Amulet

poor dean ale inak super

no super práce.....moc se mi to líbí..... tyhle situace miluju.......a Dean zase v akci.....chudáček......aj, když on je tak dobrý objekt na trápení
no těším se na další

Taky koukám, jak brzo jsem to stihla

PART 7

Sam v první chvíli nevěřil vlastním očím. Dean se tam mlátil s nějakýcm chlapem a personál očividně nevěděl, co si má počít.
„Deane!“ zařval na něj a vrhl se muži na pomoc. Bitka byla dosti vyrovnaná a bylo by těžké odhadnout, kdo vyhrává.
Sam se na bratra chytl a stáhl ho k zemi. Dean to očividně nečekal, a tak než se nadál ležel znehybněný na zemi. Marně sebou škubal. Sam ho nepustil.
„Omlouvám se za něj.“ otočil se na muže, kterého jeho bratr napadl.
„Co se mu stalo?“ zeptal se při pohledu na Deana, který sebou zmítal a snažil se vyprostit ze Samova sevření.
„Nevím.“ zakroutil hlavou Sam. „Deane! Co to do tebe vjelo?! Uklidni se! Halo, vnímáš mě?!“ mladší sourozenec nevěděl, co dělat a takhle ho držet pořád nemohl. Muž se zkoumavě zadíval na staršího Winchestera, pak vytáhl z kapsy malou lahvičku a jejím obsahem Deana pokapal. Ten sebou ještě párkrát škubl a uvolnil se. Zasténal a pohlédl zmateně na Sammyho a kolem sebe.
„Co se děje?“ vydal ze sebe s námahou „No tak, pusť mě. Vždyť to bolí.“ dodal, když Sam na něj ještě chvíli nechápavě hleděl, jako by se chtěl přesvědčit jestli je to už skutečně jeho bratr. Nakonec uvolnil sevření a vztal.
„To je v pořádku.“ otočil se recepčního a několik hostů, kteří tomu divadlu přihlíželi.
„Jste v pořádku?“ zeptal se i muže, kterého Dean napadl. Tekla mu krev z nosu, ale jinak se zdál být v pořádku.
„Já ano, ale váš kamarád tak nevypadá.“
Dean stále ležel na zemi a snažil se pochopit, co se zrovna stalo. Cítil, jak mu celým tělem prostupuje bolest. Ruce ho strašně pálili a byl si jistý, že přes obvazy mu začíná prosakovat krev. Pokusil se zvednout, ale bolelo ho celé tělo. Hlava se mu zamotala a byl rád, že mu Sam rychle přispěchal na pomoc, podepřel ho a odváděl k pronajatému pokoji.
Muž je následoval až dovnitř a zavřel za nimi dveře.
Sam na něj pohlédl: „Kdo jste? Lovec?“
„Ano, uháls, jsem.“ pousmál se.
Dean si mezitím sedl na postel. Stále měl pocit, že je víc mimo a měl co dělat, aby dokázal vnímat svět kolem sebe.
„Dean mě zná, pracovali jsme kdysi spolu na jednom případě.“ posadil se do křesla „Jo, úplně jsem se zapomněl představdit, jmenuju se Viktor.“
„Já jsem Sam, Deanův bratr.“
„Tak to jsi ty, ten co studoval na Stamfordu!“
„Ano.“ Sama udivilo, že se o něm Dean zmínil
„Viktore.“ ozval se Dean, který se už trochu vzpamatoval „Máš amulet? Před Sammym můžeš mluvit, ví o tom.“
„Tys to řekl dalším?“
„Jen jemu, mě ho před časem někdo ukradl a jde vidět, že s ním ten neznámý umí docela slušně zacházat.“
Viktor vážně pokýval hlavou. „Mě se ho jedna kočka taky pokusila před týdnem sebrat, ale nepovedlo se jí to. Začal jsem tušit, že se něco děje, tak jsem hledal ostatní lovce. Dva jsou už po smrti. Při naší profesi by to nebylo nic zvláštního, kdyby však nezemřeli skoro hned po sobě.“ odmlčel se. Dean ho napjatě pozoroval. Chvíli bylo ticho.
„Kteří dva to byli?“ zeptal se nakonec starší Winchester.
„Fred a Carter. Dozvěděl jsem se to zcela náhodou.“
