Nová generace

Tohle je moje další experimentální povídka takže jestli se bude líbit, budu velmi rád pokračovat:-)

Nová generace
Bobby, kterému táhlo na sedmdesát sedel v houpacím křesle a spokojeně bafal z dýmky.
Liboval si, že je tu klid, že ho nikdo neruší, jakmile se tahle myšlenka rozplynula, ozvala se rána a oknem jeho domu proletěl míč, který ho málem srazil u křesla.
„Same JR! Deane Jr! Pojďte ihned oba dva sem!“
Z domu vyšli dva asi desetiletí chlapci.
„Co se stalo strýčku Bobby?“ zeptali se a tvářili se velmi nevinně.
„On jim na to ale neskočil.
„Kolikrát jsem vám říkal, že si nemáte hrát v dome, že je to tam nebezpečné, tak kolikrát jsem vám to říkal?!“
„Asi tak milionkrát,“ oba dva kluci propukli ve smích.
Bobby jim pohrozil prstem.
„Tohle je vážné. Chovejte se tak, aby na vás mohli být vaši otcové hrdí!“
„Jenže ti už nežijí.“
„Tohle už neříkej Deane juniore.“
„Vždyť je to pravda. Sám si nám o tom říkal.
„Já vím, ale přesto byste to neměli říkat.
„Vyprávěj nám prosím o naších rodičích, jací byli, co uměli, co dělali?!“
„Možná zítra, ale dnes bych už mel jít spát,“ Bobby se chtěl zvednout, ale oba dva ho chytli každý z jedné strany za kalhoty.
„Vyprávěj nám strýčku! My už budeme hodní, chceme slyšet o rodičích o mamince o tatínkovi, proč o nich nechceš mluvit, moc te prosíme,“ oba dva si naraz klekli, sepjali své ruce upíraly na něj své dětské nevinné oči.
„Tak dobře,“ vzdal to nakonec Bobby.
Oba dva zavýskli, ale než se mohl Bobby pustit do vyprávění, vyděsil je ženský jekot.
„pomoc! Pomozte mi někdo!“ K Bobbymu se přiřítila mladá žena, div, že ho neporazila.
„Uklidněte se slečno Hopsová, co se stalo, děsíte kluky.
„Moc, moc se omlouvám, ale už je tam zase a tentokrát je to ještě horší.
„Požádejte nějaké mladší lovce.
„Prosím! Jste moje jediná naděje! Tentokrát ničí na co přijde, snažil se mi podpálit vlasy, ten duch úplně zešílel a…, všimla si Deana a Sama, kteří na ní zírali s vyvalenýma očima a s otevřenou pusou.
„Nejsou ti chlapci nemocní?!“
„To si nemyslím a co se vašeho problému týče, nemůžu vám pomoct.
„Prosím! Musíte! Anebo mě zabije. Jestli mi pomůžete, můžu pro vás udělat mnohem mnohem víc,“ zakroužila rukou k jeho intimním partiím.
Bobby bleskově zakryl Samovi a Deanovi oči.
„Tohle už nikdy nedělejte!
„Omlouvám se, ale jsem úplně zoufalá, potřebují vaší pomoct!“
„Mám tady děti.
„Můžou vám pomoct! Prosím! Prosím!“
„Je jim teprve deset!“
„Nech nás jít strýčku. Říkal jsi, že naši otcové, se začali učit už jako velmi mladí.“
„ano, ale to byla jiné doba.“
„Půjdeme tam. Prosím, prosím!“ připojili se oba dva k té žene a Bobby nakonec podlehl.
„Tak dobře, ale budete se mě držet. Je to jasné?!“
„Jasné! Přísaháme! Jelito, kopyto, platí to.
„Přestaňte. Přineste mi svěcenou vodu, zapalovač a taky knihu zaříkání.
„Co je to?!“ zeptali se oba dva naráz.
Bobby si povzdechl.
„Dojdu si pro to sám a vy byste měli zůstat doma.
„Ne! Zvolali oba dva sborově.
„Bude to nebezpečné.“
„Naši tatínkové žili nebezpečím, sám si to říkal.“
„Ano. Jenže vaším otcům bylo o dost víc.“
Oba dva vypjali svou hrud.
„My to zvládneme, jako, že se Sam a Dean Winchesterovi jmenujeme!“
„To se bojím nejvíc. Nezapomeňte, držte se u mě.
„Jasně,“ oba dva se rozutekli pryč.

No to je zajímavé, to tady ještě asi nebylo - potomci Deana a Sama. Budou to asi pěkní rošťáci (po svých otcích). Piš dál, zajímá mě, kdy se Dean a Sam oženili a měli děti a jak umřeli.

