vzápětí udeřil svojí hlavou do hlavy toho muže, ten překvapene zavrávoral, ale po několika vteřinách se vzpamatoval.
„Soudím, že nebudete typem na konverzaci, vemte ho k židli a přineste prášek.
„Nechte me!“ Bobby se pokusil osvobodit, ale bylo to marné, muži co ho drželi, byli příliš silní.
Z jiné místnosti přišla mladá žena, která ve své ruce něco nesla,“ Jo i Elllen na ní hledeli zatímco se snažily osvobodit, ale ty provazy byly utaženy velmi pevne.
„Otevřete mu ústa!“ přikázal muž v obleku, dva muži tak učinili, mladá žena se k Bobbymu přiblížila, ten se pokusil semknout rty, ale jeho snaha byla marná, dívka mu ten prášek vložila do úst a také několik kapek vody a následně mu ty ústa zavřela.
Bobby se to snažil nepolknout, ale nemohl tomu zabránit, ten prášek mu sklouzl po jazyku dolu.
Bobby sebou několikrát škubl, v koutcích se mu objevila pěna.
Ted jsem si uvědomil, že by to i nemusel přežít, přece jen není nejmladší,“ poznamenal muž se založenýma rukama.
Bobby!“ vykřikly obě dvě naraz, Bobby se přestal chvět, pěna v koutcích zmizela a jeho oči získaly prázdný výraz.
„Bobby.,“ zašeptaly Jo i Ellen s náznakem strachu.
„Výborně. Můžete ho rozvázat a dejte mu vhodný nuž,“ jeden z mužů tak učinil, Bobby se postavil a s jiskrou v očích si prohlížel nuž, který držel v ruce.
„Tak která z nich to bude, pane Singere?“
Na Bobbyho tváří se objevil krutý úsměv, obě dvě se zachvěly a poté přistoupil k Jo. Bobby já vím, že to teď nemáš lehké, ale vím, že tam někde jsi a jistě existuje šance, jak ti pomo…,“ Jo to nemohla dokončit, jelikož jí Bobby jedním švihem podřízl krk.
„Excelentní, vskutku, skvělý tah pane Singere.
„Bobby?! Co jsi to udelal?!“
„Něco co vás dvě umlčí,“ Bobby se k ní sklonil, přiložil jí nuž ke krku, ale než řízl, téměř neslyšně zašeptal.
„Není mrtvá,“ a poté udelal Ellen to, co její dceři.
Dean už po několikáté udeřil do tech dveří, všechny jeho pokusy byly marné.
„To nemá smysl Deane.
„To je mi jasné, ale musíme něco udělat, ten parchant musí zemřít.
„Taky ano, ale to muže udělat jen někdo, kdo je jako on.
„Co tím..,“ Deanův pohled padl na svíjejícího se Castieli.
„Ten je nám v tuhle chvíli k ničemu, Ellen, Jo, Bobby můžou být mrtvý!“
Sam se zvedl a pomalu se ke svíjejícímu Castielovi vydal.
Dean ho zadržel.
„Co si myslíš, že děláš?!“
„Chystám se to od něho převzít zpět.
„Zcvokatil si snad?!“
„Ne. Ani já, ani ty nemáme proti tomu démonovi šanci, zastavit ho muže pouze castiel.“
„A co když ne, to takhle zůstaneš napořád!“
„Deane! Já to musím udělat, to kvůli me umřeli!“
„To je sice dost blbé, ale to bylo někdy před stodvacetin let!“
„Musím to udělat Deane, jestli ho Castiel nezastaví, kdo ví, co ten démon způsobí.
„S tím si nějak poradíme, ale tohle je vydlážděná cesta k šílenství anebo k něčemu horšímu!“
„Musíme myslet na ostatní, je to naše povinnost.
„Na ostatní kašlu, teda nekašlu, ale ty jsi můj brácha, copak nevidíš, že je slabý, co když to nezvládne?!“
„Zvládne, pokud použijete Impalu.
„Impalu? Ty myslíš mojí impalu?“
„Přesne tak. Pokud se rozjedete z patřičné vzdálenosti, budete mít moment překvapení.
„A co když ty dveře nevyrazíme?“
„Pak bude nejspíš všechno jedno, ale ono to půjde a teď odstup,“ Dean zůstal na místě.
„Deane. Čím dřív, tím vetší šance.
„Jestli ho zabijou, ty takhle zůstaneš napořád.
„Nezabijou, jsi lovec, on Anděl, co se může pokazit.
Dean se ušklíbl a poté neochotně ustoupil na stranu.
„Dekuju,“ zamumlal Sam a potom přistoupil ke svíjejícímu Castielovi.
„Same?! Zadržel ho Dean.
Sam se na svého bratra podíval.
„Dostaneme je a poté z toho dostane i tebe!“
„Já vím,“ odvětil tiše Sam a poté se dotkl Castielovi hlavy.
„Jsem připraven,“ poté zavřel oči, Castiel sebou přestal škubat, značně se mu ulevilo, zato Samovi se podlomily nohy, neuvěřitelně ho rozbolela hlava a o vteřinu později již opět videl tu ženu, její děti a několik tech studentu.
Ta žena se usmála, byl to zlomyslný úsměv.
Castiel se postavil.
„Proč to Sam udelal?“
„Už se na tebe nevydržel koukat, došlo mu, že jestli někdo muže toho démona zastavit, jsi to ty.
„Došlo mu také, že pokud selžu, zůstane takhle napořád.
Dean se podíval na svého bratra, který se na zemi svíjel v bolestné agonii a poté odvětil.
„Ano…, je si toho vědom.
„Dobrá,“ Cass chtěl zmizet, ale Dean ho zadržel.
„Sam navrhl, ať použijeme mé auto jako moment překvapení.
„Tvé auto?“
„Jo. Barrackovo jsem nesehnal.
„Koho?“
„Na tom nezaleží, jdeme na to,“ Dean s Castielem sedli do auta, Dean s ním zajel dozadu, kde se dotknul předního skla a poté prudce šlápl na brzdu a o několik vteřin později narazilo auto do tech dveří, ozvala se ohlušující rána a dveře se vyvrátily.

