Druhý dech

Tak, Sarinko, tady máš tu povídku
Part 1

DRUHÝ DECH

„Same!“
Vydal se za hlasem.
Tak přece ho Dean našel, byl rád, to se ještě ude Žlutoočko divit. Dostanou ho!
„Same!“ znovu Deanův hlas porušil okolní ticho. Ještě nikdy ho neslyšel tak rád.
„Deane!“ odpověděl mu. Konečně ho uviděl. Nebyl sám, byl s ním i Bobby.
„Same! Ohlídni se!“
Najednou pocítil ostrou bolest v zádech, která mu podlomila kolena.
„Nééé!“
Viděl, jak se k němu Dean rozeběhl s hrůzou v očích a chytil ho do náručí. Něco mu říkal, ale Sammy ho nevnímal, bolestivá ráno jako by se roztáhla po celém těle. Hlava mu klesala. Začal se cítit podivně otupělý... ospalý. Rána ho už přestávala bolet. Okolní svět mu začínal pomaličku černat.
Deane, neboj. To bude dobrý, jeho poslední myšlenka patřila jemu. Už to ani tolik nebolí...
*-*
„Kde to jsem?“ chvíli mu trvalo, než pochopil, že se ještě pořád nachází v opuštěném městě, kde je žlutooký démon uvěznil.
„Deane, kde jsi?“
Rozhlížel se, až zahlédl Bobbyho, jak vchází do jednoho z domů.
„Bobby!“ zavolal na něj, ale ten se ani neotočil.
Rozběhnul se za ním, ale v polovině cesty ho zarazilo zavolání: „Same!“ ten hlas neznal. Otočil se. Kráčela k němu neznámá dívka a mile se usmívala. Něco mu ale na ní nesedělo.
Že by démonka?
„Ne, mě se bát nemusíš.“ řekla, jako by mu četla myšlenky.
„Kdo teda jsi?“ zajímal se.
„Nemyslím, že je opravdu dobrý nápad jít dovnitř.“
„Proč? Je tam Dean.“
Sklopila zrak k zemi.
„Ono se mu něco stalo?!“ vykřiknul a zamrazilo ho.
„Ne, jemu, ne.“
Ani trochu se mu nelíbilo, jaký důraz kladla na slovo jemu.
Ale když je Dean v pořádku a Bobbyho jsem zrovna viděla. Nikdo jiný s nimi nebyl, tak... Oči se mu rozšířili hrůzou.
„Ne, ne, ne, ne, ne! To není možný!“
„Je mi to líto.“ podívala se na něj soucitně.
Tohle bylo hrozný zjištění. Ztěžka dosedl na zem. V hlavě mu vířilo tisíce myšlenek... Už nikdy neuvidí Deana. A Žlutoočka bude muset Dean dostat sám. Jak ho mohl opustit zrovna v nejtěžší chvíli. Bylo mu z toho mizerně.
Ani si nevšimnul Bobbyho, který zachmuřeně mířil ke svému autu.
„To bude dobrý. Pro každého to je ze začátku šok, ale tak hrozné to nebude. Teď tě čeká už jen jedna cesta...“
„Jsi smrtka.“ konečně mu bylo jasné, co je ona dívka zač.
„Ano, přišla jsem si pro tebe.“
„Ale já teď nemůžu opustit bratra!“ namítl „Už jsme byli skoro u cíle...“
„To mi už říkalo plno lidí.“
Sam mlčel.
„Pojď. Uvidíš, že to Dean zvládne i sám.“
Sam hleděl na zem, po chvíli ticha promluvil: „A co když nepůjdu? Co pak?“
„Zůstaneš tu sám. Ztracený. Osamělý. Neviditelný... Časem z toho zešílíš... jak myslíš, že vznikají zlí duchové?“
„Takže vlastně nemám navýběr.“
„Pokud nechceš časem ubližovat, tak ne.“ natáhla k němu ruku a pomohla mu vstát.
„Uvidím se tam s Jessicou?“
„Nemůžu ti takové informace podávat. Nech se překvapit.“
Sam se rozhlédl okolo sebe. Chtěl ještě moc spatřit Deana, ale věděl, že čím déle bude otálet, tím to bude horší.
Natáhla k němu ruku: „Pojď.“
Nadechl se a podával ji svojí.
Z nenadání se rozletěli dveře jednoho z domů a z nich se vyřítil Dean. Oči zarudlé od pláče. Zoufalý a přitom odhodlaný výraz.
Samovi ho bylo líto, takhle ho vidět nechtěl.
Kdybys jen tušil, Deane, jak jsem teď blízko, pomyslel si smutně Sammy. Ale ten odhodlaný výraz na bratrově tváři se mu nelíbil.
Dean nastoupil do Impaly a prudce s ní vyrazil. Ta tam byla jeho ohleduplnost k autu. Smýkl jím prudce do zatáčky a zmizel jim z dohledu.
Kam jedeš, brácho?
„Same?“ oslovila ho tiše smrtka.
Proč tu nechává moje tělo... najednou mu to došlo.
„On jede na křižovatku!“
„Je čas.“
„Ne, ty to nechápeš! Nesmí za mě upsat duši! To nedovolím!“
„Co chceš dělat?“
„Pomůžeš mi, prosím, překazit tu dohodu?“
Mlčela.
„Prosím. Nesmí to udělat! Pak půjdu s tebou. Slibuju!“
„Dobře. Dovedu tě na křižovatku, ale tam to už bude záležet jenom na tobě. Máš hodinu na to, abys překazil jeho plány. Pak si pro tebe přijdu a půjdeme.“
„Dobře. Moc díky!“
„Zavři oči.“
Ale Sam se na ni jen nedůvěřivě díval.
„Co je?“
„Neodvedeš mě pryč, že ne?“
„Taková nedůvěra.“ pousmála se „Nemůžu tě odvést bez tvého souhlasu.“
Zavřel oči. Ucítli její dech. Zatočila se mu hlava.

