Amulet

jo jo jo torturing dean, jeej boze ja som ozaj strateny pripad no ale teraz, ked si ma tak pekne nazhavila tak dufam, ze co najskor sem hodis dalsiu cast, lebo takto to nechat proste nemozes. som normalne v tranze teraz, ze ako to bude pokracovat, ale mala by som istu predstavu heh dufam, ze neskalmes, ked si uz tak pekne zacala

Tak do doufám, že fakt nesklamu No a v nejlepší se vždycky nejlíp končí

heh no jasne ja ti verim, ze mu to este pekne osladis a opovaz sa nie hihi neboj len zartujem, ale ozaj pekne si to rozbehla, tak dufam, ze na to este nadviazes

určitě je pokračování taky super .....moc se na něj těším

omg malden rychle bože já tu umřu ne tohle musíš rychle pokráčko bože bože to je nádheraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Doufám, že pokračováni nesklame vaše očekávání

4.PART
Sama probudilo prudké zatočení a zastavení auta. Chystal se bratra pokárat, že ho takhle nemusel budit, když zaslechl Deanovo hrozné sípání. Když na něj pohlédl, naskočila mu husí kůže. Dean byl v obličeji bledý jako stěna. Šátral po dveřích, jako by hledal kliku.
„Deane, co se děje?“ snažil se hlas udržet v normální výšce, ale moc se mu to nepovedlo.
„Deane!“ zařval na něj, když nedostal odpověď.
Dean se rozkašlal a konečně nahmátl kliku a otevřel. Vypadnul ven na asfaltku. Sam teď jen slyšel jaho neustávající kašel.
Sam prudce otevřel dveře Impali, a když chtěl vystoupit ven málem zapadl do příkopu. Přídržujíce se auto doručkoval až na silnici. Tam se mu naskytl hrozný pohled. Dean se svíjel na zemi a všude bylo plno krve, kterou vykašlal. Teď už jen sípal.
„Deane, chlape, co se to děje?“ ptal se ho Sammy vyděšeně, ačkoliv mu bylo jasný, že mu bratr neodpoví. Kleknul si vedle něj, ve snaze zjistit, co se děje.
„Deane, no tak prober se.“ Ale Dean jen ležel a sípavě oddechoval, nereagoval. Najednou se znovu ošklivě rozkašlal. Sam zoufal, nevěděl, jak mu má pomoci. Mátlo ho to, že se z ničím podobným ještě u bratra nesetkal. Jediné, co ho napadlo, bylo dát mu napít, snad to zmírní kašel.
Rychle vstal a otevřel kufr auta. Přes plechovky coca-coly a růžných sladkých minerálek konečně nalezl to, co hledal. Petku neperlivé, čisté vody. Ještě že tenkrát přesvědčil Deana, aby ji koupil.
Vrátil se k Deanovi, který už jen opět sípal, jako by musel o každý doušek vzduchu bojovat.
Sam si k němu klekl. Podložil mu hlavu, navlhčil mu rty a doušek vody mu vpravil do úst.
Starší lovec jen tiše zasténal a opět ho zachvátil záchvat kašle.
„Proboha, co se to děje!“
Dean už byl skoro celý potřísněný svou vlastní krví. Kroutil se a svíjel mezi nádechy a pouzami, po nichž následovali další zachvaty kašle.
„No tak, přece to už nemůže trvat dlouho.“ konejšil polohlasně Deana, ačkoliv to on potřeboval taky. Sám nevěděl proč vlastně nevolá sanitku. Snad někde uvnitř sebe tušil, že je za tím něco nadpřirozeného, snad tušil, že by Dean z pobytu v nemocnici neměl radost. Ať tak či onak, stále netrpělivě čekal, až bratra záchvat přejde. Moc mu chtěl pomoci, ale nevěděl jak. To ho trápilo.
Nakonec Deana zachvat nečekaně přešel.
Sam mu dal znovu opatrně do úst doušek vody. Zdálo se mu, že jeho bratr teď dýcha o poznání lépe než předtím. Doufal v to. Ještě mu do pootevřených úst nalik trochu vody. Po chvíli Deana sípání definitivně přešlo a teprve teď nastoupilo bezvědomí.
