Vnitřní Šilenství

Tak. Konečne jsem začal čtvrtou část. Doufám, že se bude líbit a teším se na komenty:)

Vnitřní šílenství

Colorado Springs o několik dní později
Bobby si přisedl k Samovi, který se tvářil zamračeně.
„Je mi líto Same, ale nikde není jediná zmínka.“
„Přece se nemohl jen tak vytratit.
„Já vím, jak se cítíš a nerad to říkám, ale může. V jeho těle je velmi mocný démon.“
Sam se zvedl a přistoupil k oknu.
Bobby si nemohl nevšimnout jeho zarudlých očí, rozcuchaných vlasů.
„Já vím, že ho chceš najít. Stejně jako to chci já, ale nikomu nepomůže, když budeš nevyspalý.“
„On tam někde je Bobby. Chápu, že se me snaží chránit, ale to já bych spíš měl chránit jeho.“
Bobby se zvedl a přistoupil k němu.
„To co udělal, neschvaluji, ale je mi jasné, proč to udělal.“
„To me taky a to je to, co mě štve.
Já už přece nejsem malý kluk. Jsem jeho bratr a určitě bychom něco vymysleli.“
„Co bys chtěl vymýšlet Same? Toho démona není možné zabít. Snad jen, kdybys zabil i Deana a to si ty nedokázal, stejně jako já.
Sam si zoufale prohrábnul vlasy.
„Kdyby tady zůstal, mohli jsme na něco přijít. Jde přece o toho démona a toho zvládnul.“
„Jenže jak na dlouho Same? Myslím, že se Dean bál toho, že by nad ním ten démon mohl kdykoliv převzít kontrolu a on by nás zabil a jak myslíš, že by mu bylo, kdyby se vzpamatoval a na zemi před sebou uviděl ležet svého rozřezaného bratra?“
„To by byla úplně jiná situace.“
„Jako, že bys byl po celou dobu vzhůru a navzájem jsme si hlídali záda a dávali bychom tak Deanovi najevo, jak moc mu nevěříme?“
„Já to tak přece nemyslel…,“ zamumlal Sam, ale Bobby moc dobře věděl, že by to tak nějak bylo. Sam by chtěl, aby tu byl Dean s ním, ale zároveň by ho každou chvíli kontroloval, bál se ho a to nechtěl Dean připustit.
Bobby mu položil ruku na rameno.
„nerad to říkám Same, ale možná bys měl Deana poslechnout, zapomenout na něj. Říká se mi to těžko, ale Dean jak ho známe je mrtvý. V jeho těle je démon, démon, který se může kdykoliv probudit.
Same! Ať už je kdekoliv tak je určitě v bezpečí. Jack a naprostá většina tech opravdových, všeho schopných démonů je mrtvá.
Sam setřásl Bobbyho ruku ze svého ramene.
„To nejde Bobby. Je to můj bratr. Proč se tu Lisrael neobjeví?
Tvrdila, že když budu potřebovat pomoc tak přijde, ale nepřišla.“
„Přišla by, kdyby si s ní chtěl odejít, být s ní a se svým synem.“
„Ne. Nenechám v tom Deana samotného. Tohle všechno v podstatě podstoupil kvůli me, kvůli tomu, že uvěřil, že mi hrozí nebezpečí.
„Same. Možná, že by se mel vrátit na školu a zapomenout na lovení, na duchy a démony.
Sam sevřel ruku v pěst.
„Ne Bobby. Tohle je moje životní poslání a já s tím nepřestanu.“
„Same. Jsi sám a víš moc dobře, že být v boji sám, není vůbec dobré.“
„Mám přece tebe anebo to hodláš pověsit na hřebík?“
„To ne. Ale já už nejsem nejmladší a dovedeš si vůbec představit, jak by to vypadalo, kdybychom se vydávali za agenty.
„To se zvládne. Jdeš do toho? Pomůžeš mi najít Deana?“
„Proč ho nechceš poslechnout. Dean díky tomu démonovi něco ví a snažil se nás varovat.“
„Já už dávno nejsem ten Sam Bobby. Jdeš tedy se mnou?“
Bobby si povzdechl.
„Toho už jsem si stačil všimnout.“
„Jestli se něco děje, jestli to všechno neskončilo smrtí Jacka, naší poviností je, nezůstávat stranou. Tohle nás vždycky učil táta.“
„Taky vás učil, že se nemáte bezhlave vrhat do nebezpečí.
„To já přece nedělám. Takže jdeš se mnou?!“
„Ano. Jdu,“ zamumlal Bobby a jeho tvář vyzařovala starost.
„Najdeme ho Bobby. My ho najdeme!“
„Toho se právě bojím,“ blesklo Bobbymu hlavou.