Tak tahle část mě naprosto překvapila, byla ohromující... jsem ráda, že si to Sam přebral a tudíž zase může trpět
Popravdě jsem zvědavá, psal jsi, že tohle jsou poslední dvě části, takže eventuálně je tohle předposlední, tak doufám, že to příliš rychle neutneš, když už jsi psal celou povídku v tak skvělém tempu. Bylo to akční, ale nikam jsi nepospíchal, abys rychle ukončil povídku, doufám, že to nebude: dej si prášek cukru a bude ti hej
Děkuju bylo to vážně skvělý

Dean se rozkašlal, všude kolem něho byl prach.
„Tohle nebyl nejspíš nejlepší nápad.
„Lepší nežli můj,“ ozval se vedle něho Castielův hlas a vzápětí mu Castiel pomohl vstát.
„Postaral ses o toho démona?“
Castiel zavrtěl hlavou.
„Jakmile se ozvala rána, zmizel.
„Zatraceně!“
„Kdybych se tady s námi objevil, byli bychom na ráně, neměli bychom šanci.
„Takže mi říkáš, že ho mé auto, které je zničené, vystrašilo?“
„Auto nemůže člověka vystrašit.
„Vážné Castieli? Metafory znáš ten pojem?“
„Mlhavě.
Dean se oprášil a poté zakřičel.
„Bobby, Ellen, Jo?!“
Nejprve se nic neozvalo, ale po chvilce někdo zakašlal.
„Jo jsi to ty?“
„Deane, co se stalo, to vy jste sem vlétli?“
„Jo. Byl to Samův nápad, jste v pořádku?“
„Jo myslím, že jo, ale nechápu, jak je to možné, vždyť nás Bobby podřízl…“
„Cože vás?“
„Ten chlap mu dal spolknout ten prášek, ten co dal Samovi a on se nás pokusil zabít.
„Sakra! Sakra!“
„Tohoto není třeba,“ promluvil Castiel klidným hlasem.
„Tohohle, že není třeba? Ten parchantský démon…“
„Udelal přesne to, co jsme předpokládali.
„Jak to myslíš?“
„Castiel mi dal jeden ze svých andělských pilulek, chutnala příšerně, ale splnila svůj účel, zcela neutralizovala ten prášek,“ před Deanem se objevil Bobby.
„Bobby? Jsi to opravdu ty?!“
„Řekl bych, že ano, v jednu chvíli to bylo na vážkách, ale myslím, že jsem to zvládl
„Díky bohu!“ Jo ho objala.
„Hej, hej to nebylo nutné.
„Promiň,“ zamumlala Jo.
„To je dobrý i tvrdí chlapy něco takového jednou za čas potřebuji.
„Jsem ráda, že jsme živé a ty jsi ty, ale vždyť si nám podřízl krky, já jsem to cítila,“ ozvala se Ellen.
„Použil jsem na vás trik, který jsem se naučil jako mladík v cirkusu, muselo to být opravdové, naštěstí jeho poskoci neměli čas to zkontrolovat, vzhledem k tomu, že sem vlétlo to auto.
„Když už mluvíme o aute, kde je Sam a co se stalo s těmi, co byli poblíž toho démona, vzal si je sebou?“
„To bych neřekl,“ Bobby ukázal dozadu, bylo tam na sebe nakupeno několik těl.
Sama jsme nechali venku, jeho stav je….“
„Někdo je právě u něho,“ přerušil ho Castiel.
„Co tím myslíš?“
„Ten démon je v tuhle chvíli u Sama.
„Do hajzlu!“ Dean se rozeběhl, Castiel ho následoval, toho následovala Jo.
Castiel se přemístil před Deana, ale ani on nedokázal zabránit tomu, aby ten muž i se Samem nezmizel.
„Same!“ zakřičel Dean.