Janča. Dekuji a budu psat dál. Doufal jsem, že by to mohlo být originální:-)

vyzera to zaujimavo..i ked neviem si to predstavit nejak realne...ale napad perfektny! takze rychlo pokracko_)

Ettie: Vyložene experimentální fanfic:-)

„Takže kluci. Budete se držet u mě. Myslím to zcela vážně.
„Jistě strýčku,“ přisvědčili oba dva, ale pak na sebe nenápadně mrkli.
„Tohle není vážně žádná hra. Možná, že bych vás měl poslat do bezpečí a tohle svěřit někomu jinému.
„Ne! Prosím! Tohle nám nedělej!“
„Kluci. V tom dome je duch. Duch velmi nebezpečný!“
„My se ho nebojíme! Budeme jako naši tátové!“ oba dva vypjali své hrudě.
„Bobby si povzdechl.
„Na něco takového vaši otcové právě dojeli.
Otočil se a šáhl pro něco do šuplíku.
Bylo mu jasné, že s tím bude muset skončit, že to bude muset dělat někdo jiný, ale ze všeho nejvíc ho trápilo to, že neměl tušení, komu svěří ty dva. Moc dobře si pamatoval, co ten, kdo měl na svědomí smrt Sama a Deana říkal. Tušil, že svojí hrozbu splní.
Omylem si v šuplíku přivřel prst, zasyčel bolestí.
„Tu máš, tady máš, ne ty máš, no jen si to pořádně užij,“ otočil se a luplo mu přitom v kříži.
Tiše zaklel. Absolutně netušil, jak se v tomhle stavu bojovat s duchem, který je velmi hmotný.
„Na tady máš! Ochutnej peří, no tak nebuď zbabělec.
„Nechte toho! Musíme vyrazit!“ okřikl je.
Oba dva se zarazili a nechali vypelichané polštáře dopadnout na zem.
„Jsi v pořádku strýčku?!“
„Jo jsem. Jen se potřebuji soustředit, jestli nezůstanete chvilku v klidu, pošlu vás k babičce Grete.
„Ne!“ zakvíleli oba dva naráz.
„Nechte toho, ale jestli mě ještě jednou neposlechnete…“
„My už budeme hodní,“ oba dva nasadili svatouškovský výraz.
Bobby se musel pousmát.
„Jdete se připravit. Jeden z vás ať vezme svíčku a druhý klíče od auta a oboje mi přineste a ne, abyste se někde zdržovali.“
„Za chvíli jsme zpět,“ oba dva vystřelili vpřed a netrvalo dlouho a ozval se tříštivý zvuk, jeden z nich rozbil váhu.
Bobby si chtěl sednout, ale v tu chvíli se vzduch kolem něj ochladil, někdo mu dýchal na krk a pak uslyšel nějaký hlas.
„Jdu si pro ně starouši, jdu si pro ne starouši,“ Bobby se prudce otočil, málem přitom upadl, ale nikoho neviděl.
Na zamrzlém skle jeho auta se objevilo.
„Jdu si pro ne starouši. Nezabráníš tomu!“
Ozvaly se za ním krokem a on cítil, že za ním někdo je, ale když se otočil, nikoho neviděl, ale stopy otisknuté v hlíně, naznačovaly, že tam někdo před chvíli byl, ale on pochyboval, že patřil mezi živé.
„Strýčku! Někdo ho zatahal za rukáv a on z toho málem dostal infarkt.
„Bože můj Deane. Ty jsi mě ale vyděsil.
„Omlouvám se. Než půjdeme, neměli bychom zavolat babičce…?“
„Myslel jsem, že jí nemáte rádi.
„To ne. Je tak stará, bezzubá a má divné oči, ale aby naše malinká sestřička věděla, že jdeme na náš první lov.
„Deane! Tamto bych raději nezmiňoval.“
Bobby se chtěl otočit, ale Dean ho znovu zatahal za rukáv.
„Co je? Musíme se připravit.“
„Kdo je to vedle tatínka?“
„Co tím myslíš…?!“ začal, ale pak si všimnul, že Dean drží v ruce nějakou fotografii, na které byl dospělý Dean a vedle něho stále velmi krásná žena, ale z její tváře i postoje čišel chlad.
Vytrhl mu jí z ruky a roztrhal jí.
„Proč si to udělal?!“ chtěl vedet Jr a měl slzy na krajíčku.
„Nikdy Deane! Nikdy se k těm fotografiím už nepřiblížíte, ani ty, ani tvůj bratr, je to jasné?!“
Vyděšený Dean popotáhl.
„Ano. Ale proč, je to naše maminka?!“
„Už nikdy! Rozumíš, nevezmeš žádnou takovou fotografii do rukou je to jasné Deane Winchestere Jr?!“
„Ano strýčku,“ zašeptal Dean, oči zalité slzami.
„Deane…, Bobby k němu pokleknul.
„Musím mi věřit. Ty fotky už nikdy nesmíte vidět…“
Dean si nejprve rukama vytřel oči a pak se zeptal.
„Proč ne, co je na nich špatného?!“
Bobby ho pohladil po tváři a pak se zahleděl dopředu, jako by se mu před očima odehrával ten osudový okamžik.
„Ty fotky, mluvil velmi tiše, ty fotky, můžou za smrt vašich rodičů…“