Veľmi dobré a má to také svižné tempo.

Som zvedavá čo bude ďalej...

prečítala som aj ostatne diely party a si proste super
pokracovanie tohto rychlo rychlo
som zvedave na Deana

Ellen. Dekuji za koment a brzo snad bude další.
Ettie: To já taky. To já taky

Jej mason super časť. Ja som vedela, že Sam ho len tak nenechá Juj teším sa na to čo sa z tohto vyvynie A som strašne zvedavá kde je Dean A Lisrael príde za Samom? Teším, teším

Bože, čo je s mojím Deanom ach, dúfam ,že ho Sammy spoločne s Bobbym nájdu ,čo najrýchlejšie :cry: veľmi sa mi páčilo ,ako bol Sam odhodlaný nájsť brata aj napriek Bobyho pre a proti bolo mu to jedno hlavne nech ho nájdu to bolo proste super Mason strašne si ma potešil ,že píšeš novú poviedku ja už som sa bála ,že sa na to vykašleš ,pretože máš velký talent a bola by to škoda som strašne zvedavá ,ako sa to celé bude vyvýjať a hlavne čo opäť chystáš na našich bračekov ja už teraz cítim v kostiach ,že to bude opäť riadna pecka (ako vždy)

Sonig: To bych neudělal. Jen jsem mel pracovní problemy a nějak jsem nemel náladu, ale už je to snad za mnou a než si najdu jak doufám serioznejší zaměstnání zkusím tohle dopsat. Doufám, že už je to poslední díl:)

Mason potešil si ma že si začal znova písať teraz som zvedavá ako Deana najdu. tak len tak dalej

A máme tu další část.

