Osudový polibek

Tak. Pro ty, kteří tuhle povídku čtou čeká v této části několik překvapení, tak ať se líbí

Dean Bobby Jack kráčeli po chodníku.
„Kde myslíš, že bychom mohli najít nějaké lovce?“
„Můžou být kdekoliv. Zkus někde sehnat megafon a začni je vyvolávat, ale mám pocit, že by se tu spíš objevili démoni.“
„Jacku tohle není vtipné,“ napomenul ho Bobby.
„promiň, brácho, ale já se prostě takhle uvolňuji.“
„V tu chvil se blízko nich ozval jakýsi šouravý zvuk, jako by je někdo sledoval a snažil se přitom být nenápadný, ale moc se mu to nedařilo.
Dean pohlédl na Bobbyho a ten zas na Jacka a všichni tři přikývli a pokračovali v cestě.
To slabé šramocení se ozvalo zas a podle všeho to přicházelo z té tmavé uličky, kterou měli po pravé ruce.
Dean nenápadně naznačil a oba dva mu porozuměli.
Otočili se směrem k té uličce, a když Dean asi dva metry před sebou spatřil siluetu nějaké postavy, nezaváhal a vrhl se k ní.
Ozval se výkřik a ta postava se dala na útěk, ale Dean jí zakrátko dostihl a povalil jí na zem.
Ta osoba se ho snažila zbavit, ale když zjistila, že je to marné, začala fňukat.
Dean přestal tlačit.
„Posviť mi sem,“ houkl na Jacka, který zahřál své ruce a celý prostor zalilo světlo a Dean spatřil, že sedí na holce, které mohlo být tak deset let či jedenáct let.
Okamžitě vstal, ale byl připraven v zabránění útoku.
„Co tady děláš, proč nejsi u svých rodičů?“ chtěl vědět Bobby.
Ta dívka si z tváře setřela slzy a upřela na všechny tři vzdorný pohled.
„My ti nechceme ublížit.“
„Já vím, že jste zlý!“ promluvila nakonec.
„Cože?“
„Ty jsi zlý tak jako tvůj hnusný bratr, který mi zabil rodiče i mého malého brášku!“
„Sam? Myslíš Sama?“
„Jo. Tvrdil, že se tak jmenuje a říkal mi, že me nezabije jen proto, že ti mám něco vyřídit.“
„Co mi máš vyřídit?“
„Vzkazuje ti, že jestli jsi alespoň trochu chlap, že se mu brzo postavíš tváří v tvář, protože jestli ne, bude dál zabíjet,“ ta dívka se náhle vrhla vpřed a začala do Deana bušit.
„Počkej! Počkej!“ snažil se jí Dean zastavit, ale ona byla hnána vztekem a bolestí.
Nakonec se mu jí přece jen podařilo uklidnit, ale možná spíš za to mohlo vyčerpání, neboť se ta dívka svezla k zemi a tam se rozplakala.
„Jsi si jistá, že to říkal Sam?“
„Ano. Mluvil trochu divně, ale byl to on. Jste velmi známý a každý kdo se v tomhle světe vyzná o vás slyšel.
„Je mi tvých rodičů líto, ale tohle není Sam… V jeho těle je démon, co ho nutí dělat tyhle věci.
„To je jedno! Kdybys byl co k čemu, nedovolil bys to anebo bys ho zabil, ale místo toho se tady schováváš a čekáš na bůhví co!“
„To není pravda je to trochu složitější,“ v tu chvíli ho tak strašně moc rozbolela hlava, že nemohl pokračovat.
Opět se mu před očima zjevil nějaký obraz, ale tentokrát nešlo o výjev z dětství.
Spatřil sama, jak se drží za ruku s Lilith a oba dva se usmívají.
Opodál spatřil ležet Bobbyho, kolem kterého byla jeho vlastní krev, opodál byl ke stěně připoutaný Jack a o kousek dál ležel na zemi on s proraženou lebkou.
Podvědomě se otřásl, ale vize nebo co to bylo, pokračovala.
Na zemi před Samem a Lilith totiž klečela Deira špinavá, vlasy rozcuchané oblečení potrhané.
„Řekni nám jeden jediný důvod, proč bychom tě neměli zabít tak, jako jsme zabili Deana a toho starého blázna Bobbyho.
„Prosím nedělejte to! Udělala jsem všechno, na čem jsme se dohodli.
Dala jsem mu něco, co zaručilo, že bude vypadat po probodnutí jako mrtvý, donutila jsem Bobbyho, aby po me chtěl přivést ho zpátky.
„Ano. To jsi udělala, ale pak si na nás vztáhla ruku.
„Omlouvám se! Omlouvám se!“ zaskučela Deira.
Musela jsem to udělat, musela jsem se tvářit, že jsem na jejich straně, ale po celou jsem sloužila jen tobě pane,“ Deira se pokusila políbit Samovu nohu, ale Sam znechuceně ustoupil.
„Zabijte jí,“ pokynul dvou démonům, kteří stali o kousek dál.
„Prosím! Prosím nezabíjejte me! Mám něco, co by vás mohlo zajímat!“
„Pojď, neposlouchej ji. Její otec je John Winchester snaží se nás nějak podvést.
Démoni Deiru uchopili za vlasy, ale ona se nevzdávala:
„Mám tady Deanovi vzpomínky na mládí!“ zakřičela zoufale.
Lilith chtěla pokračovat v cestě, ale „Sam“ jí odstrčil.
„Lžeš!“
„Nelžu! Vylákala jsem je od toho starého blázna Bobbyho.
„Byl nucen souhlasit s tím, že si můžu vzít Deanových vzpomínek kolik chci, netušil ubožák, že je Dean jen jakoby mrtvý…,“ obraz zmizel a Deanovi se podlomila kolena.
„Co se stalo, Deane, cos viděl, nějaká další vzpomínka z dětství?“
„Dean zavrtěl hlavou.
„Už vím na co je potřebuje.“
„O čem to mluvíš?!“
„Nevím, co to bylo, ale viděl jsem sebe a tebe mrtvé a ona se div neplazila před Samem a Lilith. Chtěli jí zabít, ale ona jim nabídla moje vzpomínky, vzpomínky, které z tebe vylákala podvodem.“
Bobby se zachvěl.
„Jak to myslíš podvodem?“
Dean se několikrát zhluboka nadechl a stejně hluboce i vydechl.
„Podle ní jsem nebyl nikdy mrtvý.
Nevím, co se v tom vezení přesně stalo, ale vím, že jsem díky tomu světlu omdlel a na víc si už nepamatuji.
„Jakému světlu? To znamená, že jsi byl jakoby mrtvý, ale přesto pro ni nebyl problém přivést tě zpět a já hlupák…“
„Nemůžeš za to Bobby. Obelhala te stejně jako obelhala me a co je nejhorší, je očividně možné, že celou dobu slouží jim a má nás dovést do nějaké pasti.
Jack se podíval na Bobbyho, který byl zdrcený.
„Říkal jsem ti to.“
Tohle nám teď nepomůže. Možná to byl jen výplod mé fantazie a…“
„Možná, že také ne bratříčku,“ ozval se za Deanem hlas, který moc dobře znal.
Pomalu se otočil a před sebou spatřil Sama, kterému plály oči, vedle něho stále Jo, která se usmívala a vedle ní byla ta malá holka.
„Pojď sem!“ zavolal na ní Dean, ale ta holka se jen ušklíbla a vzápětí se proměnila v Deiru.
„Konečně jsi na to přišel, Deane…“

