Skryté touhy

Lentilka: No doufal jsem, že to bude trochu děsivé.
Jinak. Až tohle dopíšu, bude to moje poslední povídka.

Tak a máme tu další

Oba dva šli městem. Mířili na hřbitov.
Kolem nich projížděla auta a Dean jen skřípal zubami.
„Malá procházka, ještě nikomu neuškodila,“ pousmál se Sam.
„Me to tedy moc vtipné nepřijde. Oni si vozí zadky a my se musíme plahočit pešky.“
„Vždyť je to jen kousek.“
„O to tady vůbec nejde. Jde tady o ten princip…, Dean se zamyslel a pak pokračoval.
„Vidím to tak, že si nějaké auto vypůjčím.“
„Tak na to tedy zapomeň!“
„jenom na pár hodin, pak jim ho nejspíš vrátím.“
„Proboha Deane. Chceš snad, aby se o tom dozvěděl Rektor mé školy?!“
„No tak se otoč a předstírej, že me neznáš, máš v tom přece praxi.“
„Přestaň s tím. Nejsme žádní zloději a ani s tím začínat nebudeme.
Dean na to nic neřekl. Pootočil hlavu.
„Tamhle to není špatné,. Mám dojem, že jsem ho dokonce i viděl v té své vizi, nebo co to bylo.“
„Přestaneš s tím?! Na ten hřbitov to je kousek.“
„Nevaž se, odvaž se, to ti nic neříká, co?!“
Sam otevřel ústa, ale v tu chvíli se k nim doneslo.
„Jste Sam a Dean Winchesterovi?“
„Ano. Nejsme však manželé, jak si někteří lidé myslí. Jsme bráchové.“
„Já vím,“ přikývla Katie neboť to byla ona.
„Co by sis ráda?“ zeptal se jí Dean, který jí mezitím sjel pohledem od shora dolu.
„Nebyla vůbec špatná, ale na něco byla moc mladá.
„Potřebuji od vás pomoct.“
„V čem bychom ti mohli být nápomocní? Já jsem jen povaleč a Sammy je student.“
„Potřebuji, abyste mi pomohli najít bratra…,“ Katie byla zaskočena tím, že moc, kterou jí propůjčila bohyně, nefunguje.
Dean setřásl její ruku ze své.
„Ok. Mám rád ženské, ale nesmí být tak mladé a ty tu určitě nejsi proto, aby si nás sváděla a nebo se pletu?“
„Co…, cože?!“ zablekotala Katie, která tím byla úplně vyvedená z míry.
„Mělo to zapůsobit, na každého to působilo, vždyť to byl dar od Bohyně.
„Ok holka. Jestli nic jiného už nepotřebuješ, měli bychom pokračovat.“
„Počkejte! Potřebuji od vás pomoct! Můj bratr se ztratil.“
„To je mi líto, ale my nehledáme ztracené osoby,“ znělo to, až skoro chladne.
„Deane. Proč nepožádáš policii?“
Nechci s tím nic mít,“ Katie zas opět získala sebekontrolu.
„Jak to myslíš? Je jim jedno, že se ztratil člověk?!“
„Ne to ne. Říkají však, že je to jeho chyba, že tam šel.“
Sam se zatvářil nevěřícně.
„Tohle přece nemyslí vážně.
„Bohužel je to tak. Tvrdí, že tam vstoupil i přesto, že je před ním tabule, na které je napsáno, že tam nikdo nesmí.“
„kam nikam nesmí? No tak holka leze to z tebe jak chlupaté deky.“
Katie zrudla.
„Vstoupil do zámku, který je tam na konci,“ ukázala rukou do dálky a oba dva spatřili zámek, který byl obehnán drátěným oplocením.“
„Proč tomu tak je?!“
„No. Úřady tvrdí, že tam není bezpečno, že se ten zámek rozpadá, ale mezi lidi se povídá, Katie se k nim naklonila, že tam straší.“
Dean se zatvářil znuděně.
„Bože. Už zas ty duchové.“
„Ty mi nevěříš?! Pomozte mi prosím! Můj bratr se odtamtud ještě nevrátil a já se o něho bojím!“ upřela svůj pohled na Sama a v očích se jí třpytily slzy.
„Je nám líto, ale my už máme práci, že Same?!“
„No. Možná, že bychom se tam měli podívat.
„Jo? A co to tvoje? Musím to co nejdřív zjistit?“
„Jestli je to něco nadpřirozeného, tak to ještě chvíli vydrží, ale její bratr potřebuje pomoct.“
„Jak myslíš. Půjdeme do toho zámku.“
„Děkuji moc!“ Katie letmo políbila sama na tvář a otočila se.
Utřela si slzy, které si uměle vyvolala.

