Osudový polibek

Možná budou dve a možná, že tři:-)

Nakonec se John uklidnil a odstoupil od Deana.
„Je čas, abys vyrazil, chlapče.“
„Ty se mnou nepůjdeš?“ chtěl vědět Dean a v jeho hlase zaznívalo zklamání.
John zavrtěl hlavou.
„Nemůžu. Pořád jsem vázaní jistými pravidly.“
„O čem to mluvíš? Tvrdil jsi mi, že jsi z masa a kostí, stejně jako já.“
„Ano to jsem, ale mimo peklo.“
„O tom jsi mi nic neřekl!“
„Nebylo kdy, ale ty to zvládneš, Deane.“
„Nebudu stát jen proti Samovy, ale též i proti Lilith a nejspíš i Deiře a nemám tušení, jak moc velkou moc mají.“
Ty je porazíš a jistě najdeš způsob, jak nedovolit Samovy zemřít.“
„Tati. Pojď se mnou alespoň k té bráně, která vede k peklu.“
„To nejde.“
Tati. Já tě prosím. Pojď alespoň se mnou k té bráně.“
John se k němu otočil zády a v duchu před sebou spatřil Mary, jak na něho v bělostných šatech mává.
Bylo mu jasné, že jestli půjde s Deanem, dodá svému synovi sílu, ale za to už nikdy neuvidí Mary a on tolik toužil potom, se s ní opět setkat, být v její blízkosti.
Dean jako by si něco uvědomil, mu položil ruku na rameno.
„Jde o mámu, že? Lilith ti slíbila, že když me necháš umřít, dovolí ti, aby ses s ní setkal.
John se k němu otočil a jeho tvář vyjadřovala překvapení.
To ti řekl Jack?“
„Ani nemusel. I když jsem nebyl vzhůru, všechno jsem slyšel.
„Panebože. Já… já…,“ John nevěděl co má říct.
„To je dobrý tati. Nakonec jsi to neudělal, nakonec jsi pro moji mámu udělal to nejlepší, co jsi mohl.“
„A co to bylo? Zeptal se John přiškrceně.
„Zachránil jsi svého syna, zvítězil jsi nad sobeckou touhou, máma by na tebe byla zcela jistě hrdá.“
„Deane. Máš pravdu. Stejně me tak nebo tak čeká věčné smažení v pekle, tak proč jim to trochu nezkomplikovat.“
Dean se pousmál, ale vzápětí mu úsměv ztuhl, jeho obličej zbledl a Dean sevřel rty.
„Deane? Co se stalo?“
Dean neodpověděl ruce se mu stiskly v pěst a John v jeho očích spatřil zlost.
John pocítil nepříjemné mrazení, které se mu rozlévalo po celém těle.
„Deane? Co je to s tebou?“
„Doveď me k domu, ve kterém tě Lilith přivedla,“ i když ten hlas vycházel z neho, jeho to nebyl.
„Jacku! Co to má znamenat? Tvrdil jsi, že necháš mému synovi volnost.
„zaved me k tomu domu Johne!“ Jackův hlas zněl náhle zlověstně.
„Co se děje? Chci ihned mluvit se svým synem!“
„Zaveď me ihned do toho domu Johne Winchestere! Neztrácej zbytečnými otázkami čas!“
„Tak dobře. Doufám, že k tomuhle máš nějaký závažný důvod,“ John opustil dům, ve kterém až doteď byli a Dean ho následoval.
„Ušli asi dva kilometry, když přišli k tomu domu,, ve kterém byli ještě před několika minutami Lilith „Sam“ a Deira.
„Proč tam chceš jít? Zřejmě tam už nikdo není.
„musím tam jít,“ odsekl mu Jack skrz Deana a chystal se vstoupit do toho domu, když John chytil Deana za ruku.
„Musíme do pekla. Dean musí do pekla. Musíme se tam dostat dřív a donutit tak toho démona, aby se vydal za námi a ne chodit do každého domu a dávat mu tak čas, aby se posilnil.“
„Dean se mu vytrhl a Jack promluvil.
„Musím to vědět!“
„Co musíš vědět? O čem to mluvíš?“
Dean mu už však nevěnoval pozornost a vstoupil do toho domů.
John si povzdechl a pomalu ho následoval.
V místnosti, do které vstoupili, panovala čirá tma.
To ovšem Jackovi nedělalo nejmenší problém.
Dean pohnul pravou rukou a v krbu, který byl naproti němu začaly hořet polena a John, který se od Deana držel asi metr daleko se zachmuřenou tváří sledoval, jak je všude kolem krev.
Byla na koberci, na zdi, na stole.
„Co se to tady stalo?“
„Je tady někde,“ vyšlo pouze z deanových úst.
„Kdo je tady, co je to s tebou Jacku? Chci mluvit s Deanem,“ ale Dean ho popravdě téměř nevnímal a jistým krokem se blížil na konec té místnosti a John, když se tam podíval, by přísahal, že u zdi leží nějaké zkroucené mužské tělo a on byl přísahal..,“
„Bože! Bobby!“ chtěl k němu přiskočit, ale dean ho zadržel.
John ho chtěl obejít, ale dean mel teď takovou sílu, že to nebylo možné.
„Co se tady stalo? Tomu udělala Deira? To už jí nebyl dost dobrý?“ ptal se a hlas se mu chvěl.
Dean k Bobbymu poklekl a chvíli na něho hleděl na jeho zkrvavenou tvář na několika místech popraskanou kůži.
Položil mu ruku na hlavu.
„Co to děláš Jacku?“
Jack ho jako už po několikáté ignoroval. Dean mel zavřené oči a prudce oddychoval, po čele mu vyrazily krůpěje potu.
Nakonec své ruce z Bobbyho hlavy sundal a otočil se k Johnovi a ten mimoděk od něho o krok ustoupil.
Deanovi oči žhnuly jasnou barvou John v nich viděl bolest, vztek, odhodlání.“
„Kdo mu to udělal? No tak Jacku nemůžeš me ignorovat!“
„Sam! Tvůj syn!“ promluvil a jeho hlas zněl tak chladne.
„Můj syn? Myslíš toho démona?“
„To je jedno. Zabil mého bratra!“ Dean se postavil.
„Co chceš dělat? Jacku hlavně ne žádné hlouposti.“
„Přísahal jsem, že budu svého mladšího bratra chránit a selhal jsem.
„Jacku! Deane! Nebo kdo to z vás vlastně mluví. Nemohli jste nic dělat.
„stalo se přesně to, co se stát mělo, co ta cikánka předpověděla,“ pokračoval tiše Jack.
„O čem to mluvíš? Jaká cikánka?“
„Jeho bratr bude proti němu, přítel jeho otce bude proti němu a jejich otec rozhodne, kdo z nich zemře.
„Jacku! Vnímej me! Já jsem přece ani jednoho ze svých synů nezabil!“
„Otec rozhodl. Vybral si svého mladšího bratra, vybral jsi toho, kdo byl jen člověkem,“ mumlal dál Jack jako by byl v jakémsi transu.
„O čem to kruci mluvíš?!“ John začínal být zoufalý.
„Stalo se to tak, jak se mělo stát. Otec rozhodl a já teď rozhodnu o svém otci.“
„Jacku!“ John s Deanem prudce zatřásl, ale ani to nezabralo, ale když se nad tím zamyslel, začalo to dávat smysl.
Jestliže je Jack démon a Bobby člověk, musí to znamenat, že jejich otcem musí být nějaký démon a démon, který zabil Bobbyho, byl přece v Samovi…
„To by ale znamenalo, že to proroctví není o Samovi a Deanovi, ale o Bobbym a Jackovi, ale jejich otec přece nemá přítele, který se obrátí proti němu…,“ Johnovi se zatočila hlava.
Lilith by mohla být svých způsobem jeho přítel, ale to je přece nesmysl, Lilith by se proti němu nikdy neobrátila.
„Jacku! Musíme jít! Musíme se dostat do pekla!“
„Musím pomstít svého bratra! Musím pomstít svého bratra!“
„Ne! Musíme se dostat, co nejrychleji do pekla! Čím dřív tam dojdeme, tím větší budeme mít šanci tvého otce porazit a mého syna zachránit! Je mi líto Bobbyho, ale jestli se chceš pomstít za jeho smrt, zabij svého otce, ale až v pekle!
Vzpomínáš, co jsi mi slíbil? Tvrdil jsi, že nebudeš Deanovi bránit v projevu, že necháš všechna rozhodnutí na něm, tak to prosím udělej, udělej, co je nutné, abychom jeho řádění zastavili!“
Dean na něho hleděl a jas v jeho očích pomalu pohasínal.
Nakonec dean potřásl hlavou a promluvil.
K Johnove obrovské úlevě to byl hlas jeho syna.
„Máš pravdu tati. Jack se rozhodl, že mi ho pomůže zabít v pekle, ale kdybys tu nebyl, šli bychom za ním teď a on by nás určitě zabil. Děkuji, že jsi šel s námi.
„Rádo se stalo,“ zamumlal John, který se snažil zklidnit prudce bušící srdce.
„Pekelná brána je blízko. Nemůžeme váhat, ten démon se jistě posilní vzpomínkami dalších nevinných lidí, a čím míň jich bude, tím máme větší šanci.“

