Osudový polibek

No konečne ďalšia časť ja už som si myslela ,že si na nás zabudol ...No čože Ellen ide sama na nich už sa načisto zbláznila veď ju zabijú vidím ,že Samíkovi sa furt darí no som šťastná ,že ďalšia časť lebo už som začínala byť zúfalá som hrozne zvedavá čo bude ďalej skvelé

Jsem ráda, že po delší odmlce jsi sem hodil další část! Chudák Ellen... je mi ji líto stratila svoji dcera a jako její uvažování, že by ji mohla zachránit a přemoct sama tolik démonů... zabijou ji nebo posednou Ale skvěle napsaná další část Líbí se mi, jak si tam popsal její pocity Těším se na další část!

Ono mi to ted časove nevycházelo, ale pokusím se co nejdřív napsat další čast.
S Ellen to nevypadá vůbe dobře...

No to som rada lebo ďalšie také dlhé čakanie by ma zabilo no chudera Ellen

Tak a je tu slibené pokračko:)


„Sam“ odpočíval v posteli. Vedle něho ležela Jo a svými prsty mu přejížděla po těle. Oběma zářily oči.
Náhle se „Sam“ zvedl.
„Co je, co se děje?“ chtěla vědět rozmrzelá Jo.
„Někdo se k nám blíží.“
„Kdo? Tvůj bratříček nebo ten starý blázen?“
Sam se k ní otočil vášnivě jí políbil a pak zašeptal.
„Ani jeden. Matka slečinky, kterou jsme zabili a jejíž tělo teď ovládáš.“
Jo se usmála.
„Ellen. Ta naivní lovkyně. Připravíme jí nějaké zvláštní uvítání?“
„Samozřejmě, že ano. Jsem si jistý, že si pro ní něco připravíme.“
„Doufám, že na ní budeš jemný, přece jen je to máma téhle holky.“
„Copak? Stala se z tebe náhle démonka se svědomím?“
Lilith zasyčela.“
„To v žádném případě, ale byla by jí škoda.
„Byla by jí škoda?“ „Sam“ nadzdvihl obočí.
„Nech se překvapit miláčku,“ zašeptala mu Jo do ucha a pak se k němu přimknula a jazykem mu začala objíždět jeho hrud.
„Pokračuj. Umíš to moc pěkně…“
„Já vím,“ zamumlala Jo a pak pokračovala jazykem dolu a nevynechala jedno jediné místo a „Sam“ se přitom vášnivě vrněl.

Dean vešel do kuchyně, kde spatřil u stolu sedět Bobbyho.
„Bobby, co tady děláš? Já myslel, že se snažíš najít Ellen.
„Jack si to vzal na starost.“
„Ty jsi něco takového svěřil démonovi.
„deane. Pozor na to, co mi tady říkáš.“
„Je to démon Bobby!“
„Je to můj bratr. Nejsem z toho nadšený, ale je to tak.“
„Proč si ho nezabil?“
„Deane! Tys taky Sama nezabil, když ho tehdy posedl démon.“
„To je něco jiného. Já jsem z něho toho démona s tvojí pomocí dostal.“
„Já Jackovi věřím!“
„Stejně jako jsem já věřil té mrše Deiře.
„Já jsem tě taky nezabila,“ ozvalo se ode dveří.
Dean po ní šlehl nepřátelským pohledem.
„Kdyby ses me nesnažila oblbnout, Sama by nikdy nedostali!“
„Já jsem tě chránila hlupáku! Samův osud už je zpečetěn hodně dlouho!“
„Ty jedna…,“ Dean jí chtěl uhodit, ale Bobby mu v tom zabránil.
„Musíme se uklidnit. Podstatné je, že je Sam posednutý a že se chystá do pekla.“
„Tvrdili jste mi, že už je v pekle!“
Jack trochu předbíhal. Neodešel by, aniž by nevykonal to, kvůli čemu sem přišel.“
„Co to má být?“
„To nikdo neví. Jak říkám tenhle démon je nevyzpytatelný.“
„Tohle mě nezajímá! Potřebuji zachránit Sama!“
„Sama nemůžeš, zachráníš! Kdy už to konečně pochopíš?“
„Nenechám Sama v područí těch démonu!
Jestli je ještě tady, nesmíme mu dovolit, aby se dostal do pekla.“
„To nepřichází v úvahu! Bylo by to šílenství!“
„A co tedy mám podle tebe dělat? Čekat až ten démon donutí Sama zabít všechny…,“Deana náhle rozbolela hlava tak silně, že se zřítil k zemi a rukama se držel za hlavu.
„Deane! Co je to s tebou!“ Bobby k němu přiskočil.
Deira stála opodál a usmívala se.
„Já nevím, nevím, co se děje, ale strašně mě bolí hlava!“ vyrazil ze sebe Dean, kterému se před očima objevila vzpomínka na den, kdy přinesli jeho otec a jeho matka malého Sama.
Slyšel sám sebe jak se ptá.
„To je ten můj bratříček, to je on, koho jste mi to slibovali, vždyť je tak malý.“
John se pousmál, pohladil ho po vláskách.
„Stejně tak si vypadal i ty Deane a…,“ vzpomínka se mu začala vytrácet.
Dean otevřel oči, bolest hlavy ustoupila.
„Už je to lepší Deane,“ chtěl vědět Bobby a tvářil se ustaraně.
„Jo. Už asi jo,“ Dean se postavil a poodstoupil od Bobbyho.
„Co je Deane?“
„Měl jsi me nechat mrtvého!“
„O čem to mluvíš?“ nechápal Bobby.
Dean nenávistně pohlédl na Deiru, které na rtech pohrával slabý úsměv.
„Neměl jsi jí to nikdy dovolit!“
„Co? Co se stalo?“ Bobby byl zmatený.
„Neměl jsi jí nikdy dovolit, aby mi sebrala vzpomínky na mé dětství!“
„Já jsem přece…,“ Bobby se obrátil na Deiru.
Ta pokrčila rameny.
Řekl jsi, že jsi, mohu vzít cokoliv, hlavně když ho přivedu zpět.
„Jenž jsem nemyslel vzpomínky na dětství!“
„Ale no tak Bobby! Muselo být ti jasné, že Deanovi vzpomínky na dětství obzvláště na dobu před tím požárem, jsou velmi cenné.“
Bobby potřásl hlavou.
„Moc me to mrzí, Deane. Tak moc jsem tě chtěl přivést zpátky, že jsem si neuvědomil, co tím vlastně způsobím.“
„Je to mrcha dokáže obloudit člověka.“
„Děkuji, Deane. Od tebe to beru jako kompliment.“
„Kolik vzpomínek jsi mi sebrala, mrcho?!“
„Na tom přece nezáleží.“
„Kolik vzpomínek si mi sebrala, mrcho?!“ zopakoval Dean.
„Tolik kolik jich bylo potřeba,“ Deira se zasmála a poté zmizela.
Dean pohledl na Bobbyho.
Vypadalo to, že mu chce říct, ale nakonec jen rázně zavrtěl hlavou otočil se a z té místnosti odešel.
Bobby se opřel o stěnu.
„Tohle jsem nechtěl, omlouvám se Johne, Mary…“

