Nová generace

Janča: Nech se překvapit. chystám pár hezkých věcí

Mason: přesně, taky jsem si myslela, že se radši nechám překvapit.

Ellen oba dva odtáhla stranou.
„Koho to byl nápad, jak jste se dostali ven, kde je Bobby?!“
„Tobě se snad nelíbí být babičkou?“ vyhnul se Dean odpovedi.
„Jdi někam Deane. Na něco takového jsem ještě mladá.
„Tak proč jim to neřekneš?“
Ellen se na ty dva kluky zadívala.
„Tak krutá já nejsem. Jestli jim to pomůže vyrovnat se s tím, že nemají matku a že netuší, kdo z vás dvou je čí otec.
„Není to naše chyba. Stalo se to rychlé.
„Jistě. Vy jste v tom úplně nevinně.
„Neřekli jsme, že jsme v tom nevinně, ale…“
„Na tom už nezáleží, proč jste tady?“
„Něco po nich jde, tedy my tušíme, kdo po nich jde.“
Ellen se ohlédla dozadu, ale junioři si hráli s Jo, která už byla slušně zpocená a funěla.
„Myslíte, že se jejich matka odtamtud dostala a chce je zabít?!“
„Netuším, ale nevěřím, že by je chtěla zabít, kdyby ano, nedávala by si tolik práce s tím jak nás oblbnout, z nějakého důvodu, stála o to, abychom se s ní vyspali oba dva a protože se oba dva narodili krátce po sobe, považují je všichni za dvojčata.
Tvrdili jste mi, že jste se s ní každý vyspal s několikatýdenním odstupem?!“
„Vážně? Nevzpomínám si, že bych ti o tomhle říkal.“
„Jistě, že ne, byl jsi úplně namol, že ano Same.
Dean se na svého bratra otočil.
„Je to tak?!“
„Je to tak. Nezvládnul jsi fakt, že jsem se s ní vyspal…“
„to je dobrý brácho. Tamto už je minulost.
„Jsi si tím jistý?!“ Sam se na něho zahledel.
„Jasně, že ano,“ zamumlal Dean a vybavila se mu vzpomínka na tu noc.
Vřítil se do toho pokoje a začal Samovi nadávat, hodil po nem skleničku, kterou držel v ruce, následně uhodil do steny a chtěl se vrhnout na ženu, o které si myslel, že ho miluje, ale Sam překvapený, co dělá ta žena v jeho posteli, úplne nahá ho srazil k zemi.
Snažil se ho uklidnit, ale Dean se choval jako šílený, snažil se ho uhodit, udeřit ho do obličeje.
Ta žena tam jen seděla a tiše se usmívala.
Sam schytal několik bolestivým ran, než se mu podařilo bratra omráčit.
„Deane…, Deane…?! Slyšíš mě?!“ vytrhl ho ze vzpomínek Ellenin hlas.
„Co.., co se stalo?“
„Jsem ráda, že jste se tu ukázali, ti kluci jsou pěkný roštáci, ale nehodláte je tu doufám nechat.
„No…,“ Dean pohlédl na Sama.
„Hoši. Já se o ně nemůžu opravdu starat.“
„Vychovala si přece Jo.
„To je něco jiného. Byla jen ona a pomáhal mi s ní její otec, ale ti dva jsou snad horší než uragan, každou chvíli někam běhají, schovávají se, na to už jsem trochu stará.
„Ellen. Bude to jen na pár dní. Musíme tu jejich matku najít, zjistit, co se je doopravdy zač a zabít.“
„Ne. Je mi líto hoši, ale tady zůstat nemohou.“
„Ellen…,“ au!“ doneslo se k nim.
„Same! Deane! Sam přiběhl k Deanovi a Dean k Samovi, ale ihned si to vyměnili
„Co se stalo, ublížili jste si nějak?!“
„Já jsem přepadl přes brouka,“ ohlásil Sam.
„Já zase přes žížalu,“ přidal se Dean.
„Kluci! Tohle není legraci.
„Když oni tady tak lezli a my…,“ slova Sama Jr přerušilo zahřmení a obloha se zatáhla.
„Už byste, jste měli jít.“
„Ellen. Můžeme si o tom ještě promluvit.
„Měli byste jít,“ zahřmělo se podruhé.
Oba dva kluci se k nim přitiskli.
„To byla jen legrace, sice hloupá legrace, ale jsou to děti.
„Jdete. Děkujeme za návštěvu a vyřiďte Bobbymu, že ho pozdravuji.“
„Vyřídíme,“ oba dva dospělý Winchesterové vypadali zaraženě.
„Máma má pravdu. Měli byste jít.
„Nemůžeme sebou mít deti!“
„Já vím, ale tady zůstat nemůžete.“
„Proč ne? Přemluv jí.“
„Musíte jít. Ráda jsem vás viděla obzvlášť ty prcky, ale musíte jít, tady zůstat nemůžete.
„Proč ne? Děje se snad něco?!“
„Ne. Nashledanou a opatrujte se,“ Jo za sebou zavřela dveře.
„Co se děje? To už nás babička Ellen nechce?“
„Ano, ale není jí dobře. Najdeme si nějaké místo k přenocování a Same…“
„ano?!“ Podíval se na svého otce Sama tím nejnevinejším výrazem.
„Ten si povzdechl a pak ho pohladil po vlasech.
„Máme vás moc rádi, ale tohle už nás nesmíte dělat, ano?!“
„Ano tatínku, tedy strýčku a nebo tatínku?“
„Jsem váš tatínek, tatínek vás obou…“
Do třetice se zahřmělo a z nebes se spustil prudký déšť.
„Tohle jsme si nezasloužili,“ vykřikl Dean naštvaně a pak k sobe přitáhl Deana.
„Nechci je z něčeho obvinit, ale mám dojem, že mají z něčeho strach,“ pronesl zamyšleně Sam.
„No mě je jasné, že rozhodne, nemají strach z toho, že zmokneme,“ zavrčel Dean a ještě víc k sobe přitiskl malého Deana, který se trochu třásl.
„Pojdme si najít nějaké teplé místo. Nerad bych, abychom nachladli,“ zamumlal Sam tiše a i on k sobe přitiskl malého Sama.
„Kam chceš jít? V několika nejbližších kilometrech nic není, to tady je teplo a sucho!“ zabouchal na dveře, ale nikdo neotevřel.
„Deane, přestaň!
„No tak otevřete! Máme tady malé děti, co je to s vámi?!“ znovu zabušil do dveří.
„To stačí, Deane,“ déšť zesílil.
„Je mi zima a mám hlad,“ ozval se tiše malý Sam.
„Já mám taky hlad,“ přidal se Dean.
„Já vím. Něco najdeme.
Dean v marně gestu vzteku máchl rukou do prázdna.
Deane, musíme jít
„Jo pojďme…,“ všichni čtyři odešli pryč, starší Winchesterové se všemožným způsobem snažili chránit své syny před deštěm.
Záclony se rozhrnuly, u okna stála Jo a vedle ní nějaký muž.
I když byl od ní značně daleko, měla i tak ve tváři, zřetelně vepsanou hrůzu.