OMG!OMG!OMG!!! Totálne skvelé prečítala som to jedným dychom stále som len čakala kdy sem pridáš novú časť a je to fantastické strašne ťa obdivujem ako môžeš písať taký skvelý príbeh ,dej a všetko no a je mi dosť lúto Jacka kvôli Bobbymu aspoň je vidoeť ,že ho mal rád nádherné pokračovanie a teším sa na ďalšie mimochodom opäť excelentná práca

ty kokso tak toto bola fakt novinka to proroctvo nie je o Samovi a Deanovi, no mňa asi trafí super napínavé pokračko opäť skladám poklonu

Sonig: Víc jsem toho zatím nestihl. Musel jsem na cvičení a pak něco nakoupit, ale jsem zpět:)

Tak toto je fakt WOW! Kde chodíš na tie super zvraty? Pokojne si tu čítam a zrazu boom, skoro som zletela zo stoličky, keď som čítala o tej veštbe, že nebola o Winch. ale o Bobbyho famílii. Klobúk dolu.

milleniumfalcon" Já fakt nevím. Proste se to tvoří v mé hlave a bude toho víc...

Tak ješte jedna část, ale ta bude až v pondělí:

„Chci, aby si mi přinesla dalšího. Tenhle je málo.
Má příliš málo vzpomínek a já potřebuji někoho, kdo má šťastné vzpomínky, klidně mi sem můžeš přinést i nějaké dítě, ty mívají většinou šťastné dětství.
„Pane. Už jsem vám sem jich dotáhla šest. Nejsem tu od toho, abych vám sem tahala lidi a vy byste je…,“ nemohla pokračovat, protože jí „Sam“ švihnutím své ruky srazil k zemi.
„Jsi tu proto, aby si mi sloužila, a já ti přikazuji, dones mi sem další lidi.
Lilith se pomalu zvedala, ruce zaťaté v pěst.
Začínala toho mít víc než dost. Rozhodně si nepředstavovala, že bude jen nějaká služka, ne v tomhle těle.“
„Sehnat lidi je čím dál tím těžší a já si nemyslím, že…,“ „Sam“ jí opět nenechal domluvit a tentokrát luskl prsty a její šaty začaly hořet.
Jo rychle padla na zem a po chvilce se jí ty šaty podařilo uhasit, ale stejně se jí spálila kůže a něco takového cítit, není vůbec příjemné.
„Me absolutně nezajímá, co si o tom myslíš.
Chceš snad porazit deana Winchestera nebo ne?“
„Jistě, že ano, ale bojíte se deane nebo spíš toho démona, co je v něm?“
Hned jak to dořekla, „Sam“ k ní přiskočil, prudce jí srazil k zemi, kde jí chytil pod krkem.
„On pro me nepředstavuje žádný problém, ale díky němu jsem přišel o mnoho Deanových velmi silných vzpomínek a tak potřebuji další!“
„Sam“ s Lilith zatřásl a potom její krk pustil.
„Ano. Je mi to úplně jasné. Zkusím někoho sehnat,“ a poté zmizela.
„Sam“ se unaveně posadil na židli.
„Myslel si, že ho vzpomínky těch mužů, co mu Lilith přivedla, posilní natolik, aby se mohl v klidu postavit svému synovi.
Ušklíbl se a pak náhle v návalu vzteku smetl všechno ze stolu.
Ozval se třískot, ale on tomu nevěnoval pozornost.
Potřeboval vzpomínky někoho opravdu silného, kdo jich bude mít hodně.
Bylo zřejmé, že ho ztráta Deanových vzpomínek zasáhla víc, nežli si byl ochotný přiznat, ale byl rozhodnut, udělat cokoliv jen aby se tam nemusel vracet.
„Sam“ plnou silou udeřil pěstí doprostřed stolu a ten se s rachotem rozpadl a když se podíval na své klouby, nebyla tam ani malinká odřenina.
Doufal, že mu Lilith přivede někoho silného a že to bude velmi rychle.
Mohl jen doufat, že Jack ucítí smrt svého bratra a že se tam půjde podívat a možná, že propadne zoufalství a bude ho chtít zabít ještě tady na zemi.
„Sam“ se pousmál a v rukou se mu objevil plápolající oheň.
„Jsem zvědavý, jestli to také dokážeš synáčku.“
Lilith kráčela do města. Ten démon si snad myslel, že je jednoduché člověka jen tak sebrat a vrátit se s ním.
Copak byla nějaká obyčejná služka, copak si něco takového zasloužila?
Ona přiměla Sama, aby toho démona přijal, ona toho démona přivedla a co za to má, jenom ponižování a otročení, ale ona přece není ledajaká průměrná démonka, se kterou si může dělat, co chce. Ona je démonka nového pokolení v jejím těle přece možná leží, zroď nového světa, ke kterému však zřejmě nikdy nedojde, protože musí posluhovat démonovi, který je v těle Sama,“ Lilith kopla vztekle do popelnice.
„Co to děláš? nějaký kluk tě opichnul a pak odkopnul a ty si teď na popelnicích vylíváš vztek?“ uslyšela nějaký posměšný hlas, který mohl patřit tak desetiletému klukovi.
Potlačila touhu vyrvat mu srdce z těla a přiblížila se k němu.
„Víš, že nejsi zrovna moc zdvořilý chlapeček?“
„Kluk se zamračil.
„Hele! Kdybys nebyla holka, jednu bych ti ubalil.“
„Ale no tak. Chci si s tebou jen popovídat.“
„Jo? Kluk se na ní podezřívavě zahleděl.
„Co bys mi ty mohla tak nabídnout? Vždyť jsi děsně bledá.“
„Co takhle něco, co ty nemáš,“ zašeptala a pak se k němu sklonila. Ten kluk jí hleděl do hlubokého výstřihu naa její prsa.
„Ty… ty… bys mi je jako ukázala?“
„Ano. Možná, že ještě mnohem víc,“ pousmála se Lilith a naznačila, že si sundává sukni.
