Skryté touhy

Tak jsem začal psat novou povídku. Je úplně nová, tak doufám, že se bude někomu libit a bude pár komentů:-)

Skryté touhy
Všude kolem byla tma. Na zem dopadaly kapky deště. Nikdo by si nemyslel, že by se snad mohl někdo plížit poděl velmi starého domu. Tenhle dům nebo spíše honosný zámek, tam stál dobrých dvě stě let. Postavil si ho tam nějaký Angličan několik let před vypuknutím války o nezávislost.
Většina lidí se tomu domu vyhýbala, protože o něm kolovaly hrůzné zkázky a nejenom o tom, že tam několik lidí spáchalo sebevraždu, bylo tam spácháno několik ohavných zločinů, ale také kvůli tomu, že ten dům prostě nešel zbourat. Kdokoliv se o to pokusil, nedokázal to a to ani v moderní době. Pokaždé se všechny nástroje rozbily a ti, co se ho snažili zbourat, bud zešílely anebo zabili všechny kolem sebe a tak ho nakonec nechali být, udělali kolem něho vysoký ostnatá drát, na který napsali:
„Nevstupovat. Tento dům je majetkem města.“
I přes toto varování se našlo pár bláznů, kteří se pokusili do toho domu proniknout, ale nikdo z nich už nevyšel. Povídalo se, že je tam něco pohltilo.
Trvalo tři roky, než se k tomu domu odvážili přiblížit nějací další blázni.
Té noci se poděl zdi plížili dva asi 20 letý mladíci s baterkou v ruce.
„Myslel jsem, že nejhorší bude překonat ten pitomý ostnatý drát, ale daleko horší je vydržet tenhle zatracený déšť.“
„Nestěžuj si pořád. Říkej si, že za prohlídku tohohle domu dostaneme slušný prachy.
„To jo. Já neříkám, že prachy nepotřebujeme, ale víš, co se o to dome říká.“
„Ale no tak. Přece bys nevěřil takovým nesmyslům. Dům co nějak zabijí.
Beztak si to vymysleli důchodci, aby se měli čím zabavit.
„No když myslíš,“ jeho přítel nezněl příliš přesvědčeně.
„Nikdo po tobě nechce, aby si tam sbíral kostry.“
„Ty ses magor,“ zavrčel ten druhý a pak oba dva stanuli před železnými dveřmi.
„Takže kdo se té kliky dotkne první?“
„No. Ty bys mohl.“
„No. Já myslím, že bys ty…“
„Ne. Ty běž první,“ první chlap toho druhého postrčil dopředu.
„Zbabělče!“ procedil jeho přítel a pak se tu kliku chystal zmáčknout, ale v tu chvíli oblohu pročísl blesk a prozářil celý zámek a oni zjistili, že na té klice je čerstvá krev.
Jeden z nich chtěl vykřiknout, ale druhý mu včas zacpal ústa.
„Je to jenom krev.
„Je to čerstvá krev Ethane! Je to čerstvá krev!“ Kde se tady vzala, když tady nikdo tři roky nebyl?!“
„Ty tomu vážně věříš? Třeba tady byli nějací dva milenci a on jí v prudké hádce rozřezal na malé kousky a…“
„Mohl by si s tím přestat!“
„Tak se uklidni Mikeu. Je to jen krev. Klidně jí tady mohlo zanechat nějaké zvíře.
„To se mi moc nezdá,“ zamumlal Mike, ale znovu se té kliky dotknul.
Byla velmi studená a proto krychle otevřel a na oba dva se vyvalil takový zápach, že se na několik minut museli odvrátit.
„Bože můj. To je ale smrad, copak nikdy neslyšeli o dezinfekci?“
„Nefňukej pořád. Trochu smradu ty s tím naděláš,“ jeho přítel ho postrčil dopředu.
„Proč tak spěcháš?“ zavrčel podrážděně ten druhý, ale postupoval dál.
„Chci to mít, co nejrychleji za sebou,“ odtušil a poté pohybem ruky ty dveře zavřel.
Ty se s rachotem zabouchly.
„Ježíši! Proč je zavíráš?!“
„No tak. Přece by ses nebál. Se mnou jsi v bezpečí.
„Je tady nějaké světlo?!“
Tomu druhému zaplály oči a po celé chodbě se zažehnuly pochodně.
„Jak se to stalo?!“
„Nemám ponětí. Pojďme. Musíme jít až do velké místnosti.“
„Tak jo. Čím dřív to budu mít za sebou tím lépe,“ muž, který absolutně nic netušil, postupoval vpřed. Ten druhý za sebou pohybem ruky zhasínal jednu pochodeň za druhou.
Prošli třemi chodbami a čtyřmi rozsáhlými pokoji, kde byl staromódní nábytek pokrytý pavučinami a na mnoha místech prožraný od molů.
kde je to místo?“ zeptal se druhý muž svého přítele a v hlase se mu ozýval těžko potlačitelný strach.
„Támhle před námi příteli,“ řekl a ukázal na další místnost, která vypadala na knihovnu.
„Co budeme dělat v knihovně?“
No jen tam běž. Však se o tom brzo přesvědčíš.“
„No. Já nevím. Možná bych odtud měl vypadnout.
„To chceš, aby se nám smáli, aby si na nás ukazovali? No tak Mikeu už je to jen kousek.“
„Tak fajn. Jen proto, že nechci, aby se mi někdo posmíval,“ Mike do té knihovny vstoupil.
Po Ethanove tváři se rozprostřel děsivě vítězní úsměv a poté tam vstoupil za ním.
„Co tady mám hledat?“ otázal se Mike, který se v téhle rozlehlé místnosti cítil stísněně. Měl pocit, jako by se ho něco snažilo obalit, zatlačit ke zdi.
„Dojdi pro támhletu knihu,“ ukázal mu Ethan na tlustou zaprášenou knihu, co ležela na kalamáři.
„Ta je tedy dost těžká! Nechceš po me doufám, aby jí vzal sebou?“
„Ethan razantně zavrtěl hlavou.
„Stačí jen, když jí otevřeš.“
„proč?“ zeptal se Mike podezřívavě.
„Ale co to slyším. Jsme přece přátelé, ne?“
„No to jo…“
„Tak jí otevři. Ona tě přece nekousne.“
„Mike jí opatrně otevřel. Byl tam nějaký nadpis, ale byl skrytý pod nánosem špíny.
Foukal do toho a brzo ten nadpis dokázal přečíst.
„Kniha skrytých přání.
„Co je to za knihu?“
„Otoč další stránku a uvidíš.“
„proč mám pocit, žes už tady jednou byl?“
„To je nesmyl. No jen jí otoč.“
Mike tedy tu stránku otočil a pomalu četl.
„To co si přeješ doopravdy nejvíc je absolutní tma.“
„Co je to za nesmysl…?“ Mike od té knihy odstoupil.
„Myslím, že bychom měli jít Ethana.
Ethana mávl rukou a dveře se zabouchly.
„Ethane…, jak si to udělal, proč si je zavřel.
„Promiň kámo, Ethan se zasmál a pak se mu zaleskly oči.
„Ježíši, co to s tebou…,“ za Mikem se ozval šelest a když se otočil, hleděl do vysoké černé nicoty.
„Co to má…,“ začal, ale poté ho ta nicota pohltila a celým zámkem se nesl jeho výkřik plný děsu.
„Tak to bychom měli. Nyní si posvítíme na jeho sestřičku,“ démon se rozesmál a zámkem začal vířit práh.

