Skryté touhy

super pokračovanie lilith je teda vážne mrcha ako dostala z kat to čo chcela ale nejako mi jej nie je ľúto nemala ich zradiť a kniha neposlúcha som tušila že žltoočko ešte neskončil ale že je na žive som zvedavá o čo mu ide a teším sa na stretnutie lilith a jeho to bude určite bomba skvelé pokračovanie

Lentilka. Na to se spolehni. A jak se tešíš na mučení ?

mučenie

Tak a máme tu slíbené mučeníčko. At se libí a další část bude asi až v ponděli...

Deane spíš?!“ ozval se Samův tichý hlas.
Nějakou chvíli nic nepřicházelo, ale nakonec se ozvalo.
„Ne. Co se děje?!“
Sam mu chtěl říct, aby se alespoň tady kontroloval, ale pak mu došlo, že to znělo vážně.
„Deane? Přitočil se k němu.
„No co je? Hrajeme snad nějakou hru. Raději se pokus spát.“
„Kolik ti je?“
„Proboha. Co je to za otázku. Kolik mi asi tak může být.“
„Prostě mi odpověz. Kolik ti je let?“
„Odpověz si kolik je tobě a přidej k tomu další čtyři, tedy jestli to zvládneš.
„Jsi si tím jistý?“
„S kým myslíš, že mluvíš? Jako, že nevím kolik mi je.“
„Ok. Fajn. Takže si zpátky.“
Dean se na něho nechápavě podíval.
„Co myslíš tím zpátky? Já jsem tady přece celou dobu.“
„Ne. Ještě před hodinou ses choval, jako sedmnáctiletý puberták.“
„To už mám dávno za sebou,“ zavrčel Dean a a chtěl se otočit, ale v tu chvíli se k nim donesly hlasy jejich rodičů.
„Myslíš, že jsme se skutečně ocitli v minulosti chvilku předtím, než byla mámka zabitá?“
„Je to klidně možné, ale o knize času jsem ještě nikdy neslyšel.
„Já mluvím vážně. Dochází ti, co se nám ted a tady naskýtá?!“
„Dean se posadil a jeho tvář měla odmítavý výraz.“
„Ne Same. Vím, co chceš udělat, ale říkám ne.“
„Deane. Jestli je to minulost, máme šanci jí změnit, zajistit, aby to máma přežila a při troše štěstí zabít žlutookého, jestli se tady ukáže.
„To nemůžeme.“
„Hele. O co ti jde? Já jsem většinou ten, co se tě snaží zbrzdit, ale teď máme šanci a nebo ty snad nechceš, aby máma žila, abychom měli normální život.“
„Nemůžeš jenom tak zasahovat do minulosti a potom, co když to není minulost, ale něco vytvořené tou malou mrchou.“
„Proč by to dělala? Proč by nám ukazovala, jak moc byl táta šťastný? Snad proto, že by si chtěla vychutnat naší bolest? Já nevím proč, ale jsem si jistý, že tohle není její práce.“
„jak si tím můžeš být tak jistý, ale i kdyby nebyla, nemůžeš to prostě změnit.
Však znáš to ohrané, ale pravdivé klišé, jestliže někdo nějakým způsobem zasáhne do minulosti, může to ovlivnit budoucnost.“
„To je mi jedno. Nemůžu tady jen stát a dívat se, jak umírá moje matka, tak mladá! Má právo mít matku!“
Já vím Sammy, ale pochop, že to nejde. Nemůžeme, nezasáhneme.“
„Mluv o sobe Deane! Já nechci, aby umřela, aby to otce zničilo, chci mít štastné dětství!“
„To nejde! No tak to pochop Same! Mohlo by se tím mnohé změnit!“
„jako například?!“
„Mohli bychom být jiný, sakra tohle už jsme zažili, tedy přinejmenším já.“
„To je mi jedno deane slyšíš! Udělám všechno, aby máma neumřela!“
„Same! No tak vzpamatuj se přece! Bože ani já nechci, aby máma umřela, ale nemůžeme si hrát s koloběhem času…, stalo se to z nějakého důvodu…“
Sam Deana prudce odstrčil.
„Stalo se to z nějakého důvodu! Tady mluvíme o naších rodičích, naší matce!“
„Vzpamatuj se Same‘ Ať se stane cokoliv, musíme zůstat tady!“
„Tak to tedy ani náhodou. Já naší matku zachráním, když ty toho nejsi schopen!“
„O to tady sakra nejde! Nemůžeš to prostě změnit!“
„Můžu a udělám to!“ zavrčel Sam a pak strčil do Deana tak prudce, že Dean přeletel přes celou místnost a narazil do zdi , kde na chvilku ztratil dech.
Deane?! Jsi v pořádku?!“
„No. Před minutou jsem na tom byl lépe, co to sakra bylo?“
„Omlouvám se, ale za svým si stojím, zachráním naší mámu a ty si tady zůstaň.“
„Zapomeň na to! V sázce je příliš mnoho,“ Dean vstal a pokusil se Sama chytit za ruku, ale ten byl rychlejší, uchopil ho za paži a překroutil mu ji.
Dean vykřikl a pokusil se Sama omráčit, ale ten to čekal, tudíž ho velmi silně udeřil nohou do břicha a Dean se svalil k zemi.
„Nenuť me ti ublížit. Trpěl jsem ti to už dlouho!“ byl to sice jeho hlas, ale zněl jinak.
„Same! Zůstaň tady!“ pokusil se ho rukou chytit za nohavici, ale Sam mu druhou nohou stoupl na tu ruku a Dean zařval.
„Nenuť me ti ublížit! Já jí zachráním a ty me nezastavíš.“