O deset minut později tam tedy došli.
„Nevstupujte na pozemek, který je za tím drátem, je to nebezpečné,“ četl Dean.
„No myslím, že bychom měli jít domů.“
„když už jsme tady, měli bychom pokračovat.“
„Vážně? Kde zůstalo? Co kdyby mě někdo viděl?
„Deane. Tady jde o lidský život. Jestli tam někdo je, musíme mu pomoct.
„Támhle je!“ vykřikla Katie a oba dva uviděli v jednom oknu světlo.
„Snaží se dostat ven, ale nemůže. Pomožte mu prosím!“ znovu začala popotahovat.“
„Můžeš tady zůstat Deane, ale já tam jejího bratra nenechám!“
„Půjdu s tebou. Jsem na ten zámek děsně zvědavý,“ promluvil Dean a upřel pohled na Katie, která ho vydržela.
Ona však zůstávala klidná. Věřila, že dokud slouží Bohyni, nemůže se jí nic stát.“Sam chtěl ten drát přelézt, ale v tu chvíli ho někdo chytil za krk.
„Necháš ho!“ Dean toho muže od Sama odtrhl, ale tomu muži zasvítily oči a mrštil s Deanem o zem.
Katie vykřikla a Sam se prudce otočil.
„Deane! Nech ho na pokoji!“ natáhl k tomu muži ruku, sám ani nevěděl proč.
Muž se uchechtl a chtěl k Samovi přiskočit, ale nemohl, jako by ze Sama něco vycházelo, cítil bolest na prsou, tlak, který se zvyšoval a Sam měl tu ruku stále nataženou a jeho oči se zužily.
„Přestaň s tím! Co jsi zač! Přestaň s tím!“ začal ten muž vřískat, pokusil se uhnout, ale jako by ho neviditelná síla přikovala na místě, nemohl se pohnout, nadechnout, cítil, že to v něm vře, jako by se něco snažila dostat na svobodu.
Proboha Same! Co to děláš?!“ zakřičel na něho Dean, ale on ho nevnímal, ve tváři mel vepsané soustředění a ruka mu stále mířila na toho muže, který ještě jednou zaječel a pak mu z úst vyletěl černý mrak, který se rozplynul ve vzduchu a ten muž se zřítil k zemi.
Sam nechal svojí ruku klesnout a oči měl zas normální.
„Co to doprdele bylo?!“
„Nevím. Prostě to ve me bylo, objevilo se to, cítil jsem, že mám natáhnout ruku vpřed, viděl jsi to…,!“
„Jasně, že jsem to viděl! Co to bylo?!“
„Nevím. Je ten muž mrtvý?!“ Sam se najednou cítil tak unavený.
„Myslím, že žije, ale tohle… tohle…,“ Dean nevěděl, jak to popsat.“
„Musíme si pospíšit,“ ozvala se katie, která se vzpamatovala.
„O ničem takovém se bohyně nezmiňovala, neřekla jí, že jeden z nich dokáže, vyhnat démona z člověka, jen tím, že na něho ukáže rukou…
Bohyně byla mocná, ale něco takového nikdy nepředvedla!
Je snad ten, co si říká Sam taky bůh, je snad mocnější, než bohyně?!“
„Hej! Vnímáš me?!“ Dean s ní zatřásl.
„Jistě, že ano. Pojďme. Někde tam je,“ zamumlala a pak do toho zámku vstoupila.
„Na té holce se mi něco nezdá,“ zavrčel Dean.
„Je jenom vyděšená. Bože nevím, jak je to možné, ale byl jsem to já…“
„Na hotelu si o tom budeme muset promluvit.“
Sam přikývl a oba dva do toho zámku vstoupili.
U vchodu se objevil Žlutoočko.
„Jde ti to výborně Same! Jsem na tebe tak hrdý!“ a poté zas zmizel.

skvelé to Deanovo požičiavanie auta a kati už sa tam objavila ale to že na nich to kúzlo nepôsobilo je divné hlavne na Deana a Sam sa ako ochotne podujal pomocť chýbajú im tie ich roky praxe no ale sam sa ukázal a hneď tak zhurta že vymietol démona a žltoočko opäť sa tam mihol bolo to super skvelé som zvedavá čo bude až vojdú do vnútra

Mason super. tak Dean si chcel požičať auto, A katie sa nejako moc snaží. A sam silnejší od Lilith. tak to sa dalo očakávať.
A prečo bude toto tvoja posledná poviedka?

uzasné som prečítala dve časti naraz a nevedela sa od toho odtrhnút.
ten prípad s duchom na cintoríne vyzeralo to zaujímavo.
Deanovo pozičiavanie auta sa mi tiez páčilo a Sam vymietol demona super poviedka som zvedavá čo bude dalej

str8tkingNo poslední, co asi napíšu. Nejsem si totiž jistý, kdy jí přesne dokončím a zda mám začít psát jinou, když budu asi tři týdny kvůli operaci neschopný psát.
Jinak všem moc děkuji a slibuji, že to co se stane v tom zámkiu, se vám bude určitě líbit

co ty? co ides? co ti budu robit? cem pm od teba:(

Já asi tuhle povídku asi přestanu psat a nrbo se přestanu koukat na SN

Mason a to prečo to oboje nestihneš?

Ne. Kdykoliv něco napíšu, něco podobného se objeví v další epizode. Já vím náhoda, ale je to divné

ale ved to je super ved potom uvazuješ ako tvorcovia.
ja som sa napríklad nikdy tak netrafila alebo mozno len 1-2 krát

Já už petkrát za sebou:-)
Kdyby to nebylo natočeno několik týdnů předtím, řekl bych, že si půjčujou nápady ode me:-)

mason..co ty vies co za "zbrane" oni maju i mne sa stalo ze z mojich poviedok sa cosi v spn udialo...a je viacero autorov tu na fore co to samy povedali taze...ktovie co za spionov tu mame

Ettie: No v tom případe by nám mel zaplatit, ale já nic nedostal, vy ano?

