Nová generace

Ettie: Videlas Policejní Akademii? No ješte uvídime

Doufám, že všichni této časti porozuměji a že se bude líbit:)

„Castiele kde jsi? No tak vylez.
„To je dost divné. Nikde není k nalezení.
„Ty andělský…,“ Dean se zakuckal a před bratry se objevila démonka, co pobodala Castiela.
„Mohu vám nějak pomoct?!“ zeptala se a svůdně přitom zamrkala očima.
Deanovi se zvedl žaludek.
„Ne díky. My to nějak zvládneme.
Maličko k němu přistoupila a položila mu svůj prst na jeho pravou tvář.
„takové nabídky by nemel odmítat nikdo,“ zadívala se mu do očí z jejich očí vyzařovala síla, ale Dean jí od sebe odstrčil.
Řekl jsem dost jasně, že si poradíme sami.
V jejích očích se zablýsklo a Sam si uvědomil, že se kolem nich pomalu, ale jistě stahuje demonní smyčka.
„Deane. Ani mě se nelíbí, ale možná, že bychom jí neměli odmítat.
„To se s ní mám kamarádit, dat si s ní nějaké to pivko a skončit s ní posteli?!“
„Ne! Jistě, že ne, ale tenhle park ovládají démoni, vzpomínáš si?!“
„Předpokládám tedy, že sis to rozmyslel Deane?“ znovu na něj zamrkala, pokoušela se ho svýma očima zhypnotizovat, ale ani tentokrát neuspěla.
„No. Jestliže na tom tolik trváš, nebudeme přece neslušní, ale rád bych tě požádal, jestli by bylo možné, aby si se od nás…,“ Deana přerušilo slabé zasténání, zasténání, které přicházelo odněkud z blízka.
„Co to bylo?!“ zajímalo Sama a chtěl postoupit dopředu, ale ta žena mu rychle zahradila cestu.
„Nic to nebylo. Měli bychom tedy jít do místního baru, třeba tam budou něco vidět.
„Myslím, že bych se raději podíval, odkud to přišlo.
Zaplaly jí oči a pak je na Sama upřela a tiše začala šeptat.
„Chceš se jít do toho podívat ihned, nic jiného te nezajímá.
„Ne. Chci zjistit, odkud to přišlo.
Vztekle zaskřípala zubama, ale neustoupila.
„Jdeme do toho baru. Jsem si naprosto jistá, že barman bude o vašich dětech něco vedet.
„Pochybuji, že to bude něco věrohodného, když bude jako vy.
„On je člověk, musíme tady mít přece jen nějakou zábavu, zas tolik lidí k nám nepřijde,“ v očích se jí objevil záblesk a ve tváří měla zasnění výraz.
Dean by jí v tu chvíli nejraději useknul hlavu, ale nemel nic, čím by to mohl udělat.
„Deane, Same…,“ dolehl k nim chraplavý hlas, kzterý jim byl povědomý.
„To je Castiel! Co s te s ním udělali?!“ chtěl jí od sebe odstrčit, ale v tu chvíli ho zezadu chytil nějaký svalnatý muž a stiskl mu obě dve ruce.
„Nemám tušení, kdo je to ten Castiel,“ odvětila lhostejně ta démonka, ale Samovi neunikl záblesk v jejich oči, zaškub jejich rtů.
„Ihned nás nechte jít!“
Jakmile to dořekl dva jiný, ale stejne silní muži go násilím stáhli dozadu, kde mu velmi pevně stiskli obě dve ruce.
Samovi se bolestí zkřivil obličej.
„Vážně jste si mysleli, že si sem můžete jenom tak nakráčet, něco si tady zjistit a pak si zas odejít?
Byli jste varováni, ale stejne jste sem šli.
„Musíme zjistit, co se stalo s našimi dětmi!“ Dean se marně snažil vykroutit.
Zasmála se.
„Ale no tak Deane. Kdyby se tady objevilo dítě., myslíš, že by se odtud dostalo, víš jak chutné jsou děti, jak vzácné jsou ty, jejíž matka je…“
„Tohle neříkej a okamžitě nás pust! Tohle je mé poslední varování!“
„Znovu se zasmála a ještě během svého smíchu několikrát kopla Deana do břicha a ten by se zhroutil k zemi, nebyt muže, jež ho držel za ruce.
„Nemám tušení, kdo vám řekl, že jsou tady, ale jsem moc rada, že jste tady, protože alespoň budete moct být…, prostor za křovím náhle prozářilo jasné světlo.
„Co to je…?!“ Dean na nic nečekal, vytrhl se démonovi, který ho až doposud držel a vrhl se na tu démonku.
Ta mu se smíchem rozpárala hrdlo a Dean se sklátil k zemi.
„Deane! Zaječel Sam a- pokusil se vyprostit, ale jiný démon k němu přistoupil, a zatímco ho dva drželi, on mu pohybem zlomil vaz.
„Mohlo to být lepší, ale…,“ démončina slova zanikla hukotu, který se kolem nich náhle rozpoutal.
„Co se to…?!“ stačila ještě zakřičet a pak všechno zčernalo.
Bobby se prudce probudil. Celý se třásl, tělo mel celé zpocené.
„Bože můj tohle byl tedy sen… to bylo něco…,“ dveře se rozrazili a dovnitř vběhli Sam s Deanem a začali jeden přes druhého křičet.
„My máme hlad! My máme hlad! My máme hlad!
„Mohli byste se prosím ztišit!
My máme hlad! Dej nám dědečku něco!
„Dedečku? Já přece nejsem váš dedeček.
„Ale ano jsi. Maminka to říkala!“
„Maminka?!“ Bobby se zatvářil zmateně.
„Ano maminka! Tamhle jde!“ oba dva ukázali na mladou ženu, která vstoupila do jeho pokoje.
Byla to Samova dcera, ale tentokrát jí mohlo být tak 30.
Bobby se chtěl posadit, ale uvědomil si, že nemůže hýbat rukama.
„Co se to děje, jak to, že…?!“ malinko nadzvedl deku a celý svet se mju zatočil.
„Co se stalo, kde mám nohy?!“
„Ne tak nahlas. Všechno ti vysvětlím,“ ta žena k němu přistoupila.
„Co jsi, zač, co se to tady děje, kde jsou Sam a Dean, co si s nimi udělali,kdo jsou ty děti?!“
„Všechno se dozvíš, ale teď si musíš odpočinout.
„Já ale nechci odpočívat!“
„Ale ano. Ty to potřebuješ, mel si náročný den.
„Jak tohle myslíš? Spal jsem ve svém dome a těsně před tím jsem s nimi mluvil a…,“ Bobby koutkem okem zahlednul v koši plného prádla svoje kalhoty, které byly celé od krve.
„Co má tohle…,“ víc už říct nestihl, protože mu ta žena položila prst na čelo a jeho hlava klesla na polštář a on usnul.
„Zvládne to dedeček? Copak mu oni ublížili tak, že si na nic nepamatuje?!“ zeptal se malý Sam, který mel slzy na krajíčku.
„Bude to zase dobré, jenom to chvíli potrvá, nechme ho spát.
„Dobrou dedečku, dobrou dědečku,“ popřáli mu oba dva junioři a potom odešli.
Do místnosti vešli Sam s Deanem a tvářili se velmi ustarané.
„Jak je na tom?!“ zeptal se Sam tiše.
„Je to špatné. Neví ani kde, ani co se mu stalo, ani to, že je dědečkem.
„No není doopravdický, ale vím, jak to myslíš.“
„Opravdu?!“ ta žena se k Samovi přitočila a vášnivě ho políbila.
„Nemohli jste s tím počkat,“ zabručel Dean a chtěl odejít, ale v tom Bobby zamumlal.
„Castieli, co se to tu děje?!“
„Kdo je to ten Castiel? Nevím o nikom s takovým jménem, nikdo za ním nebyl od té doby, co se mu to stalo.
„Castieli pomož jim…, Castieli… pomož jim…“

hmmm....
1 slovo.... AWSOME!
inak co s tou policajnou akademiu?

