Rány minulosti

RÁNY MINULOSTI

PRVNÍ DÍL

1.part - NOČNÍ VÝPRAVA

rok 1993 Nebraska – Hampton
Staré kostelní hodiny odbily půlnoc. Ulice byly už v tu dobu prázdné, jen pár opozdilců se ještě toulalo po tichých a temných ulicích ke svým domovům. Některým z nich zrovna skončila směna v práci, jiní už propili všechny svoje úspory na dnešní den a plahočili se domů vyspat, aby zítra mohli pokračovat v holdování alkoholu nanovo.
V hospodě U Bručouna se hostinský, který navzdory názvu svého podniku byl sympatický a usměvavý, pomali dal do uklízení, čímž hostům naznačil, že se blíží zavírací doba. Hostů dnes měl jenom poskromnu, čemuž se ani moc nedivil, když teprve byla polovina týdne. Přešel k již opuštěným stolům a na tác posbíral prázdné sklenice a půllitry, cestou k barovému pultu se ještě zastavil u zákazníků, kteří si ho zavolali, aby mohli zaplatit. Každý z nich mu zanechal určité dýško, což ho vždy potěšilo. Popřál jim naoplátku dobrou noc a sledoval jak odchází. Potom mu ale padl pohled na muže, který stále seděl sám u stolu. Celý večer ho poočku sledoval. Budil v něm dojem podivína. Seděl nad stejným půllitrem piva, který si objednal, když došel okolo deváté. Za celou dobu se taky do žádné z debat nepřipojil, ačkoliv byl párkrát oslovený místními. Zahloubaně seděl a hleděl neznámo kam. Krčmář ho ještě v Hamptonu neviděl, a tak mu bylo jasné, že jde o cizince, který nedávno docestoval z neznámo odkud. Povzdechl si, přehodil si utěrku přes rameno a vydal se za ním.
„Pane, přiblížila se zavírací hodina.“ oslovil ho.
„Oh... ano.“ pohlédl na hostinského a tomu se v prvním momentu zdálo, že jeho oči mají podivný žlutý lesk, byl to ale jen chvilkový záblesk. Nejspíš odraz světla. Pomyslel si.
„Trochu jsem se zamyslel, nebudu vás zdržovat.“ pokračoval muž a z kapsy vytáhl pomačkanou bankovku a strčil ji hostinskému do ruky. „Drobné si nechte.“ Poté vstal a vyšel ven.
Majitel podniku narovnal peníz a úžasem strnul. Ten chlap mu za jeden nedopitý půllitr zaplatil stodolarovkou! Jako poctivý člověk vyběhl před hospodu v domnění, že se musel cizinec splést, ale po tajemném hostovi už nebyla ani stopa. Hostinský zavrtěl hlavou. Takových podivínů by mi se mohlo chodit více.Zauvažoval potichu, bankovku zastrčil do peněženky, pak vešel dovnitř a zamkl za sebou.
***
Tajemný cizinec po odchodu z hospody zahnul hned do postraní uličky. Držel se skrytě ve stínu, úmyslně se vyhýbal světlům. Nechtěl, aby ho kdokoliv spozoroval. Vůbec si nepočínal jako člověk, co je tu poprvé. Jako stín se míhal uličkami až se zastavil, byl na místě. Zahleděl se na dvoupatrový domek naproti přes cestu. Ale uslyšel někoho se přibližovat a rychle zaplul do tmavého kouta. Kolem něj prošel postarší prošedivělý muž a ani si ho nepovšimnul. Když byl dostatečně daleko, opět vystoupil ze stínu. Rozhlédl se. Sotva se o něj zavadilo světlo z pouliční lampy, jeho oči se znovu žlutě zaleskly. Nikdo v okolí nebyl. Rychle přešel vozovku a přeskočil plot. Poklusem přeběhl trávník a skrčil se u ostružiní. Z této pozice měl skvělý výhled na okno do dětského pokojíčku, který byl v druhém patře. Pohlédl na hodinky. Bylo něco málo po půl jedné. Přišel akorát v čas.