jááááááááááááááááááááá chciiiiiiiiiii pokračováníííííííííííííííííííí...chci a cchi a chci hned ted...áhhh to bylo skvělé musim vedět jak to dopadne jinak neusnu

děkuju, na pokráčko ale ještě chvíli počkáš... já ho ještě nemám dopsaný, ale pracuje se na něm.

Waaaaaw, tak to je krásne, ďakujem veľmi pekne za napísanie, takto super som si to vôbec nepredstavovala, neviem sa dočkať pokračovania, to je horšie, ako keď skončí nejaká časť s to be continued..

Děkuju mooc.
Njn čekání na pokráčko je nejhorší, to vím z vlastních skušeností. Pokusím se to co nejdřív dopsat... ale musím počkat, až mě políbí múza, páč jsem se dostala do části, ze které nevím jak dál

Tak jsem si to taky konečně přečetla
moc pěkný ..... vážně, tohle by mě k 2x22 nikdy nenapadlo jako alternativa...jujda, to se ale těším na to pokračování

no tak toto je pecka, uplna bomba. ja nemam slov. a potrebujem pokracovanie co najskor lebo to snad asi ani nepredycham, toto je uzasna praca, takze vazne vsetka cest, skladam poklonu. dufam, ze ta muza coskoro nakopne, lebo to dlho nevydrzim bez pokracovania

Moc děkuju!!!
Dneska jsem se už pohnula z toho bodu. Budu se snažit, co nejdřív pokráčování sem přidat.

