Vnitřní Šilenství

ďalšie super pokračko

Dean se probudil, i když by si přál, aby to nikdy neudělal.
Celý jeho tělo bylo ohromeno bolestí. Nemohl se hýbat a ani pořádně dýchat.
Sebemenší pohyb mu způsoboval ukrutné bolesti.
Nic z toho ho však neodradilo od toho, aby se pokusil sednout.“
„Bože. Zabil bych ty chlapy, kdyby už nebyli mrtvý,“ zavrčel tiše a pak se pokusil vstát, ale při sebemenším zapření svých rukou, pocítil takový příval bolesti, že si musel lehnout.
Stiskl zuby a zkusil to znovu, ale bylo to marné. Neměl tolik síly.
„přece tady nezůstanu ležet, zatímco Sam je kdovíkde a dělá kdoví co.“
„A může to být ještě mnohem horší Deane,“ ozval se blízko něho ženský hlas.
„Ty malá čubko!“ Dean se jí pokusil uhodit, ale jeho ruka byla ještě příliš zesláblá, tak mu zůstala ve vzduchu jen bezvládně viset.
„copak to s námi provedli? Je mi tě až skoro líto.“
„Co jsi udělala se Samem?!“
„já? Absolutně nic. To co se mu stalo, není moje práce, i když bych si za to ráda připsala zásluhy.
„Lžeš! Nikdo jiný by ze Sama něco takového udělat nechtěl.
Dean se pokusil ze země zvednout kamínek, ale jako už po několikáté, mu na to nestačily síly. Cítil se tak slabý.“
„Měl by si na me být milý Deane. Můžu ti přivést bratra zpět.“
„Proč bys to dělala, když je to tvoje práce?“
„No tak. Tohle vážně nemám za potřebí. Přiznávám, že jsem to měla v úmyslu, ale oni to udělali za mně, stačilo Same jen trochu popíchnout.“
„Co tím myslíš?“ dostal ze sebe Dean a pak mu tvář zbrázdila bolestná grimasa.
„Nemám ti nějak pomoc ty můj chudáčku?“
„Ani se me nedotkni!“
„Jsi o tom přesvědčený? Stačil by jeden můj dotek a hned by ti bylo líp.
„jsi stejná ne li ještě větší mrcha jako v tom mém snu, halucinaci, představě.
„Děkuji. Dost si na tom zakládám. Takže nechceš pomoc?“
„Táhni ode mne. Až budu moct najdu Sama a dostanu ho z toho.“
„To by me zajímalo jak a především kdy, vždyť se na sebe podívej, jsi zřízený tak, že se pořádně nepohneš nejméně tři dny a dovedeš si vůbec představit, kolik škod může Sam vůbec napáchat.
„Bude to mnohem dřív a tvojí smrtí se to zvrátí!“
Deira se rozesmála.
„Víš, že jsi celkem roztomilý, když se takhle vztekáš, ale cítíš to, dotkla se jeho napuchlé tváře. Byl to slabý dotyk, ale Dean vykřikl, jako by mu to místo mačkala.
„Takhle to je po celém tvém těle Deane. Nebudeš schopný zotavit se tak rychle, abys dokázal zastavit Same dřív, než někomu pomůžeš.“
„Proč si to udělala? O co ti vlastně jde?!
„Prober se Deane. Vypadám snad na to, že jsem jediná, kdo by vás rád viděl mrtvé či při nejmenším aspoň trpět?“
„Jsi poslední mocná démonka!“
„To je od tebe milé, že mi tak lichotíš, ale jak už jsem řekla, není to moje práce.“
„Tak čí?“
„Co za to, když ti to řeknu?“
„Zabiju tě rychle!“
„Jsi vážně vtipný,“ a potom Deira zmizela.
„Vrať se sem!“ zakřičel Dean a pokusil se pohnout, postavit se, ale s bolestným zaúpěním se zhroutil zpátky k zemi.
„Tohle se nedá vydržet,“ zavrčel a zkusil to znovu, ale dopadlo to stejně.
„Měl by si odpočívat,“ přistoupil k němu Bobby.
„Odpočívat? Odpočívat? Vždyť tady ležím jako mrzák, neschopný jediného pohybu.
„Takhle nesmíš mluvit. Ono to přejde, jen tomu musíš dát čas.“
Čas je něco co nemáme. Nevíme co je se Samem.“
„Obávám se, že minimálně já to vím.“
„O čem to mluvíš Bobby? Chceš mi snad tvrdit, že víš, co se se Samem děje?“
„Ano. Tedy vím, kdo za to nejspíš může.“
„To vím taky. Ta zatracená mrcha Deira, co neví kdy umřít.
„Ne. Ta to nebyla.“
„Ne? Tak kdo to teda byl,“ Dean se znovu pokusil vstát a znovu to skončilo neúspěchem.
Bobby se nejprve zahleděl do dálky a pak se k němu obrátil.
Řeknu ti to, ale musíš klidně ležet.“
„Bobby! Na to není čas!“
„Je to moje podmínka Deane.“
„Tak dobře,“ rezignoval neochotně Dean.
Bobby se nadechl a pak řekl.
„Byli to Anděle! Oni mu to udělali!“
„Proč? Já myslel, že…“
„Existují pravidla, dobré důvody proč se musí andělé držet daleko od lidí, ale jestli se to někdy stane, jestli se člověk a Anděl dají dohromady, tak se musí zavázat, že jeden druhého neopustí a nikdy nezradí, protože by pak mohlo…,“ Bobby zmlknul, protože si všimnul, že se Dean nehýbe.
„Deane! Deane! No tak probuď se!“ zatřásl s ním.
„Co cože?“ zamrkal dean.
„Tohle mi nedělej!“
„Promiň. Jsem mrzák. Takhle jsem si to nepředstavoval. Cos říkal?“
Bobby otevřel ústa, ale v tom se u nich objevil Castiel.
„Už ani slovo,“ promluvil varovně.
„O co ti jde ty okřídlená nádhero?“ Dean se pokusil o úškleb, ale moc se mu nepovedl.
„Varuji tě. Nemáš právo o tom mluvit. Sam zradil a zaplatí za to.
„O čem to mluvíš? Ta démonka ho k tomu přinutila!“
„Nezáleží na tom, jestli dobrovolně nebo podvodem. Důležité je, že se stalo. Tvůj bratr je ztracený.“
„Tak to ani náhodou! Nevím, co jste mu udělali, ale já ho zachráním!“
„Tady není co zachraňovat Deane. Aby mohl být Sam s Lisrael, musel se něčeho vzdát.“
„Čeho se vzdal?“ zeptal se dean a snažil se ignorovat mrazení.
Castiel váhal, ale nakonec řekl.
„Když se jejich duše a těla spojily, přísahal, že jí bude navěky milovat, že jí nikdy nezradí, ale kdyby se tak stalo, přijde o podstatu sebe sama, bude z něho člověk bez vzpomínek, bez pocitů.“
„Na to nemáte právo!“
„Už se stalo! Souhlasil s tím a vám radím, zapomeňte na něho, zapomeňte na Lisrael. V tuhle chvíli jsi člověkem, užívej si to Deane,“ a poté Castiel zmizel.
„Na to ti kašlu,“ zamumlal Dean a pak opět upadl do bezvědomí.
Bobby ho ustaraně pozoroval. Tušil, že to tak dean nenechá, že se pokusí Sama vrátit zpátky přesto, že tím opět probudí svého démona