„Deane, jak je?“ ptal se ho Sam „Pojedeme do toho tvýho Biggwateru.“ mluvil na bratra a přitom uvažoval, kam Deana posadit do Impaly. Měl strach, aby znovu nedostal záchvat.
Odtáhl ho dál od auta, aby mohl s Impalou vyjet opět všema čtyřma kolama na silnici. Byla to fuška, jelikož vedle byl příkop, do kterého zapadli předním kolem, ale přece jen z toho vycouval.
Svůj notebook, který ležel na podlaze hodil na zadní sedadla a na přední dotáhl Deana. Sedadlo zaklopil, co to jenom šlo a bratra na něj opatrně posadil. Sam si sedl za volant a vyjeli.
Do Biggwateru to měli ještě dvě hodinky před sebou. Sam občas pohlédl na bratra, který už jen klidně oddechoval. Jen krvavé skvrny na jeho triku dokazovali, co nadávno přihodilo.
Dean se celou dobu jejich cesty k hotelu neprobral.
*-*
Sam sotva dojeli do Biggwateru najal hotel, kde bratra, stále ještě v bezvědomí, uložil na postel. Snažil se ho několikrát vzbudit, ale marně. Když dopsal maily a podíval se po netě, jestli někde není něco nadpřirozeného. Nebylo nebo možná, že bylo, ale on se na to nedokázal soustředit. Sem tam pohlédl na bratra. Pak se vydal nakoupit něco k jídlu a pití, když se vrátil, Dean ležel pořád tak, jak ho uložil. Dost ho to znepokojovalo. Bylo už k večeru a od chvíle, kdy Dean upadnul do bezvědomí, uplynulo skoro pět hodin. Napadlo ho, podívat se na internet po příčině jeho záchvatu. Ještě ani nebyl s hledáním u konce, když Dean vydal ze sebe tiché bolestné zasténání. Sam se s nadějí v očích na něj zahleděl.
Že by se konečně probudil? A opravdu. Dean se probouzel. Pomalinku přicházel k sobě. Znovu zasténal, tentokrát už hlasitěji a převalil se na druhý bok.
„Deane, no tak, chlape, vstávej!“ Sam si přesunul židli na okraj jeho postele „Deane!“ zavolal na něj.
„Cch...eéé?“ zachraptěl probuzený a rozkašlal se.
Sam bleskurychle vza hrneček s vodou, který si nachystal na noční stolek.
„Klid, tiše, nemluv.“
Deana po chvíli kašel přešel, lehl si na záda a oddechoval.
„Na napij se.“podávala mu mladší lovec hrnek.
Dean se zvedal do sedu a Sam se mu snažil pomoci.
„Schae... jche mi..“ zachroptěl na něj a znovu ho přepadl kašel. Tentokrát hůř.
„Tudeš už sakra držet hubu?! Nebo se chceš znovu dusit kašlem?“ zlobil se mladší bratr.
Dean už konečně seděl a pil.
„Jak je?“ zaptal se ho Sam, když dopil. Doufal, že mu to pomohlo a už znovu kašlat nebude ani když promluví. Nepletl se.
„Jako kdybych polykal hřebíky.“ zachraptěl Dean, ale tentokrát mu už šlo rozumnět.
„Co se stalo?“ vyklopili oba dva naráz.
„Co se stalo, když si řídil a já spal?“ zeptal se znovu Sam, po delší chvíli ticha.
„Řídil jsem.“ odpověděl stroze.
„Deane!“ On mi snad chce tvrdit, že se vůbec nic nestalo! Že se mi to jen zdálo!
„Já nevím. Řídil jsem. Potom bylo nějaký dusno a blbě se dýchalo... tak jsem zastavil.“
„Pamatuješ se, co se dělo pak?“
„Ne.“ zalhal. Vše si dobře pamatoval. Každý okamžik se mu vybavoval znovu a znovu. Ten hrozný pocit, jako by se mu trhali plíce...ta bolest. I Sammyho hlas slyšel vedle sebe, jak se mu snaží nějak pomoci a nejspíš mu i pomohl....
„Sakra, co to mělo znamenat? Nikdy jsem nic podobnýho neviděl.“
„Ani já ne.“ souhlasil starši lovec.

