Rány minulosti

... skvělá část
chudák daddy W. jednou už si myslí, že může Deana se Samem nechat bez dozoru a ono tohle
a Bobby...a nechce mu vpálit ránu brokovnicí
to jsem zvědavá, co vykoumáš dále... tvůj styl vytváření příběhu se mi líbí... máš nápady, co mě vždycky zaujmou.
tak jen tak dále...už se chci dozvědět, co udělá Dean, když Sam dostal takovou nakládačku

Jéé Samabel, díky! Jsem moc ráda, že se ti líbí moje nápady Teďka se mi to zrovna moc nehodilo, aby chtěl Bobby střílet po Johnovi No jo daddy se ještě bude divit
Tahle část patřila k těm kratším a taky se mi úžasně rychle a dobře přepisovala do pc Deanovi reakce se dočkáš už v příští části Ta bude určitě o dost delší (už ji mám namyšlenou), ale vůbec nevím, jestli se mi ji tu podaří hodit ještě před střetkem...

Ty ma chceš zabiť už si ďalšia v zozname to čo bol za koniec jako toto mňa vždy zabíja takéto konce ja chcem ďalšiu časť ,ale fofri a inak ďakujem ,že si nám vysvetlila prečo John Deana pustil za Jill dobre si to vymyslela ale suprová časť opäť si geniálna v písaní teda John už asi nenechá svojich synov samých super milujem túto poviedku zaraďujem ju do môjho zoznamu naj poviedok

Soniq jej, opravdu zabít jsem tě opravdu nechtěla :shame: ale ten konec jsem si opravdu nemohla odpustit

citácia :

super milujem túto poviedku zaraďujem ju do môjho zoznamu naj poviedok

Tímto si mě strašně moc potěšila Jsem opravdu hodně ráda, že tě povídka tak zaujala

Zasejc prostě skvělé!! . Sem zvědavá, co se bude dít dál-RYCHLE POKRAČOVÁNÍ!!!!!

Rychlo, rychlo, rychloooooooooo!!!

Madlen z tvojej ďalšej poviedky sa veľmi teším , pretože viem, že bude určite až do konca super (len ten koniec by nemusel byť tak skoro ). Máš dobré nápady a k tomu ich vieš aj perfektne hodiť na „papier“.
Musím povedať, že Dean to zo začiatku s otcom nemá ľahké, na rozdiel od dievčat . Veľmi sa mi páčil tvoj nápad s tými sfalšovanými podpismi alebo ako si Sam a Dean stále pomáhajú. S koncom 5. časti si ma dostala, teším sa na vysvetlenie v ďalšej . Neviem či sa ťa to niekto už pýtal ale koľko rokov majú bratia v tvojej poviedke? Rada si na pokračovanie počkám. :flower:

Děkuju, holky, jsem ráda, že se vám povídka líbí! Jen pokračování opravdu nečekejte ještě tento víkend. Uvidím podle času, kdy se na něj vrhu (a taky nálady )
renáta, můžu tě ujistit, že konec nebude opravdu brzo jsme teprve na začátku Jsem ráda, že se ti můj nápad líbí. Pomalu se už propracovávám k hlavnímu tématu povídky, zatím jsem to jen parkrát trochu nakousla. A kolik mají bráškové let... musím pohledat papír, kde jsem si to psala.... Tak Dean má něco kolem 14 a Sammy přibližně 10.

Madlen, ja viem, že keď by som ťa aj na kolenách prosila ak nemáš čas asi ničoho nedosiahnem , ale budem veľmi rada ak prihodíš niečo nové ja sa totiž už naozaj nemôžem dočkať.

renáta, můžu tě alepoň trochu uklidnit, že to s další částí vypadá slibně Už ji mám z větši poloviny přepsanou v počítači, takže by se tu tak zítra nebo moožná i dneska mohla objevit.