No moje nervy tomu hovorím TORTURING neskutočné skvelé to je Sammy je zase evil a Dean (úžasne až fantasticky dokonalo) torturing toto je poviedka presne pre mňa písaná tento dej je perfektný a torturing Dean nemá chybu píšeš úžasne Mason tieto dve časti som doslova prehltla očami aj všetkým a totálne úžasné strašne sa teším na novú časť

tak to bolo ohromné nakoniec za tým nestála ona ale anjeli Dean to riadne schytal už sa teším čo bude zo Samym super pokračovanie

teda Mason ty si vážne majster ja som ťa ešte ani nepochválila za to ako ti ide to mučenie, je to úžasné chudák Dean dostal zabrať.
a tá anjelska dohoda či čo to je som zvedavá čo bude zo Samom

Jsem moc rád, že se líbilo a možná, že to ještě není všechno

O několik hodin dříve.
„Na sebe výčitky není čas Same,“ U Sama se objevila Deira a Sam si všimnul, že se usmívá.
„Proč si to udělala?“
„Proč asi myslíš, Same?“
„Tys věděla, že se tu objeví, že nás přitom uvidí.“
„Bože. Ty jsi tak neskutečně chápavý.
Sam vytáhl nuž.
„Co s ním chceš dělat?“ v jejím hlase zaznívalo pobavení.
„Měla bys vědět, že je postříbřená a tahle dýka už zabila nejednoho démona.
Deira o krok ustoupila.
„Dobře Same. Vím, že se asi zlobíš, ale musela jsem to udělat. Udělala jsem to pro tebe:“
„Pro me? Ty jsi snad zešílela, démonko!“
Deiře se zaleskly oči, ale ovládla se.
„Myslím to vážně. Prokázala jsem ti ohromnou službu a nyní ti můžu pomoci zachránit tvého bratra, o to tady přece celou dobu jde anebo je ti snad ta Lisrael milejší nežli tvůj vlastní bratr?“
„Proč bys mi měla pomáhat tedy, jestli to máš doopravdy v úmyslu a proč si to udělala? Já Lisrael miluju a já… a já…“
„A ona teď zemře co? Myslíš, že je to tak snadné, že by se takhle připravili o jednu z nich? Máš vůbec ponětí, jak je Andělů žalostně málo, ale popravdě démonů taky díky vám dvěma.“
„O důvod víc, aby si nám chtěla pomoc!“
„Ty to nechápeš, Same. Vy jste pro ne jen figurkami v té jejich hře. Myslíš, že to mysleli vážně, když ti řekli, že jestli Lisrael přestaneš milovat tak ona zemře?“
„Oni by mi nelhali. Jsou to andělé.“
„Nevím, co o nich víš, ale Andělé zcela nejsou tak laskavý a hodní, jak se je snaží někdo vykreslit.“
„proč bych ti měl cokoliv věřit? Jak mám vědět, že se je nesnažíš jen očernit.“
„Copak na tom záleží same? Kdo pro tebe znamená víc? Tvůj vlastní bratr, který je na pokraji smrti anebo žena Anděl, která tě může kdykoliv opustit.“
„Máme spolu dítě!“
„Myslíš, že to pro ní něco znamená? Jsou to Andělé úplně jiné bytosti než já a ty, jejich myšlení jsou jiná.“
„Musím najít Lisrael a omluvit se jí.
Deira ustoupila do strany.
„Tak prosím. Jen si jí jdi hledat. Pokus se najít Anděla ty obyčejný člověk. Přeji ti příjemné hledání, ale měl by sis uvědomit, že ti během tvého hledání nejspíš zemře bratr, ale co na tom záleží. Uposlechnout své srdce je přece důležitější nežli pomoci svému bratrovi.“
To už by stačilo. Musím jí to vysvětlit.“
„Tak hodně štestí. Doufám, že jí najdeš, ale pochybuji o tom. Anděla nenajdeš, pokud oni nechtějí, abys je našel, a já pochybuji, že tvoje milovaná se ti ukáže, ale jen si klidně jdi, zabij si svého bratra, hledej marně svojí lásku.
Sam byl zmítán nerozhodnosti. Na jedné strane se toužil omluvit Lisrael a to co nejdřív, ale na straně druhé ta démonka měla pravdu, nemohl si jen taj odejít, nemohl nechat svého bratra zemřít, ale jak se má k těm můžum dostat? Kdyby měl alespoň své schopnosti, jenže on je jen člověk…“
„Pamatuješ o čem jsme Same mluvily, nežli nás přerušuje tvoje Přítelkyně.
„Jsi mrcha Deiro víš to?“
„Jinak bych nemohla být démonem tak co? Půjdeš hledat svého Anděla a necháš svého bratra zemřít nebo půjdeš zachránit svého bratra a zapomeneš na svého Anděla? Nerozmýšlej dlouho deanův čas se rychle krátí.“
Sam se zahleděl dopředu. Před očima mu vyvstal obraz všeho, co spolu s Deanem dosud zažili, všechen ten jejich boj, vzájemné poštuchování, podporování jeden druhého. Na druhou stranu, když pomyslel na Lisrael srdce se mu rozbušilo, dech mel zrychlený a nemohl ignorovat, že je jejich vztah nezvykle hluboký, ale pravdou bylo, že jí zklamal, podvedl jí a to kvůli záchrane Deana, takže…, obrátil se k Deiře, která ho pozorne sledovala.
„Chci zachránit deana.“
„Já jsem to věděla tak pojď ke mně blíž.“
„Bude Lisrael v pořádku? Neudělají jí nic?“
„Ty jsi tak sladký Same. Jistě, že jí nic neudělají, a po těchto slovech k němu přistoupila.
„Slibuju. Bude to jen nepatrné štípnutí,“ zašeptala a pak se ho dotkla.
Sam sebou škubl a pak se mu z hrdla vydral výkřik, ze kterého by mrazilo i mnohé otrlé.