jupíííí, práve som zhltla dve pokračovania naraz a môžem povedať len jednoducho super, teším sa na ďalšie pokračovanie

Paráda ,paráda ,paráda!!!!! sviňa Deira spomienky Deanovi berie :cry: bože čo to na Ellen chystajú ...a dorazilo ma ako sa Bobby ospravedlňoval Johnovi a Mary to už som mala dosť nádhera oplatilo sa čakať teším sa na ďalšie dúfam ,že už nebudú tak neskoro

Ano, sadaj k pc, ber do ruky klavesnicu a makaj. Do polnoci casu dost Ak teda nie do polnoci,tak aspon slub, ze skoro

Do půlnoci asi ne a zítra asi taky ne. Jedu do Prahy na Othella.

Ellen už byla téměř u zámku, ve kterém momentálně přebývali „Sam“ a Jo, když jí někdo chytil za ruku a otočil si jí k sobě.
Ellen spatřila Jacka.
Okamžitě se mu vysmekla.
„Co tady chceš, démone?“
„Jsem lovec stejně jako ty.
Ellen se zasmála.
„Jsi, vtipný démone, ale radím ti, abys odtud ihned vypadnul, nebo tě nezachrání, ani fakt, že jsi Bobbyho bratr.“
„Výhrůžky pořád jen samé vyhrůžky.“
Ellen zvedla ruku a Jack zjistil, že v ní drží stříbrnou dýku.
„To bys neudělala.
„Proč ne? Jsi démon, ať už tvrdíš cokoliv.“
„Kdybych byl takový démon, za kterého mě máš, nemyslíš, že by už o tobě věděli, respektive už bys byla mrtvá?“
„Já se tě nebojím, nepodaří se ti me zastrašit.“
„Já tě nehodlám zastrašovat, ale uvědom si, že to co se právě chystáš udělat, je čiré šílenství a pokud tě dostanou, prospěješ jim, ubude jim jeden nepřítel, to chceš, chceš jim snad pomáhat?“
„Já chci zachránit svojí dceru a to taky udělám. Zmiz mi z očí démone!“
Jack však zůstal stát na místě.
„No tak Ellen trochu o tom přemýšlel.“
„Já o tom nepotřebuji přemýšlet! Moje dcera je v nebezpečí a potřebuje me!“
Jack jí znovu chytil ruku a pohlédl jí do očí i přesto, že sebou Ellen škubala.
„Já si myslím, že tobě nejde o osvobození své dcery.
„Nemluv nesmysly!“ Ellen se mu vytrhla.
„Tobě jde o to, pomoc své dceři umřít, že?“
„To je naprostý nesmysl,“ popřela to rázně, ale její pobledlá tvář dokazovala, že se Jack strefil.
„Tvoje dohoda s Lilith bylo, že ti pomůže porodit zdravou a normální dceru, ale jakmile umře, stane se jejím majetkem a Jo nebude moci nikdy v klidu spočinout, proto jí taky tak snadno mohlo přivést zpět z hrobu, že?“
„Mlč!“ Ellen se po něm tou stříbrnou dýkou ohnala, ale Jack včas uskočil.
„Tolik jsi chtěla mít dítě, že jsi její tělo navěky zaprodala, tolik jsi jí chránila, ale ona se to přesto stalo.
Ellen se po něm znovu ohnala, ale ruka se jí chvěla.
„Za to můžou Winchesterovi kéž by se tam nikdy neukázali!“
Jack zavrtěl hlavou.
„Nemyslím si, že by to byla jejich vina.
Ona by od tebe odešla tak nebo tak, má prostě povahu po svém otci!“
„Drž hubu!“ zaječela Ellen a mrštila po něm tu dýku.
Jack se jí vyhnul, ale přece jen nebyl tak rychlý a špička dýky ho škrábla do ramene.
Ozvalo se zasyčení a kůže na tom místě se roztavila.
„Ty mi máš co říkat! Já si jdu pro svou dceru a ani ty ani Bobby ani kdokoliv jiný me nezastaví!“
Jack od ní pro jistotu kousek poodešel.
„Poslouchej se. Mluvíš úplně z cesty Ellen! Zapomeň na Jo, zapomeň na ní a soustřeď se na to, co přijde, co už přišlo!“
„Ztichni!“ Ellen na něho nečekaně vychrstla svěcenou vodu, která ho zasáhla do obličeje.
Ozvalo se zasyčení a jack cítil, že se mu rozpadá obličej.
„Já ti chci jen pomoct! Jestli půjdeš dál, tak už nebude žádná Ellen, žádná Jo, nebude prostě nic!“
„Ty mi nedáš pokoj démone!“
Jack zavrtěl zoufale hlavou.
Neměl tušení, co na něho může ještě vytáhnout a rozhodně nechtěl umřít při marném zachraňování někoho, kdo si vzal do hlavy, že musí svojí dceru zachránit stůj co stůj.
V tom se někde poblíž ozval jakýsi syčivý zvuk.
Ellen nic nezaslechla, ale Jack jakožto démon, moc dobře věděl, co to znamená.
Ellen sledoval jeden z nich, což znamenalo, že už o ní démon v Samově těle ví, ale jestli to tak je, proč jí nechávají jít dál?
Možná, že s ní má Lilith své plány.
I když Ellen zrovna nemiloval, rozhodně jí nepřal tenhle osud, ale bylo očividné, že si to nechce nechat vymluvit.“Sledují tě Ellen! Oni o tobě vědí!“
Ellen se otočila, ale nikoho neviděla.
„I kdyby to tak bylo, já se jich nebojím, nehodlám jako Bobby sedět na zadku a čekat, nespoléhám se na žádného démona či démonku, kteří jsou údajně na naší straně!“
„Nech me na pokoji démone! Jestli mi ještě jednou zkřížíš cestu, zabiju tě bez ohledu na fakt, že jsi Bobbyho bratr.
Jestli to on nedokáže, já s tím nemám žádný problém. Zachráním svojí dceru a při troše štěstí se mi podaří zabít i toho démona!“
„To nemůžeš! Zabiješ tím i Sama!“
„Pro me už je Sam Winchester mrtvý!“ a poté kolem Jacka prošla a on jí zachmuřeně sledoval, dokud mu nezmizela z očí.
Udělal všechno, co bylo v jeho silách. Postavit se teď tomu démonovi by bylo čiré šílenství.
Rukama si ohmatal svou tvář, která se pomalu hojila.
„Sbohem Ellen,“ zamumlal a poté zmizel.