Přidávám další část, tak doufám, že se bude líbit
Part 2
Otevřel oči. Stál na křižovatce. Dean tu ještě nebyl.
Snad se někde nevyboural, zahnal takovou myšlenku a začal uvažovat, co udělat, aby překazil dohodu. Zatím nad tím moc nepřemýšlel, ale jedno mu bylo jasné: Démonku z křižovatky jen tak neuplatí, a ani nepřemluví, aby dohodu neuzavírala.
Musí nějak zařídi to, aby neměla vůbec s Deanem smlouvat... musí přijít na něco, co jí v tom zabrání.
No tak, Same, uvažuj! Nabádal se v duchu.
„Ano, už to mám!“ vykřiknul „Ďáblova past!“ vzpomněl si, jak ji tenkrát kreslil na kufr Impali, když s Deanem šli zachránit otce a Sam nechtěl, aby brali Colt. Nakreslením ďáblovi pasti na kufr se z něj stal nedobytný sejf pro démony. Nakreslí ji taky na truhličku a tím pádem, se tam démonka nedostane a jestli se neplete, tak bez toho nemůže uzavřít dohodu!
Truhličku vyhrabal, i když mu to, jako duchovi dalo neskutečnou práci, a kouskem kamene na ni nakreslil ďáblovu past. Teď už byla pro démony nedobytná. Ale když ji zahrabal zpět dostal strach, že by si toho Dean mohl všimnout a uchýlit se k jenému prostředku, jak vyvolat démonku nebo ona se objeví a řekne Deanovi důvod, proč nemůže dohodu uzavřít. Chce jí to znemožnit sem vůbec přijít... rozhodl se nakreslit ďáblovu past ještě kolem celé křižovatky, a aby ji Dean náhodou svým příjezdem nepřerušil, tak ji chtěl dokončit až po jeho příjezdu.
Tohle dalo Samovi ještě více práce než kreslení na truhličku. Ale když šlo o Deana, dokázal by snad ještě mnohem víc.
Past kolem křižovatky měl už skoro hotovou, když zaslechl vrčení motoru Impaly.
Dean přijel. Na konci cesty dupl prudce na brzdu a auto se prudce zabrzdilo a zvířilo oblaka prachu.
Sam pospíchal s dokončováním.
Starší lovec vyhrabal nějaký průkaz z kufru a pospíchal do středu střetu cest.
Sam, který už byl hotový s kreslením, pozoroval bratra a tiše doufal, že mu jeho plán vyjde.
Měl štěstí. Dean byl natolik rozrušený, že si vyškrábaného znamení ani nevšiml. Hodil do truhličky průkazku a spěšně ji zahrabal.
Oba bratři očekávali napjatě příchod démonky.
Dean netrpělivě popocházel sem a tam. Měl takové nervy, jako snad ještě nikdy.
„Ukaž se ty děvko.“ zařval, ale odpovědí mu byl jen šum větru.
Chvíli čekal „No tak, kde jsi!“ hlas se mu chvěl.
Sama bolel pohled na Deana, jak se trápí, ale byl zase na druhou stranu rád, moc rád, že neuzavře smlouvu i přesto, že to znamenalo jeho definitivní smrt. Ale jak by mohl žít s pomyšlením, že jeho bratr půjde kvůli němu do pekla...?
„Už je čas.“ zaslechl vedle známý hlas.
„Já vím.“ prohlásil smutně. Podíval se ještě na bratra a řekl mu tiše, i když věděl že ho neuslyší.
„Deane, mrzí mě, co se stalo. Odpusť mi, že jsem tě opustil i to, že jsem zničil tvojí poslední naději, jak mě znovu vzkřísit. Ale věřím, že to zvládneš, že se přes to dostaneš... sbohem.“ slzy se mu začaly koulet po tvářích, a proto rychle chytil smrtku za ruku, aby ho odvedla pryč, než ztratí zbytek odvahy.
Pocítil škubnutí a uviděl oslnivé světlo...

Dean stále nemohl uvěřit tomu, že démonka nepřichází.
Zuřil a zároveň se bál, bál se, že opravdu nepřijde a poslední naděje v záchranu Sama se rozplyne.
„Vylez! Potrápila si mě už dost!“ řval, ale jen ozvěna jeho vlastních slov se mu vracela zpět.
„Tohle přece nemůžeš...“ hlas se mu zlomil. „Musíš tu dohodu uzavřít!“ do očí se mu draly slzy vzteku a bezmoci. Hrubě si je otřel rukávem.
Snažil se uklidnit, říkal si, že ho démonka schválně tak trápí a že se tím nejspíš někde baví...
„Pojď si pro mou duši, ty kurvo!“ zařval s posledním vypětím sil a zhroutil se na zem.

no ja nemam slov. uzasne si to napisala, to je pravda. velmi dobry napad napisat to takto a z pohladu sama ako ducha, to by mne nikdy nezislo na um takze ozaj velmi pekne

Já asi přestanu ff číst-to jinak se mnou není možný. Já řvu jak blbá skoro u každé povídky
Tohle je něco. Teda fakt, vidět to takhle z pohledu Sammyho
Perfektní, jen tak dál. I kdyby to měla být moje smrt, stejně nepřestanu číst ty vaše super povídky