Mason to bolo vynikajúce ako ho presviedčala hotový a Samyho asi trochu zmanipulovala nie a ten záver teraz neviem čo sa tam stalo čo sa deje posielam

Jaj toto je fakt pecka ja nemožem chudák Sam ako sa musel rozhodovať medzi svojou láskou a Deanom a som rada , že si vybral Deana ( veď vieš bratská láska to je moje ) jaj a že Dean nemá vela času to sa mi ohromne páči a ten koniec v tom najlepšom , ale veď to ty vždy robíš a potom ma ide poraziť kedy bude pokráčko takže opäť majstrovské dielo , perfektná časť si king už sa teším na ďalšiu časť

Lisrael stála na kraji útesu. Hleděla do dáli.
„Měla bys na něho zapomenout,“ přistoupil k ní Castiel.
Otočila se k němu a on si všimnul jejich slz.
„Zkouším to, ale nejde to. Miluju ho.“
Castiel jí vzal za ruku.
„Ty musíš. Sam porušil slib, který jste si dali.
„Ona ho obelstila. Přinutila ho k tomu.“
„Na tom nezáleží. Je jedno jak se to stalo, podstatné je, že se tak stalo.“
Lisrael vymanila své ruce z jeho sevření.
„Ty jsi tomu rád, že ano?“
Castiel neodpověděl. Chtěl jí znovu vzít za ruce, ale ona ucukla.
„Odpověz mi. Jsi tomu rád, že ano?“
„Ne. Nejsem. Možná bych byl, kdyby ten váš vztah nezanechal žádné následky a…“
„Samuel není žádný nechtěný následek!“ přerušila ho prudce Lisrael.
„Tak jsem to nemyslel. Víš, co teď bude následovat, proto se tě ptám, jestli to za to stálo.“
„Ano. Myslím, že ano, ale o to tady nejde.“
„tak o co jde Lisrael. Přisahal ti věčnou lásku, věděl, co se stane s tebou s ním a přesto tě podvedl!“
„Castiele! Prosím. On za to nemůže. Podvedla ho.“
„Lisrael. Musíš pochopit, že na tom nezáleží. Je jedno, jestli to udělal dobrovolně nebo pod tlakem okolnosti.“
„Castiele…,“ na Lisrael bylo vidět, že by mu chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslela.
„Co mi chceš říct Lisrael? Víš, že mi můžeš cokoliv,“ v jeho hlase zaznívala něžnost.
Vzala ho za ruku.
„Já se bojím Castiele. Bojím se toho, co má přijít.“
„Budu tady s tebou. Budu s tebou až to přijde,“ zašeptal Castiel a přiblížil se k ní a chtěl jí políbit, ale ona se odtáhla.
„Promiň. Nechtěl jsem, ale víš, že tě miluju.“
„Castiele. Já vím, že ano, ale já nemiluju tebe.“
Castiel zavřel oči a zdálo se, že se otočí a odejde, ale nakonec řekl.
„Mrzí me, že tvým vyvoleným se stal Sam Winchester, ale jak jsem řekl, budu tady s tebou do konce. Dopadne to dobře.“
děkuji ti a je mi to líto.“
„Líto by to mělo být tomu chlapovi. Je to člověk, ale všechna moje varování přišla vniveč.
„Já vím, ale miluju ho i přesto, co se stalo. Nemůžu si poručit, abych ho přestala milovat.“
„a co bude potom? Až se to stane, půjdeš ho najít?“
Lisrael zavrtěla hlavou.
„V jeho situaci by to stejně nemělo význam a pak…“
„Myslíš, že pak už mu nebudeš dost dobrá?“
„Na tom nezáleží. Naše cesty se rozdělily. Ať už bude cokoliv, vím jistě, že to bude daleko od něj, od vás i od mého syna…,“ hlas se jí zlomil.
Castiel jí objal.
„Je mi to moc líto. Vůbec me netěší, co tě čeká. Doufal jsem, že je jeho láska dostatečně silná, že dokáže překonat všechny nástrahy, ale mylil jsem se.“
Lisrael se zhluboka nadechla a pak se zadívala na zapadající slunce.
Cítila, jak se její křídla chvěji, jako kdyby jimi cosi procházelo.
„Slibuji ti, že se ti postarám o tvého syna. Pokusím se ho vychovat, jak nejlépe budu umět.“
„Já to nedokážu. Nechci se tím stát!“
„To nechce nikdo z nás, ale je to slib, slib, který vyvěral z hloubi vaších duší a za jeho porušení, musíte nést následky oba dva,“ zloba v jeho hlase nešla přehlédnout.
„Nebudu si nic pamatovat, že ano?“
„Nebudeš. Budeš jako oni. Žádné vzpomínky, žádná moc, žádný dlouhý život.“
Lisrael se zachvěla a pak znovu pohlédla na slunce, které už skoro zapadlo.
„Cítím, že to přichází, že se me to zmocňuje,“ zašeptala a v jejím hlase zazníval strach.
„Je mi to moc líto Lisrael,“ ozval se hlas bělovlasého muže.
„Omlouvám se tati…“
„Nemáš za co? Šla si za svou láskou, poslechla si své srdce, i když to skončilo tak jak to nikdy nemělo.“
„Sbohem Lisrael. Budeš nám chybět a nejen v konečné bitvě,“ ozývalo se od ostatních andělů, kteří se shromáždili kolem ní.
„Děkuju vám všem,“ poděkovala jim rozechvěla a pak to přišlo. Nemusela se ani otáčet, aby věděla, že slunce právě zapadlo.“
„Děkuji za všechno Castiele,“ její hlas byl tichý.
„Budu na tebe myslet,“ a potom jí pevně chytil za ruce a zahleděl se jí do očí.
Ona ten pohled opětovala, rty měla sevřené, svaly ve tváři napjaté, slzy jí tekly po tvářích a oba citila, že se její křídla pomaličku oddělují od těla, že z ní vyprchává cosi, co ani nešlo popsat, ale bylo to neustále s ní. Tohle všechno trvalo asi pět minut a ona byla na pokraji zhroucení, ale ona vydržela, musela vydržet, neměla jinou možnost a pak její křídla dopadla na zem a před nimi stála Lisrael člověk.
„Sbohem Lisrael,“ a pak jí Castiel políbil na tvář.
Lisrael, která zavřela oči se nebránila. Asi minutu je měla zavřené, a když je konečně otevřela, zmateně zamrkala.
„Kdo jste, kdo jsem já?“
„Tohle je jen sen! Tohle je jen tvůj sen! Nikdy si nás neviděla, nevíš, kdo jsme! Tohle je jen tvůj sen,“ odrecitoval castiel to samé několikrát za sebou i když mu to působilo bolest.
„Vy jste andělé,“ vydechla Lisrael a pak klesla v bezvědomí k zemi.
„Musí tohle místo opustit. Jako člověk tu nemůže zůstat.“
Castiel přikývl a vzápětí zmizel i s bezvládnou Lisrael.

