Vnitřní Šilenství

tak títo anjely sú riadne hnusný som zvedavá či bude Dean naozaj na ich strane.no a to ako odpísal Deiru sa mi strašne páčilo

Jo. odepsal jí jako člověk a k Samovi se může dostat přes dva způsoby...

Bobby seděl v aute. Přemýšlel, jak se z tohohle dostat.
Snažil se přijít na něco, co by pomohlo jak Deanovi tak Samovi a popravdě si nebyl jistý, který z těch dvou má větší problém.
Lisrael, která spala na sedátku vedle něj se zavrtěla.
Na ní úplně zapomněl. V jeho autě spí žena, která byla ještě před pár hodinami andělem.
Potřásl hlavou. Nějak se to začíná vymykat.
Chtěl vystoupit, projít se, ale v tom sebou Lisrael trhla a pak ještě jednou.
Pomalu se k ní přiblížil.
Znovu sebou trhla a jemu se zdálo, že něco říká, ale nerozuměl tomu.
Naklonil se k ní ještě blíž a uslyšel to.
„Sam je v nebezpečí! Sam je v nebezpečí! Musím se k němu dostat!“
Bobby s ní zatřásl a ona otevřela oči.
„Co se stalo, co chcete?“
„Co jsi to před chvilkou říkala?“
„Já jsem nic neříkala. Spala jsem…,“ unaveně zívla.
„No právě proto. Mluvili si ze spaní o Samovi.“
Zavrtěla hlavou.
„Nikoho takového neznám. Už jsem vám to říkala.“
„Jak to? Mluvila s o něm, vyslovila si jeho jméno!“
„Ne! Možná, že sám jste unavený a teď me nechte spát prosím.“
„Jo. Jasně,“ zmatený Bobby jí nechal zase usnout.
Chtěl opustit to auto, ale Lisrael, která tvrdě spala zase něco zamumlala.
Bobby zaváhal, ale pak se k ní zase přiblížil a uslyšel.
„Nad Samem to převzalo kontrolu. Musím to zastavit, musím mu odpustit, ne nemůžu, to co udělal se nedá odpustit, ale já mu musím odpust, protože ho miluji a vím, že to není jeho chyba, potřebuji ho a stejně tak ho potřebuje i náš syn…“
To co říkala nedávalo moc smysl. Bobby netušil, jestli to Lisrael jenom předstírá anebo je doopravdy nezná, ale jak potom může mluvit o svém synovi o Samovi?“
Chystal se jí probudit, ale zarazil se. Jestli to z nějakého důvodu jen předstírá, ale co když ne, co když se tu děje něco, čemu příliš nerozuměl?
Teorii, že to jen předstírá, nabourávaly ty její oči.
„Ústa i mimika tváře mohou klamat, ale oči ne a ty její byly vyděšené, zmatené, nic nechápající.
Jestli to tedy nehraje a opravdu je nezná, tak proč o nich mluví ze spaní?“
Bobby si prohrábl vlasy i přesto, že jich tam moc neměl.
„Tady se něco děje a jemu bylo jasné, že sám na to nemůže přijít.
Jestli existuje nějaká šance, že by Lisrael mohla pomoct Samovi, musí se toho chytit, ale nejdřív si bude muset promluvit s tím Andělem Castiel.
Opustil auto a poodešel o kus dál a pak zavolal.
„Castieli, Uriele jestli me slyší aspoň jeden z vás ukažte se mi.“
Nic se však nestalo. Bobby se nadechl a chystal se zakřičet znovu, ale v tom na něho dopadl stín.
Pohlédl vzhůru a všimnul si, že je slunce zakryté.
Nezakryl ho však žádný mrak, ale mnoho křídel černých jako noc.
„Tohle mi tady scházelo,“ zavrčel a pak znovu zakřičel, jak nejsilněji dokázal.
„Castieli! Uriele! Já vím, že tady jste minimálně jeden z vás!“
Sluneční paprsky mezitím opět pronikly na zem, ale ani jeden z Andělů se tam neobjevil.
„Fajn. Jak chcete,“ Bobby z kapsy vytáhl postříbřenou dýku, kterou mu dal Sam, když jí předtím vzal Deanovi.
Vrátil se do auta a pomalu přiložil tu dýku k Lisraeline krku.
Lisrael sebou zavrtěla, něco zamumlala, ale jinak se neprobudila.
„Ihned se tady ukažte nebo jí podříznu!“ a aby dodal váhu svým slovům, maličko na ten nuž přitlačil.
„To neuděláš!“ před auto se snesl castiel a oči mu hněvivě planuly.
„Proč ne, co mi uděláš?!“
"Neuděláš to, protože jsi na straně dobra!“
„Vážně? Já ti povím, co mi ta strana dosud přinesla.
Připravila me o nejlepšího přítele a donutila kluky, o které se mám starat ocitnout se na pokraji smrti.
„Je to válka a ve válce je nutné přinášet oběti.“
„Vážné? Tak co kdybys taky jednou přinesl nějakou obět ty,“ Bobby se chystal bodnout Lisrael i když by to doopravdy neudělal, muselo to vypadat skutečné.
„Dost! Co po me chceš? Nemůžu pomoci ani jednomu z nich, jestli si me zavolal kvůli tomuhle!“
„Ne. Nic takového od vás ani nečekám.“
„A co tedy chceš?“ zeptal se tiše Castiel.
„Chci, abys mi řekl pravdu anděly,“ Bobby vylezl z auta.
„Zahoď tu dýku.“
„Ne. Chci vědět pravdu. Opravdu je Lisrael člověk se vším všudy?“
„Jistě, že ano,“ letmý zaškub v jeho tváři však Bobbymu stačil, aby věděl, že lže.
„Chci vědět pravdu. Opravdu je Lisrael člověk se vším všudy?“
„Jsi člověk! Netýká se tě to!“
„ale ano. Jde tady o sama a Deana. Potřebujete jejich pomoct, ale vy místo toho udělujete tresty, hrajete si na zákon!“
„Ničemu z toho nerozumíš! Je to pro naší ochranu! Pokud se už stane, že se nějaký Anděl zamiluje do člověka, musí složit přísahu, přísahu, která ho má ochránit.“
„Ochráníte ho tím, že z něho uděláte člověka?!“
„Už se stalo. Sam Winchester podlehl a porušil tudíž svůj slib a…“
„Já vám na ten slib kašlu! Jestli mu může Lisrael pomoct tak jim to nesmíte odpírat!“
„Lisrael je nyní pouhý člověk! Neznamená nic!“
„To si myslíš? Myslíš si, že člověk nic neznamená, tak co kdybych ti řekl, že člověk může vyhrát tu vaší válku.“
„To je nesmysl!“
„Vsadíš se Castieli? Možná, že se vám zdáme slabý, ale třeba máme něco, co vám může pomoct porazit ty černé Anděly.“
Lžeš!“ obvinil ho Castiel po chvilce.
„jak myslíš. Je to na tobě. Řekni mi, jestli může Lisrael pomoct Samovi, jestli je tu nějaká šance, že není jenom člověk.
Castiel na něho hleděl. Zdálo se, že bojuje sám se sebou.
Bobby si moc dobře všimnul jeho pohledu, jeho jasu, když hleděl na spící Lisrael.
„Není moc času Castiele. Vaši nepřátelé se již zcela jistě šikují a snaží se na svojí stranu získat jak Deana tak i Sama a kdo myslíš, že pro vás v tuhle chvíli představuje vetší hrozbu? Dean, který má toho démona aspoň trochu pod kontrolou anebo Sam, který díky tomuhle získal obrovskou moc?“
Castiel se znovu zahleděl na právě se probouzející Lisrael a v jeho očích byla znát láska, něha, ale také zlost, bolest, obava.
Bobby i když byl značně nervózní čekal.
Byl si vědom toho, že se pohybuje po velmi tenkém lede, ale už neměl co ztratit, teď už mohl jen získat, dostat šanci zachránit Sama a Deana. Sama minimálně.
„Lisrael může Sama Winchestera zachránit.“
Bobbymu se radostí rozbušilo srdce, ale ovládl se.
„Jak? Co se musí udělat?“
„Museli by si vzájemně odpustit ve stejné vteřině.“
Bobbymu poklesla brada.
„To je šiléné. Jak se asi má Lisrael dostat k Samovi a jak mu může odpustit, když si na něj nepamatuje?!“
„Na Castielovi bylo vidět, že váhá.
„Lisrael její podstata je pouze potlačená.“
„Chápu. Až byste se nadobro zbavili Sama tak byste jí přivedli zpět.
„Tak to není. Nedokázal jsem z ní učinit pouhého člověka, a jestli to starší zjistí…,“ Castielovi se snad poprvé zachvěl hlas, ale okamžitě se ovládl.
„Probudíš jí, vrátíš jí její já z jejího hlubokého nitra, zachránite Sama? Prosím!“
„Není to tak jednoduché.“
„Co je potřeba udělat?“
„Aby mohla být Lisrael znovu sama sebou, musela by si to s někým vyměnit.“
„Vyměnit?“ otázal se Bobby se zlým tušením.“
„Ano. Ten kdo jí probudí, mzsí se stát člověkem.“
„To znamená, že kdybys jí probudil, vrátil jí její podstatu, musel by ses pak stát člověkem?“
Castiel skoro neznatelně přikývl.
„Není jiná možnost?“
„Ne. Není.“
„A uděláš to pro ne?“ zeptal se Bobby po několikaminutovém tichu.
„Ne pro ne, pro ní,“ a pak k Lisrael přistoupil.
„Já chci Samovi pomoct, ale nejsem…“
„Odstup!“ přikázal mu Castiel a pak se dotkl Lisraeleniny hlavy.
„Co se tady děje, co jste zač, co po me chcete?!“
„ Miluji te, ale nejsme si souzení,“ zašeptal Castiel nežne a potom přitlačil dlaně na její hlavu.
„Co to děláte…,“ nesl se vzduchem její výkřik a pak je obklopilo bílé oslnivé světlo.
Bobby si musel zakrýt oči. Když záře zmizela a on otevřel oči, hleděl na Lisrael s křídly.
„Kde je Castiel?“ zeptal se pomalu.
Lisrael, jejíž tvář vyjadřovala smutek, ukázala o kus dál.
Bobby tam spatřil ležet nahého Castiela bez křídel.
Když se ho dotknul tak zjistil, že žije. Srdce mu bilo, dýchal, byl člověk.

