Vnitřní Šilenství

teda toto bolo upäť úžasné pokračko. ako sa Dean snažil bojovať s tým démonom a nešlo mu to to bolo super. ešte nezabil aj to dievča.
teším sa na dalšiu časť

Super pokračovanie akosi sa Dean prestáva kontrolovať , čo sa z toho ešte vykluje, a tí chlapi v plášťoch žeby Sam a Boby /asi nie čo/

je to super skladám

co to????????????? take napinave ti teraz je! som myslela, ze to dievcatko uz ma spocitane svoje dni...no ale perfektne to vyzera,tak sup sup pokracko!!

pamatujete si na ní?


O několik minut později k tomu srubu dorazili Sam a Bobby.
Bobby se posadil na pařez a předstíral, že si zavazuje boty. Nechtěl se dívat na to, co se stalo se srubem, který postavili on a John.
To Sam si ho prohlédl a bylo mu jasné, že v tomhle srubu už nikdo snad přebývat nemůže, ale počet několika stop a tichý vzlykot ho přesvědčily o něčem jiném.
„Bobby. Slyšíš to?“
„Bobby zvedl hlavu.
„Co bych měl slyšet? Pochybuji, že tady dean bude.
„Mám dojem, že slyším pláč.“
„Já tedy nic neslyším.
„Půjdu se tam podívat.
„Tak fajn. Hlavně bud opatrný. Já si tady zatím natáhnu nohy.
„Bobby. Nezapomeň, že hledáme Deana.“
„Nemusíš mi to pořád připomínat, ale podle počtu stop a vrytí do země usuzují, že tady někdo někoho někam táhl.
Sam se zastavil a jeho tvář vyjadřovala starost.
„Myslíš, že to byl dean, že to došlo tak daleko, že snad někoho…,“ Sam to nemohl dokončit.
„Nevím, ale soude podlé té rýhy u tamtoho stromu, by řekl, že tam mel někdo opřenou pušku.“
„Jak to víš?“
„Milý Same. V Mladí jsme toho s tvým tátou, udělali tolik, že si na všechno nepamatuji.“
„Myslíš, že by ho snad mohl někdo zabít a odtáhnout ho někam do křoví.
„Já nevím, ale vím docela jistě, že když ten srub obejdu, určitě naleznu stopy kol.
„Nechtěl si odpočívat?“
„Co si myslíš? Vypadám snad na nějaké starého dědka?“
„Ne Bobby. To rozhodne, nevypadáš,“ pousmál se Sam, ale pak zvážněl.
„Proč by ho nějací muži odvlekli? Pokud by ho považovali za hrozbu, nejspíš by ho zastřelili.
„Možná, že to nebyli jen náhodní chodci, co u sebe měli zbraně.
Zjistíme víc až to obejdu.“
„Dobře,“ přikývl Sam a pak vstoupil do toho srubu.
Jakmile vstoupil dovnitř uvítal ho docela silný zápach.
Přikryl si rukou nos i ústa a pokračoval dál.
Uvnitř vypadal ten srub ještě hůř nežli zvenčí.
Skoro všude se povalovaly nějaké střepy, stůl byl rozebraný stejně jako židle, ve zdech byla volná místa.
Sam se zaposlouchal a po chvilce se k němu donesl zvuk, který mohl být považován za pláč.
„Je tady někdo?“ zavolal.
Nikdo se neozval, ale ten pláč se stále ozýval.
Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu mělo vyskytovat nějaké nadpřirozene.
„Je tady někdo?“ zopakoval svojí otázku.
„Tady,“ ozvalo se špitnutí přímo před ním.
Sam zamrkal. Přísahal, že ta holčička, co se teď krčila u zdi tam ještě před chvíli nebyla.
Všiml si, že má na obličeji rozmazanou krev.
Poklekl k ní.
„Jak se jmenuješ?“
Hleděla na něho a v očích měla strach.
„Neboj se me. Já ti nechci ublížit.
„Táta,“ zavzlykala a ukázala rukou, která byla také od krve na ležícího muže, který měl rozpárané hrdlo a všude kolem něj byla krev.
To vysvětlovalo její krev. Zřejmě se ho snažila probudit a umazala si přitom jak ruce tak i obličej.
Sam se od toho muže odvrátil.
V první chvíli se chtěl zeptat, kdo to udělal, ale něco mu říkalo, že to bude práce jeho bratra Deana respektive toho démona, který nad ním musel opět převzít kontrolu.