„Já vás taky hledal, ale nenašel. Ale co se dalo očekávat, když měníme jména skoro jako ponožky.“
„U policie to ani moc zájmu nevzbudilo. Každý byl zabit v jením městě a jinak. Ani amulety jim nezůstali. Zato všechny peníze, doklady.“
„Jak si se to dozvěděl teda ty?“
„Bratr je policista a Fred byl zabit v jeho městě. Cartera sice zabili jinde, ale příbuzné měl tam a já viděl díky bratrovi jejich posmrtné fotografie. Bylo mi divné, že se amulety nenašli, když nešlo o loupežnou vraždu, ale nějak moc jsem nad tím neuvažoval. Že se něco začíná dít, jsem pochopil, až jsem sám taky málem přišel o amulet. Sehnat vás, zbylé, bylo nemožný, tak jsem se vydat se tady a doufat, že vás napadne to samé. A teď vyprávěj ty.“
Dean se tedy pustil do vyprávění. O tom jak ho okradla Alexandra se zmínil jen rychle a tak aby to nevypadalo, že jí hloupě naletěl. Na babku, která pronajímala Alexandře pokoj se nezmínil vůbec. Sam se při tom jen pousmíval, ale byl ticho.
„Takže na tebe má ten amulet vliv.“ promluvil do nastáhlého ticha lovec.
„Už to tak bude. Abych řekl pravdu, tak vůbec nevím, jak jsem se dostal z pokoje dolů do haly a porval jsem se s tebou. Procitl jsem teprve až, když mě Sammy držel. Jako bych byl až do tý doby v tranzu...“
„To je zlý, když tě ten pitomej amulet může ovlivňovat a ubližovat ti.“
„Však si toho hajza brzo podáme.“
„Jasně, ještě aby ne!“ zasmál se Viktor.
Sam je tiše pozoroval a snažil si v hlavě uspořádat příval nových informací.
„Sammy, máme ještě nějaké další obvazy? Myslím že ho budu potřebovat.“ řekl Dean vyhrnuje si rukávy. Obvaz už byl celý nasáklý a na rukávech se mu začaly objevovat krvavé mapy.
„Jo, myslím, že máme.“ řekl a začal mu pomáhat s odvazováním obvazů.
„Taky amulet.“ ozval se Viktor a pátravě si prohlížel rány.
I když to nebyla otázka, tak Sam přikývnul.
„Zvláštní... no nic, kdyby jste mě hledali, ubytoval jsem se v pokoji 29. Tak zatím.“ s těmito slovy se zvedl, vzal si batoh a nechal bratry o samotě.
Dean se ušklíbl. „Ještě stále nemůže vidět krev.“ poznamenal, když za lovcem zapadly dveře. „Ale vidíš, Sammy, měl si pravdu. Napadlo ho to samé, a snad i další napadne, přijít se.“
„Co je Viktor zač, na lovce bych ho moc netipnul.“
„Je dobrej. Jako není moc na akce, ale když mu dáš něco vyřešit, třeba další místo nějaký rituální vraždy, tak si mužeš být jistý, že ti to zjistí. Co mi tak řekl, tak dříve hodně pracoval s tím jeho bratrem policistou, Bill se jmenuje tuším. No jinak doufám, že se tu, co nejdřív objeví poslední dva zbylí, George a Ronie.“
„Víš, Deane, promiň. Já v noci něco zaslechl, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, myslel jsem, že se mi to jen zdálo. Promiň.
„To je v pohodě, děláš co se dá... Jo a nechtěl bys skočit pro nějakou snídani. Mám hlad jako vlk.“
„Dobře.“
Sotva za mladším bratrem zapadli dveře, svalil se Dean do postele s bolestným zasténáním. Připadal si jako by přez něj přeběhlo stádo krav. Každý kousek těla ho bolel a hlava mu třeštila. Celým tělem mu prostupovala horkost a cítil jak se mu třesou ruce. Chvíli odpočíval. Pak se s vypětím sil postavil a vlekl se ke koupelně. Měl strach, že se mu každou chvili podlomí kolena.
Oběma rukama křečovitě sevřel umyvadlo a na hlavu si pustil ledovou vodu. Bylo to osvěžující a příjemné, i když nedoufal, že mu to pomůže.