no páni takže je opäť anjelom a Castiel sa obetoval aby mohla zachrániť sama Boby je jednoducho macher dobre tam zaúradoval bolo to vynikajúce pokračovanie som zvedavá čo sa deje medzi tým s Deanom keď aj boby videl tých čiernych anjelov bolo to super

Lisrael, která odletěla s Castielem se po chvilce vrátila.
„Je na bezpečném místě,“ oznámila jim tiše.
„Mrzí me to,“ zamumlal Dean a pro jednou to myslel upřímně.
„Já vím. Je načase najít Sama a pokusit se mu pomoct.“
„Myslíte, že je tu ještě naděje?“
„Já doufám, že ano, ale vzhledem k tomu, že ho Dean nechal zabít tu démonku.“
„Nedělej jako by jí byla škoda!
„O to tady nejde. Tímto aktem si Samovi propůjčil mnohem větší sílu, upevnil si jeho krutou podstatu.“
„Tím chceš jako říct, že je jako ztracený. Donutil me k tomu ten démon!“
„Deane! Tohle si byl ty, na toho démona to nesváděj.“
„Tak jo. Tak jsem jí to přál a co se mi divíte, potom všem čím jsme si s ní prošli.“
„Už se to stalo. Nemůžeme to vrátit, ale musíme se Samovi pokusit pomoct.
„Vždyť ani nevíme kde je!“
já to vím, ale nejsem si jistá, jestli se k němu dostanu dříve než oni.“
„tím oni myslíte ty temné Anděly, co zabili tu dívku?!“
„Ano. Doteď hráli alespoň podle nějakých pravidel, ale čím je konečné střetnutí blíže, tím více se uchylují k takovým to věcem.
„Jako zabíjení nevinných, bezmocných lidí?“
„Přesně. Jestli je nezastavíme, všechno tady zničí.
„Jak je chcete zastavit? Kolik vás je? 20,30? Jich může být několik set a to ani nemluvím o tom, že jste přišli o Castiela. Byl to sice protiva, ale byl dost silný.
„Deane! Bylo to kvůli Samovi!“
„Jde mi jenom o to, jak nad nimi chcete zvítězit, tím, že ve me probudíte toho démona tak jako to chtějí oni?“
„Ne. Nikdy bychom nic takového po tobě nežádali.“
I kdyby vám to mělo pomoct?!“
„Snažíme se lidem pomáhat.“
„Jestli víš, kde je Sam najdi ho. Jestli může něco zlomit či změnit jeho nynější vztah je to vaše láska.“
„To je hezký Bobby a co budeme dělat my? Budeme se zatím někde schovávat?“
„Ne. Pojedeme pro pár naších přátel,“ promluvil Bobby tajemně.
„Jaké přátelé máš na mysli Bobby?“
„Nech se překvapit Deane. Řeknu ti jen, že pár z nich se báli i démoni.“
„to ve me vzbuzuje jisté obavy, protože jestli sis nevšimnul, ve me jeden démon je a já rozhodne nestojím o další dávku mučení.“
„Chovej se slušně a všechno bude v pohodě,“ Bobby se maličko pousmál a potom odešel k autu.
„Občas ho nechápu,“ zamumlal Dean a pak se obrátil k Lisrael.
„Vím, že já s vámi nemám nejvřelejší stránky, ale jestli můžeš, udělal pro Sama maximum. Občas je to s ním k nevydržení, ale je to brácha a mnohokrát me zachránil.“
„Udělám, co budu moct a vy buďte opatrní. Oni vědí kam má Bobby namířeno a pokusí se ho zastavit.“
„Ok. Nechceš mi prozradit, jak se jich mám zbavit, kdyby byli příliš dotěrní?!“
„Vy si poradíte!“ zavolala Lisrael a pak se vznesla do výšky.
„S těmi Anděly je fakt domluva,“ zavrčel a chtěl se vydat k autu, ale v tu chvili ho šílené rozbolela hlava.
„Deane, co se děje?“ zeptal se Bobby, který si toho všimnul.
„Chce nademnou získat kontrolu, potřebuje zabíjet, touží po krvi!“ zaúpěl Dean, který klesl na kolena.
„Musíš s ním bojovat Deane!“
„To nejde! Jeho touha je příliš silná, nedokážu ho kontrolovat, říkal jsem, že jsem zrůda!“ Dean klesl na kolena.
„Ne Deane! Musíš s ním bojovat! Ukázat mu, že ty jsi ty ten kdo určuje pravidla!“
„Nejde to Bobby! Jsem už vyčerpaní, nebaví me s ním pořád bojovat, on chce stát na straně těch temných Andělů!“
„Musíš, Deane! Potřebujeme tebe ne jeho! No tak deane ty to zvládneš!“
„Nejde to Bobby! Já už nemám sílu!“ zaúpěl Dean a pak se z jeho hrdla vydral výkřik a Bobby sledoval, jak se jeho oči stávají žlutými!“
„Nevzdávej se Deane! Ty jsi silnější než on!“
„Ne… ne…, nemám sílu!“ jeho nehty se prodloužily dlouhé drápy.
„Deane! Musíš s ním bojovat! Jsi silnější než on!“
Dean sebou několikrát škubl, jeho oči několikrát změnily barvu a Bobby začal doufat, ale nakonec zůstaly jeho oči žluté a po jeho tváři se rozlilo násilí.
„Potřebuji se posilnit a ty jsi tu nejblíž,“ promluvil „Dean hlubokým hlasem.
„Deane! Sakra přece ho nenecháš, aby nad tebou převzal kontrolu!“
„Dean" se zasmál.
„Bude mi potěšení tě roztrhat Bobby!“

to bol aký záver Dean je zase démon a chystá sa zabiť bobyho to dúfam nie a tí tajomná priatelia to som zvedavá čo sú zač keď sa ich aj démoni báli no a Dean ešte Samovi priťažil keď ho zabiť chudák dean ako sa to snažil zvaliť na toho démona no ale ten záver ma odrovnal som zvedavá čo z toho bude bola to super časť skladám