coze sa to deje????

Ettie: Myslíš v deji nebo s Ellen a Jo? Konak moc dekuji.

Už se nemůžu dočkat, kdo je koho syn, teď je to fakt zamotaný. Sama ta žena asi nějak oblbla, že s ní spal a Dean byl zase namol (jako obvykle), tak si taky nic nepamatuje??? To bude ještě zajímavý.

Janča: Již brzo se to rozluští..

Tohle snad není možné!“ Dean praštil s telefonem vztekle o zem.
„Uklidni se Deane! Jsou tu děti.“
„Já vím, ale tohle mě děsně vytáčí…“
„Co se děje? Nikdo s námi nechce mluvit?“
„Jak si to uhádl?“
„To není tak těžké Deane. Všichni mají z něčeho strach.
„Jsou to lovci! Lovci přece něco vydrží!“
„Já ti nevím. Za tímhle nebudou démoni, Ellen je poslední, kdo by se jich bál.“
„Tak co jiného by v tom mohlo být?!“ Same. Musíme se o tu ženskou postarat, ale nemůžeme tam tahat ty decka.“
„Ty děcka jsou naši synové!“
„Vždyť ani nemáme jistotu, že jsou naše, kdo ví, s kým ta mrcha spala!“
„Deane! Tohle už nikdy neříkej! I když není jisté, čí syn je ší, jsou naší, jsou nám podobní a myslím, že když si nedokáže poradit náš mozek, tak srdce ano, protože to, že jsme šli každý ke klukovi, který nosí naše jména, už něco znamená.“
„Možná…. Možná, ale to nemění nic na tom, že jsou nám v tuhle chvíli na obtíž a…“
Deana přerušil vzlykavý pláč. Otočil se a hleděl na malého Deana, kterému slzy stékaly po tváři.
„Tatínek mě nechce!“ vykřikl a pak se rozeběhl pryč!“
„Za to můžeš ty,“ obvinil Sama a pak se za svým synem rozeběhl.
„Počkej, Deane! No tak já jsem to tak nemyslel!“ ale jeho syn se nezastavil.
„No tak počkej! Takhle jsem to vážně nemyslel,“ Dean o něco zakopnul a dopadl na zem.
„Do hajzlu,“ ulevil si a chtěl vstát, ale ruce a nohy mel přilepené k podlaze.
„Co to…! Vší silou svými končetinami trhl a podařilo se mu od té podlahy odlepit.
Hleděl na černou lepkavou tekutinu.
„Co to…,“ jeho slova zanikla v dětském jekotu.
„Deane! Same!“ postavil se rychle na nohy a rozeběhl se tam.
Sam se k němu chtěl přidat, ale v tom se rozezvonil zvonek.
Zarazil se. U tohohle domu byl sice zvonek, ale byl rozbitý.
Dolehl k němu pláč, ale zvonek mu nedovolil tam jít.
„Je všechno v pořádku Deane?!“ zavolal a modlil se, aby Dean odpověděl kladně.
Po několika vteřinové odmlce, jež mu připadala jako celá věčnost, se Dean ozval.
„Jsou v pořádku. Jenom si…, au Deane…, nech toho Sama, já.. jsem to tak…, nechte toho, lopatičkou ne, no tak decka!“
Sam se maličko pousmál a zvonek se ozval znovu.
Šel tedy otevřít zbraň pro jistotu připravenou.
„Kdo je tam?!“
„Otevři strýčku, to jsem já,“ ozval se nějaký dívčí hlas.
Zarazil se, ale zbraň nesklonil.
„Kdo já?!“
„Strýčku Same. Je tady docela zima.“
„Já nejsem ničí strýček!“
„Takže neznáš žádného Deana?!“
„Jistě, že znám je to můj bratr, ale co to s tím má společného?!“
„Je to celkem jednoduché. Dean Winchester je můj táta.
„Cože?!“ Sam překvapeně upustil zbraň.
„Brácho, co se děje? Jestli jsou to démoni, tak je nepouštěj dovnitř, dřív než tam, přijdu…, au už toho nechte, už jsem se vám přece omluvil.
„No tak strýčku pust mě dovnitř, je tady zima!“
„Hej Same. Slyšel jsem dobře. Říkal tady někdo strýc?“
„Elisa!“ ozvalo se jásavě a do místnosti kde byl Sam se vřítili junioři.
„Hej. Máš mít oteklé koleno!“ dolehl k nim Deanův naštvaný hlas.
„Otevři strýčku! Otevři tati! Otevři! Otevři!“
„Klid. Jenom klid!“ Sam ty dva odsunul stranou a chránil je tak svým tělem.
„Strýčku Same. Vím, že je to pro tebe překvapení, ale nejsem démonka, ani duch, ani zombie, upír, vlkodlak.“
„Pust ji! Je to Elisa! Naše sestřička!“ překřičovali se Sam a Dean vzájemně.
„To stačí,“ zchladil je Sam a poté ty dveře otevřel.
Dovnitř vpadla asi desetiletá blonďatá dívenka, která měla úplně promrzlé ruce.
„Co to…?!“
„Co se tady…,“ objevil se tam Dean ve tváři poškrábání.
„Neptej se,“ zarazil Sama.
„Kdo je to?!“
„To je moje sestřenka,“ oznámil Sam.
Dean vykulil oči.
„A moje mladší sestřička,“ doplnil Dean.
„Cože? Chcete snad říct, že mám dvě děti…“
„Ano! Jsi můj táta a taky táta mé sestřičky Elisy.
„Ale vždyť jste říkali, že je miminko…,“ nechápal Sam.
„Byla miminko,“ opravil ho jeho syn.
„Tak počkat. Jestliže byla miminko, tak teď přece nemůže…,“ celý dům se otřásl a všichni popadali na zem.
Dean a Sam se chtěli postavit, ale další otřes, je srazil znovu k zemi.
„Co to má být…?!“
„Jdou po mě,“ zamumlala Elisa v obličeji bledá.
„Kdo po tobe…,“ další otřes a Dean se znovu ocitl na zemi.
„Tak tohle mě vážně začíná trochu srá…,“ Sam mu zacpal ústa.
„Jsou tady děti…“
Dean zlostně usykl, postavil se, ale než mohl cokoliv říct, další otřes ho zas srazil zpátky na zem.
Sevřel ruku v pest, ale v tu chvíli se před okny zatemnělo, ozval se skučivý zvuk.
Malý Sam se přitiskl ke svému bratranci, ačkoliv to byl pro něj spíše bratr.
Ozvaly se dunivé kroky, světla v celém dome zablikala.
„Tohle se mi…,“ tentokrát to Dean nedokončil kvůli Castieli, který se tam náhle objevil, ve tváři mel vepsané napnutí.
„Tys tu chyběl,“ utrousil Dean.
„Musíte odtud ihned odejít,“ oznámil jim.
„Proč?!“
„Cass se ohlédl dozadu.
„Není tu bezpečno.“
„No nekecej, to by nás nenapadlo.
„Děti musí pryč.“
„Proč, co se děje, kdo jim chce ublížit?!“
Castiel přeletěl pohledem Sama a Deana.
„Každý. Všichni si přejí jejich smrt!“
„Proč? Co jim vadí?!“
„Deane, Same, jsou to ďáblovi děti…“