omg tak toto je poviedka pre mna mne sa to tak strasne paci madlen, ze uz zase priahnem po dalsej casti. ozaj si to napisala super je to napinave a ja pri tom ani nedycham. vsetko to o tych lovcoch a alexandra....no skratka zaujimave, ale hlavne to co to robi s deanom

chudacik..ten vzdy tak dopadne
supere

moc krásné pokračování.......ta myšlenka příběhu se mi vážně líbí..... jsem zvědavá co jsi s tím amuletem vymyslela

Děkuju, pokráčko by mohlo být tak zítra... uvidím, kolikbude učení Jsem ráda, že se povídka líbí, i když už je "stará". Ale všímám si, že já si v každý svojí povídce trapím jen Deana... čím to asi bude...?

Madlen: je to hrůza, ale nějak mám s tím trápeníčkem ten samý problém

super pokraacko...uz som zvedava ako to bude dalej,ci tam ti lovci dorazia a ci nie... a ci nahodou uz tiez nie su mrtvi,ale to asi niee,ze?? ..noo a ten amulet..hm...zaujimava vecicka... ..jooj,prosim rychlo pokracko,bo som taka zvedava na kopu veci,ze az

PART 8

Nakonec to byl Viktor, kdo k nim třetího dne k večeru zavítal. Vtrhl k nim do pokoje skoro bez zaklepání. A oba bratři na něj překvapeně pohlédli.
„Myslím, že něco mám.“ zavolal vítězně „Někoho nebo něco jsem našel.“
„Koho?“ vyrazili ze sebe oba sourozenci naráz.
„Neteř té čarodějnice. Bydlí na konci vesničky. Nevydáme se za ní na návštěvu?“
„Na co ještě čekáme?“ zajásal Dean a začali se ihned připravovat. Netrvalo dlouho a tři lovci zahaleni tmou pospíchali k velkému domu.
„Neměla by být dneska doma.“ sdělil jim šetpem Viktor.
Tiše překonali branku, nehlučně si otevřeli dveře a vešli. Nebylo třeba si říkat proč tam jdou, bylo jim to jasné. Hledali něco, co by jim napovědělo ještě víc o amuletech a o tom, jak je vypátrat. Nehledě na to, jestli je dokonce nemá u sebe ona. Alexandra mohla být klidně ta neteř.
Rozdělili se.
Sam se vydal do prvního patra. Dean zůstal v přízemí a Viktor šel do sklepa.
Mladší Winchester narazil nahoře na ložnici s malou knihovničkou. Začal si prohlížet různé knihy. Čekal, že najde knihy o magii a okultismu, ale byl sklamán, když našel jednu a ještě k tomu pro ně zcela neužitečnou. Přesto se ji rozhodl zběžně prolistovat než se vydá dál. V tom za sebou uslyšel zapraskat prkennou podlahu. Otočil se.
***
Dean mezitím prohledával rychle pracovnu, ale nic nenašel. Podíval se ještě zběžně do lejster na stole a vydal se o místnost dál.
***
Ve sklepě se Viktor proplétal řadou pavučin.
***
„Kdo jsi?“ nevěřícně se díval mladý lovec na dívku, ale hned mu to došlo. Viděl ji sice jen jednou v životě, ale to mu stačilo... Alexandra!
Dívka se bleskurychle prosmekla kolem něj a on chňapl do prázdna. Pospíchal za ní ke schodům. Byla neuvěřitelně mrštná a jemu bylo ihned jasné, že ji nemá šanci dohonit.
„Deane! Viktore! Rychle sem!“ zahulákal.
Dean rychle přichvátal ke schodišti, aby stačil chytit Alexandru, sotva byla dole. Podařilo se muto. Škubala sebou a snažila se vyprostit, ale marně. Posléze dorazil Viktor.