„Ty bys mi ukázala…Děláš si ze me srandu,!“
„Ale vůbec ne. Ty mi zodpovíš na jednu otázku a já se pak před tebou klidně svléknu.“
To jako fakt? Donaha?“
„Ano donaha,“ přisvědčila Lilith.
„Tak jo. To budou kámoši čubrnět, co chceš vědět?“
„Máš hodně vzpomínek?“
„Kluk se nejprve zatvářil zaraženě a pak odpověděl.
„Jo asi jo.“
„A jsou to šťastné vzpomínky?“
„Tohle jsou dvě otázky…“
když zodpovíš, dovolím ti, aby ses jich dotknul.“
Opravdu? Nekecáš?!“
„Přísahám na svojí smrt!“
„Tak jo. Myslím, že jo. Máma a táta se milují, segra mi sice občas leze na nervy, ale všichni čtyři jsme zažili spoustu super zážitků a jo mám hodně šťastných vzpomínek, stačí?“
jo. Víc než to.“
„Tak jo a teď ty.“
„Dobře, ale pojď do stínu. Lidi to nemusí vidět.
„Ok. Ok. Lilith toho chlapce odvedla do stínu.
„tak tedy začni,“ vyzval jí dychtivě chlapec.
„Tak já tedy začnu,“ Lilith si začala sundávat sukni, ale po chvilce se její ruce vymrštily vpřed a zachytili chlapcovu hlavu.
„Co to…,“ vykřikl ten chlapec, ale to bylo vše, protože za chvíli se složil k zemi.
„Jestli s tímhle nebude spokojený, tak…,“ Lilith i s tím klukem zmizela.

Dean a John pomalu kráčeli k bráně, která se před nějakou dobu otevřela a vylétli z ni různé temné stíny.
Čím k tomu místu byli blíž, tím víc byl Dean nervóznější.
Kolem nich bylo absolutní ticho, tma byla téměř neproniknutelná a jen díky umělému světlu, které vytvořil Jack, se ještě neztratili anebo nezabloudili.
Dean mel pocit, jako by ho kdosi sledoval, ale kdykoliv se ohlédl dozadu, nikoho tam neviděl, ale ten pocit se přesto neztratil.
John mu stiskl ruku.
„Ty to deane dokážeš! Společně s Jackem toho démona porazíte!“
„Já vím nebo si to alespoň přeji, ale budu tam sám, bez tebe a budu v tváří tvář svému bratrovi, kterého jsem měl chránit a ne se ho snažit zabít, co když to nezvládnu, co když mi nic jiného nezbude a já ho budu nucen zabít, ale neudělám to, protože je to můj mladší bratr.“
„Vzpomínáš, jak ti někdo řekl, že nemáš myslet na sama jako na svého bratra?
Pokus si tam představit jen toho démona.“
A když to udělám, nezajdu tak daleko, že v domnění, že je to pořád démon zabiju i Sama, přestože zas bude sám sebou?“
„To je riziko, které sebou neseme, ale budeš li cítit, že ten, kdo v ten moment bude stát před tebou, je tvůj bratr, věř svým instinktům! Spoléhám se na tebe synů, věřím, že se vrátíš ty i Sam a že budete zase spolu jako dva bratři se všemi svými radostmi a strastmi a budete bok po boku bojovat se zlem, které sužuje tento svět.“
Deanovi tekly slzy po tváři a bylo na něm vidět, že zadržuje své pocity.
„Pamatuj, Deane! Nesmíš být za každou cenu nepřístupný, nesmíš se obrnit, možná přijde chvíle, kdy se budeš muset otevřít svým pocitům.“
„Tati…,“ Dean sklonil hlavu.
„ty to zvládneš! Spoléháme na tebe já a tvoje matka a promiň, že jsem vám nikdy neřekl, že máte sestru, takovou sestru.“
Dean mávl rukou.
„Nemluv o tom. Já jsem nikdy neměl žádnou sestru a pravděpodobně jí už ani nikdy mít nebudu.“
„Chápu,“ zamumlal John.
„Hodně štěstí. Vy ho spolu porazíte!“
Dean němě přikývl a odcházel. Po několika metrech se však zastavil, otočil a řekl:
„Pojď se mnou tati!“
„Nemůžu! Je mi to líto! Počkám tady na vás! Budu na vás myslet na vás oba dva!“
Dean si setřel slzy a poté se otočil a po chvilce došek k té bráně.
Nebyl si jistý, jestli se mu jí podaří otevřít, ale byl připravený to zkusit.
Těsně u brány se naposledy otočil a zahleděl se na svého otce.
Asi po minutě se otočil zpět k bráně a vzápětí oběma rukama uchopil za pentlici a jedním prudkým pohybem jí vyrazil ven.
O krok ustoupil a s tlukoucím srdcem sledoval, jak se ty dveře pomalu otevírají, jak se k němu blíží pronikavé světlo, cítil blížící se žár, ale on přesto nezaváhal a poté, co se ty vrata rozevřela úplně, vstoupil dovnitř.
„Odpusť, odpusť,“ zašeptal John a poté se rozeběhl, jak nejrychleji dokázal a proběh.l dovnitř jen tak tak, brána se začala uzavírat, až se uzavřela úplně

takže to cigánske proroctvo nebolo o Winchesterovcoch,ale o Bobbym a o jeho rodine? waaaaau..tak takýto nečakaný zvrat som naozaj nečakala..fakt jakože totáálny šok ale pravdaže chváálim,pretože toto pokračovanie bolo naprosto perfektné výborná práca,takto ma prekvapiť a šokovať hlavne to,že ten démon čo je v Samovom tele je vlastne Jackovým otcom - silaa! ty si jednoducho ozajsný macher! inak to jako Lillith dostala toho mladého chalana pre tie jeho spomienky ma doosť pobavilo tak sa zdá,že Lilliť použila zbraň silného kalibru,čoo? no a nakoniec ten rozhovor Deana a Johna pred pekelnou prácou to ma dojalo hlavne táto vetička:

citácia :