Jen, že tam byl gay klub Modrá Ustrřice To me tešé díky.

No Dean trochu žárlí, nebo ne? Vždycky to byl on po kom děvčata šílela a najednou je Sam krok před ním, to je fakt dobrý.

Jo je to tak trochu možné a co říkat na jejich "smrt"?

„Teda to by mě zajímalo, co je ten chlápek jméem Catiel zač,“ bručel Dean při mazání chleba.
„copak na tom záleží. Možná, že je jen trochu vystresovaný, potom, co se mu stalo, bych se tomu ani nedivil.
„Je to klidně možné, ale už je to nějaká doba.
„Každý se s tím vyrovnává jinak.
„No kdybych já měl takovou smůlu, rozhodně bych nevolal jméno nějakého chlapa nebo, že by to bylo…“
„Na to Deane, ani nemysli.
„Jak můžeš vedet, na co právě teď myslím?!“
„Myslím, že tě znám dost dobře na to, aby…,“ Samova další slova zanikla v přívalu ne zrovna pěkných slov.
Do kuchyně se vřítili oba dva kluci a byli rudí.
„Co se vám stalo, co jste zase dělali?!“
„Slyšeli jsme dědečka. Používá slovo, které by neměl.
„Je už dospělý, určitě k tomu má duvod.
„Možná, ale on říká ty opravdu ošklivá slova.
Dean si povzdechl, podíval se na Sama, ale ten předstíral, že utírá nádobí.
„tak co dedeček.Bobby říká tak strašného, že jste rudí jako draci?!“
No on říká…“
„Jenom do toho. Pro tuto chvíli se vám to povoluje.
„Kurva, doprdela, zkurvená…,“ vychrlili to oba dva ze sebe najednou, další nadávky Dean raději svýma rukama utlumil.
Na tohle okamžitě zapomeňte, jasné?!“
„Jasné!“ přitákali oba dva, když jim uvolnil usta.
„Co chceš dělat? Možná, že spadnul.“
„tak já mu zas pomůžu zpátky do postele,“ zavrčel Dean a odešel nahoru.
Sam zatahal svého otce za rukáv.
Zabije strýček Dean dědečka Bobbyho?!“
„Ne. Dean má Bobbyho rád,“ jakmile to dořekl,“ ozvala se rána, všichni tři nadskočili.
„Vážně mu nic neudělá?!“
Dean vběhl do Bobbyho pokoje.
Spatřil ho ležet na zemi.
„Co to tady děláš? Já vím, že to musí být težké, ale nemusíš nadavat, úplne si kluky vydesil.
„To mě mrzí, ale spadnul jsem z postele.
„Počkej, pomůžu ti,“ Dean mu chtěl pomoct, ale Bobby ho odstrčil.
„Co je to s tebou? Tohle přece nejsi ty.“
„Co tím myslíš Bobby?! Chceš na nás plivat, za to, co se ti stalo?“
„Bobby potřásl hlavou.
„Posloucháš se vůbec? Copak tohle si ty, copak se ti tohle líbí?!“
„Jsi zatrpklý, ale už by ses s tím měl vyrovnat a přestat děsit lidi.
O tomhle mluvím! Dean kterého znám je prudké povahy, ironický, sarkastický, občas vůči druhým nepříjemný.
„Přestaň mluvit nesmysly. Nikdy jsem takový nebyl, raději mě nech ti pomoct,“ znovu mu chtěl pomoct, ale i tentokrát ho Bobby odstrčil.
„Nech mě na pokoji. Radši mi přestaň lhát a řekni mi, co se kruci stalo s Castielem?!“
Dean se zatvářil nechápave.
„Kolikrát ti mám říkat, že neznám žádného Castiela, kdo to má být?“
„Je to anděl,.“
Anděl?“ Dean se usmál.
„Sakra! Teď jsi mel vyprsknout smíchy!“
„Proč bych to dělal? Zní to bláznive, ale ne vtipně.
Bobby zoufale zakroutil očima.
Lovíte vůbec?!“
„Teď už samozřejmě ne, copak si dovedeš představit, jak s nimi lovíme?“
„Mohli byste je někomu svěřit.
„to v žádném případě.“
Bobby přistrčil Deanovi fotografii nějaké ženy.
„Kdo je to?!“
„Co je s tebou Bobby? To je přece Deanova matka.“
„Tohle nemůžeš myslet vážne! Víš kdo to je?!“
„Žena, se kterou mám Deana,“ zopakoval naprosto klidně Dean.
Bobby zaskřípal zuby.
„Ta žena je dablova dcera!“
Bobby čekal, že se Dean začne řehtat, ale ten se jen shovívavě usmál.
„Myslím, že si potřebuješ odpočinout Bobby,“ Dean se otočil a chystal se odejít, ale v tu chvíli se celý pokoj ponořil do tmy.
„Co to má…,“ Dean se zarazil a sledoval jak se obe dve židle půli, jak se stůl rozpadá, a k oběma dolehly nějaké šepotavé hlasy.
„Co se to…?“ začal znovu, ale v tu chvíli ozářilo pokoj jasné světlo a oba dva spatřili muže obklopeného světlem, jak k nim pomalu sestupuje.
„Castiel?!“ vydechl nevěřicne Bobby.
Mužovi nohy se dotkly země.
„Kdo jsi?!“ Dean byl poprvé za celou dobu rozrušený.
Castiel na něj upřel své oči a poté promluvil.
„Jsem Boží posel.“
„A co tady chceš…?“
Castiel se otočil ke dveřím, ve kterých se objevili oba dva kluci.
„Na něco jsem se te ptal?“
Castiel se k Deanovi pomalu otočil.
„Přišel jsem zabít vaše děti!“

Bobby je taky pěkně tvrdohlavý, nechce si nechat pomoct (je jako Dean).
A to je kruté, zabít děti.