Minesota temná ulička
Dva mladí lidé. Muž a žena kráčeli po ulici. Drželi se za ruce a každou chvíli se políbili.
„Kam bys chtěla jít dneska miláčku?“ zeptal se muž té ženy. Oběma mohlo být tak 20.
„Já ti ani nevím. Možná do kina na nějaký pěkný film.“
„Tak na pěkný film bys chtěla, proč ne?“ oba dva se znovu políbili.
V tu chvíli nedaleko od sebe zaslechli nějaký zvuk.
Žena se mimoděk otřásla a přivinula se k tomu muži.
„Tohle místo se mi nelíbí,“ zamumlala.
„Ani me ne, ale jiná cesta nevede, ale neměj strach. Já tě ochráním.
„Já vím,“ usmála se a potom se znovu políbili.
Ten zvuk se ozval znovu a tentokrát byl ještě pronikavější nežli poprvé.
Ženu zamrazilo, ale ona se o tom raději nezmiňovala. Nechtěla, aby jí její přítel považoval za strašpytla.
Když se ten zvuk ozval potřetí, její přítel na tom nebyl o nic líp. I jeho mrazilo po celém těle, ale ani on nechtěl, aby si jeho přítelkyně myslela, že je strašpytel.
Ten zvuk připomínal škrábání, jako by někdo něco vyrýval do zdi.
Pohlédli se na sebe a nemohli popřít strach, který měli oba dva v očích.
„Bude to zase dobré. Možná je to jen naše představivost. Tohle místo je děsivé samo o sobe,“ snažil se to zhltit ten muž, ale oba moc dobře věděli, že tady někdo nebo hůř něco je.
Ta Žena zrychlila krok a její přítel jí ochotně následoval.
Když už byli skoro z té uličky venku, znovu se ozval ten zvuk a co hůř, připojilo se k němu i Mňoukání.
Žena se zastavila.
„Musíme jít dál?“ naléhal na ní její přítel, ale ona, i když měla končetiny ztuhlé strachem, srdce jí prudce bušilo, v hlavě jí slabě tepalo, nemohla jít dál.
Byla ochránkyně zvířat a ten zvuk jí děsil, znala ho moc dobře.
Byl to zvuk trpícího zvířete.
„Jane. Vážně bychom tu neměli zůstávat. Chtělas do toho kina.“
„To počká. Někde je tady kočka, která potřebuje mojí pomoc.
„Jane. Prosím! Já jsem žádnou kočku neslyšel.
„Je tady,“ trvala na svém Jane.
Muž se jí chystal, že jí odtud odtáhne třeba i násilím, ale v tu chvíli se to zamňoukání ozvalo znovu a znělo blízko.
„Jdeš se mnou Jasone?“
„Jistě, že jdu. Tady bych tě nikdy nenechal samotnou,“ řekl, přestože měl sto chutí, z tohoto místa utéct.
„Tak pojď?“ zašeptala Jane, která byla ráda, že tu s ní zůstal. I ona měla strach, ale byla rozhodnuta tu kočku nebo kočky najít a zachránit.
Mňoukání se ozvalo znovu a ona si byla čím dál jistější, že se to ozývá za tou velkou černou popelnici.
„Možná, že bychom jsem měli někoho poslat,“ zamumlal Jason spíš pro sebe. Čím byl k té popelnici blíž, tím víc ho svíral pocit, že se něco stane, že by tady neměli být.