„Co je to s tebou? Jako bys to nebyl ani ty! Sam můj bratr by to nikdy neudělal!“ Dean se pokusil vstát, ale sam ho udeřil špičkou do tváře a dean spadl na zem.
„Já jsem v pohodě, ale ty ses choval jako blbeček, ubohý, uslintaný puberták!“
„To nebyla moje vina, ale o to tady nejde!“
„O to tady jde, Deane,“ Sam mu stoupl na holení kost a Deanovi to přišlo, jako by ho drtilo několikatunové kamení.
„Co je to s tebou? Vzpamatuj se!“
„Já jsem v pohodě, ale ty máš problém, ty me pořád jenom zdržuješ, chováš se jako idiot a me už to nebaví!“
„Hele! Klidně si o tom promluvíme, ale teď nesmíš nikam jít…,“ nemohl pokračovat, protože ho Sam udeřil nohou do brady, pak ho vyzvednul na nohy a následně ho poslal ke zdi, do které Dean opět tvrdě narazil.
Otřesený se pokusil zvednout, ale Sam na nic nečekal a uštědřil mu kopanec do břicha, Dean se bolestně prohnul a sam ho udeřil znovu a pak ještě jednou a pak rukou do zad.
„Radím ti dobře, aby si se mě nepokoušel zastavit. Já jí zachráním a nikdo! Nikdo mi v tom nezabrání!“
„Same!“ zachraptěl dean a pokusil se vstát, ale v tu chvíli mu Sam s neuvěřitelnou rychlostí zkroutil pravou ruku za záda takovou silou, že se ozvalo křupnutí, které Deanem projelo, jak blesk z nebe.
„Tys mi zlomil ruku?! Zešílel si snad?!“
„Varuju tě Deane! Jestli se mi v tom pokusíš zabránit, nebudu už tak laskavý. Mám moc a nebojím se jí použít, chci, aby máma žila, a udělám pro to vše!“
Dean otevřel ústa, ale ať chtěl říct cokoliv, Sam mu to neumožnil, rukou napřaženou před sebe, ho odlepil od země a následně s ním mrštil skrz sklo.
Ozvala se tříštivá rána a dean jim proletěl a nemálo se pořezal.
Při dopadu na zem si dost ošklivě poranil loket, ale na tom mu nezáleželo, už krvácel z několika míst. Ani tento fakt by ho neodradil od toho, aby se pokusil zabránit Samovi udělat hlouposti, ale muž, který se objevil nad ním, mu to nedovolil.
„Jaké to je Deane. Ležet v prahu, na zemi, zmlácený svým vlastním bratrem?!“
„Ty?!“ Deanova tvář se zkřivila odporem.
„Ano já. Netušil jsem, že to v sobe ještě stále má, že to vněm dříme a hele on me překvapil.
„Poslali jsme tě přece do pekla! Copak tam nemají vrátnici?!“
„To mají, Deane, to mají. Já jsem mrtvý, ale Lilith mě přivedla zpět.“
„Myslel jsem, že vy démoni se nemusíte?!“
„To je naprostá pravda. Však to taky neudělala vědomě. Zatím jsem jen zde, ale Sam je můj vyvolený a vyvedeme odtud. Je to v něm! Mel bys na něho být hrdý Deane!“
„Táhni tam zpátky!“ pokusil se postavit, ale Žlutoočko ho držel svým prstem při zemi.
„Jaké to je být bezmocný, slabý, být ten druhý. Neštve tě to trochu? Sam má moc, má sílu, jeho schopnosti jsou ohromné a až me pustí, naučím ho všechno. Věděl jsem, že on bude tím nejlepším!“
„Nech Sama na pokoji ty žlutooká opice!“ znovu se pokusil vstát, ale on mu to nedovolil.
Zabořil svůj prst do jeho hlavy.
„Dopřej Samovi záchranu jeho maminky. Jsem ochotný jí akceptovat za jistých podmínek.
„Za jakých podmínek?!“ zachraptěl Dean, který se znovu a znovu zcela marně snažil zbavit jeho prostředníčku na své hlavě, jako by skrz ten prostředníček proudila démonmova veškerá sílu.
„To je jen mezi mnou a tvým bratrem.“ Žlutooko se zasmál a pak svým prstem zatlačil na Deanovu hlavu a jemu to přišlo, jako by mu tam něco explodovalo, protože ta bolest byla nesnesitelná, „hořely“ mu uši, z očí mu tekly slzy, ve spáncích tepalo, srdce mu bušilo snad stokrát rychleji, nohy a ruce, jako by byly v jednom ohni.
„Je to přece sladké ne. On jenom zachraňuje svojí maminku, kterou nikdy nepoznal, chce mít prostě jenom rodinu, jak jen můžeš být tak sobecký Deane?!“ a po těchto slovech zabořil svůj prst do Deanových zad a ten cítil, že se mu jeho ruce a nohy roztahují, že se napínají. Jindy by to možná bylo i komické, ale v tuhle chvíli mu to působilo strašnou bolest.
„Ať se stane cokoliv, ať bude následovat všechno možný, Sam si splní svojí nejskrytější touhu a my bychom mu ji přece měli dopřát, nemyslíš?!“ zasyčel mu do ucha a potom zvedl jeho hlavu a následně s ním praštil o zem a Dean, který se zajíkal bolestí, uslyšel prasknutí.
„Rád jsem si s tebou pokecal, ale už musím jít. Je čas trochu změnit dějiny!“ Žlutoočko se rozplynul a zanechal tam bezmocného, bolestí se kroutícího Deana, který nebyl schopen ničeho.
Dokázal ze sebe jen dostat.
„Same ne! Same nedělej to!“