No on je chce zabít. Ne, že jsou mrtvé:-) a tvrdohlavost po nem asi Dean zdědil

A po delší dobe tu máme další čast tak at se líbí

Dean se zachvěl, ale pak se na něj zahleděl.
„Naše děti tedy rozhodne, nedostaneš „Anděly“.“
Ty mi v tom nezabráníš, nikdo z vás mi v tom nezabrání.“
„To se ještě uvidí,“ k Deanovi se připojil Sam a chránil tak Sama.
„co se děje, co chce ten zlý pán, my máme strach.“
„Nebojte. Tenhle božský posel se vás ani nedotkne.
„Nechci vám ublížit, ty děti musí zemřít.“
„Tak tyhle kecy, si schovej pro někoho jiného.
Jak jsem řekl, nedotkneš se jich!“
„Nemůžeš mi v tom zabránit. Má moc se tisíckrát vetší nežli ta tvoje, může li člověk vůbec nějakou mít,“ Bobbyho až mrazilo z Castielovi arogance, nadřazenosti. Vypadal přesně jako ten, koho zněl, ale to bylo tak všechno, ať už byl kdekoliv, všechno tady bylo převrácené.
„Už se to dlouho, co jsem nelovil, ale myslím, že to nebude zas takový problém,“ jakmile se ale Dean natáhl pro zbraň, hlavou mu projela taková bodavá bolest, že se mu z toho podlomila kolena.
„tatínku!“ zavzlykal k smrti vyděšený Dean.
„Vážně si myslíte, že na mě vaše hračky platí,“ z jeho hlasu čísilo pohrdání.
Jestli si Anděl,. Posel boží, proč se chováš takhle,“ ozval se Bobby.
„Ty jsi kdo?!“
„My se neznáme, alespoň ne tady, ale podle toho, co o vás vím, tohle vám není vůbec podobné.
Castiel se zasmál. Byl to řezavý ledový smích, vůbec se nehodil k jeho tváři.
„Já jsem jim dal na výběr, oni si vybrali sami, ty děti zemřou, neboť v nich je zaseto neskutečné zlo, které nikdy nesmí vyplout na povrch.
„Možná, že máš pravda, možná, že je v nich velké zlo, ale kdo říká, že to nemůžou zvladnout, že je nedokážou vychovat tak, aby se to zlo v nich, nikdy neprobudilo.
Castiel se znovu rozesmál a pak švihl křídlem a zasáhl Sama do obličeje.
Ten vykřikl a rukou si svou tvář ohmatal, mel jí z půlky spálenou.
„Odstupte od těch děti, nechte mě vykonat, co musím,“ poručil jim Castiel, ale ani Sam a ani dean se nehodlali vzdát.
„Myslíš si, že jsi někdo úžasný, že si sem můžeš jermn tak přijít s tím, že nám zabiješ děti? Tak na to rychle zapomeň!“ Dean ho chtěl udeřit železnou tyčí, ale on jí bez problému zachytil a ta tyč se během několika vteřin stala rudou a Dean ji musel pustit, křičel přitom bolestí, celou ruku mel spálenou na maso.
„Poslední varování. Ještě jeden takový pokus a přestanu být laskavý.“
„Laskavý? Laskavý!?!“ Sam mu do očí vychrstl sůl, ale na Case to nikterak nepůsobilo. Pouze se mu zalesklo v očích a Sam začal hořet.
Bobby na to neveřicne zíral. Nevěděl, že Andělé mají takovou moc a co bylo horší, nemohl mu pomoct, docílil jen toho, že z té postele spadl.
„Utíkejte!“ zakřičel na oba dva kluky, ale ty stáli na místech zcela zkoprněly.
„No tak utečte! Utečte pryč!“! zakřičel znovu, ale nic to nezměnilo.
Pokusil se k ním přiblížit, ale svaly ho bolely a jemu to bez nohou proste nešlo.
„Deane! Odved je odtud!“ zakřičel na Deana, ale ten už znovu utočil na Case, ale tentokrát mu Cass nedal šanci se ani přiblížit, máchl rukou, z kredence vyletěla ostrá vidlička.
„Deane pozor!“ zařval Bobby, ale Dean přesto nedokázal včas zareagovat a vidlička mu propíchla krční tepnu.
Jeho krev se rozstříkla kolem, zasáhla i vřískající děti, které se sice konečně vzpamatovali, otočili se, ale nemohli utéct, připletl se k nim hořící Sam, který přes něco zakopnul a vzápětí je vzal sebou k zemi a všichni tři začali hořet! Bože! Bože!“ Bobby se snažil, dal to do toho vše, ale stejně se mu nepodařilo pohnout, mohl jen bezmocně sledovat, jak všichni tři hoří!
„Zachraň je! Zachraň je! Jsou ještě nevinní! Jsou ještě nevinný!“ řval na Case, ale ten jen stál a spokojeně to pozoroval.
Jejich křik slábnul až ustal úplne.
„Tohle zlo, nikdy nepovstane,“ s těmito slovy vzlétl do nebes.
„Same, Deane, děti…!“ Bobbymu mu tekly slzy po tvářích, marně se snažil pohnout vpřed.
O několik minut k němu přistoupila mladá žena, žena, která tvrdila, že je Samova žena.
„Kdes byla, proč si nic neudělala, proč jsi to dopustila, co jsi sakra zač?!“ vyjel na ní.
„Musíš to vidět, musíš tím projít, musíš se rozhodnout.“
„O čem to mluvíš? Nechala si je umřít!“
„Jenom ty můžeš rozhodnout, jestli ano či ne,“ a poté se dotkla prstem jeho čela a Bobby proti své vůli upadl do hlubokého spánku

Jéééé, díky Mason za pokráčko

predpokladam spravne, ze nic z toho sa nestalo este..respektive sa cas vrati o nieco dozadu a zmni sa nieco,ze?
super pokracko.
chudata deti

Přesne tak. Vše se zmení ješte jednou a pak už bude vše skutečné

Mason: Už se nemůžu dočkat pokráčka.

Tak a máme tu další čast. Obsahuje stopu násilí, takže jen pro odvážné:-)