"Spoléhám se na tebe synů, věřím, že se vrátíš ty i Sam a že budete zase spolu jako dva bratři se všemi svými radostmi a strastmi a budete bok po boku bojovat se zlem, které sužuje tento svět.“

-

už teraz sa nevieem dočkať pondelka a toho,jako sa to všecko skončí,či sa to Deanovi nakoniec podarí a Sama zachráááni...

Děkuji všem kteří to čtou a komwentují a doufám, že jste připravení na všechno...

tak tie tvoje posledné slova znejú doosť nebezpečne určite neboli napísané len tak,čoo?? aale inak hadaam som pripravená na všeecko.mna pri vás už nič neprekvapí a nech to dopadne akokoľvek, už teraz vieem,že to bue poriaaadna pecka!!!

jejda, dva pokracka tesim sa tesim no, takze:
zacnem od konca bol vynikajuci! takze John siel nakoniec za tym Deanom??? ja som v nenormalom napati. napriklad vtedy, ked Deana ovladol Jack, ze on hovoril a isli do toho domu, som myslela, ze tam mu nejako ublizi alebo co. Vyzeralo to naozaj nebezpecne a ked si tam splietal toto popod nos. ja len soky chytala. Musim pochvalit tu scenu s tou Lilith a tymi vecami. som sa nasmiala ze si bude moct aj chytit "Sam" je pekny krutas. takto sa chovat k Lilith. sak to nie je hocaka podradna demonka
takze uz len jedna cast?? nechce sa mi uverit. ale toto bola fakt pecka. mas uzasne napady

Faith: Už by mela být jen jedna čast, na jejiž konci mám pro vás přichystané malé překvápko

ja neveirm, ze male. ako ta tak poznam, budem pekne velke bombasticke

Tady máte víkendový předkrm:)

„Konečně jsi odvedla kus dobré práce,“ pochválil „Sam Lilith, když nechal padnout k zemi vysušené chlapcovo tělo.
„Jsem ráda, že jste spokojený, ale myslím, že bychom měli vyrazit.“
„Sam“ po ní šlehl pohledem, ve kterém jí naznačoval už zase, ale Lilith se nedala odbýt.
„Myslím, že je nejvyšší čas, abychom se vydali k té bráně a střetli jsme se s Deanem. Nemyslím si, že by bylo moudré to ještě více oddalovat a…“
„Sam“ prudce vstal a chtěl jít k nim, ale v tom ho tak neuvěřitelně rozbolelas hlava, že musel zůstat na místě.
Bolest o chvilku později ustoupila, ale místo toho se mu zatočila hlava, podlomila kolena a on se jen tak tak stihl zachytit stolu.
„Co se stalo, co je to s vámi?“ zajímala se Lilith, ale nepohnula se z místa.
„Oni tam už jsou…,“ zaúpěl „Sam“ a poté se mu v mysli vynořil obraz, jak dean vstupuje do pekla a za ním se na poslední chvíli vydává i John.
„Jak to myslíte, že tam vstupují? To jako Dean a Jack?“
„Ne ty huso! Myslím Deane a Johna.“
„Cože? John Winchester? To není možné. Pochybuji, že by se vzdal možnosti být s Mary.“
„Očividně ano nebo snad pochybuješ o mých slovech?“ V „Samových“ očích se nebezpečně zablýsklo a Lilith proto raději udělala krok vzad.“
„Samozřejmě, že ne. Jen tomu nemohu uvěřit.“
„Sam“ se ušklíbl a jeho škleb byl zlověstný.
„Rodinná pouta bývají velmi silná a leckdy se nepřetrhnou ani po smrti, ale pro nás to může být jen výhodou.“
„Jak to myslíte?“
„Nech se překvapit. Připrav se. V pekle nejsem tak silný, ale na rozdíl od Deana mi nebrání svědomí.“
„ Jo. Už jsem si stačila všimnout,“ zamumlala Lilith.
„Říkala jsi něco?“ „Sam“ na ní upřel své temné černé oči, ale ona jeho pohled opětovala.
„Vy víte, že jsem pro vás připravená umřít.
„Sam“ se pousmál.
„To já vím. Dokonce s tím i počítám…“
Lilith polkla. Tohle se vážně nevyvíjelo tak, jak jsi to naplánovala.
Nesměla umřít, jestliže opravdu pod srdce nosí Samovo dítě…