waw paráda Lisrael bude človek to sa mi páči aj keď to s tou pamäťou a Castiel si robil nádeje no smola chudák dostal košom som zvedavá čo ďalej a hlavne čo bude zo Samym a super pokračovanie tá premena bola dobrá

tak toto bola krásna časť síce smutná ale aj tak krásna je mi ľúto Lisrael. no a Castiel bol celkom milý a že je do nej zamilovaný. som zvedavá čo bude dalej

Dean a Bobby už několik hodin hledali Sama, ale po něm, jako by se slehla zem.
Najednou se Dean zastavil a zničehonic se rozesmál.
„Co je tady k smíchu Deane?!“ nechápal Bobby.
„Promiň. Já si prostě nemůžu pomoct.
„O čem to mluvíš, Deane?“ Bobby se na něho podezřívavě zahleděl.
„Přestaň me provrtávat. Jsem to pořád já.“
„Tak čemu se směješ? Já tu nic veselého nevidím.“
„Jen me prostě napadlo, jak si s námi život zahrává.
Ještě před pár dny jsem byl na pokraji šílenství a ty a Sam jste me hledali a teď jsem skoro normální a my dva pro změnu hledáme sama. Není to sranda?“
„Nemám ten pocit.“
Dean se přestal usmívat.
„Omlouvám se. Mám o Sama strach, netuším, co s ním ta démonská čubka udělala a to ani nemluvím o tom démonovi, co je ve me, cítím, že by me chtěl zas ovládnout, donutit zas zabíjet…“
„Jestli to má někdo zvládnout tak jsi to ty.“
Dean se ušklíbl.
„Díky za podporu Bobby, ale nejsem o tom přesvědčený.
Bobby neodpověděl. Zdálo se, že hledí dopředu.
„Co je?“Vidíš tam Same nebo tu mrchu, které vypíchnu oči.“
Deane! Ani jeden z nich to není.“
„Aha. Tak pokračujeme dál,“ Bobby se však nehýbal.
„Co je? Co jiného by mohlo být tak zajímavého než Sam a démonka?“
„Ne co, ale kdo,“ opravil ho Bobby.
„Co tím myslíš?“
„Tak se koukni pořádně. Copak jí nepoznávám.“
„Já jí tedy nedokážu rozeznat.“
Bobby mlasknul.
„Chceš mi tvrdit, že tvoje mladé oči, vidí hůř, nežli ty moje stařecké?“
„Nepřeháněj,“ zabručel Dean a pak se na tu ženu pořádně soustředil.
„To je přece Lisrael ta Samova mile… přítelkyně,“ opravil se, když si všimnul Bobbyho nesouhlasného pohledu.
„Přesně. Zdá se mi ale nějaká zmatená a…,“
„A nemá křídla…,“ dokončil za něho Dean, který tomu nemohl uvěřit.
„Tak přece to udělali,“ zamumlal Bobby a v hlase mu zazníval hněv.
„Co myslíš tím, přece to udělali?“
„Na tom nesejde. Musíme jí pomoct.
„Proč? Vždyť to ona svým způsobem dostala sama tam, kde teď je.“
„Deane! Tohle už nikdy neříkej! Všechno co Sam udělal, udělal z vlastní vůle, nikdo s ním nemanipuloval, ani ho do toho nenutil.“
„ty o tom něco víš?“
„Nechci o tom mluvit. Musíme jí pomoct.“
„Tys o tom věděl? věděl jsi, že se Sam tahá s tou andělskou….,“ Dean prudce potřásl hlavou.
„Omlouvám se. Ten démon…“
Bobby mu lehce stiskl rameno.
„Já vím deane, ale musím nad ním získat kontrolu.“
„to jde jen těžko, když vím, že ti to Sam řekl a na me se vykašlal. Nic proti, ale já jsem jeho brácha.“
„On mi nic neřekl. Nachytal jsem je ve své kůlně?“
Dean otevřel ústa a pak je zase zavřel.
„tys je nachytal, jak se tam spolu muchlají?“
„Ani se nemuchlali, oni spolu souložili a Deane už ani slovo,“ bylo na něm vidět, že o tom nechce mluvit.
Dean hvízdnul, ale nikterak to nekomentoval.
„Tak co uděláme s Lisrael. Myslíš, že by mohla vrátit Sama zase k rozumu anebo budu muset tu démonku naporcovat i když nemám páru, jak bych to udělal.“
„Nevím. Zjistíme, co se stalo,“ odpověděl vyhýbavě Bobby a přistoupil k Lisrael, která tam stále a ve tváři měla vepsaný zmatek, který se mísil se strachem.
„Lisrael. Slyšíš me? To jsem já Bobby.
„Kdo jste a kdo je Lisrael?“
Přes Bobbyho tvář přeběhl zachvěv čehosi.
„Lisrael. Jmenuješ se Lisrael a jsi tedy bývala si Anděl.
„Je mi líto. Nikoho takového neznám a zcela jistě nejsem anděl.
Myslela jsem si, že ano, ale to byl jen sen a teď me nechte být!“ Lisrael od sebe Bobbyho odstrčila.
„Co je to s ní? Castiel jí něco udělal, ten zákeřný létající netopýr.“
„Deane! Tohle se teď nehodí.“
„tak co s ní je. Chová se, jako by nevěděla, která, že to bije.“
„taky, že neví.“
„Ona neví, že je, teda asi byla anděl. To je ten Castiel vážně takový parchant?!“
„Nemyslím si, že by mu něco takového dělalo radost. Taková byla dohoda.“
„Proboha Bobby. Jakou dohodu máš na mysli?“
„Přísahali si „věčnou lásku“ a bylo řečeno, že když jeden z nich zradí, zaplatí za to oba dva.“
„To je trochu starověké!“
„Sam ztratí svojí podstatu a stane se z něho něco, čím je v hlouby své duše a Lisrael přijde o svá křídla, nesmrtelnost a paměť.“
„To je kruté! Jak to mohli udělat?!“
„Je to ještě horší.“
„Co může být ještě horšího než něco takového?!“
„Lisrael byla Samovou jedinou naději. Kdyby mu odpustila, mohl by být zase sám sebou.“
„To mu muže odpustit i tak ne?“
„Ne. Mohlo to platit jen v tom případě, že bude stále Andělem, ale protože ti jí ze svého středu vyhostili, znamená to, že je…“
„znamená to, že musím zemřít, aby mohl být Sam zase sám sebou!
„Ano. Ne. Nemysli na to!“
„Andělé nebo démoni je jedno kdo, budou chtít démona, kterého mám v sobe.“
„Na to ani nemysli, Deane!“
„Je mi to líto, ale tohle je jediná cesta, jak přivést Sama zpět!“
„Ne Deane! Já ti to nedovolím!“
„Me je jedno, jestli mi to dovolíš a nebo ne! Jdu najít tu démonku.“
„Deane! Zakazuji ti to!“ Bobby ho chytil za ruku.
„Bobby! Nech me jít a pomož té Lisrael.“
„Nenechám tě, aby ses obětoval! Nesmíš se nechat zabít!“
„Sam má ještě naději! Můj osud je zpečetěný.“
„Takhle nemluv! Na něco přijdeme!“
„Ne! Není jiná cesta,“ zavrčel Dean a pak mu zasvítily oči a vzápětí odhodil Bobbyho do dálky a pak zmizel.

