Skryté touhy

Lentilka: Dalo by se tak říct, ale ten démon nehodlá Sama ztratit...

trochu som túto poviedku zanedbala ale píšeš to takým tempom ze nestíham no ale dohnala som všetky všetky časti a naozaj s mi páči. uz ten nápad ze ich tá kniha dostala do minulosti je super a potom zltoočko. a ako Sam nechtiac zabit Johna
a čo sa s nimi teraz stalo ked vyrástli Dean aký opilec
a tie Samove schopnosti. výborná poviedka len tak dalej

wiktoriano:Stačí říct a já zpomalím.

Úplne úžasné kriste a skoro ma porazilo , keď si tam napísal , že posledná časť ,ale máš šťastie , že si začal nové ha ....chudáčik John ako zomrel a ako zistil , že sú to jeho synovia to bolo úžasné a chudáčik Dean ako tam bol pri ňom a plakal znova si prežil jeho smrť a Sam on ho zabil kokos , no sila a opäť bol torturing Dean výborne ,keď ho škrtil John to nemalo chybičku a teraz , že ako by žili keby aj John umrel tak to je namakané to môžeš iba ty vymyslieť ...hrozne sa mi lúbilo jak bol Dean v tom bare a aký bol opitý perfektné a žltooký démon hajzel jeden a potom ako si po Deana prišiel Sam a ako ho odtial bral supeeeer už sa teším na ďalšiu časť

Sonig: Dekuji moc Snažím se psat tak, aby byla každá povídka jiná a moc me těší, že se líbí.
No je tam žlutoočko, ale není v tom meste jediný démon
Jinak přečetla si i tu poslední část?

Mason nemusíš spomalovat ked ta to baví písat ja aj ked nestíham čítat kazdú čast skúsit si násjt čas a ked nie nemám problem prečítat aj niekoľko naraz

Tak a máme tu další část. Trochu kratší než obvykle, ale snad se bude líbit.