„Bobby vstavěj. Musíme odtud ihned vypadnout,“ někdo s ním třásl.
Otevřel oči a zjistil, že se nad ním naklání Dean se zakrváceným obličejem.
„Co se ti stalo?“ zeptal se a přitom se rozhlédl kolem sebe, všude se válela těla, kam dohlédl, tam viděl krev.
„Co se to tady stalo?“
„Jak to myslíš, co se to tady stalo?“
Řekni mi, co se tu stalo, kde je Sam, máte děti?“
Deanovi se vzteky zkřivil obličej.
„Musel ses vážně uhodit do hlavy, jinak by ses na tohle neptal.
O čem to mluvíš?“
„Copak si nevzpomínáš? Ještě před chvilkou jsme před nimi utíkali.“
„Před kým jsme utíkali?“
Dean protočil hlavou.
„To musela být pořádná šlupka…,“ nepokračoval, protože se před nimi objevili dva muži jeden z nich byl démon a druhý Anděl.
„Co to má…?!“
„Andělé a démoni pohromadě? To ještě nic není,“ zavrčel Dean a vzápětí na ty dva cosi vypálil.
Oba dva se tomu vyhnuli a démon se k nim rychle přesunul, chtěl zabořit svůj prst do Bobbyho hrudi, ale naposlední chvíli mu kdosi usekl zápěstí.
Démon zařval a Dean na nic nečekal, do očí mu vhodil sůl.
Muž se začal třást, snažil se Bobbyho zasáhnout do obličeje, ale někdo mu useknul i druhou paži a na všechny vytřískla krev, ten muž se zhroutil k zemi a z úst mu vylétl černý mrak, který si to namířil k Bobbymu, který byl v tu chvíli celý ochromen.
„Zavři ústa! Zavři ústa!“ křičel na něho Dean a Bobby tak učinil, na poslední chvíli.
Anděl se vznesl a s velkou rychlostí se na ně řítil a šlehal přitom křídly doprava i doleva, způsobil jim několik bolestných šrámu a poté se zaměřil na Bobbyho obličej.
„K zemi! Padni k zemi!“ zařval Dean a on tak učinil na poslední chvíli, špička andělova křídla ho minula jen o kousek.
Anděl se vznesl do vzduchu a chystal se znovu zaútočit, ale Sam, který byl podobně jako jeho bratr zakrvácený, na nic nečekal, mrštil malým nožem, který tomu Andelovi probodl hrdlo, ten se sípáním zřítil k zemi.
„Bože můj, co se tady stalo, copak se ti Andělé zbláznili?“
Sam pohlédl nechápavě na Deana, ten zamumlal.
Zřejme se praštil do hlavy, dobrá práce Jo, Castieli.
„Není to lehké, ale jsem tu proto, abych ho chránil.“
„Koho máš chránit?“ zajímalo Bobbyho.
Cass jehož tvář byla pokrytá šrámy a zaschlou krví se na něho podíval.
„Nevíme proč, ale je zřejmé, že jdou po tobe.“
„Kdo po mě jde, o kom to mluvíš?“
„O dětech. O naších roztomilých dětech a Samovi a Deanovi, ale až na to, že vůbec nejsou roztomilé,“ Dean si odplivnul a všichni viděli, že vyplivl krev.
„Je ti něco?“ zeptala se Jo.
„Jsem v pohodě. Bylo to těsně, ale ještě mě nedostali, měli bychom odtud vypadnout,“ z dálky k nim dolehl burácivý zvuk.
„Co je to?“
„Vysvětlím později. Sakra jak ti jen vrátit paměť, takhle si pro ně lehká kořist, býval jsi jako my, to tys nám řekl, co máme dělat, jak se jim máme bránit, jako bys o tom něco věděl.
„Jak se to stalo? Jsou to vaše děti?“
„Ne jsou Cassovi. Jasně, že jsou to naše děti, ale teď si přeju, aby nebyly, za to můžou ty jejich matky, já věděl, že je na nich něco divného, varoval jsem tě před ní, Same.
„A sám si s ní spal, odsekl mu Sam.
„Počkat, počkat, co se s nimi stalo?“
„Kdo ví? Celých jedenáct let bylo všechno v pořádku, ale jakmile dosáhli jedenáctého roku, začaly se dít divné věci, nacházeli jsme na kobercích na stěnách krvavé stopy, pak začali mizet zvířata, lidé se začali chovat divně a nakonec začali mizet a…,“ těsně nad hlavou jim proletěla hořící pochodeň.
„Sakra našli nás, musíme odtud vypadnout.“
„Kdo nás našel, chceš tím říct, že je někdo posednul?“
„Já nevím, co se přesně stalo, ale jednoho dne jsme se proste probudili a svět byl uvržen v chaos. Lidé pobíhali dokola, všechno bylo zničené a vypálené, démoni ty lidi honili a chytali, požírali je na veřejnosti a Andělé tomu jen přihlíželi a občas také nějakého člověka zabili, ostatní lovci jako by se zbláznili, zmrzačili jeden druhého, nedalo se to zastavit, stěží jsme tomu unikli.,“ opět jim těsně nad hlavou proletěla hořící louče, která se rozprskla a zeď a kolem nich se začal šířit oheň.
„Dost otázek. Musíme odtud vypadnout,Castieli, Jo, hlídejte Bobbyho ty zatracené děti ho nedostanou, utíkejte, no tak sakra utíkejte,“ Bobby před sebou spatřil asi deset lidí, kteří měli v očích šílenství a mávali zbraněmi, klackami, nožemi a všichni křičeli.
„Dostaňte ho, Dostaňte ho, oni si to přejí, oni si to přejí!“
„Je jich víc a víc, pohnete sebou, no tak sebou pohnete,“ všichni se rozeběhli, vzápětí proskočili vytlučeným okem a běželi dál, nezastavovali, přeskakovaly zakrvácené či zuhelnatělé těla, všechna auta byla roztřískána, tráva do černa sežehnutá, veřejné osvětlení, leželo pokroucené na zemi.
„Utíkejte! Musíme se dostat do bezpečí, no tak utíkejte,“ byli už skoro v jedné z té tmavé uličce, když vykřikla bolestí a vzápětí se zhroutila k zemi, zezadu v krku mela zapíchnutou šipku.
„Jo! Musíme ji pomoc!“
„To v žádném případě! Ona to zvládne!“
„Oni jí zabijou.
„Ona to zvládne, musíme jít Bobby, nemáme čas se vracet, byla by to chyba, no tak ještě kousek, za chvilku tam budeme,“ Jo obklopilo několik lidí a k Bobbymu se donesli bolestné výkřiky.
„Co je to s vámi! Musíme jí pomoc!“
„Nemůžeme jí pomoc a teď pohni, zrychli Bobby, táhni ho Cassi, musíme využít, dokud se zaobírají Jo,“ Deanův hlas zněl tak krute a Bobby se pokusil Castielovi vytrhnout, ale ten ho držel velmi pevně.
„Ona je jednou z mnoha, ale ty jsi výjimečný,“ zašeptal Cass a poté ho nekompromisně táhl vpřed, k Bobbymu doléhalo její slabé volání, které nakonec utichlo, o několik vteřin později se jeden z mužů zvedl a v ruce držel kus jejího oblečení, ze kterého kapala krev.
Bobby se otřásl a zrychlil, už ji nemohl pomoct.
Všichni ti lidé se za nimi chtěli rozeběhnout, ale v tom se ozvala rána a na všechny dopadla velká cedule s nápisem „ jsme tu vždy pro vás“.
„Dobrá práce Cassi,“ ocenil Dean.
„Dělám, co můžu, odvětil Cass a pak všichni čtyři vběhli do tmavé uličky, nedbali nářků zraněných lidí.
Bobby, který už nemohl, se zastavil, otočil a viděl, že se k nim blíži velká cisterna, kterou řídí nějaký smějící muž.
„Utečte!“ zakřičel, ale oni ho neslyšeli, a i kdyby ho slyšeli, neměli by nejmenší šancí, auto mezi ne vjelo a vzápětí explodovalo, záře ohně je málem oslepila.
„Jdeme. Ještě nejsme v bezpečí.“
„Deane! Byli to lidi!“
„Dean se na něj podíval a v očích se mu odrážel příznak šílenství.
„Bud oni nebo my,“ a poté se všichni rozeběhli, Bobby byl tedy spíše vláčen Cassem.
Lidé křičeli, řvali, ale jakmile začali do jejich úst pronikat černé stíny, křik slábl až utichl úplně.

a vpohode pises skatredsie sceny moj zaludok to zvladol
damy a pani zacina apokalypsa

Ettie. Já vím, ale v jiných příbezích. díky.