super oni stretli Lisrael aj keď si nič nepamätá je tam ešte nádej aspoň dúfam a ten lietajúci netopier to bolo dobré a ako sa ten démon snaží získať kontrolu nad Deanom a ten záver som zvedavá čo ďalej dúfam že sa Dean nebude musieť obetovať a Boby niečo vymyslí super pokračovanie

Sakriš ja som si ani nevšimla , že je tu nová časť ja som teda debil takže fúú koki toto je také suprové , že úplne pred tebou padám na kolená takže Dean sa musí obetovať , aby zachránil Sammyho to milujem supeeer úžasne vymyselné a zase raz perfektne napísané no kedže sa Dean chce obetovať tak bude zase torturing aspoň trooošinku by mohlo byť veď to nikomu neuškodí aa čo sa deje s novou časťou vidím , že dlho si ju nepridal no davaj lebo máš nedočkavých čitateľov
joj a ešte by som zabudla , hrozne sa mi páčila táto hláška

citácia :

Castiel jí něco udělal, ten zákeřný létající netopýr.“

to proste nemalo chyb

Sonig: To víš. Ted jsem dopsal Poslední Boj, ale brzo se k tomu dostanu.
No mučení nějaké bude, ale otázkou čí:-)

Sam a Deira se objevili v parku.
„Cítíš tu moc, co v tobě proudí, vnímáš ji?
„Ano. Cítím ji, prochází skrz me.“
„tak co kdybys mi ukázal, co v tobě je,“ pobídla ho deira.
„S radostí,“ Sam se zaměřil na nejbližší strom, plně se soustředil na jeho zničeni a tudíž se o chvilku později ozvala ohromná rána a ten strom se rozpůlil na dvě půlky.
„Výborně Same. Věděla jsem, že to v sobe máš.“
„To ještě nic není,“ prohlásil Sam sebevědomě a poté pouhým pohybem své pravé ruky, rozložil nejbližší lavičku na třísky.
„Výborně!“ pochválila ho Deira. V duchu však už tak spokojená nebyla.
Sam měl v tuhle chvíli obrovskou moc, není ničím zatěžován a ta moc přichází z jeho nitra, a tudíž by jí mohl být velmi užitečný, ale na druhou stranu také velmi nebezpečný.
„Tamhle někdo jde. Nechceš jí ukázat svojí moc,“ deira ukázala na nic netušící ženu, která se k ním blížila.
„Klidně,“ Samův hlas byl lhostejný. Nebyla si jistá, že jestli v tuhle chvíli dokáže rozeznávat člověka od věci. Popravdě trochu jí z toho mrazilo, ale na druhou stranu.
Sam se objevil před tou ženou.
Ta sebou polekaně trhla.
„Vyděsil jste me k smrti. Můžu vám nějak pomoct?“
Myslím, že můžete,“ jeho hlas zněl tak chladně, že ta žena reflexivne udělala krok zpět.
„s čím vám mohu pomoct?“ zeptala se.
„Potřebuji si něco vyzkoušet.“
„Jak to myslíte?“ v ženině hlase byl znán strach a pokusila se udělat krok dozadu, ale narazila do Deiry.
Znovu sebou škubla a čelo se jjí zbortilo potem.
„Kdo jste, co po me chcete? Já nic nemám!“
Deira se usmála a pak jí chytla za ruce.
„To víš, že máš zlatíčko.“
„Pusťte me!“ pokusila se Deiře vymanit, ale ta jí držela pevně.
Nebude to bolet,“ promluvil Sam a pak položil prst na její čelo.
„Co to děláte? Co jste zač?! Pomožte mi někdo!“ zakřičela.
„Nehýbej se bude to potom méně bolet.“
„Nechte me být! Nic jsem vám neudělala!“
„O to tady vůbec nejde. Jen od tebe něco potřebuji,“ Sam nadále mluvil klidně a chladne.
„Nechte me! Pomoc! Pomoc!“ nikdo však nepřišel.
„Nechtě me prosím! Nechte me!“ začala žadonit slzy jí začaly stékat po tvářích, ale na Sama to nikterak nepůsobilo.
„Nebude to bolest,“ a pak jí malým, ale značně ostrým nožem udělal zářez do čela.
Zavřískla a naposledy se pokusila osvobodit, ale jako už předtím tak i tentokrát to bylo marné.
Sam jí jednou rukou tvrdě stiskl rameno.
Řekl jsem, že když budeš v klidu, nebude to tolik bolet.“
„Prosím! Nezabíjejte me! Moc vás prosím!“
„Nudíš me,“ byla poslední slova, která ta žena slyšela, protože pak provedl tím nožem příčný řez skrz čelo. Žena začala vřískat ničeho jiného nebyla schopná a krev jí začala kapat na zem a množství krve, které z jejího čela vytékalo se stávalo větším a větším.
Pokusila se odplazit pryč, ale po dvou metrech se svalila k zemi, nebyla schopná dál pokračovat.
Sam k ní poklekl a jedním jediným pohybem jí proklál srdce.
Deira se musela odvrátit.
Něco podobného sice také prováděla, ale ona byla démonka, k něčemu takovému byla zrozena, ale nikdy ještě neprovedla něco takového tak chladne, lhostejně, bez jakýkoliv špetky emocí.
Sam vstal, očistil ten nůž a pak řekl.
„Můžeme jí dál.“
Deira se nadechla, ale raději nic neříkala. Rozhodne, nechtěla dopadnout jako ta žena.
Nebylo pochyb v tuhle chvíli byl snad Sam nejmocnější bytostí a ona si nebyla vůbec jistá, jestli ho má pod kontrolou.
Měla spíš dojem, že on v tuhle chvíli svým způsobem ovládá jí.
V duchu se otřásla, a když se zahleděla na tu mrtvou ženu a její děsivý výraz ve tváři, došlo ji, že uvolnila příliš velké zlo, že on nebude tím, kdo jí bude poslouchat a jestli ho nechá řádit dál…,“ pomalu jí docházelo, že bude muset najít způsob, jak tohle jeho řádění zastavit a že jediný způsob, který se právě nabízel, byl, že ho zastaví někdo stejně mocný a tím někým byl Dean.
„Jdeš se mnou?“ Sam na ní upřel pohled a Deira měla pocit, jako by jí viděl do neinternějšího místečka její démonní podstaty.
„Nevěděla jak má Deana najít, ale musela doufat, že najde způsob ještě dřív, než Sam znovu někoho zabije, protože s každým takovým aktem, se Sam ponořoval hlouběji a hlouběji do podstaty zla.