No já měla vždycky raději deana.

Super pokráčko

12NicolAlysska:Děkuji. a k čemu je tohle No já měla vždycky raději deana.

Mason napísal:

12NicolAlysska:Děkuji. a k čemu je tohle No já měla vždycky raději deana.

Reakce na tom jak Sam zbil deana jako, že to podělal a proto mam radeji deana. takze at si sam dela co chce.

Tak tu máme další. Je to jako závislost:)

Žlutoočko se objevil u Sama.
„Kde je Dean, co si mu udělal?“
„Je naživu. Neudělal jsem nic, co jsi neudělal ty.“
„On me nechápe. Nechápe, že máme jedinečnou šanci.“
„Já vím. Já vím. Však on to taky časem pochopí. Platí to, na čem jsme se dohodli?“
„Dodržíš svůj slib? Necháš naší mámu naživu?“
„Samozřejmě. Ty o me snad pochybuješ? To od tebe není hezké.“
„Ne. Jen… prostě…,“ Sam se otočil a opustil místnost.
Démonovi se zaleskly oči.
„Jsi tak hloupý Same,“ uchechtl se a pak zmizel.
Dovnitř vstoupil John.
„Je tam někdo johne?“
Ne. Naši hosté tu nejsou.“
„třeba se šli projít. Někteří lidé nemůžou v noci spát.
Po Johnove tváři přelétnul stín pochybností.
„Možná. Možná je zrervozňuje ta předzvěst bouřky,“ John se vrátil zpátky k Mary, která držela v náručí malého Sama.
„Měla bych je dát spát. Kde jje zase Dean?“
„Neříkej, že se zase někam schoval. Po kom ten kluk je?“
Mary ho políbila.
Zkus hádat Johne Winchestere.“
John se pousmál a znovu jí políbil.
„Najdu ho a dám ho spát. Dej Sammyho do kolébky.“
„Neboj. Jen ho chci ještě chvíli držet v náručí.“
Dobře. Ale ne moc dlouho,“ a poté odešel.
Mary se kolem sebe rozhlédla. V jejich očích se objevil záblesk strachu, jako by jí svíral nepříjemný pocit.
Přitiskla Sama k sobe a něžně ho hladila po hlavičce.
„Všechno je dobrý synáčku. Všechno je dobrý!“
Mary se pomalu zvedla. Velmi pomalu, aby neprobudila spícího Sama a pomalu přistoupila ke kolíbce a po chvilce se ho tam vložila.
Zaleskly se jí oči, ale ona ty slzy ihned setřela.
„Miluju tě Sammy! Jsem moc ráda, že si se narodil,“ a po těchto slovech odešla do své postele.
„Sam, který stál u dveří z toho měl divný pocit. Nemohl si pomoct, ale měl pocit, jako by něco tušila. Teď už na tom nezáleželo. On nechá toho démona, aby si ho jako malého označil a jejich máma bude žít a Dean bude nakonec rád.
Chtěl odejít, ale v tom se u kolíbky se Samem objevil žlutooko a vzal Sama do náručí.
„budeš z nich nejlepší. Spoléhám se na tebe, dříme v tobe velká síla,“ dolehlo k Samovi, který byl stále u dveří.
„Necháš ho být?!“ do té místnosti náhle vběhl John a démon probuzeného Sama položil zpátky do postýlky, ohlédl se po Samovi u dveří, zasmál se a zmizel.
„Mary! Mary!“ John chtěl přiskočit k Mary, ale ta v tu chvíli vzplanula.
„Proboha! Mary!“ pokusil se k ní přiblížit, ale žár byl příliš silný.
Ne! Sam se tam chtěl vrhnout! Nemohl uvěřit, že to ten démon udělal, že jí zabil, i když mu to slíbil… nejraději by si nafackoval, jak jen mohl uvěřit démonovi, proč jen ublížil Deanovi? Znovu se pokusil proniknout, ale opět narazil, ať dělal cokoliv, nemohl se pohnout dopředu.
„Ne! Ne!“ křičel John, ale nemohl se ke své hořící ženě přiblížit.
Odpust mi! Zašeptal a pak sebral plačícího Sama a vyběhl z té místnosti pryč.
„Deane! Vem Sammyho ven! Utíkej s ním před dům!“
„Co je s maminkou, ono hoří?“
„Utíkej a neztrať ho! No tak Deane, utíkej!“ Dean i když vyděšený ho uposlechl a utekl i s křičícím Samem pryč z domu.
Dospělý Sam ho následoval. Nevěřil tomu, nemohl, nechtěl, ale bylo to tak, ten démon ho zmanipuloval, přinutil ho falešnými sliby dostat na svobodu, vrátit se do normálního světa,“ Samovi se podlomily nohy a nejspíš by i spadl, kdyby ho někdo na poslední chvíli nezachytil.
„Na omdlévání je ještě brzo brácho! Mám dojem, že nás čeká tolik práce, jako nikdy předtím.
Sam pohlédl na Deanův zakrvácený obličej.
„Je mi to líto! Selhal jsem! Nechal jsem se uchlácholit falešnými sliby, on me donutil, abych ho pustil, nevím, jak ale díky me se dostane mezi živé.
„No. Jsem si jistý, že si tam dlouho nepobude, no tak schop se Same!“
„Tak me to mrzí! Byl jsem hlupák! Málem jsem tě zabil a kvůli čemu?!
Kvůli falešným slibům!“
„To dořešíme jindy brácho! Táta nás z toho dostane. Me je líto, že to byly jen falešné sliby, ale už se stalo, teď musíme doufat, že se co nejrychleji dostaneme zpátky a při troše štěstí, vygruntujeme dva démony najednou.“
„Jsem to ale hlupák…,“ mumlal Sam jako by ho nevnímal.
„Sakra Same! Tak už se vzpamatuj!“ Dean s ním zatřásl, jak nejsilněji dokázal i přesto, že ho žebra bolely, jako nikdy předtím.
„Jsem v pořádku. Co budeme dělat?“
Dean se rozhlédl kolem sebe.
„Nevidím žádné východisko. Nejsem démon,“ v hlase mu zazněla malá výčitka.
„Já také ne, teda ne v tom pravém smyslu slova.
„Tak, co kdybys je teď použil i na něco jiného, než na lámání a drcení mých kosti?“
„Už jsem se omluvil. Vím, že to moc nezmění, ale vážně me to mrzí…“
„To už by stačilo. Nemyslím, že by nás od tud dostala, jakákoliv tvoje omluva, žluťák nás tady pěkně utěsnil.
„Je mi to vážně líto…“
„To už fakt stačí, nebo se mi z toho rozskočí hlava!“
„Tak co budeme dělat?!“
„Nemám tucha, ale jedno je jisté.
„Ty dva démony tam tedy nehodlám nechat, na něco přijdeme. Je to jasné Same?!“
„Jo. Je to jasně Deane.“
„Tak jo. A teď najít tu cestu…“