Tak ted tu máme celkem dlouhý přispevek, tak snad se bude líbit: :cry:

V jednom domě nedaleko od místa, kde se momentálně ukrývali Dean, Bobby a ostatní se v jednom bytě nacházela skupinka pěti mužů a jedné ženy.
Všichni seděli za stolem a popíjeli pivo.
Zdálo by se, že je to skupinka přátel, co se jen tak sešla na pokec, ale zdání může klamat.
Každý z nich mel pod stolem na svých nohou položenou kuš, vedle ní měli zbraň se stříbrnými kulkami a vedle té zbraně měli sáček či nádobu se solí.
Nevěděli jestli někdo a nebo něco přijde, ale rozhodně se cítili o něco méně nervózně, když měli svoje zbraně u sebe.
Moc dobře si pamatovali, co se stalo jejich kolegům a kolegyním v té hospodě, jak se tam ten Sam Winchester objevil s mnoho démony a ti nedali nikomu ani tu nejmenší šanci.
„Vždycky jsem tvrdil, že jsme jim to neměli nikdy dovolit,“ ozval se jeden z těch pěti mužů a po pravé tváři se mu táhla dlouhá ještě čerstvá rána.“
„A to jsme jim to jako měli zakázat? Víš jak je nás málo a každý kdo se chce do toho pustit, je u nás vítaný.“
„Jsou na to ještě mladí:“
„Každý z nás byl mladý,“ ozval se muž, co seděl po pravicí zjizveného muže.
„Jenže po nikom z nás démoni nikdy takhle nešli.“
„A to je měl snad John zavřít?“
„Možná mel místo toho, aby se zbytečně honil za něčím, co nakonec ani nedostihnul.
„Pozor na to co říkáš.“
„Říkám jen, že kdyby se raději staral o své syny, nemuselo by se nic takového stát.“
„To není vůbec jednoduché. Nechtěl je ohrozit, ale mohlo ho napadnout, že po nich ten démon půjde, ale už se stalo.“
„To je všechno, co k tomu řekneš? Neměli jsme jim věřit, měli jsme si od nich udržovat odstup, když po nich démoni jdou, mělo nám být jasné, že jednoho z nich dřív nebo později dostanou.“
„Proč o tom mluvíš? Nikdo z nás si to nechtěl připustit, ale stalo se to, Sama posedli a ten potom zabil svého bratra…“
„Kdyby zůstalo jen u zavraždění bratra, ale on nechal vyvraždit většinu z nás!“
„To neříkám, jelikož by to bylo čiré šílenství, ale rozhodne tu nehodlám jen tak sedět a čekat až si pro nás přijdou.“
„Nejsi trochu paranoidní, kdyby o nás démoni věděli, nemyslíš, že už by se tady objevili?“
„Jsme možná poslední lovci, protože co se týče Bobbyho a Ellen nevíme o nich absolutně nic, mohli už je klidně najít, vzhledem k tomu, že se úzce stýkal s Johnovými syny, ani by me to nepřekvapilo.
„Mohl by si už s tím přestat?“ obořil se na něho jeden muž.
Zjizvený chlap se ušklíbl, ale už mlčel.
Ta žena tam až dosud jen seděla, její tvář byla nehybná, stejně jako její oči, ale v tom sebou trhla a všichni chlapy jí napodobili.“
„Co je Susan? Cítíš je snad tady?“ zeptal se muž, co seděl po její straně.
Susan pomalu zavrtěla hlavou.
„Ne démona necítím, ale někdo je nahoře.“
„To není možné. Před pár minutami jsem to kontroloval.
„Někdo je nahoře,“ zopakovala Susan a její slova se stala pravdivými v okamžiku, kdy všichni uslyšeli šramocení, které se jim ozvalo nad hlavami.
Všichni na sebe pohlédli, ale nikdo z nich se nechtěl od ostatních odpojit.
Šramocení se ozvalo znovu a k němu se o chviličku později přidal jakýsi zvuk.
Znělo to jako kvílení.
„Co to tam může být?“
„Jeden z nás tam bude muset jít, zjistit to.
Všichni na sebe hleděli, ale žádnému se tam nechtělo.
Náhle to šramocení stejně jako kvílení utichlo a oni si pomysleli, že ať už je to cokoliv, je to zřejmě pryč, ale to se spletli, jelikož jim na hlavu začalo cosi dopadat.
Všichni ihned ze svých židli vyskočili a chopili se zbraně.
Na stůl dopadaly kapky krve. Vždy pět kapek z půl minutu.
„Co má tohle znamenat?“
„Musíme tam jít.“
„Tak dobře. Půjdeme tam všichni.“
„To nejde. Ten otvor, co tam vede je úzký.“
„Tak tam půjde jeden z nás a ostatní na něj budou čekat dole.
„Kdo z nás tam půjde?“
Nikomu se nechtělo takhle riskovat.“
„Já tam půjdu,“ ozvala se Susan.
„To tedy v žádném případě.
„Kouknete,“ upoutal jejich pozornost muž, co stal kousek od nich.
„Co se děje?“ chtěl vědět zjizvení.
„Koukněte se na zem.“
Všichni tam pohlédli a raději se ihned odvrátili.
Nejenom ze stropu kapala krev, ale také ze zdi a krev se šířila také po zemi.
Mohl by to být nějaký duch?“
„O žádném duchovi nic nevím.“
Susan jsi tady,“ zavolal jeden z nich, když zjistil, že Susan nikde není.
„Susan kde jsi?“ zavolalo všech pět chlapů najednou, ale susan se neozvalo.
V tom za sebou uslyšeli šoupavý zvuk a v okamžiku, kdy se otočili, vyjekli hrůzou, neboť v te v další místnosti pověšená na laně houpala Susan, která měla ve tváři vyděšeny výraz, a její oči byly skelné.
„Susan!“ vykřikl největší z nich a vrhl se k ní, ale v tom se pod ním probořila podlaha a on se propadl.
„Bile!“ zakřičeli ostatní chlapi a vrhli se k místu, kde se propadl.
„Bile jsi tam?“ zakřičeli, ale nedostali žádnou odpověď.
„Bile! Jsi tam?! Bile?“ Nikdo se však neozval.
„Hej Tome,“ uslyšel muž, co volal Bila.
„Co je?“ prudce se otočil a ztuhnul na místě, neboť zjizvenému muži pláli oči.
„Joeli… Joeli… neříkej, že tě taky dostali…“
„Joel se usmál.
„Oni me nedostali. Já si je vybral dobrovolně stejně jako tady Roger a ukázal na muže vedle sebe, kterému taky plály oči a na tváři mel zlomyslný úšklebek.
„Susan to věděla?“
„Susan to tušila, ale než měla šanci cokoliv říct, donutili jsme jí, aby si sama vzala život.“
„To je nesmysl. Ještě před chvilkou tu byla.
„Joel se usmál. Byl to jen její duch.“
Tom se zachvěl.
„takže ty zvuky, ta krev, ty řeči a Samovi.“
„Ano. To všechno byla naše práce.“
„Ale proč, proč jste něco takového připustili?“
„Já nechci umřít jako ostatní, nechci marně bojovat, to se jim raději podřídím.“
„Joeli, Rogere…, co chcete udělat se mnou?“
„To záleží na tobě? Podřiď se démonovi, co teď ovládá sama, staň se jedním z jeho následovníků. Už nikdy to nebude takové, jako jsme znávali.
Tenhle boj je marný. Podřiď se Tome, staň se jedním z nás, užívej si tu obrovskou moc, nebojuj proti nám, nemá to smysl.
Tom se kolem sebe rozhlížel, ale nebyla žádná cesta uniku.
Před ním stali Joel a Roger a za ním byl stůl, který tam pouhým dotykem mysli přenesli Joel a Roger.
„Jaké je tvé rozhodnutí Tome?“
Tom se zahleděl znovu na popraskané zdi, které byli pokryté něčí krvi a pak svůj pohled přenesl zpět k Joelovi.
„Jsem lovec a lovcem zůstanu, pokud je tento boj nerovný, nikdy , nikdy se nepokloním žádnému démonovi,“ a poté chtěl vystřelit ze své zbraně, ale Roger byl rychlejší a z bezprostřední blízkosti, mu vpálil kulku do čela a Tom se během několika vteřin složil k zemi.
Moc je moc a všechna patří me!“ zakřičel Joel a všechno sklo, co v tom byte bylo se roztříštilo.
Joel a Roger se zasmáli a poté zmizeli.