Sam, který zabil Deiru se chystal zabít nějaké muže.
Ne, že, by pro něho snad představoval hrozbu anebo by mel nějakou sílu, kterou by potřeboval. Prostě se jen bavil jeho strachem.
„Prosím nech tem e. Nic jsem vám neudělal!“ žadonil ten muž
„To je právě ten problém. Nic si neudělal. Já se nudím chápeš. Ta démonka pro me nebyl žádný soupeř, vlastně to bylo až nechutně jednoduché.“
„To je mi moc líto, ale neubližujte mi…,“
„Zmlkni!“ Sam ho tvrdou ránou do tváře srazil k zemi.
„Neubližujte mi prosím! Já nikomu neřeknu, co jsem viděl!“
„Myslíš, že mi jde o to, že mi záleží na tom, jestli někdo jako ty něco řekne? Sam ho kopnul do žaludku.
„Jistě, že ne, ale já jsem jen neškodný muž. Neubližujte mi!“
Sam ho chtěl znovu udeřit, ale v tu chvíli se blízko něho ozvalo.
„Nech ho Same.
Pomalu se otočil.
„Lisrael. Jsi to vážně ty? Slyšel jsem, že jsi člověk.“
„Byly to jen fámy Same.“
„To me neskonale těší,“ jeho hlas přetékal Sarkasmem, ale jí to nezneklidnělo.
„Chtěla bych ti pomoct Same,“ mluvila tiše, ale i tak jí bylo velmi dobře slyšet.
„Tak ty bys mi chtěla pomoct? Není třeba. Mám vše, co potřebuji.“
„Pomozte mi prosím!“ zaúpěl ten muž a pokusil se odplazit pryč, ale Sam mu dupnul na nohu a ten muž zařval.
„Tak kde jsme to skončili má sladká Lisrael?“
Lisrael pochopila, že jí nečeká lehký úkol, že je Sam ovládaný zlem, který v něm tříme.
„Nejprve pust toho muže.
„Kterého muže myslíš? Tohohle?!“ kopnul do muže, který tiše vlákal a pak znovu a znovu.
„Same! Mohl by si prosím přestat!“
„Proč? Protože mi to řekl anděl? Proto si mám hned sednout na bobek?!“ vysmíval se jí, vyzýval jí, ať něco zkusí, ale ona moc dobře věděla, že by proti němu neměla šanci, muselo to jít nějak jinak a musela si pospíšit, Andělé Smrti se tu objeví co nejdříve.
„Tak co bude, co uděláš, jak mi zabráníš zabít toho muže? Budeš se mi snažit ublížit silou, dokázat mi, že vy Andělé nejste svatoušci.“
„Nikdy bych ti neublížila, Same. Snažím se ti pomoct.“
„Díky, ale nemyslím si, že bych tvojí pomoc potřeboval:“
Same. Chci si s tebou jen promluvit.“
„Tak mluv, ale zůstaň na místě!“ varoval jí Sam.
„Abych si s tebou mohla promluvit, potřebuji se přiblížit.“
„Tak na to zapomeň a ty nikam!“ přitlačil svojí nohu na mužovo stehno a ten bolestí zakřičel.
„Na co čekáte! Zbavte me ho!“
Sam ho druhou nohou kopnul do břicha a světlo v jeho ruce se rozzářilo.
Lisrael si ho všimla až teď a bylo jí jasné, že to nevěští nic dobrého. věděla, že tohle světlo určuje, jak moc je Sam pod kontrolou, tohle světlo mu dodávalo sílu, činilo ho takovým, jakým v tuhle chvíli byl.
Jak se k němu ale dostat, jak ho toho světla zbavit? Když se pokusí přiblížit, tak toho muže zabije. Ten muž byl sice ukňouraný, ale byl to člověk, živá bytost, která s tímhle neměla nic společného. Kdyby jenom Castiel tehdy řekl pravdu, kdyby tehdy netvrdil, že když jí nějak ublíží tak zemře. Mel mu říct, že jestli se něco takového stane…,“ Lisrael se při vzpomínce na to, jak nachytala Sama s Deirou zaleskly oči.
„Copak. ASnad se nám tu naše Lisraelka nechce rozplakat?“ v jeho hlase se ozýval falešný soucit.
„Miluju tě Same,“ řekla prostě to z ní vypadlo.
Čekala, že se jí vysměje, ale Sam řekl.
„Taky te miluju, ale jdi pryč!“
„Same! Mrzíme to! Castiel ti mel říct pravdu, já jsem ti chtěla říct pravdu…“
„Na tom nezáleží. To já jsem udělal chybu, podlehl jí a ona pak ze me udělala tohle…“
„Ty jsi to pamatuješ, vnímáš, co děláš?“
„Ano. Jako Dean, ale na rozdíl od něj, já tomu nemůžu zabránit.
„Same! Jestli to tak je…,“ Lisrael se k němu chtěla přiblížit, ale ze Samovým rukou vyšlehl plamen, který jí srazil k zemi.
„Nepokoušej své štěstí Anděly!“
Lisrael se nadechla a pak roztáhla křídla a vznesla se do vzdu.
Sam si pohrdlivě odfrkl.
„Tušil jsem, že na to nemá,“ a poté chtěl tomu muži zlomit vaz, ale v tom se za ním objevila Lisrael.
Otočil se oči mu zasvítily, chtěl jí udeřit, ale Lisrael byla rychlejší.
Přitáhla si ho k sobe a jejich rty se spojily.
Sam sebou škubnul, pak znovu, pokusil se jí od sebe odstrčit, ale její křídla se obepnula kolem jeho těla. Jejich polibek trval asi minutu, oba dva cítili, že je obklopuje horkost, Samova víčka sebou škubala.
Nakonec se Lisrael od něho odstoupila. Cítila se slabá, unavená, ale věděla, že Sam by měl být zas sám sebou, tedy aspoň v to doufala. Muž, který byl volný na nic nečekal, rychle se zvedl ze země a utekl pryč.
Lisrael na něm nezáleželo. Hleděla jen na Sama vnímala své bušící srdce.
Sam zamrkal v jeho očích se zračil udiv, zmatenost, že se začala bát, že snad přišel o paměť, ale nakonec si jí k sobe přitáhl a oba dva se vášnivě políbili.
„Omlouvám se! Omlouvám se!“ zašeptal, když se od sebe odtrhli.
„To nic. To je dobré. Hlavně, že jsi zpátky.“
„Tys neumřela? Proč to tedy Castiel tvrdil?!“
„Protože me miluje a doufal, že když ti to řekne…“
„On tě miluje. A co ty?“
„Chtěla bych být jeho přítelkyni.“
„Sam jí znovu políbil.
„kde je náš syn, kde je Samuel?“
„V bezpečí, ale teď si musíme pospíšit. Bobby je v nebezpečí.“
„Co se děje, stalo se něco Deanovi?“
„O to právě jde. Cítím, že nad ním démon opět přebral kontrolu a Dean už nemá sílu bojovat, není to ten typ.
„Proboha! Musíme se tam ihned dostat, ale tak rychle se tam nedostanu!“
„Vezmu te sebou.“
„To po tobě nemůžu chtít…“
„Já to zvládnu. Jen se me pevně chyt.“
Sam jí stiskl ruku a poté se chtěli svést do vzduchu, ale v tu chvíli se kolem nich utvořily desítky temných stínů, které po chvilce zmizely, ale oba dva viděly na obloze několik desítek Andělů s temnými křídly.
Lisrael se zachmuřila.
„Musíme si pospíšit. Závěrečná bitva brzo nastane.
„Kolik vás je Lisrael?“
„Moc ne, ale budeme bojovat!“
„Kolik je jich? Několik stovek! Tohle je šílené! Vždyť jsi jen ty, tvůj otec, Uriel a Castiel.“
„Castiel je člověk. On se za me obětoval, stal se místo me člověkem.
Sam otevřel ústa, ale ona zakřičela.
„Drž se pevně!“ a poté roztáhla křídla vznesla se do výše i se Samem, který se jí držel, jak nejpevněji dokázal..

ten začiatok bol super ako ho sam mučil a ako jej povedal že nevie prestať no a to ako ho dostala zase spať nemám slov to bolo super som v siedmom nebi až nie vyššie fakt skvelé ako ho potom pobozkala to bolo úžasné romantika a potom keď mu povedala o Deanovi a už tam aj nabehli tí druhý anjeli so hrozne zvedavá čo sa tam deje ako to pokračuje takže ďalšiu časť rýchlo toto bolo vynikajúce hrozne moc dobré

Přemýšlím jestli to má být poslední či předposlední část, co myslíte?