Sam se zachvěl a pak se zas soustředil na tu holčičku.
„byl tady ještě někdo, kromě muže…, co zabil tvého otce…,“ neříkalo se mu to snadno.
„Ten pán mi chtěl ublížit tak jako ublížil tatínkovi, ale objevili se nějací jiný muži a toho muže zastřelili.
Sama polil ledový pocit.
„Oni ho zastřelili?“
„No. Střelili mu něco do krku a on spadl na zem. Doufám, že ho zabili.“
„No tak. Tohle nesmíš říkat. To co udělal tvému otci je strašné, ale není správné, něco takového někomu přát.
„Můj táta byl zlý, ale byl to můj táta…“
„Já vím. Já vím a moc me to mrzí,“ Sam si jí k sobe přivinul.
„Ty toho pána, co mi zabil tatínka znáš?“ zeptala se tiše.
Sam sebou trhl a malinko se od ní odtáhl.
„Dalo by se tak říct. Normálně není vůbec zlý. Trochu praštěný, honí každou sukni, ale není zlý. Dalo by se říct, že v tuhle chvíli prochází těžkým obdobím.“
Holčička otevřela ústa, ale nemohla promluvit, jako by v tu chvíli zmrzla.
Sam vstal.
„Nemusíš se o ní bát taťko,“ ozval se za ním hlas, který mu byl známý.
Prudce se otočil a spatřil před sebou ženu, která se napadne, podobala Lisrael.
„Lisrael. Co tady děláš?“
„Tušila jsem to. Já nejsem Lisrael.“
„Nejsi?“ Sam zmateně zamrkal.
„Já jsem deira,“zašeptala a pak dřív než jí v tom mohl zabránit ho políbila.
„Sam se od ní odtrhl.
„Co si myslíš, že děláš?“
„Líbám se s milencem své Andělské sestřičky?!“
„Ty nejsi Anděl a už se me nedotýkej!“
„No no. Snad pán není taková netykavka?“
„Co jsi zač, co chceš?!“
„Jmenuji se Deira, a co jsem? Zaplály jí oči a v rukou se jí objevila energie.
„Já jsem, poslední Same.
„Ty jsi démonka? Sestra Lisrael je démonkou?!“
„Nedělej ze sebe tak překvapeného. Od deana víš moc dobře, kdo já sem.“
„Myslíš ty jeho sny, představy?“
„Sám bys měl vědět, že všechno nebyly jen představy, ale ano já jsem ta Deira ve vší parádě.“
„To ale znamená, že jsi naše sestra…“
„No. Přijdu ti taková jak to jen říct neúplná?“
„My nejsme…,“ začal Sam, ale pak mávl rukou.
„Co se stalo Deanovi? Víš, kdo byli ti muži, co ho unesli?“
„Proč si myslíš, že ho unesli?“
„Jestli něco víš tak mi to řekni!“
pomalu Same. Hezky jedno po druhém. Vím kam Deana odvlekli, ale něco za něco.“
„Co může démonka jako ty chtít odemne?“
Deira si ho prohlédla od paty nahoru.
„Chci, aby si se semnou pomiloval.“
Sam na ní několik vteřin civěl, neschopen jakéhokoliv slova a pak vybuchl.
„To se nikdy nestane! Miluju Lisrael.
„Miluješ hloupou Lisrael. To je toho. Nechci, abys mi udělal dítě.
Chci se s tebou milovat. Mám na to prostě chuť.
Sam udělal krok vzad a ve tváři mel vepsáno zhnusení.
„Toho se nikdy nedočkáš!“
„Opravdu? Beze me Deana nenajdeš a to není všechno.“
„Co si ještě vymyslíš?!“
„Vzpomínáš si na toho slepého muže a na jeho slova.“
„Ano. Co s ním?“
„Miluj se se mnou a všechno se dozvíš.“
„Nikdy!“ procedil skrz stisknuté zuby.
„Hlupáku. Beze ho včas nenajdeš, ale když si to rozmyslíš, dej mi vědět,“ poté ho znovu proti jeho vůli políbila a pak zmizela.
„Same? Jsi v pořádku?“ dovnitř vešel Bobby.
„Ne. Nejsem,“ zamumlal Sam a pak si rukou otřel ústa.
„Co se tady stalo? Co ten hlas ten pláč?“
„Nic tady nebylo,“ zalhal a zakrýval svým telem stále zmrzlou holčičku.
„Vážne ti nic není?“
„Jsem ok. Našel jsi nějaké stopy.
„Jo. Promluvíme si o tom později,“ a poté Bobby odešel.
Sam se zadíval na zmrzlou tvář vydešené holčičky a vybavil si deiřiny slova:
„Pomůžu ti, ale musíš se mnou milovat! Beze me ho nemůžeš zachránit včas, musíš se se mnou milovat, milovat!“