no tak toto boli naozaj prekvapenia, to som nečakala tak dá Deira je a poriadna mrcha, a ten koniec, to jednocho skvelá poviedka

juuuuuuuuu konecne som dohnalo to co som zameskalo
nadherne pokracka..a som v soku..nemam slov...a tesim na dalsie...mason,ty si N.1

Ettie: Díky. Snažím se a bude líp

OMG!!!Toto je SILA túto poviedku hltám jedným dychom konečne som všetko zameškané prečítala a som totálne ohromená aké šoky mi tu robíš Ellen je mŕtvá ja som to tušila chudato chudáčik Dean stráca spomienky ,ale ako stále sa mi to páči ,že sem-tam ho niečo zabolí A Dean ide do PEKLA ty vole to som zvedavá no ja to musím riadne všetko predýcha lebo som teraz v tranze z toho totálne a zase všetko krásne opísané a napísané no fantastické úžasná práca úžasná úplne!! úplne!! úplne!! ale rýchlo hrozne rýchlo chcem ďalšiu časť a ,keď mymslím rýchlo tak RÝCHLO nie ,že sa vyberieš niekam na dovolenku alebo čo pekne doma a písať písať

Sonig: Pokusím se a už víš na co potřebuje Deira vzpomínky?

Ježiš ja som si nevšimla túto poslednú časť ja som jaké jelito tak toto teraz si ma zaživa pochoval takže k tím víziám, no myslím si ,že ich chce na to ,aby mohla tým podplatiť asi Sama ,aby ju nezabil inak ma nič nenapadá,ale na čo by boli Samovi fúha táto ďalšia časť to bude bomba som zvedavá ,ako sa to bude odohrávať a tá Deanova vízia ja sa bojím kedy plánuješ ďalšiu časť??

Sonig: V pohode.Samovi na nic, ale tomu démonovi... Jinak bych mel psat dnes, zítra nebo v pondeli zaleží jak často budu na Compu.

Ja idem zajtra do táboru a vrátim sa asi tak v piatok tak sa teším aké nové časti tu pribudnú

Mason paradicka uzasne pokracko. Takze Dean nebol mrtva? mrcha Deira ja stale ani netusim, na co chcela ta Deira Deanove spomienky, ked ani nie pre Sammyho,tak potom na co??? musis rychlo pisat pokracko, lebo som strasne zvedava

Faith: Deira je chtěla jako pojistku, že ji démon nezabije, ale otázkou je, proč po nich démon tolik touží, že?

Mason no ved to. lebo si jasne naznacil, ze ich nechcela len kvoli Samovi,ale kvoli niecomu inemu. Takze to znamena, ze s nimi mala nejake ine plany... nieco osobne???