no ejha ejhaa!!!!
akoze sa nam deticky premnozili a este k tomu diablove deti:D:D:DD::D:D
pokrackom si ma veeelmi potesil!ani nevies ako

Ettie: Rádo se stalo. Jak jsem psal dřív dceruška to tam slušne rozvíří.

Tak a máme tu další čast. Doufám, že se bude líbit a komenty by potešili

„To si snad z nás děláš kozy.
„Deane. Kolikrát ti mám říkat, že nemáš takhle mluvit před dětmi.“
„Jak? Vždyť na kozách není nic špatného, nemyslím přece kozy jako kozy, ty ženské…,“ zmlkl, když se na něj Sam s Castielem varovně podívali.
Dům se znovu otřásl a skřípení zesílilo.
„Moje ochrana už dlouho nevydrží,“ ozval se Castiel a čelo mel svraštěle.
„Tohle musí být omyl.
„Teda jsou to pěkní rodáci a je to s nimi težké, ale jsou to jenom děti, naše děti!“
„Je mi to líto Deane. Je to značně složité a tady zůstat nemůžeme, protože.,“ další Cassova slova zanikla v řinkotu a oba dva junioři vyděšeně vypískli a přitiskli se ještě blíž ke svým otcům.
„tohle nám musíš vysvětlit, ale teď se odtud musíme dostat, pohlídej mi,“ postrčil Deana Jr ke Casovi, zvedl oběma rukama židli přiskočil s ní k oknu a udeřil s ní chlápka, co se tím oknem snažil prolézt.
Ten bolestně zaskučel a z toho okna vypadl.
„Tak to bychom měli, hej dej jim pokoj, „ naštvaně udeřil tou židlí toho muže o hlavu a ten se skácel k zemi.
„Nějaké nápady. Můžeš nás odtud přenést?!“
„Ne. Všude jsou. Neunikli bychom daleko.
„Chceš říct, že po nich nejdou jenom lidi?!“
„Kdo po nás nejde strýčku Deana?“ chtěl vedet malý Sam.
Sam se zamračil, ale už se stalo.
Nikdo po vás nejde. Jenom si tady se strýčkem, Cassem něco vyřizuji.
„Řekni nám k sakru, že odtud existuje nějaká cesta,“ zasyčel Dean tak tiše, aby to slyšel jen Cass.
„Ano existuje, ale můžu odtud dostat jenom děti.
„Chceš, abychom se od nich odloučili, abychom je ti svěřili? Jak můžeme vedet, že to není trik, nějaká zvrhlá hra vás nebeských parchantů?!“
„Deane! Víš vůbec, jak tímhle riskuju?!“
„Tohle si nech pro někoho jiného? Jak se k nim nejsnáž dostat, šoupneme tam Anděla, který bude předstírat, že je na jejich straně, vyláká z nich jejich děti a pak jim je předá nebo ještě hůř…“
„Deane! Nikdy bych něco takového neudělal!“ Cass byl zřetelně otřesen, bylo na něm vidět, jak hluboce se do něj Deanova slova zaryla.
„Deane. Já mu věřím. Jsem si jistý, že nám chce pomoct.“
„Já nemám ten dojem brácho!“
„Deane! Vím, že mi příliš nevěříš, ale já je chci doopravdy zachránit, protože…,“ Cassova slova byla znova přerušena řinkotem a tentokrát bylo rozbito jedno, druhé, třetí, někdo neustále bušil do zdi, ze stropu na ne vosi dopadalo, podlaha pod nohama se třásla, lustr nad jejich hlavami se nebezpečně kymácel.
„Deane, prosím! Musíte mi veřit! Opravdu je chci dostat do bezpečí.
„Ty táhni do hajzlu!“ Dean vší silou mrštil po jednom chlápkami talíř, který se rozbil o jeho čelo. Muž se se zaúpěním zřítil zpět na trávu, ale další dva neúnavně postupovali vpřed.
„Kam je dostaneš?!“
„To ti nemůžu říct, mohli by to zaslechnout, ale musíte mi věřit!“
„A co bude s námi?!“ chtěl vedet Sam, který dalšího muže zranil vidličkou do oko.
Cass místo odpovědi pohnul rukou a třetí muž se s křikem zvedl do výše a po chvilce tvrdě narazil do nejbližšího stromu.
„My máme strach, ať už to skončí, ať už to skončí tatínku…, tatínku.
„Skončí! Nic se vám nestane! To přísaháme!“ Dean si svého syna k sobe nežne přivinul.