Dean kráčel po cestě, která se skoro ani nedala nazvat cestou.
Raději se ani nedíval ani napravo a ani nalevo, ale to nejspíš proto, že se jednou kouknul a po obou dvou stranách teklo něco, co mohlo být klidně rozžhavenou lávou.
Vzduch taky nebyl příliš příjemný. Byl dost těžký a nedalo se říct, že by se dýchalo nějak skvěle, ale on se tím nedal nikterak odradit a kráčel dál.
Popravdě nemel tušení, kam by se mel vydat. Snad jen, že by se mel dostat k místu, které by se mu mělo stát oporou proti tomu démonovi, až se tady objeví.
Několikrát se mu do mysli snažila vetřít myšlenka, co když se neobjeví, co když se vůbec nemusí bát, když už ono Proroctví pominulo anebo hůř, co když se stane, že oba dva umřou?
Dean se otřásl, ale ihned tu myšlenku popřel.
Nesmí na Same myslet. Prostě na něho nesmí myslet jako na svého bratra. Musí si dokázat představit, že před sebou vidí pouze démona, který se ho snaží zabít.
Odněkud k němu dolehly syčivé zvuky, místo před ním zahalovala mlha či dokonce horká pára, odevšad se ozýval jakýsi šepot, který mu na klidu rozhodne nepřidával, ale Dean věděl, že už nemůže couvnou, že to bude bud anebo.
V tom se za ním ozval šramot, jako kdyby se ho někdo pokoušel sledovat.
Ohlédl se, ale nikdo tam nebyl, což ho zase tolik nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že tohle bylo peklo a tady se děly věci, které mohly normálního člověka připravit o rozum. Dean doufal, že není zas tak normální, že tomuhle všemu dokáže čelit.
Znovu se ozvalo ono šramocení, ale Dean se tentokrát neotočil.
Jestli ho něco sledovalo tak ať, Zavřel oči a v běhu prošel tou horkou párou.
Ozvalo se zasyčení, měl pocit, že mu začaly hořet vlasy, ale jak se hned ujistil, nic takového nebyla pravda.
Oddechl si. Přinutil své mírně klepající nohy ke klidu a rozhlédl se kolem sebe.
Na první pohled mu tohle místo přišlo stejně bezútěšné jako místo, kde ještě před chvilkou byl, ale když se zadíval pozorně, uvědomil si, že na zemi leží kameny, že láva protékající po obou dvou stranách je užší, že se už neozývá ona syčení a ani horko nebylo tak intenzivní a to nebylo všechno.
Po chvilce si povšimnul steny, na které bylo připevněno několik kamenů.
To bylo trochu zvláštní, ale na druhou stranu se nacházel v pekle, a kdo ví, co tady všechno měli.
V tom se k němu doneslo pištění, a když se snažil dopátrat původ uviděl na druhé straně malé chlupaté stvoření, které mělo černý kožich a na hlavě nějaké rohy.
To stvoření znovu zapištělo a pak zmizela v puklině, která byla velká přesně akorát pro to stvoření.
Dean raději sebral jeden kámen ze zdi, už jen proto, aby se cítil bezpečněji.
Bylo mu jasné, že s tímhle by démona neohromil, ale co když by se tu před jeho příchodem objevila jiná stvoření? Třeba menší, ale o nic bezpečnější.
V tu chvíli zaslechl, jak někdo volá jeho jméno.
Dean se pokusil proniknout skrz tu páru, ale dokázal jen rozeznat nějakou postavu, která byla pravděpodobně mužská.
Stiskl ten kámen pevněji v ruce a vyčkával.
Znovu se několikrát ozvalo jeho jméno. Vypadalo to, že ho ten dotyčný hledá, ale Dean se nehnul z místa.
Možná, že se to blíží ten démon a tím, že volá jeho jméno, se ho snaží vylákat, ale Dean se nehodlal nechat připravit i o tu malou výhodu, co se mu naskytla.
Ten muž se k němu blížil a stále volal jeho jméno.
On ten hlas znal, někoho mu připomínal, ale nedokázal říct, jestli je to Samův hlas, ta pára a ten vzduch to všechno zkreslovali.
Setřel si pot z čela, ale kámen stále pevně držel v ruce.
Nakonec ten muž prošel tou párou a Dean ho začal poznávat, ale v tu chvíli začali jeho oči slzet a on se nechtěl stát bezbranným a tak se ten kámen chystal hodit i když všechno viděl rozmazaně.
Naposlední chvíli ho však zadržel Johnův hlas.
„Deane! Neházej ten kámen!“
Dean samým překvapením ten kámen shodil na zem a po chvilce se mu podařilo své oči vysušit a doopravdy před ním stál John Winchester.
„Jsi to ty?“
Ano. Synu. Jsem to já.“
jak ti můžu věřit, jak můžu věřit, že nejsi proměněný démon či ta mrcha Lilith?“
„Věříš svému srdci? Jestli ano, naslouchej, co ti šeptá.“
„Jestli jsi můj otec tak mi řekni, s kým jsem se to líbal v první třídě?“
John povytáhl obočí.
„Ty ses líbal v první třídě?
„Ano. Chci, abys mi řekl, kdo byla ta šťastná.
John se zamračil.
„Deane! Je to už skoro třicet let a jak bych to mel vědět, když jsem s vámi nebyl.“
Takže to nevíš?“ Dean výhrůžně zvedl kámen.
„Jasně, že to nevím, ale vsadím se, že si se líbal s nejhezčí holkou a že to nebyl klasický polibek, ale rovnou francouzák a že ti strčila své kalhotky do trenek, no nemám pravdu?“
Dean malinko zrudnul.“
„Jak to víš? Tohle jsem neřekl ani Samovi.“
„Lhal jsem ti, ale to už možná víš. Viděl jsem tě a byl jsem zhrozen, že můj malý sedmiletý syn líbá jako by mu bylo přes patnáct a že zná Francouzáky.
Dean byl zaražený.
„Proč jsi přišel tati?“ zeptal se nakonec.
„Protože jsi to přece chtěl ne?“
„To ano, ale já myslel, že chceš být s mámou, že si chceš uchovat naději, že se s ní někdy setkáš.“
John mávl rukou.
„Nemyslím si, že by k tomu došlo a co bych to byl za tátu, kdyby nechal svého syna samotného v boji proti tomu démonovi.“
„Jsem rád, že jsi nakonec tady,“ Dean Johna objal.
„To já taky synu,“ zašeptal John.
V tu chvíli se ozvalo zatleskání.
Oba dva sebou trhli a pohlédli před sebe.
Spatřili „Sama“ a Lilith, ale deanovi se na ní něco nezdálo, měla v očích něco, co u ní nikdy předtím neviděl, ale možná, že to byla jen představa způsobená oním horkým vzduchem, který panoval po celém tohle místě.
„Sam“ nejprve opovržlivě sjel Johna a pak Deana a nakonec řekl:
„Bylo to tak dojemné, že když dokázal plakat, možná bych pro vás uronil i nějakou tu slzičku.
„Nechej si jí pro své pekelné kámoše, až jim budeš vyprávět, jak tě k nim poslal člověk.“
„Sam“ se rozesmál a šťouchl do Lilith, jako by nebyla člověk, ale jen věc, do které si může strkat, jak chce. Lilith zaplály oči, ale plamen zmizel stejně rychle, jako se objevil.
„Milý Deane. I kdyby se ti nakrásně podařilo me zabít, bude to jen s pomocí Jacka, který se dobrovolně vzdal svého těla, jen, aby se mohl postavit svému otci skrz jednoho hloupého a naivního lovce, který si myslí, že me může zabít, ale svého bratříčka zachránit, ale to se velmi pleteš, Deane. Sam je plně pod mojí kontrolou, abys me zabil, musíš zabít i jeho a to ty nedokážeš, protože to pro tebe bude pořád tvůj malý, nebohý bratříček, kterého si nedokázal ochránit.“
„Vzpomínáš, Deane! Mysli na něho jako na démona! Je to démon! Není to tvůj bratr! Je to jen démon! Opakuj si to! Je to jen démon,“ šeptal John.
Dean mimoděk pohlédl Lilith do oči a znovu to tam spatřil.
Byl tam záblesk něhy, ale ten nebyl určený démonovi v Samovi.
Neměl však čas nad tím nikterak přemýšlet, protože se „Sam“ přestal usmívat.
„Je to na tobě Deane Winchestere. Bud to se budeš snažit o zbytečný odpor a svojí smrt tím jen oddálíš a nebo přijmeš nevyhnutelný fakt a dovolíš mi, abych tě zabil a já ti slibuju, že se budu snažit, aby si co nejméně trpěl, co říkáš?“
Dean se zahleděl „Samovy“ do očí a poté odvětil:
„Ještě si mi nic nepředvedl a už po me požaduješ kapitulaci? Já jsem se nepodrobil žádnému démonovi a ani s tím nehodlám začínat, a pokud vím, máme spolu malý problém a já bych ho chtěl mít, co nejrychleji za sebou, tak co kdyby místo svých blbých keců předvedl, proč jsou z tebe všichni tak posraný, protože já z tebe tedy strach nemám!“
„Samovy se zlostí zkřivil obličej.
„Budeš litovat, žes tohle řekl,“ zasyčel a poté se mu v rukou objevila ohnivá koula, ale ani Dean nelenil.
Napřáhl ruku s kamenem a několikrát rychle za sebou opakoval:
„Není to Sam! Není to Sam!“
„Sam“ mezitím vymrštil tu ohnivou kouli vpřed, ale dean v ten samý okamžik, to samé udělal s tím kamenem a o vteřinu později se ozvala ohlušující rána a oba dva to odhodilo dozadu.
Lilith pohlédla na Johna.
„Neměl jsi to dělat Johne!“
A tys neměla přivést toho démona.
„Stalo se, co se stalo, ale oba dva víme, že mi nemůžeš ublížit.
John zachmuřeně přikývl.
„Já vím. Tělo, kterého ses zmocnila, nosí Samovo dítě.
„Mezitím se „Sam“ a Dean pomalu zvedali.