A máme tu další čast Sam a Dean tak trochu jinak. Užijte si to:-)

O pár set metrů dál se Bobby Cassovi vytrhl.
„Co to má znamenat, co se to s vámi stalo?!“
„Na tohle nemáme čas! Musíme se ihned dostat do ukrytu!“
„Nikam nepůjdu, dokud mi neřeknete, co se tady děje a jakto, že jste tam nechali ty lidi, copak jste už zapomněli, co je naší povinností?!“
Dean se zasmál, byl to chraplavý smích, odráželo se v něm šílenství.
„Zachránit? Zachránit? Co se to s tebou do háje děje Bobby? Ty sám jsi nám řekl, ne doslova si nás přinutil, abychom od nich utíkali, abychom se chovali jako zbabělé krysy.
„To bych nikdy neudělal. Situace kolem nás vypadá kriticky, ale nemůže to být tak hrozné, jak by se v to mohlo vyvinout?“
Dean se pohnul vpřed, tvář mel nenajatou, ruce se sevřené v pěst, ale Sam ho zadržel.
„Já to vyřídím.“
„Nemáme čas na tvé jemné způsoby Sammy!“
Sam na to nic neřekl, přišel k Bobbymu, který se chystal otevřít ústa, ale Sam ho tvrdou ranou poslal k zemi.
Malý Dean a Sam vyjekli, ale Sam toho nedbal, chytil Bobbyho za triko a přitáhl si ho k sobe.
„Netuším, jakou hru tady hraješ, ale já to nehodlám akceptovat.“
„O čem to mluvíš, Same, uklidni se.“
„Ty víš moc dobře, o čem to mluvím, myslím, že je načase, aby si skončil s předstíráním.“
„Cože? O čem je řeč?!“
Sam ho znovu udeřil, Bobbymu začala ze rtů téct krev, Cass se pohnul, ale Dean mu namířil zlatavý hrot na jeho hrud.
„Už ani krok Anděly, jen jestli to chceš schytat.
„Přestaň s tím Same!“ zakřičel Cass, ale nepohnul se.
„Tatínku ať s tím strýček přestane.“
„Zmlkni!“ Dean svého syna hrubě odstrčil.
„Same! Já ti přísahám na vašeho otce, že nemám tušení, o čem je řeč!“
„Nelži mi,“ procedil Sam skrz sevřená ústa.
„Já ti nelžu, nemám to zapotřebí.“
„Vážně? Vážně mi chceš tvrdit, že o ničem nevíš?!“
„Já o ničem nevím, mohl bys mě pustit, děsíš děti.“
„ty to zvládnou, ale ty možná, že ne.
„Nemám vážně ponětí, o čem je řeč!“
„přestaň mi lhát! Sam ho znovu udeřil a Dean se na to klidně díval.
„Strýčku Deane. Ať s tím tatínek přestane,“ ozval se pro tentokrát malý Sam, ale i toho hrube odstrčil.
„Zmlknete oba dva! Beztak je to všechno vaše vina, kdybyste se nikdy nenarodili, nemuselo k tomu dojít, nikdy bychom nepolevili ve své ostražitosti, kdyby nebylo vás, nikdy by nám to Bobby neudělal!“
„Deane! To by stačilo,“ v Cassových očích se zalesklo, ale dean je zkřivil rty a vzápětí ho vyzval.
„No tak pojď, pojď mě poučit, jak bych se mel správne chovat!“
„Deane! Chápu, že to muselo být težké, že na něj máte zlost, ale tohle musí být jiný Bobby, přestaň být hrubý na děti, oni za nic nemůžou…,“
„Sklapni!“ zařval Dean, kterému se klepala ruka, zavři tu svojí Andělskou hubu, možná, že bychom ho měli zabít, možná, že bychom ho jim mohli vydat, třeba by nás potom nechali chvíli na pokoji, ale to jsem asi hodne troufalý , co? Proč by jim mělo záležet na někom, kdo jim nemá co nabídnout, kdo jim dal všechno a zradil ty, co mu věřili…,“ před Deana dopadl na zem nějaký muž a začal sebou škubat.
„Chcípni! Chcípni! No tak sakra chcípni!“ Dean do toho muže bodal znovu a znovu,.Ale ten muž se stále hýbal, něco chraptěl, jeho oči byly černé, no tak zdechni už konečně!
„ Dean mu vši silou probodl tím kopím krk, muž znehybnel a pootevřenými ústy z něho vyletel malý černý mrak, který se ve vzduchu rozplynul.
„Neříkal jsem to? Neříkal jsem to snad? Jsou všude, ty šmejdi, jsou všude, ať se pohnu kam se pohnu, vždycky si mě najdou, vždycky si mě najdou!“ Dean se rozchechtal a začal do toho ležícího muže znovu bodat.
Cass ho chtěl jít zastavit, ale uvědomil si, že by se pak na to, museli jejich synové dívat a tak je otočilo k sobe a zašeptal.
„Bude to dobré, věřte mi, bude to dobré.
„Nic nebude dobrá, jsou všude kolem nás, jsou všude a díky němu, Sam do Bobbyho tvrdě kopnul, nás vždycky najdou, pokaždé, ať už se schováme kamkoliv, protože tohle, tohle nám udělali, on je k nám přivedl, on je k nám přivedl, zatracené, sakra.
„to ta ženské na pohled pěkná, ale uvnitř mrcha, nějak se k našemu Bobbymu dostala a hučela do něho tak dlouho, až ho dostala, zmanipulovala ho tak, že jí věřil, že k nám vede další lovce, ale ve skutečnosti to byli démoni, co vyvraždili všechny ostatní, Jo, Ellen, Patrika, Saru všechny do jednoho, ale nás ne, nás si jen hezky poznamenala tímhle, vidíš to Bobby, vidíš to?!“ Dean mu k očím přistrčil svůj loket, na kterém bylo kus spaleného masa.
„To je tvoje práce! Jak si se mohl nějak zblbnout, jak si to do hajzlu mohl dopustit, my jsme ti věřili Bobby a ty se necháš zblbnout nějakou mrchou a tohle n ám udělali, jsme pro ně něco jako označení dobytek, mohli by nás zabít, nebo do nás proniknout, udělat jednoho z nich, ale ne, oni si s námi hrají, hrají si s námi, kochají se v naší bezmocnosti a to jen díky tobe a ten pitomým dětem, kéž bych je nikdy nemel, kéž bych nepotkal tu zatracenou ženskou…!“
Bobby na něho hleděl, hleděl na Deana, kterého vždy považoval za silného, jak tady stojí na pokrají zhroucení a to všechno kvůli němu, ale on o ničem takovém nemel ani ponětí, on tady přece nebyl, ucítil další bodavou bolest, pocházející od Samovy nohy a vzápětí se mu vybavily ruce nejprve slepé dívky a později ženy, na obou dvou mela stejné znamení, něco to musí znamenat, proč si toho nevšimnul dřív.
Sam ho hrubě vytáhl na nohy.
„Je čas pokračovat Bobby, čas pokračovat v našem marném uniku.
„Same, Deane moc mě to mrzí, ale já opravdu nevím, o čem to mluvíte a…“
„Už dost keců, blíží se, teď bychom už nemuseli mít tolik štestí a vy se také pohnete, zatracená děcka!“
Cassova tvář se zachmuřila, ale nemohl nic riskovat, nechtěl, aby se ti dva pokusili ublížit detem.
„Pojďte se mnou,“ zašeptal a přitiskl si je k sobe.
Všichni se znovu rozeběhli, přestože to Bobbymu působilo malé obtíže, nikdy z nich nedbal na hnilobný puch, jež byl prosycen vzduchem, ani spáleného masa, nářku, kvílení, vzdáleného rachotu, všichni se snažili uniknout nehnutelnému.
Malý Sam a Dean tiše fňukali, ale jejich otcové toho nedbali, nelítostné je táhli vpřed, Cass se jim v tom snažil zabránit, ale oni mu své děti vytrhli

Chudáci kluci, musejí se dívat, jak jejich tátové mlátí druhé, to tedy mají příklad, ale co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

chudak deti:D to uz nie su ti mili dobry oteckovia ale necudujem sa som zvedava ako to cele dpadne