Dalo by se tak říct. Otázkou je, jestli to byla vize a nebo jen vsunutá představa. Doufám, že se mi to všechno podaří srozumitelně vysvětlit, ale přemýšlím o jedné věci.

ja mam taky pocit, ze ked ma tu tak zavadzas, tak to bola len vsunuta predstava
kludne napis,o com premyslas, my ti radi poradime

Tak jo. Přemyslím, jestli se má Sam "osvobodit" a nebo ne

no to si sa ma nemal pytat,kedze som Sammy girl. ja by som si to velmi zelala

Tato čast možná leccos změni tak přijemné čtení:-)

Mrcho!“ procedil Dean skrz sevřené rty.
Bylo to to jediné, na co se v daném okamžiku zmohl.
Deira se usmála.
„Jsem ráda, že ke me cítíš takovou lásku bratříčku.“
„Zabiju tě!“ zasyčel a chtěl se na ní vrhnout, ale Jack ho zastavil.
„Uklidni se Deane. Nesmíš udělat, co po tobě chtějí.“
„Pust me!“ Dean se mu pokusil vyškubnout, ale Jack ho držel pevně.
„Nejdřív se musíš uklidnit a soustředit se.
„Uklidním se až potom, co jí zabiju, jak jsem jí mohl věřit!“
„Neměl jsi na výběr.“
„Já nejsem žádná loutka!“ Dean sebou ještě několikrát bezmocně škubnul a pak se trochu uklidnil.
„Skončil jsi, Deane?“ zeptala se Lilith.“
„Ty na me nemluv nekrofilko!“
„Lilith se zamračila, ale po chvilce se na její tváři objevil úsměv.
„Když chceš dokážeš být roztomilý. Já jsem myslela, že tě potěší, že je Jo zase na „živu“, vzhledem k tomu, že jsi jí nechal v tom lese zemřít.
„Já jsem jí nezabil. To je práce jedné z vás!“
„No tak Deane nezapomeň. Musíš se soustředit, jinak tě dostanou.
„Má pravdu Deane. Nesmíš se nechat vyprovokovat,“ ozval se Bobby, který se z toho pomalu vzpamatovával.
„Staroušek má pravdu. Přece jenom jsi ještě mladý a byla by tě škoda,“ v jejím hlase se ozýval výsměch, ale Dean se snažil kontrolovat.
Lilith nespokojeně mlaskla.
„Chlapeček si hraje na hrdinu.“
„To už by stačilo Lilith,“ ozval se „Sam“ a jeho hlas byl hluboký.
„Ještě jsem ani nezačala.“
„Řekl jsem, že už to stačí!“
„Ano samozřejmě,“ Lilith se neochotně stáhla dozadu.
Dean přestože se nacházel v nevýhodné situaci se musel ušklíbnout.
„Velká démoni slečna se div neblazí před démonem, kterého si sama přivedla.
Lilith po něm šlehla pohledem, ale nic neudělala.
„Myslím, že si Deane uvědomuješ v jaké se ty a tvojí přátelé nacházíte situaci.“
„Chci mluvit se Samem.“
„Budeš se muset spokojit se mnou. Sam jaksi nemá momentálně čas.“
„Chci mluvit se svým bratrem!“ promluvil Dean drsněji, než jak se doopravdy cítil, ale bylo mu jasné, že je lepší mluvit drsně než ukňouraně.
„Samovi se zaleskly oči,“ ruce mel spojené.
„Uvědom si, že nejsi v situaci, ve které by sis mohl cokoliv diktovat.“
„Jestliže jsem na tom tak špatně, proč tu ještě jsem, proč me nezabiješ nebo ze me neuděláš jednoho ze svých přisluhovačů anebo me má potkat stejný osud, jaký jsi přichystal pro Ellen.
„Někdo tady moc mluví,“ zašeptal „Sam“ a jeho temné oči se upřely na Jacka, se kterým to však nehnulo.
„Uděláme jednu takovou malou dohodu, co ty na to?“
Na Samově tváři se objevil pobavený úsměv.
„Jen do toho Deane Winchestere.“
„Necháš Sammyho na pokoji a vezmeš si me.“
„deane! Co to k sakru vyvádíš?!“
„Vím, co dělám,“ zamumlal Dean, ale ve skutečnosti si tím nebyl vůbec jistý.
„Sam“ se na něj zahleděl, jeho oči se střetly s Deanovimi.
„Proč bys něco takového dělal?“
„Je to můj bratr. Jestli má mít v sobě někdo démona, tak ať jsem to já a ne on.
„Deane! Přestaň! Copak si úplně zešílel?!“
Dean však Bobbyho ignoroval a dále hleděl do „Samových“ hlubokých temných očí a nedbal toho, že ho po celém těle mrazí.“
„Myslím, že to není špatná nabídka, ale ne nechci tě za něho vyměnit.
„Proč ne?“ chtěl vědět Dean, kterého trochu překvapilo, že ten démon jeho nabídku odmítnul.
„Na to je velmi jednoduchá odpověď.“