Sam s Dean šli k domu toho mrtvého pešky.
„Kdybych tak měl nějaké auto, ve kterém bych se mohl vozit, balit holky, ale takhle se musím trmácet pešky a žádná se po me ani neohlédne.“
„A čím bys jí asi zaujal? Svým alkoholovým dechem?!“ nedokázal si Sam nerýpnout.“
„No. Přijde ti snad, že mám smradlavý dech?“ Dean na něho dýchnul a Sam ucítil mátovou příchuť.
„No nepovídej. Ty ses naučil používat kartáček a pastu.“
„Dneska jsi nějaký Rejpavý Sammy….“
Sam se zastavil.
„Jak si mi to řekl?“
„Co máš na mysli? To Sammy?“
Sam přikývl.
„Já ti ani nevím, prostě me to tak napadlo, myslíš, že ti tak říkal otec, předtím, než ho někdo…., zavraždil?!“ dokončil po krátkém zaváhání.
„Je to klidně možné, ale já jsem byl tak malinký a podle toho co jsi říkal, ti náš otec přikázal, aby si me odnesl do bezpečí.
„Jsi můj brácha. I když teď zrovna nemáme ideální vztah, neznamená to, že tě nemám rád, jenom…“
„Co kdybychom to prostě smazali, Deane, zapomněli na to, co se stalo v pár v posledních týdnech?!“
„Vážně? Znamená to snad, že už se za mě můj malý bráška nestydí?“
„Nikdy jsem se za tebe nestyděl a ani tě nezapíral.
„Vážně?!“ Deanovi na rtech pohrával šibalský úsměv.
„Ne Deane. Neříkej to. Prosím!“
„A co bylo to před týdnem. Přišel jsem na vaší kolej, ale byl jsem tak zlitej, že mi tvůj kámoš Tom tvrdil, že nejsi doma, ačkoliv jsem tě viděl, jak na me zíráš přes okno.
„To bylo jen jednou.
„A co to bylo na té kolonádě nebo, když jsem byl za tebou ve škole a tys stál hned vedle mě a předstíral jsi, že jsi uklízeč nebo na tom…“
„To už by stačilo. Ok vyhýbal jsem se ti, ale jak jsem řekl, smažme to.“
„A co když do toho spadnu znovu.“
„Tak tě z toho budu zase tahat, dokud ti nedojde, že musíš se svým životem něco udělat!“
„To bys pro má vážně udělal?!“
„Ty víš, že jo. Jsi moje poslední rodina.“
„Díky. Já jsem věděl, že…,“Dean nemohl pokračovat, protože ho rozbolela hlava.
„Deane, co je? Pojď se sem posadit,“ dolehl k němu z dálky Samův ustaraný hlas, ale on si nesedl, protože se mu v hlavě promítly nějaké obrazy.
Viděl sebe a Sama jak jedou v autě přesně takovém, jaké by si přál, v tom autě hraje oblíbená hudba, Sam se u toho kuchtí a potom zastavují, vystupují, mají na sobe obleky a jeden z nich drží v ruce přístroj, který cosi zaznamenával.
„Tady je to přímo rejdiště, tady nebude jen jeden duch, ale celý regiment.
„No. Nebude to nic lehkého, ale doufám, že nenarazíme na žádného démona, sám si démon, zašklebil se Dean a pak to všechno zmizelo a Dean vyčerpané klesl na lavičku.
„Je ti už líp, co se stalo?!“
„Nemám ponětí. Prostě se mi před očima vyrojilo, jak ty a já sedíme v autě myslím, že to byla impala, jedeme k nějakému domu, máme na sobe tyhle obleky a pak já měřím okolí nějakým přístrojem, který bzučí jako blázen a následně tam mluvíme o duchách a démonech…., hele nevím, co to bylo, ale já nejsem blázen.“
„To neříkám, jen prostě duchové, démoni….“
„Já jen říkám…, to je jedno zapomeň na to,“ oba dva přišli k domu Tomových rodičů.
„Víš, co řekneme?“
„To byl tvůj nápad s těmi obleky.“
„To jo, ale ty jsi tady ten studovaný.“
„To je sice pravda, ale nemyslím si, že…,“ Sama přerušilo tiché zavrzání a když se otevřely, na prahu stál asi tak 50 muž s vyholenou hlavou.
„Přejete si pánové?!“
Dean a Sam se na sebe podívali a skoro současně řekli.
„Agenti FBI!“
„Dobře. Můžete mi říct, proč se o to zajímá FBI?!“
„No…ehm…, um, oh…., my jsme ze sekce, která se zabývá rituálními vraždami.“
„Tak dobře. Jestli to musí být, pojďte za mnou,“ muž vešel dovnitř.
Dean zdvihl palec.
„Jsme machři brácho:“
„Sekce, co se zabývá rituálními vraždami?!“ zopakoval pochybovačně Sam.
„Jo já vím. Asi je to blbost, ale skočil na to, nějak to zvládneme,“ Dean plný optimismu vešel dovnitř a Sam ho následoval.

tak ten ich rozhovor ho zlatý. a čo znamenala tá Deanova vízia či čo to bolo super čast

to bolo skvelé takže on má spomienky na ich predchádzajúci život aký bol len nevie o čo ide a ten ich rozhovor to bolo skvelé vynikajúce bratské momenty super čas´t ten príbeh sa mi páči čoraz viac a ešte jednu obrovskú

Lentilka. Co tím chceš říct teraz se mi to líbí víc? :-)

nie že teraz sa mi to páči viac ale že to bolo na začiatku super a každou časťou je to lepšie a lepšie

Já vím. Víc než tetralogie či Poslední boj?