chudacik dean...super:)

OMG ......... Dean zase v těžké situaci .........přesně moje krevní skupina....no to vy vlastně víte
........další kousek....moc pěkně se to vyvíjí

Jsem ráda, že se pokráčko líbí, když jsem to písala, tak před půl rokem, tak jsem se bála, aby mě lidi neměli za nějakýho psychopata páč jsem nevěděla, jestli to není moc kruté

ha moc kruté ....tos mě rozesmála.......koukni se co píšu já.....to pak, kdo by se měl nad sebou zamyslet

No, teď jak jsem si to po čase znovu přečítala, tak mi to taky přišlo v pohodě. Nechápala jsem, proč jsem nad tím tenkrát tak uvažovala

supeeerrr juhu je to skvělý moc se těším na pokráčko..torturing dean vždy potěší

nesklamala, nesklamala, neskalamala, presne ako somsi to predstavovala lalala ja som taka happy, boze ale presne ako pise samabel total moja krvna skupina. som asi psychopat,ale mne sa to tak strasne paci boze dufam, ze co najskor nam hodis dalsiu cast, lebo sa tu nedockavosotu trasiem

jeeej madlen noo parada proste... to je skvela poviedka ja ked som to citala,normalne som nedychala.. .chudak dean,zasa cely krvavy ..uz sa tesiim na pokracko