Takže Deana uniesli a konečne sa tam objavila Deira, tak že je Lisrael sestra a démonka zaujímavé a tie jej návrhy tomu sa hovorí vydieranie som zvedavá čo bude ďalej vynikajúce pokračovanie

Následující řádky jsou určene tem se silnějším žaludkem

Dean probudil proud studené vody. Otevřel oči a nemusel dlouho hádat, kdeže se to vlastně ocitl.
Vypadalo to, že je v nějaké rozlehlé hrobce, kde kromě dlouhého a pozlaceného sarkofágu nebylo nic.
„To nám tedy pěkně začíná,“ pomyslel si a chtěl si přitáhnout své ruce k tělu, ale nešlo to.
Mel je připoutané železnými okovy ke stene ve vodorovné poloze.
„To snad nemyslí vážně,“ zavrčel a pokusil se těch okovů zbavit, ale dosáhl jen toho, že se mu ty okovy zařezaly do zápěstí a způsobily mu krvavý otisk.
Bolestně usykl a znovu se o to pokoušel.
Sklonil hlavu a nevěděl, jestli se má smát nebo mračit.
Mel na sobe pouze slipy a boty, což mu sám ani nevěděl proč, přišlo značně komické.
„Co se stalo?“ pokusil si vzpomenout, ale jako by měl ve své hlavě důkladně vymeteno.
Pamatoval si na ten srub, na toho chlapa, kterému rozerval hrdlo a na nějakou malou holku, které chtěl ublížit, ale nemohl si za nic vzpomenout, jestli jí zabil.
„Lisrael a ty její kecy,“ blesklo mu hlavou. Kde je teď, když jí potřebuje?
Dean se snažil vzpomenout, snažil si vybavit, jestli tu holku zabil, ale něco ho lechtalo tak intenzivně, že se nedokázal soustředit.
V prvním okamžiku si myslel, že si to jen představuje, ale pak sklonil hlavu a se zatajeným dechem sledoval, jak mu po jeho nohách lezou tři červení mravenci.
Otřásl se. Mravence neměl nikdy v lásce a obzvlášť ty červené a teď mu hned tři z nich lezou po těle a nejen, že to děsně lechtalo, ale především mířili tam, kam si to Dean rozhodne, nepřál.
Snažil se rozhoupat kolena, ale nezdálo se, že by to ty mravence nějak vyvedlo z míry, stále postupovali po jeho nohách a byli každou chvíli blíž k tomu, aby mu vlezli so slipů, což v Deanovi nebudilo zrovna nejlepší pocit.
„Padejte si na jiné tělo,“ snažil se je sfouknout, ale nedělalo se mu to moc snadno vzhledem k tomu, že mohl hlavu sklonit jen do určité hloubky. Pokud se pokusil sklonit tu hlavu ještě niž, jeho ruce se napnuly a ostré okovy ho štípaly a škrábaly.
„Zmizněte z mého těla!“ Dean foukal ze všech sil, ale nebylo mu to nic platné, mravenci neohroženě postupovali vpřed.
„Hele. Něco si ujasníme hned na začátku. Vlezte si kamkoliv kromě jednoho místa a tím místem jsou mé slipy. To co je skryto pod nimi, je pro me velice důležité,“ nezdálo se však, že by ho mravenci brali na vědomí a každou chvíli muselo dojít k nevyhnutelnému a Dean se na to se stisknutými zuby připravoval.
Než však mohli mravenci proniknout skrz jeho slipy, ozvalo se zaskřípání a dveře se otevřely.
„Pomoc! Pomoc! Byl jsem napaden!“ zakřičel Dean na čtyři osoby, které byly skryté v v černé dlouhé kutane s dlouhou kapucí přes obličej.
„Prosím nedovolte to. To strašně lechtá,“ jedna z postav k němu přistoupili a přiblížila svojí hořící pochodni k Deanovým stehnům.
„Co to…,“ začal Dean, ale nemohl pokračovat, protože mu okraj plamenů ožehnul kůži na stehnu.
Bolestí se zajikl. Když překonal svůj počátečný šok, uvědomil si, že jsou ti mravenci pryč.
„Díky, ale mám pocit, že jste to mohli udělat bezbolestněji.“
Ani jedna ze čtyř osob nepromluvila.
Tři z nich postavili své pochodně do připravených držátek a čtvrtý muž nebo žena, Dean to nedokázal odhadnout, mu přiblížil svojí pochodeň k jeho obličeji, tak blízko, že Dean cítil ten žár.
„Můžete to dát pryč a říct mi, proč jsem přivázaný ke zdi a skoro nahý.
Čtvrtá osoba se od Deana otočila ke zbylým třem osobám a něco jim řekla.
Dean jim nerozuměl. Byla to latina, ale ne ta, kterou Sam používal při vymýtání.
„Mohli byste se mi prosím věnovat? Chci vědět, proč jsem přivázaný a k tomu ještě skoro nahý?“
Ty čtyři osoby ho ignorovaly a dál mezi sebou rozmlouvali tím neznámým jazykem.“
„Hele. Můžeme se nějak dohodnout, tedy jestli mi vůbec rozumíte,“ dodal už tiše.
Asi po pěti minutách živého rozmlouvání, hlasy těch osob umlkly a jeden z nich se otočil a přistoupil k deanovi.
„Jdeš mi sundat ty okovy, že ano?“
Osoba v kápy čekala až k ní dojde druhá.
„Co je? To neumíte anglicky? Co takhle italsky, německy, francouzsky, Portugalsky, španělsky, Grónsky, svahilsky?“ že by většinu z těch jazyků ovládal, ale snažil se z nich něco dostat, ale jakékoliv pokusy byli marné.
Ti dvě osoby mu rozvázaly ruce za což jim Dean poděkoval, ale už o pár vteřin mu bylo jasné, že jim děkoval předčasně.
Ti dva mu ty ruce totiž roztáhli. Jednu ruku natáhli doleva a druhá doprava a pak mu je zas obemkly železnými okovy.
„Co já tohle znamenat? Točíte snad nějaké nezákonné středověké sadomasochistické porno a já jsem se stal nedobrovolným účastníkem?!“ Dean se snažil těmito hlody zakrýt strach, který se v něm hromadil. Tohle nevypadalo vůbec dobře.
Když ho k té stěně pořádně připoutali, postavili se ti dva vedle dalších dvou.
Jeden z nich vytáhl knihu otevřel jí.
„Mohli byste me sundat?! Ono to vážně bolí!“
Všichni čtyři si téměř naráz sundali kapuce a dean hleděl na tři asi tak 60 leté bělovlasé muže a jednu mladou ženu, které nemohlo být víc než 25.
„Pomůžete mi prosím. Staroušci zřejmě sledovali moc historických filmů,“ obrátil se Dean k té mladé žene.
Ta si z čela odhrnula vlasy a pak převzala tu knihu.
„ Jsou zde všichni přítomni?“ její hlas byl silný a zvučný.
„Ano jsme,“ odpověděli tři muži současně.
„Je připravený obžalovaný?“
„To jako myslíte me? Já jsem nic neudělal!“
„Popíráte, že se jmenujete Dean Winchester?“
„Ne. To nepopírám. Mám to v občance, kterou jste mi sebrali i s kalhoty.“
„Popíráte, že jste zabil nejméně pět lidí.
„To ne, ale to jsem nebyl já!“
„Máte svého obhájce?“
„Já ho tu nevidím. Můžu si pro něho skočit?!“ tváře těch čtyř však zůstávaly kamenné.
„Přineste poznávací znamení.“
„Jaké znamení. Já žádné nepotřebuji!“ jeden muž se otočil, a když se obrátil k Deanovi čelem, Dean v jeho rukou viděl rozžhavené železo.
„To nesmyslíte vážně? Já přece nejsem žádný dobytek! Co jste to za lidi?!“
„Obžalovaný nemá právo promluvit, dokud k tomu nebude vyzván,“ pronesla ta žena formálně.
„Můžu to vysvětlit. Ano zabil jsem ty lidi, ale nemohl jsem za to a..,“ muž mu rozžhaveným železem vpálil do hrudi značku a celou místností se nesl neskutečný řev bolesti.
Soud začíná,“ pronesla s ledovým klidem ta žena a nehleděla na to, že se Dean zmítá v bolestné agonii.

tak to bolo dobré tie mravce boli vynikajúce a tý chlapíci v kapucniach tak tí vyzerajú zaujímavo takže nejaký sút

Bolo to super pokračovanie páčila sa mi ako keď mu vypálili na hruď znamenie,
čo za znak to bol

Lentilka: To se dozvíš příště a tohle byla teprve první část mučení:-)

Mravenci ve spoďárech??? To je kruté chudák Dean, snad se toho dostane...

Tauria: Skoro ve spodárech, ale byli blízko.

no jo, ale i tak ...

A je tu další...