Dean se zastavil několik metrů ode dveří. Rozhlédl se kolem sebe.
„Co se děje?!“ zeptal se Sam, který se také zastavil.
„Já ti nevím, ale mám pocit, jako bych už tady někdy byl:“
„Nikdy jsme tady nebyli, ale souhlasím, mám stejný dojem.
„Pojďte prosím za mnou,“ požádala je Katie, která byla maličko nervózní. Přišlo jí, že její Bohyně nemá dobrou náladu a tak jí nechtěla zklamat.
„Proč má dojem, že nám ta holka něco tají.“
„No tak Deane. Má jenom strach o svého bratra, nejspíš je někde uvězněný.“
„Jestli to tak je, proč nevolá o pomoc, proč ona nevolá jeho jméno?!“
„Třeba usnul anebo už je unavený…“
Dean mu zastříhal prsty u obličeje.
„Prober se brácho. Víš jak blbe to zní?!“
„Pomoc! Pomozte mi někdo!“ donesl se k nim zepředu zoufalý mužský hlas.
„Nebuď tak podezíravý Deane,“ v Samove hlase zazněla výčitky a on se pak vydal dopředu.
„Nemůžu za to, že tohle všechno nějak smrdí. Prostě ten pocit, že jsem tady byl je moc silný a ta holka v tom hraje svojí roli.“
„Najdeš me v zadu, zkusím mu pomoct,“ odvětil Sam, aniž by se zastavil.
„Počkej na me,“ Dean zrychlil krok a málem ho dohnal, ale během té rychlé chůze si povšimnul knihy, která ležela na stole.
Byla tlustá, plná pavučin, prostě kniha, které by si normálně nevšiml, ale v tuhle mu přišlo, že k ní prostě musí jít.
„Same, počkej! Tohle bys měl vidět.“
Sam se neochotně zastavil.
„Je to jenom kniha.“
„Tebe nezajímá kniha, chlapa, co studuje?!“
„Tak dobře. Kouknu se na ní,“ zavrčel Sam podrážděně a přistoupil k Deanovi.
„Je na ní hodně pavučin.“
„Ty máš tedy postřeh,“Dean foukl, jak nejvíc dokázal a oni spatřili nadpis.
„Kniha nejskrytějších touh.
Znovu se ozvalo zoufalé volání, ale tentokrát na něho ani jeden nereagoval.
„Možná, že bychom jí měli otevřít.“
„Nejsem si tím jist. Neměli bychom ho tam nechávat.“
„Však on tam ještě chvilku vydrží, tebe nezajímá, co se v té knize píše?!“
„Jistě, že zajímá, ale…“
„Ale co? Co je to s tebou? Od chvíle, co jsme potkali tu holku se chováš divně nebo to souvisí s tím, jak si zabil toho chlapa, pouhou rukou?!“
„Ne! Teda já nevím. Mám prostě pocit, že bychom u té knihy neměli být.“
„Je to jenom kniha anebo ti přijde, jako já nevím, rituální oltář?!“
„Přestaň s tím Deane. Otevřeme ji, koukneme se, co tam píšou a pak půjdeme zachránit, jejího bratra.“
„Ok. Já jí tedy otevřu,“ zamumlal Dean a pak jí otevřel.
„Tvojí nejskrytější touhou je, být zase tím, kým si byl.“
„Co to je?!“
„Říkal jsem, že je to nějaká divná kniha. Měli bychom jít.“
„V klidu Sammy. Zkusíme další stránku,“ Dean otočil další stránku, na které bylo to samé a na další a další.
„Tohle je fakt divné. Nechce se mi věřit, že na všech stránkách je napsaný tenhle nesmysl,“ Dean chtěl otočit další stránku, ale v tu chvíli se ozvalo.
„To už by stačilo!“ Dean se podíval před sebe a začal se smát.
„Lilith neboť to byla ona se zamračila, v očích se jí zablýsklo.
„Co si to dovoluješ?! Okamžitě od té knihy odstup!“
„Promiň! Moc se omlouvám, ale ty jsi dítě, dítě, které tady dupe nohama, tváří se jako kakabus!“.
„Já nejsem žádné dítě! Jmenuji se Lilith a jsem démonka!“
„Těší mě. Já jsem Dean, momentálně nezaměstnaný.“
„Varuji tě Deane. Jestli okamžitě od té knihy neodstoupíš, pocítíš můj hněv!“
Dean se znovu rozesmál.
„Fakt se omlouvám, ale na tak malé děcko jsi dost srandovní! Démonka?! Démonka!“ Dean se nepřestával smát.
„Takhle s bohyni nemluv!“ osopila se na něho Katie.
„Ok… ok, tak je to démonka nebo bohyně?!“
„Řekl sis o to,“ zavrčela Lilith a pak natáhla ruce vpřed, očekávala, že z nich vyšlehne smrtící blesk, ale nic se nestalo.
„To je jako všechno?!“
„To není možné! Jsem démonka a mám obrovskou moc!“ znovu natáhla ruce, ale zas se nic nestalo.
Dean, který se uklidnil, otočil další stránku.
„Hele! Je tady napsáno něco nového.
Lilith. Tvojí nejskrytější touhou je, být na chvilku malou, obyčejnou, lidskou holčičkou.“
„Ukaž!“ zavřískla Lilith a koukla se.
„To není pravda! Já nechci být malou, obyčejnou holčičkou! Já jsem démonka v lidském těle!“
Běž na stranu!“ Dean jí odstrčil.
„Je čas, přečetl
Co to má znamenat?!“ obrátil se na Sama.“
„To nemám tušení, ale měli bychom najít jejího bratra a…,“ dál nemohl pokračovat, protože se za ním a za Deanem vynořil velký černý stín, obalil je a vcucnul do knihy.
„Já nejsem mala obyčejná holčička, já jsem Lilith, já nejsem malá obyčejná holčička, já jsem Lilith,“ mumlala Lilith několikrát. Katie jí vyděšeně sledovala.
„Přines mi zrcadlo! Přikázala Lilith nakonec Katie.
Ta jí přinesla zrcátko a Lilith do něho pohlédla. Čekala, že jí zasvítí oči, ale nic takového se nestalo.
„Ne!“ třískla s ním o zem.
„Já jsem malá, obyčejná holčička! Jsem malá, obyčejná holčička!“
U steny stál Žlutoočko a usmíval se.
V tu chvíli se začala celá místnost třást, Katie mela co dělat, aby se udržela na nohách, celá místnost se ponořila do tmy, a když se svíčky zase rozhořely, u toho stolu stáli Dean a Sam o několik let starší.
„Nevím, co to bylo, ale vypadá to, že jme zpátky…“
„Ale místo nás tam jsou…,“
„Kdo ví, co to bylo. Podstatné je, že jsme zpátky a můžeme…,“ Dean si všimnul Lilith, co se krčila u stěny.
„Tak co ty malá démonská mrcho, co nám předvedeš teď?!“
Lilith pomalu zvedla obličej a oba dva si všimli, že ho má plný slz.
„Co to tady na nás hraješ?!“ Lilith se ustrašeně přitiskla ke zdi.
„Kdo jste a co po me chcete?“
„O co tady jde?!“
„Já jsem malá, obyčejná holčička! Nejsem démonka, nevím, co to je…!“
Dean vyvalil oči.
„Kde jsme se to k čerta ocitli?!“