„To je zajímavé, že jsme se znovu setkali.“ spustil mile Dean „Kde jsou amulety a na co je potřebuješ?“
„A heleme se, my se taky známě, že?“ usmál se na ni zlomyslně Viktor „No spusť hezky s čerstva.“
„Pustite mě!“ znovu sebou zaškubala.“
„Nene, až nám povíš vše co chceme vědět.“
„Ne!“ vykřikla „Nevím o čem mluvíte!“
„Hele, přestaň s tou komedií a spusť, nemám zrovna nejlepší náladu na takové divadýlko!“ s těmito slovy ji Dean skroutil ruku za zády.
„Ne! Nechte mě!“ zavřískala znovu.
„Až promluvíš!“
„Nemůžu!“
„Tak to je nám velmi líto!“ zašklebil se Viktor „Když to nepůjde po dobrém, tak po zlém se ti snad rychleji rozváže jazyk.“
„Néé...“ hlas se ji zlomil, ale v příštím okamžiku zařvala s novou energií „Pomóóóóc!!“
Najednou prudký vítr rozrazil okna a dveře. Dean se sesunul v bolestech na zem a Viktor byl neuvěřitelnou silou odmrštěn do protější místnosti. Sam překvapený a neschopný jakkoliv reagovat stál a hleděl na to vše. Alexandra toho využila a utekla ven. Mladý lovec neměl myšlenky na pronásledování, hlavu mu zaplavila starost o bratra. Klekl si k Deanovi.
Sotva dívka zmizela venku, vítr se utišil a bolest ustoupila. Starší lovec se začal zvedat, ruce ho pálili a cítil, že se mu zaschlé rány znovu otevřely.
„Ta nám to ale nandala.“ vyrazil ze sebe s námahou.
„Drž hubu!“ okřikl ho zlostně Viktor, který si mnul hlavu v místě, kde se bouchl, a přišel k nim „Možná vyhrála bitvu, ale válku dozajista prohraje. O to se postaráme!“
***
„Alexandro!“ oslovil ji chladně a odměřeně „Nechci, aby se to už znovu opakovalo! Musel jsem použít amulety, abych tě odtamtud dostal. Myslíš, že jim nedojde, že jsme nablízku po tom, když tě tam potkali? To je neodpustitelná chyba!“
Sklopila zahanbeně hlavu. „Promiň, otče. Ale víme už, že ten lovec, jehož amulet nemáme je s nimi. Může se nám to nyní podařit, když na něj ve správnou chvíli udeříme...“
„Ne. Nezapomínej, že je teď do toho všeho zatáhnutý i mladší Winchester a na něj amulety účinkovat nebudou.“
„Ale..“
„Tiše!“ okřikl ji „Potřebuju přemýšlet.“
Také se ponořila do svých úvah, jak nad lovci vyhrát a zmocnit se posledního amuletu, díky němuž budou mít neomezenou moc nad vším a všemi. Dokud nebudou mít všechny pohromadě, tak jejich moc pouze sahá na jejich majitele, což by nevadilo, kdyby s nimi nebyl Sam.
Uplynulo dost času, než její otec promluvil „ Vše jsem důkladně zvážil. Půjdu za nimi.“
Také se zvedal, připravené ho následovat. „Nene, ty ne. Jdu sám. Ty tu zůstaň, sbal věci a změň hotel. Jdi do toho hotýlku Rose a přihlaš se tam jako slečna Greenová a hlavně si dávaj bacha, aby tě nevyslídili! Já to s nimi už zařídím sám.“
„Co chceš dělat?“ zajímala se.
„Přidat se k nim.“ byl už na odchodu, když se zastavil a zavolal si ji „Vem sebou i těch pět amuletů a opatruj je. Jsou v té malé truhličce, však víš.“
„Ano, svůj si nebereš?“
„Ne, mám svůj plán.“
S tím odešel a nechal ji tam samotnou.
Do hodiny už byla Alexandra ubytována v hotelu Rose, jako slečna Greenová.