aaa, no to je paráda a lilith je tehotná? ty kokso, tak to som fakt nečakala. no ale ten boj sa nám začína skvelo bože ako ja milujem túto poviedku

povedz, prežijú to obaja, hej?
a čo dopekla bude s tým deckom? asi má aj nejaký význam, že? aaaaacccch, už chcem ďalšiu časť

toto bolo skvele Mason výborne si opísal to peklo a to chlpaté stvorenie to bol asi nejaký čert ked mal aj rohy. a to s tým francuzákom ked mal dean len sedem to bolo s kvelé som zvedavá ako ten súboj dopadne. lebo mám pociť že to nebude happyend a niekto z nich alebo obaja zomrú

ja furt pri tejto poviedke, ked idem pisat koment na pokracko pouzivam tohto smajla. Ktory je ale aj celkom odpodstatneny , len tam mimochodom. Toto bolo ale brutalne pokracko!!!
a to s tym tehotenstvom.Akoze WOW!!!! ta posledna veta bola brutal extra hrozostrasna a v tom najlepsom si to ukoncil!"!!!!
tak ale ja tak premyslam...premyslam a vazne si nedokazem ani len tipnut, ze kto a ci vobec niekto prezije,lebo si to fakt podal tak zapeklite a zabil si uz aj Bobbyho, ze mam taky pocit, ze... no ja neviem. Fakt. Ale mohol by si dat aspon nejaky ten naznak, ze ako
ale fakt super pokracko. Ty si proste macher Mason. Fakt zeriem tvoju poviedku

Faith, dion: Vážne nemohu, ale mám pro vás všechny jednu dobrou a jednu špatnou zpravu.Dobrá je, že je povídka dokončená a ta špatná, že je teprve na papíře...

ach, ty ma ničíš Mason takto napínať, že sa nehanbíš no aspoň že je poviedka dopísaná to je skvelá správa a teším sa až sem teda hodíš záver dúfam, že prežijem to tvoje finále

Dion: Zcela určitě ano. Jsem si jistý, že je tam pro vás přichystáno minimálne jedno překvápko, ale nevím, kdy to přepíšu.

heh aký si si istý ale tak aj ti verím no ale ďalšie prekvapko? preboha, však budem mať infarkt ešte predtým ako to vôbec prečítam ak budeš takto napínať

len na papieri?? a co tam robi? uz malo byt v PC
dalsie prekvapko.to sa mi strasne pozdava. mas moj obdiv, ze nas vies stale takto udivovat a prekvapovat
takze zajtra??

mňa to rozplakalo pri čítaní tvojej poviedky si so mnou hormóny robia čo chcú úžasná časť a teraz som si prečítala ,že nejako prekvapko zas chystáš ok takže už si kopem hrob jaj nevydržím do zajtra nemôžeš to ešte dnes sem hodiť pls ja fakt nevydržím takto napínaš a mňa ide s toho poraziť už ani nerátam koľko infarktov som pri čítaní dostala a ešte taká maličkosť dúfam ,že po ukončení tejto poviedky plánuješ ďalšiu lebo si skvelý spisovateľ

Tak a je tu konec. Doufám, že se vám bude líbit a tším se na vaše komentáře...