„Za chvíli tam budeme,“ sdělila mu šeptem Jane. I jí svíral strach utroby, ale myšlenka, že najde a pomůže kočkám, jí naplňoval odvahou.
Obešla popelnici a pak se s ní celý svět zatočil.
Musela se odvrátit, musela napnout všechny síly, aby ze sebe nevyzvracela všechno jídlo, co dnes snědla.
Její přítel to nedokázal a zvracel.
Když se vyzvracel, otočil se.
„Kdo… kdo… tohle… mohl.. jen… udělat..,“ soukala ze sebe Jane.
„To nevím, ale je strašné…?“ zamumlal Jason, který byl bledý jako křída.
„To není… to není…,“ Jane nebyla schopná jakýkoliv slov.
Nemohla se koukat na šest malých koťátek, která měla rozpáraná břicha.
„Měli byste odtud ihned zmizet,“ vybídl je nějaký mužský hlas.
Oba dva sebou trhli a spatřili před sebou mužskou postavu, ukrytou ve tme.
„Kdo jste?“ Jasonovi se malinko třásl hlas.
„Odejdete odtud, než se stane něco mnohem horšího.“
„Co myslíte tím něco mnohem horšího?“
„Tohle místo není bezpečné.“
„Vy víte, kdo to udělal?“ zeptala se Jane a ze všech sil se snažila krotit vztek, který jí proudil celým tělem.
„Naposledy vám opakuji. Ihned odtud odejdete," i když ten hlas zněl klidně, přišlo jim, že je v něm něco, co v nich budilo hrůzu.
„Pojď půjdeme. Tem kočkám už stejně nepomůžeme,“ naléhal Jason na Jane, ale ta byla rozhodnutá zjistit, kdo něco takového mohl těm kočkám udělat.
„Kdo jste? Jak se jmenujete? Viděl jste, kdo jim to udělal?“
„Muž neodpověděl, ale učinil k nim jeden krok.
„Co jste zač? Jste snad bezdomovec, feták nebo snad vrah?!“
„Odejdete!“ ozval se ten muž a Jason si byl jist, že se ve vzduchu cosi mihlo a přísahal by, že to byl dráp.
„Jane! Prosím!“ zkusil to znovu, ale ona byla rozhodnutá neodejít.
„Kdo jste? Viděl jste někoho?!“
„Jmenuji se Dean Winchester a nejsem ani bezdomovec, ani fwrak ani vrah, i když…“
„Panebože…,“ to vy jste je zabil? Vy jste ty nebohé kočky rozpáral!“
„Musel jsem,“ vypadalo to, že se deanovi mluví těžko.
„Musel jste?! Musel jste?!“ Byly to nevinné bezbranné kočky!“
„Jinak to nešlo. Jdete pryč!“
„Ukažte se nebo zavolám policii!“
„Jane. Nechme to být,“ Jason se jí snažil odvléct, ale ona se mu vytrhla.
„Ukažte se nebo volám policii!“
„Dobře,“ pronesl Dean a pak z té tmy vystoupil.
Jane s Jasonem vykulili oči, vlasy se jim zježily a pak oba dva začali vřískat.
Před nimi stál sice člověk, ale jednu půlku těla měl ochlupenou, oči mu zářily žlutě, ale nebylo to žloutenkou, oblečení mel potrhané, na několika místech pokryté krví a místo prstů měl drápy.
„Kdo… kdo.. kdo jste…,“ zakoktal Jason.
Deanovi se zaleskly oči, tvář se mu stáhla v úšklebek.
„Jsem démon,“ zašeptal a pak jeho drápy zaútočily na Jasonův krk.