jůůůůů
no to je vážně super povídka...... napínáš nás až hrůza
skvělý

no ty vado, tak toto je uz o inom poviedka, ja tu asi skapem nedockavostou po dalsej casti. ozaj sa klaniam super to mas premyslene je to skvelo napinave a mne sa to strasne paci

Jéé děkuju udělali jste mi radost Pokráčko bude možná zítra - nevím jestli se tu zítra dostanu, ale jinak v sobotu To bych měla mít čas

PART 9

Sotva se lovci vrátili z noční akce, neměli nikde stání. Viktor začal obvolávat hotely v okolí a sháněl se po Alexandře. Sam se díval na internetu a Dean si snažil znovu obvázat ruce čistým obvazem. Moc se mu to nedařilo a po chvíli mu Sam pomohl.
„Nechceš si nechat dát ty velké zašít?“ zeptal se opatrně Deana, když už krev prosákla druhý obvaz.
„Ne, myslíš, že by to pomohlo, když je to kledbou nebo kouzlem.“
Sammy mlčel. Veděl, že má jeho bratr pravdu.
Dean se snažil raději neuvažovat, kolik krve mezitím znovu stratil, i tak už znovu pociťoval, že se mu začíná dělat špatně.
Najdenou krvácení z nenadání ustalo.
Musíme to co nejrychleji vyřešit, nenechám tě vykrvácet, a když ještě pořádně nic nemáme, tak se to může snadno stát. Dokud sice nemá Viktorův amulet, tak tě ještě nemůže zabít... snad. Ale je jen otázka času, než ho dostane. Pět amuletů, které má má částečnou moc i nad Viktorem, uvažoval Sam.
„Máš něco?“ zeptal se Dean Viktora, když se lovec vrátil.
„Ne!“ vyjekl „Víš kolik dlouhovlasých holek, podobných té mrše tam ubytovali?! Je to ke vzteku, s takovou se nám znovu vymkne vše z rukou...“
Ozvalo se zaklepání.
Viktor byl několika skoky u dveří, jednou rukou je otvíral a druhou si zasunul za opasek pro pistoli. Oba bratři byli také ve střehu.
„No tak, Viktore, Deane!“ ozval se mužský hlas „To jsem já, George!“
„No né!“ zvolal překvapeně Viktor „Já myslel, že už k nám nikdo nepřibude!“ Otevřel mu dveře a pustil ho dovnitř.
„Stala se mi hrozná věc.“ spustil, sotva se za ním zavřely dveře „Budu vypadat jako úplný idiot, ale já stratil svůj amulet!“ zatvářil se zdrceně „Počkat, ale tebe neznám.“ skoumavě se podíval na Sama.
„To je můj bratr Sam.“ ujal se představování Dean „Sammy, to je Geoge, jak si zajisté postřehl, jeden z už bývalých majitelů amuletu.“
George byl menší postavy s dobráckým kulatým obličejem a pichlavýma očima.
Dean a Viktor ho hned zasvětili do případu. Pověděli mu o Alexandře. George se na ni vyptával a také ho zajímal Viktorův amulet.
Sam se na něj díval s nedůvěrou. Ačkoliv sám nechápal, kde se v něm bere. Zdálo se mu, že nový lovec toho ví víc než jim říká a taky jedna věc mu neseděla.
„Ty, Deane.“ zavolal si bratra, sotva osaměli, když se šel George ubytovat a Viktor je také opustil.
„No, co potřebuješ vědět?“
„Nezdá se ti to nějaké podezdřelé?“
„A co jako?“ nechápal starší Winchester.
„No George.“
Dean tázavě nadzvednul obočí a pohlédl na bratra a ten se dal do pokračování.
„Z ničeho nic se tu objeví... Navíc se mi zdá, že toho ví víc než říká a ani stráta jeho vlastního amuletu ho nějak nepoznamenala.“
„Viktora taky ne.“
„Ale Viktor má svůj amulet pořád u sebe. Ty jsi ho stratil a málem tě to už párkrát stálo život...“
„Nepřeháněj!“
„Nepřeháním! Ty dva, o kterých víme, stála stráta amuletu život, co je s šestým nevíme. A znenadání se tu objeví tenhle George a....“
„No a?“
„Prostě mi to nesedí!“
Dean chvíli zadumaně seděl než znovu promluvil: „George mi ani nedělá tolik starostí jako Viktor.“
Teď na něj nechápavě hleděl Sam.
„A to jako proč?“
„On jediný z nás má svůj amulet.“