Deane! No tak uklidni! Musíš nad ním zase převzít kontrolu!“ pokoušel se Bobby Deanovi pomoct, zatímco uhýbal jeho ostrým drápům.
„Já jsem spokojený s touhle situaci, no tak Bobby nesnaž se předenou schovat. Oba dva moc dobře víme, že nemáš šanci, proto bude pro oba dva lepší, když to nebudeš zdržovat!“ Deanovi drápy jen o chlup minuly Bobbyho chlapu, který byl už značně zadýchaný. Tohle ho vyčerpávalo.
Měl už několikrát šanci Deana zranit, ale nedokázal to, cítil, doufal, že tam někde je.
„No tak Deane! Vzpamatuj se přece! Vím, jak to musí být těžké, ale musíš bojovat, dokázat tomu démonovi, že na to máš! No tak jsi přece Winchester!“
„Snažíš se marně Bobby!“ Dean se mu nečekaně zjevil za zády a řizl ho do ramene, ze kterého vytryskl pramínek krve.
„Deane!“ Bobby se překulil a jen tak tak se vyhnul dalšímu říznutí, které tentokrát mířilo na jeho krk.
Dean do něho kopl, ale Bobby to nevzdával, druhou nohou udeřil Deana do břicha a ten se prohnul.
„Tos neměl dělat!“ Jeho oči se zaleskly a jeho drápy jen těsně minuly Bobbyho hlavu.
„Musíš to dokázat! Deane! Jsi silnější než on! Žádný démon nemůže nikoho z vás kontrolovat, kvůli tomu vás otec neumřel!“
„Sklapni!“ zavrčel Dean a chtěl ho udeřit, ale v tu chvíli se jeho ruku obrátila proti vlastnímu tělu a udeřil se do tváře.
„Deane?“ zeptal se Bobby nejistě a odplazil se o kousek dál.
Rameno ho bolelo a ta tekoucí krev ho znervózňovala.
„Nejde to Bobby! Jestli nechceš, aby ten démon skrze me zabil lidi a zničil svě,t musíš me zabít! Já už prostě nemám sílu! Udělej to! No tak to udělej!“ Dean vztekle udeřil rukou do kamene, kámen se rozpůlil na dvě části, ale on nic necítil.
„Vidíš, co ze ze me stalo? Jediným východiskem je má smrt!“
„Ne Deane! Najdeme jiný způsob!“
„Najdeme? Ty tady snad vidíš ještě někoho jiného?! Prosím Bobby…,“ poté se jeho hlas vytratil a opět se mu oči zaleskly.
„Má pravdu. Jedinou cesta, jak se me zbavit vede přes jeho smrt, ale to ty nedokážeš, že, na toho máš moc rád, příliš lpíš na slibech, které si dal jejich otci, ale Dean už není, je zcela pod mojí kontrolou!“
„Najdu způsob, jak tě z jeho těla dostat!“
„Obávám se, že k tomu nebudeš mít příležitost,“ Dean za Bobbyho zády pomocí své amonní mysli pozvedl do výšky silný klacek a nasměroval ho na Bobbyho hlavu.
Ten ho sice zaregistroval, ale neměl by šanci.
„Bud sbohem lovče?“ Dean s úšklebkem pozoroval, jak ta vetev dopadá na bezmocného Bobbyho.
Nestalo se však to, co Dean tedy spíše démon v něm předpokládal.
Ta větev zůstala stát pár centimetrů nad Bobbyho hlavou.
„Tohle přece není..,“ Dean se otočil a spatřil před sebou stát Lisrael.
„Měl jsem tě zabít, když jsem měl možnost, ale nevadí, napravím to teď!“ z Deanových rukou vyšlehl ohnivý záblesk, ale odrazil se od jejich křídel.
„Myslíš si snad, že mi můžeš vzdorovat Anděly?“
„Nech Deana na pokoji!“ ignorovala Lisrael jeho poznámku.
„Dean se rozesmál, ale byl to takový nucený smích.
Sam mezitím přiskočil k Bobbymu a pomohl mu zpoza té ve vzduchu visící větve.
„Same? Jsi to opravdu ty:!“
„Ano. Jsem to zas já, ale bojím se, že bude pro Deana pozdě, ale Lisrael by snad mohla…“
„Co dělá? Proč takhle riskuje? Jistě je silná, ale v něm je snad nejmocnější démon!“
„Sleduj ji! Já jí věřím. Ona to zvládne!“ v jeho hlase byla slyšet pýcha!“
„Bobby se na něho zadíval, ale pak se vrátil k Deanovi, který na Lisrael vysílal jeden plamen za druhým, snažil se jí povalit na zem, ale ona tam stála pevně.
„Vzdej to ty andělská mrcho!“
„Ne!“ zakřičela Lisrael a pak začala pomalu pokračovat vpřed i přesto, že žár kolem ní se stával stále intenzivnějším.
„Řekni ať už nejde dál! Tohle je šílené!“
„Ona to zvládne! Ona to musí zvládnout! Jen ona může pomoci Deanovi!“ odvětil Sam pevně, ale hluboko uvnitř sebe sama se o ní strachoval, na čela mu vyrazil pot, ruce se mu malinko třásly, ale slíbil jí, že do toho nebude zasahovat, ať už se bude dít cokoliv.
„Vzdej to! Me nedostaneš! Tenhle člověk je můj!“ zakřičel démon skrz Deana a poté se jeho drápy zatnuly do Lisraeliných bilých křidel.
Bobby vyjekl a chtěl jí jít na pomoc, ale Sam ho zadržel i přesto, že děsem a obavou skoro nedýchal.
Ten démon jí znovu a znovu udeřil, z jednoho křídla začala vytékat krev, ale Lisrael se nezastavila i přesto, že měla tvář zkřivenou bolestí, udělala další krok a pak ještě jeden a nakonec se ocitla u Deana tak blízko, že si ho přitáhla k sobe a dlouze ho políbila.
Sam sebou škubnul, ale Bobby poznal, že o tom věděl, že mu to řekla.
Lisrael se od něho odtrhla, ve tváři výraz zhnusení, udělala krok, ale při pokusu o další se zatočila kolem své osy a kdyby jí Sam na poslední chvíli nezachytil, klesla by na tvrdou zem.
„Bylo to nutné?“ zeptal se a nežne jí přitom hladil po tváři.
„Nežárli. Miluji jen tebe,“ zašeptala Lisrael se slabým úsměvem na rtech.
„Budeš v pořádku?“ otázal se Sam, když hleděl na její zakrvácená křídla.
„To víš, že budu,“ zašeptala slabě. Doufám, že to pomohlo…“
Bobby přistoupil k Deanovi. Přistoupil velmi opatrně.
„Deane?“ oslovil ho, ale stále se od něj držel dál.
„Dean otevřel oči.
„Omlouvám se Bobby! Nedokážu s ním už déle bojovat!“
„Už je to za námi Deane!“
„Ne! On ve me stále je! Lisrael ho jen potlačila, ale vím, že se může kdykoliv prodrat na povrch, je mnohem silnější.“
„Dost! Zvládneme to!“ Bobby chtěl odejít, ale Dean ho chytil za ruku.
„Prosím Bobby slib mi to!“
Bobby se nemusel ptát, věděl, co po něm chce.
Razantně zavrtěl hlavou.
„Prosím Bobby! Jestli to vyhrajeme, udělej to. Jinak ho ven nedostaneme…,“ a poté Dean upadl do bezvědomí.“
„Myslel jsem, že si ho dostala pryč?!“
Lisrael unaveně zavrtěla hlavou.
„Nejde to. Můžu ho potlačit, ale nemůže ho přinutit, aby opustil jeho tělo, to by musel sám a to on nikdy neudělá.“
„Na něco přijdeme Bobby! Nikdo z nás nechce, aby Dean zemřel,“ ozval se sam.
Bobby se na něho zahleděl. Zaváhal, ale nakonec ho vřele objal.
„Jo! Něco musí existovat!“
„To nebude náš největší problém,“ ozval se jim za zády jasný mužský hlas.
„Castieli?!“ Co tady děláš?! Lisrael mi říkala, že si se za ní obětoval!“
„Z Anděla člověka tak snadno neuděláš.“
„Proč si mi lhala?!“ obrátil se Sam s výčitkou na Lisrael.
„Promiň. Museli jsme. Doufali, že jsme, že tomu andělé smrti uvěří a mi je pak překvapíme.
Dopředu postoupil zachmuřený Uriel.
„Oni tomu uvěřili a udělali něco, co jsme nečekali.
„O čem to mluvíš?“ zmocnila se jí neblahá předtucha.
Castiel se k ní sklonil.
„Moc met to mrzí Lisrael. Tvůj otec a všichni ostatní andělé jsou mrtvý!“
„Ne!“ vytryskly jí slzy z oči.
„Ne! To přece nemohli udělat! Nemohli! Až do konečné bitvy…,“ zlomil se jí hlas, Sam jí objal.
„Je mi to líto. Pronikli k nám a všechny zabili.
„To znamená, že jste ze všech bílých andělu zůstali jen vy tři?“ zeptal se Bobby pomalu.
„Ano. Jsme jen my tři a vy…,“ promluvil neochotně Uriel.
Castiel stiskl Lisrael ruku a pak se podíval na Same.
„Vraťte se zpátky ke svému životu. Tohle není vaše bitva!“
„To nemyslíš Vážně! Já nehodlám opustit Lisrael!“
„Lisrael nebude bojovat.“
„Co tím myslíš Castieli?!“
Castiel pohlédl na Uriela.
„Jestli Sama opravdu miluješ buď s ním a se svým synem.“
„To ne! Nenechám vás v tom!“
„Lisrael! Ty máš pro co žít! My se je pokusíme zastavit!“
„Ne Castieli! Pokud se proti nim postavíte sami zabijou vás!“
Castiel neodpověděl.
„Co se chystáš udělat Castieli? Nemůžete jit proti nim sami!“
„Nedovolíme jim zvítězit bez boje!“ v Castielových očích zaplál oheň a on jí poté políbil na rty a potom od ní odstoupil.
„Ten démon v tvém bratrovi zůstane navždy, ale pokud zůstanete mimo bitvu, nikdy se ten démon nedostane na povrch.“
„Nedělejte to! Jestli je to tak beznadějně…“
Andělovy oči potemněly.
„Neutíkáme z boje Same Winchestere i když je předem prohraný,“ a poté se s Urielem vznesli a za chvíli jim zmizeli z očí.
Lisrael chtěla letět za nimi, ale její poraněná křídla jí to nedovolila.
„Oni je zabijou! Castiel, Uriel raději zemřou, než, aby žili s tím, že to vzdali bez boje.“
„Je mi to líto, ale jestli chceš….“
„Ne! Mají pravdu. I kdybychom se do toho zapojili, prohráli bychom a náš syn…,“Lisrael se roztřásly ramena.
„Nehodlám ho v sobe dusit do konce svého mizerného života,“ ozval se Dean.
„Deane! Jsi v pořádku?!“
„Jo. Jak jen to nejvíc jde Sammy.“
Deane. Slyšel jsi ho. Když se do té bitvy zapojíš, ztratíš nad tím kontrolu!“
„O to tady jde, brácho!“
„Cože?!“ Sam nechápal, zato Bobbymu to došlo.
„Doufáš, že tě přitom zabijou, že ano?!“
„Jak jsem řekl. Nehodlám s tímhle zasraným démonem žít do konce svého života!“
„Deane! Přestaň! Na něco přijdeme!“
„Nikdy bych to do sebe neřekl, ale Castiel je ty bytosti, která potřebuje pomoc, takže se vás ptám. Jdete do toho semnou, nakopeme pár Andělů smrti, ať už si tu smrt užijou!“
„Děkujeme, Deane. Jdeme do toho!“ promluvila Lisrael, která už měla zase zdravá křidla.
„Je to šílené, ale jak si řekl, nenecháme v tom Castiela a nakonec i Uriela. Oni pomohli nám, my pomůžeme jim!“
„Oba dva jste šílený, ale jedno vám řeknu, váš otec by na vás byl sakra hrdý!“
„Jo. My víme,“ zamumlal Dean a v očích se m zaleskly slzy. Rychle je potlačil a pak se obrátil k Lisrael.
„Můžu tě o něco požádat?“
„Poslouchám.
„Už me nikdy nelíbej!“
Lisrael se usmála.
„Žádné strachy! To už se nikdy nestane.
„To doufám. Vážně bych tě Sammymu jen nerad přebral,“ prohlásil Dean se šibalským úsměvem.“
„Jak se tam dostaneme?“ otázal se Bobby.
„Nechte to na me,“ Lisrael odletěla pryč.
„Kdybych to náhodou nepřežil.“
„Dost Deane! My to přežijeme!“
„Nejspíš, ale kdyby přece jen náhodou.
„Mám vás rád, ale nedokážu už takhle žít…“