Za chvíli by tu měl být. Pokud jsem byl teda dobře informován.
A opravdu neuplynulo ani pět minut a kolem něj se mihla postava vysokého štíhlého muže zahaleného do černého pláště s kapucí na hlavě. Rozhlédl se kolem sebe a když nikoho neviděl, chytl se okapní roury a začal šplhat nahoru. Zastavil se až na parapetu okna dětského pokoje. Tiše zaklepal na sklo a čekal. Když se nedočkal žádné reakce zevnitř, pohnutím ruky donutil kliku uvnitř, aby mu sama otevřela. Vešel dovnitř.
Muž schovaný v keři ani nedutal. Byla to teda pravda! Plno otázek se mu honilo hlavou a k jeho zlosti na ně neznal odpovědi. Měl chuť prostě následovat zahaleného chlapa v černém plášti do pokoje a tam si to s ním rychle a stručně vyříkat. Ale rozhodl se vyčkat, chtěl sám přijít na to, o co mu jde.
O necelých pět minut muž z pokoje opět vyšel a po okapu sručkoval dolů. Doskočil na trávník a znovu se rozhlédl. Pár nepřirozeně rudých očí mu zazářil z pod kápi, bylo to jen na chvilku, ale muž ukrytý v křoví, je uviděl taky a došlo mu s kým má tu čest. Poté když nikoho nespozoroval, rychle se vytratil.
Po chvíli si i chlap schovaný v ostružiní stoupl. Věděl, že za normálních okolností, kdyby se pečlivě nepřipravil, by ho jeho protivník vycítil. Okolo večera, než zapadnul do hospody, aby si tam počkal až do půlnoci, se tu byl podívat. Vyhlédl si ostružiní jako svoji skrýš a použil na něj několik svých démonských triků, aby ho naprosto skrylo.
Několika kroky přešel k okapu a vyšplhal nahoru, aby se mohl podívat, co v pokoji dělal démon před ním. Sotva se podíval přes okno dovnitř, jeho oči znovu žlutě zazářily. Na posteli se třásla malá osmiletá holčička, byla k smrti vyděšená z předchozího návštěvníka a sotva zahlédla dalšího muže, tentokrát žlutookého, jak dřepí na parapetu, rozklepala se ještě více a slzy strachu se jí koulely po tvářích. V malých ručkách křečovitě svírala peřinu, za kterou se snažila ukrýt.
Azazel si ji pořádně prohlédnul. Nevypadala, že by ji předchozí muž nějak ublížil a to ho ještě více zneklidnilo. Potřásl hlavou a přešel k okapu, po kterém tiše sjel až na zem.
Je to tedy ona. Sakra, Siriusi, co po ní chceš? Ta je součástí mého velkého plánu. Je poznamenaná mou krví, tak proč o ní jevíš takový zájem? Vypadá to, že si svoje vyvolené budu muset začít bedlivě střežit. Do mých věcí tě prsty strkat nenechám!
Ještě jednou se zahleděl na okno do dívenčina pokoje a i on se vytratil ze zahrady.

