Druhý dech

to fakt chudacik Dean, ale ved on sa vzdy zo vsetkeho nejaka vymota. Je to super poviedka fakt skvela a tiez som zvedava na pokrackooooo

ty vado... toto je pecka, sa neviem dockat pokracka

To bylo skvělý pokračování! Já nevím, že si tak libuju v tom mučení Deana... :oops: :oops: A jsem tedy hrozně zvědavá, jak se z toho teď kluci vyvlečou. To mě asi porazí, než se dočkám pokračování.

musím říct, že když si vezmu tuhle povídky, ty ostatní povídky a teď ty dnešní spoilery, tak už mě to dneska totálně dorazilo.......já už dneska nestačím s dechem

Děkuju za pěkný komentáře
Njn bez mučení nebo nějakého "neůmyslného" ubližování se neobejde skoro žádná z našich fanfikcí... čím to asi bude??? :oops: K tomu zápěstí jsem došla tak náhodou, prostě jsem to nechtěla nějak zkracovat, že by se Sam hned rozhodl
Hej já jsem taky zvědavá, jak se z toho kluci dostanou ale oni to nějak zvládnou, jsou to prostě naše šikulky ne??

Jůůj, doufám, že jste tady neutíkali s nadějí, že přibyl další kousek :shame: To opravdu ještě nee
Jen takové stručné info:
Už pracuju na další a nejspíš už konečné fázi, a vypadá to, že to bude zatím nejdelší díl... Chtěla bych ho tady hodit do neděle, ale opravdu netuším, jestli ho stihnu domyslet a přepsat do počítače. Jestli se mi to nepovede, tak v neděli odjíždím až do pátku na lyžák a tím by se doba zveřejnění další části protáhla na kdoví kdy. Páč netuším v jakém stavu se vrátím....
Toť asi vše

No Madlen tak přesně to se stalo ženu sem na další část a ono nic ach jo tak já ještě budu čekat do neděle a budu doufat,že se ti podaří to napsat a hodit sem
No jinak na lyžáku si to užij a hlavně zdravou at tě tady zase můžeme přivítat

hej si děláte srnadu myslíte proč sem sem vlezla...abych si četla alší část.bože toto mi dělat a ještě DNES..jako DNEs..no dobře doufám že to stihneš co nejdříve

No samozřejmě že jsem se taky nachytala. jako vosa na med. No to si nedělej srandu Madlen...jak v jakém stavu se vrátíš?! No samozřejmě v tom nejlepším!

Tentokrát vás potěším, další část Doufám, že se bude líbit.