clovece, ja tu hladam tu poviedku Tiche tajemstvi, stresujem, ze som tolko zmeskala, kym som tu nebola a ono tu je uz dalsia cast
chudacik Sammy :cry: ja byt na Bobbyho mieste, vyhoviem Samovi a najdem Deana stoj co stoj, nejako to predsa musia zvladnut. musi existovat nejaky sposob, ako ho zachranit...vsak??

to druhe pokracovanie. koxo, ubohe maciatka :cry: tieto veci nenavidim, takze celkom chapem, ze Jane chcela vediet, co sa deje...ale keby mi niekto daco take povedal, ze mam radsej ihned odist, tak by som asi nevahala. tipujem, ze ani jeden z nich neprezije, co? skoda...s Deanom to vyzera beznadejne :cry: ale prave naopak to vyzera s tvojou touto castou, sa mi to opat paci, takze jedna radost citat

Faith: S temi dvemi se ješte uvidí A s Deanem to vypadá opravdu špatne...

ja rada tortuting a tragedie, takze ak nepreziju, o to lepsie ale Dean sa z toho dostane, zee?

Jeho drápy však jasoňův krk nezasáhly.
Zastavily se jen několik centimetrů od jeho krku.
„Dean“ na to zíral, muž na to zíral, jen Jane zůstávala v klidu.
„Co to má…?“ Dean sebou škubl, pokusil se pohnout prsty, ale nešlo.
„Musíš ho dostat pod kontrolu?“ ozvala se Jane, jejíž hlas zněl jinak.
„Co jsi zač?!“ zasyčel „Dean“ a znovu sebou škubl.
„Musíš nad ním převzít kontrolu,“ zopakovala, Jane a její hlas mu někoho připomínal.
„nevím, jak si to udělala, ale ihned s tím přestaň!“
„Musíš s ním bojovat, dostat ho pod svou kontrolu, kvůli sobe, kvůli Samovi.“
„Ne! Dean je můj! Je můj!“
„Deane! Ty to dokážeš! Musíš ho dostat znovu pod kontrolu!“
„Co jsi zač?“ vyrazil ze sebe Dean, který byl v obličeji rudý, oči mel rozšířené.
„Musíš ho dostat pod kontrolu! Musíš najít Sama!“
„Co jsi zač? Deanova tvář se zkroutila v bolestnou grimasu a on se otočil a zabořil své drápy do zdi a a začal těmi drápy po té stěně sjíždět a kromě nepříjemného zvuku, si také rozdíral prsty do krve, ale on nemohl přestat, musel toho démona dostat pod kontrolu.
„Musíš ho porazit! Mysli na to jak nejintenzivněji můžeš, šeptala, Jane.
„Nejde to! Nejde to! Je moc silný!“ zaúpěl Dean a pravou rukou se lehce škrábl do pravé tváře a pak se uhodil do břicha a následně několikrát narazil tělem na zeď.“
„Ty to zvládneš, Deane! Jsi silnější než on!“ povzbuzovala ho Jane.
„Nejde to!“ Jeho vlastní ruku zaútočila na jeho krk a Deanovi se jen tak tak podařilo tu ruku dostat zpátky k tělu.
„Musíš to dokázat! Nesmíš mu dovolit, aby nad tebou vyhrál!“
Dean se kousl do jazyka a snažil se nevnímat tu pachuť krve, oběma nohama několikrát kopnul do zdi.
„Dokážeš to Deane! Ty to dokážeš!“
„Kdo jsi?“ zachraptěl,“ a o několik vteřin později stál před Jane zase ten starý normální Dean, až tedy na zakrvácené prsty, mírne poškrábaný obličej.
„Věděla jsem, že to dokážeš.“
„Ježíši,“ vykřikl Jason a rychle se rozeběhl pryč.
Dean chtěl jít za ním, ale ona ho zadržela.
„Bude v pořádku.“
„Co jsi zač? jaktože víš o me a o Samovi.
„Co myslíš?“ Jane, obklopilo bílé světlo, a když Dean otevřel oči stála před ním Lisrael.
O krok ustoupil.
„To jsi ty…?“
„Ano. To jsem já.“
„Co tady děláš… proč nejsi se Samem?“
„Proč ty nejsi se Samem?“
„To je dost složitý.“
„já si myslím, že je to naopak dost jednoduché.
„Co ty o tom můžeš vědět. Jsi anděl. Bůhví jestli vůbec víš, co znamená mít někoho rád.
Lisraelina tvář na několik vteřin potemněla, ale pak se usmála.
„Vím. Nosila jsem ho devět měsíců a ať si o tom myslíš cokoliv, miluji tvého bratra.
„tak proč tedy nejsi s ním. Proč ho nechráníš?!“
„Sam není ten, kdo potřebuje mojí pomoc.