To vážne teraz si ma úplne navnadila ja sa tak hrozne teším

6.PART – NEODKLADNÁ ZÁLEŽITOST

Sammy se probudil. Znovu se ozvala bolest v plné síle. Pohlédl na bratra, ten spal v křesle, televize, při které nejspíš usnul, byla puštěná. V noci Deana dvakrát budil kvůli bolestem – vždy dosstal další pilulku, a jak začala působit, usnul. Jednou ho probudil s tím, že má hlad. A tak Dean ještě ve tři hodiny ráno sháněl něco k snědku. Sam byl rád, že mám takového sourozence.
Už už ho chtěl znovu probudit, když si všiml, že prášky jsou jen kousek od něj na stole.
To zvládnu i sám.
Opatrně se pro ně natáhl. Bolel ho hrudník, ale dokázal to a to tak tiše, že spícího bratra neprobudil. Vzal si jeden prášek a zapil ho. Znovu si lehl a čekal až začne působit.
***
Když se znovu probudil, Dean už byl taky zvhůru a chystal se ven.
„Deane, ne!“ zaprotestoval tiše a přesto důrazně.
„Lež klidně, za chvíli jsem zpátky.“
„Deane, prosím. Táta bude zuřit.“
„Možná ne.“ pohodil rameny. Jestli si mě nejdřív vyslechne... ne, nejlepší by bylo kdyby viděl nejdřív Sammyho, ty jeho modřiny – to co mu udělali.Řekl si v duchu. Srdce mu divoce tlouklo. Věděl, že jde proti otcovu rozkazu. Nerad to dělal, zvlášť po zkušenosti z Wagneru.Jenže Sama zmlátili kvůli mně, nemůžu to tak nechat. Nemohl bych se mu podívat do očí – co bych to byl za bráchu?! A říct to tátovi, aby si to on s nimi vyřídil, to by bylo zbabělé.Byl rád, že při těchto úvahách stál k Samovi zády. Byl si jistý, že by mladší sourozenec dokázal z jeho očí a tváře vyčíst špatně zkrývanou nejistotu a strach.
„Deane, prosím.“
Rychle nasadil neutrální výraz a otočil se zpět. „O tomto se nemíním bavit“
Sammy na něj prosebně hleděl.
Sakra, Same, přestaň se na mě tak dívat! Jdu přes tátův zákaz a ještě mám pozorovat tvé psí oči.
Cítil se čím dál hůř. Původně chtěl zmizet ještě dřív, než se mladší sourozenec probudí, to se mu ale nepovedlo. „Ne!“ řekl rozhodně.
„Fajn!“ odsekl mladší bratr „Běž si, když myslíš, že ti pomůže, když se s někým pobiješ.“ Naštvaně se otočil, i přes bolest, kterou mu to působilo, k bratrovi zády.
Dean se nadechl, jak by chtěl ještě něco říct, ale nakonec místo toho skoro vyběhl ven.Fajn, tak kromě táty na mě bude naštvaný ještě i Sammy! Měl chuť s něčím praštit. Jen s velkou námahou se donutil zavřít za sebou vchodové dveře a ne s ními třísknout ze všech sil.
Věděl kam jít, aby Ravena našel. Byla sobota a Jill mu jednou říkala, že to chodí s kamarády do parku, kde se baví tím, že kradou malým dětem bez rodičů hračky a rozbíjejí je. Nemusel ho hledat dlouho, nasměroval ho křik okradených. Po chvíli ho už i spatřil. Kolem něj Ravena stály tři děti a snažily se vyskočit tak vysoko, aby dosáhly na míč, který tyran držel vysoko nad hlavou, a škodolibě se jim přitom poškleboval. Přestože Dean viděl jen Ravena, nepochyboval o tom, že se tu někde pohybuje i zbytek jeho bandy.Tiše se k němu přiblížil a zastavil se v takovém úhlu, že si ho dřív nebo později musel všimnout. Zkřížil ruce na prsou a čekal. Byl trochu mrzutý, že na toto místo vidí i projíždějící ze silnice. Obával se toho, že některý z jejich známých by mohl zasáhnout.
Raven se malinko pootočil, jak úhýbal před jedním z dětí a spatřil ho. Zarazil se a cítil, že se ho zmocňuje strach. Byl tu sám a Deanův pohled mu nevěštil nic dobrého. Prudce míč zahodil a otočil se čelem k němu. „Co tu chceš, Winchestere?“ zeptal se posměšným tónem, i když mu do smíchu moc nebylo. Přál si, aby se už vrátili jeho kamarádi a pomohli mu.
„Myslím, že ses včera spletl a místo mě si zmlátil Sama. Chci ti dát možnost tuto chybu napravit.“
Raven ale mlčel a jen neklidně těkal očima po okolí, hledaje jeho přátele.
„No tak!“ zavrčel na něj zlostně Dean, rozhodil rukama a udělal k němu krok.
Raven bezděky ustoupil.
„Jsi srab. Nedivím se, že ti Jill dala košem...“ pokračoval v provokování a věděl, že poznámkou o Jill zasáhl do černého.