PART 6
Šero, chlad, smrad, bolest...
Dean se pomalu začínal probírat z bezvědomí. Snažil se převalit do pohodlnější pozice, ale do těla mu vystřelila omračující bolest. Cítil, že mu něco k sobě pevně poutá ruce a nohy. Levou ruku skoro necítil, jen ve vzdálené otupělé bolesti. Snad to nebude tak vážný. Skusil škubnout rukama ve snaze si je alespoň trochu uvolnit. Vykřikl bolestí. Jediné čeho dosáhl byla ostrá vlna bolesti, která mu pohltila celé levé zápěstí a roztepala se do celé paže. Zatnul zuby a potlačil další výkřiky i nadávky. Dělalo se mu zle a hlava se mu roztočila. Zavřel oči a pomalinku začal opět upadat do bezvědomí...
**
„Tady zastav.“
Samovi se srdce roztlouklo ještě zběsileji než dosud. Byli na místě. Pomalu Impalu zastavil na okraji silnice. Před nimi cestu přetínali koleje. Nepochyboval, že se jedná o koleje tvořící ďáblovu past.
Cestou mladý lovec přemýšlel co udělat, jak se vyvléct z toto úděsného poslání, jak zastavit stělesněné zlo, sedící vedle něho. Démon ho jen pobaveně pozoroval, jako by mu četl myšlenky.
Vystoupili.
„Jsme skoro u cíle našeho poslání.“ ujal se slova Žlutooký démon „Za těmito kolejemi se nachází starý kovbojský hřbitov a uprostřed něj ona krypta – pekelná brána. Tu pomocí Coltu otevřeš.“
Sam tupě přikývl.
Démon vytáhl z kapsy Colt a podával ho mladému lovci. Ten na něj v první chvíli nechápavě zíral, a pak Colt vzal do svých, třesoucích se rukou. Jakmile se chladné zbraně dotknul, ucítil, jak do něj prostupuje vlna chladného odhodlání a energie a ještě něčeho, co nedokázal v tuto chvíli určit. Prohlížel si starou zbraň, jako by ji viděl poprvé a jako by si chtěl každý její kousek vštípit do paměti. Otevřel bubínek a uviděl, že v něm je poslední kulka svého druhu, která měla být určena pro toho, který mu vzal vše, co v životě chtěl a skoro všechny, které v životě miloval, měla být pro Žlutookého démona. Zavřel bubínek a přehodil si pistoli do pravičky.
Stačilo by jenom jednou vystřelit a bude po všem... Ne nikdy nebude po všem, už nikdy nebude nic jako dřív... šeptal mu úlisně jiný hlásek. Hlásek, který ho děsil. Hlásek, který už jednou slyšel. Hlásek evil Sama. Pomsta bude vykonána... Mrtví se spátky nevrátí... A budu se moci vrátit pro Deana a pomoci mu, jak jsem ho tam jen mohl nechat... Nic si nenamlovej, tvůj život se už nikdy nevrátí do normálních kolejí, dokázal bys teď, potom všem, být spokojený s prací právníka a vracet se domů za ženou a dětmi, společně s nimi stárnout a tloustnout... Ne, buď už zticha! Já nemůžu dopustit, aby se brána pekel otevřela... Proč ne? Nebraň se tomu, je to tvůj osud... Ne, ne, ne! Já zachraňuju lidi ne je zabíjím. Cítil jak se třese, co to, do pekla, je? Jak tak může začínat uvažovat?!
Pevně stiskl Colt, pěčlivěl natáhl kohoutek a zamířil na Žlutookého démona před ním. Ten se však jen pousmál.
„Sakra, takový nečekaný zvrat událostí. Pořádně si promysli, co vlastně chceš udělat.“
„Myslíš, že dělám blbost? Zbavím se tě jednou pro vždy a svět si jenom oddechne od nejhoršího padoucha ze všech!“
„Áno Sammy, jen do toho. Máš jedinečnou příležitost.“ démone se k němu natočil čelem, takže z něj byl dokonalý cíl. „No tak střílej, ale pečlivě předtím zvaž všechna pro a proti.“ Démon cítil, jaký boj svádí mladý Winchester uvnitř sebe, věděl, že ho teď musí přesvědčit, jak ho dostane na svojí stranu teď, má vyhráno. A Sammy se ujme místa, které mu bylo určeno dřív, než se narodil.
Musím, musím tu zrůdu zastřelit hned, dokud je příležitost... Ale proč bys to dělal... Je to ztělesněné zlo, pošlu ho tam, kde už dávno patří... ale ta jeho nabídka, uvažuj nad ní, může to být věru zajímavé, budou tě poslouchat démoni a další... Ne, nepoddám se tomu, který mi zabil rodiče a Jess... Proč poddávat, budete spolipracovat... Musím ho zabít...Ne, nemusíš, tvůj život konečně nabude smyslu, bude zajímavější... Jiní budou trpět, když to udělám, to nemůžu, musím ho zabít...
Natažená ruka s Coltem se mu mírně zachvěla, ovšem nevystřelil. Pocity se v něm bouřili. Nejvíce ho znepokojoval fakt, že část jeho já – dalo-li se to tak nazvat, byla pro to, aby šel otevřít pekelnou bránu. To ho šokovalo.