„A to jaká,“ zeptal se Dean a snažil se nevnímat fakt, že mrazení se stává intenzivnějším.“
Jack pochopil, co bude následovat.
„Vypadni od něj!“ zakřičel na Deana, ale ten nestačil tak rychle zareagovat.
„Sam“ ho pohybem ruky vznesl do výšky.
„Deane!“ vykřikl Bobby a chtěl po „Samovy“ vystřelit, ale Lilith se mu objevila za zády a silnou ranou ho srazila k zemi.
„Bobby!“ Jack se k němu sklonil.
„Zachraň, Deane!“ zachraptěl Bobby, který na několik vteřin ztratil dech.
Jack se zvedl, ale bylo mu jasné, že nemůže nic dělat, ne když ho obklíčily Lilith a Deira a obě dvě měli mnohem větší sílu než by měl on.
Mezitím se Dean ve vzduchu několikrát otočil kolem své osy.
„Nepotřebuju tvoje tělo, protože v tomhle těle se skrývá tak velká moc.
Problém původního nájemníka byl ten, že ho neuměl využít.“
„Nech ho na pokoji!“ vykřikl Dean, kterému se točila hlava.
„Jsi tak směšný Deane!“ „Sam“ pohnul rukou a Dean začal padat k zemi.
„Bože můj!“ vykřikl Bobby, který se postavil. Chtěl uhodit Deiru, ale Lilith ho znovu srazila k zemi.
„Ještě jednou se o něco pokusíš stařečku a slibuju ti, že ti vlastnoručně rozřežu to tvoje břicho a můžeš mi věřit, že jsem v tom vážně dobrá.
„Nech ho na pokoji!“ zakřičel na „Sama“ Jack, ale on mu nevěnoval pozornost.
„Pověz mi Deane, jak jsi me chtěl zastavit?
Byl jsi rozhodnutý svého bratra zabít anebo jsi snad přišel na způsob, jak me z jeho těla dostat?!“
„Dean mlčel.
„Tak mluv!“
Dean však i tentokrát mlčel.
„Však já už tě přinutím mluvit,“ Dean se znovu vznesl do výšky, ale nezůstal viset ve vzduchu, začal se pomalu ale jistě přibližovat jehličnatému stromu.
„Být tebou Deane, začal bych mluvit,“ pobízel ho démon v Sámově těle, ale Dean i když věděl, že ho nečeká nic příjemného mlčel.
„Fajn,“ Dean už byl tak blízko, že ho větve začaly šlehat do nohy, do břicha, do rukou a v neposlední řade také do tváře.
Nebylo to nic příjemného, krev mu začala vytékat ze všech zasažených míst, ale on přesto nepromluvil.
„Jsi to ale hrdina,“ poznamenal,“ nenávistně Sam a pak s Deanem mrštil na zem.
Dopad z třímetrové výšky nebyl tak hrozný, Dean si chránil oči.
„Kolik vás je Deane?!“
Dean zvedl hlavu a řekl:
„Táhni zpátky do pekel!“
“Sam“ vřísknul,“ a Deanova hlava se několikrát udeřila o zem.
Bobby sebou několikrát bezmocně zaškubal.
Deanovi se točila hlava, připadalo mu, jako by do něho vtloukali tisíc hřebíku, krev mu tekla z nosu,úst dokonce i ucha, ale on byl rozhodnutí, že se tomu Démonovi nepoddá.“
„Tak co Deane? Budeš mluvit anebo raději zemřeš a tvůj bratr už bude navždy můj a ty zahodíš vše, co jste spolu zažili, porušíš slib, který si dal svému otci,“ „Sam“ k němu pomalu přistoupil a vzápětí se dotknul jeho hlavy a Deanem projel neskutečný zachvěv bolesti, který prostě musel jít ven,“ krajinou se nesl křik a Lilith s Deirou se usmívali a sem tam kopli do Bobbyho, který byl proti ním bezbranný.
Jack se pokusil dostat k „ Samovi“, ale ten o něm věděl, pohybem ruky ho odhodil na nejbližší strom.
„Co deane? Ani teď se mi nepodvolíš?!“
„Táhni tam, odkud si sem přišel!“
„Jak myslíš. Jestli ti to nebude vadit, něco si od tebe vezmu,“ a poté se dotknul jeho čela a Dean cítil, jak mu zlo proniká do morku kosti, jak z něho něco vytahuje něco, co je ukryto hluboko v něm.
„Ne!“ zakřičel a pokusil se zvednout, ale „Sam“ ho nekompromisně srazil k zemi a Dean v tu chvíli před sebou uviděl další vzpomínku.
„Viděl sám sebe jako malého, John ho má na kolenou houpe ho a předčítá mu nějakou pohádku.
V tom se ozve dětský pláč.
„Co je s ním?“
„To nic. Sammy bude v pořádku..,“ zašeptal John a poté ho políbil do vlasy..,“ vzpomínky se začala vytrácet a Dean stále na své hlave cítil „Samovu“ ruku, která se chvěla.