O několik desítek mil dál v jednom městě.
„No to je dost, že jdeš. To me chceš nechat vyhladovět? Přijdu ti snad jako Ghándí?!“
„No tak Deane. Byl jsem pryč jen pět minut a tys jedl před pěti minutami.“
„Vážně? Nějak si to nemůžu vybavit.. No jen si poslechni, jak mi kručí břicho, jak při tesklivé noční serenádě.“
„Je mi líto, ale nic neslyším.“
Dean se ušklíbl.
„Možná, že bys měl navštívit ušního, kdy, že si u něho byl naposled?“
Sam nad ním mávl rukou a chystal se vložit nějaké věci do auta, když se k nim donesl křik nějaké ženy.
„Jste Sam a Dean Winchesterovi?!“ oba dva viděli jak ním běží asi 18 letá vysoká pěkná brunetka.
„Ta se určitě doslechla o mých přednostech a chce zjistit, jestli je to pravda.“
Sam do něho šťouchl.
„Myslíš ty proboha i na něco jiného?“
„Jo. Na jídlo, který mi ty odpíráš.“
„Potřebuji vaší pomoc,“ zakřičela ta žena, co právě přebíhala silnici.
„Pozor auto!“ zakřičel Dean a na poslední chvíli jí strhl na stranu a auto kolem nich prošvíštělo.
„50! 50! Měli by ti sebrat body!“ zakřičel za mizejícím autem.
„Jste v pořádku?“ zeptal se jí, ale díval se jí nepokrytě na prsa.
Sam si odkašlal, a když Dean nereagoval, uštědřil mu herdu do zas.
„No co? Snažím se jí pomoc.“
Sam si znovu odkašlal a dean jí neochotně pustil.
Ta mladá žena se oprášila a pak se podívala nejprve na Deana pak na Sama.
Řeknete mi prosím, že jste Winchesterovi a lovíte nadpřirozeno?!“
„No. Dejme tomu? Potřebujete něco ulovit?!“
„To ani ne. Potřebuji, abyste zachránili mého…“
„Přítele?!“ napomohl jí Sam. Dean po něm hodil kyselý obličej, ale Sam předstíral, že to nevidí.“
„Ne. Mého bratra.
„takže to znamená, že jste svobodná?“ Dean viditelně pookřál.
„Deane! Můžeš se prosím soustředit?!“
„Bože Same. Fajn! Fajn! Máte ponětí, kdo anebo co uneslo vašeho bratra?“
„Já bych neřekla, že by ho to uneslo,“ bylo vidět, že váhá.
„Jen do toho. Nám se můžete svěřit.“
Naklonila se k nim.
„Myslím, že ho pohltila nějaká kniha.“
„Kniha?“ v Deanove hlase zaznívala nedůvěřivost.
„Vím, jak to zní, ale je to pravda přísahám!“
„My vám věříme, že Deane?“
„No. Já se snažím, ale proč by ho pohlcovala nějaká kniha?“
Ta mladá žena znovu zaváhala, rozhlédla se kolem sebe a pak zašeptala.
„Já jsem u toho zámku byla.“
„U jakého zámku?“
„U toho, co je odtud jen pár mil daleko.“
Samovi došlo, na co naráží.
„Máte na myslí zámek Minor?“
„Ano. Přesně ten. Už jste o tom slyšeli?!“
„No. Dejme tomu, že už jo.“
„a víte, že v tom dome je démon?!“
„Jste si tím jistá?!“
„přisahám! Byla jsem tam a viděla jsem ho.
„Stál v dešti, v ruce držel oblečení mého bratra a oči mu zářily žlutě! Já nejsem blázen!“
„To nikdo netvrdí,“ Sam jí konejšivě položil ruku na rameno.“
„Rozhodne vám můžu říct, že nejste blázen.“
„To jsem ráda. Pomůžete mi tedy, dostanete mého bratra z té knihy?!“
„Uděláme, co budeme moct, že ano Deane?!“
„Jo. Už startuji auto,“ Dean skočil do auta a nastartoval.
„Chci jet s vámi.“
„To nejde. Je to moc nebezpečné.“
„Prosím. Vemte me sebou!“
„No tak jí vezmou. Já na ní dohlédnu.“
„Deane. Máš ponětí, jak to může být nebezpečné?!“
„Věř mi. U me bude v bezpečí.“
„Tak dobře,“ vzdal to Sam.
„Děkuji,“ ta žena políbila Deana na čelo a sedla si dozadu.
„Doufám, že s o ní postaráš,“ zašeptal Sam Deanovi.“
„Na me je spoleh brácho,“ zašklebil se Dean a pak vyjeli.