„Tady už zřejmě nic nezjistíme,“ prohlásil Bobby, když prošel celý srub a blízké okolí.
„Také nemáme ponětí, kdo by mohl Deana unést a kam?“
„No. To bych zase netvrdil.“
„Jak to myslíš?“
„Tady to jsem našel na druhé straně,“ a poté Samovi ukázal kus černé látky.
„Co by to mohlo být?“ zamumlal Sam a prohlížel si ten kus ze všech stran.
„Já to možná vím, ale nemám z toho radost.“
„Povídej,“ vyzval ho Sam.
Bobby otevřel ústa, ale než mohl cokoliv říct, místo ve kterém byli náhle pokrylo a stovka stínů.
„Co to je?“
Sama zamrazila. Nemuselo to nic znamenat, ale mimoděk si vzpomněl na slova toho slepého muže.
„Vyhýbejte se temným stínům! Až místo, kde budete stát, obklopí temné stíny budete ztraceni.“
„Vážně ti nic není?“ zeptal se ho Bobby, který si nemohl nepovšimnout jeho bledého obličeje.
„To nic není. Co si chtěl říct o tom kusu, co držíš v ruce?“
„Jestli je to na tebe moc nebo si unavený, můžeme si na chvilku odpočinout.“
Sam zavrtěl hlavou.
„Jsem v pohodě. Musíme najít a zachránit Deana.“
„Jo. To máš pravdu. Možná, že se pletu, ale přesně takovou barvu a takové oblečení měli na sobe členové jednoho řádu.
„To mi chceš jako říct, že Deana unesla nějaká sekta?“
„Neřekl bych, že by to byla sekta. Je to specifická organizace, která se specializuje na…,“ Bobby zmlkl, protože se místo kolem nich opět ponořilo do tmy a kolem nich bylo mnoho stínů.
Jestli ti vrány, havrani nebo co to je, přeletí nademnou ještě jednou, přísahám, že je začnu střílet.
„nemyslím si, že by to byli práci.“
„Proč? Ty něco víš, Same?“
„Nedělej to Same,“ ozval se za nimi ženský hlas.
Oba dva se otočili a spatřili Lisrael a Samuela.
„Lisrael, Samuele, co tady děláte?“
„Tati!“ Samuel k Samovi přiběhl, objal ho a pak mu dal na tvář pusinku.
„Vím, že chcete Deana najít, ale chci vás požádat, abyste ho přestali hledat.“
„Cože? Tohle nemyslíš vážně.“
„Prosím, Same. Kolem vás se začíná dít něco, co by jste nemuseli přežít a já nechci, aby se vám něco stalo, především tobě,“ a poté ho políbila.
„Oceňuji, že máš o nás starost, ale jestli je v rukou těch, o kterých vím, že udělají všechno, aby z jeho těla vyhnali toho démona, nehodlám v tom hledání přestat.
„Musíš Bobby. Deana je mi velmi líto, ale jestli půjdete dál, mohli byste se dostat přímo doprostřed a to by pro vás mohlo být smrtící.“
„Nemůžu tam Deane nechat. Jestli ho chytli nějací pomatený inkvizitátoři..“
Lisrael se k Samovi přitiskla a zašeptala mu do ucha.
„Ty víš, co ty stíny znamenají, že ano?“
„Ano. Jsou to Andělé, že?“
„Ano. Temný Andělé, Andělé smrti. Rozsévají zkázu. Prosím Same nehledej už Deana.“
„Lisrael. Dean je můj bratr a sama si nám řekla, že jen spolu jsme doopravdy silný a…“
„Já vím. Já vím, ale situace se zhoršuje. Přestaň ho hledat kvůli me a Samuelovi. Moc tě o to prosím.“
„Lisrael. Miluju tě a moc moc miluju našeho syna, ale nemůžu tam Deana nechat.
I když toho démona neovládá, je to můj bratr a tam na planině, když jsme bojovali s Jackovými démony, nám zachránil život, tudíž je v něm natolik lidskostí, že se ho musím pokusit zachránit.“
„Same! Prosím! Jestli půjdete dál, může to pro vás znamenat jistou záhubu.“
Sam pohlédl na Bobbyho a ten řekl.
„Jestli je to tak nebezpečné, měl bys sundat tady s ní a se svým synem.“
„Bobby! Tohle nemyslíš vážně!“
„Proč ne? Jsem starý. Děti nemám a démoni mi zabili ženu, kterou jsem miloval.
„Bobby. Najdeme Deana oba dva.“
„Ne. Lisrael má pravdu. Měl bys zůstat s ní a se svým klukem. Jsi ještě mladý a máš kus života před sebou.
„To ty taky Bobby.“
„Bobby Sama poplácal po ramenou.
„Jsem fakt moc rád, že z vás vyrostli správní hošani, táta se musel nadýmat pýchou.“
„Bobby. Půjdeme společně. Lisrael mi jistě odpustí.“
„Ne. Ty zůstaneš tady. Tady je tvoje místo.“
„Bobby. Tohle nemůžeš.“
„Už jsem řekl, Same. Deana se pokusím najít sám.“
„Bobby. Jestli je to tak nebezpečné, nesmíš se o to pokoušet.
„Víš moc dobře, že se jen tak něčeho nezaleknu a jestli se přece jen něco stane, budu vědět, že jsem udělal maximum. Sbohem Same a ty se mi o něho řádně postarej.
„Neměl byste tam hodit.“
„Dík za starost, ale už jsem dost starý,“ a potom odešel.
„Bobby! Sam chtěl jít za ním, ale Lisrael ho zadržela.
„Následuje svůj osud.“
„Chceš tím říct, že jeho osudem brzká smrt?!“
„To jsem neřekla já. Chápu, že to pro tebe musí být těžké, ale já nechci, abys umřel.
„Takže raději necháš zemřít mého bratra a přítele našeho otce?!“
„Deana je mi velmi líto, ale neexistuje pro něho záchrana. Pochop to prosím.“
Sam hleděl za odcházejícím Bobbym a pak se obrátil k Lisrael.
„Miluješ me?“
Co je to za otázku?“
„Miluješ me?“
„Samozřejmě, i když bych neměla. Některým se to nelíbí.
„Nech me hádat. Začínají na C a U.
„Máš pravdu. Proč se me ptáš na něco takového?“
Sam jí políbil a pak pohladil Samuela po vlasech.
„Jestli me opravdu miluješ, necháš me jít.“
„Same! Je to tam nebezpečné. Jestli na to přijde, nebudu tě moct ochránit.“
Sam jí znovu políbil.
„Oceňuji to, ale tohle je mé povolání, moje cesta. Nenechám v tom Deana!“
„Same! Jestli se ti něco stane, ublíží to mě a Samuelovi.
Mám tvého bratra svým způsobem ráda, ale je ztracený, nesmíš kvůli němu riskovat svůj život.“
„Mysli na me,“ hlas se mu chvěl, ale přesto se od ní odvrátil a vydal se za Samem.
„Same!“ zavolala za ním Lisrael.
Sam sebou škubnul, ale neotočil se.
„Rozhodl se,“ vedle ní se objevili Castiel a Uriel.
„Měla jsem ho tu zadržet.
„Jsi Anděl. Na Něco takového nemáš právo.“
„Děláte jako byste nikdy nic neporušili.“
„Nemůžeš bránit člověku v jeho rozhodnutí.“
„Je to Sam!“
„Je to člověk. Lidé mají jiné priority a uvažují jinak než my.
„Nechci, aby umřel!“
Castiel si Lisrael otočil k sobe.
„Musíš se soustředit. Jsi připravená na to, co brzy přijde?“
„Je vůbec možné se na něco takového připravit?“
„Spoléháme na tebe Lisrael,“ a poté oba dva zmizeli.