Děkuju, jste mě moc potěšili
Neboj janko410, plánuju tomu dobrý konec... mno i když dobrý jak pro koho
Ještě se uvidí jaký konec to nakonec bude mít

jo tak ten konec (zatím konec )je moc hezky napsaný... já si většinou radši vymýšlím samostaný příběh, který navazuje než vlastní upravený popis nějaké scény ze seriálu, takže jsem ráda, že je někdo, kdo o udělá za mě a ještě takovým zajímavým způsobem

Ježiš to je nádhera! Já normálně nemám slov, něco tak skvělého jsem ještě nečetla. Tak tenhle příběh je psaný přímo mně "na míru", protože nějak takhle jsem si představovala, že by to taky mohlo být, Deana ještě chudáka potrápit (no jo, jsem mrcha :shame: ). Na konci jsem už taky slzela, no opravdu nádherně napsaný. Honem sem lupni pokračování, Madlen, nebo to nepřežiju!

jééé moc děkuju
njn pokračování.... musím ho ještě domyslet.... jste mě teď upe dóbře naladili, takže se na to brzo vzhnu

no ten koniec bol ozaj chudacik dean, my mu fakt davame zabrat v kazdej jednej ff ci uz fyzicky alebo psychicky no nema to s nami lahke chlapec. ale tak aj sa pridavam k tomu, ze je to uplne skvele napisane. tiez sa uz neviem dockat pokracovania, som zvedava ako to nakoniec dopadne

Ježiš, ja umriem, to je paráda. Kiež by takéto čosi aj natočili, to by bola ale šupa, Jensenov herecký výkon a duch Sam... Však bude ešte pokračovanie, však, však, však??... Tieto dve epizódy zbožňujem a každú poviedku s nimi súvisiacu vyslovene hltám...ešte raz vďaka, že si to napísala...