nemám slov to bolo strašné ako ju zabil chúďa žene a ak sa spamätá tak to bude pre neho hrozné a aký je mocný dúfam že Dean mu bude vedieť pomôcť a jej to došlo dosť neskoro si to mohlo domyslieť bolo to super časť skladám poklonu bolo to úžasné

to co bolo?!? kokso to bolo brutal pokračko! najprv to bolo len že tie jeho powers...ale potom..to čo bolo s tou zenou auc... ale ako vždy perfekné pokračovanie! a to nie len tu
vďaka ze to píšeš

Dean kráčel, rychlím krokem vpřed. Nevěděl sice, kde je Sam, ale jeho démonní já zřejmě něco cítilo, protože ho to táhlo dopředu.
Hlavou mu proběhla vzpomínka na to, jak uhodil Bobbyho a jak ho nechal s tou ženskou, které hloupý Sam udělal dítě.
Potřásl hlavou. Věděl, že bude čím dál tím složitější vzpírat se tomu démonovi, ale to neznamenalo, že se mu podá tak snadno, že mu dovolí, aby něco takového říkal o jeho bratrovi. No v něčem měl pravdu, ale on si musel uchovat jasnou hlavu. Musí najít tu démonku, nějak jí donutit, aby zas ze Sama udělala normální chlapa.
V tom k němu odněkud z blízka dolehl ženský smích.
Chtěl to ignorovat, pokračovat dál, ale nohy ho neposlouchaly, ruce se mu začaly měnit v ostré drápy a jeho oči získávaly onu barvu.
„Ne!“ prudce potřásl hlavou a oči mel zase normální.
Cítil, jak to v něm vře, jak se ten démon snaží ovládnout jeho duši, ale on byl rozhodnut, že se mu nepoddá, že mu nedopřeje další krvavou vraždu.
Bylo to však velmi těžké, protože ten smích se stával stále hlasitějším a on je spatřil.
Byly to spíš ještě dívky. Mohlo jim být tak nanejvýš patnáct.
Znovu cítil, že se jeho ruce mění, začala ho třeštit hlava, ruce ho začaly svědit, obraz před očima se mu začal rozmazávat a on cítil v ústech pachuť své vlastní krve, pachuť, která v něm probouzela chuť po nové, čerstvé, mladé krve.
Stiskl rty a následně se vší silou udeřil rukou do břicha.
Dost to bolelo, ale bolest ho zas vrátila do normálu.
„Jsi ok?“ zeptala se jedna z těch dívek.
„Proč na něho musela promluvit?“ zaúpěl v duchu.
Pojďme odtud raději pryč.“
„Hodná holka,“ pomyslel si Dean, který se jen tak tak držel.
„Ne. Třeba potřebuje naší pomoc. Je to docela hezoun.
„Jessico. Měly bychom jít,“ nabádala jí ta druhá.
„Nevidím jediný důvod. Jestli tolik spěcháš, můžeš jít sama.“
„Panebože! Jestli uděláš ještě jeden krok, roztrhnu ti hrdlo.“
„Jesico. Myslím, že ten chlap je divný.“
„Ty jsi možná tak divná. Je to pěkný chlap a možná, že už nechce být sám, že ano?“ rukou se dotkla Deanovi hrudi.
„zmizni odtud! Odved ji!“ pokusil se vyslat myšlenku na tu druhou a ta jako by jí slyšela, chytila Jessicu za ruku.
„Už bychom vážně mely jít.“
„Jdi si sama!“ Jessica její ruku odstrčila a pak se rozehnala a Dean přestože byl jen kousek od toho, aby nad ním démon převzal kontrolu, si všimnul jejich rozšířených zorniček.
„No nazdar. Ta si něco šňupla té se asi nezbavím…“
„Jessico! Vážně musíme jít!“
„Nech me nepokoji!“ Jessica tu druhou uhodila do tváře a ta se zapotácela.
Znovu se zahihnala.
„Sorry. Já jsem nechtěla. Ty máš moc pěkné tělo, pevné břicho, silné paže, hezky obličej a co to dole,“ rukou mu pomalu mířila k přirození.
Sakra! Tak nadrženou patnáctku jsem ještě neviděl, ale to možná bude tím, že žádná z nich nebyla sjetá.
Mysli Deane mysli! Jestli jí necháš, porušíš zákon, jestli jí v tom zabráníš tak nad tebou převezme kontrolu ten démon tak sakra mysli Deane!“