Asi jsem se trochu ztratila. V první části jsou malí Dean a Sam, jsou stejně staří a mluví se tam "chceme být jako naši otcové. To chápu, že to jsou synové našich bratrů. Ale v druhé části ke konci je "k té fotce se nepřiblížíš ty ani tvůj bratr" a ještě mají sestřičku. Tak nevím jestli mě něco ušlo nebo se chybička vloudila.

Velmi zaujímavý nápad ..Toto by ma fakt nenapadlo ..už sa teším keď budú flashbacky strašne ma zaujíma ako Sam a Dean zomreli , kto ich zabil a kedy si stihli spraviť deti ..no takže v tom čo písala Janka som sa aj ja trochu zamotala ,ale potom keď si tú fotku Dean jr pozeral ma napadlo , že tá baba - čo zrejme bola ich matka- sa mohla vyspať aj s Deanom aj so Samom a porodila im decká, čiže môžu byť bratia ,ale nevlastný a tá sestra tak to som zvedavá

Janča. přesne jak říká Sonig. Ta žena spala s obema a ta sestřička tam též sehraje svojí roli Jinak moc dekuji za komenty.

Tak a je tady další čast Trochu delší a možná, že malinko desivejší a na konci...

Dean přišel za Samem.
„Strýček nechce, abychom se na ty fotky dívali.
„Jaké fotky? Už se vyráží na toho ducha?!“
„Nevím. Ještě nic neřekl,“ zamumlal Dean a pak se sklonil a začal se přehrabovat v nějakém šuplíku.
„Co to děláš? Víš, že bychom se neměli hrabat v šuplících bez dovolení?!“
„Nebud srab Sammy.“
„Jak si mi to řekl?“
Sammy, copak nelíbí?“
„Já nevím. Zní to tak nějak…,“ Deane, Same, vyrážíme,“ dolehl k nim Bobbyho hlas.
„Někde tady musí být, někde tady jsou.“
„Deane. Zřejmě to mělo důvod, že je ukryli.
„Tatínek Dean by to tak chtěl a stejně tak i strýček Sam.
„Já ti nevím. Měli bychom jít…“
„No tak. Nebuď zbabělec, copak nechceš zjistit, kdo byla tvoje maminka, co se s ní stalo, proč tu s námi není?!“
„Jistě, že chci, ale pokud to strýček…,“ Deane, Same slyšeli jste mě? Nenuťte mě šlapat po těch schodech.
„Za chvíli strýčku, zavolal Dean a pak se mu konečně podařilo najít to, co hledal.
Ozvali se kroky, někdo se k ním blížil a značně přitom funel.
„Jestli nás tady nachytá…,“
„Tak co udělá? Naplácá nám na zadek, no tak Sammy, už jsme blízko.“
Sam vrhl kradmý pohled ke dveřím.
„Tak jo. Ukaž jí.“
Dean se usmál a podal mu jí.
Sam hleděl na velmi krásnou ženu, na tu samou, na kterou hleděl jeho bratr, ale tahle mela v očích takovou zvláštní něhu.
„Ta je krásná, co se s ní stalo?“
„Nemám tušení. Strýček Bobby o tom nechce mluvit, úplně se rozčílil, když jsem jí přinesl ukázat.
„Možná, že má k tomu důvod.“
„Nech toho. Koukni se tady mám ještě jednu, vedle ní je z jedné strany Tatínek Dean a z druhé strýček Sam, ale tváří se nějak divně, tak smutně a…,“žena na fotografii se pohnula, zvedla prst a zašeptala:
„Tak jste to našli kluci…,“ oba dva zaječeli a nechali fotku dopadnout na zem, ta po svém dopadu začala hořet.
„Strýčku! Strýčku!“ začali oba dva křičet a nedokázali se pohnout z místa, strach je úplně ohromil.
Plameny tu fotku strávily a pak se samy uhasily.
Dean se Samem s jekotem vyběhli z pokoje a málem srazili vyčerpaného Bobbyho ze schodů.
„Počkat! Počkat! Neběhejte! Za chvíli jdeme na lov.
„Strýčku! Strýčku! Ona hořela! Ona hořela!“,“ povykovali jeden přes druhého.
„Kdo hořel? Proboha snad jste něco neudělali naší sousedce?!“
„Ne! Ne! Ta fotografie, na které byla maminka s tatínkem Deanem a se strýčkem Same.