Ted sem nic deset dní nenapíšu, ale vy toho tady máte tolik, že si toho ani nevšimnete...

Tak až teraz som si prečítala obidve časti lebo som bola preč a proste ako vždy úžasné a to akože myslíš vážne ,že až za 10 dní bude ďalšia časť to ako nesúhlasím zase čakať ,ale oplatí sa pretože je to úžasná poviedka a už sa teším čo nové je s Deanom a Bobbym ..ale úžasne napísané ako z nejakého filmu

och, tak som práve zbaštila dve posledné časti a musím povedať WOOOOOW!!! proste super robota len škoda, že si tá Ellen nedala povedať aj keď sa Jack snažil a jedno je isté Deiru zatiaľ absolútne nemám rada

Sonig: Jedu na dovču a tam asi nebudu mít comp, ale pak určitě něco napišu a cosi myslíte o lovci, co se dobrovolne přidali k Lilith?

Skvělé pokračování Chudák Ellen, že se nenechala přesvědčit.... Jsem moc zvědavá na co Deira potřebovala Deanovi vzpomínky... Doufám, že se to dozvím!
Jsem moc zvědavá na střetnutí Sama s Deanem...
Těším se na další část!

Tak a máme tady další kus...:-)

Dean seděl na židli u okna a zamyšleně hleděl ven
Stále nemohl uvěřit tomu, co Bobby udělal.
Na jednu stranu ho chápal, přivedl ho, protože to tak muselo být, protože si myslel, že to takhle bude nejlepší, ale proč o to požádal zrovna tu démonku, démonku která má být jeho roztomilou nevlastní sestrou.
Když věděl, co za to chtěla, měl jí zabít a nechat ho mrtvého.
K čemu mu je, že je naživu, když pomalu, ale jistě ztrácí to nejcennější, co ve svém dosavadním životě prožil své dětství.
Dean prudce potřásl hlavou.
„K čemu ji jsou? K čemu potřebuje démonka jeho vzpomínky na dětství?
Snad proto, že ona sama žádné neměla? Dean se otřásl jako by kolem náhle prošla smrt.
„Být tebou přestanu na to myslet,“ ozval se za ním nějaký hlas.
Dean se otočil a v napřažené ruce držel nůž, který nedávno sebral ze stolu.
„On by ti stejně nepomohl, ale já ti nechci ublížit.“
„Bobby se nikdy nezmínil o tom, že má takového bratra.“
„Bobby se nezmiňuje o spoustě věcí.“
„Neměl ses pokusit zastavit Ellen?“
Jack přikývl.
„Taky jsem se pokusil, ale ona je příliš zaslepená.
„Takže jí jako necháš umřít?“
„Co po mne chceš? Ona jde svojí vlastní cestou, my jdeme svojí vlastní a…,“ Dean k němu náhle přiskočil a přirazil ho ke zdi.
„Ellen není jen tak někdo! Pomohla nám byla to známá táty!“
„Hlavně se uklidni,“ Jack ho od sebe odstrčil.
„Jsi démon máš možnosti jak jí zastavit!“
„A být jako oni? Stát se jedním z nich. Mám být snad stejný jako Lilith, Deira anebo ten démon, co posednul tvého bráchu, mám snad chodit mezi lidi a zabíjet je jen tak pro potěšení?“
Dean se otočil.
„Tys byl u toho, když jí Bobby žádal, aby mě přivedla zpět?“
„Záleží snad na tom?“
„Jo. Dost na tom záleží.“
„Hledáš snad zamínku, jak někomu ublížit? Jestli ano, zkus jít za svým bratrem a pokus se to toho démona vymýtit z jeho těla, ale předem ti říkám, nezapomeň si napřed objednat rakev.
„Já se toho démona nebojím, protože každý démon jde porazit.“
„Ty a tvá horká hlava vlastně jsem tak trochu překvapený, že ti ještě pořád sedí na krku.“
Dean se prudce otočil a oči měl nebezpečně zúžené.
„Neodbíhej od tématu, jak mi často říkával Sam.
„Co po me chceš? Abych ti snad řekl, kolik vzpomínek ti deira sebrala?“
„To si zjistím sám, ale chci vědět na co je potřebuje, k čemu jí jsou mé vzpomínky na tátu a mámu.
„Jak už jsi o tom přemýšlel, může to být kvůli tomu, že ona sama žádné dětství neměla, ale kvůli tomu to není.“
„Tak kvůli čemu?“
„Proč se nezeptáš jí?“
„Nemám čas ani náladu to z ní páčit.
„Jelikož to je tvoje nevlastní sestra a…?“
„To s tím nemá nic společného. Ať už můj otec v mladí udělal cokoliv, pro mě to nemá význam.“
„Tomu se nemůžeš bránit, tomu by ses možná bránit neměl.“
„O čem to tady mluvíš?!“
„Nebyl jsi to ty, kdo mi říkal, abych neodbíhal od tématu.
Dean sevřel ruce v pest.
„Kolik ti jich vzala to vážně nevím, ale proč ti je vzala, to bych ti říct mohl.“
„Tak na co čekáš?!“
„Ty nejsi moc trpělivý, ale dobře.
„Zapomeň na to, že mu to řekneš,“ ozvala se ode dveří Deira a pak do toho pokoje vstoupila.
Jack se ušklíbl, poslal jí vzdušný polibek a poté se obrátil zpět k Deanovi.
„Tvoje vzpomínky chce proto, že…,“ vzduch v pokoji náhle ztěžknul a Deanovi se začalo dýchat těžce.
„Pokračuj a on se vrátí mezi mrtvé.“
„Proč by mi na něm mělo záležet?“
„Pokračuj,“ zasípal Dean, který se pokusil otevřít okno, ale deira mu nedala možnost a on se začal dusit. Bylo to jako by se mu po krku začaly sápat cize ruce.
„Řekni to!“ zachraptěl z posledních sil.
„Potřebuješ ho,“ řekl Jack, aniž by se k Deiře otočil.
„Ne tolik, abych to bez něj nedokázala. Řekneš mu to a je mrtvý.
„to bys neudělala.“
„Vsadíš se?“ Deira se zasmála a poté navzájem propletla své prsty a Dean už skoro nemohl dýchat, v ústech měl vyprahlo a obraz se mu rozmazával.
„Řekni mi to…,“ vyrazil ze sebe ztěžka, ale Jack zavrtěl hlavou a zmizel.
„řekni mi to!“ zasípal znovu, ale Jack se tam neobjevil.
Deira uvolnila neviditelný stisk a Dean se svezl k zemi, kde několik vteřin lapal po dechu.
„Je fajn, že alespoň někdo z jejich rodiny je rozumný.
„Na co ti jsou? K čemu potřebuješ moje vzpomínky?!“
„Šetři své síly Deane myslím, že je budeš potřebovat.“
„Řekni mi sakra k čemu je potřebuješ?!“
„Jestli to chceš vědět, pokus se me donutit!“
Dean se ztežka zvedl, hlava se mu mírne točila, jeho nohy nebyly tak jisté jako dřív, ale on přesto řekl:
„Já to z tebe dostanu!“ Jakmile však udělal jeden jediný krok, jeho hlavy se zmocnila nepopsatelná bolest v uších mu hučelo, oči se mu rozšířily a on znovu před sebou uviděl sám sebe jako malého, co opatrně chová svého brášku Sammyho.
Ten se rozbrečí a malý Dean neví, jak ho má utišit, ale v tu chvíli k němu poklekne John vezme si od něho Sama.
„Tatínku proč Sammy brečí? Udělal jsem mu snad něco?“
John ho pohladil po vláskách.
„Samozřejmě, že ne. To jen chce Sam papat a…, obraz se rozplynul stejně jako ten první.
Dean měl skloněnou hlavu a prudce oddechoval.
„O tohle se Deane, nestarej. Jsi tu proto, abys ho bud zachránil anebo zabil,“ a poté zmizela.