„Co bude s námi?!“ zopakoval Sam svojí otázku.
oběma se v hlavách ozvalo.
„Tím, že je odtud dostanu to nekončí.
Mnozí tu zůstanou a budou se z vás pokoušet dostat, kam jsem je odvedl.
„Jak moc se o to budou pokoušet.
„Budou vás mučit a nebude jim záležet na tom, jestli zemřete!“
Dean se Samem polkli.
„Dokážeš se o naše děti opravdu postarat?
„Ano! Za žádnou cenu jim nedovolím, aby jim kdokoliv ublížil!“
„Dobře! Není šance, že by se tu mohl třeba objevit nějaký lovec či další přátelský Anděl.
Cass několik vteřin váhal, ale pak promluvil.
„Je mi to líto. Jste v tom sami.
„fajn…, fajn. Dostaň odtud děti, jen ať bastardi přijdou…!“
„Prosím rychle! Je velmi málo času!“
Dean se Samem přikývli i přesto, že jen velmi těžko zadržovali slzy řinoucí se jim z očí.
„Co se děje tatínku, co se děje tatínku?!“ oba dva junioři byli velmi vystrašeni.
„Deti.., začal Sam, ale dál nemohl pokračovat.
„ Zvládneme to brácho,“ Dean mu stiskl rameno, ale i jemu se třásl hlas.
„Co se děje, kdo nám chce ublížit, kdo je to?!“ oba dva ukázali na Casse.
„To je přítel. Postará se o vás!“
„Ne! My nikam nechceme! Chceme být s vámi!“
„No tak, tady zůstat nemůžete…, Sam svého syna pohladil po tváři.
„Proč ne, vy už nás nechcete…?!“ oběma klukům řinuly slzy po tváři.
„O ne!. My jsme moc rádi, že jste naši synové a vůbec nelitujeme toho, že nás ta ženská oblbla, ale tady už to není bezpečné, musíte…,“ Dean nemohl dál pokračovat, místo toho svého syna pevně obejmul, stejne jako Sam.
„Milujeme vás a vzpomínejte na nás v dobrém, poslouchejte strýčka Casse a až přijde čas…,“ jen velmi těsně minul jeho hlavu lustr, který se zřítil k zemi.
„My nechceme odejít, my chceme být s vámi…,“ oběma se třásl hlas.
„My víme…, my víme, totéž bychom si taky přáli, ale musíte jít, musíte jít se strýčkem Cassem, on se o vás postará, no tak už běžte!“ celý dům se otřásal v základech, každou chvíli se mohl zřítit.
„Jděte děti! No tak jdete! My budeme v pořádku!“
„Ne nebudete, my už vás nikdy neuvidíme, že ano…?!“
„Uvidíte! Nějak to uděláme, ale přísaháme, že nás nevidíte naposled, ale teď jdete, rychle jdete!“
„Mám tě rad tatínku,“ zašeptal Dean a políbil Deana na tvář.
„Mám te rad tatínku,“ zašeptal Sam a udělal to Samé Samovi.
„My vás taky, ale už jdete, no tak jdete!“ Dean je popostrčil směrem k Cassovi.
„Moc mě to mrzí…“
„Zmizni s nimi ty zatracený bastarde!“ zakřičel Dean a pak se oba dva postavili.
Cass zmizel pravě včas, neboť dveře s rámusem vypadly a do domu vpochodovalo několik mužů.
„Tohle jste neměli dělat,“ promluvil jeden z nich.
Dean mu ukázal fako.
„Pojď nás o tom přesvědčit…!“
Všichni muži se pohnuli vpřed.

a teraz zacne sranda! :D:D
deturence v bezpeci, castiel mimo dosahu, zavaleny rodicovskymi povinnostami a dean a sam verzus "blazni" :D:D:D:D noooo

Ettie: legrace začíná, ale ne pro ty dva

Dean je pěkně "sprostej", to se teda hoši od něj něco přiučí. Ale taky by mě zajímalo, jak si Cas poradí s chlapci a jestli se Sam s Deanem z toho dostanou se zdravou kůží.

Janča:Cass si nějak poraí, nebude mít na výber. Dean byl sprostý? Jací jsou podle tebe Dean a Sam otcové?

Nemyslela jsem Dean-junior, to by bylo, aby takový kluk byl sprostý.
Právě, že myslím Deana- otce, ten si nebere servítky, Sam- otec ho musí pořád usměrňovat, aby si dával bacha na hubu. Ale to jsou takové nadávky obyčejné, to k Deanovi patří, bez toho by to ani nebyl on.