Takže lilith stratila svoju moc? alebo som niečo zle pochopil. Super pokračko. len tak ďalej

Máš pravdu. Holčičce jejichž tělo ovládá se splnila její nejskrytější touha...

no to bolo teraz super skvelá časť to deanove najtajnejšie želanie bolo super že mal ten pocit že nie je tým kým má byť k tomu mu pomohli tie jeho vízie skvelé a lilith no fakt to bola teda sila dto som nečakala a bolo to super že tá malá ju takto dorazila tak jej treba a ten záver že kde sa ocitli tak mi napadlo nebude to mať niečo spoločné s tým čo si želal Sam to len tak na okraj toto pokračovanie bolo skvelé super a žltoočko zase v pozadí všetko sleduje

Lentilka: je to možné a nebo se tam objevil Dean a Sam, co byli předtím uvězneni v knize:)
Btw: Další epizoda SN se zas bude dost podobat mé povídce:-)

takze starí Sam a Dean sú spät a Lilith stratila svoju moc. tak to sa mi páči som zvedavá čo bude dalej ked je tam ešte zltoočko

wiktoriano: A nezapomínej ještě na hřbitov....

Upozornuji, že v téhle časti je trochu násilí

„Ona si vážně myslí, že je malá holka,“ konstatoval Dean, kterého to očividně zaskočilo.
„Třeba už ní není. Víš, že démoni čas od času mění těla.“
„To je možné, ale kolik démonů, nechává svého lidského hostitele žít? Jestli mezi nimi bude i ta malá mrcha, tak sním svůj knoflík.
„No a chceš ho osolit nebo opepřit, ale máš pravdu, Lilith není ten typ, co by opustila tělo a toho člověka, dítě, nechala na pokoji.“
Dean se rozhlédl kolem. Nikdo kromě nich, Lilith tam nebyl.
„To by me zajímalo, kam se poděla ta ženská? Mám dojem, že se jmenovala Katie.“
„Na tom teď nesejde. Víš, co to znamená?!“
Že si s námi někdo rád hraje a pije tím mojí krev?“
Sam zavrtěl hlavou.
„Možná, že to vyzní krutě, ale máme jedinečnou šanci,“ Sam naznačil k Lilith.
„Co? Ty ses málem pomátl? Vždyť je to malá holka!“
„Není to malá holka! Je v ní démonka, démonka, co se ničeho neštítí, zabijí, ubližuje, teď máme šanci jí zastavit.“
„To stačí. Nevím, proč jsme tady, jakto, že nás tady nikdo nezná ani co se stalo s tou démonkou, ale nemůžeme jí jen tak zabít!“
„Proč ne?! To dítě už je ztracené, je zcela pod její kontrolou anebo si snad myslíš, že tenhle stav, bude trvat věčně?“
„To asi ne, ale mluvíme tady o malé holce. Nemyslím si, že bychom jí měli zabít, nejsme žádni vrazi!“
„Kdo tady mluví o vrazích. Je to malá holka, ale v těle má démonku, copak to nechápeš, jestli jí nezabijeme teď, ztratíme vynikající příležitost a…“
„To už stačí, Same. Jestli to chceš udělat, budeš muset jít přeze me!“ Dean, i přestože věděl, že pokud Sam použije svoje schopnosti, nebude mít šanci, se postavil před Lilith, která se stále tiskla u zdi.
Samovy rty zvlnil pohrdavě pobavený úsměv.
„Tohle myslíš vážně Deane? Vážně jí chceš bránit?!“
„Nevím, co se s tebou děje, ale vzpamatuj se. Lilith je mrcha a nic jí není tzv svaté, ale ať se stalo cokoliv, v tuhle chvíli je to ta malá holčička.
„Radím ti Deane odstup od ní. Oba dva moc dobře víme, že nemáš sebemenší šanci,“ Samovi oči se zaleskly a vzápětí odstředivá síla přirazila Deana ke zdi.
Dean, který to nečekal, na několik vteřin ztratil dech.
„Nikdo se nepoučíš, Deane, stále nechceš pochopit, jak velký je mezi námi rozdíl.
„Nech toho Same! Jsi můj bratr, jsi Sam Winchester…,“ Dean nemohl pokračovat, protože Sam k němu popošel blíž a ruku mel nataženou vpřed.
„Varuji tě Deane. Dosud jsem tě trpěl, ale má trpělivost je na kraji. Nenechám si ujít takovou šanci.
„Same! Vím, že je za tím ten žlutý bastard, ale ty na to máš, nenech se znovu přinutit udělat chybu, vzpomeň si na mámu!“
„To s mámou byla chyba, ale tohle je Lilith, Lilith, kterou je potřeba zabít!“ mluvil to Sam, ale byla to slova Žlutoočka, co stál u něho a šeptal mu je do ucha.
„No tak! Přece se nenecháš ovládat! Vzpamatuj se!“ Dean sebou několikrát zaškubal, ale ta neviditelná síla, co ho tlačila k té zdi, byla mnohem silnější.
„Už me unavuješ Deana, ty tvoje řeči, já jsem sám sebou, nikdo me neovládá, nikdo me nekontroluje a já si nenechám ujít takovou příležitost,“ udělal ještě krok k Deanovi a začal otáčet svojí rukou.