Lilith si k sobe zavolala Katie.
„Co si přeješ Bohyně?!“
„Chci, aby si sem přivedla tyhle ty dva,“ ukázala jí fotku, na které byli Sam a Dean.
„Proč má Bohyně?“
Lilith zaplály oči a ona jí pohybem ruky přirazila ke zdi, po které se Katie s bolestným heknutím svezla k zemi.
„Nejsi tu proto, aby si kladla otázky, ale proto, že mi sloužíš!“
„Samozřejmě Bohyně! Moc se omlouvám…,“ Lilith znovu zvedla ruku a katie začalo hučet v uších, rozbolela jí hlava a z nosu jí začala téct krev.
„Ušetři me těchto řeči. Jed do toho města přived je sem.“
„A jak je mám přesvědčit?“ zeptala se tak opatrně, jak to jen dokázala, z každého jejího hlasu byl cítit strach.
„Však ty určitě něco vymyslíš. Jsem si jistá, že jsi chytrá holka, můžeš jim třeba říct, že je tvůj bratr v nebezpečí.
„Já přece žádného bratra nemám…,“
Lilith švihla rukou a k smrti vyděšená Katie se ocitla ve vzduchu, hlavou dolu.
„Jestli to budu muset opakovat ještě jednou…,“ v jejím hlase zaznívala hrozba, ze které Katie mrzelo.
Když dopadla na zem, začala jí líbat nohu.
Lilith jí od sebe znechuceně odkopla.
„Přived je sem, co nejrychleji, jsem si naprosto jistá, že takové mladé, pěkné tvářičce neodolají, obzvlášť tenhle,“ a zabodla svůj prst do Deanova obličeje.
„Udělám, co budu moct bohyně.
Lilith nesouhlasně mlaskla a Katie sebou trhla.
„ty je sem přivedeš a to co nejrychleji nebo…,“ naznačila prstem zakroužení a katie pochopila.
„Spolehněte se Bohyně! Já vám je přivedu,“ zašeptala bojácně a poté z toho zámku vycouvala, jak nejrychleji dokázala.
„Kde jsem ty dva už jenom viděla, jsou mi tak povědomí,“ zamumlala Lilith a přejela po té fotce prstem.
„Těch se ani nedotkneš, slečinko?“ ozval se blízko ní mužský hlas.
„Azazel!“ zasyčela nenávistně.
„Jsem rád, že víš kdo jsem.“
„Kdo by to nevěděl, ale tohle je mé město! Mí lidé a tihle ti dva budou též moji!“
„Tohle město si nech, stejně tak i lidi, nejspíš i toho, co si říká Dean, ale Sam je můj, rozumíš mi ty malá démonická princezničko?!“ v jeho hlase zaznívalo pohrdání.
„Nikdo mi nebude poroučet! Já jsem Lilith! Nejmocnější démonka!“
„Jsi si tím jistá? Jestli se Sama jen dotkneš, budeš mít co dělat se mnou. Pamatuj Sam je můj!“
„Je můj! Ty mi nebudeš poroučet!“ vřískla a pohnula rukou, ale on byl rychlejší a jeho síla přitlačila k Lilith k zemi.
„Nezahrávej si se mnou holčičko. Mnozí se možná před tebou třesou, ale pro me neznamenáš nic, je ti to jasné?!“
Lilith se chtěla postavit, ale on jí silou své vůle přinutil ležet na podlaze, bezmocně sebou škubat.
„Sama nech na pokoji!“ jeho slova zněla jako rozkaz a pak se rozplynul.
„Nikdo mi nikdy neporoučel a ty už vůbec ne!
O důvod víc ovládnout toho, co si říká Sam Žlutoočko!“