„Deane! Co jsem ti říkal?! Co jsem ti o těch fotkách říkal?!“
„Já vím! Já vím! Už to nikdy neudělám!“ Dean se třásl a po tvářích mu stékaly slzy.
„To nic. Vím, že už to nikdy neuděláte, už je to dobrý, no tak, už jste v pořádku,“ Bobby je oba dva objal a snažil se je uklidnit.
„Ona byla jako živá, ona byla jako živá…“
„Kdo byl jako živý, o kom to Deane mluvíš?!“
„Naše maminka na té fotografii, pohybovala se a mluvila na nás.
„To není možné, nemohla na vás mluvit!“
„Přísahám! Promluvila na nás!“
„Ne. To není možné, co říkala.
„Bylo to takové děsivé.“
„Já vím, ale vzpomeňte si, co vám říkala.“
„Říkala…, říkala…, tak jste to našli kluci.“
„Bože ne. Jsi s tím jistý? Víš to určitě?!“
„Ano. Ano…., co se děje, jak to, že…?“ Sam nemohl dokončit, co chtěl, protože se náhle lampička po jejich pravici zničehonic rozhoupala a pak se zřítila k zemi. O vteřinku později jí následovala váza.
Oba dva vyjekli a přitiskli se k Bobbymu ještě víc.
„To nic…, to nic,“ snažil se je uchlácholit.
V následujících vteřinách se ozvala rána, jako když něco do něčeho naráží, pak skřípání, váza se vznesla do vzduchu a pak se zas zřítila k zemi a zas zvedla, slepila a zas spadla a roztříštila, údery se staly hlasitějšími, jako kdyby do sebe začalo narážet několik věcí, lustr začal poblikávat a Dean si všimnul, že se na protější zdi objevila krev a pomalu se po ní rozlézá.
„Nedívej se na to!“ Bobby mu zakryl oči.
Sam pro změnu vyjekl a Bobby si naposlední chvíli všiml, že ho něco chytlo za nohu a snaží se ho odtáhnout pryč.
„Drž se mě!“ zakřičel a chytil ho, jak nejpevněji dokázal.
„To bolí! To bolí!“ vyrážel ze sebe Sam.
„Promiň! Promiň! Jinak to nejde.
„Strýčku! Strýčku! Na té zdi!
„Deane! Teď ne!
„Ale strýčku…“
„Řekl jsem, že teď ne!“ Bobby ztrácel sílu, už dávno nebyl mladý, ale nehodlal sama pustit, přestože mu tímhle přetahováním způsoboval velké bolesti.
„Strýčku! Ono tam něco je! Něco tam je a de to sem!“ Dean byl úplně hysterický, k smrti vyděšený.
Bobby pootočil hlavou a viděl, že z té zdi vystupuje nějaká černá hmota a je k nim blíž a blíž, vydatně podporovaná tou zdí, která se k nim blížila.
„Co je to? Já se bojím! Co je to? Já se bojím!“
„Drž se mě Deane,“ Bobby se ho pokusil chytit za ruku, ale v tu chvíli mu pod nohama podjela rohožka, on sletěl k zemi, pustil přitom jak Deana tak Sama.
Chyt svého bratra!“ stačil ještě zakřičet.
Poté se pokusil dotknout blízkého stolu, zachytit se, ale v tu nejméně vhodnou dobu mu luplo v kžížu a on se nedokázal pohnout.
„Strýčku!“ zaječeli oba dva Sam i Dean, věc, co ho táhla, byla najednou pryč.
V tu chvíli se domem rozeznala hlasitá zvonkohra, která přehlušila všechna Bobbyho slovo.
Ten se marně snažil pohnout.
„Tohle je skladba, kterou jste jako malé děti milovaly, tohle je skladba, kterou jste jako malé děti milovali,“ rozléhal se celým domem nějaký ženský hlas.
Oba dva ač k smrti vyděšení se pokusili pomoct Bobbymu, ale v tu chvíli mezi nimi a Bobby vyvstal jako hráz velmi tlustý koberec.
Bouchali do něho, ale zcela marně.
Viděli, že na ně Bobby něco křičí, ale nerozuměli, ten zvuk, co kolem nich byl, byl příliš silný a pak najednou, byl Bobby z té podložky vymrštěn, letěl vzduchem a nakonec tvrdě narazil do zdi.