Bobby, který vzdal marný boj zděšeně sledoval, jak Deanova vzpomínka proudí do Sama. Bylo to něco jako záře, které pronikala do celého jeho těla.
Náhle mu to došlo a smrtelně zbledl.
„Už mu bylo jasné, proč se nikdy nikomu nepovedlo tohoto démona zabít.
On se totiž živil lidskými vzpomínkami a každý lovec má vzpomínky a proto byli zranitelní.
„Deane!“ řekni mu to!“ zakřičel,“ ale Dean ho nevnímal, celým tělem mu pulsovala bolest, dýchal zrychleně, před očima mel mžitky a především se snažil zachytit poslední vzpomínku, kterou mu „Sam“ sebral, ale zcela marně.
„Sam“ se pomalu postavil a síla, kterou právě získal, se mu zračila ve tváři.“
„Zabijeme ho?“ zeptala se dychtivě Deira.
„Je váš,“ promluvil „Sam“ tiše,. Ale ony ho přesto slyšely.
„Sbohem Deane Winchestere!“ zašeptala Deira a chtěla bezvládného a krvácejícího deana probodnout, ale v tu chvíli sebral Bobby všechnu sílu, vzal ze země ležící nůž, který tam před několika minutami upustil a zabodl ho do Deiřiných zad.
Ta vykřikla, upustila zbraň, se kterou chtěla zabít Deana.
„To jsi neměl dělat!“ zasyčela.“
„Já jsem ještě neskočil,“ oplatil jí to Bobby a pak s tím nožem zajel do jejího břicha znovu a znovu a Deira sebou škubala, snažila se ten nůž vytáhnout, ale nedařilo se jí to.
„Pomož mi!“ zakřičela na Lilith, ale ta se ani nehnula, jen stála stranou.
„Mel jsem to udělat dávno, neměl jsem poslechnout Johna!“ mumlal Bobby a znovu a znovu do ní ten nuž vrazil.
Deira otevřela ústa, ale místo slov, se z nich vyřinula krev.
Bobby ten zkrvavený nůž vytáhl a nechal Deiru spadnout na zem.
„Sam“ na to hleděl a v jeho očích nebyla ani kapka soucitu.
Bobby se chtěl vrhnout no Jo, ale ta ho tvrdě srazila k zemi a potom se otočila k Deanovi, který se pokusil vstát, ale neměl absolutně žádnou sílu.
„Sbohem Deane škoda, že sis vybral nesprávnou stranu,“ a chtěla mu probodnout krk, ale v tu sebou Sam škubnul jeho oči náhle změnily barvu, měl je takové, jaké byly předtím, než byl posednutý.
Znovu sebou škubnul a poté přiskočil k Jo a odstrčil jí.
„Co to děláte…,“ začala, ale pak si všimla jeho očí.
„To ne!“ vykřikla, ale na nic nečekala a zmizela.
„Deane! Deane!“ Sam s ním třásl, ale Dean nereagoval.
Dýchal ale jen velmi slabě, oči měl zavřené z uší, nosu a ze rtů mu stále kapala krev.
„Deane! No tak vstávej! To jsem já Sam!“ Dean se však neprobíral.
„Same, jsi to opravdu ty?“
„Ano. Nevím, co se stalo, ale cítím, že ten démon nademnou už nemá navrch.
„Bože můj Same!“ Bobby ho objal, ale pak se oba dva ihned sklonili k Deanovi.
„Co jsem to udělal?“
„Tos nebyl ty!“
„Ale ano. Já jsem ho přijal!“
„Podvedla tě!“
„To je jedno! Stalo se to a kvůli me tu teď Dean leží a nechce se probudit.“
„Obávám se toho nejhoršího,“ ozval se za nimi Jackův hlas.
Bobby se otočil a vrazil mu pěstí do obličeje.
„Proč si se o nic nepokusil?!“
„Já jsem nemohl!“
„To jen výmluva! Bál ses?!“
„Já jsem se nebal…“
„Lháři…“
„Tak dost! Jde tady o Deana!“ okřikl je Sam, který se i nadále marně snažil přivést Deana k vědomí.
„Dean se asi neprobudí,“ zamumlal Jack, když si setřel krev z úst.
„Jak to myslíš?!“
„Když Bobby doslova probodal Deiru, zmizelo spojení, které mezi nimi bylo.“
„O čem to sakra mluvíš?“
„Dean v tom vezení nezemřel, ale jenom díky tomu, že si ho k sobe Deira připoutala, ale teď když je mrtvá, ono spojení pominulo a Dean…“
Bobby se chytil za hlavu.
„Panebože, co jsem to udělal…“
„Musel jsi. Chtěl jsem ti to říct, ale nestihl jsem to.
„Já jsem ho zabil…,“ zašeptal Sam a v jeho očích se objevily slzy.
„Třeba tady je ještě nějaká naděje!“
„Já o žádné nevím Bobby…“
„Musí tady něco být! Prostě tady něco musí být!“
„Ne. Dean je mrtvý! On je mrtvý! Zabil jsem svého bratra, oni zvítězili…,“ zamumlal roztřeseným hlasem Sam a nikdo, i když by si to přáli, nemohl říct, ne tys to nebyl