A máme tady další čast

Castiel se objevil v dome, ve kterém se měli nacházet Dean se Samem s dětmi, ale hned mu bylo jasné, že zřejmě přišel pozdě.
Nábytek byl na kusy rozlámaný, koberec byl potrhaný a na zdech byla krev.
„Deane, Same, jste naživu?!“ zavolal, ale nedostalo se mu žádné odpovědi.
Popošel kousek dopředu a viděl, že krev je i na opěradle rozlámaného křesla, stejně tak byla i na stole.
„Deane, Same, jste naživu?!“ zavolal znovu, ale opět žádná reakce.
Začínal mít obavu, že možná přišel pozdě.
Snažil se sem dostat, co nejrychleji, ale nebylo to vůbec snadné, rukou si ze svých křidel setřel zbytky krve a nechal zasunout.
Udělal několik dalších kroků, všude to bylo stejné, snad jen, že krve přibývalo jak na stěnách, tak na koberci, na stole, na židlích, ale i na stropu zahlédl několik čerstvých kapek.
Dával si velký pozor, rozhodne, nechtěl, aby mu spadly na hlavu.
„Same, Deane, jste tady?!“
Opět žádná reakce, ale když se chtěl vrátit do první místnosti, dolehlo k němu slabé zastenání.
„deane! Same! Rozeběhl se a po chvilce se mu je podařilo najít.
Leželi na zemi vedle sebe, oba dva byli od krve, ústa měli rozbitá, tváře celé napuchlé, ale byli naživu.
Přiskočil nejprve k Samovi, který se pokusil pohnout, ale obličej se mu zkřivil v bolestnou grimasu.
„Nehýbej se. Vyléčím tě,“ zamumlal a přiložil na něj své ruce.
Sam ho chytil za ruku.
„Kde jsou děti…?!“ zasípal.
„Jak to myslíš? Já myslel, že jsou tady.
Sam otevřel ústa, ale nedokázal ze sebe nic dostat.
„Ony tady nejsou, chcete mi říct, že je snad dostali.
Zpravé strany přiletěla Deanova pěst a udeřila ho do brady.
„Deane! Snažím se vám pomoct!“
„Jakou hru tady s námi hraješ?!“ Dean se pokusil posadit, ale jeho tělo bylo proti.
Castiel si všimnul, že jsou spíše zmlácený, nežli zranění, což znamenalo, že ta krev nebyla jejich, alespoň ne z velké časti.
„Ležte klidně. Za chvíli vám bude lépe,“ nemohl však začít hojit, protože ho Deanova pěst znovu uhodila do brady.
„Kde jsou naše děti, proč nejsi s nimi, co jsi s nimi udělal?!“ vysoukal ze sebe Dean a chtěl ho znovu uhodit, ale už neměl sílu, nedokázal jí zvednout.
„To nemám tušení. Měli být tady, snažil jsem se vás varovat, ale zřejmě jsem přišel pozdě.
„Ty parchante!“ Dean se vymrštil dopředu snažíc se Castiela chytit pod krkem, ale těsně před jeho tváří, zařval bolestí a zřítil se zpátky na zem.
„Nechápu, co tím myslíš, ale musíte ležet klidně.“
„Kam jsi je odnesl? Pracuješ pro ně, to všechno to byl jen trik, jak nás přesvědčit, abychom ti je sveřili a ty si jim je mohl předat?!“
Já?!“ Cass vypadal velmi překvapeně a do jeho tváře se začalo vkrádat pochopení.
„To není možné…!“
„Vrať nám naše děti!“
„Já je nemám, i když bych si to moc přál.
„Nevěřím ti ty Andělská…!“
„Deane to stačí! Já mu věřím. Je možné, že se za tebe může někdo vydávat?“
„Možné to je, ale stat se andělem, to není jen tak.
„Tohle mě nezajímá! Tenhle šmejd nám sebral naše děti!“
„Já jsem vám je nesebral. Ať už to byl kdokoliv, někdo velmi mocný, ale vaše děti jsou naživu.
„Jak to můžeš vedet? Kde bereš tu jistotu, že je nepředal tem psychopatům, co se z nás snažili vymlátit duši a málem by se jim to povedlo…“
„Jak to myslíš málem?“
„Na tom nesejde! Pomož nám! Jestli si to tedy nebyl ty, tak nás sakra uzdrav, musíme je ihned najít.
„To je jasné, ale můžou být kdekoliv.
„Na tom nesejde. Já svého syna najdu,“ Deanovi začali bolestí téct z očí slzy.
„Můžu vám pomoct, ale není v mých silách vás úplně uzdravit.
„Proste zařiď, abychom mohl zase chodit, zbytek už si obstarám.
„Deane měl bych tě varovat, že sebevětší fyzická námaha…,“
„Tohle si nech na jindy. Oni to nevzdají a já nechci být ten, kdo přijde zpátky, jestli jsou kluci naživu, tak já je najdu a vyrvu je z jeho drápu…“
„tak mě nech te vyléčit!“ utnul ho podrážděný Cass a dal se do léčení.
O několik minut později skončil, oba dva už vypadali o dost lépe, tváře neměly napuchlé, ústa měli zas normální, ale spousta modřin a krvavých šramu na tele, jim zůstala.
„Dal sis pekne načas,“ ustrousil dean a pomalu vstal. Mel co dělat, aby se udržel na nohou.
„V tomhle stavu, proti nim jít nemůžeš.“
„Starej se o sebe,“ odsekl Dean a udělal několik vrávoravých kroku.
„Je to Dean, snaží se tímhle chováním zakrýt svůj strach o kluky.
„Mrzí mě to, ale dřív jsem se sem nemohl dostat.
„Já vím,“ zašeptal Sam a položil Cassovi ruku na rameno.
„Jak se k němu dostaneme, jak ho máme najít,“ Dean vztekle udeřil rukou do polorozpadlého stolu a zaječel bolestí.
„Deane, uklidni se. Mám o ně taky strach, ale věřím Castielovi a ten říká, že jsou naživu.
„Já potřebuji vedet, kde jsou, kam je ten „Castiel“ odvlékl.
„Já to vím,“ ozvalo se za nimi.
Všichni tři se otočili, i když Deanovi a Samovi to způsobovalo nemalé potíže.
„Kdo jsi?!“ vydechl Castiel, který stejně jako bratři hleděl na překrásnou asi tak patnáctiletou dívku.
„Jsem dcera Deana Winchestera.
„Ale… ale, ale…,“ Dean nemohl najít správná slova.
„Vždyť ti ještě nedávno bylo 12 let,“ zareagoval nevěřícně Sam.
Dívka smutně přikývla.
„Já vím.“
„O ne…,“ vyklouzlo Castielovi.
„Co myslíš tím O ne?!“
„Nic. Nic. Musíme jít.
„Brzdi můj Andělský příteli. Co tím myslíš?!“
„Ti děti nejsou ďáblovi děti.
„Tak to je dobrá zprava ne?“
„Jsou jeho vnuci.“
„Tak to není moc dobrá zprava, ale je to pořád lepší, než kdyby byli jeho synové.
„Ty to nechápeš deane.
„Co nechápu? Jak to, že je mé dceři 12 a za nějaký čas 15?!“
„Tohohle jsem se obávám,“ zamumlal Cass.
„Hej! Mohl bys nám říct, o co tady jde?!“
„Jde o to, že i kdybychom je našli v co nejkratší dobu, nemusí vypadat stejně.
Dean nechápavě pohlédl na Sama, ale ten jen pokrčil rameny.
„Co tím kruci myslíš?!“
Cass se nejprve zahleděl na tu dívku a pak zpátky na bratry.
„Vaší synové nebudou růst, jako obyčejné lidské díte.
„Jo? Narostou jim snad rohy, kopýtka, ocas?!“
„Kéž by.“
„Tak už to vyklop!“
„Jeden den bude pro ne, jeden rok.“
„To je nesmysl!“
„Ne. Každé dítě jakkoliv s ďáblem spřízněné, roste mnohem rychleji, než normální smrtelné díte.
„Chceš tím snad říct, že kdybychom je našli třeba za šedesát dní, tak z nich budou důchodci?!“
Castiel zavrtěl hlavou.
„Zastaví se to v jejich osmnáctiny.“
„To je dobře ne?“
Cass znovu zavrtěl hlavou.
„Jestli se tak stane touto cestou, probudí se v nich dosud nepoznané zlo a vy je budete muset…“
„… zabít…,“ doplnila Casse ta dívka tiše.
„To se nikdy nestane!“
„Ale ano stane,“ ozvala se ta dívka.
„Co jsi zač?!“
„Tvrdila si, že víš, kam je unesl,“ vložil se do toho Sam a zabránil tak případné hádce.
„Ano to vím,“ přisvědčila.
Řekneš nám to?!“
Dívka zvedla hlavu a teprve teď si všichni uvědomili, že je slepá.
„Jsou ve světě mrtvých…“