Dean dopil kávu, kterou jim udělala Tomova matka.
„Bylo to velmi dobré, ale myslím, že bychom měli jít.“
„Dáte nám vědět, jestli něco zjistíte anebo jestli ho dokonce chytíte?!“
„Dean pohlédl na sama.
„Pokusíme se, ale nemůžeme nic slíbit.“
„Chápu. Tom byl dobrý hoch. Nebyl sice bůhvíjak chytrý a dobrý student, ale měl skvělého spolubydlícího, myslím, že se jmenuje Sam , Sam Winchester, víte, že jste mu docela podobný?“
„No… ehm to mi říká dost lidí, ale já nejsem Sam Winchester.“
„Jistě, že nejste. Vždyť on je v podstatě ještě mladík a vy už jste dospělý agenti FBI, kteří vyřeší vraždu našeho syna!“
„No! Opravdu se budeme snažit, ale neslibujte si od toho…,“ náhle Dean zavrávoral a udeřil by se do stolu, kdyby ho Sam na poslední chvíli nezachytil.
„Co se to s tebou děje?!“
„Nemám tušení…, bože moje hlava…,“ před očima se mu zas objevil obraz, tentokrát viděl sebe a Sama, jak klečí u těla nějakého muže, tvář mají zmáčenou od slz a jeden z nich on říká.
„Jak si ho mohl zabít Same?! Jak si ho mohl zabít?! Byl to náš táta!“
„Já ne! To Žlutočko me k tomu musel donutit, já jsem to nechtěl…, zmlkni ty parchante!“ Dean udeřil Sama a pak to zmizelo.
„Není vám snad dobře agente Jacksone?!“
„Ne. Už je je to mnohem lepší. Poslední dobou toho moc nenaspím, musím neustále myslet na toho vraha, co takhle dokázal zabít vašeho syna!“
„Nechcete uvařit čaj?“
„Ne. Děkuji. Už je mi mnohem lépe. Nashledanou,“ Sam a Dean odešli.
„Co to s tebou je?! To už je podruhé, co se takhle málem složil!“
„Myslíš si snad, že je mi to příjemné, že to snad přivolávám?!“
„To asi ne, ale co to je?!“
„Tak to nemám tušení, snad vize?!“
„Co jsi viděl?!“
„Nás dva, jak klečíme u mrtvého těla našeho otce.
„To je nesmysl!“
„Me to povídej, ale tak to bylo. Byli jsme tam snad ještě o něco starší než jsme teď a já tvrdil, že si… , že si…“
„No tak už to řekni!“
„Tvrdil jsem, že jsi zabil našeho otce a tys mi tvrdil, že tě k tomu donutil démon, jménem Žlutoočko!“
„To je nesmysl! Náš otec už je dávno mrtvý a já nemám ponětí, kdo je nějaké Žlutoočko!“
„Já vím! Já vím! Našeho otce někdo zavraždil a to co sem viděl…!“
„Dost Deane! Uvědomuješ si, jak šíleně to zní?!“
„Něco to znamená! Přece nejsem šílenec! Nejsem blázen!“
„Já neříkám, že jsi, ale…,“ Sam sevřel ruku v pest a v tu chvíli se ozvala rána a lampička, u které stáli, vybouchla a střepy začaly dopadat blízko nich.
Dean se zahleděl na Sama.
„To jsem nebyl já! Přísahám!“
„Pojďme raději zpátky do hotelu,“ zamumlal Dean, ale už se mu do tváře nepodíval.
„Deane! Já jsem to nebyl!“
„Ona si prostě jen vybuchla!“
„Nevím, co se stalo, ale Ježíši kriste. Jsme lidé!“
„Vážně? Já vidím nás, ty rozbíjíš lampičky stává se to podle tebe normálním lidem?!“
„Tak co podle tebe jsme?!“
„Nevím a nechci to vědět!“ Dean zrychlil krok.

no mne sa páčila aj tá trilogia a posledný boj je super a tu sa mi hrozne páčia tie ich bratské momenty

takže časť bola super akože vážne sú v inej realite a dokonca ani lilith netuší kto sú a pritom to bola skoro tá istá situácia s tým zámkom a bohynou ako na začiatku ale žltoočko vie presne čo sa deje a jasné že che sama a tie deanove vízia to je super ako nechápe chudák o čo ide a oni dvaja a normálny ľudia to určite som zvedavá čo Kate urobí a či ich presvedčí skvelé pokračovanie

Jak říkám. Snažím se psat experimentální povídku a jak se ti líbil první střet mezi démony?

takze Lilith je opat na scéne a jej stretnutie zo zltoočkom
tie Deanove vízia, ako Sam rozbil tú lampičku no waw. je to super

juuuuuuuuuuuu to co bolo? zltooky demov vs lilith

Mel bych na vás prosbu. Můžete mi prosím napsat nějak záporaky a zaporačky z 1-4? bud sem a nebo soukromou poštou. Díky moc.

mrtvych abo zivych?

Tech, které v seriálu zabili:)

Tak a tady máte ode mě něco na dobrou noc. Hezky si to užijte.