Pokračujeme

Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se dean.
„Deane. Mohl by ses laskavě soustředit nařízení?“
„já zvládám oboje,“ odsekl Dean a pak se ozvalo troubení.
„Proboha!“ vykřikl Sam a Dean na poslední chvíli strhl volant a jejich auto se jen těsně minulo s velkým náklaďákem.
„Myslím, že má máš bratr pravdu. Rozhodne vás nechci rozptylovat.“
„Nic takového přece neděláte. Jen chci znát vaše jméno.“
„Víš co Deane. Já budu raději řídit,“ Sam ho chtěl vystřídat, ale Dean ho zadržel.
„Jenom klid Same.“
„Jmenuji se Katie, ale teď už se soustřeďte na řízení.
„Jasnačka,“ Dean se otočil zpátky k volantu a znovu se jen tak tak vyhnul proti jedoucímu autu.
„Co to s tebou je?!“
„Se mnou? Co je spíš tebou. Chováš se jak nějaký pedantský učitel, co jed ese svým žákem poprvé v autoškole.“
„Já se přece nechovám…. Jen chci, aby ses choval zodpovědně a dospěle.
„Přestaň s tím. Chovám se tak jako vždycky.“
Sam zavrtěl hlavou.
„To si nemyslím.“
„Jestli jsem vám svojí přítomností způsobila nějaké nepříjemnosti, možná, že bych měla vystoupit a dojít tam pešky.“
„Tak to tedy ne. Všechno je v pohodě, že ano Same?!“
„Jenom pokud se budeš soustředit na řízení.“
„Jestli se vybouráme, tak do toho zámku těžko dojedeme.“
„Ty máš fakt starosti,“ zabručel Dean, ale pak už se soustředil jen na řízení a o několik minut později přijeli do malého města, na jehož konci stál ten zámek.
Dean zastavil.
„Tak jsme tady panstvo. Račte vystoupit.“
Sam vystoupil a chtěl pomoc Katie, ale dean ho předběhl.
„Prosím,“ nabídnul jí svojí ruku a ona jí přijala.
Samova tvář se zachmuřila, ale nikterak to nekomentoval.
Prošlo kolem nich několik lidí, ale žádný se na ně nepodíval, nikdo je nepozdravil, nezeptal se, co se děje, jen pohledy na Katie něco naznačovaly.
„Než do toho půjdeme, měli bychom něco vědět?!“
Katie si rukou pročísla vlasy.
„Dejme tomu, že tady zrovna nejsem moc populární.“
„Jak moc nepopulární tady jste a proč? Vždyť jste mladá, pěkná, dobře vivi…,“
„Deane! Nech toho!“ okřikl ho Sam.
Několik lidí na ně pohlédlo a v jejich očích se zračilo nepřátelství.“
„Proč tady nejste moc populární? Nechcete se nám s něčím svěřit?“
„No tak Same. Ty bys hned každého podezříval.“
„Váš bratr má pravdu.“
„Vážně?!“ Deanovi poklesla čelist.“
„Obvinují mě z toho, že jsem je nechala zabít…,“ došlo jí, že řekla něco, co nechtěla.
„Provedla jste něco, ublížila jste někomu?“
„Proboha to ne, ale oni si to myslí.“
„kdo všechno si to myslí?““všichni lidi tady. Obvinuji me, že to kvůli me zmizel můj přítel, můj bratr a moje sestřenka.“
„Takže těch zmizení je mnohem víc?“
„Co o tom zámku víte pane Winchestere?“ obrátila se na Deana.
Říkejte mi Dean. Při oslovení Winchester se cítím starý.“
„Něco málo jsme slyšeli a dokonce jsme tam i jednou byli, ale nic jsme tam nenašli, že ano Deane?!“
„Jo. Sammy má pravdu. Nebylo tam nic neobvyklé. Přiznávám, že jsem tam cítil jisté vibrace, temnou minulost, ale žádný duch ani jiné nadpřirozeno.
„Teď tam ale někdo je! Přísahám!“
„My vám věříme a pokusíme se něco zjistit, ale mám dojem, že bychom měli raději přeparkovat na odlehlém místě,“ zamumlal Dean, kterému ty pohledy, co po něm začaly lidé vrhat, nebyly zrovna příjemné.
„Máš pravdu,“ souhlasil Sam a všichni tři nasedli do auta.
„Zmizni vražedkyně!“ ozval se výkřik a někdo po Katie hodil kámen.
Ta se včas skryla a tak kámen narazil do plechu.
„Hej. Jedna věc je chovat se nepřátelský k mé osobě a druhá k mému autu!“
„Táhněte pryč!“ ozval se znovu ten hlas a hodil po nich další kámen, který je tentokrát těsně minul.
„No. Nebude to tu žádná sranda,“ zavrčel Dean a potom vyjeli.
Jakmile zmizeli v temné uličce, do popředí se prodrala asi 8 letá dívenka, které žnuly oči.
„Vždycky je na vás spolehnutí Same a Deane Winchesterovi.“
Potom se obrátila k stojícím lidem a přikázala jim.
„Pokleknete lidé!“
Všichni naráz poklekli a sklonili hlavy.
„Modlete se!“ její dětský hlas se rozléhal daleko.
„Bud k nám milosrdná, veď nás, hlídej nás!“
Lidé tohoto města. Modlete se ke me, uctívejte me a já vám slibuji, že vám splním vaše nejskrytější touhy!“
„Slava Lilith! Sláva Lilith!“ začali křičet.
Lilith neboť to byla ona, se zasmála.
„Miluji toto město!“

oooo aaaano ano aj lilith je na scene a to divne chovanie chalanov...hmmm:D
a toto bola dobra veta:

citácia :

Chováš se jak nějaký pedantský učitel, co jed ese svým žákem poprvé v autoškole.“

Etiie: Takže mám pokračovat?