uf
nieco mi to pripomenulo, ze by mx?:D:D:D:D:D:D:D tesim sa na dalsie pokracko! predstava dalsich 18 rocnych winchesterovcov! aaa chudata v meste mrtvych...

Ettie:Proč mx? Naražíš na Charlotu?

A je tu další čast. Pomalu ale jistě se to "rozjíždí"

„Zní to neuvěřitelně, ale myslím, že vím jaký svet mrtvých myslela.
Nyní 18 letá dívka nepatrně přikývla.
„Na tohle si tedy nikdy nezvyknu,“ zabručel Dean.
„Ani mi ne, ale je to něco, co nemůžeme ovlivnit, takže by ses mohl prosím vrátit k pointe.“
„Je to tvoje dcera Same.“
„Nikdy jsem jí nepoznal. Nechci, aby to vyznělo krutě, ale necítím k ní žádné pouto.
Cass nesouhlasně mlasknul.
„To je v pořádku,“ promluvila ta dívka tiše.
„Tak brácho. Tohle bych spíš čekal tak od sebe, ale zpátky ke světu mrtvých, myslím, že se nachází tady,“ prstem ukázal na nějaký bod na mape.
„Co je to za místo?“
„Je to zábavní park mezi světem živých a světem mrtvých.
„To jako myslíš vážně?!“
„Myslím, že si na něj vzpomínám,“ ozval se Cass.
Sam s Deanem se na něho současně podívali.
„Mohli byste toho nechat,“ ošil se.
„To místo není daleko, ale co by tam dělali? Chcete mi namluvit, že by si je ten chlap, chtěl udobřit tím, že jím koupí nějakou tu podsvětní zmrzku?!“
„Tohle není vtipné, Deane,“ prohlásil zachmuřeně Sam.
„Bude to ještě horší,“ přidal se Cass.
„Napjatě tě poslouchám,“ neodpustil si Dean ironickou poznámku.
„Pokud se nemýlím, tak ten park ovládají démoni.“
„A to nám jako říkáš až teprve teď?!“
„Těch se nebojím. Spíše mě znepokojuje fakt, že několik těch démonu pojídá….“
„Už ani slovo,“ zarazil ho Dean dřív, nežli to mohl Sam dokončit.
„Nemyslíte si doufám, že by se vydával za falešného Castiela, jen proto, aby mohl naše děti, prodat za pár šestáků?!“
„Démoni za děti platí velmi dobře.
„Vážně? Že by se jich netýkala ekonomická krize?!“
„Musíme vyrazit.
„Jakou si myslíš, že máme šanci, co když už jsou kluci mrtví….!“
„Nejsou,“ promluvila slepá dívka.
„Jak to víš?!“ vyjel na ní podrážděné Dean.
„Tohle jsou krystalky, jsou to naše „životy“, dokud jsou naplněné modře, všichni žijeme.“
Cassi. Můžeš nás tam co nejrychleji dostat?“
Cass přikývl.
„Můžu ale jen k branách, kdybych vešel dovnitř, démoni by mě mohli vycítit.“
„Zato my si tam můžeme v klidu vejít, co?!“
„Ano. Nikdo vás nepozná.“
„Jdu s vámi.“
„Tak to teda ne. Sice už ti není dvanáct, ale i tak to není místo, pro slečinku.
„Jdu s váma,“ zopakovala tiše, ale neúprosně.
„Myslím, že jsem….,“ Dean zmlkl, protože na něj upřela své bílé oči.
„Dobře! Dobře. Tak tedy jo, ale nebudu tě hlídat.“
„Abych já nehlídala spíše tebe, strýčku.“
Dean otevřel ústa, ale otřes země a chvění okenních tabulí, mu znemožnil, cokoliv říct.
„Jdou si pro vás,“ zamumlal Cass.
„Jednou jim to snad nestačilo?!“
„Jak jste to vůbec přežili?!
„Dean pokrčil rameny.
Popravdě nemáme ponětí. Pustili se do nás, jedna rána následovala druhou, mlátili do nás tak, že jsem překvapený, že mám ještě všechny kosti v tele a to ani nemluvím o tom, že jsme párkrát narazili do zdi, nesčetněkrát, nám zboxovali žebra.“
Cass se zamračil.
„Něco takového byste nemohli přežít.
„Tak nás za to zažaluj. Jak vidíš, jsme tady zdravý, celý a čilí.“
„Měli bychom jít,“ ozvala se ta dívka a Castiel si teprve teď uvědomil, že u ní cítí velmi zvláštní vibrace.
Otevřel ústa, ale v tom se mu v hlavě ozvalo.
„Ani slovo Anděly.
Překvapeně zamrkal a zavřel ústa.
Země jim pod nohama začala praskat.
„To nás budou takhle pronásledovat pořád?!“
„Jste pro ne hrozba, takže jen tak nepřestanou.
„Hrozba? Hrozba? A já si naivně myslel, že jsme na jedné straně, že společně bojujeme proti Ďáblovi.
Cass se nepatrně olízl, Sam si toho všimnul.
„Jaký je skutečný důvod Cassi, proč se nás znovu pokouší zabít?!“
„Všichni si myslí, že jste s ní spali dobrovolně, že jste věděli, že je to jeho dcera.
Dean se rozchechtal, ale po chvilce ten smích skončil.
„Tohle přece nemůžou myslet vážně a…,“ Deanovi se pod nohama rozdělila země a on zavrávoral a dopadl na Castiela.
„Nic v tom nehledej,“ zavrčel a vstal.
Cass nic neřekl. Pomalu vstal a podíval se nejprve na Deana a pak na Sama.
„Vážně za tím nic nehledej.“
„Vyrazíme,“ řekl pouze, přestože ve skutečnosti chtěl říct něco jiného.
Když na něho Dean spadl, Cass se rukou dotknul jeho srdce, došlo mu, co se stalo.
Koutkem oke vyhledal tu dívku, ale ta byla otočená na druhou stranu.
„Není ti něco? Přijdeš mi nějaký zvadlý,“ poznamenal Dean.
„Jsem v pořádku. Pojďme zjistit, jestli jsou děti v pořádku.
„Moudré rozhodnutí, Anděli,“ ozval se mu v hlavě opět ten mladý ženský hlas.
„Kdo jsi?!“
„Odpovědí mu byl jen tichý smích.