„Já nejsem démon! Me tímhle nemůžeš zabít!“
„Já tě taky nechci zabít, proč bych měl zabíjet svého bratra, jen se postarám, aby si mi nepřekážel.“
„Ne Same! Neposlouchej ho! Sakra je to jen pitomý démon!“ Dean sebou znovu škubl a pak ještě jednou, ale od té stěny se prostě nedokázal odtrhnout.
„Měl si být zticha Deane! Měl si mi s ní pomoct, ale ty jí místo toho bráníš démonku, která zabila tolik nevinných!“
„Ty nevinné zabila Lilith, ne tahle malá holčička!“ Dean zatnul zuby a pokoušel se svojí pravou ruku od té steny odpoutat, ale dosáhl jen toho, že třením sem a tam si rozdrásal kůži, ze které začala vytékat krve.
„Tak ty si nedáš pokoj!“ Sam společně se žlutáčkem pohnuli rukou a do vzduchu se vznesly čtyři nože.
„Same! Nedělej to! Same nedělej…,“ další jeho slova zanikla v křiku, který se rozpoutal, když se dva nože zabodly do obou paží a dva nože do jeho pravého a levého stehna!“
„Tak to bychom měli,“ Sam, který měl tušení, že ho ovládá démon, stojící vedle něho, si spokojeně zamnul ruce.
„Takže teď ty ty malá démonko!“ procedil nenávistně skrz stisknuté zuby a zaměřil svou pozornost na stále vystrašenou Lilith, které tekly slzy z očí, a celá se třásla.
„Neubližujte mi prosím! Já jsem vám nic neudělala, neubližujte mi prosím!“
„Zmlkni!“ Sam jí srazil k zemi a pak jí vznesl do výšky a vzápětí jí přitiskla ke zdi.
„Neubližujte mi! Neubližujte mi!“ vzlykala k smrti vyděšená Lilith.
Sam zaváhal. I přesto, že byl ovládaný, nebyl tak úplně přesvědčený o tom, že by měl ublížit malé holce, která se zdála být neškodná.
„Nevěř jí ani slovo Same. Už mnohokrát tohle předstírala, už mnoho lidí takto obelstila, vydávala se za malou, sladkou holčičku a poté je všechny pozabíjela, máš moc to skončit, zajistit, aby už nikdy nikomu neublížila, aby nevzala další život, no tak Same jenom do toho, není to tak těžké, už jsi to dělal, použij svůj dar, použij to, co jsem ti svěřil, stačí na ní jen mířit rukou a soustředit a Lilith brzo zemře, pomysli na všechny ty šťastné lidi, až se dozví, že je mrtvá, tak neváhej Same, neváhej a osvoboď tu malou holčičku, dej jí svobodu!“
„Same ne! Nezabíjej jí! Nesmíš jí zabít takhle!“ ozval se Dean i přesto, že mu přibodnuté končetiny, působily strašné bolesti.
Démon se zamračil.
„Je až obdivuhodné, jak velkou máš výdrž Deane, ale Sam je můj a udělá to, že Sammy, že to uděláš, že pomůžeš té malé holčičce, konečně nalézt klid?!“
„Ne Same! Neposlouchej ho! Nemůžeš jí zabít, protože v tuhle chvíli…,“ Dean nemohl pokračovat, protože mu démon namířil prstem na krk a on se začal dusit.
Pokoušel se popadnout dech, ale nedařilo se, prostě nemohl dýchat, ani se hýbat.
„Udělej to Same! Zabij ji! Zabij ji! Zbav svět někoho takového, tak to udělej, udělej to!“
Sam přivřel oči a natáhl ruku vpřed, namířil prst na její čelo.
„Neubližujte mi…, neubližujte mi…, já jsem, já jsem…,“ Samovi se ten prst maličko třásl, ale nakonec se ovládl a začala z něho vycházet jeho moc, jeho síla a ta holčička zakřičela, zaškubala z očí jí vytryskly slzy, rty se jí pohybovaly, ale nebylo jí rozumět a Sam pokračoval, stále na ní mířil a její křik se stával hlasitějším, začala škubat končetinami a už už to vypadalo, že z ní vyletí černý mrak, ale v tu chvíli na Sama někdo skočil a srazil ho k zemi a napůl mrtvá Lilith se svezla k zemi.
Byla to Katie, která Sama udeřila a pak ještě jednou.
Žlutoočko škubnul rukou, ale nic se nestalo.
Znovu pohnul rukou, ale opět nic.
Pohlédl ke knize a uvědomil si, že je kolem ní nějaké světlo.
„Ne!“ zakřičel, ale na víc se nezmohl, celou místnost ozářilo výrazné světlo a zahalilo vše.
Když zmizelo, Sam a Dean tam nebyli.
„Ne! Byl jsem tak blízko!“ přiskočil k té knize a celou jí roztrhal, ale nic to nezměnilo.
Někdo je povolal zpět do jejich světa. Bylo mu jasné kdo.
Udeřil rukou do zdi.
„Sejdeme se v našem světe Lilith,“ prohodil k ležící dívce a pak se rozplynul.