tak Deana uniesla nejaká sekta a tie tiene sú Anjely smrti to je super vôbec ma neprekvapuje že Sam aj tak išiel Deana hľadať dúfam že ho nájde skôr ako bude neskoro. teším sa na pokračko

To s tými tieňmy je vynikajúce a dosť strašiedelné takže sa blýži niečo veľké a Lisrael mu nepovedala všetko čo vie už sa teším na ďalšiu časť

A je tady slíbené pokračko plné násilí. Užijte si ho

Už téměř hodinu se ti lidé snažili z Deana vyhnat onoho démona, ale zatím neuspěli. Zkoušeli na něho svěcenou vodu, kříž, bodali ho ostrou dýkou do paží, snažili se mu co nejvíc roztáhnout ruce a ostrými špendlíky ho bodali velmi blízko pro něj důležitého orgánu.
Každou chvíli ho fackovali, bili do břicha, do hlavy, do rukou, do nohou, ale ten démon v něm stále byl. Zkusili i vymítání, ale dosáhli jen toho, že se Dean křečovitě zmítal a křičel o konec.
Po té hodině náhle přestali a zkrvavený Dean, který mel napuchlé tváře, monokl pod pravým okem, velkou bouli na čelo zadoufal, že s tím konečně přestali, že jim konečně došlo, že toho démona z jeho těla nedostanou, že měl Bobby pravdu, když mu tehdy říkal, že ten démon může zemřít jen tehdy, když zemře ten, kterého posedl.
Tenkrát tomu nechtěl věřit. Nalhával si, že to Bobby přehání. Že přece každý démon jde vymýtit, ale jak se zdálo, všechno co Bobby řekl, byla pravda.
Snažil se nevnímat bolest, která ho ochromovala po celém těle, vytékají kapky krve nejen z rozbitých rtů, uší, nosů, ale také z nohy a ruky, na kterých měl nepěkné a dost hluboké krvavé šrámy na památku toho, že si jeden z chlapů snad chtěl zahrát na otrokáře anebo si snad myslel. Že toho démona tím mrskáním vyžene. Možná, že by Deana umrskal k smrti, kdyby mu to nezastavila ta žena.
Ten chlap s tím přestával jen velmi nerad, ale ona měla mezi nimi očividně velký vliv.
Teď stáli nedaleko něj a hlavy měli blízko sebe.
Bylo zřejmé, že se na něčem domlouvají a že to nebyla klidná rozmluva, dokazovaly výkřiky, které se každou chvíli ozývaly.
Dean jim sice nerozuměl ani slovo, ale to ani nemusel, nemohl doufat, že by ho potom všem nechali jít, tedy za předpokladu, že by se vůbec dokázal udržet na nohou.
Měl je neuvěřitelně ztuhlé a to ani raději nemyslel na ruce, které od toho neustálého napínání skoro necítil.
Do pusy mu vteklo trochu jeho vlastní krve. Mořná z ucha, ale spíš z nosu, který měl přinejmenším nakřápnutý.
Zašklebil se a vyplivl jí.
„Upír nejsem a žízeň me netrápí…,“ chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli ho začala pálit pravá tvář, která byla stejně jako jeho stehna a záda pokryta krvavými šrámy.
„Bože můj. Jestli to nejde jinak, raději me zabijte!“ vykřikl, ale nikdo z radící se pětice si ho nevšímal.
„Co je? To už nejsem váš mazlíček a…,“ nemohl pokračovat, jelikož celé jeho tělo bylo jako v jednom ohni. Cítil kolem sebe téměř nesnesitelné horko, ale jak tak na ně hleděl to horko bylo jen kolem něho. Pak zmizelo a nahradila ho zima taková, že při ní drkotal zubami a pak zmizela a on se cítil alespoň trochu normálně.
„Hele. Nechci vám do toho kecat, ale co kdybyste se už k něčemu rozhoupali.
Bud me nechte jít anebo me zabijte, protože já…,“ aˇuž chtěl říct cokoliv nemohl, jelikož k němu přistoupil jeden muž a velkým ostrým špendlíkem mu propíchl dlaň pravé ruky.
Dean zaječel, ale rozhodne se to nedalo nazvat lidským jekotem.
Muž se špendlíkem spokojeně odstoupil a Dean držící se na pokrají vědomí se snažil dohlédnout na probodnutou dlaň, ale neměl dostatek sil na pořádné pootočení hlavou.
Mohl jen bezmocně sledovat, jak mu z té ruky kape na zem krev a nebyly to jenom kapky.
„Přineste Španelskou botu,“ slyšel jako by zdáli ženský hlas.
Pokusil se udržet své oči otevřené, ale byl příliš unavený, všechno ho pálilo, toužil je zavřít, toužil opustit tohle místo alesˇoin ve snech.
Cítil, že mu cosi nandavají na jeho pravou nohu, že to šněrují a pa, když už byl připraven na bolest, ozval se hlas:
„Okamžitě ho nechte na pokoji!“
„Ten hlas moc dobře znal. Silou své vůle s maximálním vypětím donutil otevřít své oči a před sebou uviděl Sama a Bobbyho.
Zdáli se mu poněkud rozmazaný, ale byli to oni a oba dva měli v očích absolutní zděšení.
Pokusil se zvednout hlavu, dát jim najevo, že je ještě stále naživu, ale nedokázal to. Krev vytékající z jeho dlaně, ho oslabovala mnohem víc, než si přál.
„Deane!“ zakřičel Sam a chtěl k němu přiskočit, ale cestu mu zablokovali čtyři muži v černých kutnách.
„Ihned odtud odejdete! Narušujete soud!“
„Narušujeme soud?! Narušujeme soud?!“ Vy tomuhle říkáte spravedlivý soud?!“
Proboha vždyť ho zabíjíte? Co jste to za lidi?!“
„Opusťte ihned toto místo!“ nařídila Bobbymu a Samovi žena.
„Chci svého bratra.“
„On je v něm démon a ten ho přinutil udělat strašné věci, ale vy nemáte právo hrát si na samosoudce! Chci, abyste mi ho vydali!“
Na Samův krk během vteřinky mířilo pět ostrých mečů.
„Toto je mé poslední varování. Odejdete!“
Sam pohlédl na Bobbyho a ten mel ve tváři vepsanou nerozhodnost.
„Ne! Nedovolím vám, abyste Deana zabili! Vy nejste lidé, ale stvůry!“
„Jdi, Same! Jdi pryč…,“ zachraptěl Dean.
„Deane! Já tě tady nenechám!“
„Jdi, Same! Tohle by byla zbytečná smrt. Zjevně je to mým osudem…,“ Dean začal vykašlávat krev.
„Deane!“ Sam se chtěl skrz ty muže prodrat dopředu, ale Bobby ho naposlední chvíli stáhl zpátky.
„Co to děláš?!“ obořil se na něho Sam.
„Zachraňuji tě. Nikomu nepomůže, když se teď necháš prošpikovat. Musíme odtud odejít!“
„Ne! Když odejdeme, oni ho zabijou!“
„Same! Oni ho zabijou, i když tady budeme a k tomu zabijou i nás!“
„Chceš, abychom odtud utekli, abychom si zachránili své zadky?!“
„Vím, že je to pro tebe těžké, ale snad mi odpustíš!“
„Co…,“ začal Sam, ale pak ho Bobby udeřil ubraní do hlavy a Sam se sesul k zemi.
„Vrátíme se pro tebe Deane,“ zamumlal a poté odzíhl bezvládného Sama.
„Já vím…,“ zachraptěl Dean a pak ztratil vědomí.