tak som sa konecne dostala aj k tejto poviedke a musim sa poklonit (asopn virtualne) je to uzasne. perfektny napad, to cele. a to, ze ma Bobby brata demona. a to, ze si Sammy uziva, teda, nie je to Sammy, ale ze si uziva s Lilith/Jo. je to vlastne Lilith...ale ja som si predstavovala Sammyho a Jo v posteli, co bol nepekny pohlad, lebo Sammyho milujem a Jo som nikdy nemala rada. Normalne som vsak mala nervy na tych lovcov, ktori zradili tych ostatnych. Podla mna to od nich nebolo vobec pekne a strasne sa mi pacila reakcia toho posledneho,co zostal , ze je lovcom a aj nim zostane. Lovcom do poslednej chvile, to bolo super a som strasne zvedava, na co chce Deira Deanove spomienky. to ma aj malicko stve, uz to tam skoro bolo a mrcha jedna, vletela tam a takmer mi zaskrtila Deana, co su toto za sposoby? a chudinka Ellen. ale tak to, co spravila s Jo, teda ze zapredala jej telo , to ma dost ze velmi prekvapilo
no ale som fakt zvedava, co to bude dalej takze chvalim a dufam, ze sa to uz onedlho dozvieme. tesim sa na pokracovanie

ooo, tá posledná veta!!!! prekrista chudák Dean a Deira je hustá super pokračovanie