Oba dva vyjekli, ale byli bezmocní, jakési neviditelné síly je tlačily pryč.
„Strýčku! Strýčku! Ječeli, ale Bobby se nepohnul, zůstal ležet na zemi, na kterou se dostal po sklouznutí ze zdi.
„Strýčku! Strýčku!“ udeřili vší silou do toho koberce a ten dopadl na zem.
Chytli se za ruce a chtěli se k němu rozeběhnout, ale cosi se jim ovinulo kolem nohou, srazilo je to k zemi a potom je to táhlo pryč.
Ječeli, škubali, ale nebylo jim to nic platné, táhlo je to po podlaze, vzdalovali se od stále nehybně ležícího strýčka.
„Strýčku Bobby“ Strýčku Bobby!“ křičeli a v jejich hlasech byl strach, obrovský strach.
Byli protaženi jedněmi dveřmi, pak druhými, zvonkohra přestala hrát, ale všude na každé zdi se rozlévala krev.
„Moji chlapci, moji chlapci, moji chlapci,“ ozýval se kolem nich šepotavý ženský hlas a oni byli vtaženi do dalších a pak zas dalších dveřích, až se nakonec objevili ve tmavé a velmi chladné místnosti.
Tlak, který svazoval jejich nohy povolil a oni prudce oddechovali, po tvářích jim stékaly slzy, ruce a nohy je bolely, srdce jim prudce bila.
„Kde to jsme, co je tohle za místnost?!“ zeptal se tiše Dean.
„To je mi jedno. Já chci pryč! Já chci za strýčkem Bobbym!“ Sam se třásl a nebylo to jen chladem.
„Já taky! Já taky!“ Dean svého bratra objal.
„Co se děje, co se to děje?!“
„Nevím. Nevím. Musíme…, musíme…,“ Dean cítil, že se mu na rukou a na nohou začínají dělat omrzliny.
„Musíme se odtud dostat! Musíme pryč!“
„Já to nedokážu! Jsem unavený, tam venku něco je, je mi zima.
„Musíme, Same! Strýček nás potřebuje! Musíme se odtud dostat. Vím, že tam venku něco je, něco velmi, velmi zlého, ale my se toho nesmíme bát, jsme přece Winchesterovi a Winchesterovi….,“ nedořekl to, protože jim na hlavu začala něco dopadat.
Oba dva se otřásli, ale nechtěli myslet na to, co to může být.
„Veříš mi Sammy, věříš mi bráško?!“
Nejprve jen slyšel bratrovo vyděšené oddychování, ale pak ucítil, že mu stiskl ruku.
„My to dokážeme! Nesmíme se bát! Pamatuješ, vždycky když jsme se něčeho báli, šli jsme proti tomu společně, takhle jsme porazili, záchodového démona, monstra pod naší postelí, krvavou zubatou vílu, která toužila po naších zubech, pamatuješ?!“ Deanovi se třásl hlas částečně z chladu, částečně ze strachu, ale byl rozhodnutý, se odtud dostat.
„Pamatuji,“ šeptl Sam a stiskl mu jeho ruku ještě víc.
„My to zvládneme a potom…, potom….,“ přerušilo ho zaskřípání zámku, oba se k sobe přitiskli, zuby jim drkotaly, ruce a nohy se jim klepaly.
Ozvalo se další zaskřípání a tentokrát se pootevřely dveře, srdce jim bušila tak jako nikdy předtím.
Dveře se otevřely dokořán a na prahu se objevili dva muži, mohlo jim být tak 35,
„Same, Deane? Díky bohu!“ promluvil jeden z nich.
Oba dva začali ječet.
„Pstt! No tak! To je dobrý! To je dobrý! My vám nechceme ublížit. No tak,“ jeden z těch mužů se k nim chtěl přiblížit, ale oni nepřestali ječet a ke všemu se ho snažili kopnout, udeřit, poškrábat.
„Deane! Same! Už je to v pořádku! No tak je to je to dobrý,“ snažil se je uklidnit, ale oni na něj nepřestali utočit.
Kleknul si.
„Baterku rychle!“ zakřičel na druhého muže, když utržil pár škrábanců.
Ten mu jí hodil, a jakmile jí ten klečící muž zachytil, rozsvítil jí a řekl.
„To jsem já Dean! Dean Winchester váš táta!“