Tak to bylo teda pěkně brutální.... Ale super

Tauria: Doufám, že to čtou i ty, ktteré jsou členky klubu mučení:-)

Takže prvá členka Torturing!Dean klubu sa hlási a musím povedať , že som nadmieru spokojná tak neskutočne som si to užívala , že som sa cítila lepšie ako v samotnom nebi dokonale si dokázal opísať mučenie bodanie , zima , teplo, krvácanie, modriny ach to bolo úžasné až velkolepé teda fakt si ma prekvapil nečakala som , že to bude také dobré si talent na písanie torturing si môj king ... ďalej sa mi strašne páčilo ako sa Sam nedal odbyť Anjelom teda svojou láskou a že aj napriek jej naliehaniu išiel svojho brata zachrániť tým si krásen opísal bratskú lásku ,žačo ti ďakujem lebo to bolo super toto bolo bestové pokráčko úplne namakané ,absolutne nič mi v ňom nechýbalo ďakujem za skvelé torturing a už teraz sa nemôžem dočkať pokráčka

Sonig: Jsem moc rád, že se ti to líbilo, ale musím přiznat, že já už mám s mučením postav zkušenosti

úžasný tourturing Deana , vynikajúco popísané, normálne to bolelo aj mňa nemám slov úžasná časť skladám obrovskú a ešte raz