Sam stál u okna a s úsměvem na rtech sledoval, jak se Ellen plíží podél zdi v jedné ruce měla svěcenou vodu, ve druhé držela zbraň.
I když se kolem sebe rozhlížela, nevěděla nic a plížících se stínech, které s ní držely krok, ale kdykoliv se otočila, byly pro ní neviditelní.
Sam ucítil kolem svého pasu ruce, které patřili Jo.
„Proč jí necháváš, aby došla až k nám?“
„sama si to přece chtěla, ne?“
„To ano. Chtěla jsem jí sem donést celou a živou, ale že si budeš hrát až takhle, to jsem opravdu netušila.
Sam se k ní otočil a vzápětí se vášnivě políbili, těla přitiskli k sobe.
„Nikdy bych neřekla, že Sam dokáže být tak vášnivý,“ zašeptala Lilith skrz Jo.
„Je mnoho věcí, které o tomhle tělo nevíš,“ zašeptal jí Sam do ucha a pak jí jemně kousnul do ušního lalůčku.
„Koukám, že se v něm skrývají neskutečné možnosti anebo to je tebou?“
„Využívám jen toho, co mi dotyčné tělo nabídne a tento mladík v sobe skrývá neskutečný potencionál
„Vážně? Jsem zvědavá, jestli me o tom přesvědčí,“ Jo mu rozepnula košili.
„Jsem si jistý, že ano,“ Sam jí přes hlavu přetáhl tričko a Jo před ním stála v průsvitné podprsence.
„Tohle by mělo jít taky dolu,“ zamumlal Sam a chtěl jí sundat, ale ona mu v tom zabránila.
Copak? Snad nejsi stydlivka.“
„Joanina tvář se na několik vteřin zkřivila bolestnou grimasou.
„To já ne, to dělá ona.
Sam od ní odstoupil a zatvářil se překvapeně.
„To není možné. Je přece mrtvá, nemůže mít žádnou vůli.
„Já vím, ale přesto, jako by se semnou snažila bojovat.
Samova tvář potemněla, oči se mu zužily a dostaly žlutý nádech.
„Jestli to nezvládneš, jestli je pro tebe mrtvá holka problém, možná bych si měl najít někoho jiného, někoho na koho se budu moc spolehnout.“
Jo zbledla.
„Prosím. Určitě jí zase dostanu pod kontrolu. Nechápu to, ale není to nic, co bych nezvládla, přece bys me od sebe neodehnal, udělám vše, co budeš chtít,“ Jo klesla na kolena, rozepnula Samovy zip, ale než mohla udělat cokoliv jiného, Sam jí od sebe odstrčil.
„Ztratil jsem chuť. Doufej, že me Ellen dostatečně pobaví.“
„Same!“ Lilith ho chytla za ruku, ale on jí udeřil do tváře a Jo spadla na postel.
„Tímto jménem me už nikdy neoslovuj!“
„Omlouvám se! Moc se omlouvám!“
Sam na její nářky nereagoval.
Jo se zvedla z postele a přiběhla k němu.
„Můj pane. Chci být po tvém boku. Slibuji, že už se to nikdy nestane!“
„To bych ti radil. Nejsem z těch, kteří odpouštějí dvakrát.“
„Ano. Spolehni se. Spolehni se!“ šeptala Lilith a několikrát ho políbila na ústa a na krk.
„To už by stačilo,“ překazil jí to Sam, když zaslechl, že někdo otevřel protější dveře a našlapuje velmi tiše.
To musela být ledajak ta lovkyně, protože žádný z jeho sluhů či podřadných démonů neměl důvod takhle chodit.
„Chceš mi dokázat, že jsi mi oddaná, chceš mi stát po boku, až dojde k rozhodujícímu střetnutí a bratrem tohoto těla?“
Lilith horlivě přisvědčila.
„Matka těla, které teď vlastníš se k nám blíží. Chci, abys jí přirazila ke zdi a donutila jí tam zůstat.
„Jak to mám udělat?“
„Probodni jí rameno, ale tak, aby nám nevykrvácela.
„Jo se usmála a nebyl to hezký úsměv.
„Uděláme z ní démona?“
Sam zavrtěl hlavou.
„Něco mnohem lepšího.“
„Co? Co?“ dychtila to zvědět, ale „Sam“ pouze řekl:
„Nejdříve splň tohle a pak zavolej všechny ostatní k místu, kde bude připoutána.
„Proč by…,“ začala, ale poté jí to došlo.
„To je tak kruté můj pane,“ znovu ho políbila a pak prošla dveřmi a cestou se zbavila podprsenky.
Ellen, která se do toho domu dostala poměrně snadno, stále obezřetně postupovala vpřed.
Možná, kdyby nebyla, zaslepená touho se mstít, uvědomila by si, že zatím to jde poměrně snadno. Cestou potkala jen dva slabé neškodné démony, které rychle vyřídila.
Protože se však nechala řídit vztekem a touhou ubližovat, vůbec jí to tak nepřišlo.