Přidávám další část, tak snad se vám bude líbit Měla by to být předposlední část, ale kdo ví??
Part 3
Nevěděl, jak dlouho tam ležel, nevnímal, že už vyšlo slunce, nevnímal vůbec nic kolem sebe.
Stále nemohl uvěřit tomu, že démonka se prostě rozhodla nepřijít, a tím ho připravila o poslední šanci, vskříšení Sama. Utápěl se ve vlastních myšlenkách: Sklamal jsem je, sklamal jsem je všechny, všechny, kdo mi kdy důvěřovali. Táta pro mě objetoval život, objetoval se pro to, abych dal na Sammyho pozor. Byla to moje práce... moje povinnost. Sammy byl poslední z rodiny, poslední člověk, který pro mě něco znamenal. Jak jsem mohl dopustit, aby ho zabili!
„Jak jsem to mohl dopustit!“ zařval.
Znovu se celý rozechvěl pod přívalem pocitu viny a beznaděje.
Měl jsem na něj dávat pozor, na svýho malýho brášku, měl jsem ho chránit... a já ani nedokázal přijít v čas, když měl potíže. I toho zkurvysyna žlutookýho jsme nedokázali vyřídit a byli jsme už opět tak blízko... nevyřídili jsme ho a on ještě stačil zabít, pomocí nějakého hajzla, Sammyho. Kdybych nebyl tak nezodpovědný, Sammy by ještě žil a jediný, kdo by byl mrtvý, byl by ten zmetek žlutookej. Sklamal jsem vás, já vím! Táta by byl ze mě sklamanej, dal mi před svou smrtí jasný pokyn, abych dával pozor na svýho brášku, opět jsem jeho přání, rozkaz, nedokázal splnit a tentokrát to Sammyho stálo doopravdy život. A kromě táty už mám na svědomí i Sammyho. Jak s tím mám dál žít!? Nemám už nikoho, na kom by mi záleželo... nikoho, komu by záleželo na mě... jak mám dál žít?!
I přesto, jak byl rozrušený, zaslechl blížící se kroky. S novou nadějí v očích pohlédl na příchozího. Doufal, že uvidí démonku. Ale když spatřil jen nějakýho vandráka, ještě k tomu s vratkým krokem, jeho pohled se opět zatvrdil.
„Jstéé v pořádkůů, pane?“ volal na něj už z dálky „Vidím vás tůů ležet delší dobůů, tak...“ zpozoroval změnu Deanova pohledu, zakoktal se „Tak jsem si ři-říkal, estli nepotř-třebujete po-pomoct.“ najednou z něj měl strach, když lovec vstal a on uviděl tmavé kruhy pod očima, červené uslzené oči a ještě ten jejich, skoro až zběsilý výraz.
Ten chlap je uršitě šílenec, blesklo mu hlavou a litoval, že tu vůbec šel, měl chuť otočit se a utíkat k městu.
„Starej se o sebe!“ zazněl tvrdě a nemilosrdně Deanův hlas „Táhni si po svých!“
„A-ano, p-pane.“ rád souhlasil a s neuvěřitelnou rychlostí Deanovi zmizel z oči.
Dean se sklesle odvlekl i Impale a na chvíli se o ni opřel. Cítil, jak ho nohy nejistě nesou. Byl vysílený pláčem a skoro dvoudenním půstem. Ale to mu bylo jedno.
Nasedl dovnitř a vstekle práskl dveřmi svého milovaného auta.
Vracím se s nepořízenou, odpusť mi to, Sammy, slzy mu znovu zalily oči. Nechtěl se tam vracet, ne takhle beznadějně a s nepořízenou, ale nezbývalo mu nic jiného.
Nastartoval a prudce sešlapl plyn.
Byl to jen zázrak, že se cestou nikdy nevyboural a nezabil. Párkrát k tomu opravdu neměl moc daleko. Jednou se málem srazil s autem, když vjel do protisměru a podruhé moc nechybělo a vyjel by ze zatáčky. Když konečně dojel do opuštěného městečka, spěchal za Sammym a auto nechal s kouřícími se pneumatikami stát opodál.
Sam ležel pořád tak, jak ho nechal. A když ho Dean opět takhle bez života uviděl, začali se mu vracet vzpomínky; na jejich dětství; na to, jak dostal od Sammyho svůj amulet; vybavovalo se mu to, jak se po dlouhé době opět uviděli, když tenkrát vlezl do jeho a Jessicina bytu, aby ho vzal sebou na lov; na jejich společné lovy; na to, jak při něm Sammy vždy stál, byl jeho opora... bylo jich plno.
„Nééé!“ zaúpěl Dean „Dost, dost!“ Tohle potřeboval něčím zapít nebo z toho zešílí. Bobby sice koupil pár piv, ale na tohle potřeboval něco ostřejšího. Vzpomněl si na whisky, která by ještě měla být v kufru. A opravdu ji tam našel. Byla z ní už sice jenom polovina, ale věděl, že mu to bude stačit...
*
Jake seděl u ohně a tupě zíral do plamenů. Pomalu si začínal uvědomovat, co se stalo... co udělal. Nedokázal si to vysvětlit, prostě v tu chvíli si nemohl pomoci. Ze zamyšlení ho vytrhl hlas: „Gratuluji ti Jaku.“
Ani si nevšiml, že by někdo přicházel, podíval se na příchozího. Noc byla tmavá a on viděl postavu jen v mihotavém světle svého ohně. Silueta muže byla sotva vidět, ale co ho na ní zarazilo, byli dva žluté zářící body, coby oči.
Když Jake mlčel ujal se znovu slova: „ Sice nejsi ten, na kterého jsem vsázel, ale i takové překvapení nám občas život připraví.“
„Vy jste...“ vytřeštil na něj oči.
„Ano, to jsem já.“ řekl s náznakem hrdosti v hlase.
„Proč... proč to všechno? O co vám jde?!“
„Potřeboval jsem toho nejlepšího z vás, a to jsi ty, Jaku.“
„Proč?“
„Mám pro tebe pestrý pracovní program.“
„Jaký, mluvte jasněji.“
„Povedeš moji armádu. Moji pekelnou armádu, jen co otevřeme brány pekla.“
Jake na něj překvapeně zíral, on musí být blázen.
„A co když ne?“ vyrazil ze sebe.
„Nemáš nevýběr, byl jsi zvolený.“ chladně se zasmál.
Pekelnou bránu, je to cvok. Ale co když ne? Když něco takovýho opravdu existuje? To bude katastrofa pro lidi, kdoví, co za svými vraty vše skrývá, jaké hrůzy. Já budu za to vše moci, za utrpení a vraždy nevinných lidí. Už teď jsem byl schopný zabít člověka, a ne v sebeobraně, čeho budu potom schopný, až budu mít za sebou pekelnou armádu... budu zrůda.
Pomalu a jistě v něm narůstalo odhodlání.
„Ne! Vždycky je na výběr!“
„Opravdu?“ démon se na měj pobaveně podíval a popošel blíž.
Teď nebo nikdy, jak to nedokážu teď, tak už nikdy se mi k tomu nenaskytne příležitost. Musím! Pro dobro nevinných lidí!
Rychle vytáhl zpoza opasku nůž, nůž, kterým zabil Sama, a prudce si ho vrazil do břicha. Věděl, jak zasadit smrtící ránu. Ucítil ostrou bolest a vykřikl.
„Vybral jsem si.“ zachraptěl z posledních sil směrem k postavě a svalil se na bok. Obraz světa okolo mu začal slábnout a upadal do tmy.
Žlutooký démon chladně se značným odporem pozoroval, jak se jeho vyvolený svíjí ve smrtelných křečích. Čekal dokud nevydechl naposled, pak k němu zlostně promluvil: „Mohl si být slavný vůdce, místo toho sis zvolil smrt. Věřím, že tvoje duše si užije hodně utrpení v pekle. Zvolil sis sám. Ale moje plány jsi stejně nepřekazil. Najdou se jiní... najde se jiný...“