„Najdeme ho, dokážu ho vycítit.
„Neměl, jsem ho tady nechávat, byl jsem idiot, když jsem si myslel, že díky vyražení tech dveří toho démona ochromím a snadněji zabijeme, on nám nejen unikl, ale ješte ke všemu má Sama, který je naprosto bezbranný.
„Najdeme ho, ten démon mu jistě nechce ublížit,“ pokusila se ho uklidnit, ale on jí od sebe odstrčil.
„Jak jsem mohl být takový idiot!“
„Deane, Jo, jeden z nich je stále naživu,“ dolehl k nim Ellenin hlas.
Dean se tam ihned rozeběhl, přirazil mladého muže ke zdi.
„Kde je, kam ho ten bastard vzal?“
Mladík se na Deana podíval a v očích se mu odráželo opovržení.
„Kde je?!“ zařval Dean a uštědřil mladíkovi několik tvrdých ran.
„Deane. Tohle není správný…,“ Dean toho mladíka znovu několikrát udeřil.
„Kde je, kam se schoval?!“
„Nic ti neřeknu, můžeš me třeba umlátit k smrti,“ zamumlal výsměšně ten mladík a vzápětí si olízl rty.
„Vážně? O tom se ještě přesvědčíme, kde je, kde je?!“ Dean toho mladíka několikrát udeřil kolenem do břicha, ten mladík se zachechtal.
„Tvoje snaha je marná Winchestere!“
„Nech ho me,“ Castiel Deana odstrčil a zadíval se na toho mladíka, jehož pohrdavý výraz se změnil v ustrašený.
„Můžeš mi to říct hned anebo to zjistím tou druhou cestou.
„I když to zjistíte, nikdy to nestihnete.
„Co nestihneme, co s ním chce udělat?!“
Mladík se zasmál, v jeho očích se zalesklo, pohled mu padl na Jo, která měla ovázaný malíček.
„Jaký je to pocit, bylo to příjemné?!“
„Dean ho znovu přirazil ke zdi.
„Soustřeď se na Sammyho ty démonský šmejde, co s ním hodlá udělat?“
„Nemám vám co říct, ať si to ujistí ten Anděl!“
„Užij si to,“ Dean od něho odstoupil a Castiel se na toho mladíka znovu zahleděl.
Mladík mu ten pohled opětoval.
„Myslíš si, že si zabil všechny, kteří mohli za smrt těch dětí, ale mýlíš se, jeden z nich stojí před tebou, ty děti trpěly, bylo to něco úžasného, možná bych to měl dělat častěji.,“ Castielovi ruce se mu obepnuly kolem krku.
„Zmáčkni Anděly, no tak zmáčkni,“ Castiel měl semknuté rty, ale po chvilce je povolil.
„Ne dokud nezjistíme, kde ten démon Sama drží.
„Ne! Vydralo se z mladíkových úst a Cassovi prsty se mu vnořily do spánků a celým domem se rozlehl křik, Jo si zacpala uši, mladík sebou několikrát škubl a v místnosti se rozzářilo svetlo.
Když pohaslo, Castiel se otočil k ostatním.
„Zjistil si něco, kde je?“
„Nedaleko odtud.
„Tak na co čekáme?!“
„Deane….“
„Co je? Neříkej, že přijdeme pozdě!“
„To nejspíš ne, ale…“
„Ale co, co ještě víš?!
„Ta žena a ty děti nejsou skutečné, jsou stvořeni tím démonem.
„Já to věděl!“
„Jde o to, že jestli někoho z nich Sam zabije, zůstane již navždy uvězněn ve svém nejhlubším, nejtemnějším svědomí.
„To on nikdy neudělá!“
„Udělá, pokud nebude mít na výběr, pokud ho k tomu donutí,“ ozval se zachmuřeně Bobby.