no ty kokos, boze to je ozaj skvela poviedka, zu aby bola dalsia cast velmi sa mi paci ako to pises a tie tvoje napady su ozaj skvele. to s tymi lovcami a tak a ten george juuj uz sa tesim na pokracko

Děkuju
Pokráčko bude možná ještě dneska, podle toho, jak se mi bude chtít

jeeeeeeeeeeeeej tesim dalej...

krása.....
bráškové mají zase rozdílné názory a problémy se nám nějak kupí.....juj, pokračování prosím

fuuha dnes??? no to by si ma velmi potesila ozaj sa uz neviem dockat pokracka

jeeejda..no parada..velmi sa mi to paci, braskovci sa zamotavaju a pribudaju podozrivi...no som zvedava na pokracko,keby to bolo dnes,tak to by bolo uplne super...

PART 10
Druhý den časně z rána se lovci vydali spolu opět na místo, kde čarodějnice dříve žila. Byl to Viktorův nápad a nikdo neprotestoval.
Když byli na místě, znovu, jako už poněkolikáté, se dali do propátrávání okolí.
„Podívejte z toho lesa stoupá kouř!?“ zvolal najednou George a ukazoval směrem k lesu.
A opravdu, z lesa se linul zvláštní kouř. Sršely z něj jiskry a podivné záblesky, nebyly sice tolik patrné, ale přesto vypadaly zvláštně, prolýnané různými barvami.
„Připadá mi to jako tenkrát, když ta ježibaba chystala něco nekalýho a zapalovala si ten svůj ohýnek.“ zvolal Viktor a mimoděk si chytnul amulet.
„Tak jdeme tam a zarazíme to!“ George byl rozhodnut se tam ihned rozběhnout.
„Počkat!“ zarazil je Dean, ačkoliv i on sám se už viděl, jak získává zpět svůj amulet „Musíme se připravit.“
***
O půl hodinu později tiše našlapovali lesem a blížili se k onomu místu. Rozdělili se do dvojic s úmyslem vyjít každý z jiné strany. Dean a Sam byli spolu a blížili se k ohni z leva a George s Viktorem šli zprava.
„Počkej, o něco jsem se zachytl.“ zvolal George na Viktora, když osaměli.
„Co?“ naklonil se k němu.
Najednou se George prudce vzpřímil a v ruce svíral nůž.
„Co to...?“ vykřikl nechápavě Viktor než se na něj George vrhnul. Boj byl krátký a rychlý. George zasadil Viktorovi bodnou ránu do hrudi, ze které se okamžitě vyvalila tmavá krev. Viktor zasténal a upadl v bezvědomí.
„Promiň kamaráde, ale poctivost a držení přísahy už není v módě.“ zašeptal jízlivě a strhl mu poslední, šestý, amulet z krku.
***
Bratři se kryli z stromy a dívali se na malou kruhovou mýtinku, na které hořel oheň. Na okraji parkovalo mohutné auto a z něj vyšla dívka. Alexandra. Nesla kožené pouzdro.
Bratrům nebylo za těžko domyslet si, co v něm je. Dean bezeslov kývl na Sama a rychle, než mu stačil mladší sourozenec odpovědět vyrazil k dívce.
„Ahoj Alexandro,dlouho jsme se neviděli, co? Tak buď hodná a dej mi ty amulety.“
Dívka se na něj zběžně podívala a pokračovala v cestě.
„Neslyšelas?!“ zařval na ni vztekle.
„Ale slyšela, jen nevidím důvod, proč bych tě měla poslechnout. Teď tady už nic neznamenáš, Deane, a nic nezmůžeš!“
„Není to dost dávno, co si volala o pomoc.“