A máme tu další čast užijte si to a připravte se na desivou noční můru


Všichni běželi v ostrém tempu už několik minut, dětem začínaly docházet síly, častěji klopýtaly, ale Dean a Sam je za sebou táhli s neutuchající silou.
„Same! Deane, přestaňte! Potřebují si odpočinout, už nedokážou běžet!“
„Na odpočinek není čas?“ odsekl Dean a hrubě vytáhl svého syna na nohy.
„Deane! Nikdo za námi není, jsme v bezpečí.
„To oni chtějí, chtějí, abychom si to mysleli, chtějí nás uchlácholit a pak zaútočí, zcela nečekaně a rychle!“
„Deane! Jestli si teď neodpočineme, utaháte je, už jsou na smrt znavení!“ ozval se Bobby.
Sam ho shodil na zem a na krk mu namířil nuž.
„Možná, že by to tak bylo lepší, jsou jen přítěží, stejně jako ty!“
„Same! Tohle nemyslíš vážně, nemůžeš to myslet vážně! Jsou to vaše děti!“
„A lituji toho každý den, každičký den posledních jedenáct let, od té doby, co se narodilo, je všechno jen horší.
„Same, přestaň! Ty děti za nic nemůžou,“ ozval se Cass, který mezitím přistoupil k dětem a chlácholivě je hladil po tvářích.
„Ty se jich nedotýkej anděly, kdybys byl co k čemu, k tomuhle nemuselo nikdy dojít, ty děcka nás jen zdržují, zeslabují nás!“
Malý Sam s malým Deanem se rozplakali, dospělý Dean si odfrkl.
„Dost odpočívání! Musíme zas vyrazit!“
„Neodpočívali jsme ani pět minut! Oni potřebují mnohem víc času!“
„My ten čas nemáme Castieli, oni to zvládnou, jsou to přece naši synové!“ Sam zachmuřeně přikývl a chňapnul levou rukou po svém synovi, ale ten ucukl a přitiskl se ke Cassovi.
„Ty malej parchante! Pojď ihned Sam!“ přikázal mu Sam, ale jeho syn se ještě více přitiskl ke Cassovi.
„Ty malej drzej….!“
„To stačí, Same! Vím, že jsi vynervovaný, že to pro tebe musí být těžké, ale to dítě za nic nemůže, nevylívej si to na něm.
„Drž hubu!“ zařval Sam a udeřil Bobbyho tvrdě do obličeje, ten se zapotácel.
Dean se zasmál a zatleskal souhlasně rukama.
„Perfektně sedla brácho, pojď sem Deane, musíme vyrazit!“
Malý Dean však zůstal stát na místě.
„Ty malej parchante! Pojď ihned ke svému otci, přikazuji ti to!“
Malý Dean se však stejně jako malý Sam přitiskl ke Cassovi.
Dean se rozchechtal, v očích se mu objevily jiskry šílenství.
„Tak tys dal přednost tomu Andělovy, Andělovy, co nic nedokázal, co tohle skoro způsobil, ty malej, nevděčném spratku!“ Dean ho chtěl udeřit, ale Cass byl rychlejší, švihl ho křídlem do tváře a Dean se zhroutil k zemi.
„Tos neměl, máš být na naší straně, ale možná, že jsi na jejich, že to si ten, kvůli kterýmu nás všude najdou, díky kterému nám pozabíjeli všechny, na kterých nám, alespoň trochu záleželo…,“ Sam vytáhl zbraň a namířil jí na Castielovo čelo.
„Uklidni se Same, co se to s vámi stalo, Cass nic neudělal, stejně jako já, musíte se jenom vzpamatovat.“
„Sklapni!“ zařval nepříčetně Sam a volnou rukou ho udeřil do obličeje a Bobby se znovu zřítil k zemi, ze rtu mu vytékala krev, tváře mu napuchly., ale on se přesto pokusil vstát.
„Nedělej, Same nic, čeho by si mohl litovat,“ varoval ho tiše Castiel.
„Ty jsi možná Anděl, možná, že jsi něco víc než já a nebo Dean, ale nedovolíme ti, aby si nás zabil anebo jim předal.
„Uklidni se! Stačí se jen uklidnit!“
„Já jsem klidný, já jsem klidný,“ zašeptal Sam a potom vystřelil a vzápětí znovu.
Bobby vykřikl a srazil ho na zem, ale Sam ho ze sebe bez větších problému sundal a vzápětí mu uštědřil ránu a za ní další a další, Bobby se nedokázal bránit.
Castielova křídla se rozevřela a Bobby viděl, že všichni tři jsou v pořádku.
„Díky bohu,“ oddechl si, ale Sam očividně nemel stejný názor, protože na Casse znovu namířil, ale tentokrát mu to překazil Bobby, který mu tu zbraň s vypětím všech sil vyrazil.
Sam zaklel a hmátnul po ní, ale Cass jí svojí myslí odsunul o kus dál.
„nedovolím ti, abys jim ublížil, jsou to jen nevinné děti, oni za nic nemůžou, jsou naprosto nevinné…,“ během svých slov malinko odkryl svá záda a to Deanovi, který se vzpamatoval, úplně stačilo.
„Cassi!“ dokázal sice Bobby zakřičet, ale bylo, jíž příliš pozde, ozvaly se dva výstřely a oba dva provrtaly Cassovi srdce.
Ten se zapotácel a svalil se k zemi.
Oba dva kluci začali ječet, Dean se šíleným vyrazem v očích na ně namířil zbraň.
„Přestaň, Deane! Nemůžeš je zabít! Jsou to děti, vaše děti!“ Bobby se pokusil vstát, ale Sam ho srazil tvrdě k zemi.
„Právě proto jim nedovolím, aby se jich zmocnili.
„O čem to mluvíš?!“ nechápal Bobby, ale po chvilce pochopil, všechno kolem nich ztmavlo, nad hlavami se jim objevil velký černý mrak.
Dean se zachechtal a ruka se zbraní se mu přitom třásla.
„Deane! Nedělej to! Dokážeme to, dokážeme se jich zbavit, jen to nedělej, jsou to děti, jsou to malé nevinné děti!“
„Kdyby je dostali, už by nebyly nevinné děti a to nedovolím!“
„Deane ne!“ zařval Bobby, ale nemohl se hnout, oba dva kluci se k sobe tiskli a po tvářích jim stékaly slzy, mrak začal pomalu klesat.
„Je to příliš unavující, už mě to nebaví, už mě to nebaví…!“
„Deane ne!“ zaječel Bobby, ale o několik vteřin později se ozvaly dva vystřely a oba dva chlapci se skáceli k zemi!“
„Ne!“ křičel Bobby, zatímco Dean sledoval mrak, který se během několika vteřin rozplynul.
Já to věděl, já to věděl, já to věděl,“ opakoval jako smyslů zbavený pořád dokola.
„Zabil své děti, zabil si své děti…,“ po třetí to už říct nedokázal, Sam ho udeřil něčím tupým do hlavy a on se zhroutil do ratolište krve.

dufam, ze to bol len sen...ved oni by nezabili svoje decka, ani by sa tak nespravali...
super pokracko:)
len tak dalej

ettie: Pravdepodobne, ale zas pokud by jejich svet stal takovým, tak je to velmi možné:-)

A je tu další čast:)