Prošla několika pokoji, a čím víc jich prošla, tím víc si byla jistá, že démon, který ovládal Sama, musí být někde blízko a její dcera stejně tak.
V okamžiku kdy prošla další hlasy, dolehly k ní zepředu nějaké hlasy a ona si byla téměř jistá, že jeden patří Jo a druhý musí patřit tomu Winchesterovic klukovi, který jí stejně jako jeho bratr působil jen samé potíže.
„Už brzo tě odtud dostanu, moje holčičko, už brzo tě vyrvu ze spáru toho démona a zase budeme spolu jen my dvě,“ mumlala si pro sebe.“
„Tak to bych se raději třicetkrát zabila, než, abych s tebou trávila jeden jediný den, matko!“ ozval se za ní ženský hlas.
Ellen se prudce otočila, a když před sebou spatřila polonahou Jo, nevěřila svým očím.
„K tomu tě přinutila ta zrůda?!“
Jo se zasmála a udělala k Ellen dva kroky.
„Tou zrůdou myslíš Sama anebo sebe.
Cože? O čem to mluvíš? Já jsem přece Ellen tvoje matka!“
Já vím moc dobře, kdo jsi Ellen a taky si moc dobře pamatuji na den, kdy sis me zavolala a chtěla po me, abych ti pomohla otěhotnět a já ti vyhověla,“ v Jojiných očích se zablýsklo a Ellen zděšeně ustoupila dozadu.
„To není pravda! Moje holčička není mrtvá!“
„Myslíš, že není a co je potom tohle?“ Jo vzala ze stolu, který stál vedle ní nůž a vší silou si ho zabodla do srdce. Nevyřinula se žádná krev.
Ellen znovu zděšeně couvla.
„Tomu nevěřím! To musí být trik!“
Jo netrpělivě mlaskla.
„Bývalá jsi chápavější, ale já stále zapomínám, že my sice žijeme stovky let, vy lidé ne.“
„Nech mojí dceru na pokoji! Ihned opusť její tělo!“ zakřičela Ellen a vychrstla na Jo svěcenou vodu.
Jo na poslední chvíli uskočila, ale přesto jí pár kapek přistalo na jejích obnažených prsou a ozvalo se zasyčení.
„Takhle se ti chováš ke své dceři, ale máš pravdu, ona už je stejně mrtvá, tak jí tvoje chování nijak zvlášť netrápí, ale mě si naštvala.
"Jo. Moje dceruška.“
„Jo. Dean Winchester jí nedokázal pomoci, ale jinak měl Jack ten zrádce pravdu a ty sis podepsala svůj rozsudek smrti.“
Ellen, která konečně pochopila, že je její dcera navždy ztracená a že ona sama se nechala zahnat na samý okraj, na Jo namířila zbraň, ale ruka se jí třásla, oči se jí leskly od slz.
„Myslíš, že me dokážeš zabít, že dokážeš zabít svojí dceru?!“
„Ona už není moje dcera,“ vypravila ze sebe ztěžka Ellen a chtěla zmáčknout kohoutek, ale Lilith jí nedala šanci. Skrz tělo její dcery jí přišpendlila ke zdi, když jí předtím vyrazila jak svěcenou vodu, tak i zbraň.
Ellen se pokusila osvobodit, ale bylo to marné.
„Co se mnou chcete udělat vy démonské stvůry?!“
„No no. Vypadám snad jako démonská zrůda matko?
„Neříkej mi matko! Necháte me posednout, zabijete me?“
„Jo. Zavrtěla hlavou.
„Pro tebe máme něco speciálního,“ a poté pohybem ruky zvedla ze stolu krátkou, ale ostrou dýku a probodla s ní Ellenino rameno.
Celým domem se nesl, vykřik bolesti, ale to zdaleka nebyla všechno.
„Sbohem maminko!“ pronesla nenávistně Jo a poté poodstoupila stranou.
„Co chcete dělat?“ chtěla vědět Ellen, ale nedostalo se jí odpovědi.
Několikrát sebou škubla, ale kromě bolesti, to nic jiného nepřineslo.
V tu chvíli se všude kolem začaly objevovat temné, černé stíny.
„To ne! To ne!“ začala křičet Ellen, když jí došlo, proč jsou tady.
„Dobrou chuť přátelé,“ pobídla, je Jo.
„Ne!“ zakřičela naposledy Ellen, jelikož pak se na ní stíny vrhly a celou jí pohltily a celá místnost se ponořila do temnoty.

Deira je všeho schopná a kdo ví, jestli nebude Booby nakonec litovat, že se s ní spojil...

Mason uzasne chudacik Ellen,takto si nezasluzila zomriek ja som ju mala tak rada. keby nebola taka slaba a dokazala zastrelit tu Jo... to je daco hrozne toto. a ta scena na zaciatku, s tym "Sammym" velice dobre. len tak dalej,tesim sa na dalsie pokracko

veľmi zaujímavá poviedka!!! Ellen mi je ľúto takýto koniec si nezaslíži aj ja ju mám celkom rada, som zvedavá čo bude dalej