„O Andělského psychologa jsem tedy fakt nežádal. Sam bude beze me v bezpečí.“
„To si vážně myslíš? Jak sis to vlastně představoval. Že porazíš Jacka, naděláš z většiny démonů játrovou paštiku a pak svému bratrovi řekneš.
„Promiň, Same, ale už nemůžu být tvým bráchou, jsem pro všechny moc nebezpečný, raději se půjdu někam schovat, jelikož…“
„Mohla bys sklapnout? Tomuhle ty nemůžeš rozumět!“
„O jistě. Jsem anděl, proto jsem totálně hloupá.“
„Dělám to pro jeho bezpečí. Kdybych s ním zůstal, mohl by se kdykoliv změnit v toho démona, ztratit nad ním kontrolu a buď mu ublížit anebo hůř zabít!“
„Ano. To by si mohl…“
„Tak vidíš. Takhle to bude bezpečnější. Sam se může vrátit do školy.
„Mohl bys me laskavě nepřerušovat,“ Lisrael hlas zněl sice přátelsky, ale deanovi neušel výhrůžný nádech.
„Myslíš jako, že se tě bojím, jenom proto, že máš křídla a umíš kolem sebe vytvářet bílé světlo?“
„Kdybych chtěla, klepal by si ses strachy, ne počůral by ses strachy.
Sam na žádnou školu nepůjde a už se vůbec nevykašle na to, co několik posledních let dělá a už vůbec slyšíš deane se nevykašle na svého bráchu, který potřebuje pomoc.“
„Chceš tím říct, že me Sam neposlechl?“
„Neposlechl? To je slabé slovo. Donutil Bobbymu, aby mu pomohl s tvým hledáním!“
„já se k nim nemůžu vrátit! Jsem příliš nebezpečný, ve me dřímá stvůra!“
Lisrael mávla rukou.
„Řekni mi až s touhle sebelítostí skončíš, až tu bude předemnou zase stát ten Dean Winchester, který se jen tak něčeho nezalekne.“
„Ten Dean Winchester v sobe neměl démona!“
„A to ti dává právo, se ke svému bratrovi otočit zády, na všechno se vykašlat. Ty tady máš úkol. Copak ti nedochází, že jen spolu jste silný, jen aspolu budíte strach?
Copak ty Bobby nebo Sam řekli, abys vypadal, že si stvůra, že už tě nechtěji vidět?
O tom mluvíš jen ty, ale kdo ti dává právo něco takového říkat? Neměli by to být právě oni, kdo by měli posoudit, jestli si anebo nejsi nebezpečný?“
Z Lisrael vyzařovala ohromná vnitřní síla a Deanovi začínalo být jasné, že má pravdu, že se v podstatě zachoval zbaběle, že se snažil spíše ochránit sebe, nežli Sama a Bobbyho.
„Tak co Deane? Budeš se tady i nadále schovávat, přesvědčovat sám sebe, že jsi nebezpečný, že jen tady nebudeš nikomu škodit anebo se vzchopíš a začneš se sebou něco dělat?“
„Co po me chceš?“
„To je na tobě, ale Sam je tvůj bratr.“
Dean si povzdechl.
„Tak dobře. Máš pravdu. Zachoval jsem se zbaběle.“
„Lisrael se usmála, ale v tu chvíli obloha potemněla. Dean spatřil několik set černých křídel.
„Tolik vran sem ještě nikdy neviděl.
Lisraelinina tvář byla zamračená.
„Tohle nejsou křídla vran.“
„Co jiného by to mohlo být…? To nemyslíš vážně!“
„Bohužel. Tohle je jen počátek. Spěchej, Deane. Sam a Bobby jsou v nebezpečí!“ „Jakém nebezpečí? Jdou po nich démoni?“
„Něco mnohem horšího. Pospěš si,“ a poté zmizela.
„Co může být horšího než démoni a finačnák?“ pomyslel si Dean a pak se zahleděl na svůj odraz v louži.
Viděl sám sebe. Svojí tvář, své vlasy, své oči, ale přesto měl pocit, jako by hleděl na někoho cizího.

tak k tejto poviedke som sa dostala až teraz a vidím že som veľa zmeškala, ono to má nejakú históriu keď hej tak ju chcem čítať,
klobúk dole je to bomba, má to všetko

Lentilka: Jo. Má tři předchozí povídky. Zrození, Osudový polibek a Tiché Tajemství a děkji za koment:)

uf :d uz som laklo ze ides zabit zamilovany parik dobreeeeeeeee... toho anjela som ta necakala dobre chudak dean
ozaj..zas mi daco uslo co teda koho nosila Israel 9 mesiacov? ci zase som daco blbo precitala?