„No tak, Same, neváhej a dělej. Zastřel mě a budeš mít možnost žít si spokojený, nudný život obyčejného smrtelníka se strachem ze stáří a smrti. A nebo přijmi osud, pro který jsi byl vybrán – skoro zrozen. Budeš mocný, nesmrtelný a neporazitelný! Budeš mít za sebou nesmrtelnou a neporazitelnou armádu, která tě bude na slovo poslouchat, a na kterou se budeš moci spolehnout. Nikdy tě nezradí... lepší než obyčejní smrtelní vojáci či žoldáci.“ pohrdlivě si odfrkl a pokračoval „Tak co, jak se rozhodneš? Konečně dostaneš zaslouženou odplatu za to, co jsi v životě ztratil, a co jsi mohl mít.“
„Ale co Dean?“
Démon protočil panenky svých, teď zase lidských očí.
„To je pořád jen Dean, Dean, Dean a Dean. Same, konečně si to přiznej: Ty nepotřebuješ Deana k životu. Obejdeš se i bez něj. To on tebe jen věčně využívá. Chceš se s ním snad otravovat do konce svého života? Ty máš na víc! Máš na dosah budoucnost o jaké se žádnému člověku nikdy nesnilo a ani snít nebude. Přece to vše nezahodíš jen kvůli svému bratrovi. Snad nedáš přednost tomu, jak tě Dean neustále komandujem jako malýho, hloupýho brášku. Baví tě snad neustálé uklízení jeho nepořádku? Chceš snad stát věčně po boku jeho hrané neohroženosti, neporazitelnosti a nebojácnosti. A pak tiše a nenápadně utěšovat jeho věčně raněnou, zlomenou a krvácející duši? Tohle si opravdu přeješ?“ démon rozhodně zavrtěl hlavou za Sama „Ne, tohle nechceš. Ty máš navíc! Tak se konečně přestaň schovávat za jeho zády. Jsi lepší a silnější než on. Vím, že ho máš už kolikrát plné zuby, jak se ti zdájí ty jeho fórky trapné, a jak tě rozčiluje to jeho pošťuchování...“
„Drž hubu!“ zařval na něj Sam a ruka s Coltem se mu zachvěla.
„No tak, Sammy, přiznej si to a konečně poznej tu nádhernou volnost a svobodu. Žádný lehkomyslný bratr. Jen ty, tvoje armáda a já!“
Sam se zachvěl. Někde uvnitř sebe cítil, že má démon z většiny pravdu. Nechtěl to poslouchat. Chtěl střílet, ale jeho by část jeho já ho odmítala poslouchat. Nemohl. Začal svádět ukrutný boj sám se sebou.
Démon ho nehnutě pozoroval. Věděl, co se teď odehrává uvnitř mladého lovce. Kdyby se byli Winchesterovi víc zajímali o moc Coltu věděli by, že se tato zbraň nikdy neměla dostat do rukou démona. Tím, že ho měl Žlutoočko dlouhou dobu u sebe, přešla do zbraně část jeho zla, plánů a touhy. Když ji poté dal dobrovolně Samovi, přešla do mladého lovce ona část temné síly, aniž by to lovec tušil. A ta síla mu teď bránila vykonat to, co by za normálních okolností už dávno udělal – zabít žlutookého démona. A Žlutoočko to věděl, proto už nepochyboval o tom, že za chvíli bude mít svého vyvoleného na své straně.
Sam se znovu, tentokrát znatelněji zachvěl. Hlavou mu vířily snad miliony myšlenek a vzpomínky okamžiků jeho života. Napřažená ruka se starobylou zbraní se mu začala nekontrolovatelně třást. Po chvíli ji nechal klesnout podél svého těla. Pohléd démonovi pevně do očí a sotva znatelně zakýval hlavou.
Dénom se tiše zaradoval, i když na své tváři nedal nic znát. Vyhrál – o tom už nebylo pochyb.
***
Bobby zastavil svoje auto na rozbahněném námeštíčku opuštěného města.
Už déle nedokázal nečinně být doma a čekat, až za ním Dean přijede – jestli vůbec přijede. Musí se za ním podívat, jestli je vše v pořádku – jestli je on v pořádku.
Sotva se rozhlédl zjistil, že nikde nevidí Deanovu Impalu.
Kam by jel?
Měl chuť se otočit a odjet, ale přesto mu něco nedalo, aby se tu alespoň trochu neporozhlédl. Ani nevěděl, co by vlastně měl hledat.
Vystoupil z auta a pomalu se vydal k domu, kde spolu s Deanem uložil zesnulého Sama.
Pozoroval stopy na zemi. Zarazil se. Ze stop plneumatik vyčetl, že Impala odjela a opět přijela, něž znovu zmizela a tentokrát už asi napořád. Stopy napovídaly o řidičově spěchu. To ho znepokojilo.
Zadíval se pořádně na stopy bot. Poznal v nich Deanovy motorkářšké boty, které vyšli z domu, nasedly do Impaly, a znovu se vrátili. Kdo teda odjel s Impalou když ne on? Pak uviděl Sammyho stopy, byl si jistý že to jsou jeho. To ho překvapilo ještě víc. Byly různě po okolí, až nakonec se stopama někoho neznámeho nastoupily do auta a odjeli. Co se tu dělo?!