Wooow proste toto je úžasná poviedka ja nemôžem úplne bombové strašne sa mi páči ako to píšeš nemôžem si pomôcť , noo Dean chúdáčik ako stále prosí ,aby ho zabili a ako sa hrnul do tej bitky tak to bolo niečo , pretože dúfa , že ju neprežije ty kokos ,ale aj tak mu rozumiem žiť s takú obludu v sebe fúúú a ako ho Lisrael pobozkala bolo fakt drsné Samovi sa to asi veľmi nepáčilo ha no Castiel a Uriel na scéne takže Castiel je stále Anjel supeer ,pretože ho mám rada ty kokos ,ale ako povedali , že všetkých vyvraždili a zostali už len 3 biely Anjeli fúúha tak to bude ešte len drsné , no a samozrejme , že naši hlavný hrdinovia im pomôžu takže z toho usudzujem , že bude nejaké riadne akcion haha super bomba špica a ešte sa mi na konci lúbilo ako Dean žiadal Lisrael ,aby ho už nikdy nebozkávala to bolo dobréé celé to bolo úžasné už som si myslela , že si zabudol na túto poviedu lebo dlho tu nebola ďalšia časť ,ale napravil si to hneď dvomi časťami chválim brilantná práca
- jakože posledná prestan ok, žiadna posledná nebude!!!

Sonig: Poslední k této tetralogii. Pak se uvidí.

mason,
ze nemienis ziadne straty zivot a dake obete zo strany Winchesterovcov?!?

soniq vsetko vystihla proste supeeeer! len ten shock koniec...

Ettie: To si přečteš zítra:-)

tak to bola dávka adrenalínu ako chcel dean zabiť Bobyho a ten sa ho aj tak snažil presvedčiť to sa na neho podobá super tam bolo vidieť ako ich má rád dean chudák už nevládal ďalej odolávať ako sa snežil ale nemohol bolo to vynikajúce hrozne sa mi to páčilo a ako tam potom nabehla ono a chcela mu pomôcť a ten démon sa nemienil vzdať nádhera aj ako Samom cukalo a ako sa premáhal aby jej nešiel pomôcť a aj boby ako sa o ňu strachovali a ten bozk to bolo super sam to čakal ale aj tak ho to vzalo castiel je anjel to ako urobili ale aj tak je to paráda a teším sa a ten záver všetci okrem nich sú mŕtvi už len ani môžu bojovať a ako ich castiel prehováral a ako ho neposlúchli to sa dalo čakať ale Dean ako prosil bobyho aby ho zabil a teraz tam ice aby sa nechal zabiť to pokračovanie bolo vynikajúce super parádne a zdôrazňujem pokračovanie lebo posledná časť to si vyhoď z hlavy nehrozí len pekne píš ďalej a rýchlo

Lentilka. Je to opravdu poslední část. Mám to tak naplánované

Tak jo. Po tomhle bude ješte jedna část:-)