Mason určite pokračuj táto poviedka ma hned zaujala. najprv to o tom dome a knihe a ako sa tam Dean a Sam hádali to bolo super
a ze je za tým Lilith rozho dol zvedavá čo bude dalej

vyzerá to na skvelú zápletku to s tou knihou je fakt super že priania a lilith na scéne a ten druhý démon a ako ju uctievali to nebude nejaké priateľské mesto a chalani boli vážne trochu divný že by to súviselo s tým dievčaťom skrátka vyzerá to super som zvedavá ako to bude pokračovať

wiktoriano: Děkuji za projevenou důvěru a doufám, že u toho vydržíš :-)
Lentilka:To teda nebude a ta mladá žena do děje ještě zasahne a Lilith... všichni známe Lilith

Wow! Ako rýchlo nová poviedka supeeer ...ty kokos som to začala čítať a úplne ako z nejakého hororu je ten príbeh noo a potom naši brothers sa mi páči ako Sam stále upozorňuje Deana ako keby Sam bol ten starší ha no takže Dean sa mi hrooozne lúbi je to zase ten náš starý Dean ha len sa tam to dievča ukázalo a samozrejme Dean už je v obláčikoch he som zvedavá či bude aj niečo viac medzi nimi noo a koniec no kokso že Sláva Lilith tá čubka sa zase privterila jaj toto vyzerá riadne hustééé takže sa veľmi teším na ďalšiu časť skutočne opäť skvelá práca P.S. Dúfam , že ani v tejto poviedke nebude chýbať torturing Dean

Sonig: je tam Lilith takže co myslíš, ale ona nebude jediná, co ho bude mučit. ovšem nejsem si jistý, jestli to mučení sem vubec můžu napsat

A máme tu další část.

Dean zaparkoval na odlehlém místě.
„Tohle se mi tedy ještě nestalo. Už jsem zažil všelijaké lidi, ale tohle přehánějí, copak jsem tady až tak slavný?“
„Nerad ti tom připomínám, ale oni se takhle nechovali kvůli nám, chovali se kvůli ní,“ ozval se Sam trochu naštvaně a ukázal na odívku, která byla bledá.
„Co tě pořád bere, Same. Z něčeho jí obvinují, ale jak si slyšel je v tom nevinně.
Sam Deana odtáhl o kus dál.
„Ty jí věříš?“
„No jistě. Jak by mohla tak mladá a krásná žena udělat, něco takového.“
„Deane! Vzpamatuj se! Vždyť je skoro o polovinu mladší!“
„Klídek Same. Já se jí nechystám přehnout přes to auto a…“
„To už by stačilo. Copak ti nepřijde divné, jak se chováš?“
„Dej mi pokoj. Chovám se úplně normálně. To se ti chováš, jako upjatá Stepfordská panička. Teď jestli dovolíš…,“ Dean přešel ke kufru auto.
„Snad to nechceš vytahovat před ní?“
„To jí mám jako svázat s otočit jí. Ona je s námi Same, tak už to pochop,“ a poté se od něho Dean odvrátit a začal si prozpěvovat nějakou písničku, písničku, která nebyla zrovna slušná. Sam měl znovu nutkání ho napomenout, jako by ho k tomu něco nutilo, ale zabránila tomu ta dívka.
„Opravdu jsem vám nechtěla způsobit žádné problémy. Netušila jsem, že mě lidé v tomto městě až tak nenávidí.“
„To je v poho. My už to nějak zvládneme,“ mávl Dean rukou a pak z kufru vyndal dva obleky.
„Nechci být dotěrná, ale vy jdete na ples?!“
Dean se zasmál a pak plácnul Sama do zad.
„Slyšel jsi to brácho? Jestli prý nejdeme na ples!“
„Deane. Já si vážně nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad.
„Ser už na to Same,“ Dean mu hodil oblek.
„Chcete říct, že se převlíkáte za agenty a snažíte se zjistit, co nejvíc?“
Dean si rukou zaťukal na čelo.
„Bože. Na to, že je tak pěkná je i dost chytrá. Je to podle situace, ale agenti FBI většinou zaberou.
„Chcete mi tvrdit, že vás nikdo v tomhle obleku nepozná, ti lidé vás viděli.“
„Žádné strachy. Šaty dělají člověka. Škoda, že jsem ti nevzal nějaké šaty, vynikl by ti v nich tvůj zadek.“
„No tak Same obleč se. Času je málo a práce je hodně.“
„A co chceš dělat s ní?“ chtěl vědět Sam, který se převlékl.
Dean přistoupil ke Katie.
Ona tady na nás počká viď, že ano beruško?“
„Já nejsem beruška. Nemohla bych jít s vámi?“
„To nejde. Sorry kotě, ale to fakt nejde. Ovšem jestli chceš, můžeme pak zajít do baru. Tam se trochu pobavíme a pak se uvidí…,“ naklonil se k ní a chtěl jí šáhnout na zadek, ale ona ho zadržela.
„Myslím, že tady počkám. Budu doufat, že se vám nic nestane, protože bych svého bratra, sestřenku a přítele, který už tedy není mým přítelem…,“ dodala rychle, když si všimla, že se Deanovi protáhl jeho obličej.
„To je dobře. No tak Same. Jsi už hotový?!“ zeptal se svého bratra a poté si do úst strčil kyselý šťovík a začal ho žvýkat.
Po chvilce ho vyplivnul.
„Chtělo by to pořádné pivo!“
„Jsem připravený. Můžeme jít.“
„Už taky bylo načase. Takže zůstaň tady, nikam nechoď, starej se o mého miláčka, my se za chvilku vrátíme a zcela určitě budeme mít nějaké ty informace o tvém bratrovi, a ehm… ex příteli,“ poté jí poslal vzduchem pusu a odešel se Samem do města.
„Vedeš si zatím velmi dobře,“ ozval se za ní dívčí hlas.
Katie sebou škubla a pomalu se otočila.
„Má paní,“ v jejím hlase zaznívala úcta a chtěla sklonit hlavu, ale Lilith jí zadržela.
„Toho jsem si dneska užila až až.
„Myslíte, že je to moudré. Chovají se trochu divně.“
Lilith se usmála, ale rozhodne to nebyl přátelský úsměv.
„Máš dar Katie. Měla by sis ho vážit.“
„Já vím. Stále doufám, že se mi to splní!“
Lilith jí položila ruku na rameno.
„Tím si buď jistá. Ty a já chceme pro tohle město to nejlepší, a co se týče jejich chování, jen jsem jim splnila jejich tajné přání.
„Jak to myslíte má paní?“
„Neříkej mi má paní, připadám si přitom tak stará.“
„A jak ti mám tedy říkat?“
„Říkej mi Bohyně! Ano to se mi líbí!“
„Jak si přeješ Bohyně.“
„Tak se mi to líbí,“ zašeptala Lilith a pak jí položila svojí dlaň na tvář.
Katie sebou malinko škubla.
Lilith tam svou dlaň chvíli držela a když jí dala pryč řekla.
„Vezmeš tuhle dívku do zámku a splníš jí její nejskrytější touhy, rozumíš mi?“
„Já mám tady hlídat auto.“
„Neměj strach. O to se postarám já. Ty vezmi tu dívku do zámku.
Víš přece, že čím dřív to splníš, tím rychleji se vyplní tvá skrytá touha.“
„Ano Bohyně. Vykonám, co mi přikážeš a potom odešla, v ruce držela fotku asi 15 leté dívky.“
Lilith se uvelebila na sedadle.
„Musím uznat, že to není vůbec špatné auto. Zatroubila a pak se zasmála.
„Kdo by to čekal. No u Deana mě to zas tak nepřekvapuje, čekala jsem, že bude uvnitř svého já doopravdy toužit potom, aby mu bylo věčných sedmnáct, ale Sam překvapil.
Vážně jsem nečekala, že jeho největší touhou je se usadit, zpomalit svůj život, stát se učitelem, vést v podstatně nudný, upjatý život.“
Lilith se znovu rozesmála a její smích hluboký a děsivý, vyplašil všechny ptáky.