Ten konec je hodně zvláštní, co Cas vycítil z Deanova srdce?

Janča: To neprozradím, ale neunamená to nic dobrého. Co říkáš na "Samovu" dceru?

No, má teda Sam docela velkou dceru a jak se k ní nechce hlásit? Dobrý.

„tak tady je ten slavný zábavný par „Svět mrtvých“,“ ozval se Dean sarkasticky ještě dřív, než vystoupil z auta.
„Není to až tak špatné,“ ozvala se dívka Samovi za zády.
Ten sebou škubnul.
„Co? Snad se nebojíš své vlastní dcery?!“
„Mohla bys to prosím nevyslovovat?“
„Připomeňte mi, proč jsem s vámi vlastne jel v autě,“ Cass se vysoukal z auta a ostatním přišel tak trochu rozlámaný.
„Co třeba proto, aby si jim nebyl napadný?!“
„Možná, ale to tě neopravňuje k tomu, abys jel jako šílenec,“ Cass si prohnul zadá a všichni uslyšeli lupnutí.
„Jako blázen? Dean se zatvářil překvapeně.
Vždyť to byla snad má nejpomalejší jízda, vzhledem k tomu, že někdo pořád křičel.
„Pozor na má křídla, pozor na má křídla.
„Mohli bychom jít do toho parku. Jestli si Deane, zapomněl, někdo nám unesl děti.
„Co je s tebou Same? Mě taky štve, že mi někdo, kdo se vydával za našeho Andělíčka unesl dítě, ale skutečnost, že budu na všechny kolem sebe nepříjemný, mi mého syna nevrátí, stejně nedokážu pochopit, jak se může někdo vydávat za Anděla, to na to nemáte ochrannou známku.?!“
„Nech si tu ironii Deane. Já to také nevím a velmi mě to znepokojuje, ale už se stalo.
„No. Jen doufej, že budou naše děti v pořádku, co s nimi má plánu, je to snad nějaký…,“ Dean nedokončil, co chtěl říct, protože si všimnul, že se k nim blíží nějaká mladá žena.
„Vítejte ve Světě Mrtvých,“ pohledem spočinula na Cassovi a její rty se roztáhly v nepatrný úsměv.
Castiel cítil, jak se mu napínají všechny svaly, ale ovládl se.
„Pojďte za mnou,“ vybídla je klidně, jako by nemluvila s lovci, ale s běžnými turisty.
Dean se podíval na Sama, ten Castiela a ten maličko přikývl.
„Nemáme na výběr,“ doneslo se k nim zamumlání.
„Chceš pomoct,“ nabídnul Dean ruku té dívce.
„Ne děkuji,“ odmítla ta dívka a poté bez problémů odkráčela dovnitř.
„Bud to na nás hraje anebo je něco víc, než se nám snaží namluvit.
„Nemám z ní dobrý pocit,“ prohlásil šeptem Sam.
„Chápu, že je to dost divné, když tvoje dcera roste dost rychle, ale…“
„Mám z ní divný pocit Deane,“ zopakoval Sam a poté také vešel dovnitř.
„Je to dobrý nápad vejít do démonního doupete, nejsem si jistý, jestli to budeme moc stejně snad opustit.
„Myslím, že ne, ale jen tam jsou informace o vašich dětech, jen tam můžete zjistit, jestli tady byly.
„Ty tu démonku znáš, co? Vím, žes jí poznal.
„To je nesmysl!“ Cas prudce zavrtěl hlavou.
„Níkdy! Opakuji nikdy jsem jí neviděl! Ona je démonka a já jsem Anděl, už nikdy nic takového nevyslovuj!“
„Fajn! Fajn! Dean zkřížil ruce v obranném postoji.
„Možná, že bys tu mel zůstat.
„Ne!“ Dean trochu překvapila Cassova prudká reakce, ale musel se soustředit na hledání svého syna.
„Uvidíme se v baru modrá Ustřice,“ oznámil mu, ale nezdálo se, že by ho Cass vnímal.
Dean mávnul rukou a vzápětí se vydal za Samem a jeho dcerou.
Cass se nadechl a udělal krok vpřed. Zastavil se a zahleděl se před sebe.
U brány stala ta žena a vyzývavě na něj hleděla. Nebyla to však ani výzva k boji, ani k ubližování, bylo v tom něco, na co nechtěl myslet, ale ono se to i přes jeho veškerou snahu vracelo a před očima, mu probleskávaly dvě zcela nahá těla, která byla ve vzájemném vášnivém objetí.
„Takže místní démoni jsou až moc vstřícní. Zatím to nevypadá, že by se nás chystali zabít, ale přetvářka to je jejich.“