jeee no tak toto vyzera zaujimavo som zvedava, co sa z toho nakoniec vyklube... a sirius vyzera byt zaujimavy typek juuj ale si zacala pekne napinavo

Já jsem tu teda nový a tak nevím jestli je tohle spn povídky a nebo něco jiného.

mason: ano vsetko tu su supernatural poviedky, len tie vsetky maju bratov hned na zaciatku.... niektore dievcence su tu viac kreativne a vytvaraju si aj vlastne postavy a tak... tato poviedka je viditelne o Azazelovi, teda zltookom demonovi, takze suvis so supernatural uz mas... neviem ako sa to vyvinie dalej, ale dufam, ze sa nam tam dean aj sam objavia musime pockat na autorku ci nam prezradi trocha viac o tom, co nas caka, no ubezpecujem ta, ze tu su vsetko supernatural poviedky

Tohle byl jen takový kratší úvod. Další část by měla být už zajímavější, ale rozhodla jsem se dopředu nic neprozrazovat. Snad jen, kdybyste chtěli vědět něco víc o Siriusovi, tak vám tu můžu hodit takovou kratkou charakteristiku, kterou se jinak v průběhu povídky taky dozvíte, ale to bude až později...
dion- jsem ráda, že se ti tato část zdála zajímavá, i když se v ní bratří neobjevili
mason- ano, opravdu je i toto SN povídka, jméno Azazela to naznačuje, jak už ti dion vysvětlila

wow..vyzeraja to tajomne....tesim na pokracko

Wow teda Madlen to vyzerá super a Sirius new postava tak to bude zas típek to som teda zvedavá zatial je to super a zaujimavé teším sa ako to bude celé pokračovať konečne niečo nové juj ,ale sa teším

madlen: no jasne, ze sa mi zaciatok pacil aj bez bracekov... ved tak bolo to super napinave a YED aky akcny bol najma v tom bare s tou 100 dolarovkou a ozaj sirius meno sa mi velmi paci (asi preto, ze sirius black bola moja fav. postava v HP )

dion- jo Sirius to byla i moje nej postava v HP!
Původně jsem tam chtěla tam chtěla dát jiného démona, ale u tohodle Siria mě zaujal jeho osud, který se mi do povídky hodně hodil, a nebudu si muset hodně vymýšlet
A holky děkuju za pěkný komentáře!

vazne? no ale to si teraz trochu napovedala juuj tak to som zvedava, co teda so siriusom este vymyslis uz sa strasne tesim tvoje poviedky mam strasne rada

dion- už mlčím! nebo všechno vykecám předem!

ano aj ja mám tvoje poviedečky rada tak to som ešte viac zvedavá lebo v HP som mala Siriusa tiež rada a ked zomrel som plakala

vypadá to hezky teším se na pokráčko je to tajemný a pěkně to začíná...)

ilovejensensam: to já jsem tenkrát nadávala, můj oblíbenec a ona ho tak sprostě zabije!
SN4ever: díky, jsem ráda, že se líbí! Jinak tě vítám už zaregistrovanou na foru

Madlen-presne aj ja si ma mala videt jak som ja revala najprv som čítala knižku a ked som to dočítala,že zomrel tak som sa neudržala a potom v kine noo sviňa jedna

ilovejensensam: to já jsem na tom v kině ani nebyla! Vůbec sfilmované HP jsem neviděla. Stačilo, když jsem se v televizi dívala na konec trojky a zjistila jsem, že je to úplně jinak než v knížce, tak jsem to zase přepla, aby mi to nekazilo dojem.

Presne. Keby som necitala knihy, tak by to boli pekne filmy. Ale takto-mnoho veci pomenili a doplietli a nevysvetlili... Ale aj tak Rowlingovej neodpustim hlavne 2 vrazdy v osmicke (neviem, ci sa niekto nechysta este len citat, tak radsej taktne pomlcim )
Chi-chi, zacina sa tu nova diskusia o HP?

Violet: taky se dívám, že jsme nějak sklouzli k

Madlen- hej aj ja som sa nad tým rozčulovala a na 6 už rozhodne nejdem pretože tú 5 tiež riadne dokašlali ja tam chodievam z bratom lebo nemá s kým íst teda ,ale na dalšiu časť ma už nedostane mám rovnaký názor ako ty na to :no:hi hi máte pravdu už radšej končím