Nejlepší odpověď na tyto otázky mohl lovec najít jedině uvnitř. Pokud se nemýlil a Dean byl skutečně ještě tady. Snad neudělal nějakou blbost, zadoufal v duchu a opatrně s pistolí v ruce se blížil k domu. Byl ve střehu. Pomalu otevřel dveře a zamířil dovnitř. Rychle se rozhlédl po místnosti. Jeho pohled padl na skroucenou postavu ležící na zemi.
„Deane... sakra.“ zašeptal. Rychle proskoumal zbylé místnosti a vrátil se k tělu mladého lovce. Kleknul si k němu a podíval se, jak na tom Johnův nejstarší syn je.
Ležel na zemi v bezvědomí. Ruce a nohy pevně stáhnuté k sobě, jako stáhnuté neviditělným provazem. Bobby si všimul, že má levé zápěstí nateklé a v nepřirozené poloze. Nejspíš vykloubené. Opatrně mu ohmatal ruce, aby zjistil, co je poutá.
Při dotyku na poraněnou ruku, Dean zaskučel bolestí a začal se probírat k vědomí.
„Same... Sammy!“ šeptal bratrovo jméno.
„Deane, lež klidně. Pomůžu ti. Hned jsem zpátky.“
Dean slyšel Bobbyho hlas z velké dálky. Byl zmatený. Kde se tu vzal Bobby, zdá se mu to?
Bobby poklusem doběhl k autu a otevřel kufr. Začal ho rychle prohrabovat až nalezl to, co hledal – stránku ze staré knihy, celou popsanou latinsky. Tímhle zaručeně odstraní démonská pouta.
Vrátil se dovnitř. Mladý lovec už nabyl jakž takž vědomí.
Bobby začal přečítat s pečlivou výslovností každé slovo.
Dean ucítil, jak neviditelná pouta, stahující jeho ruce, pozvolna uvolňují. Když byla odstraněna uplně, pocítil jistou úlevu. Převalil se na lepší polohu a pohlédl svému zachránci do obličeje.
„Děkuju, Bobby, znovu jsem tvým dlužníkem.“ pokusil se vztát, ale jeho vysílené tělo mu vypovědělo službu. Pocítil, jak ho z krutého mučení bolí snad každý sval.
Bobby mu pomohl na nohy a podepíral ho celou cestu ke stolu, kde ho usadil na židly.
„Bobby...“
„Mlč!“ přerušil ho rázně starší lovec „Podívám se ti na to zápěstí a ty mi zatím řekni, co se tu, do pekla, dělo a kde máš bratra.“ potřeboval tím vyprávěním upotat Deanovu pozornost, aby mu mohl vrátit kloub na své místo.
„Na to teď není čas, musíme jet rychle do Wyomingu. Sama tam odvedl ten žlutookej zku...Uhmm.“ potlačil bolestný výkřik, když se mu Bobby dotkl bolavého místa.
„Máš to jen vykloubené.“ oznámil mu suše.
„Bobby! Posloucháš mě? Musíme za Samem. On ho chce přimět otevřít pekelnou... aúúú....“ zařval a místnost se mu roztančila před očima, když mu Bobby znenadání a prudce vrátil kloub zpět na své místo. Do celé paže se mu roztepala bolest a po chvíli ji skoro necítil. Obraz mu začala zastřívat bílá mlha a on se snažil zůstat stůj co stůj při vědomí.
Když se mu udělalo lépe, uviděl, že Bobby mezitím přinesl autolékarničku.
„Na to není čas. Prosím, musíme jet, každá vteřina je drahá.“ žadonil Dean.
„Nemel a ukaž. Musím ti to zápěstí zpevnit.“
Bobby tušil, že se děje něco vážného už když uviděl stopy mrtvého Sama a někoho neznámého. Deanovy zmatené věty mu to jenom potrvdily. Ale teď především musel pomoci Deanovi. I když mu zápěstí vrátil na své místo, pořád by ho bolel každý neopatrný pohyb. A jestli jde o toho žlutookého bastarda, tak se musí dobře připravit.
Dean už měl zápěstí stáhnuté a nepohyblivé. Bolelo to sice pořád, ale už bolest byla menší.
Bobby vstal „Před barákem mám auto, pojď pomůžu ti. Cestou do Wyomingu mi řekneš vše, co se tu událo“
Deanovo tělo ostře protestovalo proti každému pohybu a kdyby mu Bobby nedělal oporu neušel by ani poloviční vzdálenost. Bobby cítil jak se pod mladým lovcem několikrát podlomily nohy a měl sám co dělat, aby ho udržel. Když konečně Dean seděl na spolujezdcovém místě, byl rád. Cítil jak se celý třese a každý krok k autu byl pro něj bolestivý. Jak se takhle můžu postavit Žlutoočkovi a pomoci Samovi? Musím se vzpamatovat. Musím. Musím.
Bobby usedl za volant a nastartoval.
***
Sam s Coltem v ruce překročil koleje. Připadal si ztracený a zmatený. Chvílemi si ani pořádně neuvědomoval, co dělá.
Proč jsem ho nezastřelil? Proč ho poslouchám?
Chtěl se otočit a dokončit to. Nemohl. Táhlo ho to i proti jeho vůli ke kryptě. Začínal se, ke své vlastní hrůze, těšit. Těšit až konečně bude stát v čele své velké a pekelné armády. Ta touha byla silnější než on.
Temná strana ho začala pomalu pohlcovat.