„Co ta démonka, která nás přišla uvítat.
„Od té bychom se měli držet dál.“
„Proč? Nepřišla mi nikterak nebezpečná.
Řekl jsem, že se od ní budeme držet dál.
„O promiň, ale nevšimnul jsem si, že bys byl náš vudce.“
„Prosím, Deane. K té démonce se nepřibližujte.“
„Takže jí znáš?!“
„Ano znám jí, ale je to minulost, už je to pryč.“
„Nechceš být trochu konkretnější.
„Ne! Běž zjistit, co se stalo s vašimi syny anebo je snad tohle důležitější, nežli tvůj syn?!“
„.Jasně, že ne, jen mě zajímá, jestli to má pro nás nějaký význam."
„Je to minulost! Zapomeňte na to!“ a po těchto slovech,“ odkráčel Cass velmi rychle pryč.
„Musíš do toho tak štourat.
„Něco nám tají. Myslím, že ta minulost není minulostí.
„Nech to být. Děti jsou nejdůležitější.“
„To ano, ale on mel něco s démonkou! Náš Andělský Přítel, měl něco s démonkou.
„Přestaň už. Řekl přece, že je to minulost.
„Ale no tak Same. Jak moc máme tomuhle věřit.
„Nech to být. Půjdeme se zeptat barmana, jestli neví něco naších dětech.
„Taky je chci najít, ale to neznamená, že budu na všechno ostatní kašlat.
„Já nic nekašlu, jenom Castielovi věřím, on je s námi, neudělal by žádnou hloupost!“
Dean se ušklíbnul, ale už nic neříkal, oba dva vešli do baru.
Cass, který v sobe dusil vztek kráčel rychlým krokem po cestě.
V tu chvíli ho někdo chytil za ruku a donutil ho tak zastavit.
Ohlédl se a spatřil onu démonku.
„Jdi odemne!“ přikázal jí, ale ona se k němu ještě více přiblížila.
„Vím, že se toho bojíš, ale jsem to stále já.
„Ne! Už dávno to nejsi ty!“ pokusil se jí od sebe odstrčit, ale ruce jako by ho neposlouchaly.
„Podívej se na mě Castieli. Podívej se mi do očí. Jsem to stále já a velmi tě miluji a vím, že ty miluješ mě,“ chtěla ho políbit, ale on ucuknul.
„Ne. Ty nejsi ona! Nepovede se ti to.
„Vím, že potom toužíš stejně jako já, že tvé tělo chce to mé, tak se tomu nebraň,“ během svých slov ho začala svlékat a on se nedokázal bránit, nemohl jí zastavit.
„Zase budeme jen ty a já, jenom se tomu podej, nech se nech nést svojí touhou, bude to zas jako dřív, budeme jen my dva,“ rukou mu začala rozepínat kalhoty.
„Ne! Už nikdy to nebude jako dřív! Ty jsi mrtvá!“
Řekni mi to, řekni mi, že už mě nechceš,“ šeptala velmi tiše a přitiskla se k němu tak natěsno, jak to jen šlo a on cítil její dech na své tváři a vnímal, jak celým jeho tělem prochází vzrušení, jak z něho sálá touha dotýkat se těla, které stalo před ním.
„Řekni mi, že už mě nemiluješ, že už nemiluješ to tělo, jsem to stále já, stále já,“ šeptala mu do ucha a rukama mu přitom popojížděla po celém těle a zavítala s ní i do těch neintimnějších míst.
Mozek křičel, ať se od ní odtrhne, že tohle nesmí, ale on už déle nedokázal bojovat, byla příliš blízko a to všechno probouzelo ty vzpomínky.
Začali se vášnivě líbat a vzájemně ze sebe strhávat oblečení.
Když byli zcela nazí, chtěl jí položit na zem, ale ona udělala něco pro něj naprosto nečekaného, vrazila mu do břicha ostrou dýku.
Cassovi se překvapením rozšířily oči a on zalapal po dechu.
„Proč?!“ stačil, zasípal a pak se svezl k zemi a z rány začala vytékat krev.
„Tohle není obyčejná dýka, sbohem ty můj chudáčku,“ démonka se rozplynula.
Cass se pokusil pohnout, vytrhnout si tu dýku z těla, ale jeho končetiny byly zcela ochrnuté…

že někdo pořád křičel.
„Pozor na má křídla, pozor na má křídla. a modra laguna:D:D:D:D::D:D: ci ustrica ci co to bolo
ale pozor pozor!!!! castiela nezabijat! staclo ze si raz zabil bobbyho ci koho