„Dnes nebudu.“
„Jsi si nějak moc jistá, ne?“
„Proč by nebyla, když má tu mě i s posledním amuletem, co nám chyběl.“ ozval se znenadání George, který se vynořil z lesa a hrdě se k nim nesl s Viktorovým amuletem v ruce.
„Kde je Viktor! Ty zrádče!“
„Ten už odpočívá v pokoji a neví o světě!“ chladně se zachechtal.
„Ty hajzle jeden.“ procedil skrz zuby a bleskurychle po něm vystřelil, ale kulka se před majitelem amuletů neškodně skácela na zem. Amulet se rozzářil.
Dean na to nechápavě koukal. Pak ho najednou zasáhla ostrá bolest, nohy ho zradili a skácel se k zemi. Cítil, jak se mu rány na rukách znovu otevřeli a začali hojně krvácet. Pevně sevřel rty, aby potlačil výkřik bolesti.
„Kdepak je Sam?“ zeptal se s úsměvem George „A radím ti po dobře, řekni mi to.“
Dean se zašklebil „Ten je už pryč... a máš to spočítaný.“
„Já tě varoval.“ zařval vztekle George a kopl do Deana, který se znovu svíjel v křečích.
***
Sam pozoroval vývoj událostí v bezpečí mezi stromy. Věděl, že udělali přece jen dobře, že se rozdělili a nevydali se za Alexandrou oba dva. Nevěděli jestli můžou důvěřovat svým společníků a dobře udělali.
Z dálky dobře Sam nechápal, co se vlastně děje ale, když uviděl, jak se jeho bratr sesunul k zemi v bolestech, pochopil, že to byla past. Georgova past, aby se jich zbavil. Měl chuť rozeběhnout se Deanovi na pomoc, ale rozum přece jen zvítězil. Snažil se uklidnit a počkat na dobrý vývoj událostí pro něj.
„Vydrž, brácho.“ zašeptal.
***
Jak křeče přišli, tak i odešli. Ležel na zemi a oddechoval. Připadalo mu, že mu ruce, nohy a vůbec celé tělo nepatří.
George na něj znechuceně pohlédl.
Deanovi se zatmělo před očima a přestože se snažil udržet si vědomí, upadl do tmy.
„Tak pustíme se do toho, Alexandro.“
„Ale nepodíváme se po jeho bratrovi?“
„Na co?! Až dokončíme rituál, tak nás už nedokáže přemoci!“
Zrádce postavil něco, co až nápadně připomínalo kamenný obětní oltář. Ve vzdálenosti asi dvou metrů na každou stranu od oltáře postavil malou hranici.
Alexandra tomu tiše přihlížela, držíce všech šest amuletů v ruce.
„Polož je doprostřed vedle sebe do kruhu.“ poruči ji její otec. Tiše ho uposlechla. Pečlivě je uložila na kámen a odstoupila.
To už George spěchal pro knihu, která ležela opodál.
„Teď mě poslouchej. V této knize je mocný zaříkání, po kterém budou amulety, celou svou mocí, sloužit jen mě. Až ti dám povel, začneš to předčítat. Zbývá mi už jen kousíček k neomezené moci!“ vzrušením se mu chvěl hlas. Postavil se vedle kamenného oltáře a ostrým nožem si rozřízl dlaň a krví pokapal amulety.

éééšte ďaléj

Další - závěrečná část bude zítra... snad

záverečná? ježkovy zraky ja sa teším píšeš to skvelo

to uz koniec zajtra??? boze, ale tak musim povedat, ze ozaj nadherna poviedka ja ti skladam poklonu najvacsiu aku viem toto je presne poviedka pre mna, totalne ju zeriem kazdu cast