PART 5

Už dva dny byli bratři v pronajatém pokoji hotelu. Deanovi se už záchvat nevrátil a v krku ho už přestávalo bolet, pomalu se vše vracelo do normálu.
Sam pátral na internutu po příčině, ať už racionální nebo iracionální. Našel jen nějaké astmatické záchvaty, s čím ho starší bratr poslal do někam.
Dean tušil, že to má spojitost se strátou jeho amulet. Sam po Alexandře stále pátral, ovšem zbytečně, jako by se vypařila.
Starší lovec uvažoval znovu nad tím, že by se Samovi s tím svěřil. V Impale to už měl skoro na jazyku, ale opět se rozhodl nezatěžovat s tím Sammyho, dokud nebude mít ještě větší jistotu. Potřeboval by se na chvíli dostat na internet ale tak, aby o tom něvěděl Sam. A tak si zašel do nedaleké knihovny. Sam nebyl doma. Hledal cokoliv, co by mu nějak mohlo prozradit, kde je oněch pět lovců, kteří mají další amulety. Nenašel nic. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena, zvlášť když nevěděl, jaké jména teď používají. Díval se i do policejních záznamů, ale tři z nich tam vůbec nenašel. Dvě jména tam sice našel, ale přišlo mu, že se vztahují na někoho jiného.
„Ehm... ehm.“ ozval se za jeho zády známý hlas. Zavřel stránku, vstal a otočil se na svého mladšího bratra.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se ho ironicky „ A víš, že je neslušné, dívat se lidem za zády do jejich věcí, asi ne, co?“
„Co si hledal, Deane?“ zeptal se ho bratr.
„Nic moc. Jen Alexandru nebo nějaký případ...“
„Sakra, nechtěl by si mi říct konečně pravdu?! Já se po ní díval dneska ráno a ty si byl u toho. Co si hledal v těch policejních záznamech a co to bylo za jména. Pokud dobře vidím ani jedno z nich nebylo Alexandra!“ vybuchl Sam, zlobilo ho, jak před ním Dean něco pořád tají.
Dean se nadechl ale jeho mladší bratr ho bleskově předešel: „Nesnaž se mi lhát. Opravdu bych ocenil, kdybys mi alespoň jednou za čas řekl pravdu. Prosím.“
„Dobře, Sammy.“ kapituloval Dean „Pojď ven k tomu jezeru. Nebývá tam moc lidí.“ otočil se a odcházel, sourozenec ho následoval. Starší lovec doufal, že dělá dobře, když ho chce zasvětit do záhady amuletů... to pozná až časem.
***
Když se Sam vrátil do motelu a zjistil, že je Dean pryč, rozhodl se, že si zajde do knihovny, aby se podíval jestli mu nějaká kniha neobjasní, co je bratrův ztracený amulet zač. Už hodně dlouho nad tím přemýšlel. Na internetu hledal marně.
Otočil se a bez váhání se tam vydal.
O to větší bylo jeho překvapení, když tam zahlédl u jednoho z počítačů Deana. Starší bratr byl tolik zaujatý hledáním v policejních záznamech, že si ani nevšiml, že si mu jeho mladší sourozenec stoupl za záda.
***
Stáli na břehu velkého jezera a Dean házel oblázky do vodu. Doufal, že ho to dokáže alespoň trochu uklidnit.
Sam trpělivě čekal vedle něj, věděl, že bratr uvažuje, jak začít.
„No tak, k tomu amuletu jsem se dostal asi před dvěma roky, než jsme spolu začali lovit. Začalo to v Utahu, po něčem jsem tam v tý době šel. Už ani přesně nevím, co to bylo... V tom státě se dělo něco hodně divnýho. Nadpřirozenýho. Už ani pořádně nevím, jak jsem se k tomu vlastně tenkrát připletl. Šlo o čarodějnici. Ničila úrodu, zabíjela lidi, no prostě si dělala, co chtěla. Pátralo v tý době po ní už více lovců. Několik jich už měla i na svědomí. Se zbylými pěti jsem se seznámil docela náhodně. Zachránili jsme si tak navzájem životy a slíbili si pomoc proti ní. Nakonec jsme ji i dostali. Její moc pocházela ze šesti amuletů, které jsme tam našli. Bylo to zvláštní, nás bylo šest, amuletů bylo šest. Zjistili jsme, že mají pohromadě neuvěřitelnou moc. Dokázali by zničit cokoliv. Nejdřív jsme je chtěli nějak zlikvidovat, ale nešly.Skusili jsme snad všechno. Nic. Tak jsme se domluvili, že si každý z nás vezme jeden a budeme ho střežit jako oko v hlavě. Přísahali jsme, že o tom nikdy nikomu neřekneme nic o tom, co se v Utahu stalo. Pak jsme se rozešli a já žádného z nich od tý doby neviděl.“ Dean kopl do vody, větší kámen. Voda vystříkla vysoko do vzduchu a kruhy na hladině označovali místo dopadu.
„Táta o tom věděl.“ zajímal se po chvíli ticha Sam.
„Ne. Ty jsi první, komu jsem to řekl.“
To Sama nemálo udivilo, myslel, že Dean říkal otci o káždém jeho lovu.
„Má jeden amulet nějakou moc?“ pokračoval mladší Wichester ve vyptávání.
„Ne, více méně ne. I když...“ odmlčel se a znovu hodil oblázek do vody.
„No?“ pobídl ho Sam.
„Já nevím. Možná může ublížit jen původnímu majiteli... když ho má někdo, kdo ví, jak ho využít.“
„Takže je možný, že ti to spůsobilo to, že se dostal do nepravých rukou?“
„Nevím. Nikdo krom nás šesti o tom nevěděl. Musel by jedině některý z nás se prořeknout. Ale zase tomu se mi moc nechce věřit.“
Bylo ticho. Bratři uvažovali, co dál. Nakonec promluvil opět Dean: „Vím jen jediné a to, že musíme najít můj amulet. V knihovně jsem se díval po zbylých lovcích, ale nenašel jsem je. Kdoví jak se teď jmenují. Ale musíme zjistit, co se děje.“
„Co kdybychom teda zajeli do Utahu? Možná tam něco najdem, když to tam začalo a možná, že se tam potkáš se zbylými lovci.“
„Dobře.“ souhlasil starší sourozenec „Ale je to pořádná štreka. Zaplatíme a vyrazíme, co nejdřív!“