„Měli bychom donést k nám,“ promluvil po několika minutách Jack, ale ani Sam ani Bobby nijak nereagovali.
„Vím, že je to těžké, ale nemusí to znamenat, že je definitivně mrtev.
„Možná, že by nemusel být, kdyby ses víc snažil.“
„Nemohl jsem nic dělat. Je mi jasné, že to teď nechápeš, ale opravdu jsem nic nemohl.
„Nemohl jsi mi ani říct, že když zabiju Deiru zabiju tak i Deana?!“
„Já jsem…“
„Dost výmluv Jacku. Proč ses tu vůbec objevil a jsi vůbec na mé straně?“
„Bobby. Jak tohle můžeš říct?“
„Když jsme tě potřebovali, tak si nic neudělal.
Nejsem hrdý na to, že jsi démon, ale když už tak bych očekával, že uděláš maximum pro naší záchranu.
„Bobby. Tohle nikomu nepomůže,“ ozval se tiše Sam, který si setřel slzy z očí.
„Jistěže nepomůže, ale mlčení stejně tak.“
„Musíš mi prosím věřit. Kdybych mohl, ale já jsem nemohl.“
„Přestaň s tím Jacku. Kdybych byl na jeho místě já, taky by si mě nechal umřít?!“
„Bobby! To už by vážně stačilo. Jak nám pomůže, když se budeme všichni vzájemně obvinovat. Nevím, jestli jsem se ho zbavil navždy, ale teď jsem sám sebou a tam někde pobíhá Lilith, která to nenechá jenom tak.“
Bobby sklonil hlavu.
„Máš pravdu Same. Omlouvám se.“
„To je dobrý. Věřím, že kdyby Jack mohl, určitě by nám pomohl i jinak než jen zoufalým útokem, který mu absolutně nevyšel.“
„Jednal jsem impulzivně, chtěl jsem jí odlákat, ale nepovedlo se to.
Bobby se nenápadně ušklíbl, ale nic neřekl.
„Měli bychom Deana vzít k nám třeba se tam probere.“
„Jak dlouho chceš čekat? Den, dva, tři?
Jestliže jeho pojítko k životu byla Deira, myslíš, že je ještě nějaká šance?“
„Co je to s tebou Bobby?“
„Se mnou? Zabiju syna svého přítele, dostanu nafrak od mrtvé holky, co by se mnou mělo být, absolutně nic“
„Já jsem tomu nemohl zabránit, prostě to nešlo, ten démon na me byl příliš silný.
Bobby mávl rukou.
„To je už jedno. Vezmeme ho k nám a třeba se probere, je klidně možné, že jen upadl do jakéhosi bezvědomí.“
„Je to klidně možné,“ zamumlal jack, který Bobbyho ustaraně pozoroval.
Bylo v něm něco jiného něco, co se Jackovi nelíbilo, ale než něco řekne, musí získat důkaz.
„Tak kdo ho ponese? Mel bys ho vzít ty a Jack já už bych ho asi neunesl, a zatímco vy ho budete nést, já se budu pokoušet zjistit, jestli nás nikdo nesleduje.
Sam přikývl.
„Pomůžeš mi s Deanem,“ obrátil se na zamyšleného Jacka.
Ten sebou trhl.
„Co? Jistě, že ano,“ a poté uchopil Deana za nohy a společně se Samem položili jeho bezvládné tělo na provizorní dřevěná nosítka.
Sam se na něj nedokázal dlouho koukat.
„Já to nezvládnu. Nemůžu odtud jen tak odejít.“
„Co chceš dělat? Třeba není mrtvý.“
„Proč si to myslíš? Víš snad o něčem, o čem já nemám potuchy?“
„Jack zavrtěl hlavou.
„Nemám. Já ale prostě nevěřím, že když je mrtvá Deira, tak je mrtvý i Dean.“
„Proč si to myslíš? Vždyť jsi sám řekl, že byly spolu spojeni, že to jejich spojení, udržovalo Deana při živote.
Jack se ohledl na Bobbyho, který si klidně čistil své boty.
„Bobby zabil tělo, ale démona nezabiješ tím, že mu probodáš jeho tělesnou schránku.
„To ne. Chceš tím říct, že ta démonka tady někde je?“
Jack se znovu podíval na Bobbyho, který si začal prozpěvovat.“
„Já si myslím, že už si dokonce našla i nové tělo.“
Samovi se rozšířily oči.
„Ty myslíš, že posedla Bobbyho?!“
„Není to její šálek, ale neměla na výběr. Ke mne nemohla k tobě nemohla tak zbývá jen Bobby.
„Ty myslíš, že to jeho divné chování v posledních minutách, má na svědomí ona?
"“Jsem si tím jistý a…,“ Jack zmlkl, když k nim Bobby přistoupil.
„Tak co můžeme vyrazit?“
„Myslím, že ano,“ odpověděli Sam a Jack současně a zvedli nosítka a vydali se k jejich domu.
„To jsem rád,“ zašeptal Bobby a poté se mu rozzářily oči.