Byla noc. Na ulicích nikdo nebyl. Jen po místním hřbitově se pohybovala skupinka tři lidí.
„Myslíš, že to co se chystáme udělat je správné?!“ zeptala se asi 17 letá dívka svého stejně starého přítele.
„Nebuď strašpytel. Tohle místo je boží.“
„Tohle místo je hřbitov.“
„O to tady právě jde. Jsme tady, abychom se přesvědčili, jestli je to jeho práce.“
Ta dívka se ustrašeně ohlédla.
„Myslíš jeho? Myslíš si snad, že se vrátil?!“ v jejím hlase zazněla panika.
„Uklidni se. To jsou jen povídačky. Nechceš mi snad říct, že tomu věříš.“
„Proč ne? Existují o tom podložené důkazy.
„Jsou to jen kecy nějakých bláznů.
„Tobě se to snadno řekne. On totiž nevraždí muže, ale ženy, mladé ženy, protože…,“
„Protože mu jedna mladá žena poté co jí znásilnil, uřízla kulky a poté utekla a on teď každou noc vstává ze svého neznámého hrobu a hledá jí…, bla, bla, bla,“ v tu chvíli se za nimi ozvalo křupnutí, jako když se láme větvičky.
Ta dívka nadskočila.
„Někdo tady je,“ v jejím hlase se ozývala stále se prohlubující panika.
„Už s tím přestaň. Jsou to jenom povídačky. Jsme tady jenom ty, já a Daniel, Daniel však nikde nebyl.
„Daniel tady není. Měli bychom taky jít.“
„Nemluv hlouposti. Třeba se jen odskočil, Danieli, Danieli?!“ Nikdo se však neozval.
„Tak dlouho mu to přece nemůže trvat?“ zabručel její přítel, který se snažil nedat najevo vtíravý strach.
Znovu se za nimi ozvalo křupnutí a pak znovu a ona se k němu přitiskla.
„To nic. Jenom uklid,“ snažil se jí uklidnit, ale sám z toho také newměl dobrý pocit.
Otočil se a v tu chvili se ozvalo další křupnutí a pak měl pocit, jako by mu někdo dýchnul na krk. Nebyl to však dech jeho přítelkyně, tenhle byl hnilobný.
„Možná, že bychom odtud měli přece jen odejít,“ zašeptal tiše a pak ve tmě nahmatal ruku své přítelkyně.
„Slyšíš me?!“ zeptal se, když neodpovídala. Žádná reakce.
„No tak Amelie tohle není sranda,“ srdce mu prudce bilo, možná, že za všechno mohlo tohle místo nebo fakt, že jeho nejskrytější touhou bylo, setkat se s oním násilníkem.
Uvědomil si, že mu Amélie stále neodpovídá, ba dokonce se ani nehýbala.
Znovu se jí dotknul. Měl pocit, že je studenější, než byla před chvilkou.
„Amelie! Tohle není sranda!“ opět žádná reakce.
„Panebože…,“ zašátral rukou v kapse a po chvilce se mu podařilo nalézt baterku.
Vytáhl jí z kapsy a rozsvítil jí, nešlo to vůbec lehce, protože se mu ruce třásly, neměl dobrý pocit, bylo to, jako by se v jeho blízkosti někdo pohyboval, ale on nikoho neviděl, cítil jen ten hnilobný zápach.
„Amelie, co je to s tebou, proč…,“ konečně se mu podařilo tu baterku zprovoznit a světlo se rozrazilo skrz tmu a on spatřil Amelii připíchnutou na náhrobek, tvář měla rozškrábanou, ale co bylo mnohem děsivější, měla, vyřízla obě dvě prsa.
Podlomily se mu kolena, baterka mu vypadla a během několika vteřin se rozječel a následně se rozeběhl pryč, ale onoho hnilobného zápachu se nemohl zbavit, jako by byl pořád s ním.