Tohle je konec. Doufám, že se vám tahle povídky alespon trošku líbila a snad zas někdy jindy...

„Tak co. Přišel jsi už na něco?“
„Ne. Nenapadá mě nic. Absolutně netuším, jak se odtud dostat.
„Možná, že odtud cesta ani nevede. Jestli nás sem dostal žluťák a to díky mě, už svého dosáhl, což znamená, že už odtud nemusí vést žádná cesta, takže jsme tady uvězněni do konce svého mizerného života, který může trvat ještě dlouhou dobu.“
„Takhle bys neměl mluvit Deane. Na něco určitě přijdeme.“
„Na co bys chtěl asi tak přijít? Fakta jsou víc než jasná. Tomu démonovi se tě podařilo oblbnout, tys udělal, co chtěl, málem si me zmrzačil a on to stejně udělal, stejně zabil naší mámu, nemyslíš, že udělá vše proto, abychom se odsud nedostali?!“
„Na něco přijdeme…,“
Dean ho přirazil k domu.
„Kdyby tady něco bylo, už by se něco našlo, kdybys alespoň mohl použít své schopnosti, ale ty nemůžeš. Tam uvnitř domu uhořela naše máma! Viděl si to na vlastní oči. On nás dostal!“ Dean vztekle udeřil do zdi.
Sam nevěděl, co má říct. Nechtěl si to připustit, Aleman měl pravdu.
Ať už byli uvězněni kdekoliv, nebyl to jejich skutečný svět anebo jestli byl, tak odtud nevedla cesta.
V tu chvíli se zahřmělo a pak znovu a ještě jednou a následně se rozpršelo.
Tohle mi fakt chybělo,“ zavrčel Dean.
Chtěl bych, že bychom se měli schovat v domě, ale…,“ Dean nemohl pokračovat, protože se na něho někdo zezadu vrhl a srazil ho k zemi a začal ho škrtit.
„Same! Same!“ zaúpěl Dean a snažil se toho útočníka zbavit,, ale ten ho držel pevně.
Kdo jste? Co tady doopravdy chcete? Pracujete pro něj?!“
„Johne! Johne!“ Jsi to ty?!“
„Ptám se tě znovu a naposled! Řekni mi kdo jsi nebo tě zabiju! Pracuješ pro toho, co mi zabil ženu, mojí Mary?!“
„Ne… proboha…,“ zachraptěl Dean.
„Nelži mi! Vy se tu objevíte a vzápětí se stane něco takového, to prostě není náhoda!“
„Johne! Pust ho,“ Sam k němu přiskočil, ale John ho udeřil loktem do obličeje, Sam spadl.
„kdo jste? Proč jste mi zabili, ženu, co jsem vám udělal?!“
Dean, kterému docházel kyslík něco zachraptěl, ale nebylo mu rozumět.
„No tak mluv! Mluv nebo ti přísahám, zlomím vaz.
Sam, který se z té rány vzpamatoval, se ho znovu pokusil chytit za ruku, ale John ho znovu udeřil a pak ještě jednou.
„Johne! Vzpamatuj se! My jsme tvojí ženu nezabili! Proboha nic takového jsme neměli úmyslu!“
John pustil skoro zadušeného Deana. Vstal a zahleděl se na něj.
„Nevěřím ti ani slovo! Co jste zač, co tady děláte?!“
Znovu se zablýsklo a v Samove ruce se zničehonic objevil ostrý nůž.
„Same pozor!“ zakřičel Dean nebo se o to aspoň snažil, ale nemohl mluvit. Sam ho neslyšel, nevnímal, že má ten nůž v ruce.
„Řekni mi, kdo jste a co chcete nebo vás přisahám…,“ John k němu přiskočil a chtěl ho znovu udeřit, ale v tom mu ten nůž projel břichem.
„Same! Ježíši!“ zachraptěl Dean.
„Tati…?!“ Sam jako by se teprve teď probral z několka vteřinového nevnímání, se zahleděl na zakrvácený nůž, který vytáhl ze svého otce.
Johnovi se rozšířily oči a on zašeptal.
„Řekl si mi potče?!“ hned jak domluvil, se mu podlomila kolena a on dopadl na zem, krev mu zbřicha tekla proudem, Sam musel porušit břišní tepnu.