ja som to vedela! Takze Deira posadla Bobbyho chudacik Dean, on to musi vzdy schytat ale dufam, ze sa co najskor preberie. to s tymi spomienkami bolo inak super perfektne pokracko. uz sa tesim, co to bude dalej

Faith: Dneska mám proležený krk nemůžu skoro otáčet hlavou, ale přesto jsem napsal další čast a jsem rád, že se líbí.
Jo chudák Dean a co Sam? Myslíš, že je zase sám sebou?

ou,to musi byt neprijemne tak to si hrdina, ze si napisal dalsiu cast. sa tesim, ked to tu hodis
Sammy tiez chudacik,tak sa obvinovat ale uprimne... nemyslim si, ze je to uplne on. ved len tak lahko by sa znova nevratil do svojho tela, nie? zeby bol az taky silny? mne to nejako nesedi

Já doufám, že to do zítra zmizí. Nemůžu nic říct, ale tak jednoduché to nebude. Lituješ Deiru?

tak to teda aj ja, drzim ti preto palceky
no jasne. ako inak, jednoduche to nemohlo byt Deiru nelutujem ani trosku. ja by som na Bobbyho mieste urobila to iste

V této časti se objeví někdo, koho dobře znáte, ale není na ní hezký pohled...

Bill se pomalu probíral. Celé tělo ho bolelo, viděl rozmazaně, ale žil.
„Tome? Rogere?“ zavolal, ale nikdo se neozýval.
„Copak se to stalo? Kde jsou všichni?
Bill se i přesto, že celé jeho tělo křičelo bolestí postavil.
Musím se dostat nahoru,“.mumlal si pro sebe, ale ať se snažil sebevíc, nedokázal se vyhoupnout vzhůru.
Nakonec to vzdal a rukama se pokusil prohledat prostor kolem sebe.
Zprvu nacházel jen samou hlínu, ale pak přece jen na něco narazil.
Bylo to něco umělohmotného a zdálo se, že je to baterka.
„Díky ti bože, teď jen doufám, že bude také svítit.“
Chvíli si s ní hrál, než se mu povedlo najít čudlík, s jehož pomocí tu baterku zprovoznil.
Hluboce si oddechl, když se kolem něho rozzářilo jasné světlo.
„Tak trochu jsem v to doufal, pane,“ zašeptal a poté zamumlal děkovnou modlitbu.
Otřel si pot z čela a snažil se zjistit, kde se to vlastně ocitl.
Bylo patrné, že je v nějaké chodbě, která se však už velmi dlouho nepoužívala, vzhledem k tomu enormnímu množství pavučin kolem něho.
Otřásl se. Pavučiny k smrti nesnášel, ale už teď mu bylo jasné, že se bude muset skrz ne nějak dostat, jelikož tady zůstat nemůže.
Vlastně neměl ani ponětí, jak je tady dlouho, ale vzhledem k tomu, že necítil větší hlad ani žízeň, soudil, že tak 3,4 hodiny.
Lepší otázkou by však bylo, proč se nikdo neozývá ani Tom ani Roger, což bylo samo o sobe divné.
Znovu pohlédl vzhůru, ale se světlem se mu cesta nahoru zdála ještě nereálnější nežli bez světla.
Otočil se a baterku držel před sebou.
Neviděl nic než jen nekonečný tunel, který byl pokryt snad tisíci pavučin.
Znovu se otřásl, ale bylo jasné, že si nemůže déle dovolit váhat.
Musel prostě doufat, že ten tunel někam vede, že se na jeho konci dostane ven na svobodu.
Znovu se zahleděl dopředu, a i když se to snažil nevnímat, strach se mu pomalu, ale jistě usazoval po celém těle.
„Co když ten tunel nikam nevede, co když je nekonečný a on tu muže bloudit do své smrti?“
Prudce potřásl hlavou.
Na něco takového nesmíš myslet!“ napomenul v duchu sám sebe.
„Musíš věřit tomu, že je tam nějaký východ, který te dovede na svobodu.
Zmuž se jsi přece chlap lovec démonu, duchu a kdoví jaké další havěti.
Takto psychicky posilněn se pomalu vydal na cestu. Snažil se vyhnout pavučinám, ale něco takového, bylo takřka nemožné, ony byly prostě všude.
Kdykoliv nějakou pavučinou prošel, štítivě se otřásl, ale přesto pokračoval dál.
Kráčel takhle asi hodinu, kručení v břiše se stávalo intenzivnější a žízeň se také začala hlasitěji projevovat, ale jemu bylo jasné, že nemůže polevit, že musí pokračovat dal.
Prostě dokázal uvěřit, že je tenhle tunel nekonečný i když po další hodině, kdy už mel v ústech sucho a kručení bylo velmi intenzivní, o tom začal pochybovat a zmáhala ho myšlenka na to, že to zabalí, sedne si a počká, až umře.
Zrovna když tak učinil připraven, že se odtud nikdy nedostane, něco se v dálce před ním zablesklo.
Zamžoural očima, ale nebylo pochyb. Tunel se blížil ke konci a vypadalo to, že je otevřená cesta ke svobodě.
Namáhavě se postavil. Smetl si z vlasů všechny pavučiny, které se mu tam snad přitom prodíraní uchytili, a s novou vervou začal postupovat vpřed a snažil se nevnímat ani kručení v břiše a ani vyschlé hrdlo.
Postupoval pomalu celé svalstvo ho bolelo, ale i tak se blížil ke konci a to mu dával sílu pokračovat.
Nakonec došel až na konec, ale ke svému překvapení si uvědomil, že hledí na dlouho jasně osvětlenou chodbu.
„Bože jen to ne, další dlouhou chodbu už asi nezvládnu,“ zaúpěl.
Zdálo se, že tam nikdo není a tak se odhodlal z toho tunelu vylézt.
Oči se mu rozzářily štěstím, když si všimnul jídla, které bylo před ním na stole.
Byla tam také voda, kterou potřeboval nejvíc.