Bobby ležel na svém gauči, když k němu dolehlo bušení.
Vyskočil jak nejrychleji dokázal, uchopil do rukou nejbližší věc a pomalu se k tem dveřím přiblížil.
Zabušení se ozvalo znovu a vzápětí následovalo zavrzání, ty dveře se pomalu otevíraly.
„Kdo je tam?!“ zeptal se.
„To jsme my Dean a Bobby. Žádní démony už tady nejsou, což je škoda, mám chuť jich pár rozpůlit.
„Deane!“ napomenul ho Sam.
„Co? To bych jim mel místo toho snad ještě upravit kravatu a následně se nechat roztrhat?“
„Tak jsem to nemyslel, to je fuk, zapomeň na to,“ mávl Sam rukou a poté oba dva vstoupili dovnitř.
„No teda Bobby. Tos tady musel mít řádné divokou návštěvu a raději se ani nedomýšlím, proč máš v ruce ten sekáček.“
„Já přece…,“ teprve teď si uvědomil, že drží v pravé ruce sekáček.
„Kolik jich tady bylo?“ chtěl vědět Sam zatímco přístroj zaznamenával pozůstatky démoni přítomnosti.
Bobby nechápavě zamrkal očima.
„Jak to myslíš?“
„Ukaž jazyk? Nenapil ses teď někdy? Před pár minutami si nám volal, že se u tebe objevila mladá ženská a dělá ti nepřístojné věci, jaké například.
Sam po něm vrhl znechucený pohled a zašel dál.
Vzadu se na zemi válelo několik střepů, ale nebyla na nich žádná krev.
„Vy jste mladí, tedy rozhodne, jste mladší,“ zamumlal bobby.
„Myslím, že by ses měl posadit, ať už tady byl kdokoliv, teď je pryč,“ Dean se pokusil Bobbyho posadit na židli, ale ten se nenechal.
„Jsem v pořádku. Tohle všechno musel být jen sen.“
„Co bylo sen?!“ oba dva bratři si vyměnili pohledy a Dean si nepatrně zaťukal prstem na hlavu.
Sam se nesouhlasně zamračil.
Bobby si pročísl vlasy.
„Už to tak vypadá to všechno musel být jen sen, to všechno se mi muselo jen zdát.“
„Mohl bys nám laskave říct, o čem že to mluvíš, jaký sen, vždyť jsi poslední tři dny skoro nespal.
„To je nesmysl!“
„To není nesmysl, že můj malý bratře?“
Sam se zamračil, ale přesto souhlasné přikývl.
„Proč bych neměl poslední tři dny skoro spát?“
„Protože jsme celou dobu honili členy duchařského, krvežíznivého motorkářského gangu, copak si na nic nepamatuješ?“
Motorkařský duchařský gang, děláš si ze mě srandu?“
„Copak bych byl něčeho takového schopný?“
„Bez větších problémů, ale bylo to tak živé, tak neuvěřitelně živé a ta žena…“
„Jaká žena? Možná, že by ses měl vážně posadit.“
„Jsem v pořádku. Jestli to bylo vše jen sen a ten skončil.
Dean se zatvářil otráveně, přistoupil ke kuchyňské lince s úmyslem vzít si skleničku, ale v okamžiku, kdy otevřel kredenc, uskočil dozadu.
„Co zas vyvádíš, Deane?“
„Jak dlouho to tady skladuješ Bobby?“ zeptal se Dean a jeho hlas nezvykle vážně.
„O čem to mluvíš, já tam přece nic…, pane bože,“ Bobby hleděl na několik zakrvácených Andělských pírek.
„Tos zabil Castiela? Vysvětlovalo by to, proč se tak dlouho neozval.
„Nikoho jsem nezabil, Castiel tady určitě v několika předchozích dnech nebyl a i kdyby byl, určitě bych ho nedokázal zabít, on je Anděl a já jen stárnoucí lovec.
„Možná, ale kde se tady vzaly?“
„To netuším, ale já jsem nikoho nezabil.,“ Bobby se od té skřínky odvrátil a přešel na druhou stranu a sam a dean zaslechli.
„Jestliže jsou takhle mladí, znamená to, že ještě nemají děti, znamená to snad, že to byl sen a nebo snad nějaká předzvěst?“
„Myslím, že bychom si s ním měli vážne promluvit anebo…“
„To ani nevyslovuj, Deane.
„Je mi jasné, že je nepříjemné na to jen pomyslet, ale přijde mi, že to vše už Bobbyho pomalu, ale jistě zmáhá, takže bychom mu měli najít…“
„To stačí, Deane!“ nenechal ho domluvit Sam a poté se pro něco shýbnul.
„Já tady mluvím o Bobbyho duševním zdraví a ty se staráš o nějaké noviny.
„Tu ženu odněkud znám, nemůžu si pomoct, ale jako bych jí odněkud znal,“ zamumlal Sam.
„Už si jako Bobby, co to s vámi je?!“ zavrčel Dean, ale jakmile se na tu fotku pořádně zadíval, zatočila se mu hlava, rozbušilo se mu srdce.
„Tak tuhle musím mít,“ chtěl ty noviny Samovi vytrhnout, ale ten mu to nedovolil.
„Já jí viděl první.“
„To me nezajímá, já jí chci!“ znovu se mu je pokusil vytrhnout, ale ani tentokrát se Sam nenechal.
„Ne! Ona bude ideální matkou pro mé dítě.“
Dean se zasmál a pak chtěl Sama udeřit, ale to už k nim přiběhl Bobby a ty noviny jim vyrval z rukou.
„Co si myslíte, že děláte? Okamžitě s tím přestaňte.
„Cože, o čem to mluvíš?“ reagoval Dean zmateně a stejně tak i Sam.
„Před chvilkou jste se jako malý hádali o tyhle noviny!“
„Tak to těžko, já ani noviny nečtu.
„Já je sice čtu, ale určitě bych se o ně nerval s Deanem.“
„Ale vždyť jsem to jasně…,“ zmlkl a zahleděl se na tu fotku.
Z tváře se mu vytratila všechna barva.
Byla to ta žena, se kterou měli oba dva děti, žena, o které Cass prohlásil, že je dcerou Lucifera.
Uvnitř sebe sama se zachvěl a chtěl ty noviny obrátit, ale v tom se hlava té ženy nepatrně pohnula, zahleděla se přímo na něj a on ve své hlavě uslyšel.
„Stane se to Bobby, stane se to, co jsi viděl, s oběma budu mít děti, děti, které nevědomky rozpoutají apokalypsu a ty tomu nezabráníš!“
Bobby prudce zavrtěl hlavou, ale ten hlas se ozval znovu a zopakoval to samé.