„Tak Sama. Až přijdeme do toho domu, musíš slušně pozdravit.“
„Vím, co mám dělat Deane. Nedělám to poprvé.“
„tím jsem si jistý, ale raději moc nemluv a nech to na me.“
Já jsem si jistý, že to zvládnu.“
„No tak brácho. Přece bys mi neodporoval. Nezapomeň, že já jsem tady ten starší.“
„To ti nikdo neupírá, ale nemyslím si, že by si byl teď ve stavu…“
„Co… co… co máš za problém? Můžeme to vyřešit teď a tady!“ Dean si vyhrnul rukávy.
Lidé se zastavili a zírali na ně.
Na tohle nemám čas. Přestaň se chovat jako malé děcko!“
„Já, že se chovám jako malé děcko, já, že se chovám jako malé děcko, tak pojď, něco mi ukaž ty dospělou!“ Dean do něho strčil.
„Deane! Přestaň se vážně chovat jako malej, co to s tebou je?!“
„Se mnou? Já jsem v absolutní pohodě, mám rád ženský, a abys věděl Katie pro me není vůbec stará, naopak je ještě o rok starší než já.
„říkal jsem ti přece, že…, počkat, cos to teď řekl?“
„Aby ses začal chovat jako chlap a vyříkali si to hned ted a tady,“ vyhrnul si i druhý rukáv, ale nezdálo se, že by se Sam chtěl prát.Ne. říkal jsi, že je ještě o rok starší než ty..“
„A co? Vždyť je to pravda a teď boj! Boj!“ Dean kolem něho začal poskakovat.
Sam se zachmuřil. Už delší dobu na sobe pozoroval něco divného, jako by se s ním a především s Deanem něco stalo. Začalo to v okamžiku, kdy k nim přiběhla ta dívka.
„No tak dělej! Přece se nenecháš prosit!“ Dean si svlékl sako.
Sam si ho nevšímal.
Něco nebo někdo na ně nějak působí a oni se chovají divně. Bylo to jako, kdyby někdo chtěl, aby se o tom zámku doslechli, aby sem přijeli, ale kdo a proč?!“ Dean ho udeřil do paže.
„No tak dělej ty srabe! Přece tady nebude tancovat do nekonečna!“
Sam ho však nevnímal, protože za lidmi zahlédnul malou holčičku.
Na tom by nebylo zas tak nic divného, ale tahle holčička měla v očích jistý třpyt, třpyt, který už viděl několikrát… Lilith! Došlo mu.
„Tak co bude ty srákotko?!“
Sam Deana chytil za ruku.
„Je to Lilith! Ona je tady ve městě a nějak ovlivnila naše chování!“
„To je pro tebe typické! Vždycky se za někoho schováváš. Máš problém?!“
„Deane, poslouchej me! Za tímhle vším je Lilith!“
„Dej mi s ní pokoj ty zbabělce!“
Sam neměl čas se s ním dohadovat, chtěl se k ní rozeběhnout, ale v tu chvíli spatřil Katie jak kráčí po boku nějaké 15- leté dívky.
„deane! Tamhle je Katie!
„To je nesmysl! Ta je přece u auta a tak už pojď moje pěsti jsou na tebe nachystané!“
„Musíme za nimi! Pohni sebou!“ Sam se rozeběhl a volal přitom.
Katie! Slyšíš me Katie?!“
Ona ho slyšela a zrychlila s tou dívkou krok, který přešel do klusu a následně do behu.
„Počkej! Musíme si promluvit!“ zakřičel Sam, ale marně.
„Hej! Tys měla hlídat moje auto! Počkat můžu vlastně řídit? Jo už je mi sedmnáct!“
Dean se rozeběhl za Samem a za chvilku ho dohnal.
„Kam to s ní jde. Tedy jestli je lesbička…“
„Ježíši Deane! Tohle teď nebudeme probírat!“ Musíme za nimi, nesmíme je ztratit.“
„Katie! Katie no tak zastav!“ volal na ní, ale ona nezastavila, velmi hbitě přelezla ten plot, co byl kolem toho zámku.
„Myslím, že bych ho mel podlézt,“ ozval se Dean, ale Sam ho popostrčil a tak ten plot nakonec rychle přelezli a běželi dál za Katie.
Katie vběhla dovnitř a oni jí následovali.Je tam tma. já nemám rád tmu,“ postěžoval si Dean.
„Bože Deane. Kolik ti je?!“
„No sedmnáct, ale neznamená, že se nemůžu bát tmy!“
Sam potřásl hlavou, ale raději to nijak nekomentoval.
„Katie kde jsi? Nechceme ti ublížit!“
„Tak to mluv za sebe! Ona opustila mého miláčka!“
„Katie no tak. Vím, že se tady něco děje. Chci si jen promluvit!“
„Nemůžu! Bohyně by se hněvala!“
„Bohyně?! To není žádná bohyně!“
Dean škrtl zapalovačem.
„Fuj tady je ale pavučin, copak nikdy neslyšeli o uklizečce, třeba takové univerzální?!“
„Mohl by si na chvilku zmlknout?!“ Snažím se jí najít!“
Dean se nafoukl.
Sam očima prohledal, co se dalo, ale nikde jí neviděl.
„Musíme jít dál,“ otočil se k Deanovi.
„No když to musí být, ale víš myslím, že máme problém.
„Co je? Myslíš, že tu jsou démoni?!“
„Démoni? Leda v mých kalhotách! Chce se mi čurat!“
„Deane! Co je to s tebou?! Blesklo Samovi hlavou.
„Musíš chvilku vydržet!“
„No dlouho už to neudržím… hele támhle něco je,“ Dean se rozeběhl ke komodě, na které bylo něco položené.
„Nedotýkej se toho!“
„Kniha skrytých touh,“ přečetl Dean a pak jí otevřel.
„Zavři ji!“ zaječel Sam, který měl z toho divný pocit.
Dean však otočil na druhou stránku.
„Tvojí nejskrytější touhou je…,“ začal číst a čím víc četl tím víc se u něho zhmotňoval černý stín.
„Jdi odtamtud pryč!“ zařval Sam, ale Dean ho nevnímal, Sam běžel ze všech sil, ale stejně přišel pozdě, ten stín se kolem Deana náhle obalil a o chvilku později se s ním vcucnul do knihy.
„Deane!“ Sam k té knize přiskočil.
„Tvojí nejskrytější touhou je…,“ začal číst a po chvilce začal kolem něho vířit práh a nakonec ho ta kniha také vcucla a zapalovač spadl na zem a zhasnul a zámek se ponořil do tmy.