2.part – SLEDOVÁNÍ

rok 1993 Nebraska - Aurora

Dean stál ve stínu stromu a opíral se o jeho kůru. Aktovku měl ledabyle přehozenou přes rameno. Znuděně zíral na hlouček dětí vycházejících z budovy školy. Čekal na Sama, který se po vyučování zdržoval jako obvykle. Nechápal to. Sám se nemohl dočkat zvonění, které ukončí jeho sedění v lavici. Byli tu už skoro dva týdny, ale jemu to připadalo jak dva měsíce. Nelíbilo se mu tu, sám si to nedovedl vysvětlit. Nikdy dříve neměl problém zvykat si na nová místa – to spíš Samovi vadila neustálá změna prostředí a hlavně přátel. Ale mlčel a nechával si to pro sebe. Dokonce tentokrát ani neprotestoval proti chození do školy, které mu přišlo zbytečné zabití času, když by mohl pomáhat otci. Netroufl si, protože netušil, jak moc je na něj ještě John naštvaný. Ta bitka tenkrát na školním dvoře nebyla tak úplně jeho vinou, ale on na ní dojel nejvíc – hlavně proto, že z toho vyšel vítězně a skoro nezraněn oproti jeho dvoum spolužákům. Johna si tenkrát pozvala ředitelka na dlouhý pohovor a na konci mu oficiálně oznámila, že Deana vyloučila. John zuřil jednak proto, že Dean porušil jeho zákaz a taky kvůli tomu, že musel odejít od nedodělaného případu. Jeho nejstarší syn se ho tenkrát doopravdy bál, když se vrátil domů...
Zatřásl hlavou, aby odehnal nepříjemnou vzpomínku.
„Deane...“ ozval se vedle něj dívčí hlásek a jemná ruka mu vklouzla do jeho.
„Jill...“ zašeptal její jméno, volnou ruku ji ovinul kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji.
„Stavíš se dneska?“ zeptala se dívajíce se mu přitom do jeho krásných zelených očích, ve kterých se tak ráda utápěla.
„Nevím.“ pokrčil rameny „Uvidím, jestli táta nebude potřebovat pomoc.“
„Dobře.“ usmála se. Ze silnice se ozvalo zatroubení. „Už musím.“ vyklouzla mu z jeho sevření a rozběhla se k červenému fordu. Dean ji pozoroval, jak nastupuje a následně mu mizí za zatáčkou.
Jill, to byla jedna z mála světlých bodů jeho pobytu tady. Zaujala ho hned první den, co tu nastoupil. Tím, že s ní po pár dnech už chodil, začal ležet v žaludku partě kluků z vyššího ročníku hlavně proto, že se jeden z nich o ni neúspěšně už snažil delší dobu. Raven byl sice hromotluk a s jeho kamarády byli starší, ale Dean nepochyboval, že by si s nimi dokázal poradit. Ale taky věděl, že si nemůže dovolit další školní bitku, tak jen mlčky přecházel to, jak se mu snažili znepříjemnit život při sebemenší příležitosti.
Znovu se zahleděl na dveře školy. Nikdo už z nich nevycházel a studentů okolo bylo už poskromnu. Povzdechl si a přešlápl z nohy na nohu.
To se už ale prosklené dveře znovu otevřely a z nich pomalu vyšel Sam. Sešel několik schodů, pak se rozhlédl a jakmile spatřil svého bratra čekat pod stromem, rozběhl se k němu.
„To je dost.“ zavrčel na něj starší bratr, když se vydali na cestu k motelu.
„Promiň, paní Norissonová chtěla pomoct s učebnicemi.“
„Jasně, a ty ses musel samozřejmě hnedka nabídnout.“
„Co se děje?“ pohlédl na sourozence zkoumavě, jeho nevrlý tón ho zarážel, nepamatoval si, že by na něj měl důvod být naštvaný.
„Nic.“ zamumlal.
Dále šli tiše. Dean začínál mít na sebe zlost, že byl na Sammyho protivný a ani trochu se mu nelíbilo nastálé mlčení, protože byl zvyklý poslouchat po cestě domů Samovy úspěchy a zážitky ze třídy.
„Jak bylo ve škole?“ přerušil nakonec ticho.
To byla trefa do černého. Po celou cestu k motelu neslyšel nic jiného než Samovo vyprávění o dnešním dnu. Byl rád, že mladšího sourozence to ve škole baví a jde mu to. V pronajatém motelovém pokoji zjistili, že otec není doma, našli od něj krátký vzkaz:

Kluci, jsem v terénu, vrátím se až pozdě. Deane, postarej se o Sammyho a vyčisti a připrav mi zbraně.
Táta