Dean udeřil pěstí do zdí a poté on, Jo a Castiel zmizeli.
Sam se opět ocitl v místnosti beze dveří.
„Znovu ne,“ zašeptal. A sledoval, jak se k němu ze všech stran blíží mladí lidé s prázdnými pohledy.
„Znovu ne, znovu už ne,“ zamumlal, ale ti lidé se k němu blížili, až se k němu přiblížili natolik, že se na něho začali sápat, dotýkat, škrabat, Sam je odstrčil, ale oni na něho dotírali znovu a znovu bez ustání.
„Nechte me!" znovu je od sebe tvrdě odstrčil, ale nebylo to nic platné, jedna dívka a jeden cmladík sekli svými nehty po jeho obličeji, netrefili se, ale bylo to těsné a okamžitě to zkusili znovu, všichni naráz začali vydávat chrčivé zvuky.
„Dost! Dost, prosím, co po me chcete, dost, dost…,“ šeptal Sam na pokraji zhroucení, ale ti mladí lidé doráželi víc a víc, tvrději se na nho tlačili, sekli lehce do obličeje, do krku, Sam spatřil na poličce malý nůž, nemohl si vybavit, jestli tam ten nůž byl i před chvilkou, uchopil ho do ruky.
„Nechte me!“ máchl tím nožem doprázdna, ale na ty lidi to žádný dojem neudělalo, jeden z mladíků ho udeřil tvrdě do břicha, další mu uštědřil ránu do ramene, nějaká dívka ho začala tahat za vlasy, jiná ho udeřila do brady.
Zaznamenal mladíka, jak svírá ruku v pěst a ta pěst míří na jeho nos, neměl kam uhnout, ruce nohy i hlavu mu někdo držel, škubl rukou, ve které měl ten nůž a o vteřinu později zajel tomu mladíkovi s tím nožem do břicha.
„Nechte me být!“ zaječel přitom
Ve stejném okamžiku přibodl Dean muže v obleku. Ke stěně
„To bylo rychlé, ale bohužel ne dostatečně rychlé.
„Co tím chceš říct?!“
„Tvůj bratr právě zabil jednoho z nich.
„Lžeš!“ Dean toho muže tvrdě udeřil.
„Je to tak Deane, mluví pravdu,“ zamumlal Castiel
„Ne…, ne…,“ Deanovi vypadl nůž kterým chtěl toho démona zabít z ruky, dřív než tomu mohl Castiel zabránit, muž ten nůž sebral a zabodl si ho do srdce.
„Nashledanou v pekle pane Winchestere,“ zamumlal a poté se svezl k zemi
Dean poklekl k sedícímu Samovi, který na něho hleděl prázdným pohledem.
„Same? Slyšíš me? To jsem já Dean, Same no tak se prober, Same, prober se, dělej!“ Dean svým bratrem zatřásl, ale bylo to marné.
„Je pozdě Deane, už ho nemůžeme vrátit, nelze mu pomoct, je pryč.“
Dean se Samem znovu zatřásl a pak ještě jednou, ale bylo to zbytečné, Samův pohled zůstával prázdný.

Bylo to skvely! Uzasny! A jestli je tohle opravdu posledni kapitolka protoze by mi takovy alternativni konec vubec nevadil precejen by to chtelo jeste prolog

Takže konec?? Jak povídky, tak Samův?? Také bych čekala ještě nějaký epilog.

Však bude, snad zítra, snad se bude libit:)

Pravda, omlouvám se, epilog. Nevadí, chybička se vloudí.
Masone, už se moc těším Doufám, že to dopadne alespoň z části tak jak očekávám Občas si přijdu zvrácená

abi. Tak te dsoufam nezklamu, bude to mít ješte další povídku