Sam nervózně přecházel sem tam. Byla to už hodina, co Lisrael odletěla.
„Uklidni se Same. Ona se vrátí,“ snažil se ho uklidnit Dean, ale Sam se nechtěl uklidnit.
„říkala, že se za chvilku vrátí, ale ještě se nevrátila, co když se dostala do potyčky nebo ještě něco horšího…“
„Same! Ona se vrátí! Je to Anděl, ženská, co se neztratí,“ jakmile Dean domluvil, zahřmělo se a z oblohy začaly na zem dopadat pírka. Většina z nich byla černá, ale pár z nich bylo i bílých.
„Jenom klid. Ona je jistojistě v bezpečí,“ ujistil Dean Sama znovu, ale doopravdy si tím nebyl tak jistý. Pohlédl na Bobbyho, který mel ve tváři napjatý výraz.
Znovu zahřmělo a černá pírka začala dopadat ve větším počtu a byla na nich vidět krev. Stejně tak i na těch bílých.
„Musím se jí vydat hledat. Já už prostě nemůžu déle čekat!“
„Brzdi, brácho! Kde bys jí chtěl hledat? Je to Anděl, může být kdekoliv!“
„To je mi jedno. Jestli budu muset dostanu se na tu planinu, ke které ti Andělé směřují!“
„Ta planina je odtud dost daleko, jestli se tu objeví a my tady nebudeme, co si asi o tom pomyslí?!“
„Jestli se tady objeví, tak jí řeknete, že jsem se jí vydal hledat,“ Sam chtěl odejít, ale Dean ho zadržel.
„Nech toho! Ona se tu objeví! Nemůžeš se jí vydat hledat sám!“
„Já musím. Všichni tři bychom byli moc nápadní a tebe by…,“ Sam zmlkl, ale Dean věděl moc dobře, co chtěl říct.
„Myslíš, že když půjdu s tebou, přilákám je mnohem rychleji, můj démon je přiláká, to mi chceš říct?“
„Deane. Tak jsem to nemyslel. Někdo tady musí zůstat.“
„Ne. Jestli půjdeš tak půjdeme i my. Přece tě nenechám jít samotného v tomhle počasí!“
„já to zvládnu! Jsem už velký! Musím jít sám prosím, Deane!“
Znovu se zahřmělo a poté na něho začaly dopadat kapky deště, které se brzo změnily ve vytrvalý déšť.
„Ať tak či onak tady zůstat nemůžeme, ale zapomeň, že tě nechám jít.
Možná pro ně nejsi tak chutný jako já, ale myslíš si snad, že to o tobě neví, že nemají ponětí o tom, že sis začal s Andělem, že s ní máš dítě?!“
„Na tom nezáleží! Já jí musím najít. Nebojím se jich!“
„Panebože Same! Já chápu, že láska zaslepuje, ale přemýšlej trochu. Myslíš, že by se to Lisrael líbilo, že by byla šťastná, kdyby se ti něco stalo?!“
„Já to zvládnu! Nech me jít! Nechci už čekat!“ Sam se mu pokusil, vytrhl, ale Dean ho nehodlal pustit.“
„Vzpamatuj se! Takhle jim jen vběhneš do rány!
„Nech me Deane!“ Sam ho chtěl udeřit, ale v tu chvíli před ními přistála Lisrael.
„Same! Nech toho! Dean má pravdu!“
Sam nechal ruku klesnout.
„Omlouvám se. Já jsem prostě…“
„To je dobrý. Nejspíš bych se choval stejně i když jsem nebyl nikdy takhle opravdu zamilovaný,“ Dean poodstoupil dozadu k Bobbymu, který mu povzbudivé stiskl rameno.
„Zvládnul jsi to Deane!“
„No. Bylo to jen tak tak. Nevím, po kom je ten Sam tak tvrdohlavý?“
Bobby se jen pousmál.
„Je to v rodině.“
„Lisrael! Co se stalo?!“ zeptal se, když si všimnul, že má krvavé šrámy na obličeji, na hrudi, na ramenech, na nohách, krvavé šmouhy na křídlech.
„To nic. Jen jsem se střetla s pár černými Anděly. Jsem v pořádku. Zahojí se mi to.“
„Jsi si jistá?“ Sam se něžně dotknul její tváře.
Lisrael sebou trochu ucukla.
„Musíme si pospíšit. Castiel a Uriel stojí proti mnohonásobné přesile a dlouho už to nevydrží.“
Kde jsou?!“
„Na planině, na té, na které si tehdy viděl krev.“
„Takže ty pírka, co na nás padaly, byly z tvé tvé rvačky?“ otázal se Dean a v jeho hlase zazníval obdiv.
„Ano. Nebylo jim vyhnutí. Snaží se nás všechny zabít a někteří nečekají ani na planinu.“
Sam stiskl ruce v pěst.
„Nedovolím jim, aby ti ublížili!“
„Já vím, ale zlost není ten nejsprávnější vůdce.“
„Musíme si pospíšit. Kolik jich tam je tak nějak zhruba?“
„Myslím, že tak 50. Jsou to ti nejsilnější, nejschopnější, jejich křídla jsou tvrdá a jejich šlehnutí může být i smrtelné, takže se vás chci znovu zeptat. Jste si jistý, že se do toho chcete zapojit. Já bych byla moc ráda, ale jak řekl Castiel vás se to netýká, jde jim jen o naše vyhubení, na lidech jim nezáleží.“
„Já jdu do toho! Nenechám tě umřít! Udělám cokoliv, abych tomu zabránil!“
Lisrael ho políbila.
„Pamatuj Same! Pokud budeš bojovat, nenech se přitom vést zlostí, protože jestli jí podlehneš, staneš se pro ně lehkou kořistí.“
„Nic takového se nestane.“
„Já jsem připravený. Nevím, jestli tam budu k užitku, ale pokusím se pro to udělat co nejvíc i když je to opravdu nutné, není šance, že byste se usmířili?!“
Lisrael smutně potřásla hlavou.“
„Zkoušela jsem to. Všichni to zkoušeli, ale mezi námi se stalo tolik věcí a mnohé naší vinou, tohle už nejde zastavit.“
„Dobře. Jsem připravený.“
„O tom jsem přesvědčený starý příteli,“ ozval se nějaký mužský hlas.
Bobby se otočil a spatřil šest plně ozbrojených mužů.
„Marku, Jacku, Mate, Pete, Rogere , Jamesi, co tady děláte?“
„Doslechli jsme se, že se chystá pořádná mela a tak jsme si řekli, že u toho nesmíme chybět.
„Jedná se tady o anděly.“
Mark zatočil oboustrannou sekerou, jako by skoro nic nevážila.
„To mi nevadí. Tak nějak jsem to čekal, vzhledem k tomu, že tihle,“ pokývl k Samovi a Deanovi, vyvraždili skoro všechny démony.“
„Nechtěl bys nám Bobby tyhle středověké bojovníky přestavit?“
Pete se zachmuřil.
Ačkoliv jeden démon stojí přímo před námi!“
„Klid Pete! Je to přítel!“
„Neznám žádného chlapa s démonem, co by byl mým přítelem!“
Deanovi zasvítily oči a zaškubaly prsty.
Pete se na něho vyzývavě zahleděl. Jako by mu říkal.
„No tak se ukaž, démone, předved se.“
Bobby chtěl zakročit, ale Mark ho zadržel.
Dean cítil, jak to v něm vře, že se ten démon nad ním snaží převzít kontrolu, znovu ho ovládnout, ale tentokrát se nenechal.
Pete s úšklebkem sklonil svůj dlouhý ostrý nůž.
„Tak jo. Myslím, že s ním budu moct bojovat po boku, ale jestli me průběhu boje zabije, bude tě děsit do konce tvých dnů Bobby.
„Žádný strachy. Budu mít tolik práce, že na tebe nebudu mít čas,“ rýpnul si Dean.
Pete se rozesmál.
„Je vidět, že je to Winchester. Má dokonce ještě ostřejší jazyk, než měl jeho otec.“
Všichni chtěli vyrazit, ale v tu chvíli nad sebou spatřili 80 páru křidel, které někam letěly. Občas se stalo, že na ně ukápla nějaká ta kapka krve.
Jestliže jich bylo jen 80 a na začátku 100, znamenalo to, že jich Castiel s Uriel zabili dvacet.
Deana, který je neměl nikdy moc rád zamrazilo. Nechtěl ani pomyslet, čeho všeho jsou tihle Andělé schopní, když jim o něco jde. Teprve v tuhle chvíli si uvědomil, že kdyby chtěli, mohli by ho celkem snadno zabít, za všechny ty jeho posměšky…“
Pohlédl na Lisrael, která jako by mu četla myšlenky.
„Zabíjení nás netěší, ale pokud opravdu musíme…“
„Tamhle někdo jde,“ vykřikl jeden z těch šesti muži a ukázal na dva klopýtající muže.
„To jsou Castiel a Uriel a nevypadají dobře!“ Lisrael k nim přiletěla.
Spatřila na Urielovi hrudi hluboký krvavý zářez.
„Neříkej, že…?!“
Castiel mlčky přikývl.
„Zabili jsme jich přes dvacet, chovali se jako šílení. V očích jim byla vidět touha po ubližování, po zabíjení a jeden z nich….,“ Castiela přerušilo Urielovo tiché zasténání.“
„Proč se nevyléčí?“ otázal se Dean, který mel z toho divný pocit.
Uriel evidentně umíral, ale on necítil radost ani uspokojení.
Castiel ho sjel takovým pohledem, že raději couvl.
„Nejde to. Pokud ho zraní takhle…,“ nemohla pokračovat, zlomil se jí hlas.
„Přestaň s tím. Tohle je válka. Nezůstanu do konce, ale bojoval jsem,“ zachroptěl Uriel.
„Neumírej! Nesmíš umřít! Jsme poslední!“
„Můj čas nadešel. Je to na vás. Nesmí vyhrát…,“ Uriel se jí pokusil stisknout ruku, ale nestačil to, křečovitě sebou škubl a pak mu hlava klesla k zemi.
„Sbohem příteli,“ zamumlal Castiel.
„Já vím, že se to asi nehodí, ale nechcete se schovat. Je jich čtyřicet a nás jen 11…“
„Jak jsem řekl. My nikdy neutíkáme!“ probodl Castiel Sama pohledem a pak se pokusil vzlétnout, ale s bolestnou grimasu se zřítil k zemi.“
„Já vím. Avšak Sam má pravdu. Oni se za chvilku vrátí a ty se do té doby neuzdravíš!“
„Hodlám bojovat do konce. Neskrývám se a nikdy nebudu!“
„Lisrael přistoupila k Samovi a Deanovi.
„Vím, kam ti Andělé mířili. Jestli jste připraveni, následujte me.“
„Jo. Nechci rýpat, ale Castiel nevypadá dobře.
„On to zvládne! Její hlas byl vyrovnaný, ale oba dva přesto vycítili jistou pochybnost.
„Jestli bude teď bojovat, umře jako Uriel, že ano??“
Lisrael se zahleděla na Castiela, který i když se sotva hýbal, mel ve tváři vepsanou bojovnost a pak se k nim obrátila nazpátek.
„Nevzdá to. Raději zemře, než, aby se před nimi ukrýval!“
„No nebude muset nijak chodit,“ ozval se Mark a ukázal rukou před sebe.
Všichni tam pohlédli a spatřili čtyřicet Andělů s černými křidly. Někteří z nich měly ty křídla potřísněné krví, ale všichni měli ve tváři pohled smrti.
„Máte poslední šanci vycouvat lidé,“ promluvil jeden z nich hlubokým hlasem.
„Na to zapomeň!“ Dean jeho pohled opětoval.
„Zemřete! Tvůj démon vás zradí!“
„Hm. Vsadíme se?!“
„Nebojujte za někoho, kdo není jako vy!“
„Já bojuju vždy za ty, kteří za to stojí!“ Dean neuhnul pohledem, i když ho ty Andělovy oči propalovaly.
Sam stiskl Lisrael ruku, Bobby pomohl vstát Castielovi a jeho šest přátel si připravilo zbraně.
„Zabijte je všechny!“ přikázal jejich vůdce a všech čtyřicet Andělu se na ně vrhlo