jej to bolo zlate..chudata mali...no ja by som neprezila na ich mieste:) ale tak, su to predsa winchesterovci.krasna cast! uz sa tesim na pokracko! mimochodom.... sam a dean nezomreli?

ettie: To je součast příbehu, ale zřejme ne...

juchů Dean žije mám z toho nevýslovnou radost tak prosím směle pokračuj

Mason: krásné pokráčko.
Ale prosím, dnes mám jakési zpomalené myšlení (a trochu burčáku k tomu). Dean je tedy otec obou a oni jsou dvojčata (na začátku jsi napsal, že jsou asi desetiletí)? A asi jsou naživu, nebo jen v mysli juniorů???? Pokud nechceš prozrazovat, tak já počkám na další část.
A jdu se vrhnout na tu svoji povídku a ani fakt nevím, jestli ji mám sem dávat (jak jsme se shodli, moc zájem o ty naše povídky není, bylo by potřeba nějakou injekci). Možná i to mé podání se nikomu nelíbí. Já si ji ale určitě dopíši, třeba jen pro sebe. Věřím, že každý nemá tolik času, však také chodím do práce, vím jaké to je, ale na nějaký krátký koment by se snad čas našel.
Fakt nevím kde to říct, kam to dát, aby si to všichni autoři přečetli!!!!

tauria: No řekneme, že jsou tam...:-)
Janča: Je to težké, ale co človek to jiný vkus, ale pokud tam budou bratři, bude to posloupne a malý popis, určite si to přečtu. Jinak to další vyplyne z následujích částí.

A máme tu další.

Můj táta? Můj táta je mrtvý!“
„Není. Je to dost dlouhá historie, ale teď se odtud musíme dostat.“
„Nikam nepůjdu. Strýček Bobby nám zakázal mluvit a chodit s cizími lidmi.
„To je dobře, ale já nejsem cizí člověk, já jsem Dean tvůj otec.
„Deane. Myslím, že tohle bys měl vidět.“
„Teď ne Same.
„Myslím, že je na to teď ten nejvýhodnější čas.“
„O co jde? Nevidíš, že se snažím uklidnit svého syna?!“
„Jsi si jistý, že je to tvůj syn? Chci říct nemáme tušení, který z nich se narodil jako první.“
„To je mi jedno. Postarej se o Sama. Musíme odtud vypadnout.
„A co Bobby? Je na tom dost…,“ Dean svému synovi zacpal uši.
„Zmlkni, Deane. Záchranka už jede.
Sam, který držel za ruku malého Sama, který na ně tázave hleděl, přistoupil ke svému bratrovi.
„Co si asi pomyslí o tom, až to uvidí.
„On už to Bobby nějak uhraje.
„O Bobbyho se nebojím.“
„Tak o co ti jde? Tobe snad vadí, že jsme volní?!“
„Deane! Koukni se sakru nahoru.“
Dean tak učinil.
„Do haj…,“ nedořekl to, protože si uvědomil, že jsou tu děti.
„Co je tam?!“ malý Sam se tam chtěl kouknout, ale Sam ho odvedl na chodbu.
„Vím, že jsi vyděšený, dovedu si představit, jak moc se bojíš, ale musíš mi věřit, já jsem tvůj otec a odvedeme vás do bezpečí.
„Strýček Bobby říkal, že jste mrtvý, že ta fotka může za smrt naších rodičů.
Dean, na kterého seshora, dopadlo několik kapek krve se postavil.
„O jaké fotce to mluvíš?!“
Malý Dean váhal, ale nakonec mu jí ukázal.
„Ta zpropadená…,“ znovu se ovládl.
„Tahle fotka je špatná,“ zavrčel a potom jí roztrhal.
„Je na ní naše maminka! Proč nemáte rádi naší maminku?!“ malý Dean začal plakat.
„Je to moc složité, no tak, pojď se mnou, se mnou budeš v bezpečí.
„Já chci strýčka,“ popotáhl.
Dean se otočil k Samovi a ve tváři mel vepsanou zoufalost.
„deane. Prosím. Strýček Bobby bude v pořádku. Je teď jenom trochu nemocný,“ na Deanovu hlavu dopadlo několik dalších kapek.
V duchu zaklel, ale bylo mu jasné, že to nelze uspěchat.
„Musíš mi věřit. Jsem tvůj táta a rozhodne ti nechci ublížit.“
Dolehl k nim zvuk sirén a Sam mu posunky naznačil, že nemají moc času.
Dean mu gestikuloval.
„Dělám, co můžu ty chytráku, ale s dětmi to neumím.
„Už jsou skoro tady,“ dolehl k ním Bobbyho slabý hlas.
Sam se sklonil ke svému synovi, který se na něho stále tázavě díval.
„Věříš mi Sammy?!“ zeptal se ho tiše.
„Ano. Myslím, že ano.
„Dojdi pro svého bratra. Nejsme mrtví, i když se o to někteří snažili, jsme to opravdu my vaši otcové.
„Myslel jsem, že náš tatínek je Dean.
„Později. Teď jdi prosím pro svého bratra.“
„Same! Same!“ zachraptěl Bobby.
„Budeš v pořádku Bobby.“
„Co se stalo, kde jste byli?!“
„Nevím, nemám tušení, co se tehdy přesně stalo, byl to velmi rychlý záblesk.
„Same! Postarejte se o ně! Jestli jste živý vy, je živá i ona.
„Postaráme a ty nám s tím pomůžeš!“
Bobby ztěžka zavrtěl hlavou.
„Už na to nemám roky, necítím svoje nohy ani ruce.
„Bobby! Nesmíš ztrácet naději!“
„O mě teď nejde. Chtěl jsem je sveřit do péče svým přátelům, ale vy budete lepší, vyřiď jim, že je mám rád.“
„Přestaň takhle mluvit! Bude to zas dobré!“
„Ne. To nebude. Jdete, ale měli byste vedet, že jdou po nich…, jdou po nich Same.“
„Kdo? Koho máš na mysli.
Nedaleko od nich se ozvaly kroky.
„Musíme odtud, co nejrychleji vypadnout,“ ozval se Dean, kterého trochu překvapilo, když mu jeho dean Jr stiskl ruku.
„Strýčku! Strýčku!“
„Bude to dobrý…, bude to dobrý, tohle jsou vaši otcové, omlouvám se, že…,“ Bobbymu se mluvilo velmi těžce.
Oba kluci se pustili rukou svých otců, objali Bobbyho a pak se k nim zas vrátili.
„Něco po nich jde, něco, co zabilo tu ženu a jejich matka…,“ Bobby začal vykašlávat krev.
„Bobby! Dean i Sam svým dětem zakryli oči.
„Jdete! Jdete, dostaňte je do bezpečí…“
„Uvidíme se Bobby! To ti přísahám!“ přísahal Dean a pak všichni čtyři vylezli oknem.
Právě včas neboť se v té místnosti objevili tři zachranáři.
„Máme tady jednoho těžce zraněného, co se stalo?!“
„Někdo mě přepadl, neměl jsem šanci…“
„Dobře. Dopadne to dobře. Hlavně se nehýbejte.
„Bože! Tady je další, ale tahle je mrtvá,“ ostatní si všimli na zemi ležící ženy, která měla břicho rozpárané tak, že jí ty rány tvořily X.
„Co se tady stalo?! Přiskočil k Bobbymu.
„Pane! Slyšíte mě! Pane! No tak mluvte se mnou! No tak!“
„Je konec,“ konstatoval druhý záchranář, který Bobbyho obešel.
„Jak to myslíš?!“
„Koukni se,“ řekl pouze ten druhý.
První záchranář obešel Bobbyho.
„Panebože, co se to tady stalo? Nemohli jsme mu pomoc, nikdo mu nemohl pomoc, vlastně se divím, že dokázal vydržet tak dlouho.
„Vytáhneme ho,“ řekl první záchranář a se společnými silami, vytáhli tyč, která byla zabořená v Bobbyho zádech.