No. Je zřejme, že se rahle povídka neujala. Asi nejsem spisovatel pro široké masy. Je to škoda psala se mi dobře, ale co nadělám.
Rád jsem napsal těch pět povídek, ale zřejme nepíšu tak, aby to zaujalo širokou masu. Mejte se tu hezky...

To snad nemyslíš vážně?! Teď jsem se do toho dostala a očekávám pokračování!!!!!!!!!!!!!!!

Tauria:Ano myslím. Když mé dve části přečetlo jen osm lidí, něco to asi znamená. bez komentařů bych se ještě obešel i když me motivují, ale 8 přečtení je vážne málo. I když možná bych to sem měl vkládat jednou týdne nebo za 14 dní, co myslíte?

Mason napísal:

Sonig: je tam Lilith takže co myslíš, ale ona nebude jediná, co ho bude mučit. ovšem nejsem si jistý, jestli to mučení sem vubec můžu napsat

ÁÁ ja už sa teším samozrejme , že môžeš také mučenie napísať ha hurááá..
Oki teraz k ďalším častiam boli až dve , čo bolo super ...OMG obidvoch ich vcucla tá kniha tak to bude velmi zaujímavé to dievča , čo s nimi bolo je zlé ja som tušila , že niečo má zalubom a Lilith sa mi páčila v Impale he , že trúbila, si ju živo predstavujem pri tom a potom ako si to vymyslel s tým , že Dean si želal ,aby mal sedemnásť a Sam aby žil normálny život takže preto boli obaja taký zvlášny hlavne Sam s tým jeho napomínaním fúú som len kukala , že ako si to úžasne vymyslel , no ale ten koniec ma dorazil ani sa táto poviedka poriadne nezačala a už takáto akcia úplne perfektne to vyzeráááá strašne moooc sa teším na ďalšiu časť fakt excelentná práca

Sonig: No popravde nevím, jestli dokážu psát dál. Možná tak jednou týdne nebo za čtrnáct dnů...