„Už tam skoro jsem a tobě se to moc líbí vid?“ znovu se zahihnala a Dean cítil, že mu s tou rukou skoro vjela do slipu.
V tom se zahřmělo a na hlavu té dívky se začaly snášet kapky.
„Díky! Díky!“ zajásal v duchu Dean.
„Hm. To je škoda. Musím domů,“ Jessica vytáhla ruku z skrz jeho oblečení a pak se otočila k té druhé a chtěla jí dát ruku na tvář, ale v tom se jí zatočila hlava a ona se sesula k zemi.
„Jessico! Jessico! Co je to s tebou?!“ snažila se jí ta druhá probrat, ale neúspěšně.
„Co je to s tebou? Neříkej, že sis toho vzala moc! No tak prober se!“ Pak jí napadlo vyhrnout jí tričku a zděšeně vyjekla, když na jejím pupkem spatřila čerstvou krev.
„Co jste jí to udělal?! Co jste zač?!“
„Já jsem jí nic neudělal,“ odporoval Dean, ale pak si všimnul, že má na rukou její krev.
Musel jí škrábnout, zatímco ho osahávala.“
„Kdo jste? Já vím, že je trochu mimo, ale kvůli tomu jste jí tohle nemusel dělat! Vždyť byla docela neškodná!“
„Je mi to líto! Já nechtěl.“
„Vy jste nechtěl? Vy jste nechtěl?!“ No tak Jessico!“ několikrát jí profackovala, což nakonec zabralo.
„Co je, co se děje?“ zamrkala Jessica zmateně.
„Jsi živá. Díky bohu. Musíme odtud ihned vypadnout!“
„ Proč co se stalo a kam zmizelo slunce?“
„Jak to myslíš?“ ta druhá dívka se podívala na oblohu a dean jí vzápětí následoval.
To co tam viděl, se mu vůbec nelíbilo.
„Vypadnete!“ zařval Dean na ty dívky, ale už bylo pozdě, černý stín, který před chvilkou zahalil slunce se rozdělil na mnoho stínů a ty se pomalu blížily k zemi a kolem těch tří utvořily kruh. Vzpomněl si na slova starého muže:
Vyhýbejte se temným stínům! Až místo, kde budete stát, obklopí temné stíny budete ztraceni.“
„Co se to děje? Kde se tady ty stíny vzali?!“
„Pojďte ihned sem!“ přikázal jim Dean,“ přestože si nemyslel, že by je dokázal ochránit, kdyby na to došlo, ale bude lepší, když budou pohromadě.
„tak to tedy ani náhodou!“
„Prosím! Je to důležité!“
„Kdo jste, co se to tady děje?!“
„Všechno vám řeknu, ale pojďte ke me!“
Jessica udělala krok vpřed, ale v tom ta druhá vyjekla a ukázala rukou před sebe.
Dean spatřil asi 40 mužů a 10 žen, jak přistáli na zemi v černém oblečení s černými křídly a s tváří, ze které šel strach.
„Co se tu děje?! Co jsou zač?!“ druhá dívka byla k smrti vyděšena.
„To jsou černý Andělé, Andělé smrti,“ zašeptal Dean a nemohl zabránit, aby se mu nechvěl hlas.
„Co po nás chtějí?!“
„Nevím. Ale ať to bude cokoliv, nebude to nic dobrého,“ zamumlal Dean který už věděl, že se nemůže pohnout, ale co bylo mnohem horší, necítil svého démona.
Kdykoliv jindy by se mu to líbilo, ale teď ho to znepokojovalo.
Tušil, že v něm někde je, ale byl hluboko uvnitř něj, jako by mel z těch Andělů strach.
Všech 50 párů oči se na něho upíralo a všichni v nich měli pohled, ze kterého mrazilo

to bolo dobreeeeeeeeeeeeeeee dean a patnacka :D:D:D aj to sfetovana :D:D no a ten koniec rychlo rachlo dalsie pokracko!

pokračovanie bolo to vynikajúce ten Deanov vnútorný boj a tým démonom ako sa mu snažil vzpierať a ten záver to proroctvo a anjeli smrti
som zvedavá čo ďalej keď si v najlepšom prestal inak to bolo super

Mason toto bolo skvelé chudák Dean ked musí tak bojovať s tým demonov a ta sfetovaná koza ho ešte ide provokovať .
a ten koniec som zvedavá čo tí anjely smrti urobia