No tak žltoočko sa tam riadne rozbehol a ovládol Sam ael že mu to nedošlo keď Deana priklincoval o stenu že no nikto ovláda a Lilith tak tá teda skončila ustráchané malé dievčatko a ten záver takže predsa to nebola realita som zvedavá kde teraz skončili pokračovanie bolo super

No byl to spíš parelerní svet. Svewt Sama a Deana, kterým umřela jak matka tak i otec, doufám, že se orientujete

Tak tohle je konec prvního dílu. Druhý začnu psat tak v polovine června, pokud všechno dopadne dobře. Užijte si závěr a budu vdečný za jakoukoliv reakci.

Dean se objevil ve stejném zámku, ve stejné místnosti.
„Tohle už me vážne přestává bavit. Přijdeme snad někomu, jako nějaké zboží, které můžete mezi sebou směnovat?!“
„Čekala bych trochu vděku Deane,“ ozvala se Lilith.
„Poděkoval bych ti, ale jen v tom případě, že byste se ty a Žluták navzájem zabili.“
Lilith zaprskala, ale ovládla se.
„Ten Žluták,jak ho nazýváš je tu kvůli tobe a především kvůli Samovi, který uvěřil jeho slibům, vyřádil se na tobě, ale matku stejně nezachránil,“ Lilith zamlaskala.
Dean se k ní chtěl přiblížit, ale ona ho svojí rukou, donutila zůstat na místě.
„Jako malá, ustrašená holčička, ses mi líbila mnohem víc.“
Lilith vykouzlila falešný úsměv.
„tomu docela veřím, ale teď jste ve svém světe, v místě, kde vládnu já.
„Chtěla si říct, kde si vládla Lilith,“ ozvalo se ode dveří.
Dean se otočil a spatřil Žlutoočka a vedle něho stál Sam.
„Same?! Já myslel, že ses tu objevil se mnou.
„Bež pryč Deane, tady si zbytečný!“ promluvil Sam a jeho ton byl výhrůžný.
„No tak brácho! Kašli na tyhle dva, jestli se chtějí do sebe pustit, tak ať se klidně pustí.
Samova tvář byla nehnutá, skoro kamenná.
„Tohle je mé poslední varování Deane, nedut me tě zabít!“
„Cos to s ním udělal?!“ Dean se k nim chtěl přiblížit, ale jakási odstředivá síla, ho držela na místě.
„Tohle není moc fér,“ zavrčel.
„Same! Ty nejsi žádný jeho nástroj! Ty jsi Sam Winchester!“
„Já to vím. Nepotřebuji tvé řeči, uhni stranou.“
„Ty to víš? Víš to, a přesto tam stojíš?!“
„Dal jsem slib a já své sliby plním, odejdi, Deane, jestli budu muset, tak tě zabiju.“
„Ty myslíš ten slib, který si tomu parchantovi dal, když jsme byli uvězněni v té knize, ale to neplatí. On jí nenechal naživu a co víc, zabil tátu, a i když to byl jiný svět, nic se na tom nemění. On je démon, my jsme lovci!“
„Varoval jsem tě Deane, měl si odejít,“ Samův hlas byl chladný až nepřátelský.
„Same! Jestli chceš, jestli musíš používat svojí moc, použij je na ně, nemůžeš pomoci jednomu démonovi zabít druhého a…,“Sam švihl rukou a dean ve velké rychlosti proletěl oknem, pzval se tříštivý zvuk a všichni tři slyšeli dopadnout tělo.
„je mrtvý? Otázala se Lilith lhostejně a pevným hlasem i když tušila, že před ní stojí dva velmi mocní tvorové, nechtěla myslet na to, že by snad mohl být Sam démonem na úplný úvazek.
Démonovi, co stál vedle Sama, zaplály oči.
„To si nemyslím, ale mám pocit, že nám tu nebude nějakou chvíli překážet.“
Lilith se uvnitř sebe sama zachvěla a on to viděl, cítil její nejistotu, pocit, že ona je sama a oni jsou dva.
„Abys viděla, že hraji fér, Sam se toho nezúčastní.“
„Tak tohle ti tedy nevěřím.“
„To me velmi znepokojuje. Měla bys vědět, že já nemám rád převahu, já jí totiž nepotřebuji.“
„Tak si tak říkám, nemohli bychom se nějak dohodnout? Já bych vládla jedné půlce světa a ty druhé, co ty na to?!“
„Ještě jsme ani nezačali a ty už se mi podbízíš? Ne díky. Jestli bude někomu patřit tento svět, tak to budu já.“
„To se nikdy nestane!“ zavřískla Lilith a z jejich rukou vyšlehly plameny, které sice Azazela oblízly, ale nikterak mu neublížily.“
„Dobrý pokus holčičko, ale máš se ještě co učit,“ tleskl a kolem Lilith se omotaly velmi pevné provazy a začaly jí dusit.
Lilith je nechala svojí pouhou myšlenkou spadnout na zem.