„Ty hajzle!“ zařval Raven a vrhl se na něj. Chtěl ho uhodit pěstí, ale Dean hbitě uhnul a zasadil protivníkovi ránu do brady a posléze i do hlavy. Raven se zapotácel, svět se mu třásl před očima. Deanovi rány byly prudké, tvrdé a vždy zasáhli svůj cíl, zato jeho protivník se ho skoro ani nedotknul. Ztěžka oddechoval a z nosu mu tekla krev. Když se po druhé ocitnul na zemi, nesnažil se už ani vstát. S hrůzou v očích čekal, co bude dál a doufal, že ho už nechá být. Dean s ním ale ještě neskončil.
„Zvedneš se sám nebo ti mám pomoc?“ zařval na něj naštvaně. Chystal se, že ho vytáhne na nohy, když za sebou uslyšel tiché kroky. Otočil se a to ho zachránilo. Kolem něj se mihla čepel Dlouhánova nože a místo toho, aby se mu zabodla do zad, ho je škrábla do boku. Rána začala ihned krvácet. Dean chytl bleskově ruku s nožem a zkroutil mu ji, jenže ještě než Dlouhán nůž upustil, zavěsil se na něj druhý jeho kamarád. Cítil, jak se mu blonďákovi prsty obtočily kolem krku. Dean se pod náporem těla zapotácel, zachroptěl a upustil ruku s nožem. Svalil se na blonďatého kluka a to tak šikovně, že mu loket vrazil do břicha. Zasažený ho upustil, začal sténat bolestí a po chvíli i zvracet. Dean se z něj odvalil ihned, co zjistil, že mu už nesvírá krk. Chtěl vstát, ale znovu se nad ním zaleskla čepel. Prudce vykopl a trefil Douhána do zápěstí až to křuplo. Zasažený zařval bolestí a nůž mu vyletěl z ruky pryč. Dean vstal. Ujistil se, že oba kluci jsou už z boje vyřazení a šel k Ravenovi. Ten stále ležel na zemi a tiše sledoval boj. Když viděl, že se k němu Winchester blíží a jeho posila je už z boje nadobro vyřazená, začal couvat bezhlavě dozadu.
„Kde se stratila tvoje včerejší odvaha?! Co?! Já jsem přece taky mladší!“ křičel na něj „Sklamal si mě, čekal jsem od tebe – když se tě všichni bojí – trochu víc...“ Popadl ho za bundu a vytáhl do kleku. Raven se celý třásl a neodvažoval se Deanovi pohlédnou do očí.
„Doufám, že si po dnešku zapamatuješ...“ uhodil ho pěstí „... že se Samovi budeš obloukem vyhýbat.“ znovu ho udeřil.
„Prosím... prosím, nechej mě už!“ kňučel mezi vzlyky dřívější obávaný tyran.
„Jestli o tobě ještě od Sama uslyším...“ znovu ho praštil „... tak...“
„Deane!“ najednou ho přerušil mužský hlas.
Deanovi se rozbušilo divoce srdce. Poznal Johnův hlas. Povolil sevření a Raven se sesunul k zemi. Otočil se. Otec se k němu rychle blížil s rozzuřeným výrazem. Mladému Winchesterovi bylo jasné, že zmizela jakákoliv naděje, že by si to nechal nejprve vysvětlit. To co kolem něj viděl a při čem ho nachytal, bylo pro Johno více než jasné.
Co to má, kurva, znamenat!?” zařval na něj “Zakázal jsem ti to! ZAKÁZAL!!!”
“Tati... já...”
John ho popadl za triko a přitáhl si ho blíž. “To chceš, aby z toho byly zase potíže?! Abychom se od nedokončeného vydali zase jinam!”
“Prosím, tati...” jenže John, nevnímal, že se mu syn snaží něco vysvětlit, byl pohlcený hněvem. “Tati...” pokusil se znovu Dean chvějícím hlasem, který se mu nepodařilo ovládnout. John ho držel a oddechoval. Najednou se rozpřáhl, a pak svého syna uhodil. A znovu.
Poté co John vyběhl z Impaly i Bobby vystoupil a šel za ním. Na první pohled mu hned bylo jasné, co se stalo. Lovec do toho nechtěl původně zasahovat, ale narozdíl od Johna postřehl, že se mu Dean snaží něco říct. Došlo mu, že to bude nejspíš něco podstatného, když se o to snaží místo omluv. Nakonec se už nemohl dívat, jak John svého syna bije. Položil mu ruku na rameno.
“Nepleť se do toho, Bobby!”
“Johne, poutáš na sebe zbytečně pozornost. Nebude lepší zajet do motelu a tam to probrat?”
John se zarazil a pustil Deana. “Máš pravdu.” řekl po chvíli “A ty vypadni do auta.” poručil ostře synovi a ten se tam ihned trochu vrávoravě vydal. Do očí se mu draly slzy, které se snažil potlačit. Mrzelo ho, že si jej otec nejdřív nevyslechl a místo toho ho hned soudil. Nasedl si na zadní sedadlo Impaly. Dával přitom pozor, aby sedadla nepotřísnil krví. Bok mu stále krvácel a pálil ho. Dokonce až teď si všiml, že má rozbitý ret a krev mu stéká po bradě dolů.