Madlen Madlen Madlen já ti složim oslavnou básen..ježiš tenhle příběh je nádhera hltám ho jedním dechem ani chvilkama se trochu nenudím...to je prostě nádhera..jéžiš fakt miluju tenhle příběh..už chci pokračoání tohle je super..fakt krásnýý já neám slov..hoho chudáčik Dean, ale což tohle je dost zajímavý..alternativní konce mě fakt berou hej prostě tohle není konec, ale musím furt psát ten nápad s Jekem je tak strašně excelentní joho konečně prostě ten chudák co se ptal Deana..skvěle napsaný...miluju tvý příběhy a ty poslední věty...ty mě chceš zabít že??já to nevydržim musim vedět jak to bude pokračovat bože můj......

Moc děkuju!
Chtěla jsem ji dopsat do konce než mi skončí prázdniny, ale vidím to tak, že to už nemám šanci stihnout... No uvidím, jak na tom budu s časem přes týden...

OMG, Jake sa zabil??? Chudák Dean, normálne som tŕpla, že keď nasadol do toho auta, že sa niekde zabije, ale našťastie si tam potom písala, že nie... Tak ma teraz napadá, že Žltočočko teraz nikoho nemá, žeby sa opäť zameral na Sama?? Fakt nádherná poviedka, pekná alternatíva toho, čo sa mohlo stať, alebo tiež ďalší spôsob, ako sa to mohlo ďalej vyvíjať... Prosím, nenapínaj nás dlho s ďalšou časťou, za chvíľu si nechty aj s prstami obkúšem...

Ano, Sarinko, myslíš správně, opět se zaměří na Sammyho Přece ho nemůžu nechat doopravdy mrvého, to by potom i Dean nejspíš spáchal sebevraždu a to bych opravdu nemohla
Chtělo by to ještě alespoň týden prázdnin!
A jsem ráda, že se povídka líbí

waaw, tak to sa teraz už vôbec nemôžem dočkať na tú časť, keď ho oživí a tak, bo chudák Dean je vážne na samovraždu... Tak trocha som aj dúfala, že ho v seriáli oživia takto, no vybrali si, čo si vybrali, ale tiež im to nemám za zlé...

Nádhera ,nádhera já se už tááák těším na to pokračování Nenech nás tady dlouho trpět, prosíííím
Teda jak mě bylo líto Deana

hej to bude skvělé madlen normálně to pošli kripkemu at to přetočí odle tebe :D já už z tech jejich dohod totiž nemůžu ale jako tahle povídka je zlatááááá