Dean si tiše povzdechl. Po téhle zprávě mu bylo jasné, že odpolední vycházku s Jill musí odložit na jindy.
„Co táta loví?“ zajímal se Sammy.
„Nevím, řekl bych, že se to teď snaží vypátrat, když nejel s Impalou, tak je nejspíš někde v okolí.“
„Aha.“
Dean se podíval na hodinky, bylo něco málo po čtvrté. Měl ještě dost času všechno stihnout, proto se rozhodl se na chvíli natáhnout na pohovku a podívat se na televizi.
Sam mezitím si vytáhl věci z aktovky a chtěl se naučit na zítřek, aby mohl večer bratrovi pomoc s čištěním zbraní. Když byl s úkoly hotov a zbývalo mu jen si zopáknout učivo, uvědomil si, že je Dean nějak nezvykle dlouho ticho. Zašel do obýváku a našel Deana, jak spí. Musel se pousmát. Rozhodl se ho nechat ještě chvíli pospat než ho vzbudí. Natáhl přes něj přikrývku a vrátil se do pokoje. Bylo už skoro pět hodin, když se doučil. Dean stále ještě spal.
„Deane...“ oslovil ho a trochu s ním zatřásl „Neměl by ses taky začít učit? Deane!“
Starší sourozenec se převalil na záda a otevřel oči. „Co...?“ zmateně se posadil a hleděl kolem sebe. „Usnul jsi.“
„Zatraceně.“ zamumlal.
„Podepíšeš mi úkoly?“
„Jasně, dones je sem.“
Sam mu přinesl tři sešity, starší sourozenec mu je rychle zkontroloval a na konci stránky vždy vykouzlil Johnův podpis.
„Chceš ještě s něčím pomoc?“
„Ani ne. Neměl by ses jít taky učit?“ zeptal se ho, když viděl, že jeho bratr má zase v plánu něco jiného a učení odkládal, jak se jen dá.
„Bože, ty jsi horší než nějaká učitelka!“ převrátil oči „Dobře, dobře už jdu.“ prohlásil nakonec, když Sam z něj nepouštěl oči „Ale nejdřív skočím do obchodu pro něco na jídlo.“
Mladší bratr jen nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Buď tady a nikomu neotvírej.“ přikázal Samovi mezi dveřmi.
„Jasně.“
Byl už v polovině cesty zpátky, když do něj vrazila malá holka. Podívala se na něj očima, které byly plné strachu a hrůzy. Ztěžka popadala dech, jako by už běžela dlouhou dobu. Rychle se za sebe ohlédla. Dean se taky zahleděl tím směrem, ale nikoho neviděl. Dívenka mu připadala povědomá, uvědomil si, že ji zná ze školy. Ale nebydlela v Auroře, vídával ji čekat na zastávce na autobus. Poslední dobou se mu ale zdála nějaká vyplašená.
„Co se děje? Můžu ti pomoc.“ ale ona mu ani neodpověděla a znovu se ztěžka rozběhla, byla už ale docela vyčerpaná a tak běžela jen poklusem.
„Počkej!“ zavolal za ní, ale ona pokračovala dál svojí cestou. Znovu se rozhlédl, ale nikoho, kdo by jí mohl pronásledovat neviděl. Přesto se rozhodl ji sledovat. Mírným poklusem se držel na protější ulici, tak aby ho nezpozorovala. Ohlédla se jen párkrát a to vždy za sebe, takže si ho nepovšimla. Mířila k autobusové zastávce. Autobus stihla jen tak tak, neboť se už rozjížděl. Dean také nastoupil a poručil si lístek tam kam ona. Cestou k místu za ní, se podíval na jízdenku, aby věděl, kam vlastně jede. Stálo na něm Hampton.
„Nepotřebuješ s něčím pomoc?“ oslovil ji.
Trhla sebou a pohlédla na něj pomněnkovýma očima. „Ne.“ špitla.
Vypadalo to, že vůbec nevnímala do koho vrazila na ulici, protože Deana nepoznala.
„Všechno je pořádku?“ pokusil se znovu z ní něco vytáhnout.