Sammy ležel na sedačce a nervozně sledoval hodiny. Byla to už skoro půl hodina, co jeho bratr odešel. Měl strach, že se něco zvrtlo.
Po chvíli se konečně odemkly dveře.
Konečně! Pomyslel si.
“Do pokoje!” uslyšel otcův ostrý rozkaz.
To ne! Dean přece za to nemůže!Začal se rychle hrabat z gauče. Celé tělo ho bolelo. Udělal několik nejistých kroků do chodby.
“Tati!” upoutal na sebe pozornost a očima hledal bratra. Zhrozil se při pohledu, jak vypadá. Obličej ušmudlaný krví, rozbitý ret a z boku mu tekla krev. Dean, když postřehl bratrův pohled, povzbudivě se na něj pousmál.
“Proboha, Sammy!” vykřikl John a vrhl se ke svému nejmladšímu synovi “Jsi v pořádku? Co se stalo?”
“To je už dobrý, táto.”
“Mám ti to zopakovat?!” pootočil se na Deana, který stále stál na chodbě.
“Ne, pane.” odpověděl a zmizel v pokoji. Sedl si tam na zem a chtěl si prohlédnout ránu na boku. Ani si ještě nestačil vyhrnout tričko a dovnitř vešel Bobby s lékárničkou v ruce. Už tušil, co se tu včera odehrálo a kdyby nebyl John tak zbrklý, tak by se to dalo i v klidu vyřešit.
“Ukaž mi to.” klekl si vedle něj a pomohl mu odkrýt ránu “No, není to nic vážnýho. Potřebuješ to jen vyčistit a zašít, ty náš bojovníku.” pousmál se na něj. Vytáhl si potřebné věci a pustil se do práce. Když byl hotov, vešel do pokoje John. Tvář měl pořád zachmuřenou.
“Jestli si už hotov, nech nás o samotě.”
Bobby na Johna zkoumavě pohlédl, ale z tváře mu nedokázal vyčís s čím přichází. Vstal a pomalu odešel. John čekal až za lovcem zapadnou dveře. Dean mezitím vstal a upíral svůj pohled na otce.
“Sam mi to vše vysvětlil.” začal skoro šeptem “ Připadám si jako idiot. Snažil ses mi to taky říct i ty celou dobu, ale já neposlouchal...” odmlčel se a přešel po místnosti. “Já... Deane, omlouvám se.”
Dean na něj překvapeně pohlédl a zamumlal “To je dobré, pane.”
“Chci abys věděl, že si se zachovat správně. Musíme spolu držet a pomáhat si navzájem proti tomuto hnusnému světu. Jsem na tebe hrdý, synu.” řekl tiše a položil mu ruku na rameno. Dean stál a v očích se mu leskly slzy. Byl šťastný... neuvěřitelně šťastný. Ani se nemohl upamatovat, kdy podobná slova mu řekl otec naposledy a bylo to tak fajn je slyšet.