„Sam“ hleděl na Deana a Dean zase na něho. Nakonec jako první promluvil „Sam“.
„Jsem překvapený.“
„To já taky. Tvými kecy o ničem. Jestli máš strach, tak to řekni a dohodneme se.
Ty necháš Sama nepokoji a já ti zaručím rychlou smrt.“
„Jsi hlupák Deane. Místo, abychom spolu stáli bok po boku a bojovali proti tomu, co brzo přijde, bojujeme proti sobe.“
„Co by podle tebe mělo přijít?“
„Nic! Neposlouchej ho!“ ozval se John.
„Sam se ušklíbl.
„Tvůj otec se bojí pohlednout pravdě do očí, ale faktem je, že tam venku právě teď vzniká něco, co je mnohem horší a ty jim tímhle nesmyslným bojem dopřáváš čas!“ „Jak můžu vědět, že si tímhle jen nezískáváš čas?“
„Sam“ se pousmál. Byl to takový ten druh chápavého úsměvu.
„Vážně si myslíš, že to mám zapotřebí, že se snad bojím svého syna?
Nikdy jako démon za moc nestál.“
„Deane! Neposlouchej ho! Snaží se tě jen rozptýlit!“ ozval se znovu John.
John se chystal mluvit dál, ale Lilith mu nedala šanci. Prudce ho kopla do břicha a on se se zaúpěním svalil k zemi.
„Tati!“ vykřikl dean a přestal se na okamžik soustředit a toho ten démon patřičně využil.
Vyslal proti němu ohnivou kouli, na kterou už Dean znovu včas nedokázal zareagovat a tak ho ta koule nejenom přirazila ke zdi, ale ještě mu mírně popálila prsty, na nohou a rukou.
Dean se pokusil vstát, ale ten démon, mu nehodlal dát sebemenší šanci.
Několikrát praštil s Deanem o stenu a poté luskl prsty a na Deanův hrudník začala tlačit nějaká neviditelná síla a deanovi se dýchalo jen s jistými obtížemi.
Démon na něho vyslal další ohnivou kouli, které se dean ani tentokrát nedokázal vyhnout a oheň mu ožehnul vlasy.
„Tak co Deane? Nezdá se mi, že by ti chtěl můj syn pomoc, že by náhle dostal strach, uvědomil si, že proti svému otci nic nezmůže,“ vysmíval se mu ten démon.
„Chápu. Ono se o tom snáz mluví, ale hůř vykonává, co?“
Deane!“ John vstal a pokusil se k němu dostat, ale Lilith ho opět nekompromisně srazila k zemi.
„Do toho se neplet Winchestere!“
„John se na ní podíval v očích mel vzdor, ale pak se musel opět věnovat Deanovi, který na tom momentálně nebyl moc dobře.
Dean se znovu a znovu pokoušel vstát, ale ona tíha, která mu svírala hrudník, mu to znemožňovala.
„Je libo se snad trochu ohřát,“ zasmál se „Sam“, který se očividně velmi bavil.
Po těchto slovech pohybem své ruky vznesl Deana do výšky a pomalu ho přemístil k okraji pravé strany, ve které bylo to lávové jezírko širší a Lává se zdála být teplejší.
„Proboha Jacku! Vzchop se! Je to můj syn! Nemůžeš ho teď nechat umřít,“ zakřičel zoufale John, kterému v pohybu bránila Lilith.
„Je to až dojemné, co všechno si zahodil, o co všechno si se připravil, jen proto, aby si mohl být se svým synem a v tomhle okamžiku, bezmocně sleduješ, jak se tvůj nejstarší syn utopí a to rukou toho mladšího v téhle žhavé lávě a to jen proto, že jste byli oba dva tak hloupí a uvěřili jste takovému zbabělci, jako je Jack,“ promluvila tiše Lilith.
„Chtěl jsem z něho mít mocného a temného démona, ale on se vám raději rozhodl pomoct a můžu vám říct, že me jeho smrt trápit nebude, stejně jako me netrápí smrt mého lidského syna Bobbyho! Stejně jsem ho mel vždy jen za nepovedený pokus,“ převzal slovo démon v Samovi.
John, který na tohle nedokázal nic říct s hrůzou v očích sledoval, jak se Dean pomalu, ale jistě noří do té rozžhavené lávy, jak už je jeho noha velmi velmi blízko, že se ozývá syčení, ale v tu chvíli v poslední okamžik předtím, než by se celá ta noho do té lávy ponořila, sebou Dean škubnul jako by se náhle probral z nějakého transu.
Tlak na prsou náhle pominul a on s prudkým trhnutím dopadl na pevnou zem.
Nevnímal fakt., že mu ta láva slízla z chodidla kus kůže.
„Sam se zatvářil překvapeně.
„To není možné! Ty nemáš sílu se mi postavit!“
Ty přece neubližuješ, jsi přece démon pacifista!“
„Ano. To je pravda, ale jiného démona se to netýká,“ promluvil Dean zvučným hlasem a pak k „Samovi přiskočil a srazil ho k zemi.
Ten démon se však brzo vzpamatoval a zákeřně kopl Deana do rozkroku a ten se s bolestnou grimasou složil k zemi.
„Hej ty! Pojď sem!“ zakřičel „Sam“ na Lilith a ani se neobtěžoval jí oslovit jménem.
Lilith se však ze svého místa ani nepohnula.
„Co je? Něco jsem ti přece přikázal!“
„Nechci ohrozit své dítě!“ promluvila lilith nakonec.
„Já ti kašlu na tvé bastardské dítě! Pojď sem!“
„Ne! Já nejsem žádná podřadná démonka!“
„Slyšíš to Deane?“ Sam“ se otočil na Deana, kterého stále svírala bolest.
„Slyšíš to?!“ zeptal se znovu, když Dean neodpovídal. „Sam“ ho tvrdě kopnul do břicha a pak znovu a ještě jednou.
„Ona prý není žádná podřadná démonka!“ „Sam“ se prudce otočil a vyslal proti Lilith ohnivou kouli, které se Lilith nestačila včas vyhnout a síla se kterou byla vyslána jí tvrdě přirazila ke zdi a ona při dopadu na zem, ucítila bolest, která se slovy nedala popsat a pak na svých rukou uviděla krev a ona si uvědomila, že už necítí spojení se svým dítětem.
„Ne!“ zakřičela a celá se zachvěla.
„Tak co? _Bastard je pryč, takže sem okamžitě přijdeš a rozloučíš se tady s Deanem…,“ „Sam“ do Deana znovu kopnul a pak zase a potom ještě jednou do břicha, do nohou, do rukou, ale také do hlavy a Dean se z bolesti, která vycházela z jeho zasaženého rozkroku nemohl stále hýbat.
„Ano můj pane! Už jdu k vám!“ zašeptala Lilith, ale její oči zářily touhou po pomstě.
Udělala dva kroky a poté z jejich rukou zcela nečekaně vyšlehl proud velmi mocné energie, která přišpendlila šokovaného „Sama“ na protější zeď a on neschopen čehokoliv sjel k zemi a dosedl na ní tak nešťastně, že si přitom zlomil pravou ruku.
Lilith se spokojeně usmála a potom přistoupila k Deanovi, který to absolutně nechápal.
Možná, že také za to mohl slabý otřes mozku, který mu způsobily ty rány do hlavy.
„Proč si to udělala?“ zeptal se nakonec, když bolest ze zasaženého rozkroku už nebyla tak intenzivní.