„Jasně, proč se ptáš?“
„Jen tak...“ tím ukončil jejich rozhovor. Něco s ní v pořádku určitě nebylo, ale očividně se s tím nehodlala svěřit kde komu.Možná to poví doma mámě. Zauvažoval. Chtěl zjistit co se děje.
Opatrně ji sledoval až k doupatrovému domku. Nikým nespozorován přelezl za plot a skrčil se za hojným ostružiním, které tam rostlo.
Děvčátko se zastavilo před vchodovými dveřmi. Párkrát se zhluboka nadechlo, nahodilo na tvář úsměv a zazvonilo. Otevřela žena ve středních letech čekající miminko.
„Mami.“ objala svojí matku.
„Ahoj, zlatíčko, jak bylo u tety? Děje se něco?“ dodala, když uviděla její obličejík.
„Dobře, ale málem jsem nestihla autobus.“
„Musíš přístě vyjít dřív a zbytečně se neloudat. Jinak je vše v pořádku? Vypadáš vyplašeně.“
„Je, mami, já se jen hrozně vyděsila, že bych se nedostala domů.“ popotáhla.
„Ale jdi, ty hloupá, jezdí i další spoje.“
Pak vešli do domu a Dean rychle zmizel ze zahrady.
Co to má, sakra, znamenat?! Přece není možné, aby byla tak vyděšená kvůli autobusu! Ale co se děje, že to nechce říct ani vlastní matce!
Na zastávce mu poklesla čelist, když zjistil, že autobus, který ho odveze zpět do Aurory jede až za necelých čtyřicet minut! Nezbývalo mu než čekat a doufat, že Sam za dlouhou dobu jeho nepřítomnosti nebude nějak zmatkovat. Tašku s nákupem, který vláčel celou dobu sebou, naštvaně hodil vedle sebe na lavičku.
Když se konečně dostal domů, sesypala se na něj lavina otázek ze strany jeho mladšího sourozence. Šikovně bratra přesvědčil o tom, že v obchodě byl až na druhé straně města, tady měli už zavřeno, a cestou domů potkal spolužáky, kteří ho zdrželi. Rychle položil tašku na stůl a prudkost jeho pohybu smetla ze stolu lísteček, se vzkazem od otce, pod ledničku. Připravil večeři a chtěl se potom podívat na učivo, jenže ať dělal co dělal, měl plnou hlavu malé ustrašené modrooké holčičky. Čeho se bojí? Před kým nebo čím utíkala? Takové a další otázky se mu honili hlavou. Až nakonec až se nakonec vzdal učení a zaklapl knihu.
John se ani do desíti nevrátil a tak se jeho synové rozhodli na něj nečekat a šli za chvíli spát.


pozn. Dokud neuvedu na začátku jiný rok a místo, bude se prozatím děj odehrávat buď v Hamptonu nebo Auroře v roce 1993

Waaaaaaaaaaw, tak 1993? Dean a Sammy ako mladistvý? Fiiiiiha. Ak mozem nesmalo podotknut, tak sa mi to zatial paci

A chcem dalsiu cast. Teraz!

Sammy a Dean jako děti???....no to je dobrej nápad......je to pěkný líbí se mi to tak doufám že bude brzo pokračování...

Taky chválím. Moc povídek s nima jako děckama není.

Super totálna špica milujem príbehy ked boli malý ty vieš ako si získať čitatela bolo to úplne perfektné som teda zvedavá čo sa deje s tým dievčatkom je to dosť podozrivé ako som už spomínala tvoje poviedky sú ohromujúce a vždy vieš prekvapiť na dalšiu časť sa teším jak blázen krásne krásne

Super... kluci jako malí...jsem ráda, že si povídku na téma jejich dětských let můžu přečíst i v češtině a ne jen v angličtině....chválím

Vypadá to strašně zajímavě a moc se těším na další části

good luck při psaní...ať ti jde od ruky