A je tu další čast. Pomalu se blíží finále:-)


„Už jer ti lépe dědečku? Už je ti lépe?!“ popichoval Dean Bobbyho, když kráčeli po ulici.
„Přestaneš s tím, jsem v pořádku.“
„Já vím dědečku, ale kdybys sis chtěl odpočinout, mohli bychom se zastavit v nábytku, já bych předstíral, že si něco prohlížím a ty bys mohl ulevit svým unaveným starým nohám.
„Přestaneš s tím!“ Bobby naznačil úder.
„Fajn fajn, bručivost je taky jedním z příznaků., bože můj to je ale nádherná, tu musím mít.
„Deane! Musíme si pospíšit, Sam už na nás čeká,“ Dean se však ani nehnul, upřeně hleděl do výlohy.
„Deane! Nezapomněl si, že máme malou prácičku?“
„to počká,“ mávl Dean rukou.
„Deane! Co je to s tebou? V tom obchode s kyblíky nic není.“
„Ty už dokonce pořádně nevidíš? Je tu plnou fotek a na nich jsou pěkný baby, ale na jednu nemají, ona je tak úžasná.“
„Tady žádný fotky nejsou…,“ na skle se na několik vteřin objevila fotka té samé ženské, co byla v novinách, svůdne se usmívala a jako by Deanovi cosi naznačovala.
„Deane! Musíme jít,“ Bobby ho chytil za ruku, ale ten se nechtěl hnout z místa.
„Deane! Nechceš po mně, abych se s tebou tahal, že ne?“
„Ne. To nechci.
„To je dobře.
„Jediné, co teď chci, je jít dovnitř a zjistit, kdo ta úžasná žena je.
„Bobby si ho otočil k sobe.
„Vnímáš mě vůbec?!“
„Jistě, že ano, ale všechny mé myšlenky patří ji.“
„To je hezký, ale máme úkol, zapomněl? Démon, co řádí ve školách!“
„ten počká, zcela jistě nikam neuteče, ale ona by mohla, mohla by mi zmizet z očí a já bych o ní mohl přijít, ona je tak úžasná, tak neuvěřitelně krásná, kéž bych jen věděl…,“ Bobby mu vší silou šlápl na pravou nohu a to zabralo.
„Au! Co je to s tebou?!“ Myslím, že potřebuješ malou pomoc!“
„Já nejsem ten, kdo potřebujeme pomoc,“ zamumlal neslyšně Bobby.
„Pojď. Sam už na nás čeká, měli bychom vyřešit ten problém s démonem ve škole.“
„Démon ve škole? No jistě, tak na co ještě čekáme.“
„Ok. Běž napřed, já se k vám za chvilku připojím.“
„Jdeš si koupit kyblíček na hraní?“
„Ha, ha. Moc vtipné, prostě jdi, Deane a nikde se nezastavuj.
„Co tím jako myslíš?!“
„Zastav se, až najdeš Sama.“
„Kolik myslíš, že mi je, jedenáct?!“
„Občas o tom nemám pochyb,“ utrousil polohlasně.
„Co si říkal staříku?“
„Aby sis pospíšil a pamatuj, nikde se nezastavuj.“
„Ano strýčku Fido,“ odvětil Dean kysele a pak se vydal pryč.
Když si byl Bobby jistý, že ho neuslyší, otočil se k té výkladní skříni a odhodlaně zašeptal.
„Snaž se, jak chceš, ale ani jednoho z nich nedostaneš, jestli mají mít děti, tak je budou mít, ale ty jejich matkou rozhodne, nebudeš!“
Ozval se smích a poté za vitrínou vypukl požár.
Bobby instinktivně uskočil.
Na zdi se začaly tvořit nějaká písmena.
„A jak to chceš udělat, Bobby? Oni jsou dva a ty si jen jeden, starý, slabý lovec, něčemu takovému nezabráníš, smiř se s tím a přestaň se snažit o nemožné, ty děti se narodí a budou mé.
„To se nikdy nestane!“
Znovu se ozval ženský smích a vzápětí se ozvala rána a sklo se rozsypalo a ozvalo se houkání.
„Proboha to ne, ty zatracená mrcho!“ Bobby se pokusil utéct, ale to už k němu přiběhli dva vysocí, mladí a svalnatí muži, kteří ho nekompromisně srazili k zemi.
„Pustte mě! Já jsem nic neudělal!“
„To jistě a okno se rozbilo samo, že ano?!“
„Nechte mě! Já jsem to nebyl, musím za svými synovci!“
„Ti to bez vás jistě chvilku přežiji, takže jdeme, promluvíme si o tom na centrále.
„Musíte mě nechat jít! Mí synovci jsou v nebezpečí!“
Jeden z nich mu šáhl na čelo, bylo velmi horké.
„Myslím, že blouzní, vezmeme ho na kliniku, tam už se o něho postarají.
„Já jsem v pořádku! Nechte mě jít!“ Já musím za svými synovci, no tak nechte mě!“ Bobby se marně výpar, oba dva muži ho dotáhli k vozu, donutili ho vlézt dovnitř a vzápětí s ním odjeli.
„Deane, Same!“ zakřičel Bobby, jak nejsilněji dokázal a oni ho slyšeli, ale ani jeden z nich nereagoval, oba dva fascinovaně hleděli na plakát, kterém byla vyobrazena ona žena v dráždivém kostýmku, který toho více odhaloval než zahaloval.
„Tuhle musím mít!“
„Ne! Já jí musím mít!“
„Tak to ani náhodou! Já jí musím mít!“
„Tentokrát bude moje, já jsem jí viděl první!“
„Co na tom záleží, já jsem starší, zkušenější, ona bude moje!“
„Sam se na Deana zadíval a v očích mel odhodlání.
„Už jsem ti párkrát dovolil získat někoho výjimečného, ale tentokrát ti to nedovolím!“
Dean se rozesmál, poplácal ho po ramenou.
„A jak bys tomu chtěl zabránit bratříčku? Ona je naprosto mimo tvojí ligu!“
„Nedovolím ti to! Nikdy se k někomu takovému nepřiblížíš!“
„A jak tomu zabráníš, Samíku?“
„No jestli to zkusíš, budeš se divit!“
„Ale no tak jdi, přece se nechceš ztrapnit, koho si myslíš, že by si vybrala, kdybychom před ní stáli? No samozřejmě, že mě!“
„tentokrát né, tentokrát bude moje!“
„Jen o tom sni malý Samíku, ale já budu ten, kdo s ní bude mít dítě!“
„Ne Deane. Tentokrát ne, tentokrát se téhle překrásné ženy, ani nedotkneš a pokud přece jen ano, tak jedině přes mojí mrtvolu!“
Dean si svého bratra opovržlivě změřil.
„Kvůli ní top i klidně udělám, nikdo mě nezastaví, nikdo rozumíš bratříčku!“
„Jen, aby si se deane nespálil!“ Sam sevřel obe ruce v pěst.
„Nejsi pro mě žádný soupeř Same, žádný soupeř.“
„O tom se přesvědčíme,“ oba dva se napjali, byli připraveni k útoku, ale než se mohli do sebe pustit, projelo kolem nich nějaké auto, projelo skrz kaluž a voda se jim vstříkla do obličeje.
Oba dva se uvolnili a zmateně zamrkali.
„Co se stalo, proč jsme tady, jakto, že jsem mel sevřené ruce, o čem jsme to mluvili?“
„Nemám ponětí, kde je Bobby?“
„Nevím, ještě před chvilkou tu byl, říkal mi, abych šel za tebou, že nás za chvíli dohoní.
„Musíme ho najít.
„Bobby? Bobbby, kde jsi?!“ křičeli, ale nikdo se neozval.
Znovu zakřičeli a vstoupili přitom do vozovky.
„Bobby…?!“ zakřičel Dean a pak zaslechl skřípot pneumatik a vzápětí před sebou spatřil na ně se řítící náklaďák, jehož řidič se ho marně snažil zastavit.
„Same pozor!“ zařval a chtěl vyběhnout pryč, ale nemohl se pohnout.
„Deane!“ zaječel Sam, který se také nemohl hnout, kamion houkal, ale nezastavil, byl k nim blíž a blíž a pak se ozvala rána a vše zahalil hustý kouř.