Doufám, že jsem vše napsala přehledně a není to zmatené. Kdyby bylo, tak to ještě poupravím. Jinak pokráčko po lyžáku

jeeezis diky je to super pokracko

no dobry, teda evil sammy, to je skvele, uz sa ozaj velmi tesim na dalsiu cast, tato je skvela. ja som sa v tom vyznala, takze by som to uz nemenila, nezda sa mi to zmetene je to uplne uzasne, som hotova, juuu. proste evil sam a protective dean dokopy plus YED a Bobby a fakt, ze dean je zraneny...no co viac si mozme priat

Tak tohle už je moc. To mám jako vydržet do dalšího dílu? To je strašný, skončit takhle napínavě a nechat nás čekat....
Madlen fakt úžasně napsané, vůbec se mi to nezdálo zmatené...naopak, ty Samovy rozporuplné pocity mě úplně dostaly. Chudák Dean si opravdu pokaždé vytrpí svoje a teď ještě do toho ty nervy, jak to dopadne se Samem a bránou.... Fakt krása, díky Madlen.

Díky za pěkné komenty, mám radost že se pokračování líbí.
Jsem ráda, že se v tom dá vyznat. Když jsem ty jeho pocity sepisovala, tak jsem se do toho parkrát pěkně zamotala.

jééé moc hezké pokračování...tohle se mi fakt líbilo..... zlepšuješ se a zlepšuješ ......... tak copak se asi stane dál

teda Madlen tak to je něco Pokráčko jedna báseň i když jsme z toho úplně mimo Teda ty Sammyho myšlenky-to je paráda. To se mě strašně líbí A opět chudáček Dean,ani tady ho nešetříš No ted teda přežít než nám sem dáš další díl, to bude hrůza Už se vážně strašně moc těším na pokráčko

Bravoo, úplne skvelé pokračovanie, doslova som hltala jednu vetu za druhou a ten myšlienkový rozhovor Sama so Samom bol parádny... Ja tak strašne lubit evil!Sama až to pekne neni..

to voe ty voe ty voe tohle bylo nejlepší z tvých pokráček hej tot je nskutečně dobrý bože bože bože mě z toho klepne no toto ahhhhhhhh já bych nikdy nepřišla na to jak nádherně si vysvětlila tu tajemnou sílu v koltu která přešla na sama..to je úžasný já se normálně klaním já už chci další díllll

velmi,velmi aaale velmi dobra praca....proste uzaaaaasna poviedka ... strasne sa mi to paci,hlavne tie samove myslienky,ked mal kolt v ruke a rozhodoval sa co spravit,tak to ma dostalo to bola paradaaa... a zraneny dean,tam niet tiez co dodat..uz sa trasne tesim na pokracovanie

Tááák můžu vám konečně oznámit, že jsem sepsala další část! Je ještě delší jak předchozí. Jak jsem ji přepisovala do počítače, tak jsem myslela, že u toho vypustím duši. Páč je to slohovka skoro na pět stránek - ještě nikdy jesm nenapsala tak dlouhou kapitolku! Večer ji sem hodím, až se vystřídám s bratrem na počítači a ještě ji jednou po sobě přečtu, jestli dává smysl...

konečne dobrá správa dneska už sa moc teším

ano já taky.......jsem zvědavá, co sis na nás přichystala zase ty

těším se moc, moc, moc

johooooooo ale jako já už sem zase šla že už je tu nová část
těším se na zítra promin sice teda vic díky novýmu dílu, ale tvoje povídka v tom určitě taky figuruje :D

wow uz sa tesim rychlo rychlo pokracko, nech mam lepsie naladu z nj