„Protože on si nezasluhuje žít!“
„Cože?!“ absolutně nechápal Dean
„Chceš svého bratra zachránit?!“ zdálo se, že to Lilith nechce dál rozebírat.
„Jistě, že ano, ale proč bych ti měl věřit? Doteď jsi byla na jeho strane!“
„Protože nemáš na výběr,“ zašeptala Lilith a pak udělala něco, co Dean opravdu nečekal.
Dlouze a vášnivě ho políbila.
Když se od něho konečně odtrhla, téměř neslyšitelně zamumlala.
„Tohle byl ten osudový polibek, který vše rozhodne.“
Jean tam jen seděl, zkoprněli tím, co právě udělala.
„Lepší vy nežli on. Musíš ho udržet na zemi, pokusím se toho démona vsát do sebe a ty me potom zabiješ!“
Dean zamrkal. Pomalu se vzpamatovával.
„Cože?!“ vyrazil ze sebe nakonec.
„Slyšel jsi! Prostě ho drž na zemi, ale neudus ho, to by me tak neskutečně mrzelo.
Až se mi podaří toho démona do sebe vcucnout, ty me zabiješ a vyhraješ tak na plné čáře.
„Dobře. Nechápu ale, proč chceš umřít zrovna ty!“
„To není tvoje starost! Jen udělej to, co po tobě chci,“ Lilithin hlas byl tak chladný.
„Ok. Budu ti věřit. Stejně zřejmě nemám na výběr,“ řekl Dean, kterému se stále malinko točila hlava a měl pocit, jako by mu do ní bušilo tisíc permoníků, ale donutil se myslet na jednu jedinou věc, udržet sama na zemi.
„To tedy nemáš. Pamatuj, musíš ho za každou cenu udržet na zemi.
Dean přikývnul a poté se zahleděl na „sama“, který se pokoušel vstát, ale se zlomenou rukou, to vůbec nebylo jednoduché.
Dean se střetl s pohledem svého otce a byl by přísahal, že v jeho očích zachytil souhlas s tím, co se právě chystal udělat.
Tomu dodalo sebedůvěru a on přistoupil k „Samovi, jenž už byl skoro na nohou.
„Kam takový spěch bratříčku?“ otázal se Dean a pak srazil „Sama zpět k zemi a ten zaúpěl bolestí.
„Ta malá nevděčná čubka,“ zasyčel „Sam“ a znovu se pokusil vstát, ale Dean mezitím ustoupil Jackovi a ten držel „sama“ u země, ale musel se čas od času přemáhat, protože Deanova hlava, byla stále plná bolesti.
„Deane! Přestaň! To jsem já tvůj bratr, ty me přece nechceš zabít!“
Jack přenechal místo Deanovi a ten zaváhal, ale pak si vzpomněl na démonova slova:
„“Sam“ je plně pod mojí kontrolou!“
„Ty nejsi můj bratr!“
Démon vztekle zasyčel.
„Ona tě políbila! Ona te políbila!“
„Ano. Políbila jsem ho! Neměl jsi me připravit o dítě, teď jasně spatří, co se k němu bude blížit,“ Lilith se u „Sama zjevila a pak mu položila obe dve ruce na jeho hlavu.
„Nekoukej na to!“ řekla Deanovi.
„Proč ne?“
„Otoč se!“ přikázala mu a Dean se otočil jako by prostě musel.
„Lilith se já se omlouvám, moc se omlouvám a už tě budu brát jako sebou rovnou,“ ale Lilith byla rozhodnutá.
„Je konec!“ a poté mu z každé strany silně stiskla spánky a „Sam“ začal křičet.
Byl to strašný křik a Dean se chtěl několikrát otočit, ale nakonec to nutkání vždy potlačil.
Trvalo to asi minutu a pak to náhle skončilo.
Najednou bylo ticho, zlověstné ticho.
Dean se otočil a na zemi spatřil ležet bledého a zakrváceného Sama.
„Same!“ chtěl se k němu vrhnout, ale Lilith ho zadržela.
„Něco jsi mi slíbil!“
„Ty to vážně chceš?!“
„Zabij me!“ zopakovala Lilith a v její ruce se objevila postříbřená dýka.
„Proč? Jsi přece démonka!“
Lilith se mu zahleděla do očí.
„Co se má stát, stane se. Bodni!“
Dean přerývavě dýchal hlava se mu pořád točila, ale i přesto tu dýku uchopil pevně do svých rukou.
Nežli jí však použil, pohlédl Lilith do očí a došlo mu, že v nich už není stopa po oné něžnosti.
„Bodni!“ zakřičela Lilith a když se Dean k ničemu neměl, sama si tu dýku zabořila do těla.
„Tohle není konec Deane Winchestere…,“ zachroptěla a poté se jí z úst vyhrnul proud krve, ruce jí ztuhly při těle, hlava se jí zvrátila dozadu a tělo jí po chvilce následovalo.
Dean hleděl na její bezvládné tělo a snažil se pochopit, proč něco takového udělala.
Z oné letargie ho nakonec vytrhl slabý Samův hlas.
„Deane! Kde to jsme, co se stalo?!“
Dean se k němu sklonil.
„Jsi to doopravdy ty?“
„Já myslím, že ano, co se stalo?!“
„Bože Sammy!“ Dean ho objal.
„Co se to s tebou stalo a není to támhle táta?“ Sam byl totálně zmatený.
„Moc dlouhý příběh…,“ začal Dean, ale v tu chvíli mu došlo, že na ně seshora padá omítka, láva začala bublat, odněkud se začaly ozývat hlasité zvuky a země se pod jejich nohami zachvěla.
„Tohle není vůbec dobré. Musíme odtud ihned vypadnout,“ John se k ním připojil.
„Vítej zpátky Sama a s tebou Deane naprosto souhlasím.
Sam chtěl udělat krok, ale v tom okamžiku bolestně vykřikl a obličej se mu zkřivil.
„Co je, co se děje?“
„Já nevím. Asi mám podvrknutý kotník! Běžte beze me!“
„V žádném případě! Oba dva ho podepřeli každý z jedné strany.
Omítka na ně začala dopadat čím dál tím častěji, láva bublala častěji a sem tam se vylila na zem z koryta, ale k nim se nedostala a otřesy byly silnější a silnější a země kolem nich začala praskat.
Při jednom silnějším otřesu, spadli všichni tři na zem.
„Já to nedokážu! Zachraňte se alespoň vy! No tak běžte!“ pobízel je Sam, ale Dean ani John se od něho nehodlali hnout.
„Nikdy bych tě Same neopustil! Společně to nějak zvládneme!“ promluvil Dean.
John se otočil a to co viděl, se mu vůbec nelíbilo.
Same! Deane!“ zavolal a oba dva se otočili, a i když Sam s problémy.
Všichni tři hleděli na přibližující se světlo.
„Co je to?“ zeptal se Sam, když se konečně vzpamatoval z toho, co vidí.
„Nevím, ale nelíbí se mi to,“ zamumlal znepokojené John, ale dřív, než se vůbec dokázali pohnout, to světlo je pohltilo.

OMG OMG OMG !!!!!!!!!!!!To je sila ten súboj bol úplne namakaný Lilith sa nakoniec sama zabila chvílu mi jej bola aj lúto všetko si to totálne skvelo opisoval a ten hnusný démon je tiež už v pekle ty ,ale mne nedá pokoj ten koniec ,že pohltilo ich biele svetlo jaké svetlo ja odpadnem bude mi moc smutno za touto poviedkou bola fantastická a všetko sa mi na nej dokonale páčilo a už je koniec dúfam,že sa vrhneš do písania nejakeho nového Winchesters príbehu výborná práca