„Proč si to udělal Bobby?!“
„Zachránil jsem ti život Same. Chtěl ses snad skrz ne probojovat?!“
„Já nevím, ale rozhodne jsem tam nechtěl nechávat Deana. Jsou to psychopati! Copak jsi neviděl, jak vypadá? Bobby je to můj brácha!“
„Já to vím. Taky ho chci zachránit, ale nikomu nepomůže, když se na ty jejich meče nabodneš.“
„Já se jich nebojím.“
„Same! Přemýšlej trochu. Proč myslíš, že jsem tě varoval, proč jsem ti asi tak říkal, abys zůstal s Lisrael a se svým malým synem?
„Tys věděl, v jakém stavu Dean bude?“
„Ne. Není to však poprvé. Několikrát už jsem se s tímhle řádem setkal a vím, že jsou velmi nebezpečný.
„To me nezajímá! Nemají na tohle právo!“
„Samozřejmě, že ne nemají a my najdeme způsob, jak odtamtud Deana dostat, ale musíme se uklidnit, protože ve vzteku pro ně budeme lehký terč a…“
„Já se nechci uklidnit! Co bys chtěl vymyslet?! Oni mají meče a co máme my? Jenom holé ruce a nohy!“
„Uklidni se Same. Vztekem nic nevyřešíš.“
„Já jsem klidný,“ zavrčel Sam a přecházel sem a tam.
„Me to tedy nepřijde. Zkusme logicky uvažovat.“
„Na tohle není čas Bobby. Dal jsi jim čas, aby ho umučili a nebo doživotne zmrzačili. To co tam s ním dělají, nemůže nikdo dlouho vydržet ani ten, kdo má v sobe tak mocného démona, když už jsme u něho, proč něco neudělá, proč je třeba nezabije, beztak jsou tu jen proto, aby druhým ubližovali.
„Same! To už by stačilo. Najdeme způsob, jak Deana zachránit dřív než ho zabijou.“
Sam se zastavil.
„Já nehodlám přemýšlet. Vím jak můžu Deanovi pomoc.“
„O čem to mluvíš, Same.“
„Počkej na me,“ sdělil mu Sam a pak se rozeběhl pryč.
„Same! No tak počkej, Same! Co chceš dělat?!“ křičel Bobby, ale Sam se nezastavil.“
„Sakra Johne! Proč tví kluci musí mít tak horkou hlavu!“ ulevil si a pak se chtěl za Samem rozeběhnout, ale v tom mu luplo v kříži a on si musel sednout.
„Zatracená záda. Ten kluk se žene do záhuby a já se ani nemůžu pořádně hýbat!“ pokusil se vstát, ale bolest v zádech ho přinutila znovu si sednout.
„Kdybych měl alespoň jistotu, že se o něho ta Lisrael postará, ale jestli říkala pravdu, tak sem v tuhle chvíli nemůže. Nejspíš kvůli těm chlápkům a té ženské.
Mám dojem, že mučit Anděla, by jim snad dělalo ještě větší radost.
„Prokletá záda!“ zaklel, když se asi po třetí pokusil vstát a potřetí spadl na zem.
Sam doběhl na mýtinu a ze všech sil zakřičel.
„Deiro! Vím, že tady někde jsi!“
„To máš pravdu Same. Nemusíš tak křičet.“
„Chci, aby si mi pomohla zachránit deana!“
„Copak? Tvůj bratr je snad na pokraji smrti?“
„Pomůžeš mi anebo to byla jen vychloubavá slova?!“
Deiřina tvář potemněla.
„Co máš přesně na mysli.“
„Nabídla jsi mi, že mi pomůžeš zachránit bratra anebo jsou snad pro tebe ti muži a ta šílená ženská problém?!“
Deira se ušklíbla. Nejsou pro absolutně žádnou hrozbou, ale jsi si jistý, že svého bratra chceš zachránit touto cestou?“
„Nedovolím jim, aby ho zabili anebo zmrzačili a pokud se budu muset kvůli jeho záchraně…“
„Ano? Co budeš muset udělat kvůli jeho záchraně Same Winchestere?!“
Sam k ní přistoupil. Dech mel zrychlený, stejně tak i srdce mu bušilo rychleji než obvykle, ale udělal, co musel udělat. Dlouze jí políbil.
„Budu se s tebou milovat, udělám ti všechno, co budeš chtít, jen zachraň deana!“
„A jsi připravený na to, že ti co ho mučí, zemřou.
Sam jí znovu políbil a pak řekl.
„Počítám s tím,“ v tomhle hlase byla zloba, zloba, která Deiru tak přitahovala.
„Až tady skončíme, bude tvůj bratr živý a zdravý,“ a pak ho políbila a i když se mu to hnusilo, nebránil se, naopak jí při líbání začal svlékat.
O pár vteřin později byli oba dva nazí a Deira si lehla do trávy.
„Jsem připravená. Můžeme na to jít i bez předehry, vzhledem k tomu, jak moc málo času má tvůj bratr.
Sam mlčky přisvědčil a pak se milovali.
To vše zpozdáli sledovala Lisrael a i když se nepohnula, nic neřekla, její tvář mluvila jasně a slzy, které jí stékaly po tváři, dokazovaly, jak moc jí to bolí.
Deira jí okem zahlédla a vydala ze sebe slastný vzdech, vzdech, který Lisrael probodl skrz na skrz.
Otočila se a nevnímala Castiela a Uriela, kteří jí sledovali se zachmuřenými tvářemi.
„On tě není hoden. Udělala jsi chybu a z té chyby vzniklo dítě, ale oprosti se od něho, zapomeň na něho a soustřeď se jen na to, co nás čeká.“
„Samuel není chyba a já.. já…,“ Lisrael nedokázala dál pokračovat.
V tom Sam zvedl, a když jí spatřil, pokusil se ze sebe Deiru shodit, ale ta se nenechala.
„Lisrael! Počkej!“ vykřikl a poté se mu podařilo ze sebe shodit Deiru, která se rozesmála. Byl to krutý, pomstychtivý smích.
„Lisrael. Omlouvám se… já.. chci zachránit deana a…,“ pokusil se k ní doběhnout, ale když už se jí téměř dotýkal, Lisrael roztáhla křídla a vznesla se do výšky.
„Lisrael!“
„Zapomeň na ní,“ promluvil Castiel temně a v očích se Blýskalo.
„Omlouvám se! Já jsem nechtěl! Já… já… omlouvám se! Lisrael! Prosím!“
„Nikdy se k ní už nepřiblížíš a poneseš následky všeho, co se s ní stane!“ zašeptal Uriel a pak se on a Castiel vznesli do nebes.
„Lisrael…,“ Samovi se podlomila kolena.
Stále za sebou slyšel Deiřin zlověstný smích. Pomalu mu docházelo, co to vlastně způsobil.
Miloval se s démonkou její sestrou a tímto se ztratilo spojení mezi nim a Lisrael a Lisrael…oči se mu s hrůzou rozšířily.
„Jdem zachránit Deana ne?“ ozvala se Deira jako by se nic nestalo.
Sam se prudce otočil a chtěl jí udeřit, ale Deira mu zkroutila ruku.
„Chceš zachránit Deane nebo ne?“
„Tys to celé naplánovala! Věděla jsi to!“
„Ano! Docela ti to myslí,“ zasmála se sarkasticky.
„Proč? Proč Lisrael? Je to tvoje sestra!“
„Je to genetická mutace! Omyl otcových spermii!“ Deira plivla na zem.
V tom co se má stát, jsi nám moc a moc pomohl Sam Winchestere!
„Ty!“ohnal se po ní, ale ona se smíchem zmizela a Sam se zřítil k zemi.
„Lisrael… moc me to mrzí…“
Lisrael čekala smrt a byla to jen a jen jeho chyba.

citácia :

Lisrael čekala smrt a byla to jen a jen jeho chyba.

prečo niečo my ušlo, inak super pokračovanie
Sam je ochotný pre Deana urobiť naozaj všetko teším sa na ďalšie čo sa bude diať a aká veľká je Deira mrcha

Lentilka ne. Co se s ní stane a kvůli čemu se dozvíte ve flasback scenách:)

A pokračujeme po novém roce:)