preco zase zomrel bobby?
stale som zamotana v tom kto je ci otec:d ale som rada, ze su tam obaja deanovia a samovia:d krasna cast:D
najma to presviedcanie:D

Ettie: To je učel:) Musel kvůli Deanove slibu...

Ettie: som na tom rovnako ako ty.
Mason: Už se těším, jak to bude pokračovat, taky by mě zajímaly ty vztahy Dean/Sam a ta žena. Kluci v tom mají trochu hokej, nevědí komu mají říkat tatínku a komu strýčku.

kokos to je haluz , hrozne som chcela nejakú ff , v ktorej by mali naši sexi brothers detičky juuuj , keď si ich predstavujem s tími drobcami a ešte ako si písal , že ich prehovárajú a tak , no to bolo proste perfektné máš neskutočnú a bohatú fantáziu , ktorá snáď nemá hraníc , veľmi obdivujem tvoju tvorbu , ktorú fakt milujem , moc rada čítam tvoje ff dej je dosť zamotaný , čo je super lebo nás to drží v napätí už sa teším ,ako sa to všetko začne odmotávať a následne zamotávať ako ťa poznám , máme sa na ,čo tešíť inak chudák Bobby všetci ho zabíjajú ( aj ja som ho totiž zabila ) ,ale tak čo už ..krásna časť rýchlo píš ďalšiu

Sonig. Moc dekuji za pozitivní kritiku a pokusím se co nejdřív, ale ted jsem trochu nachlazený

Tak už mi je o dost lépe takže vám sem posílám další čast.