„Možná to tak nevypadá, ale mnohému jsem se naučila,“ zašeptala a pak vysla na Azazela plamen a pak další. Azazel je vcelku bez problému odrážel, ale s tím ona počítala. Zatímco ho tímto zaměstnávala, ze zdi se začaly pomalu vysouvat ostré hroty, které se tiše blížily k demonově zádům a ten by si jich nikdy nevšimnul, kdyby Sam nezakřičel.
„Pozor!“ Azazel je díky němu vycítil a pouhou svojí myšlenkou zneškodnil.
Lilith dupla hlavou.
„tvrdil jsi, že se do toho nebude plést!“
„Copak mluví démoni pravdu?!“ zasmál se a vzápětí přirazilo velké beranidlo Lilith ke zdi.
Ta na chvilku ztratila dech, ale když se vzpamatovala, rozdrobila to beranidlo svým dotykem a přistála na zemi úplně nezraněná.
„Hodně si cvičila,“ pokývl Azazel uznale hlavou.
„Měla jsem dobré, pohyblivé, ale ne moc rychlé lidské teče,“ odvětila se sevřenými rty a poté se kolem sama a Azazela utvořil plamen.
„To myslíš vážně? Tímhle me chceš zastavit?!“
„Ne. Chci tě zastavit tímhle!“Lilith sepjala ruce a z té plamenů se vynořil had, který na ně zatočil.
„Nedotýkej se ho!“ zakřičel démon na Sama, který se ho chtěl dotknout, pokusit se ho zbavit, neboť obrovský žár, který z něho sálal, se dal jen těžko vydržet.
„Mel jsi přijmout mojí nabídku,“ Lilith se rozchechtala, ale bylo to příliš předčasné, protože Azazel pohybem své pravé ruky, vyrval ze země pevně přibitý stolek a srazil jim Lilith k zemi. Had zmizel a Sam, který byl na mnoha místech začerněnalý, se mohl konečně nadechnout.
Lilith se mezitím snažila pohnout s tím stolem, ale jeho nohy byly na jejich rukách a bolest, kterou jí způsobovaly, ji neumožňovala myslet, soustředit se.
Azazel se k ní malinko přiblížil a upřel na ten stůl svůj pohled a stůl se stal hned o dost těžším a začal jí drtit žebra.
„Za jiných okolností bych na tebe byl hrdý, ale dva tady být nemůžou, snad v dalším životě.
Lilith se i nadále snažila toho stolu zbavit, ale síly té holčička v jejímž těle byla, byly skoro nulové, neměla žádnou sílu a ta váha jí drtila víc a víc a bylo to jen otázkou času.
Nejhorší na tom bylo, že ani nemohla opustit to tělo, Azazelova síla jí to neumožňovala, ale tak nějak tušila, že jí chce z toto těla vyhnat a tu čest přenechá Samovi a nespletla se.
„Dokonči to Same, dokonči to, co si napoprvé nemohl.
„Je čas Lilith,“ promluvil Sam bezbarvě a poté k ní natáhl ruku a celé tělo té malé holčičky sebou začalo škubat, tváře měla červené, slzy jí začaly téct z očí, ústa měla náhle vyprahlá.
Lilith bojovala, jestli měla umřít, tak ať umře v tomhle těle, nechtěla umřít, jako anonymní, bezvýznamný černý mrak, ale veškera její snaha, byla zbytečná, Sam plně soustředěný jí z toho těla pomaličku vytahoval a byla to jen otázka času, černý mrak už z té holčičky skoro vyšel, ale v tom se ozvalo.
„Same! Brácho! Něco tu pro tebe mám!“
Sam se otočil i přesto, že mu Azazel přikázal opak.
Otočil se a viděl Deana, který mel krvavé šramy po celém těle, rozbitý nos, nateklá ústa, velkou bouli na čele.
„Vážně si o to koleduješ, Deane.
„Jo? Hody! Hody! Doprovody! Kdo dá kámen malovaný! Odpust Sammy!“ šeptl Dean a pak po něm ten kamen mrskl.
Azazel něco zakřičel, ale nemohl ho zastavit, protože by tím uvolnil Lilith a Sam nebyl dostatečně rychlý, kámen ho zasáhl do čela a Sam se zhroutil k zemi.
„Tys zabil vlastního bratra?!“
„Jestli zemřel, tak už to dávno nebyl můj bratr!“ odplivl si dean a pak se proti němu rozeběhl.
„Hlupáku! Říkáš si o smrt!“ Azazel mávl rukou a Dean narazil tvrdě na zeď.
Chtěl se otočit k Lilith a skončit to, ale až teprve ted mu došlo, co tím Dean sledoval, odpoutal jeho pozornost, takže se Lilith mohla…, na zemi už nebyla.
„Hledáš me?!“ uslyšel její hlas, stála u okna a v ruce držela knihu
„Polož jí zpátky na stul. Nic takového se nestalo.
„Polož tu knihu na stůl a můžeme si promluvit.
„Povídat jsem si chtěla předtím, ted nemám zájem,“ ušklíbla se Lilith a pak tu knihu zapálila.
„Ne!“ zařval Azazel a celý zámek se otřásal v základech.
„Ale ano. Sbohem Azazeli, užij si to ve vlastní knize!“