Jack přišel k Bobbymu. Nemusel mu nic říkat, Bobby to věděl.
„je mrtvá, že ano?“
„Stalo se jí něco mnohem horšího.
„Co může být horší než smrt?“
„Byla pohlcená stíny, bude navěky žít mezi životem a smrti.“
„Panebože…,“ Bobby se otřásl.
„Neměl jsem jí tam nechat jít, neměl jsem to tomu démonovi, co je v Samovi dovolit, aby udělal něco takového.“
„Nemohl si Jacku nic dělat. Bylo by šílenství, se proti němu postavit, obzvlášť, když je s ním Lilith, raději si ani nepředstavuji, co spolu vyvádějí.
„Ty to nechápeš Bobby. On se tímhle posilňuje čím víc lidí „zabije“ tímto způsobem, tím víc bude nezranitelnější.“
„A co máme podle tebe dělat? Jít tam a pokusit se je zabít, riskovat všechno?“
„Možná, alespoň by to ukončilo čekání na to, kdo udělá první krok.
„Oni se nehrnou nás zabít, jelikož vědí, že to my jsme v nevýhodě, že to my je musíme zabít. Můžou si klidně počkat, až to některý z nás nevydrží a bude následovat Ellen a on tak získá další sílu, větší kontrolu nad Samovým podvědomím.
„ Mluvíš o tom, jako by s ním Sam bojoval, jako by se ho snažil zbavit.“
„Možná, že ano, ale tak hluboko mu do duše nevidím.“
„Bylo by šílenstvím teď hned tam jít a pokusit se je zabít, jestli ti to Jacku neušlo, jsme jenom čtyři já, ty, Dean a Deira, ale kdoví, jestli je ona vůbec s námi, vzhledem k tomu, co provádí Deanovi, si nejsem jistý.
Tohle jsem nechtěl.“
„Fňukáním už to Bobby nespravíš. Teď tomu musíme čelit, a jestli si to s nimi nechceš vyřídit hned, tak fajn, měli bychom najít nějaké další lovce či lovkyně.“
„To se ti snadno řekne,“ Bobbyho tvář se zamračila.
„Jsem si jistý, že je všechny nepovraždili, že někteří z nich přežili.
„Jestli nějací přežili, tak s tím očividně nechtějí mít nic společného.“
„A to tě Bobby někdy odradilo? Vždycky všechno nešlo tak jak sis přál, ale dost často, to ani tebe ani Johne ani jeho syny nezastavilo.
Mohl bych sehnat několik démonů, kteří by byli na naší straně, ale nevím, jestli by se s nimi Dean dokázal snést.
„Démony sem zatím netahej. Už tak mi vyčítá, že jsem se spojil s Deirou, že jsem po ní chtěl, aby ho přivedla a dovolil jsem jí, aby mu sebrali vzpomínky na to nejkrásnější, co člověk má.“
„Kdybych mohl, přivedl bych ti ho sám a bez poplatku, ale nemám takovou moc.“
„Kéž bych věděl k čemu je potřebuje.“
„Ulehčilo by to tvému svědomí? To teď není tak důležité.
Musíte se pokusit najít další lovce, ale pozor na přeběhlíky.“
„Přeběhlíky? Jak to myslíš?“
„Nevím, jestli tě to Bobby někdy napadlo, ale někteří z vás se dobrovolně přidali k démonům, přijali ho a unikli tak smrti.
„Tohle by žádný opravdový lovec neudělal!“
„A kolik opravdových lovců znáš a kolik z nich jsou ochotni za svůj boj položit i život?“
„Bobby otevřel ústa, ale předešel ho Dean.
„Já jsem jeden z nich.“
„Samozřejmě. Bylo by to špatné, kdyby syn Johna Winchestera nebyl po svém otci i když jsem si popravdě jeho konec představoval trochu jinak.
„Mého otce z toho vynechej. Udělal, co musel udělat!“
„Jistě. Omlouvám se. Když jsi tedy tak odvážný, byl bys ochotný položit za záchranu svého bratra a všech ostatních svůj život?“
„Ano. Pokud by to něčemu pomohlo.“
„Pak bys mel možná zkusit vylákat Sama do pekla, protože jestli ho chceš porazit a svého bratra zachránit, peklo je tvá jediná naděje, vzhledem k tomu, že je tam paradoxně mnohem slabší, nežli tady.
Dean pohlédl na Bobbyho, který nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Musí to tak být Bobby. Musím se pokusit Sama zachránit!“
„Ale ne za cenu svého života! Myslíš, že když se ti to povede a Sam bude zase Samem, že ti potom poděkuje?“
„Musím se o to pokusit. Sakra Bobby přece toho démona nenecháš, aby do konce svých dnů okupoval tělo mýcho bráchy.“
„Jistě, že ne, ale pochop, že i kdyby ses do pekla dostal, tak tě tam nenechají naživu, pomysli na ostatní démony a bůhví koho.“
Dean si rukou prohrábl vlasy.
„Já vím, ale musím se o to prostě pokusit, nemůžu tady jen tak sedět a nechat toho démona, aby skrz Sama zabíjel, a to nemluvím o Deiře, jestli mi ta čubka, sebere ještě jednu vzpomínku, přísahám, že najdu způsob, jak jí zabít a bude mi úplně jedno, že je to moje nevlastní sestra.“
„Uklidni se Deane. Já chápu tvojí situaci, ale…“
„Ne. Nic nechápeš! Nedokázal jsem ochránit Sama, umřel jsem, ale mrtvý jsem nezůstal a tahle daň za můj život, me prostě ničí, ale zas mám šanci zachránit Sammyho a udělám proto všechno!“
„Jestli se Dean vydá do pekla, budu tam s ním. Neříkám, že ho před tím vším stoprocentně ochráním, ale třeba budeme mít štěstí.
„Jestli vy půjdete do pekla, co mám dělat já, čekat tady jestli se objevíte, jestli jste ho zabili anebo on zabil vás a nesmíte zapomínat na Lilith.“
„Na tu malou teda teď spíš velkou děvku, se nedá zapomenout.
Pokusíme se najít pár lovců, kteří stojí při nás a pak se vydám tady s tvým demoním bratrem do pekla a říkám ti na rovinu Bobby, bud se vrátím i se Samem anebo se nevrátí nikdo,“ a poté odešel.
„Syn svého otce,“ konstatoval Jack.
„Tohle je šílenství.“
„Ano. Je to šílenství, ale je to jeho, naše jediná šance, jak zabránit tomu, aby démoni jako on, zpustošili zemi.

takze pojdu do toho pekla zachranit Sama? kiezby sa im to podarilo. Perfektne pokracko a dufam, ze sa uz coskoro dozvieme, na co chcela Deira Deanove spomienky