Tak a tohle je definitivne poslední část. Doufám, že se bude líbit a budou ješte nějaké komenty. Jinak chtěl bych poděkovat všm, co četli moje čtyři části a speciálne děkuji těm, co mi to komentovali:-)

Rozpoutala se krvavá bitva. Na jedno z nich tam byli skoro čtyři andělé, ale oni se rvali statečně, uhýbali jejich křídlům a snažili se jim zaseknout svojí zbraň do těla, ale ty andělé byli snad ještě rychlejší než oni, tudíž se jim občas podařilo někoho z těch šesti zasáhnout. Dosud to nebylo vážné, ale čím déle ten boj trval tím byly jejich údery tvrdší a tvrdší a Bobbyho přátelé se nestačili krýt.
Lisrael a Castiel, který se sotva držel na nohou se snažili chránit Sama, Deana a Bobby, ale když na ně utočilo šestnáct Andělů, kteří do nich neúprosně šlehali křídly, bylo to dost těžké a bylo zřejmé, že i když se Castiel snaží dlouho už nevydrží, jeho zranění z předchozího boje byly prostě příliš velká, ale i tak odmítal jejich výzvy, aby se stáhl a udeřil jednoho Anděla do hlavy tak tvrdě, že tomu praskla lebka a druhého srazil k zemi tvrdým kopancem, ale jeho další rány už byly vesměs naprázdno a oni to věděli, věděli, že je z nich nejslabší a proto na něho začalo utočit ne pět, ale deset andělů a on byl nucený pod jejich náporem ustupovat, nohy se mu podlamovaly, ruce už skoro necítil, ale ani v tuhle chvíli to nehodlal vzdát.
„Stáhni se Castieli! Já se o ně postarám!“ zakřičel Dean, ale ten ho křídlem srazil k zemi.
„Musíš ho odtamtud dostat! Jestli tam s nimi bude ješte chvíli bojovat, tak zemře!“ zakřičela Lisrael, která na poslední chvíli vykryla úder, který směřoval na Samovu hlavu.
„To se snadno řekne, ale hůř udělá!“ zakřičel Dean v odpověď a pak srazil jednoho Anděla a pak druhého, jen tak se vyhnul šipce, která vyletěla z jejich prsou.
„O tomhle tedy nebyla řeč!“
„Promiň! Zapomněla jsem na to!“ zakřičela omluvně Lisrael a rozbila dalšímu andělovi hlavu.
Sam byl rád, že ho chrání, ale tak trochu ho děsila.
„Deane buď opatrný!“ zakřičel a pak si všimnul, že se jeden z Andělů dostal za deanova záda a chystá se ho bodnout.
„Deane pozor!“ zaječel a chtěl se mu vrhnout na pomoc, ale cestu mu zablokoval jiný nepřátelský Anděl, který se ho snažil šlehnout do tváře, ale jemu se podařilo na poslední chvíli padnout k zemi.
Dean se otočil a pokusil se tomu Andělovi vyhnout, ale zasáhla ho špička do hrudníku.
„Deane!“ zařvali Bobby a Sam společně, ale nemohli se k němu dostat, byli zavaleni kupou těl.
Deanovi se před očima na okamžik zamlžilo, podlomila se mu kolena, udělalo se mu mdlo.
„Měl jsi se k nám přidat Deane,“ donesl se k němu odněkud čísi hlas, nedokázal ho rozeznat, byl příliš rozmazaný a splýval mu ještě s jiným hlasem.
„Je čas to skončit,“ promluvil ten Anděl a chystal se ho znovu bodnout, ale Dean, který byl na pokraji vědomí cítil, že se na povrch dere jeho démon, že hoří touhou ubližovat a on ho nechal. Musel ho nechat.
„Sbohem Deane!“ zasyčel ten Anděl a chtěl bodnout, ale Dean jeho ruku zachytil a s úšklebkem jí obrátil proti jeho vlastnímu tělu. Anděl se tomu pokusil zabránit, ale ten démon mel mnohonásobnou přesilu a nakonec mu jeho vlastní zbrání, probodl srdce.
Hned na to se na něho vrhl další anděl a mával přitom prudce s křídly a několikrát ho šlehl do tváře, ale on si z toho nic nedělal, s drápy, kterému se mu prodloužili protal tomu Andělovi krk a pak postupoval vpřed.
„Proboha! Démon nad ním převzal kontrolu! Musím za ním!“ Bobby Sama zadržel.
„Nejde to! Bylo by to šílenství!“
„Šílenství bude, když ho takhle necháme řádit!“
„Poslouchej me Same! Nechci, aby Dean zemřel, ale on se tak rozhodl!“
„Cože?! O čem to tady mluvíš? Ten démon nad ním opět převzal kontrolu!“
„No tak me poslouchej! Dean ho probudil, nechal ho, aby ho ovládl dobrovolně!“
„To je nesmysl! Řekni mu jak to je Lisrael!“
„Je mi to moc líto, ale Bobby má pravdu. Dean ho v sobe probudil dobrovolně dovolil mu, aby ho ovládl!“
„To je přece nesmysl…,“ Sam nemohl pokračovat, protože ho jeden z Andělů, který se potácel, udeřil křídlem do hlavy a Sam se složil k zemi.
„Same! Bobby k němu přiskočil. Byl v bezvědomý, ale žil!“
„Vem ho odtud!“ přikázala mu Lisrael.
„Přece tě tady nenechám!“
„vez ho odtud!“ její hlas nepřipouštěl žádné odmlouvání.
„Jestli tady zemřeš, nikdy mi to neodpustí!“
„Jestli tady zemřu, bude tu aspoň jeden, kdo se postará o mého syna a teď už jdi!“
„Neumírej a pomož Deanovi,“ zašeptal Bobby a pak Sama odtáhl.
Nikdy nevyhraješ ty zrádkyně!“ zasyčel jeden z andělů a pak jí šlehl do tváře, udeřil do břicha, pak znovu šlehl.
„Nejsem o nic horší než ty,“ odpověděla skrz stisknuté zuby a poté ho probodla, jak nejsilněji dokázala.
Andělův samolibý úsměv pohasl a on spadl k zemi.
„Castieli! Běž pryč! Tohle nevyhrajeme!“ Castiel jí však ignoroval a dál se bil hlava nehlava, nehleděl na to, že je celý zakrvácený, že má křidla potrhaná, zabil dalšího a pak ještě jednoho, od dalšího ho zachránil Markus, který mel sám na ruce a na noze krvavou ránu a přišel o čtyři chlapy.
„Zabili jsme jich 25, ale patnáct jich ještě zbývá, tohle nemůže zvládnout, ta tvoje přítelkyně má pravdu. Musíme vypadnout!“
„Já neutíkám!“ Castiel ho srazil k zemi a pak se vrhl do klubka pěti Andělů, kteří byli tímhle nenadálým útokem tak překvapeni, že stačil zabít dva z nich, než mu třetí proklál srdce.
„Castieli!“ zaječela Lisrael, ale bylo už pozdě, Castiel klesl na zem mrtev.
Chtěla se k tem Andělům vrhnout, ale Markus jí poslední chvíli zadržel.
„Bylo by to šílenství! Neumírej jen proto, že se ho budeš chtít snažit pomstít! Byla by to zbytečná smrt, máš dítě a může, kterého miluješ a který miluje tebe!“
„Bojujeme do konce!“ procedila Lisrael a pak ho stejně jako Castiela srazila k zemi a vrhla se na ty Anděly a rozpoutala se bitka, ve které byla sama proti třem a údery, které jí zasazovaly byly velmi bolestné a jí opouštěly síly a kdyby se tam neobjevil Dean, zabili by jí.
„Vypadni! Tohle je má práce!“
„Ne! Nenechám je, aby me…“
„Jdi!“ přerušil jí Dean a pak do ní strčil tak prudce, že se zastavila až u Bobbyho a Sama, který se pomalu probouzel.
Lisrael se tam chtěla znovu vrhnout, ale Bobby jí zadržel.
„Zůstaň! Sam tě potřebuje, tvůj syn tě potřebuje!“
„Lisrael se mu nejprve chtěla vytrhnout, ale když tak hleděla na Sama, který jí tiskl ruku, divoký pohled v jejích očích zmizel.
„Castiel nechť mi odpustí, ale nechci umřít! Mám syna! Mám tebe!“
„Ani on by to nechtěl! Musíme pro Deana! Musíme ho odtamtud dostat!“
„Je pozdě,“zamumlal Bobby.
„Jak to myslíš pozdě?!“ nechápal Sam.
„Je pozdě…,“ zopakoval Bobby a pak se k nim donesl přidušený mužský hlas, hlas, který moc dobře znali.
„Deane! Cos to…,“ Same píchlo v břiše, modřiny mu znemožnily pohyb.
Ze čtyřiceti Andělů smrti jich zůstalo 8. Všichni pohlédli na Lisrael, ale nezdálo se, že by jí chtěli zabít.
Všichni naráz se zvedli a odletěli pryč.
Bobby přiskočil k Deanovi, u kterého klečel Markus.
„Deane! Jak ti je!“ zeptal se, ale pak si všimnul zakrváceného trička.
„Měl bych být mrtvý, ale ten parchant me nechce pustit!“
„Dostaneš se z toho“ Ty to zvládneš!“
„Jenže já nechci! Mám být mrtvý, ale takhle se to nestane. Víš, co máš dělat Bobby!“
„Tak to tedy ne! Tohle neudělám!“
„Prosím! Jsem na pokraji smrti, pošli me tam, skonči to, z tohohle nevede cesta zpět, tady jsem skončil, umřu, jak jsem si vždycky přál..,“ Deanovi z úst vytryskl proud krve.
„To po me nemůžeš chtít!“ Slíbil jsem vašemu otci, že na vás dohlédnu!“
„Udělej to Bobby! Mám proraženou plíci…,“ Dean se rozkašlal a bylo na něm vidět, jak moc trpí.
„Lisrael nemůžeš mu pomoct?!“ obrátil se Sam, který mel v očích slzy.
Zavrtěla hlavou.
„Je mi to tak strašně lito. Dean už je prakticky mrtvý, to jen ten démon ho drží na živu.“
„Díky…,“ Dean se křečovitě usmál a pak se mu z úst vyřinula další krev.
„Bobby! Same! Přece tomu bastardskému démonovi nedovolíte, aby se na me přiživoval! Nechte nás jít! Já vás prosím!“ jeho ruce sebou škubly, obličej se mu znovu zkřivil v bolestnou grimasu.
Sam vytáhl z kapsy postříbřenou dýku.
„Do toho Sammy! Udělej to pro svého bráchu, pošli toho bastarda zpátky do pekla!“
„Já to nedokážu…,“ ruka. Ve které držel dýku se mu třásla.
„Ano! Ty to dokážeš! Rychle znovu se nademnou snaží převzít kontrolu, ty to dokážeš, bodni Same! No tak me bodni!“
„Nejde to….!“
„Dokážeš to!“ zaúpěl Dean a pak tu dýku z posledních sil chytil a proklál si s ní srdce.
„Dokázal jsi to Sammy! Jsem na tebe tak hrdý!“ zašeptal a pak vydechl naposledy.
„Deane…,“ Sam se přestal bránit a nechal slzy stékat po tváři.
„Je mi to líto,“ zamumlal Markus a pak odešel s Petem, který znechuceně překračoval mrtvoly.
Lisrael Same objala. Nic neřekla.
Bobby zatlačil Deanovi víčka a poté si rukou utřel slzy z tváří.
„Pochováme ho a pak…“
„Nezáleží na tom, co bude pak Bobby. Ať už nás čeká cokoliv, bude to bez Deana,“nemám tátu, nemám bratra. Ty a můj syn jste jediný, kdo me drží při živote!“
„Same! Takhle nemluv!“
„Pohřbi ho prosím! Já to nedokážu,“ zamumlal téměř neslyšitelně a pak odešel.
„Sbohem Deane. Byl jsi skoro jako můj syn…,“ zašeptal Bobby a hlas se mu třásl.
Zahleděl se na Sama, ale ten se nezastavil, neotočil, Bobby věděl, že Deanovou smrtí zemřel i kus jeho já, kus Winchestera.