Dean se prudce posadil. Čelo mel zpocené, svaly ho bolely.
„Nějaká noční můra zeptal se Sam z koupelny, kde si čistil zuby.
Dean si otřel čelo.
„To byla přímo hororová jízda.“
„A co se ti zdálo?!“
Dean otevřel oči, ale v tu chvíli světla v jejich pokoji zablikala.
Dean se na Sama zahleděl vyčítavě, ale ten rozhodil rukama.
„Já jsem to nebyl! Přísahám!“
Dean na to nic neřekl, ale v jeho tváři byly vepsané pochyby.
Počkal, jestli se to se světly nebude opakovat a když se nic nestalo, řekl.
„Zdálo se mi zase o nás. Nejprve o muži, co tvrdil, že je náš táta a mluvil o nějakém koltu, koltu, se kterým dokáže zabít démona Žlutoočka a pak tam byla nějaká mladá žena, co tvrdila, že se jmenuje Meg a my jsme jí vymýtali! Drželi jsme jí na židli a ty jsi předčítal z knihy nějaké latinské bláboly a ona se přitom svíjela a nakonec z jejich úst vyletělo něco jako černý mrak!
„Byl to jen sen. Hodně divný sen, ale jenom sen.
„Asi ano. Byl to jenom sen,“ zamumlal dean, ale v tom ta světla znovu zablikala a a pak se zapnula televize.
Dean tázavě pohlédl na Sama, ale ten se tvářil nechápavě.
„dnes ráno bylo na místním hřbitove nalezeno tělo 18 leté studentky Amelie Outlandové. Byla přibodnuta k náhrobku a její obličej byl ošklivě pořezán,“ na obrazovce se objevila její fotka, ale místo, kde měla mít prsa, bylo zakrýváno.“
„Co to má jako znamenat? To už tu zvládne tak velká cenzura?!“
„Myslím, že jí je někdo vyřezal,“ ozval se tiše Sam.
„Proboha! Který magor by ženským vyřezával prsa a jak by to vůbec udělal?!“
„To nemám tušení, ale byl jsem se porozhlédnout v místní knihovně.“
Ty léta školy se nedají jen tak potlačit,, co?“
Sam jeho štípavou poznámku ignoroval.
„Našel jsem knihu místních pověr a pověstí.“
„To tedy muselo být počteníčko,“ Deanův hlas sršel sarkasmem, ale Sama to nechalo klidným.
Našel jsem tam zmínku o tom, jak nějaký psychicky narušený muž přepadával, mučil a posléze znásilňoval mladé ženy a poté je pořezal na obličeji a nakonec nabodl na náhrobek.
„Ty si myslíš, že tady řádí nějaký sériový vrah?“
„Leda, že by mu bylo tak 130 a vstal z mrtvých.“
„O čem to tady mluvíš?!“
„Mluvím tady o tom, že ten chlap vraždil před sto lety, že zabil přes patnáct žen, ale pak se jedna z nich po tom hrůzném zážitku dokázala vzchopit, sebrala mu nůž a když spal, rozpárala mu břicho a uřízla obe dvě varlata.
„Prosím tě! Snad se mi tu nesnažíš namluvit, že tady řádí sto let starý duch.
„Já nevím, ale ta vražda tomu úplně odpovídá.“
„Třeba ho jen někdo napodobuje! Ježiši přece nevěříš na duchy!“
Její přítel tvrdil, že ho po dobu asi jedné hodiny pronásledoval hnilobný zápach, který jako by vycházel z něčích úst a také se zmiňoval o krocích a křupnutí.
„To už stačí. Přestaň s temi nesmysly!“
„A co když je to pravda Deane, co když tu opravdu řádí nějaký duch, který zabijí mladé ženy a mstí se jim za to, že mu jedna z nich, uřízla varlata?!“
„Jdi s tím do háje!“
„Měli bychom se to pokusit zjistit.“
„a pak co, co když zjistíme, že ten duch existuje, začneš ho vymýtat nebo snad najdeš jeho tělo, posypeš ho solí a zapálíš ho?!“
„No. Pokud budu muset. Klidne si tu zůstaň, ale já to jdu zjistit.“
„Fajn! Fajn! Stejně je tady nuda a třeba se nám podaří zjistit něco o tvém kámošovi Tomovi, ale Same sto let starý duch, co ženám vyřezává prsa…, to je pěkná blbost!“

Mason táto poviedka ji čím ďalej tým tajnostkárnejšia. Ale je super. teraz sa títo dvaja ocitli v nejakom svete, že nelovia alebo čo? alebo sú stále ešte v tej knihe? jednoducho nechápem. Inač dobrá poviedka

str8tking:Neboj. Jsem si jistý, že se vše objasní a oni jsou na začátku.

Takže děkuji všem za pomoc. Budu si muset poradit sám.

Mason tak ten duch na tom cintoríne to je sila čo tam vyvádza a ten Deanov sen všetko spomienky z minulosti a to blikanie svetla sam alebo žltoočko to som zvedavá a oni idú loviť no super to im pomôže si spomenúť dúfam super pokračovanie a dosť strašidelné