„Ty Idiote! Co jsi to udělal?!“ Dean mu ten nůž vytrhl.
„Já nevím. Jako bych nad sebou na několik vteřin ztratil, tohle jsem nechtěl.
„Uhni!“ Dean ho hrubě odstrčil a pak poklekl ke svému otci.
„budeš v pořádku! Nějak tě z toho dostanu!“
„Nejspíš mi bylo osudem souzeno zemřít, nejspíš se mám odebrat za Mary, ale kdo se postará o Sama a Deana, o vás….,“ John mluvil ztěžka.
Nemluv! Přijdeme na to, jak ti pomoci, zachráním tě, nenechám tě umřít,“ Deanovi se chvěl hlas, po tvářích mu stékaly slzy, ale neměl nic, čím by to krvácení zastavil, na sanitku se nemohl spoléhat.
„Vydrž tati! My na něco přijdeme! Já na něco přijdu!“
„Zůstaň se mnou Deane, jsi Dean, že ano? Teď vás poznávám, vidím to ve vás, ale jak to, jak je to možné…,“ Johnovi se ztrácel hlas, bylo na něm vidět, že se na těch kolenou drží ze všech sil.
Dean ho objal.
„Neumírej tati! Nechtěli jsme to! Je to moc dlouhé vyprávění a všechno ti řekneme, ale neumírej! Neumírej nám!“
„Je konec Deane. Nezlob se na Sama. Ať udělal cokoliv, udělal to pro nás, nezlob se na něj, jsem na vás tak hrdý, soudím, že se z vás staly lovci, že je to tak?!“
Dean těžce přikývl.
„Já to věděl. Porazili jste ho? Našli jste toho, co zabil mámu?! Vím, že to byl démon!“
„Našli a skončili to s ním, ale…“
„Same…, Same…, můžeš sem na chvilku,“ John už skoro nemohl mluvit, bylo vidět, že mu to působí bolest, ale on nepřestával.
„Pusť ho Deane! Je to tvůj bratr! Ať se děje cokoliv, stůjte při sobe!“
Dean neochotně uvolnil Samovi místo.
„je mi to tak líto! Tohle jsem nechtěl, nechápu to….“
Pssst.pssst. To je dobrý. To je dobrý. Já vím, že ty bys nikdy…,“ John zavrávoral, ale ještě to ustál.
„Vyrostl z tebe pěkný muž Same. Cítím, že se svým bratrem příliš nevycházíš, ale každý děláme chyby a každý za ně platíme, nedovol mu, aby vás rozdělil….,“ John oba dva z posledních sil objal a zašeptal.
„Miluju vás…,“ poté sebou škubnul, hlava se mu zvrátila dozadu, tělo jí po chvilce následovalo. John Winchester byl mrtev.
„Tati…, tati…,“ vzlykali oba ničeho jiného nebyli schopni, ani se to nesnažili zastírat.
Zůstali sami ve světě, ze kterého nebylo uniku.

Mason Tak táto poviedka je Super a myslím si, že nápad je skvelí len škoda na ten koniec.
Ja som čakal fight Lilith vs Azazel ale čo už. Všetky tvoje poviedky sú super a máš nato nadanie. Super práca

str8tking: Děkuji No. On to není konec jako takový. Já jsem to plánoval, ale píše se to těžce, když vidím, že všechny povídky kolem me mají proste víc přečtení, víc komentů, ale jestli si tedy verný čtenář, budu asi pokračovat dál

No ja keď ani nenapíšem koment to ešte neznamená, že si to nečítam

Já vím. Jde jen o to, že když to čte jen pár lidí tak to bud znamená, že se jim to nelíbí, že nemajíčas a nebo čtou něco jiného, což plně respektuji, ale když není na mé povídky žádná reakce, tak nevím na čem jsem. Můžou být klidně i kritická. jako každý mám radeji pozitivum, ale dokážu přijmout cokoliv, co mi řekne, jestli je to dobré, špatné, ale je fajn, že to čteš. díky!