„Vím, že asi nebudeme přátelé, ale co kdybychom si v klidu promluvili?“

„Jsi s námi nebo proti nám?“ zeptal se jeden z nich zvučným hlasem.
„to záleží, co máte na mysli.“
„Jsi s námi anebo proti nám?“ zopakoval anděl svou otázku a Dean cítil jeho pohled na své tváři.
„Počkat. Nemůžete na me s něčím takovým vyrukovat.“
Jeden z Andělů chytil pod krkem jednu z těch dvou žen.
„hej. Já myslel, že je to jen mezi námi.“
„My dáváme, my bereme.“
„To je hezké, ale mohli byste jí pustit. Nemůžu se soustředit.“
„Máš na to minutu,“ hlas toho Anděla byl ledový.“
„To jako myslíte vážně.“
„Naprosto vážně. Čas ti ubíhá, Deane. Být tebou neztrácel bych čas.“
Dean pohlédl na obě dvě ženy. Byly k smrti vyděšené. Zdálo se, že Jessica vystřízlivěla.
„Ještě ti zbývá půl minuta.“
„A co uděláte, když vám neodpovím? Roztáhnete křídla a budete se pěstmi být do hrudi?
„Zabijeme jednu z těch žen,“ odvětila naprosto klidně a chladně jedna z žen.
„Tak to neuděláte. Tohle na me nezkoušejte.“
„Jsi o tom přesvědčený?“ zeptal se ho jeden z Andělů, zatímco jiný zmáčkl té druhé ženě krk.
„Jste Anděle! Něco takového nemáte v popisu!“
„To se myslíš. Jsme Andělé, ale Andělé smrti, zkázy, vážně to chceš vysvětlit Deane?
Máš už jenom patnáct sekund.“
„Jak bych vám mohl být užitečný. Jsem jenom člověk.“
„Ne. Jsi mnohem víc než člověk, ale jde nám především o tvého bratra.“
„Sama se z toho laskavé vynechte.
„Už jenom deset sekund,“ Anděl, který držel tu druhou ženu pod krkem přitlačil a ona zachraptěla.
„Tak jim řekněte, že jste na jejich straně. Proboha přece nechcete, aby Jane, zabili, ať už jsou cokoliv.
„Není to tak lehký.
„Co chcete po Samovi? Nevím, jestli to víte, ale on je teď kapánek mimo.
„Právě proto tě potřebujeme. Zajistíš, aby se tvůj bratr postavil na naší stranu.
„A to v čem?“
„Máš už jen pět sekund Deane.“
„Hej. Tohle není fer. Mělo by to být bráno jako mimo soutěžní otázky.
Sakra pochopte. V tuhle chvíli nemám šanci se k Samovi dostat.“
„Pak tedy jedna z nich zemře,“ muž se chystal dát pokyn, ale v tu chvíli Deanovi zazvonil mobil.
„No to mi ještě scházelo,“ snažil se ten mobil ignorovat, ale vyzvánění bylo stále naléhavější.
„Počkat! Počkat. Kde vezmu záruku, že když přistoupím na tu vaší hru, že je nezabijete.
„Nikde. Musíš nám věřit.“
„Věřit vám.., tak jo… tak jo…,“ vyhrkl rychle, když viděl, že se ta žena začala dusit.
„Nechte jí!“ zaječela Jessica a pokusila se vrhnout na nejbližšího Anděla, ale ten jí pohybem ruky odmrštil o kus dál a ona si při pádu ošklivě odřela koleno.
„No tak. Měl jsem dojem, že tu spolu jednáme jako člověk s člověkem.“My nejsme lidé a ty taky ne.“
„Pusťte tu ženu.“
„Myslíš si, že jsi v situaci, kdy nám můžeš diktovat?“
Mobil mezitím stále vyzváněl.
„Kdo to sakra může být?“ podíval se na příjemce.“
„Deira? Jak se mi ta démonská děvka dostala do telefonu?“
Chtěl ho vypnout, ale to nebylo možné.
„No tak kráme, co je to s tebou?!“
„Pomůžete nám ty a tvůj bratr v konečné bitvě, která se neodvratitelně blíží?“
„Já už jsem vám řekl, že není v mých silách Sama v tuhle chvíli zastavit!“
Jako člověk jsi bez šance, ale když v sobe probudíš toho démona!“
„Když ho v sobe probudím, přestanu nad ním mít kontrolu.“
„O to tady jde, Deane.“
„A proti komu to vlastně chcete bojovat a je ten boj nutný?“
„Proti bílým andělům!“
„Těmi bílými myslíš Castiela, Uriela, Zannusiho?“
„Jsem rád, že si stále nacházíš čas na humor a to i přesto, že tvé přítelkyni hrozí smrt.“
„No čistě hypoteticky ona není moje přítelkyně.“
„Jsi tedy na naší straně?!“ přerušil ho jiný Anděl s řezavým hlasem, který mu pronikal do morku kosti.
„Ano. Pomůžeme vám a teď jí pusťte.“
„Dobře,“ jeden z Andělů dal pokyn a Anděl, který byl u té ženy jí jedním pohybem zlomil vaz.
Jessica zaječela a chtěla do nejbližšího anděla udeřit, ale ten jí máchnutím svých křídel srazil k zemi.
„Slíbili jste mi, že jí pustíte!“
„Slib jsme splnili. Chtěl jsi, abychom jí pustili, ale neřekl jsi kam, my jsme jí pustilí do říše mrtvých.“
„jste…, jste…,“ Dean jim chtěl říct něco opravdu peprného, ale kvůli Jessice si to rozmyslel.
„Máš na to tři hodiny Deane. Máš tři hodiny n to, aby si přivedl, Same na tohle místo,“ k Deanovým nohám přistal papírek.
„Tak to tedy ne. Naše dohoda neplatí! S vrahy nejednám!“
„Dal si své slovo Deane. Musíš nám pomoct!“
„To tedy ani náhodou!
„Máš na to tři hodiny deane!“
„A když nepřijdu, co uděláte?“
„Sam není jediný, na kom ti záleží.“
„Jestli něco uděláte Bobbymu…“
„Mysleli jsme spíš Lisrael a jejího malého syna.
„K ní nic necítím a její syn je v bezpečí!“
„Nikdo před námi není v bezpečí a na Lisrael by ti mělo více než záležet.
Tři hodiny ani o sekundu víc!“ a po té všech 50 Andělů roztáhlo křídla a naráz se vzneslo do vzduchu.
„Bože můj! Bože můj!“ vzlykala Jessica a podpírala hlava mrtvé přítelkyni.
Dean chtěl jít k ní, ale ten telefon stále zvonil.
„Budeš už mlčet!“ mrštil s ním o zem, ale zvonění nepřestalo.
Praštil do toho rukou nepomohlo to, několikrát na to dupnul, telefon byl nejenom celý, ale neustále zvonil.
„Tak co je?!“ zařval do něho nakonec.
„Deane! Musíš mi pomoct. Sam se nedá kontrolovat!
„Vážně? To sis uvědomila teprve teď nebo už v okamžiku, když si ho svedla?!“
„Věděla jsem, že se změní, ale netušila jsem, že tak moc.
„tak to máš dost blbý. Měj se musím jít!“
„Deane! On me chce zabít! Jestli me zabije…“
„To je mi jedno,“ Dean se rozpřáhl a hodil s tím telefonem, co nejdál.
Vzduchem se neslo.
„Deaneeee,“ pak křik, pak další křik a nakonec ten telefon utichl.
„Bye bye démonko!“ ušklíbl se Dean.

tak to bolo dobré tie temný anjeli naozaj riadne temný to bolo teda vyjednávanie vôbec mu nedali šancu a nakoniec aj tak to dievča zomrelo a ešte aby v sebe prebudil démona a aj Sama na svojej strane a ten záver dosť neskoro sa uvedomila čo urobila ale tak jej treba bolo to vynikajúce teším sa čo bude ďalej či sa mu podarí sama zohnať a či sa postavia na ich stranu