wow pekne podla mna si to celkom dobre vysvetlila, mne sa ta tvoja varianta paci a uz sa zase tesim na dalsiu cast. super je, ze dean uz samovi povedal pravdu a tak nemaju tajnosti ozaj skladam poklonu mne sa poviedka ohromne paci

skveleee madlen velmi peknee pokracovanie ..paci sa mi ten ich rozhovor pri vode a tiez,ze dean uz konecne povedal sammymu svoje tajomstvo..

děkuju, jste mě potěšily večer snad vám tu hodím další část

jo jo please ja uz sa tak tesim ozaj sa mi ta poviedka strasne zapacila

ujuhuu skvělé madlennn krásně si to vysvětlila hihi čarodejnice jo jup těším se na pokráčko

PART 6

Už týden byli bratři v Utahu. Ubytovali se v hotelu Beautiful Star, ve kterém bydlel Dean tenkrát, skoro před pěti lety, v malé vesničce Hight Montain Village.
Čarodějnice bydlela vysoko v pohoří, které vesnici obklopovalo ze dvou stran. Bratři se tam už vydali nejednou, ale nic nenašli. Srub čarodějnice už skoro ani nebyl poznat, jak ho před pěti lety spálili.
Sam ze začátku tvrdil, že všechny takové síly se soustřeďují na místa, kde byli dříve použity. Ale po týdnu marného pátrání si už tolik jistý nebyl.
„Myslím, že tu zbytečně ztrácíme čas.“ řekl večer Dean narovinu „Kdyby tu něco bylo, nemyslíš, že bychom to už našli?“
Samovi nezbývalo než přikývnout.
„Už mám toho chození sem a tam pokrk!“ zastěžoval si starší sourozenec a lehl si.
Sam po chvíli následoval jeho příkladu, ale spánek se ne a ne dostavit. Musel pořád uvažovat nad tím, co mohli přehlédnout nebo kde udělali chybu. Když konečně usnul, bylo už hodně po půlnoci. V jednu chvíli se mu zdálo, jako by slyšel Deana vykřiknout. Bylo to ale z velké dálky a on usoudil, že se mu to jen zdálo. A spal dál.
Ráno se probudil. Zjistil, že je vzhůru jako první. Protože Dean ležel zády k němu, neviděl mu do obličeje a tak ho v tom ujistilo bratrovo pravidelné oddechování.
Měl z toho docela radost, jelikož věděl, že se koupeny zmocní jako první a nebude se o ni muset dělit se starším sourozencem. Rychle se blížil ke koupelně, ale přece jen se letmo ohlédl než do ni vešel. Zarazil se. Něco nesedělo a kdyby jen něco. Dean a část jeho postele byl celý od krve. Své vlastní, jak naznačovala bratrova bledost.
Sam na to nechápavě zíral. Několika skoky byl u bratra a začal s ním ve strachu o něj hrubě třást.
„Deane! Deane! Co se stalo?!“
Dean se po chvíli začal probouzet.
„Co blbneš, vole.“ zabručel nevrle, ale ton bratrova hlasu ho donutil otevřít oči.
„Co se stalo?“ zarazil se při pohledu na svou vlastní krev a pohlédl nechápavě na bratra.
„Já nevím...“ zašeptal Sammy „Co se dělo v noci? Něco nebo někdo tu byl?“
Dean si znovu lehl. Hlava se mu mírně točila úbytkem krve a cítil se podivně malátný.
Snažil se zauvažovat nad údálostmi v noci, ale nedokázal se soustředit. Bylo to těžké. Ale i přes všechnu snahu se mu nic nevybavovalo. Už si nevzpomínal na zvláštní sen v temnotě a na podivné napadení, které mu rozedřelo ruce. Jen s velkou obtíží si uvědomil, že ho volá Sam.
„No, co je?“ zavrčel nevrle.
„Vnímáš? Ptal jsem se tě, co se stalo v noci.“
„Nevím, nic si nepamatuju.“
„Opravdu na nic?“
„Opravdu.“