No tie čo máš v Off Topicu nečítam ale Zrodenie, osudový bosk, tiché tajomstvo a vnútorné šialenstvo sú Super best poviedky a čítali sa fakt skvelo. ja tam hodím inokedy komentár a budem aj naďalej čítať tvoje poviedky.
No však aj moju poviedku nečíta veľa ludí ale sú také ojedinelé prípady ktoré áno a mne to stačí.

Věřím ti, že tě tohle naprosto demotivuje,ale dělej to jak já. Kašli na komentáře a piš co tě napadne. Musím to tak dělat, protože mám pak hlavu plnou myšlenek a tímhle to třídím a ventiluju ven Mohla bych si to klidně psát i do nějakého bločku nebo do svojí složky v kompu,ale pokud s emoje myšlenky týkají zrovna tohohle tématu, tak proč to nepsat tady. Moje povídka taky neoplývá tisíci komentáři a shlédnutími,ale já se na tohle tolik nedívám Přeju ti hodně štěstí při psaní dalších povídek ať už to budou povídky jakéhokoli druhu

Tauria díky. Zkusím si vzít tvoje rady k srdci, ale pokud bude koment nepohrdnu.
Btw: Taky se vám to čas od času automaticky odhlásí?

Mě osobně se tvoje povídky líbí. Líbí se mi styl tvého psaní, takže ve mě můžeš vidět svou čtenářku. Nemůžu ale psát komentáře pořád, protože mi to zaměstnání a koníčky nedovolují Pokud si vezmeš mé rady k srdci, budu jen ráda Jo a taky mi to občas vypadne,stane se

preco tak skoro koniec??!?!?
btw: i mne sa stava ze to obcas odhlasi ale to je normal...
aaaaaaaaaaa mason mas moju poklonu a vdaku za SUPER POVIEDKY! takze horsa do pisania dalsich...
inak..placem spolu s

Pea. Nakonec budu pokračovat. V podstate tohle je "konec" jedné části a následuje druhá.

Univerzita Stanford.
„Same! Same!“ na Sama Winchestera volal nějaký kluk.
„Co se děje Tome? Já myslel, že už nám přednášky skončili.“
Tom, který byl evidentně zadýchaný, zavrtěl hlavou.
„O školu vůbec nejde. Jde tady o….“
„Neříkej to. Jestli je to zase to samé, nechci to slyšet.“
„Same! Je to tvůj brácha. Já vím, že je to s ním unavující, ale nemůžeš ho tam nechat.“
„Mě už to prostě nebaví. Nechápu, proč nešel na žádnou školu nebo proč aspoň někde nepracuje.“
„Třeba potřebuje podporu. Tvojí podporu.“
„To by stačilo. Poslední dobou jsem pro něj udělal víc než dost, ale on se nezměnil, nepolepšil se,“ Sam chtěl odejít na koleje, ale Tom ho zadržel.
Prosím pomoz mu. Dej mu ještě šanci.“
„Kolikrát už jsem tohle slyšel…, tak dobře kde je?“
„V baru tam na konci uličky a má už trochu upito a začíná být malinko agresivní.
Vyhazovači ho chtěli vyhodit, ale to by přineslo jen ještě větší problémy.
Zkus ho odtamtud dostat, aniž by došlo k rvačce:“
„Zkusím to, ale víš moc dobře, že me Dean skoro neposlouchá, vždyť to kvůli mně pije.“
„To je nesmysl. Má teď jenom těžké období.“
„Proč ho tolik bráníš Tome?“
„Váš otec mi zachránil rodinu!“
„Náš otec je mrtev. Někdo ho zavraždil a stejně tak mojí mámu.“
„Právě proto se vzájemně potřebujete. Měj s ním trpělivost a ono se to zlepší.“
„Tak tomu jsem přestal věřit už před nějakou dobou,“ zamumlal Sam unaveně a potom odešel.
Tomovi zasvítily oči a on se poté proměnil ve Žlutoočka.
„Všechno tímhle právě začíná, Same.“