„Vstávej!“ šťouchl jeden z mužů do Deana.
Ten velmi neochotně otevřel své oči.
Popravdě byl překvapený, že je ještě naživu, potom co zažil minulou noc.
Hned jak Bobby odtáhl bezvládného Sama ti chlapy se na něm vyřádili.
Nepamatoval si, co všechno s ním dělali, kam všude ho mlátili, bodali vidličkou, lechtali pírkem, zkoušeli na něm trychtýř a dokonce i špendlíkovou koupel.
Dean se otřásl. Vzpomínal si, že mu každý pohyb způsoboval neuvěřitelné bolesti. Ať se pohnul kam chtěl vždycky se mu nějaký špendlík zabodl do těla a tudíž nebylo divu, že byl celý od krve, že mel na mnoho místech vpichy, červené skvrny, které se mísily s modřinami všeho druhu.
Pomalu už ani necítil nohy, ale on se pomalu smiřoval s tím, že se odtud nedostane, že se asi zřejmě natrvalo stane hračkou těch šílených chlapů.
Raději ani nemyslel na tu ženskou, která snad musela být pravým zpodobněním ďábla.
Jestli měli ve středověku a raném Novověku někoho nazvat ďáblem, tak tuhle ženská.
Nechtěl uvěřit, že by mohl být někdo takový sadista, a takhle se vyžívat v utrpení jiných, ale zřejmě to tak bylo. Nejen, že to všechno řídila, ale ještě si jeho krví pomazávala celé své tělo.
Dean měl co dělat, aby nezačal zvracet.
Naštěstí za ty dva dny, co už tady byl, ho krmili minimálně.
„Slyšíš ty démonné stvůro!“ muž, který ho probouzel do něho tvrdě štouhl pohrabáčem. Byl ještě horký a tak když se dotkl Deanova ramene, zasyčelo to a Dean vykřikl bolestí a před očima se mu zajiskřilo.
„Vidíš, že to jde,“ zamumlal spokojeně ten muž a znovu do něj šťouchl tentokrát do druhého ramene a Deanem lomcovala taková bolest, že sám nechápal, jak to, že je stále naživu.
Musela to být práce toho démona. Nějak ho i přes to všechno udržoval naživu.
„Má paní. Už je při vědomí,“ zavolal muž na tu ženu, která stála opodál a v jeho hlase zaznívala jasná pokora.
Deanovi bylo jasné, že jí ti chlapy neslouží dobrovolně, že je k tomu nějak přinutila, takže kdyby se mu…,“ pokusil se pohnout vpřed přiblížit se tomu, co ho tak šetrně probudil, ale už po chvilce poznal, že něco takového nebude možné.
Svaly se mu napnuly a jemu přišlo, jako by mu měly každou chvíli prasknout a tak i když nerad povolil napětí a její tělo se zas vrátilo ke zdi.
Muži ho pobavene pozorovali.
„Jedno se mu musí nechat. Zkouší to znovu a znovu.
„Mlčte!“ ostrý ženský hlas se nesl celou místnosti a všichni chlapy ihned zmlkli.
„Měli bychom ho zabít. Toho muže není možné ani zachránit a ani potrestat,“ navrhl jeden z nich bázlivě.
„Mllč!“ stačilo jedno jediné slovo a muž zacouval k ostatním.
„Proč už to nevzdáš Laktoši?“ zeptala se a přibodla mu malíček ke stěně a z malíčku začala vytékat krev.
Dean cítil, že by měl křičet, ale v tuhle chvíli nebyl pánem svého těla.
„proč si nepřiznáš, že jsi prohrála Šhivo?!“ Dean promluvil, ale tohle nebyl, rozhodne jeho hlas.
Všichni muži se zachvěli, ale ta žena zůstala klidná.
„Konečně si našel tělo, které tě dokáže snést co?“
„Možná, že tys konečně našla muže, který se ti nepodvolí i když na něm provádíš to nejhorší mučení,“ v deanove hlasu zazníval výsměch.
Šhiva zaprskala a chystala se mu vyříznout kus masa, když jí zarazila slova.
„To už by stačilo ty malá sadistická děvko!“
Otočila se a spatřila před sebou Sama.
Zasmála se a pak se zeptala.
„Proč si myslíš, že bych se tě tentokrát měla bát?“
„Same! Co tady děláš, kde je Bobby?!“ vyrazil ze sebe Dean s námahou, když už zase byl pánem celého svého těla.
Sam však na něho ani nepohledl.
„Radím ti, abys Deana ihned propustila!“
Šhiva se znovu rozesmála a její smích byl mrazivý.
Na Sama to však neudělalo žádný dojem.
Dean i přesto, že se při vědomí držel jen silou své vůle, měl pocit, že se se Samem něco stalo.
„Postarejte se o něho,“ přikázala Šhiva těm třem mužům a ti se ihned vrhli na Sama, který si z toho však nic neudělal.
Jednomu bleskově zabodl dýku do krku, druhému jeho vlastním nožem propíchl oči a třetího donutil, obrátit svůj meč proti sobe.
„To všechno se událo během okamžiků. Samovi pohyby byly neuvěřitelně rychlé a smrtící a Dean cítil, jak z něho vyzařuje chlad, krutost.. tohle přece nebyl Sam ani když se nechával ovlivňovat svými schopnostmi.
Pak koutkem oka zahlédl spokojeně se usmívající Deiru.
„Ty malá…,“ chtělo se mu zakřičet, ale zmohl se jen na jakési zachrčení a pak ho opustily síly a jeho hlava se svěsila k prsům.
„Ještě se uvidíme,“ zasyčela Šhiva a pak se rozplynula.
„Výborně Same,“ pochválila ho deira.
„Sam kolem ní nevšímavě prošel a přistoupil k deanovi a dveřmi zářezy ty provazy přeřízl.
Dean spadl na podlahu. Sam se ho nepokusil zachytit.
Místo toho k němu poklekl, zkontroloval jestli je naživu a když ono, chtěl se zvednout, jako kdyby to nebyl jeho bratr, ale jen nějaký člověk, kterého náhodně zachrání.
Same!“ Dean otevřel oči.
„Přežiješ to,“ Samův hlas byl tak chladný, neúčastný.
„Same“ To jsem já Dean! Kde je Bobby?!“
Nehýbej se. Někdo se o tebe postará,“ a pak se mu vytrhl a odešel pryč. Dean ho sledoval, jak cestou vytahuje z mrtvých mužů meč a dýky.
„Same! Co to s tebou udělala?!“ zachraptěl a poté znovu ztratil vědomí.

vynikajúce to som prečítala zo zatajeným dychom tá démonka je vážne brutálna a konečne sa ozval aj ten démon v deanovi a oni sa poznajú super a ten záver zo Samom teraz neviem čo sa deje či to je koly Lisrael alebo s ním Deira niečo porobila už sa teším na pokračovanie