Etie: No přece Samuela:)

práve som prečítala 2 poslední častia opäť raz nemám slov. píšeš úžasne len som zvedavá čo to vlasne Samovi a Bobbymu hrozí.

citácia :

Co může být horšího než démoni a finačnák

tak toto sa ti podarilo som sa musela zasmiať fakt netuším čo môže byť také zlé . teším sa na pokračko

A už se to peče...:-)

„Jak ho chceš najít Same? Může být kdekoliv?“ Amerika má 50 států a to ani nemluvím o tom, že může být v Kanadě anebo nedej bože v Evropě, Asii nebo v Africe.
„Mám dojem, že je ještě pořád ve Spojených státech. Nikdy netoužil potom, podívat se do Evropy a do Asie a Afriky už vůbec ne.
„Tak pak už zbývá jen Austrálie a Antarktida,“ prohlásil viditelně zadýchaný Bobby.
Sam se zastavil.
„Vím, že me máš za blázna a že si myslíš, že Deana nenajdeme, ale já vím, že tady někde je.“
„Já ti věřím, Same a taky ho chci najít, ale když ze sebe vypustím duši, nebudu nikomu prospěšný.“
„Promiň Bobby. Nevím jak to vysvětlit, ale mám prostě pocit, že je Dean ve velkém průšvihu.“
„Vzhledem k tomu čím si doteď prošel by me to nepřekvapilo a to oni nemluvím o tom démonovi, ale dean je silný, udělá určitě vše proto, aby toho démona udržel pod kontrolou.
„V to taky doufám,“ zamumlal Sam a pak se znovu vydal na cestu, ale tentokrát už tolik nespěchal.
„Musíme si udělat nějaký rozvrh, pokusit se zjistit, kde by mohl být. Přece nebudeme křižovat napříč Státy.“
„To máš pravdu. Tohle k ničemu není, ale já vážně nevím, kde by Dean mohl být. Pokud si vzpomínám tak nemá žádné vyhraněné místo, do kterého by se rád vracel. Vím jen, že jistojistě nebude ve velkých městech jako je LA, NY, Dallas, Chicago.
„To je aspoň nějaká úleva. Necítím se na to, abych se prodíral davy pospíchajících lidí,“ bobby si sednul na lavičku.
„Bobby. Jsem ti vděčný, že jdeš se mnou, ale jestli je to na tebe náročné…“
„Tak to tedy ne. To že už nevypadám tak mladě a pěkně, neznamená, že bych byl nějaká chcíplotina. Snažím se jen nabrat pár sil a vzpomenout si, kam že to John deana bral.
„otec Deana někam brával?“
„On vám o tom nikdy neřekl? No ani se nedivím, vzhledem k tomu, co se stalo a že jste se viděli jen párkrát…“
„Kde by to mělo být? Možná, že tam dean je.“
„No nevím. Ten srub už je dlouho opuštěný.“
„Bobby. Řekni mi to prosím.“
„Tak jo. Je to kousek od Minnesoty, ale ten srub už muže být rozebraný, zničený anebo v něm můžou spočívat jiná individua, ke kterým by se Dean nepřiblížil.“
„musíme to zkusit. Je to aspoň nějaká naděje,“ Sam opět zrychlil krok.
„Zpomal, Same, já to teď nechápu, proč jsme sebou nevzali auto, proč jdeme pešky:“
„Mít sebou auto by mohlo být nebezpečné.“
„No moje nohy by za něj byly dost vděčné,“ Bobby se zvedl a za chvilku se připojil k Samovi.
„Objevila se tu tvoje andělská přítelkyně?“
Sam zavrtěl hlavou a bylo zjevné, že ho to trápí.
„Třeba má moc práce anebo se stará o Deana.“
„To je pravě to, co me trápí. Zcela jistě ho našla, ale nepřijde, aby mi to řekla.“
„i andělé mají svá pravidla a nemůžou se zjevit jen tak uprostřed silnice.
„Mohla by přijít jako člověk. Není to pro ní zas takový problém.
Bobby si rukou promnul bradu.
„To by mohla, ale možná…,“Bobby nedokončil, co chtěl říct, protože se náhle zatáhla obloha a na město padl temný stín, ale neměl to na svědomí těžký černý mrak, ale stovky, možná i tisíce křidel.
„Tolik vran jsem ještě nikdy neviděl,“ zamumlal Sam.
Bobby nic neřekl. Jeho tvář se stáhla v přemýšlivý výraz.
„Měli bychom si pospíšit,“ promluvil po chvilce.
Sam na něho udiveně pohlédl.
„Vždyť jsi mi tvrdil, že musíme jít pomaleji.
„Změnil jsem názor,“ odtušil Bobby a přidal do kroku.
Sam na něho chtěl zavolat, ale v tu chvíli na jeho rameno dopadla nečí ruka.
Prudce se otočil a zjistil, že hledí do tváře asi sedmdesátiletému muži, který byl slepý.
„Jestli chcete peníze, tak já žádné nemám.
Muž mu s překvapivou silou stiskl rameny.
„Temná stvoření, vylézají ze skrýší,“ zaskřehotal.
„O čem to mluvíte a pusťte mi tu ruku, ale ať dělal cokoliv, nemohl starcovu ruku odsunout ze svého ramene.
„Bílé světlo září ve tmě, bílé světlo září ve tmě!“ zopakoval několikrát rychle za sebou.
„O čem to mluvíte? Kdo jste?!“
„Vyhýbejte se temným stínům! Až místo, kde budete stát, obklopí temné stíny budete ztraceni, vyhýbejte se temným stínům!“ a po těchto slovech uvolnil svůj stisk.
Sam si masíroval rameno. Docela ho bolelo.
„Počkejte…,“ začal, ale pak si uvědomil, že toho muže nikde nevidí.
„jsi v pořádku Same?“ zavolal na něho Bobby.
„Jo. Jsem v pohodě,“ zavolal, ale nebyla to tak docela pravda.
Musel myslet na to, co ten chlap říkal:
„Vyhýbejte se temným stínům! Až místo, kde budete stát, obklopí temné stíny budete ztraceni.