„Hej barmane! Tak kde je to pití! Už tady na něj čekám dobrých pět minut a žádné jsem ještě nedostal.
„Taky žádné nedostanete. Běžte se vyspat.
Dean se opilecky zachechtal a následně praštil rukou do stolu.
„Me se nechce domu. Doma nic není, tady se mi líbí,“ pokusil se postavit, ale hlava se mu točila tak, že raději zůstal sedět.
„Měl byste jít anebo vás vyprovodí ti pánové u dveří.
„Chci prostě jen ještě jednu…,“ Dean se zajikl a pak znovu.
„Bože. Všechno se tak točí,“ zahuhlal a pak si všimnul, že si jedna servírka drží ruku na nose.
„Tady něco smrdí?!“ zeptal se a pak si přičichl ke svému oblečení.
„Jo. To budu asi já. No tak trochu smrdím, mám hadry na maděru, ale prachy mám, tak mi sem dej do hajzlu to pivo.
Muži v černých oblecích se pohnuli vpřed, ale v tu chvíli vešel dovnitř Sam.
„Deane? Co tady zase děláš, co to máš na sobe a co tady tak děsně páchne?“
„A heleďme se. Naše študírna sem zas pro jednou zavítala.
Koupíš mi pivo brácho?!“ Dean se zahihnal a měl co dělat, aby nespadl ze židle.
„Odveďte si ho, nebo ho nechám vyhodit. Děsí mi servírky a ten zápach, co se z něho line…“
Sam přikývl, i když tušil, že to nebude nic lehkého.
„Jdeme, Deane. Myslím, že pro dnešek si měl už dost,“ pokusil se ho uchopit za ruku, ale Dean se mu vysmeknul.
Kup mi radši to blbý pivo! Já chci pivo! Já chci pivo!“ začal křičet a bouchat rukou do stolu.
„Deane uklidni se! Tohle už by stačilo!“
„Nech me na pokoji ty fajnovko! Vrať se na tu svojí podělanou univerzitu, já nestojím o tvé přednášky!“
„Těžko se můžu vrátit, když takhle vyvádíš.“
„Hej! Kdo se tě o to prosí. Nemůžu za to, že mi nechtěj nalejt,“ Deanovi se zatočila hlava, zvedl se mu žaludek a potom začal zvracet na stůl.
Sam na poslední chvíli uskočil.
„Ježiši Deane! Proboha!“
„Tohle už stačí,“ barman dal pokyn vyhazovačům, ale Sam je zastavil.
„Dejte mi ještě chvilku. Prosím!“
Vyhazovači pohlédli na barmana, který neochotne přikývl.
„Máte dvě minuty na to, abyste ho odvedl nebo ho odtud vyrazím a je mi jedno, jak moc ho to bude bolest.“
„Děkuji. Dostanu ho odtud.“
„Kdy už to konečně pochopíš. Já o to nestojím. Vratte se na tu pitomou školu a mě nech na pokoji. Nebo snad chceš, aby se všichni dozvěděli, že šprták Sammy má bratra ochlastu, co smrdí jako tchoř a…,“ Sam, který ho už nemohl déle poslouchat, sevřel skleničku a řekl.
„To už stačí,“ cítil, že se v něm odněkud hromadí nějaká síla a po chvilce ta sklenička praskla.
„Jak si to udělal?!“
„Spadla mi na zem.“
„Tak to tedy ani náhodou! Ty jsi jí rozdrtil.“
„Nemluv nesmysly. Jdeme!“ Sam chytil Deana za paži a přinutil ho postavit.
„Tu sklenku vám zaplatím.
„Hlavně ho odtud dostaňte pryč!“
„Spolehnete se. Jdeme, Deane.. Musíš se z toho vyspat!“
„Já se nepotřebuji vyspat. Já jsem v pohodě, já jen prostě nemám takový život, me si prostě z toho pitomého děcáku nevybrali a jestli přece jen ano, tak to byli grázlové, co mě bili!“
Sam nic neříkal. Tohle slyšel pokaždé, pokaždé to samé. Jenže tentokrát se stalo něco, čemu se mu nechtělo věřit. Nějak se mu podařilo svým stiskem rozbít sklenici, a co bylo ještě divnější, nemá potom na ruce žádné stopy.
„Deane. Mohl by ses postavit,“ zavrčel, když se Deanova hlava opřela o jeho rameno.
Ten však nereagoval.
„Deane…,“ začal znovu, ale pak si všimnul, že Dean spí.
„To je…, to je… to je fakt skvělý,“ došel se spícím Deanem k lavičce, posadil ho tam a pak zavolal taxík.
„Bože Deane… ty děsně smrdíš!“
Po chvilce přijel taxík. Naložil je, i když si musel Sam připlatit a pak odjeli.
Na té lavičce se objevil démon.
No jen pronikni, Same do tajů své moci, dostaň ze sebe to nejlepší, společně se nám jí podaří zabít a potom budeme vládnout….“

no už som doma takže som dobehla všetky pokračovania tak tá bitka Sam Dean to bolo niečo ako ho sam mlátil a tie kosti čo tam praskali a bol celí porezaní to bolo fakt super a potom tá dohoda čo mu dal žltoočko a nič z toho nedodržal no sam bol riadne naivný keď na to naletel a to ako sa to všetko zopakovalo no a John ako ho sam zabil to čo bolo akoby ho niekto posadol alebo ovládal v tom bude žltoočko inak sa mi páčilo to že sam chcel aby to bolo lepšie aby ich matka nezomrela a nakoniec prišli i o otca a keď na to prišiel že sú jeho synovia to bolo super ale zomrel no a tá posledná kapitola ako sú už dospelí a dean sa v tom bare ožiera a sam ako ho odtiaľ chcel dostať to bolo skvelé a zase sa tam žltoočko mieša no a tá poznámka že vyrastal v detskom domove to bolo čo a čo sa stalo so samom a deanom ktorý tam boli z minulosti katapultovaní prečo sa o nich nepostarali a kde sú zmizli alebo čo sa stalo skladám poklonu bolo to skvelé táto poviedka je super hrozne sa mi páči