pozn. nějak od poloviny mi začaly blbnout uvozovky... nevím, co se s tím stalo, ale oboje jsou nahoře takže se to proším snažte nevnímat

Madlen: Zasejc skvělé pokračování . S těma uvozovkama si nelam hlavu-já bych si toho ani nevšimla kdybys to nenapsala.

Pa001, díky No ty uvozovky, mě to zlobilo. Přepisovala jsem to přes dva účty, co máme teď v pc a když jsem to převedla do toho druhého, tak se nějak zbláznily Nevím, co se s tím stalo, ale snad se nějak samo opraví a příště už to bude oki

Ani nevieš ako si ma potešila , skvelá časť, ale to sú všetky . Páčilo sa mi ako sa Dean vysporiadal s Ravenom, zaslúžene . a tá časť: “

citácia :

Já... Deane, omlouvám se.”
Dean na něj překvapeně pohlédl a zamumlal “To je dobré, pane.”
“Chci abys věděl, že si se zachovat správně...

ako John Deana pochválil super.

Super. Ten koniec ma dostal. To bolo tak, tak ... zlaté.
No a čo sa týka toho hnusáka Ravena, tak mu treba, nemal si začínať.

Skvelá časť.

Uzasne nadharne uchvatne skvele Velmi dobre pokracovanie.Zacinam zboznovat tuto poviedku

To jsem ráda, že se mi povedl konec napsat, tak aby se vám líbil Nechtěla jsem z Johna dělat žádnou negativní postavu, ale myslím si, že tak jak zpočátku zareagoval by se zachovat asi každý rodič.
Další část by měla se zase trochu víc zaobírat tím, co se tam děje Hodlám ji napsat na dovči, takže by se tu mohla objevit tak někdy až se vrátíme ze Slovenska No uvidíme podle inspirace...

Peknú dovolenku :sunny: :sunny: :sunny:

tak som konecne docitala chybajuce party, no a prote genialne, uplne dokonale.... akoze ty pises tak super az nemam slov akoze vazne... kazda tvoje poviedka je totalne skvela a vsetky casti uzasne napinave sa neuveritelne tesim na dalsiu cast... fakt to nemalo chybu, presne tak ako to mam rada je to napisane

renáta, děkuju :flower:
dion, jéé tvůj komentář mě moc potěšil jsem ráda, že se povídka páčí a taky doufám, že bude až dokonce!

Madle: Když už si u toho konce - máš naplánované kolik to bude mět pokračování nebo čekáš na to jak se to vyvrbí?

No ty moje nervy ,tak toto je totálna sila niečo neskutočne perfektné ja nemám slov s toho čo tam vidím napísané milujemmilujemmilujeeeeeeem všetko všetkkooooooo úplne ty tak úžasne dokonale píšeš ,že čítať to je niečo nezabudnuteľné vážne nádhera jaj už chcem ďalšiu časť inak ma tu porazííííí a ešte som zabudla nakonci to Johnove ospravedlnenie to ma dojalo proste skvelé

waaau..musím sa i ja znova ozvať :smiling:pretože táto tvoja poviedaka je naprosto uužasna,supeer,skvelaaaa neuveriteľne sa mi páčilo,že to Dean tomu hnusnému chalanovi vrátil..no a ten koniec s Johnom a o tom,ako povedal Deanovi,že je na neho hrdý ma uuplne dostaal už teraaz sa neviem dočkať pokračovania a dúfam,že bue čoskoro...

Skvělé pokračování.

Dean to zase všechno odnesl... akorát jsem čekala, že pak bude zase na otce naštvaný, že ho nenechal nejdřív vše vysvětlit a on místo toho úplně změknul, když zjistil, že se mu otec omlouvá. ... Pro brášku cokoliv.... jsme jak na trní, jak to bude dál.