juuuj,takze ono to nakoniec bola Lisrael sikovny si, Mason, toto by ma nikdy nenapadlo takze vlastne teraz Dean premohol toho demona vovnutri seba? on to dokazal?? a ti vtaci sa mi tiez akosi nepozdavaju chudacik Bobby... holt, nohy mu uz nesluzia,ale aj tak ho mam rada a ten slepy starec to ako nejake proroctvo schyluje sa k niecomu velkemu, co? som zvedava, co to bude skvele pokracko

hurá pokračovanie, už sa to pomaly začína rozbiehať, už mám tie predchádzajúce poviedky prečítané, a myslím že sa mám na čo tešiť,

čo tie vrany, to nebude nič dobré, a ten zrub v lese no mám ten dojem že tam toho nájdu viac

Lentilka: To už máš přečtené všechny tři?

No hej tri za tri dni normálna závislosť čo narobíš

teda Mason ty stále viac šokuješ už som strašne zvedavá čo to bude s tými vranami alebo čo to je a či nájdu Deana v tom zrube. inak chudák Bobby ked musí ísť peši začína to naozaj perfektne

A konečne je tu další část...

Minesota srub Johna Winchestera.
Dean přišel k místu, kde byl měl stát srub jejich otce.
Také, že tam byl, ale v jakém stavu.
Okna byla vymlácená, střecha skoro rozebraná, dveře vylámané.
Nebylo to nic moc, ale Deanovi to stačilo. Hlavně, že tady bude mít klid.
Slíbil sice Lisrael, že se pokusí najít Sama a bobbyho a varuje je i když přesně nevěděl před čím, ale čím k tomu srubu byl blíž, tím méně byl pro to rozhodnut. Ne snad, že by je nechtěl zachránit, ale démon uvnitř jeho ho v jeho odhodlání, neustále zviklával, v hlavě se mu ozývalo, že bude lepší, když se k ním nebude přibližovat, že by to nemusel zvládnout a nakonec by jim snad i ublížil.
Dean se ho snažil ignorovat, ale něco takového jde dost těžce, když se vám neustále ozývá v hlavě.
Kdyby mu alespoň řekla o, co jde, co je to nebezpečí, ale ona si prostě musela hrát na tajemnou a vůbec je to Anděl a údajně Sama miluje, tak at si ho zachrání sama.
Na Deanove tváři se rozprostřel spokojený úsměv, ale vzápětí sebou škubl.
„Na něco takového nesmí ani pomyslet. To, že mu Sam neřekl, že spal s Andělem, se kterou má ještě dítě ho sice dost štvalo, ale byl to jeho bratr a pomohl mu potlačit v sobe démona.
Znovu pohlédl na vymlácená okna a vytrhanou střechu.
„Nějakou chvilku si tady odpočinu a pak se je vydám hledat…,“ chystal se vejít dovnitř, ale v tu chvíli si uvědomil, že slyší chrápání.
Zarazil se a zaposlouchal se.
Bylo evidentní, že v tom srubu někdo je.
Deanovi potemněly oči, zbělely mu vlasy a prsty se mu začaly měnit v drápy.
Nikdo nebude v místě, kde chtěl být on. Žádný cizí člověk nemá právo být ve srubu, který patřil jeho otci.
Tvář mu v několika okamžicích prorostla chlupy a on se vydal do toho srubu a čím byl blíž, tím bylo chrápání intenzivnější.
Dean zavrčel a v jeho očích se začínala zjevovat touha po krvi.
Už byl na prahu, stačilo udělat jeden jediný krok, ale v ten moment si vzpomněl, co mu říkala Lisrael.
A to ti dává právo, se ke svému bratrovi otočit zády, na všechno se vykašlat. Ty tady máš úkol. Copak ti nedochází, že jen spolu jste silný, jen spolu budíte strach?
Copak ty Bobby nebo Sam řekli, abys vypadal, že si stvůra, že už tě nechtějí vidět?
O tom mluvíš jen ty, ale kdo ti dává právo něco takového říkat? Neměli by to být právě oni, kdo by měli posoudit, jestli si anebo nejsi nebezpečný?“
Dean vztekle zaryl své prsty do dřeva a žár v jeho očích začínal pohasínat a tvář se mu zase stávala lidskou.
Ta ženská jestli jí vůbec mohl nazývat ženou měla pravdu. Nesmí se tomu podat. Jestli tady někdo je, bude si to s ním muset vyřídit jako člověk, nedovolit tomu démonovi, aby nad ním převzal kontrolu.
Drápy se mu začaly měnit zpět na prsty, ale v tu chvíli se na prahu objevilo asi 6 leté děvče, a když ho spatřilo, začalo ječet.
„Ticho! Ticho! Já nejsem to, na co zrovna teď vypadám!“ snažil se jí utišit Dean, ale ta holčička křičela ještě víc.
„Mlč! Já ti přece nechci ublížit,“ ale ona nepřestávala a on cítil, jak se v něm hromadí vztek, jak v něm sílí touha po krvi, po zabijení, ten démon využíval sebemenší příležitosti a tohle dítě mu dodávalo sílu.
„Přestaň s tím!“ zakřičel na ní, ale ona byla příliš vyděšená, nedokázala přestat křičet a její křik se stal o něco silnějším, když se před ní Dean začal proměňovat a on tentokrát tu přeměnu nedokázal zastavit.
„co se to tady děje? Můžeš mi laskavě říct, proč tady tak ječíš ty malá couro, jeho hlas byl hrubý a zněl značně opilecky.
„Tam .. tam…,“ ukázala holčička před sebe, když se malinko zklidnila.
„Co to do…,“ začal, ale víc už nedokázal říct, protože Dean vyrazil vpřed, oči měl podlité krví, žlutě mu zářily, drápy mel vysunuté a vzápětí tomu muži prošpikoval krk a krev se rozstříkla na všechny strany.
Muž vytřeštil oči, zachraptěl, chytil se rukama za krk, ale to bylo to poslední, co udělal, jelikož se pak sesul k zemi.
„Tati!“ zaječela ta holčička, ale než mohla utéct dean k ní přiskočil.
„Neměla jsi řvát! Neměla jsi řvát!“ Deanovy oči stále intenzivně zářily, stále se v nich odrážela touha po krví, po ubližování a to už se jeho drápy přiblížily k jejímu břichu a Dean se jí chystal roztrhnout, ale v tu chvíli se mu do krku zaryla uspávací šipka a on se nejprve otočil kolem své osy a pa klesl k zemi.
K smrti vyděšená holčička spatřila před sebou dva vysoké muže v černých pláštích.
Jeden z nich sklonil uspávaví pušku.