Lentilka: jsou stále na tom míste. Tohle se z nich stane, když vyrostou bez otce, ale ještě není vše ztracené:-)

Tak tu máme další. Jsem zvedavý, jestli pochopíte, kam tím mířím:-)

O několik hodin později.
Dean se převalil na pravou stranu pak zase nalevou a nakonec zasténal.
„Tak ty už jsi vzhůru?!“
Dean otevřel oči a spatřil na židli sedět Sama.
„Mohl bys těm africkým bubeníkům říct, ať jsi, jdou bubnovat někam jinam?!“
Sam povytáhl obočí.
„Jsou v mé hlavě a neustále buší do těch svých bubnů a teď se k tomu přidalo i stádo bizonů…, moje hlava asi se mi rozskočí.“
„Říká se tomu kocovina Deane. Za těch pár týdnů už by sis na ní mohl zvyknout.“
„Hlavně me zas nezačni poučovat. Žiju tak nejlépe, jak to jen dokážu.“
„Mohl bys žít mnohem lépe,“ zamumlal Sam a potom mu podal plnou sklenici.
„Co je to?!“ zeptal se Dean nedůvěřivě.
Říká se tomu voda. Jen to hezky vypij. Musíme odtud brzo vypadnout, vlastně je zázrak, že nás odtud ještě nevyhodili.“
„O čem to mluvíš, proč by nás odtud měli vyhazovat a proč nejsi na koleji?“
„Ty si na to nepamatuješ?!“
„Ne!“ zalhal. Přestože věděl , co se včera stalo, nechtěl, aby mu Sam přednášel.
Sam si povzdechl. Sledoval, jak Dean pije a znechuceně se u toho šklebí.
„Někde jsem četl, že je na to nejlepší voda.“
„Hele Same. Dík, žes me odtamtud dostal, aťuž jsem tam vyváděl cokoliv, ale opravdu nemám v úmyslu tě odvádět od tvých vysokoškolských povinností.“
„O to tady vůbec nejde…,“ Sam se zarazil, protože se zničehonic zapnula malá televize před nimi.
Dean se posadil. Ta voda kupodivu zabrala. Hlava mu už tolik netřeštila.
„Jak si to udělal?!“ otočil se na Sama.
„Já jsem se ovládače ani nedotknul, nezapnul si to náhodou?“
„Tak to tedy ani náhodou. Ten ovládač je tamhle na tom křesle a nebo ti snad přijdu, jako Mr Fantastic?“
„To je divné. Přece se nezapla sama.“
„Copak na tom záleží? Jsou tam stejně jenom nudné zprávy.“
Sam šáhl po ovládači, ale k vypnutí nedošlo, protože moderátor zrovna říkal.
„Je mi velice líto, že vám musím oznámit tuto zprávu, ale dnes brzo ráno bylo v řece nalezeno tělo mladého muže. Podle všeho byl zavražděn a byly na něm provedeny satanské rituály a proto vás všechny vyzývám k nejvyšší opatrnosti.
„Copak to nikdy neskončí, nedají si pokoj,“ zabručel Dean.
„Panebože. To přece není možné,“ Sam byl v evidentním šoku.
„Co se stalo? Publikují snad tvoje nahé fotky?“
„Tohle je Tom Scotty,“ zamumlal a ukázal na fotku mladíka.
„Ten tvůj kámoš ze šprtího komanda?!“
„Tohle je vážné! Někdo ho zabil!“
„To je mi líto Sammy!“ Deanovi zmrzl úsměv na rtech a položil mu ruku na rameno.
„To ještě není všechno!“
„Co může být horšího, než smrt?!“
„Tady tvrdí, že je mrtvý nejméně 24 hodin, ale já s ním mluvil před 15.“
„Jsi si tím jistý?!“
„Na sto procent. Sakra vždyť jde to můj spolubydlící.“
„Hele Same. Na nadávání jsem tady já. Nemohlo to být dřív?“
„Leda, že by si v tom baru řádil v 8 ráno.“
„Ok. Ok. Co to ale znamená?!“
„Sam si rukou prohrábl vlasy.
„Nemám tušení. Jak jsem s ním mohl mluvit, když už byl mrtvý?!“
„Nemá třeba dvojče?“
„Ne! Je jedináček. Jak je tohle možné?!“
„No. Myslím, že bychom to měli jít prošetřit.“
Cože?!“ Sam na Deana vykulil oči.
„Je to tvůj přítel a někdo ho zavraždil. My zjistíme kdo nebo co.“
„Co tím chceš říct?“
„Netuším. Mám jen takový pocit…, ne jdeme to prověřit, dlužíš mu to Same!“
Takhle nás nebude nikdo vnímat!“
„Nejsem zas takový ochlasta,“ Dean se malinko pousmál a pak otevřel kufr a Sam uviděl dva obleky a visačky FBI.
„Ty to myslíš vážně?!“
„Smrtelně!“

mno..bud sa nas sammy rozpraval s duchom alebo super pokracka!
s nim by sa i clovek bal ist po jednom chodnik..vsetci okolo neho death

super pokračovanie takže oni sa stali aj tak lovcami super to ma teší ale sam sa určite rozprával zo žltoočkom a ten sa ich snaží ako vždy manipulovať predpokladám no som zvedavá čo sa stane ako ďalšie toto bolo super