Sam bratrovi pečlivě ošetřil a zavázal ruce. Oba přitom uvažovali, co to mohlo způsobit. Rány byly dlouhé. Některé hlubší a jiné povrchní, táhly se od loktů k prstům. Ale žádné vážné zranění nezpůsobili.
S obvázanýma rukama si Dean na sebe hodil mikinu s úmyslem to nějak zamaskovat, ale obvazy na dlaních šly vidět až moc dobře.
„Připadám si jako magor.“
Sammy mlčel a Dean si byl jistý, že nad něčím uvažuje. Sám se nedokázal na nic soustředit, pořád mu myšlenky obíhali jinam. Vzpomínal na jeho lovecké začátky s tátou. Jak mu dal táta Impalu – měl z ní tenkrát obrovskou radost. Pak se vkradla i vzpomínka , jak se táta pro něj objetoval. Zabolelo ho to, znovu, jako pokaždé. Pak on udělal to samé pro Sammyho. Cítil, že udělal dobře, zachoval se jako jeho táta....
Najednou se vzpomínky vytratili a kdesy v dáli viděl amulet. Jeho amulet. Točil se a leskl na slunci. Vydával ze sebe zářící energii. Volal ho k sobě.
Dean uhranutý pohledem a bez jakékoliv kontroly nad sebou vstal. Vůbec neuvědomoval, co dělá. V hlavě měl úplně prázdno a viděl jen svůj amulet. Říkal mu, ať jde na recepci, že tam najde člověka, kterého má zabít.
Šel. Nic nenamítal.
Lidi se na něj překvapeně otáčeli. Nevnímal je a snad ani neviděl, jako robot šel za jediným cílem.
Byl to muž o něco málo nižší postavy s černými dlouhými vlasy po ramena staženýma do culíku. Zrovna se o něčem bavil s recepčním. Dean za ním zůstal stát. Po chvíli si ho všiml recepční.
„Potřebujete něco?“ zeptal se a uhnul s pohledem.
Muž s černými vlasy se otočil a okamžitě se mu zachmuřená tvář rozjasnila: „Ahoj Deane, to je dobře že jsi tu...“
Dean se pousmál a vzhl se na něj. Muž to očividně nečekal.
***
Sam uvažoval, zde ty rány můžou mít něco společnýho s amuletem. Vše tomu nasvědčovalo. Celý pokoj bedlivě prohledal, ale nenašelnic. Nic co by nasvědčovalo tomu, že tam v noci něco (někdo) s nimi bylo. Musel to způsobit on. Jinak se to nedalo vysvětlit. Dean přece říkal, že to dokáže.
Kde je sakra Dean?! Když se rozhlédl v pokoji už nebyl.
„Deane!“ V duchu si zanadával, že se tolik zabral do úvah, že ani nezpozoroval bratrův odchod.
Rychle došel k otevřeným dveřím. Chystal se zrovna zavolat bráchu znovu, když uslyšel z přízemí hluk a chaotické výkřiky: „Zavolejte policii! Dělejte sakra něco!“ a plno dalších. Sevřel se mu žaludek a sprintem vyrazil dolů.

no ty vado, zase koniec na infarkt. ja si uz pojdem asi hodit slucku ludia, ved jeden koniec horsi ako druhy v tych vasich poviedkach. som z toho totalne na nervy, ale velmi sa mi poviedka paci. ozaj super

neboj brzo se dočkáš pokráčka

madlen: tak to pevne dufam, ty nas demonik a kedy presne je skoro?

do pátku určitě podle toho, jak bude čas