My už nemůžeme, chceme si odpočinout, chceme se vrátit,“ začali po několika hodinách fňukat junioři.
„Ještě chvilku vydržte, za chvíli tam budeme.
„Ne. My se chceme vrátit, chceme jít za strýčkem Bobbym!“
„vydržte. Vážně je to jenom kousek.
Oba dva však zůstali stát a nechtěli se hnout.
„No tak pojďte,“ Dean chytil svého syna aspoň doufal, že je jeho, když už má jméno po něm, ale ten nechtěl.
„No tak Deane. Za chvíli tam budem!“ Dean s ním začínal ztrácet trpělivost. Když byli kojenci, bylo to snadnější.
„Všechno mě bolí, já chci za strýčkem Bobbym,“ fňukal Junior.
Dean zaskřípal zubama. Neměl ponětí, co by měl teď dělat.
„Postarám se o to,“ ozval se Sam a pak k těm dvěma pokleknul.
„Je mi jasné, že jste unavení, že máte strach a chtěli byste vedět, co je se strýcem Bobbym,, ale pochopte, že tam teď není bezpečné, že se musíme dostat k těte Ellen. Je to už jen kousek, půjdete tam s námi?“
Sam a Dean si utřeli slzy ze tváří.
„Je teta Ellen hodná, bude strýček Bobby v pořádku, půjdeme navštívit naší malou sestřičku?“
Po Samove tváři přeběhl záblesk překvapení.
„Ano. Teta Ellen je moc hodná, ale klidně jí můžete říkat babičko, protože má dceru, která bude vaší tetou, souhlasíte?“
Dean vyprskl smíchem, Sam po něm střelil varovný pohled.
„Bude strýček Bobby v pořádku?!“ zeptal se malý Dean znova.
Sam jim nechtěl lhát, ale ani jim nechtěl říct pravdu. Samozřejmě neměl ponětí, jak na tom Bobby je, ale to jak byl u té zdi, nevěstilo nic dobrého.
„Odpověz tatínku,“ ozval se Dean.
Dean pocítil osten žárlivosti, ale potlačil ho, Bobby musel mít důvod, proč jim za otce určil Sama a z něho udělal pouhého strýce.
Sam se nadechl, ale Dean mu naznačil, aby jim to zatím nevyvracel.
Něco takového ho překvapilo, ale respektoval to.
„Půjdeme?!“ natáhl k nim svojí ruku a oni mu do ní vložili svoje.
„Půjdeme za babičkou Ellen.“
Deanovi znovu zacukaly koutky, ale o vteřinu později, mu úsměv zamrzl.
Vzduch kolem nich se ochladil a on si všimnul, že se na zemi, u nohou jeho bratra, objevil nápis.
„Nemůžete s nimi uniknout, ať půjdete kamkoliv najdu si je, jsem jejich matka!“
Přiskočil na tom místo a několikrát to projel botou, nápis zmizel.
„Jsi v pořádku?!“ nechápal Sam.
„Jo. V Naprostém, jen je mi trochu zima.
Sam mu pohlédl do očí a jeho bratr v nich četl otázku.
„Co se stalo?!“
Naznačil posunky, že mu to vysvětlí později, mezitím už byl zas kolem nich teplý vzduch.
Sam vepředu spatřil stát Ellen a Jo, mohly být od nich tak sto metrů.
„Kouknete! Tamhle je vaše babička a teta Jo.
Junioři zavýskli a rozeběhli se k nim.
„Co se děje Deane, co tam bylo napsané?!“
„Ta mrcha je chce získat. Nemám tušení, proč se ještě neukázala, ale někde tady je.
„Jenom klid Deane. Nechali jsme se oblbnout, ale svého syna nelituji.
„To ani já ne, ale měli bychom zjistit, čí syn je tvůj a čí můj.
„To není až tak podstatné.“
„Jak pro koho Same,“ zabručel Dean.
„Jsme zpátky Deane, podruhé už nás nezblbne a kluky nedostane!“ Sam chtěl jít, ale Dean ho zadržel.
„Kde ses tuhle psychologiku naučil?!“
„Ve školách a na randech.
„Na randech? Nechceš mi k tomu říct, něco bližšího?!“
„Jsou určité věci, které se sourozencům neříkají,“ odvětil Sam s tajemným úsměvem a odešel za jejich dětmi, které se mezitím vrhly k Ellen a dle její překvapeného výrazu, usoudil, že použily označení babička.

Teď už v tom mám hokej taky. Nejprve měli každý svého otce, pak jednu chvíli říkali tatínek Dean a strýček Sam a teď to je zase obráceně? Už jsem se asi fakt ztratila, doufám, že bude brzy dostatečné a konečné vysvětlení těch vztahů nebo mám nějaké zpomalené myšlení.

NBo jestli jsem tam napsal, že je Dean jejich otec tak se omlouvám. oficiálne je to Sam a Dean je strýc...

No mně by se víc líbilo, tak jak to bylo ze začátku, každý by měl jednoho chlapce. Ale když píšeš "oficiálně je otec Sam a Dean strýc", tak to podle mě není konečná finální verze, věřím, že si i ty kluky bratrsky rozdělí.