Sam otevřel oči. Hlava mu třeštila, svaly ho bolely, měl dojem, jako by ho převálcoval kombajn.
Rozhlédl se kolem sebe. Byl na nějaké zelené louce.
Vstal a oprášil si své oblečení.
„Kde se to ocitl? Je tohle snad nějaký svět uvnitř té knihy?“
„Same? Same, jsi Okey?!“ donesl se k němu Deanův hlas.
„Deane. Ty jsi tady taky,“ na jeho hlase bylo znát úleva.
„No jasně. Kde bych jako měl být?“
„Pamatuješ si, co se stalo?“
„Jo. Vcucla me nějaká pitomá kniha a tys na me ječel, jako Pavarotti.“
„Deane! Mluvím vážně.“
„Vždyť já taky. Choval ses jako by u té knihy bylo bůhvíco špatného a my jsme zatím…,“ zarazil se.
„Počkat! Tohle místo já poznávám. Už jsem ho sice neviděl pár let, ale myslím, že je to ono.“
Sam k němu přistoupil.
„Vysvětlíš mi laskavě, o čem to mluvíš?“
Uvolni s trochu Sammy, mimochodem legrační zkomolenina.“
„Přijdu ti snad vysmátý?“
„Víš co? Někde tady bych mel mít schovaného Jointa. Nechával jsem si ho tady a vždycky, když jsem se vrátil…“
„Deane! Vnímáš me?!“
„Jasně, že tě vnímám,“ odtušil nepřítomně a potom udělal několik kroku vpřed a vzápětí se pro něco shýbnul.
Sam se raději ani nezeptal, vlastně ani nemusel.
Dean se k němu otočil a on viděl v jeho ruce kroutící s žížalu.
„Vždycky jsem je měl rád,“ zamumlal a pak si jí strčil do pusy.
„Deane! Žížaly se přece nejedí.
„Co tady děláte? Tohle je soukromý pozemek,“ ozval se za nimi zničehonic zvučný mužský hlas.
Samovi se na několik vteřin zastavilo srdce. Ten hlas poznal. Zněl ještě docela mladě, ale nebylo pochyb.
Dean ho taky zřejmě poznal, protože se rozzářil, otočil, ale než mohl cokoliv říct, Sam ho nenápadně kopnul do kolene.
Dean zaúpěl, ale mlčel.
„Ptám se vás znovu, co tady chcete?“
Sam se otočil a hleděl do tváře svého otce Johna Winchestera.“
Málem se neovládnul a vykřikl táto.
„Jenom jsme zabloudili. Omlouváme se, jestli jsme vám narušili vaše soukromí.
John, který si je prohlížel, mávl rukou.
„To je v pořádku. Člověk jen musí být opatrný. Neznáme se odněkud?“
„Myslím, že ne. Jsme tu teprve krátce, že ano Marku.
„Jmenuji se d…, jo jasně. Jsme takoví dva turisti, co zabloudili.“
John se pousmál. S tím vám můžu pomoct, ale nedoporučoval bych vám, abyste teď pokračovali v cestě.“
„Proč tati?“ chtělo se Samovi vykřiknout, ale znovu se ovládl.
„Proč si to myslíte…,“ bylo tak těžké předstírat, že neví, jak se jeho otec jmenuje, ale nesměli se prozradit, možná je to od Lilith nějaký podlý trik a ona jen čeká na jejich chybu.
„Omlouvám se. Jmenuji se John Winchester a nedoporučuji vám v pokračování, jelikož za chvíli začne pršet:“
Dean, který se ošil se podíval na oblohu, nebyl na ní ani mráček.
„Je vašemu příteli něco?“
„No. Má jenom trochu hlad, ale tím samozřejmě nemyslím, že bychom vás…“
„No. Jestli nebudete proti, rád bych vás pozval k sobe domu. Mary bude jistě ráda. Z mnoha důvodu se k nám sousedi zrovna nehrnou,“ John mluvil s pevným hlasem, ale Sam přesto v jeho hlase postřehl naznak smutku.
„Mary je vaše paní?“
„Ano. Moje milovaná žena a matka mých dvou synu. V Johnových očích se objevil záblesk hrdosti splývající s něhou.
„Jmenují se Dean a Sam. Sam se narodil teprve nedávno, ale popravdě mám dojem, že až vyroste, bude to pěkné kvítko.“
Sam maličko zrudl, ale John si toho nevšiml.
„Jste si jistý, že bude dnes pršet?“
John pohlédl na oblohu.
„Dnes bude bouře. Veřte mi.“
„Tak dobře. Pokud pro nás budete mít nějaké místo ke spaní…“
„Nějaké se určitě najde. Jakže se jmenujete?“
„Sa…, Jack a tohle můj bratr Marek.“
„Vypadáte na slušné lidi. Těch je v tuhle dobu dost málo,“ zamumlal John spíše pro sebe a pak se vydal k domu.
Oba dva ho následovali.
„Ty vole Same! To je táta! Co tady dělá? Nemá být mrtvej?!“
„Deane! Myslím, že jsme v minulosti, že ať je ta kniha cokoliv, přenesla nás do minulosti, do chvíli než….,“
„Než co? No tak nebuď brzda.“
„Koho nám to vedeš, Johne?“ otázala se mladá, krasná žena, která v náručí držela miminko.
„Mami!“ Sam měl sto chutí se k ní rozeběhnout, obejmout jí, ale ovládl se.
„Jsou to asi nějací studenti na vandru a tak trochu zabloudili. Jmenují se Jack a Mark a jsou to bratři.
Mary se pousmála a byl to hřejivý úsměv.
„Tak bratři? Stejně jako můj malý Sammy a jeho bráška Dean,“ vedle Mary se objevil chlapeček, který se jí držel a ve tváři měl vepsanou ostýchavost.
„No jen pojďte dál. I když to tak nevypadá, dnes v noci bude pršet a nikdo nechce, abyste zmokli.“
„Tak tedy děkujeme,“ Dean a Sam vstoupili dovnitř.
Na obloze se objevil dlouhý černý mrak, skrz kterého zářily žluté oči.

Taková superpovídka a tys ji chtěl utnout?! no teda jako neeeeeee ať tě to ani nenapdne!!!!!!!!!!! čekám další pokračování co nejdřív

Tauria. Další bude bud dnes či zítra. Rozhoduji se mezi tímhle a další části Posledního boje.

Ty kokos no nech sa prepadnem to je úžasné tá kniha ja som čakala , že tam bude neviem ani čo som čakala ,ale toto ma skutočne prekvapilo , že návrat do minulosti woooow a John bože si neviem ani len predstaviť ako to museli prežívať ,aby sa neprezradili a potom aj Mary a čo ma dorazilo bolo , že aj malý Sammy a Dean joj , keď si to predstavím takých malinkých juj krásny drobci + už dospelý fešáci teda u mňa hlavne Dean he noo proste toto je čoraz lepšie a úžasnejšie fúúú úplne som mimo fakt perfektná poviedka a aký je John milý a všetko supeeer ,ale potom ten koniec noooo KOKSO toto je úžasnéé ááá ja už sa teším na ďalšiu časť dúfam , že bude čo najrýchlejšie

OMG SUPERRR

Sonig. No pokud se nestane něco nepředvidatelného, další část by měla být zítra. ani nevíš, jak si vážím toho, že píšeš aktuální komenty. Dovedu si představit, že musí být docela vyčerpavající, ale moc děkuji.