Přistoupil k tomu stolu a svlažil své vysušené hrdlo, ale dál se nedostal, jelikož se poblíž něj, ozvalo slabé zastenání.
Trhl sebou, protože byl přesvědčený, že v té místnosti kromě něho nikdo není.
Touha po vode však byla velmi silná a tak se chystal znovu napít, ale to zasténání se ozvalo znovu.
„Musíš je varovat,“ donesl se k němu hlas, který nejspíš patřil ženě, ale zněl slabě a značně chraplavě.
„Musíš je varovat,“ ozval se ten hlas znovu.
Bill se otočil a po chvilce jí spatřil.
Byla ta Ellen přibodnutá ke stěně v obličeji smrtelně bledá, vlasy téměř všechny vytrhaném, oblečení potrhané, oči skelné.
„Panebože! Ellen, co se ti stalo?“ chtěl se k ní přiblížit, ale ona ho zarazila.
„Tvůj hlas znám, kdo jsi?“
„Já jsem Bill a…“
„Bille. Ty jsi to přežil, zašeptala slabě a její skelné oči se na něho upřely.
„Co jsem měl přežít?“ nechápal Bill, který se zachvěl.
„Oni se k nim přidali. Musíš varovat Deana Bobbyho.
„Kdo se k nim přidal, o kom to mluvíš, co se ti stalo?“
„Oni! Někteří z nás dobrovolně přijali démona jen proto, aby unikli smrti. Démon v Samově těle se chystá…,“ Ellen sebou škubla.
Démon v jeho těle se chystá… chystá se…,“ víc už toho nemohla říct, vzhledem k tomu, že se na jejím tele objevilo několik stínu, které z ní vysávaly její život.
Bill jí chtěl jít na pomoc, ale ona z posledních sil zakřičela:
„Musíš je varovat! Je to past! Je to past!“
„Co je past, co se tu děje?!“ dožadoval se Bill odpovědi, ale Ellen už mu nemohla odpověď.
„Mel jsi jí poslechnout,“ před Billem se objevil Roger ještě s jedním mužem.
„Rogere, co tady děláš? Musíme jí pomoct!“
„Ona svojí šanci propásla, ale ty jí ještě stále máš.“
O čem to sakra mluvíš?“ chtěl vědět Bill, kterého se zmocnilo zlé tušení, a proto pomalu ustupoval do zadu.
Roger se zasmál a jeho oči zazářily
„Nebuď stejný hlupák jako Tom a přijmi jedinečnou šanci.
„Co je s Tomem, co jste mu udělali, jak jste mohli…“
„Tohle nejsou podstatné otázky Bille. Otázka zní, staneš se jedním z nás?“
„Ne!“ odsekl a poté se rozeběhl do toho tunelu.
„Jsi stejný hlupák jako on Bille a nejspíš dopadneš tak jako on.
Je šílenství vzdorovat tomu co přijde!“
„A co má přijít?“ musel se Bill zeptat.
„Konec lidstva,“ Roger se znovu zasmál a poté začala honička.
Bill běžel jak nejrychleji mohl, dal to do toho všechno.
Roger za ním běžel a celou dobu se smál a opakoval mu, že je to marné, že tomu, co má přijít nezabrání, ale Bill se nezastavoval i přesto, že sotva popadal dech v plicích ho bodalo, v boku ho neskutečně píchalo, ale stále běžel vpřed.
„Jeden jim nemůže vzdorovat, jeden to nedokáže, obzvlášť když musí bojovat sám se za sebou a přitom ztrácí to nejdůležitější,“ nesl se tunelem Rogerův hlas.
„Já to nedokážu., já to nedokážu,“ sípal Bill, který mlel z posledního.
Náhle Rogerův smích utichl, stejně tak i dusot nohou.
Neměl tušení, jestli to vzdali, ale zcela jistě to nehodlal zkoumat běžel stále dál i přesto, že mohl každou chvíli zkolabovat.
Když už se ta bolest nedala vydržet, připadalo mu, že se celé jeho tělo roztrhne, do někoho narazil.
Svalil se k zemi, kde se asi minutu válel v křečích.
„Co je to s tebou Bile?“ uslyšel Bobbyho hlas.
S námahou zvedl hlavu.
„Díky bohu, že tady jsi Bobby! Díky bohu!“
„Co se stalo, kde jsi byl?“
„Oni se k nim přidali! Oni se stali jejich součástí, Ellen… ona… ona strašně trpí a říkala…“
„Ano? Co říkala?“
„Je jich moc, a že to prý není tak jak se zdá, že démon v Samově těle něco chystá. Sam je posedlý?!“
„Jenom klid. Co se podle ní chystá?“
„Já nevím! Nestihla mi to říct. Musím ihned mluvit s Deanem!“
Jean momentálně nemůže, ale až bude moc, řeknu mu to a to je všechno?“
„Roger, který se k ní přidal na me křičel, že on je jeden jediný a jich, že jsou stovky, možná i tisíce,“ Bill ztěžka dýchal.
„Dobře. Myslím, že by sis mel odpočinout a…,“ Bill si teprve teď všiml Bobbyho očí.
Zářily a nebyly to ani jeho jako by patřily někomu jinému.
„Ty jsi taky…,“ Bill se pokusil vstát, ale Bobby ho přinutil zůstat ležet.
„Ano. Já jsem taky jedna z nich:“
„Jedna z nich? Bobby, co se to s tebou děje?“
„Díky za informaci a nashle na věčnost!“ a poté Bobby položil svojí ruku na Bilovo čelo a Billl cítil, jak z něho odcházejí i ty zbytky sil.
„Proboha to ne! Deane! Deane!“ zakřičel, ale Dean stále nebyl při vědomí.
Slyšel ho Sam, ale nechávala ho to naprosto chladným.
Bill sebou cukal, ale jeho už tak slabý odpor nakonec ustal a Bobby respektive Deira, z něho vysála veškerý život.
„Tohle chlapské tělo, není zas tak špatné,“ zamumlala spokojeně a poté Bobby odstoupil od vysušeného těla.

takze Deira je v Bobbym. no pani Chudacik Bill, ten ale mal odvahy, drat sa tym tunelom cez tie pavuciny. A chudacik Ellen takze v Samovi je este stale demon?? a aka pasca?? preboha, rychlo pis pokracko,lebo som zvedava. toto bolo uzasne