Azazel k ní chtěl přiskočit, ale narazil do vlastního ochranného pole a neměl čas ho rušit, začal rychle ztrácel sílu.
Dal ho rukou veškerou sílu, jaké byl v té chvíli schopen a vymrštil jí vpřed a vzápětí se ozvala dunivá rána a všechny okna v celém zámku se roztříštily, sklo poletovalo kolem, velmi blízko Lilith, velmi blizoučko, ale žádné sklo se ji nedotklo, neutrpěla ani škrábnutí, Dean zavčas padl k zemi a přitáhl si k sobe bezvládného Sama.
„Hezký pokus. Vážně imponující, ale stejně je konec…,“ Lilith tu knihu pustila a plamen jí celou pohltil.
„Ne!“ řval Azazel a jeho hlas burácel celým zámkem, ale nebylo mu to nic platné, kniha, kterou stvořil, si ho přitáhla k sobe.
Všechny oslepilo bilé světlo a když se vyjasnilo, spatřil stát Dean u sebe Lilith.
„Já vím. Jsem hlupák, že jsem ti pomohl, ale on je vrah, ty jsi jen démonka posedlá peklem.
„To mi lichotí, Deane, ale nehodlám vás zabít, ne dnes ne zítra.
„Proč?! Proč nevyužiješ tuhle šanci?!“
„Protože vím, že mi to dáš, protože mi to chceš dát.“
„Jak to můžeš vědět?!“
„Deane! Každý slaboch, každý průměr by poznal, co si Sam tvůj bratr ve skrytu své duše doopravdy přeje.“
„Vyhladit tímto způsobem všechny démony?!“
„To je druhotné přání. Jeho nejskrytější touhou je být zase jen člověk, ubohý člověk jako ty.“
„Brzdi ty démonská…, můžeš mu pomoct?!“
„jistě, že mu můžu pomoct, ale jsi si vědom, že pokud získám jeho schopnosti, jeho možnosti, budu mnohem mocnější a tvůj bratr bude bezmocný, obyčejný, slabý…“
„To stačí. Jestli si na tom netroufáš…“
„Počítáš s tím, že tě může nenávidět, protože i když ho to dusilo, nutilo dělat strašné věci, cítil být se díky tomu výjimečný.“
„Neměj péči a udělej to!“
„Trpělivost nebyla nikdy tvoje silná stránka, vid,“ konstatovala Lilith a pak poklekla k Samovi, který se malinko pohnul.
„Dělej! Vem si to!“
Lilith položila své ruce na Samovu hlavu, ten sebou ve spánku škubl.
„Jenom klid. Pomůžu ti kvůli tomu, co pro me tvůj bratr udělal…,“ zašeptala Lilith a pak mu stiskla oba dva spánky.
Sam zakřičel, škubl sebou, pak znovu a znovu, jeho ruce a nohy kolem sebe bouchaly a házely, ale Lilith nepřestávala.
„Vydrž brácho vydrž!“
„Ne! To patří me!“ Sam zprudka otevřel oči.
„Už ne! Už je to moje!“Lilith pootevřela ústa a všechno vstřebala.
Pustila Samovi hlavu.
„Dnes vás nechám, přestože, jak řekl Azazel démoni rádi lžou, ale zítra vás začnu lovit a nepřestanu, dokud nepadnete absolutním vyčerpáním a nebo to neskončíte sami. Hodně štěstí se Samem,“ a poté zmizela.
Sam se prudce postavil a v očích se mu hněvivě blýskalo.
„Jak si to mohl udělat?! Jak si mohl té démonce předat mojí moc?! Byla moje! Moje!“
„Neměl jsem na vybranou! Musel jsem to udělat! Sakra Same, zabíjelo tě to, ničilo, jsi můj bratr!“
„Tahni ode me! Na tohle si neměl právo! Ted jsme bezbranný, slabí, ubozí…!“
„Same, přestaň!“ zvládali jsme to i bez té moci!“
„Jenže ta moc tam ve me byla od začátku, dřímala, čekala, poskytovala nám nějakou šanci, ale teď jsme jenom obyčejní lovci, jak dlouho myslíš, že jí bude trvat, než náš uštve, donutí k šílenství a my se nemáme čím bránit, nemáme zbraň, nemáme moc!“ Sam udeřil do stolu.
„Skončil jsem s tebou Deane!
„Same. Vím, že to pro tebe musí být těžká, ale uvědom si, že je to tak lepší, to si nebyl ty, to nebyl Sam bratr jak ho znám a mám rád!“
„Ty to nechápeš, Deane!
Ano! Zabíjelo me to, měnilo me to, ale byl jsem aspoň někdo!“
„Ty jsi někdo! Sakra ty jsi můj bratr syn Johna Winchestera!“
Sam, který mel sevřené ruce v pěst, ho od sebe prudce odstrčil.
„To nestačí! Doteď jsem byl, někdo koho se báli, koho respektovali, jehož jméno vzbuzovalo hrůzu, ale ted nejsem nic a nemám nikoho, rozumíš, všichni z mé rodiny jsou mrtvý, můj otec, má matka i můj bratr, který se spřáhl s Lilith!!“
„Same! Já se s ní přece nespřáhl. Musel jsem se rozhodnout a rozhodl sem se pomoci jí, tak to pochop!“
„Nemám bratra!“ zopakoval Sam s nenávistí v hlase a potom se rozeběhl pryč.
Dean se sesul k zemi, neschopen čehokoliv.