dohonila som zmeškané takže lilith chce oslovenie bohyňa mrcha jedna a ako všetkých ovláda prostredníctvom tých prianí super že sam to prekukol a dean bol fantastický ako sa chcel byť a skákal okolo neho a potom tie jeho reči o Kate no a kniha ich vcucla tak to som nečkala že oboch kto ich teraz bude zachraňovať z toho sveta kde sa ocitli lebo pochybujem že je to minulosť aj keď to bolo fakt skvelé že je tam John a Mary a oni keď boli malí a ako sa museli premáhať aby im tam neskočili okolo krku a tie Deanove hlášky ako chcel toho červíka zjesť ja ho fakt žeriem ako sedemnásť ročného je fantastický boli to skvelé pokračovanie ten príbeh je super strašne sa mi páči som zvedavá ako sa to vyvinie a čo bude ďalej keď to teraz vyzerá že aj žltoočko je na scéne

Pro všechny fanynky mučení. Dnes nebo zítra na to dojde, připrevte si kapesníky

Lilth vstoupila do toho zámku, ale viděla tam jen Katie. Katie, která se tiskla ke zdi.
„Kde jsou?!“ osopila se na ní a v očích se jí nebezpečně zablýsklo.
Katie padla na kolena.
„Nezlob se Bohyně. Já jsem nemohla nic dělat.“
„Tak nemohla?“ Lilith každé to slovo vyslovovala pomalu a pečlivě.
„Musela jsem se před nimi schovat.“
„Me je jedno, co jsi musela! Dala jsem ti jasný rozkaz!“
„Prosím! Udělala jsem chybu a moc se omlouvám, ale on mi chtěl ublížit a potom ta kniha…“
Lilith, která jí chtěla přirazit ke zdi zpozorněla.
„Co se s ní stalo? Myslíš si snad, že si ze me budeš dělat legraci?!“ její prst se zapíchl do Katiena čela a ta zavřískla.
„Prosím! Neubližujte mi! Ta kniha je pohltila!“
„To je nemožné! Tu knihu ovládám já! Ty si se připadala na jejich stranu, že ano?!“
„Ne Bohyně! Já přísahám! Jsem tu jen pro vás! Ten starší, trochu divný tu knihu prostě otevřel a něco řekl.
„Co řekl?!“
„Nevím. Byla jsem moc daleko…,“ Lilith jí pohybem prstů zvedla do výšky.
„Zkus si vzpomenout!“
„Já nevím! Opravdu se snažím, ale…,“ její další slova zanikla v řevu, který vycházel z jejích úst, protože Lilith točila svým prstem dokola a jí to přišlo, jako by jí do hrudi bodalo tisíc jehel.
„Tak už si vzpomínáš?!“ chtěla vědět Lilith, kterou její křik nechával absolutně klidnou.
„Já se opravdu snažím, ale byla jsem příliš daleko…, prosím…,“ opět nemohla dál pokračovat, protože jí Lilith pro změnu zabodla svůj prst do čela a vzápětí Katie začala z nosu vytékat krev.
„Zkus to znovu! Namáhej si trochu svůj lidský mozeček,“ a poté přitlačila a Katie začala třeštit hlava, hučet v uších, oči jí pálily a ta krev nepřestávala vytékat.
Měla jsi sem dovést tu holku, ale místo toho ta kniha pohltila ty dva, ale jak to? Jak se to stalo, co říkali, co dělali?!“
„Bohyne…, Bohyně…, už si vzpomínám…,“ vzlykala Katie, která byla ještě stále přišpendlena k té stěně.
„vida jak to šlo. Mluv!“
„Ten, který si říká Dean tu knihu otevřel a…,“ Katie zmlkla.
„Pokračuj! Je mi nějak divně…,“ zamumlala.
No jenom pokračuj! To jistě přejde!“
„Přečetl nějaký nápis. Myslím, že to bylo, co je tvojí nejskrytější touhou a poté se u něho zhmotnil jakýsi černý stín, který ho pohltil a ten druhý…,“ Katie se zatočila hlava, nohy už skoro necítila, ale Lilith jí přinutila stát.
„No tal! Proč o tak dlouho trvá?!“
Ten druhý myslím, že se jmenuje Sam na toho Deana křičel, ale ten ho neposlouchal, a když ho vcucla ta kniha, Sam k ní přiskočil, přečetl to samé a poté ho ta kniha také vcucla,“ Katie zavrávorala.
Lilith netrpělivě mávla rukou a Katie přestala téct krev a zmizela i bolest hlavy.
„Dojdi pro tu holku a už to nezkaž!“
„Ano Bohyně! Myslíš, že se dostali na stejné místo, jako můj bratr, má sestřenice a můj bývalý přítel.
„O bývalý. Vy lidé jste tak rozkošní. Nejraději bych z vás všech servala kůži, protože nosit kožešinu z lidských kůží je dnes cool!“
„Ano Bohyně!“ přikývla souhlasně Katie a odešla.
„Hlupáci. Je to až nechutně snadné,“ zavrčela a pak přistoupila k té knize.
„Jak se to mohlo stát. Já tě ovládám! Já ti nařizuji a rozhodne jsem ti nenařídila, aby si ty dva pohltila!“ pokusila se jí otevřít, ale ať se snažila sebevíc, nepodařilo se jí to, nepomohlo bodání, mrsknutí o zed, zadupání, otevírání vším čeho byla schopna, nic se nestalo, ta kniha zůstala zavřená.
„To není možné! On už je mrtvý! Je mrtvý ty pitomá kniho! Tvůj pán Zlutoočko je mrtvý! Teď jsem tvá paní já!“ stále se však nic nezměnilo a ona malinko znejistěla.
„Co když není tak úplně mrtvý, co když žije svým způsobem přes tuto knihu a byl to on, kdo vtáhl ty dva?!“
Prudce potřásla hlavou.
Byl to nesmysl! Ona je nyní ta nejmocnější, ona ovládá všechny ty lidi kolem, tak proč se ta kniha neotevře, proč jí neřekne, kde Dean a Sam jsou?!
Mávla rukou a ta kniha začala hořet. Ústa se jí zvlnily ve vítězný úsměv. Ten však rychle zmizel, protože kniha přestala hořet.
„To není možné! Já jsem Lilith! Me nic neodporuje! Me nic neodporuje! Křičela a bušila do té knihy, ale bylo to marné. Ta kniha se otevře jen svému majiteli, to znamenalo, že žlutooko musí být někde naživu, ale kde, kde jsou Winchesterovi?!