záver čo to bolo za záver on zomrel to nie donútil sama aby ho zabil to nemyslíš vážne aaaaaaaaaaa to bolo hrozné
ďakujem hrozne moc že si písal ďalej bolo to fantastické ako sa sam snažil k Lisrael dostať ako ju chcel ísť hľadať a dean mu v tom bránil a uriel aj keď som ho nemala rada ale bojoval super že dostali posily a ten rozhovor Dena s nimi sa mi hrozne páčil a potom tá bitka to bolo niečo úžasné ako ich tam valcovali ale oni sa držali a Keď zasiahli Deana a on dovolil Démonovi aby sa prebral to bolo hrozné a castiel ako zomrel chudák no a keď Lisrael chcela aby boli v bezpečí a ona nechcela ísť ale Dean ju donútil a potom tí temní ako zdrhli takže vlastne sa to skončilo nerozhodne a ten záver som umrela Dean je mrtvi to niééééé prečoooooooooooo a Somove slová oficiálne si ma zabil

bolo to skvelé úžasné fantastické vďaka za túto poviedku celá bola ohromná
no dúfam že bude nejako ďalej pokračovať a Dean mrtví nezostane však alebo hej

NIEEEEEEEEEEEE PREČO SI HO ZABIL AKO SI MOHOL TO AKOŽE PREČO ááááááááááááááááááááááááááááááááááá JA HO chcem naspäť to akože je koniec to teda niee ááá ja som chcela happyend ,ale nie toto a Deana môjho bože chudáčik veď fúúú áááá ten koniec bol brutálny ako Dean prosil ,aby ho zabili a ako trpel ááá to fakt bol koniec????
No bitka bola namakaná proste na opisovanie bitiek si stvorený , pretože si to pri tvojom opise viem všetko dokonale predstaviť Uriel zomrel to bolo v pohode ,ale potom si mi ZABIL CASTIELA ááá MOJHO ANJELIKA A POTOM ABY TO NESTAČILO TAK DEANA A TOTO MáM akože rozdýchať takéto zabijácke ukončenie si sa zbláznil alebo čo bolo to vážne BRILANTNÉ ale prečo už koniec a takýto škaredý a keď na na konci o pohrebe rozprávali a ako Bobby povedal , že bol si ako syn tak to ma tak dorazilo TO JE HROZNÝ KONIEC Castiel mŕtvy Dean mŕtvy to ako si predstavuješ to akože nebude žiadne záhadné oživenie inak táto celá poviedka bola skvelá a sorry ,že som ti nepísala komentíky pravidelne ,ale proste čas mi to nedovoluje predviedol si úžasnú prácu a tvoje poviedečky milujem

Lentilka, Sonig: Ano. Tohle skutečne konec. Trochu drastický, ale muselo to bý. Doufám, že na me nezavřete, jestli budu psat další.

Teda nemám slov , ty jsi poslal Deana do věčných lovišť to nevydejchám , to už nikdy nedělej nebo , chudák Sammy, po všem co prožili
Ale jinak jsem to zhltla v jednom zátahu, fakt paráda
Teď se řítím na další díl a doufám, že bude mít Happy End